Soutěž "Podzimní dům - farma"

Po projednání s Fidgety tu máme novou soutěž s poněkud delším úvodem :

- Vždycky, když se blíží Dušičky, ráda vzpomínám na dětství a můj rodný cihlový dům se zelenou střechou ...

...Jako snad každý víkend jsem se v našem dětském pokoji, plném veselých barev, obrázků, hraček a knih probudila do ticha. Nebyl tu ani jeden z mých bratrů. Starší brácha už byl z toho našeho "chaosu" na mrtvici a těšil se, až se dostane z domu, třeba na vysokou. Prckovi to bylo celkem fuk, ale s oblibou se po něm sápal z postýlky. Rychle jsem se oblékla a utíkala dolů do koupelny. Škoda, že máme jenom jednu, a ještě navíc spojenou s WC ! Aspoň že tam máme velké zrcadlo a dost skříněk a poliček na všechny ženské serepetičky, což samozřejmě táta s bráchou nechápou. Prckovi naštěstí stačí nočníček ... A oranžová barva koupelny člověka dokáže krásně povzbudit do nového dne. Když jsem pak šla za maminkou do kuchyně (máme ji spojenou s obývákem), málem jsem prcka zašlápla - hrál si před televizí a u květovaného gauče ho málem nebylo vidět. Kuchyň máme z nějakého tmavě hnědého dřeva, s velkým jídelním stolem, kam si při prostírání dáváme i dekorace podle ročního období nebo svátků. Maminka zrovna u kuchyňského pultu chystala snídani a hned mě požádala : " Prosím tě, najdi tatínka i tvého bráchu, určitě jsou v kůlně a hrabou se v tom starém autě nebo u ponku, ať se taky přijdou nasnídat a přinesou s sebou dřevo do krbu, večer se bude hodit, zapálíme si ho, až se vrátíme ze hřbitova !" Vyšla jsem tedy z kuchyně dveřmi na zahradu, vonící spadaným listím a mezi sklizenými záhony sem šla k naší dřevěné kůlně. Cestou jsem si všímala keřů a zbývajících kvetoucích květin a přemýšlela, z čeho nachystáme s maminkou kytici na hřbitov, jako každý rok. Minula jsem ohniště s posezením a musela jsem se zasmát. Před kůlnou bylo pár halloweenských nesmyslů, asi abychom se s maminkou a prckem bály dovnitř ?!

- podle tohoto úvodu by měl být postaven soutěžní dům - farma, co není uvedeno, může soutěžící doplnit dle svého vkusu (ložnice, další hospodářské budovy - možno i pokračovat v textu !)
- downloady povoleny, finance neomezeny
- počet fotek cca 25, zbytek může soutěžící předvést ve svém diskusním vláknu
- soutěžit bychom mohli třeba od 3.10. do 28.10.2019, pak by následovalo klasické hodnocení.

EDIT : Uzávěrka je prodloužena do 3.11.2019 do půlnoci !

Skvělé zadání dámy! Hned se na to vrhám

Je to úžasné zadání to se vám povedlo, rovnou celý příběh, taková pěkná vzpomínka na rodný dům Hned ráno jsem si ho všimla a od té doby chvilkama přemýšlím, jak to udělám.
Mám jenom malinký dotaz -  cihlový má být ten dům úplně po celém obvodu? Nebo místy třeba můžu tu cihlovou fasádu odlehčit a dát na kousek domu třeba nátěr/dřevěné obložení? S tím, že by převládaly cihly.

Ja uz zacala. Jsem rada, ze je v popisku dum - farma. Zacala jsem farmou a mam z toho dum, takze parada

Hellohello, uděláme to jako u předchozích soutěží - co není striktně zakázáno, je samozřejmě povoleno ! Doufám jen, že Fidgety se mnou bude souhlasit
A ještě malá poznámka - tyto dotazy bychom asi měly přesunout do soutěžního vlákna, ať je to přehlednější.

Vím, že je času dost, ale já ho mám opravdu teď mraky, tak jsem si stihla postavit tento domek. Snad jsem na nic nezapomněla Prosím určitě se podívejte do mého vlákna.. fotek jsem udělala moře a vybrat 25 bylo opravdu těžké. Děkuju  

Dům je cihlový se zelenou střechou.









