Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share | 
 

 Lucisab a její postapokalyptický svět

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6  Next
AutorZpráva
Lucisab
Zlatý simík stavitel
Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 369
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   24/05/18, 07:46 pm

15.část

Možná to bylo kartami nebo sdíleným tajemstvím, ale najednou si ti dva připadali mnohem blíž než kdy jindy...



...a to až tak, že se od sebe nemohli odlepit.



"Vážně chceš abych tě odnesl do pokoje, zlatíčko?" Zašeptal jí mezi jednotlivými polibky, zatímco ji nesl.
"Samozřejmě," odvětila.
"Ale nezvykej si, že tě nosím... nejsem tvůj kůň," pronesl jízlivě, i když jeho tvář nenesla ani náznak provokace.



Caroline si přitáhla jeho hlavu blíž k té své a nenamáhala se mu cokoliv odpovědět.



I Mathias nakonec ztratil svůj humor...





...a co se dělo dál si můžete jen domyslet Mrkající

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Druhý den ráno se jako první vzbudil Mathias. Nejdříve se jen nechápavě rozhlížel po pokoji, protože si najednou nebyl jistý, kde vlastně je. Dokonce ho na kratičký okamžik napadlo, že je zpátky v civilizaci a všechno kolem bunkru se mu jen zdálo. Chvílemi měl dokonce pocit, že slyší kolem zdí projíždět auta...



...všechno mu došlo až když se podíval dolů a spatřil na svém hrudníku záplavu blonďatých vlasů (což samozřejmě v jeho případě nebylo nic divného, protože se takto dost často probouzel i ve svém původním životě), ale to by ty vlasy nesměly patřit Caroline. Té nejpodivnější a nejnesitelnější ženě z celého bunkru a přesto pro něj té nejzajímavější, když pomineme jen fakt, že byla matkou jeho dítěte. Vlastně se bál se jí dotknout, protože měl ještě v živé paměti se co stalo, když v jeho náručí takto ležela naposledy. Ale nakonec se přeci jen odhodlal a natáhl paži jejím směrem. Dotkl se jejích vlasů tak zlehka jako by mu měly pod rukou snad shořet nebo se rozpadnout. Caroline se mírně zavrtěla, ale prozatím nijak neohrožovala Mathiasův život.
"Zlatíčko," zašeptal.



Caroline se zhluboka nadechla a zvedla hlavu jeho směrem. Mathias jí věnoval široký úsměv. Zatím se to vyvíjelo dobře...
"Nemáš mě chuť zabít nebo mi uříznout nějaké části těla?" Pronesl tiše jejím směrem.



Caroline se mírně pousmála, ale prozatím neměnila svoji pozici. V ten okamžik si Mathias opět vzpomněl, jak Caroline posledně vystřelila z postele jako dělová střela a začala ho atakovat věcmi z pokoje.
"Budu tě mít chuť zabít... když mě nenecháš se pořádně vyspat, Mathiasi," oznámila mu.



Mathias se tiše zasmál.
"Takže už uznáváš, že jsem skvělý milenec, chlap, kytarista..." Caroline mu položila prsty přes rty, aby ho umlčela.
"Sklapni a obejmi mě," nakázala mu. Mathias se rozesmál.
"To ty jsi měla být moje otrokyně a ne já," oponoval jí.



Caroline se místo odpovědi k němu více přitulila a Mathias ji pevně sevřel ve své náruči.
"Myslím, že kdyby mi někdo někdy řekl, že spolu budeme takto a v klidu, tak bych mu nevěřil," zašeptal jí do vlasů.
"Ani já ne," zabručela mu do hrudníku.
"Tak co se změnilo? Proč mě nechceš zabít?"
"A záleží na tom? Nebo ti to snad chybí?"
"Ne, i když někdy mě prohnat můžeš, ale bez mlácení, házení těžkých krámů apod."
"To si ještě rozmyslím..."
"A zlatíčko... budeš mi vyprávět o..."
"Šššš," přerušila ho.
"Můžeme prostě zůstat takhle a spát?" Mathias si vzdychl.
"Jsi první žena, která chce se mnou JENOM spát v posteli..."
"Mathiasi..."
"Fajn, ale trochu to uráží moje ego..." když viděl Carolinin obličej, tak se pousmál.
"Už mlčím, dobrou noc, zlatíčko." Caroline cosi zabručela než znova usnula.