Koupelna je jen jedna - oranžová, spojená s wc, velké zrcadlo, poličky s ženskými serepetičkami a nočník





Obývák spojený s kuchyní s květovanou pohovkou (více květovanou jsem nenašla, možná je v dalších balíčcích, které zatím nemám   ), mladší brácha si hraje u TV, krb

Kuchyň - tmavě hnědá, máma vaří snídani

Jídelna - velký jídelní stůl, prostírání a podzimní dekorace











Dětský pokoj - barevný, s hračkami, obrázky a poličkami (Teen už má vybavení spíše do vzdělání)







Ložnice rodičů







Zahrada - na záhonech zbytky rostin, kolem spadané listí, záhony květin, ohniště s posezením

Kůlna - halloweenské nesmysly







V kůlně - truhlářský ponk, otec se synem, pult na aranžování květin na věnce na hřbitov

Ludmila napsal:

Hellohello, uděláme to jako u předchozích soutěží - co není striktně zakázáno, je samozřejmě povoleno ! Doufám jen, že Fidgety se mnou bude souhlasit
A ještě malá poznámka - tyto dotazy bychom asi měly přesunout do soutěžního vlákna, ať je to přehlednější.

Souhlas, hlavní je, aby tam těch cihel bylo dost, aby se o něm dalo říct, že je "cihlový" Jinak diskuzi přímo k této soutěži jsem rovnou přesunula, ať to pak nemusíme hledat

soarko, moc krásné dílko! jinak to zadání je opravdu skvělé, už se moc těším až se do toho pustím

Soarko, tohle je velmi zajímavý první soutěžní "výkop"

Tak tedy také přidávám, zadání je moc hezky vymyšleno

Vždycky, když se blíží Dušičky, ráda vzpomínám na dětství a můj rodný cihlový dům se zelenou střechou.





Jako snad každý víkend jsem se v našem dětském pokoji, plném veselých barev, obrázků, hraček a knih probudila do ticha.
Nebyl tu ani jeden z mých bratrů. Starší brácha už byl z toho našeho "chaosu" na mrtvici a těšil se, až se dostane z domu, třeba na vysokou. Prckovi to bylo celkem fuk, ale s oblibou se po něm sápal z postýlky.





Rychle jsem se oblékla a utíkala dolů do koupelny. Škoda, že máme jenom jednu, a ještě navíc spojenou s WC! Aspoň že tam máme velké zrcadlo a dost skříněk a poliček na všechny ženské serepetičky, což samozřejmě táta s bráchou nechápou. Prckovi naštěstí stačí nočníček...
A oranžová barva koupelny člověka dokáže krásně povzbudit do nového dne.



Hned vedle koupelny je ložnice, zdvořile jsem nakoukla, ale nikdo tam nebyl, vrátila jsem se tedy zpět do koupelny.



Když jsem pak šla za maminkou do kuchyně (máme ji spojenou s obývákem), málem jsem prcka zašlápla – hrál si před televizí a u květovaného gauče ho málem nebylo vidět.
Kuchyň máme z nějakého tmavě hnědého dřeva, s velkým jídelním stolem, kam si při prostírání dáváme i dekorace podle ročního období nebo svátků.
Maminka zrovna u kuchyňského pultu chystala snídani a hned mě požádala:
„Prosím tě, najdi tatínka i tvého bráchu, určitě jsou v kůlně a hrabou se v tom starém autě nebo u ponku, ať se taky přijdou nasnídat a přinesou s sebou dřevo do krbu, večer se bude hodit, zapálíme si ho, až se vrátíme ze hřbitova!“









Vyšla jsem tedy z kuchyně dveřmi na zahradu, vonící spadaným listím a mezi sklizenými záhony sem šla k naší dřevěné kůlně.
Cestou jsem si všímala keřů a zbývajících kvetoucích květin a přemýšlela, z čeho nachystáme s maminkou kytici na hřbitov, jako každý rok. Minula jsem ohniště s posezením a musela jsem se zasmát. Před kůlnou bylo pár halloweenských nesmyslů, asi abychom se s maminkou a prckem bály dovnitř?!