A tak mezi těmi dvěma vypuklo křehké příměří...

Mezitím vyrostly děti...





...nejdříve slavila Daniela a musím říct, že se komplet potatila...





...a pak přišel na řadu Alex, který je podobně jako Daniela úplně stejný jako jeho táta (snad nebude i takový prudič Chichichi )

Návrat nahoru Goto down
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   24/05/18, 07:54 pm

Jéééé Láska Láska Láska  No, tak to se mi moc líbí, jelikož jsem fanoušek tohoto komplikovaného páru *BRAVO* Chichichi  Děti jsou krásné, a i když je Daniela celý tatínek, třeba ještě doroste trochu do maminky Mrkající Andílek

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
soarka
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 202
Join date : 19. 02. 18
Location : Praha

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   24/05/18, 08:06 pm

Jupííí už je to dobrýýýý jen to nezakřiknout
Návrat nahoru Goto down
Kolikokoli
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 314
Join date : 04. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   24/05/18, 08:19 pm

Já jim to tak přeju Láska
Návrat nahoru Goto down
http://simkiim.tumblr.com
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 434
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   24/05/18, 10:12 pm

Moc hezká postelová romantika Červenám se *BRAVO* A jak ti pěkně vyrostly dětičky *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 06. 02. 18
Age : 26
Location : Praha

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   25/05/18, 10:23 am

jeee..:) opravdu moc hezké a dětičky se také moc vyvedly. Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Hellohello
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 360
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   26/05/18, 09:59 am

To je tak nádherný příběh  Láska  Jsem ráda, že se vše dalo do pořádku mezi nimi. Moc krásně se to čte. A děti se moc povedly!! Jsou roztomilé Úsměv 

A ty hlášky Vysmátý Vysmátý  "jednodušší by bylo mluvit s mutanty venku než s ní", "malý chlapec plakal jako kdyby mu hořela plínka" ... Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Shina
Bronzový simík stavitel
Bronzový simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 145
Join date : 20. 01. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   26/05/18, 12:32 pm

U té "postelové romantiky", jak to Ludmila pěkně nazvala, jsem se přistihla, že se usmívám jak měsíček na hnoji Vysmátý Krásně se to mezi nimi vyvíjí Láska A obě děti se moc vydařily! Úsměv
Návrat nahoru Goto down
https://shinasims.tumblr.com/
Lucisab
Zlatý simík stavitel
Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 369
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   27/05/18, 06:48 pm

Moc děkuju Červenám se musím říct, že mě ty jejich osudy hrozně moc baví psát Úsměv vůbec se netěším až budu muset házet kostkou, sice už mám vymyšlené zhruba scénáře na každou eventualitu, ale i tak... Smutný nejlepší by bylo kdyby mi padly samé šestky Vysmátý



16.část

V bunkru všechno vjelo do normálních kolejí...



Caroline se pokoušela zapracovat na svých kulinářských schopnostech...



...všestraně nadaná Tereza se pokoušela přijít na kloub vázání květin...



...Julián se pokoušel při hraní šipek vymyslet, jakým způsobem ještě vylepšit bunkr, aby vydržel co možná nejvíce...



...a Mathias se dal do malování. Sice to nebyl zrovna jeho největší koníček, ale i tak se to rozhodl zkusit. Nakonec byl i on překvapený jak mu to šlo (a navíc mutanti jsou za jeho obrazy schopni utratit pár simoleonů, takže se to musí přeci využít Chichichi )

Zároveň je plně zaměstnávaly děti...