Otevřela jsem opatrně dveře do kůlny a nakoukla dovnitř: „Ha! Mám vás!“ zvolala jsem do ticha a odpovědí mi bylo zase jenom ticho. Divné, pokud nejsou ani tady ani doma, tak kde by mohli být? Byla jsem si jistá, že nebudou ani v garáži na velké stroje a ani v menší kůlně, kde maminka s tatínkem skladovali sklizené zásoby.
Venku kromě psa Bruta nebylo ani živáčka.



Šla jsem zpátky k domu, tentokrát přímo přes záhonky. Podívala jsem se na strašáka v dálce. Nikdy jsem si ho moc nevšímala, ale teď mě zvláštně děsil. Měla jsem pocit, jako by se pohnul. Snad za to mohlo to sychravé podzimní počasí. Ba ne, znovu se pohnul.



Sebrala jsem veškerou odvahu, jaké jsem byla schopná, a šla k němu blíž. Teď už jsem si byla jistá, že se mu hnul slamák na hlavě.
„BAAAAAF!!!!“ táta vyskočil zpoza strašáka, dělal šílené obličeje a halekal jak hejkal.
Samozřejmě jsem se šíleně lekla. „Tati, co to má být! Já tě tady hledám a ty mě takhle lekáš!“



Otočila jsem se, abych běžela domů, když se z druhé strany vyrojil brácha. „Nelekej se!“ zvolal.
No, samozřejmě jsem se zase lekla.



Ale oba věděli, že tuhle jejich hru vezmu sportovně. „Máma vás volá k snídani, šášulové! A máte nasbírat dříví!“
Táta přiběhl a vzal mě do náruče. „Promiň, beruško, jak jsem tě viděl, jak nakukuješ do kůlny a hážeš očkem na ty ozdoby, nemohl jsem si to odpustit. Tady máš.“ A něco mi podal.
„Jabko?“
„První letošní,“ usmál se. Zrovna jsme jich pár natrhali.
„Ty bude určitě chtít dát maminka do koláče!“ zaradovala jsem se. Jablečný koláč jsem měla nejraději.
Šli jsme domů a máma vskutku z prvních podzimních jablek napekla výborný koláč.
„Mám ráda podzim,“ řekla jsem a maminka mě pohladila po vlasech. „A mám ráda náš cihlový dům se zelenou střechou.“











„To byla moc hezká slohová práce, Aničko,“ řekla paní učitelka s úsměvem. „Dávám ti za ni jedničku.“
Anička se usmála také.
„Děkuji, paní učitelko,“ řekla.
Děti věděly, že pro Aničku to nebyla pouhá slohová práce. Pro Aničku byl domeček s farmou mnohem víc. Ztracené přání.



Jenže podzim skutečně vrcholil a děti nebyly zlé ani nepřející. Anička vždycky chodila do školy ve stejný čas (kdy ji tam vozily vychovatelky z dětského domova, kde vyrůstala od svých tří let), takže věděly, jak se připravit.
Pepík se svou maminkou natrhal hrušky a další ovoce u nich na zahradě, Ládík a Barča vytvořili pěkná přáníčka, Alenka se svým bráškou Alešem napekly jablečný koláč.
„Ať Anička zažije aspoň trošku té farmy,“ řekly děti paní učitelce, když se přišla připravit na hodinu.
„Určitě bude mít velikou radost, děti,“ odpověděla se slzou v oku.
„Mohli bychom s ní zajít zítra na hřbitov donést květiny její mamince, tatínkovi a bráškům,“ navrhla Alenka.
„To by bylo moc hezké,“ souhlasila paní učitelka a pohladila Alenku po vlasech. „Všichni bychom si měli v tento čas být o něco blíž.“

Tak i já se přidávám Dalo mi to dosti zabrat. Dělala jsem na tom prakticky každý den od vyhlášení pravidel, sice po troškách, ale přece Opět Vás moc moc prosím, nahlédněte i do mého vlákna, je tam toho o dost více a myslím, že to stojí za shlédnutí (A také, pro lepší farmářsko - podzimní atmosféru, pusťte tohle https://www.youtube.com/watch?v=R0j2o9DyI04 )

Vždycky, když se blíží Dušičky, ráda vzpomínám na dětství a můj rodný cihlový dům se zelenou střechou ...