...a Mathias se pokusil naučit Alexe noty.



Alexovi bylo ale naprosto jedno do jaké části xylofonu zrovna mlátí paličkou a tím se rozplynuly Mathiasovi představy o dokonalém hudebním virtuosovi...



Každopádně se rozhodl to s ním nevzdat...



V Alexovi se začaly probouzet Mathiasovi geny...
"Tulí!" Zavolal na Danielu.



Daniela si ale nejdříve nebyla vůbec jistá co po ní chce...



Ale nakonec se obejmout nechala... (no dokázali byste mu odolat?  Chichichi )





Bohužel však po každém klidu musí přijít i něco jiného...



Mathias si šel do pracovny prohlédnout svoji zarámovanou zlatou desku, když našel Juliáne šlapat na rotopedu. Nejdříve na něj nechápavě hleděl než se začal smát.
"Co je?" Oslovil ho zadýchaný Julián.
"Teda, že tebe a tvoji velkou hlavu uvidím na rotopedu by mě nikdy nenapadlo, ale je fajn, že ses do toho konečně dal... už jsem uvažoval, jak ti naznačit, že se tvoje tělo proměnilo v rosol..." Julián si otřel pot z čela a probodl Mathiase pohledem.
"Co to sakra žvaníš? Jsem v té nejleší kondici!" Vyhrkl.



Mathias se sebevědomně usmál.
"Vážně? To vykládej tomu špeku co máš na břiše... chodil jsi někdy do posilovny?" Julián přestal šlapat a založil si ruce na prsa.
"Přišel jsi ze mě dělat idiota nebo proč jsi tady?"
"Chtěl jsem se podívat na svoji zlatou desku, ale když tě tu vidím... už jsi zapracoval na té dětské kytaře? Alex ji nutně potřebuje..." Julián si vzdychl.
"Už jsem ti snad stokrát řekl, že jsem nepočítal s tím, že tu budou děti... je vůbec zázrak, že tu máme nějaké hračky, takže buď rád za ten xylofon," znova se opřel do pedálů.



Julián šlapal a Mathias ho s úšklebkem bez jediného slova pozoroval. Julián se na něj otočil.
"Nemáš něco lepšího na práci?" Mathias se podrbal na bradě.
"Myslím, že teď ne. A navíc sledovat antitalenta na jakýkoliv pohyb na rotopedu bude velká zábava... a tobě to taky pomůže! Nebudeš se přede mnou chtít ztrapnit, takže se pokusíš vydržet co nejdýl!" Divoce rozmáchl rukama. Julián se nadechl k nějaké odpovědi, když světlo nad jejich hlavami hlasitěji zabzučelo a zhaslo. A než si oba uvědomili co se stalo, se rozsvítila menší světla ve stěnách.
"Co se to sakra...!" Vyhrkl Mathias. Julián sesedl z rotopedu.
"Někdo nás napadl?!" A pak zaslechli křik, který se nesl z vedlejší místnosti.
"Caroline!" Zvolal Mathias a vyběhl z pracovny směrem ke koupelně. U dveří zjistil, že jim chybí klika.
"Caroline!" Zuřivě tloukl do dveří. Julián mezitím zvedl ze země vypadlou rukojeť.
"Musela s nimi lomcovat, dojdu pro nářadí!" Mathias ho příliš neposlouchal a snažil se dostat z Caroline nějakou odpověď, když už se nemohl dostat k ní. Bohužel však Caroline už nevydala ani hlásku.

Julián vyběhl ke skříni v chodbě, když si všiml, že lampa má úplně černou žárovku.
"To ta žárovka!" Křikl na Mathiase za svými zády.
"Vyhodila jističe, hned ji vyměním, abychom v té koupelně něco viděli..." Mathias slyšel až to poslední.
"Snažíš se mi říct, že je teď v koupelně úplná tma?!" Julián se hrabal v šuplících, když našel náhradní žárovku. Rychle si omotal kolem ruky hadr.
"Ano, je to jediná místnost v bunkru, kde nefungují záložní světla..." hbitě vyšrouboval žárovku a na její místo dal novou.
"Měl jsem tenhle krám vyměnit už dávno, je to experimentální, údajně věčná žárovka od profesora..." ani to nestačil doříct, když ho přerušil Mathias.
"Proč jsi ty zatracený světla neopravil, peněz jsi měl dost!" Křičel na něj ode dveří. Julián připojil lampu zpět do zásuvky, zatáhl za páčku ve zdi a v ten okamžik se jako zázrakem znova rozsvítila všechna světla.
"Caroline!" Volal skrz dveře Mathias. Julián vytáhl bednu s nářadím a zamířil k zuřivému Mathiasovi.
"Nevím proč, ale nikdy jsem nepřišel na to proč tam nefungují. Možná to dělá voda, nebo se tam kříží obvody, ale nevím... zkusil jsem všechno..." klekl si a začal rozmontovávat zámek.
"Dělej! Vůbec mi neodpovídá!" Vyšiloval Mathias. Zanedlouho zámek povolil a oba vystresovaní obyvatelé bunkru se konečně dostali do koupelny.



"Caroline!" Zvolali současně. Mathias si k ní hbitě sedl.
"Přinesu lékárničku!" Oznámil mu Julián a zmizel v chodbě.



Mathias si přitáhl Caroline blíž k sobě.
"Caroline..." hladil ji po tvářích a snažil se ujistit, že stále dýchá. K jeho radosti se začala pomalu probouzet.



"Mathiasi...," zašeptala jeho jméno se širokým úsměvem.
"To je taky dost Šípková Růženko... co se tady stalo? Proč jsi omdlela?"
"Bojím se tmy... měla jsem pocit, že se nemůžu nadechnout... nemohla jsem odejít..." odpovídala mu trhavě.
"Nemohla jsi se dostat ven, protože jsi rozbila dveře... jsi snad jediný člověk na světě, kterému se to u těchto super bezpečnostních zámků povedlo... proč jsi mi neřekla, že se bojíš tmy?"
"Nebylo to důležité..." pronesla tiše.
"Všechno je důležité! Nechci, aby jsi mi něco tajila! Jak dlouho tě to trápí?" Mezi obočím se mu udělala vráska.
"Už nějakou dobu..." než stačil Mathias jakkoli zareagovat, se ve dveřích zjevila Tereza s Juliánem.
"Co se tady stalo?" Ozvala se Tereza.
"Jenom záchvat paniky... to nic není," odpověděla jí Caroline a postavila se. Tereza si vyměnila s Mathiasem pohledy. Oba si mysleli své.

Později se Caroline snažila dělat jakoby se nic nestalo. Jen Mathiasovi to nadále vrtalo v hlavě, proto se rozhodl si s ní promluvit.



"Měli bychom si promluvit, zlatíčko..." oznámil jí. Caroline se nervózně zasmála.
"Ale o čem?"
"O tom dnešku..."
"Mám fobii ze tmy... tečka a konec... nevím co dalšího chceš ode mě slyšet."
"Chodíme spolu, takže toho chci slyšet víc..."
"Ale já ti nemůžu říct nic dalšího!" Mathias si všiml, jak se jí třese hlas.



Pomalu k ní přistoupil a dotkl se její tváře.
"Vím, že se ti něco stalo a to něco ti nedovoluje dělat a říkat to co cítíš... na to ani nemusím být šarlatán jako Tereza... vidím to na tobě... v noci občas křičíš ze spaní a teď se ještě bojíš tmy... chci to vědět, abych tě mohl dobře pochopit, zlatíčko, rozumíš mi?"
"Takže ty mě nechápeš?" Vyhrkla. Mathias si vzdychl.
"Rozumím jenom něčemu, ale nemůžu chápat všechno, zlatíčko. Něco se ti stalo a já to potřebuju vědět, už nechci zažít další infarkt jako dneska..."
"Nic dalšího už není, takže...," pokrčila rameny. Mathias od ní odstoupil a vážně ji pohlédl do očí.
"Mám pro tebe dva návrhy. Buď to povíš mě nebo si zajdeš za Terezou. Tu věc ze sebe musíš dostat, zlatíčko."
"Nebudu s nikým mluvit," odvětila studeně.
"A když ti řeknu, že se s tebou jinak rozejdu?" Zamračil se na ni.