...Jako snad každý víkend jsem se v našem dětském pokoji, plném veselých barev, obrázků, hraček a knih probudila do ticha. Nebyl tu ani jeden z mých bratrů. Starší brácha už byl z toho našeho "chaosu" na mrtvici a těšil se, až se dostane z domu, třeba na vysokou. Prckovi to bylo celkem fuk, ale s oblibou se po něm sápal z postýlky.




Rychle jsem se oblékla a utíkala dolů do koupelny. Škoda, že máme jenom jednu, a ještě navíc spojenou s WC ! Aspoň že tam máme velké zrcadlo a dost skříněk a poliček na všechny ženské serepetičky, což samozřejmě táta s bráchou nechápou. Prckovi naštěstí stačí nočníček ... A oranžová barva koupelny člověka dokáže krásně povzbudit do nového dne.




Když jsem pak šla za maminkou do kuchyně (máme ji spojenou s obývákem), málem jsem prcka zašlápla - hrál si před televizí a u květovaného gauče ho málem nebylo vidět. (Gauč má květované polštáře, ale vzhledem k omezenému počtu obrázků jsem musela použít tento úhel, kde je vidět obývák i kuchyň zároveň, v mém vláknu jsou gauče pěkně vidět) Kuchyň máme z nějakého tmavě hnědého dřeva, s velkým jídelním stolem, kam si při prostírání dáváme i dekorace podle ročního období nebo svátků.




Maminka zrovna u kuchyňského pultu chystala snídani a hned mě požádala : " Prosím tě, najdi tatínka i tvého bráchu, určitě jsou v kůlně a hrabou se v tom starém autě nebo u ponku, ať se taky přijdou nasnídat a přinesou s sebou dřevo do krbu, večer se bude hodit, zapálíme si ho, až se vrátíme ze hřbitova !" Vyšla jsem tedy z kuchyně dveřmi na zahradu, vonící spadaným listím a mezi sklizenými záhony sem šla k naší dřevěné kůlně. Cestou jsem si všímala keřů a zbývajících kvetoucích květin a přemýšlela, z čeho nachystáme s maminkou kytici na hřbitov, jako každý rok.









Minula jsem ohniště s posezením a musela jsem se zasmát. Před kůlnou bylo pár halloweenských nesmyslů, asi abychom se s maminkou a prckem bály dovnitř ?!

Paráda, další soutěžní příspěvek, už jsem si myslela, že to tu usne zimním spánkem ...

Ono je to poměrně náročná stavba, alespoň pro mě byla Každý den jsem se na to koukala a neustále mi tam něco vadilo. Ani teď nejsem 100% spokojená... Ale já a stavby velkých pozemků a vybavování velkých domů...to není pro mě Já jsem na stavby malinkých domečků na malinkých pozemcích, ale alespoň to byla výzva a jsem ráda, že jsem ji nevzdala jako Dům Justina Biebra!

Protože se tu zatím objevily jen tři soutěžní příspěvky a zájemců o tuto tématiku bylo určitě víc, bylo by patrně vhodné prodloužit termín uzávěrky pro vkládání příspěvků, že ? Byla by pak větší účast ? Já osobně mám sice postaveno, zabydleno, nastal konečně i podzim, ale pro změnu mi nechce opadat nebo se aspoň zabarvit listí, aby byla ta správná podzimní atmosféra - podobně jako mi nechtěl napadat sníh ...

Já mám taky částečně postaveno, začala jsem hned ten týden po vyhlášení soutěže, ale bohužel jsem to nestihla pořád ještě dokončit. Přesně jak říká Michaelas, je to velký pozemek a dá pořádně zabrat a v poslední době je to moc hektické, přes týden se ke stavění vůbec nedostanu, tak jedině přes ty víkendy a ne vždy je na to dost času. Tak bych moc prosila o prodloužení budu se snažit to dokončit co nejdřív.

@Michaelas - to je strašně pěkná farma!

Děkuji mockrát

Já mám rozestavěno, chybí mi už jen tak nějak interiér, ale nějak pořád to nemůžu dokončit.. chybí mi nějak motivace a po tom, co jsem viděla tak úžasné domky, tak nevím jestli vůbec má cenu ten můj nějak hrotit.
Ale pokud se bude prodlužovat, snad bych to dokončit mohla. :)

Dovolte mi tímto poděkovat Fidgety za rychlou reakci, po konzultaci termín uzávěrky pro zveřejňování soutěžních příspěvků prodlužujeme až do 3.11.2019 do půlnoci !