"Pak se rozejdeme," Mathias si založil ruce na prsa.
"Takhle snadno se mě zbavíš?" Caroline pokrčila rameny, i když v jejích očích viděl, co si o tom myslela doopravdy.
"Fajn, ale víš co ti na to povím? Já nedávám na výběr, takže si udělám co chci já..."



Popadl ji za pas.
"Nechovej se jako neandrtálec, Mathiasi!" Volala na něj Caroline.
"Nikdo se mě tak snadno nezbaví, já jsem Mathias a ne žádný poslíček. Promluvíme si o tom a jsem si jistý, že nakonec budeš ráda, že jsi mi to řekla!" Caroline se mu snažila vytrhnout.



"Okamžitě mě pusť!"
"Ani náhodou, zlatíčko." Pronesl a odtáhl ji do obýváku.
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 434
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   27/05/18, 08:35 pm

Á, Mathias svou povahu nezapře, ale takhle vláčet ženskou by asi neměl Mrkající - to zavání domácím násilím Vysmátý  Jak se Ti ty pózy, proboha, povedly, vypadá to moc zajímavě *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Zlatý simík stavitel
Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 369
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   29/05/18, 04:16 pm

Děkuju Ludmi Červenám se no někdy je to s těmi pózami složité, takže jsem vždycky ráda, když to nakonec k něčemu vypadá Aha a co se týká Mathiase... no on má trpělivost jen do určité míry a pak vyletí jako čertík z krabičky Vysmátý a v téhle chvíli je prostě frustrovaný z toho, že mu Caroline nechce říct, co se jí stalo... a navíc by ho klidně obětovala kvůli tajemství a to jen proto, aby mu to nemusela říct... takže trochu vyletěl Pardon
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 06. 02. 18
Age : 26
Location : Praha

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   30/05/18, 05:27 pm

Teeda to jsou šoky, už jsem se lekla, že se jí stalo něco horšího a už se nedozvíme to její tajemství. Vysmátý Mathias opět nezklamal, jsem napnutá, jak kšandy. Úsměv Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Hellohello
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 360
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   31/05/18, 03:42 am

Ufffff, to jsem si oddychla, že se Caroline nic nestalo. Ale ten šok!  
A zase jsem se u toho nasmála... jak se šel podívat na svoji zlatou desku atd.  Válím se smíchy  
Když Mathias doporučuje Caroline, aby si zašla za šarlatánkou, to už něco znamená Úsměv  prý „já jsem Mathias a ne žádný poslíček" - je to super Vysmátý  líbí se mi, jak to máš krásně propracované, ty pózy jsou perfektní! Úsměv 
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Shina
Bronzový simík stavitel
Bronzový simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 145
Join date : 20. 01. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   31/05/18, 10:08 am

Další parádní pokračování! *THUMBS UP* Ty Mathiasovy hlášky, to je teda něco Vysmátý Jinak jsem ráda, že je Caroline v pořádku *YES*
Návrat nahoru Goto down
https://shinasims.tumblr.com/
Lucisab
Zlatý simík stavitel
Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 369
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   01/06/18, 10:27 pm

Holky moc děkuju Pusinka a to jsem včera málem o Mathiase přišla! Normálně v bunkru vyváří Caroline, ale tentokrát měl Mathias v noci takový hlad, že jsem ho vyslala, aby si udělal čínskou polívku... tak ji dal normálně do mikrovlnky a za chvíli mi začala hořet kuchyň! Šokovaný naštěstí ho zachránil sprinkler... ale, že nebude schopný si ani udělat instantní polívku bez toho aniž by se pokusil sám upálit mě dostalo Vysmátý holt má kvality zase jinde Vysmátý

Tak snad se vám bude tenhle díl taky zamlouvat...