Moc děkuji za prodloužení sice mám už postaveno, ale včera jsem už nezvládla nafotit celý pozemek

Díky moc za prodloužení, jsem ráda, že jsem to nakonec stihla.  



- Vždycky, když se blíží Dušičky, ráda vzpomínám na dětství a můj rodný cihlový dům se zelenou střechou








Právě držím v ruce deník, který jsem si tenkrát jako malá psala...



... a čtu pasáž o jednom dušičkovém ránu. Jako snad každý víkend jsem se v našem dětském pokoji, plném veselých barev, obrázků, hraček a knih probudila do ticha. Nebyl tu ani jeden z mých bratrů. Starší brácha už byl z toho našeho "chaosu" na mrtvici a těšil se, až se dostane z domu, třeba na vysokou. Prckovi to bylo celkem fuk, ale s oblibou se po něm sápal z postýlky.









Rychle jsem se oblékla a utíkala dolů do koupelny. Škoda, že máme jenom jednu, a ještě navíc spojenou s WC ! Aspoň že tam máme velké zrcadlo a dost skříněk a poliček na všechny ženské serepetičky, což samozřejmě táta s bráchou nechápou. Prckovi naštěstí stačí nočníček ... A oranžová barva koupelny člověka dokáže krásně povzbudit do nového dne.







Když jsem pak šla za maminkou do kuchyně (máme ji spojenou s obývákem), málem jsem prcka zašlápla - hrál si před televizí a u květovaného gauče ho málem nebylo vidět.



Kuchyň máme z nějakého tmavě hnědého dřeva, s velkým jídelním stolem, kam si při prostírání dáváme i dekorace podle ročního období nebo svátků.















Maminka zrovna u kuchyňského pultu chystala snídani a hned mě požádala : " Prosím tě, najdi tatínka i tvého bráchu, určitě jsou v kůlně a hrabou se v tom starém autě nebo u ponku, ať se taky přijdou nasnídat a přinesou s sebou dřevo do krbu, večer se bude hodit, zapálíme si ho, až se vrátíme ze hřbitova !"



Vyšla jsem tedy z kuchyně dveřmi na zahradu, vonící spadaným listím a mezi sklizenými záhony jsem šla k naší dřevěné kůlně. Cestou jsem si všímala keřů a zbývajících kvetoucích květin a přemýšlela, z čeho nachystáme s maminkou kytici na hřbitov, jako každý rok.





Minula jsem ohniště s posezením a musela jsem se zasmát.

Před kůlnou bylo pár halloweenských nesmyslů, asi abychom se s maminkou a prckem bály dovnitř ?!









Mimo příběh - ještě fotka kůlny se starým autem a ponkem


Více fotek se mi sem nevešlo, chtěla jsem to nafotit aspoň částečně jako ten předepsaný příběh.
Na další fotky se, prosím, podívejte sem do mého tématu
https://thesims234.forumczech.com/t20p150-hellohello-domy#7157
jsou tam ukázané všechny místnosti + další místnosti, než ty přímo zmíněné v textu    

Nádherná farma Všechno je krásně do podzimních barev

Konečně sem po drobných problémech s focením můžu dát svůj soutěžní pokus - je to jen malá farma s jabloňovým sadem a zeleninovými záhony :
- Vždycky, když se blíží Dušičky, ráda vzpomínám na dětství a můj rodný cihlový dům se zelenou střechou ...






...Jako snad každý víkend jsem se v našem dětském pokoji, plném veselých barev, obrázků, hraček a knih probudila do ticha. Nebyl tu ani jeden z mých bratrů. Starší brácha už byl z toho našeho "chaosu" na mrtvici a těšil se, až se dostane z domu, třeba na vysokou. Prckovi to bylo celkem fuk, ale s oblibou se po něm sápal z postýlky.












Rychle jsem se oblékla a utíkala dolů do koupelny. Škoda, že máme jenom jednu, a ještě navíc spojenou s WC ! Aspoň že tam máme velké zrcadlo a dost skříněk a poliček na všechny ženské serepetičky, což samozřejmě táta s bráchou nechápou. Prckovi naštěstí stačí nočníček ... A oranžová barva koupelny člověka dokáže krásně povzbudit do nového dne.






Když jsem pak šla za maminkou do kuchyně (máme ji spojenou s obývákem), málem jsem prcka zašlápla - hrál si před televizí a u květovaného gauče ho málem nebylo vidět.


Kuchyň máme z nějakého tmavě hnědého dřeva, s velkým jídelním stolem, kam si při prostírání dáváme i dekorace podle ročního období nebo svátků. Maminka zrovna u kuchyňského pultu chystala snídani a hned mě požádala : " Prosím tě, najdi tatínka i tvého bráchu, určitě jsou v kůlně a hrabou se v tom starém autě nebo u ponku, ať se taky přijdou nasnídat a přinesou s sebou dřevo do krbu, večer se bude hodit, zapálíme si ho, až se vrátíme ze hřbitova !"








Vyšla jsem tedy z kuchyně dveřmi na zahradu, vonící spadaným listím a mezi sklizenými záhony sem šla k naší dřevěné kůlně. Cestou jsem si všímala keřů a zbývajících kvetoucích květin a přemýšlela, z čeho nachystáme s maminkou kytici na hřbitov, jako každý rok. Minula jsem ohniště s posezením a musela jsem se zasmát. Před kůlnou bylo pár halloweenských nesmyslů, asi abychom se s maminkou a prckem bály dovnitř ?!






(Škoda, že v MO není víc halloweenských dekorací.)





A ještě půdorysy :






Fotky předsíně a ložnice se mi sem bohužel už nevešly, můžete si je prohlédnout v mém diskusním vlákně.

Konečně se mi to podařilo vytřídit

Vždycky, když se blíží Dušičky, ráda vzpomínám na dětství...




...a můj rodný cihlový dům se zelenou střechou ...



Jako snad každý víkend jsem se v našem dětském pokoji, plném veselých barev, obrázků, hraček a knih probudila do ticha.



Nebyl tu ani jeden z mých bratrů. Starší brácha už byl z toho našeho "chaosu" na mrtvici a těšil se, až se dostane z domu, třeba na vysokou. Prckovi to bylo celkem fuk, ale s oblibou se po něm sápal z postýlky.





Rychle jsem se oblékla a vyběhla jsem z pokoje.



Cestou jsem v horním patře potkala dveře do ložnice rodičů,...



...poté jsem utíkala dolů do koupelny.



Škoda, že máme jenom jednu, a ještě navíc spojenou s WC ! Aspoň že tam máme velké zrcadlo a dost skříněk a poliček na všechny ženské serepetičky, což samozřejmě táta s bráchou nechápou. Prckovi naštěstí stačí nočníček ... A oranžová barva koupelny člověka dokáže krásně povzbudit do nového dne.





Později jsem ve spodní chodbě minula vstup do tatínkovi pracovny, kam jsme s bráchou mohli chodit jen málokdy, protože tam tatínek ukrýval všechny důležité dokumenty o naší farmě.



Když jsem pak šla za maminkou do kuchyně (máme ji spojenou s obývákem), málem jsem prcka zašlápla - hrál si před televizí a u květovaného gauče ho málem nebylo vidět.





Kuchyň máme z nějakého tmavě hnědého dřeva, s velkým jídelním stolem, kam si při prostírání dáváme i dekorace podle ročního období nebo svátků.



Maminka zrovna u kuchyňského pultu chystala snídani a hned mě požádala : " Prosím tě, najdi tatínka i tvého bráchu, určitě jsou v kůlně a hrabou se v tom starém autě nebo u ponku, ať se taky přijdou nasnídat a přinesou s sebou dřevo do krbu, večer se bude hodit, zapálíme si ho, až se vrátíme ze hřbitova !"



Vyšla jsem tedy z kuchyně dveřmi na zahradu, vonící spadaným listím a mezi sklizenými záhony sem šla k naší dřevěné kůlně.





Cestou jsem si všímala keřů a zbývajících kvetoucích květin a přemýšlela, z čeho nachystáme s maminkou kytici na hřbitov, jako každý rok. Minula jsem ohniště s posezením a musela jsem se zasmát. Před kůlnou bylo pár halloweenských nesmyslů, asi abychom se s maminkou a prckem bály dovnitř ?!