17.část

Mathias dotáhl Caroline do obýváku a usadil ji na gauč.



"Tak kdo začne?" Caroline mu nevěnovala ani pohled a naprosto ho ignorovala.
"Takže teď se budeš tvářit jako uražená ješitnost?" Caroline se na něj konečně podívala.
"Nutíš mě k něčemu co nechci!" Odsekla mu.
"Jenže spolu chodíme a je nutné, abychom o sobě všechno věděli!"
"Nepřijde mi, že bychom spolu chodili..."
"Vážně? Tak se zamysli nad tím, co spolu všechno děláme... sdílíme spolu ložnici, vychováváme dítě, JÁ tě věčně nosím na VLASTNÍCH rukou, když máš průšvih... už jsem kvůli tobě zažil několik infarktů a musíš přiznat, že u mě vždycky hledáš útěchu, když máš strach... takže co to asi je? Sice je pravda, že takhle dlouho jsem nikdy se žádnou ženou nebyl, ale to neznamená, že nevím, jak vypadá vztah."
"Možná by jsi se mnou nebyl kdyby nebylo té apokalypsy!" Mathias se ušklíbl.
"Takže tohle tě žere? A co když ti řeknu, že to není pravda? Možná bych měl mnohem větší problém se k tobě dostat, pokud by se mi to vůbec povedlo, ale jsem si jistý, že by jsi mě určitě zaujala... protože jsi mi vlastně ve své podstatě docela podobná," Caroline se zamračila.
"My dva si nejsme vůbec podobní!"
"Ale zlatíčko... oba máme svoji hrdost a chráníme si svoje nejkřehčí místa... a oba máme minulost na kterou bychom raději zapomněli," Caroline otočila tvrdohlavě hlavu.
"Když nechceš začít mluvit ty, pak začnu já, co na to říkáš zlatíčko?"



Pomalu se usadil do křesla a Caroline se k němu otočila.



"Možná pak konečně pochopíš, že to s tebou myslím vážně," pohlédl ji do očí. Caroline najednou došla slova.
"Připrav se na to, že mě poznáš trochu jinak, zlatíčko. Tenhle můj příběh bych mohl nazvat Mathias bez masky," okázale rozmáchl rukama.
"Nikdo to nevěděl, takže budeš první člověk, který se to dozví," mrkl na ni.
"Asi bych měl začít od začátku, aby jsi všechno správně pochopila..."

(s dovolením si převezmu Mathiasovo vyprávění  Mrkající přeci jen z více úhlů než z jednoho se mi to bude psát líp  Mrkající )

Mathisův otec Harry Whitman byl mimořádně bohatý a mocný bankéř, který vždy žil a dýchal jen pro peníze a svoji firmu. Jeho srdce se podobalo kousku ledu a tím nejvíce trpěli především jeho zaměstnanci, kterým nedovoloval ani volno. Neštítil se vyhodit kohokoli kdo podle něj zanedbával práci, což pro něj byl i odchod na wc. I přesto však pro něj lidé nepřestávali pracovat, protože peníze potřeboval každý z nich. Úplně největší peklo, ale zažívali jeho sekretářky, které si na jakoukoli odměnu za práci museli vydělat výhradně přes postel. A právě tak se Harry seznámil se Susanou. Mladá žena pro něj pracovala sotva rok a nikdy si na nic nestěžovala. Ovšem i na ni muselo jednou dojít. Její chvíle nastala v okamžik, kdy jí kdosi vykradl byt a ona neměla na nájem a proto musela požádat Harryho podobným způsobem jako to dělaly všechny zaměstnankyně v jeho firmě. Susana tak dostala finanční obnos, který jí zachránil od bezdmovství, ale to ještě netušila, že noc nezůstala bez následků. Jakmile zjistila, že čeká dítě, okamžitě se vydala za Harrym, ale ten ji nemilosrdně vyhodil. Harry totiž nikdy neměl zájem starat se o někoho dalšího a děti se mu vždy hnusily. Nešťastná žena tak zůstala bez práce a bez vlastní rodiny se potulovala světem až se jí jednoho dne narodil chlapeček jménem Mathias. Susana se snažila svého syna uživit, ale nedařilo se jí... až se v ní jedné noci, kterou opět trávila s malým pod širým nebem, něco zlomilo... a to něco ji přinutilo donést chlapce k domu Harryho...



Harryho okázalý dům byl černobílý jako jeho vlastní život a i když Susana věděla, že miminko nechtěl, v koutku duše doufala, že to malé stvoření přijme. Napsala k Mathiasovi do krabice dopis a navždy zmizela z jeho života...

Druhý den ráno našla Mathiase u dveří Harryho tehdejší přítelkyně a možná to byla právě ona díky které nakonec u něj i zůstal. To ovšem neznamenalo, že by ho Harry přijal... Mathias vyrůstal v péči několika chův, které měly především za úkol to, aby se chlapec nepletl pod nohy svému otci. Mathias, ale nikdy nebyl poslušné dítě a jeho povaha se zhoršovala s tím, jak mu začínalo docházet, jak ho jeho otec nenávidí.



Situace se u nich nakonec natolik zhoršovala, že dokonce pomalu ani nebyl den kdy by na něj nevztáhl jeho otec ruku. Ovšem čím víc ho jeho otec bil, tím více Mathias rebeloval, možná si o něm myslíte, že byl sebevrah, ale jeho povaha ho k tomu zkrátka nutila...



A čím více byl Mathias starší, tím více lezl svému otci do cesty a snažil se s ním vést normální rozhovor.



Jenže jeho otec ho nechápal. Nerozumněl jeho vášni k hudbě, odmítal mu dovolit, aby si koupil kytaru po které toužil od první chvíle co na ni zkusil ve škole hrát. Podle něj mohl být správný muž jedině bankéř nebo prezident nějaké firmy a ne nějaký komediant. Pro něj byl Mathias zkrátka jen ubohý a hloupý snílek, který nikdy nic nedokáže...



Proto většinou podobné hovory končily Harryho odchodem nebo vytažením pásku... Mathias ovšem znal pár způsobů, jak donutit Harryho, aby mu vyhověl...



To ráno, kdy měl s otcem opět nepříjemný rozhovor ho napadlo, jak získat svoji milovanou kytaru. Hned večer se totiž v jejich domě konala důležitá konference a Mathias moc dobře věděl, jak je pro Harryho podobná akce podstatná. Proto se rozhodl mu ji překazit...





Spustil požární hlásiče v domě a veškerá smetánka, tak poté vybíhala z domu ve zničeném oblečení a makeupu. Mathias dokonce poté neváhal a z okna si všechny promáčené hosty fotil, aby mohl svého otce vydírat. Harrymu trvalo asi jen minutu než si uvědomil kdo má v tom fiasku prsty. Okamžitě se vydal za viníkem, rozbil mu foťák a zařídil, aby jeho kůže nesla všechny odstíny duhy... Ale i v některých okamžicích Harrymu docházelo, že to přepísknul. Nakonec tak jako kompenzaci Mathias vyfasoval bednu s make-upem, aby mohl ukrýt modřiny...



...a konečně i milovanou kytaru. Ale nemyslete si, že by se v Harrym pohnulo svědomí, spíše měl obavy o svoji pověst...