A skutečně, v kůlně přesně podle odhadů maminky jsem našla jak tatínka tak mého velkého bráchu.



Dokonce se oba dva zdáli natolik zaneprázdněni vlastní prací, že si nevšimli, že jsem vešla do kůlny.
"Maminka vás volá na snídani!" Pokusila jsem se přitáhnout jejich pozornost.
"Ještě okamžik..." ozval se hlas mého bratra.
"Marek má pravdu, řekni mamince, že přijdeme za pět minut," otočil se na mě tatínek.
"Dobře, tak já řeknu mamince, že až doopravíte to auto, tak přijdete..." Tatínek sebou škubl a Marek se postavil.
"Počkat! Pojď sem!" Oslovil mě. Nechápavě sem k němu přistoupila, když se ke mě sehnul a začal mě nemilosrdně šimrat.
"To mámě nemůžeš říct! Ale můžeš být tady s námi!" Vyhrkl, když se ozvala plechová rána a kůlnu zavalil podivně páchnoucí dým.



Všichni jsme se rozkašlali a naše oči padli na tatínka, který se snažil vzniklou situaci napravit divokým máchaním rukou kolem sebe, ve snaze kouř rozehnat.
"To auto má pořád šťávu... asi bychom se měli posilnit u snídaně..." vydechl mezi kašlem.
"Ale..." ozval se Marek.
"Dokončíme to až se tahle tvrdohlavá hromada plechu umoudří a teď pojďme!" Vyzval nás se širokým úsměvem a otevřel vrata kůlny dokořán.
"Snad se to vyvětrá dřív, než na to přijde vaše máma..." zasmál se tatínek.
"Ještě máme vzít dříví..." zašeptala jsem. Marek cosi zabručel a zašel do rohu pro několik polen.
"Tak pojď," vyhrkl Marek a společně jsme vyšli z kůlny na zahradu...



"A zjistila maminka, co se stalo v kůlně?" Zeptala se holčička svojí starší společnice.
"Samozřejmě, můj tatínek neuměl lhát, řekl jí to hned..."
"Páni babi, moc ráda bych se tam někdy podívala! Maminka mi říkala, že to tam bylo moc hezké!"
"Tvoje maminka byla na naší farmě? Kdy?"
"Jezdívala tam s tebou každé prázdniny dokud ještě žila prababička s pradědečkem," vydechla s úsměvem dívenka.
"To není možné... to přeci..." vykoktala žena, když se v místnosti zjevil někdo další.



Starší žena zvedla své oči k příchozí. V zorničkách té mladé ženy se odrážela bolest.
"Kdo jste?"
"Jsem máma Adélky a... už půjdeme," otočila se na svoji dceru.
"Ale mami, babička si nepamatuje, že jste spolu jezdili na farmu! Jak je to možné?"
"Adélko, kolikrát ti mám opakovat, že nemůžeš chodit za babičkou bez toho, aniž bych to věděla..."
"Ale mě skončila dřív škola a měla jsem to při cestě... proč za ní nemůžu chodit? Vždyť jsme spolu dříve chodívali všude možně!"
"My jsme spolu někam chodili? Vidím tě poprvé v životě..." zamumlala starší žena.
"To není pravda! Vzpomeň si! Třeba zoo v Modřanech, vyprávěla jsi mi tu hezkou historku o tučňácích a mámě, jak si chtěla jednoho vzít domů..."
"Proč bych ti něco takového vyprávěla? Vždyť já tvoji matku neznám..."
"Maminka je přeci tvoje dcera... mami, řekni něco!" Otočila se na svoji mámu, která si tiše setřela slzy z tváří.
"Omlouvám se... pojď Adélko..."
"Ale mami!" Mladá žena uchopila svoji dceru za paži a s bolestí v srdci vykročila z pokoje. Stará žena se zahleděla na květinu na stole. Ona přeci neměla děti, nebo ano?

Půdorys






Více fotek najdete tady:
https://thesims234.forumczech.com/t31p150-staveniste-od-lucisab#7185

Vždycky, když se blíží Dušičky, ráda vzpomínám na dětství a můj rodný cihlový dům se zelenou střechou ...

...Jako snad každý víkend jsem se v našem dětském pokoji, plném veselých barev, obrázků, hraček a knih probudila do ticha. Nebyl tu ani jeden z mých bratrů. Starší brácha už byl z toho našeho "chaosu" na mrtvici a těšil se, až se dostane z domu, třeba na vysokou. Prckovi to bylo celkem fuk, ale s oblibou se po něm sápal z postýlky.










Rychle jsem se oblékla a utíkala dolů do koupelny. Škoda, že máme jenom jednu, a ještě navíc spojenou s WC ! Aspoň že tam máme velké zrcadlo a dost skříněk a poliček na všechny ženské serepetičky, což samozřejmě táta s bráchou nechápou. Prckovi naštěstí stačí nočníček ... A oranžová barva koupelny člověka dokáže krásně povzbudit do nového dne.




Když jsem pak šla za maminkou do kuchyně (máme ji spojenou s obývákem), málem jsem prcka zašlápla - hrál si před televizí a u květovaného gauče ho málem nebylo vidět.


Kuchyň máme z nějakého tmavě hnědého dřeva, s velkým jídelním stolem, kam si při prostírání dáváme i dekorace podle ročního období nebo svátků.
Maminka zrovna u kuchyňského pultu chystala snídani a hned mě požádala : " Prosím tě, najdi tatínka i tvého bráchu, určitě jsou v kůlně a hrabou se v tom starém autě nebo u ponku, ať se taky přijdou nasnídat a přinesou s sebou dřevo do krbu, večer se bude hodit, zapálíme si ho, až se vrátíme ze hřbitova !"



Vyšla jsem tedy z kuchyně dveřmi na zahradu, vonící spadaným listím a mezi sklizenými záhony sem šla k naší dřevěné kůlně.

Cestou jsem si všímala keřů a zbývajících kvetoucích květin a přemýšlela, z čeho nachystáme s maminkou kytici na hřbitov, jako každý rok.

Minula jsem ohniště s posezením a musela jsem se zasmát. Před kůlnou bylo pár halloweenských nesmyslů, asi abychom se s maminkou a prckem bály dovnitř ?!


Vešla jsem tiše do kůlni a udělala "baf"! Táta s bráchou stáli u ponku a zrovna něco dodělávali z dřeva. Rychle se před ponk postavili, abych neviděla, co dělají. Pak se smíchem na mě zakřičeli, ať se otočím, jinak si zkazím radost na vánoce. Sice jsem byla zvědavá, ale to překvapení pod stromečkem, jak pomalu odlepuji stuhu a trhám vánoční obal je k nezaplacení.

Pak jsme přešli do jídelny, kde jsme se všichni nasnídali.


Pak mě ještě poslala máma pro knížku, kterou jsi odložila na krb v ložnici. Knížku jsme měli zanést cestou na hřbitov naši babičce a měli jsme se stavit na kávu a my s bráchou na skvělý kakao.
Přešla jsem přes vstupní halu a po schodech. Ložnici mají rodiče přes chodbu s naší dětskou. Alespoň to mají kousek, když začne bráška v noci břečet.





Táta ještě šel poslat důležitý mail pro kámoše do pracovny, kde máme počítač, knížky, šachy, ale i koutek pro nás s mladším bráchou, kde jsi skládame a malujeme, a taky tam máme veliký stojan na malování, ale na ten ještě dobře nedosáhnu. A někdy si hrajeme s hrnčířským kruhem



A pak  jsme mohli dodělat poslední přípravy na dušičky. Je třeba ještě v kůlne udělat kytici z květů.

A pak se můžeme  vybrat na hřbitov ........a  na to dobrý kakao-mňam.
Ešte pôdorys


Viac fotiek nahrám sem: https://thesims234.forumczech.com/t60-domy-od-sarah666

P.S. Skúsila som to dopísať česky, tak keď sú tam chyby, tak sa ospravedlňujem

Jsem moc ráda, že se tu takřka na poslední chvíli objevilo ještě pár zajímavých soutěžních příspěvků. Bude ještě někdo potřebovat prodloužit termín uzávěrky nebo máme s Fidgety vyhlásit hodnocení ?