Kromě věčných bitek musel Mathias snášet i věčné návštěvy od psychologů, od kterých Harry vyžadoval, aby z jeho syna udělali poslušného beránka... což se většinou vždy minulo účinkem. Dokonce ho neváhal zavřít i do léčebny, ze které ho vždy propustili dřív než si Harry přál, protože Mathias to s lidmi uměl, když chtěl a jeho talent a charizma mu pomáhali se z podobných kaší elegantně vymotat. Největší účinek měl samozřejmě vždy na ženy a proto mu otec pokaždé vybíral opravdu staré psycholožky, které jeho kouzlu propadaly jen málokdy.



Ovšem pro Mathiase bylo stále težší je snášet a zvláště ho rozčilovaly diagnózy, které měl podle nich mít.
"Tvoje zvýšená agrese pramení z faktu, že máš rozdvojenou osobnost, která..." Mathias ji přerušil.
"Neměl jsem při minulém sezení schizofrenii a při tom minulém kombinované ADHD? Měla by jste si psát poznámky, když už jste tak senilní, že si nepamatujete jedinou dignózu..." psycholožka se na něj zamračila.
"Nebuď hrubý mladý muži! Tvůj případ je mimořádně ojedinělý, protože..." znova ji skočil do řeči.
"Víte kolikrát jsem tohle od vašich kolegů a kolegyň slyšel? A kolik nemocí bych už měl mít? Kdyby všechno tohle co říkáte měla být pravda, pak bych se tady houpal na lustru a řval jako tygr, ale já místo toho skládám hudbu."
"I tohle může mít na svědomí nějaká nemoc!" Snažila se mu oponovat.
"Ano, a ta nemoc se jmenuje talent! Co kdyby jste nasedla na koště, vy stará čarodějnice a odletěla by jste otravovat zase někoho jiného?" Rázně se zvedl.



"Ještě jsme neskončily Mathiasi! Okamžitě se vrať!"
"Samozřejmě, že jsme skončili. Oznamte mému otci, že jsem s vámi nevydržel v jedné místnosti ani pět minut a že mě najde v mém pokoji. Určitě mi bude zase chtít vylepšit fasádu, takže sbohem a šáteček, doufám, že už vás nikdy neuvidím."



Ovšem nejenom přijímaní psychologů měl Mathias v popisu práce od svého otce. Jednou za čas měl za úkol stát po jeho boku na konferenci. Jeho jedinou úlohou tam ovšem bylo jen usmívat se a zdravit. I tyhle akce Mathias nenáviděl, pokaždé si tam připadal jako otcova loutka, ale i přeze všechny nevole plnil svoji fukci znamenitě. Ovšem to ještě netušil, že tahle konference bude jiná než ostatní... Jak už bylo řečeno Harry měl spoustu nepřátel a lidé, které neprávem vyhodil ho nesnášeli z celé duše. A zrovna v ten den se na konferenci zjevil muž, který se chtěl Harrymu pomstít za vyhazov. Jenže sotva vytáhl zbraň z pod kabátu si ho Harry všiml. V nestřeženém okamžiku tak popadl svého syna za paži a zaštítil se tak jeho tělem. Mathias dostal jednu kulku do hrudníku, která ho málem stála život. A právě tahle střela přinutila Mathiase definitivně ztratit o otci iluze...



...takže jen co se uzdravil, utekl z domu.



Mathias strávil na ulici téměř dva roky, tady také přišel ke svým dalším jizvám, které získal při bitkách s jinými opuštěnými dětmi. Jeho otec ho nikdy nehledal a Mathias se ho snažil také ignorovat. Nechal si narůst vlasy a živil se čím se dalo. Chvíli byl barmanem (když se mu podařilo zalhat o věku) a jindy hrál a zpíval po různých klubech.



Občas ovšem nezískal angažmá, i když ho všechny ženy milovaly sotva vstoupil do dveří. Takže zpíval v parku. Kolem něj se většinou pak shlukla spousta lidí, a tak si téměř vždy přišel na nějaké peníze.



A právě tam ho potkal jeho stážný anděl, jak mu občas Mathias rád říkal. Franklin Dawson, byl muž ve středních letech, který se v minulosti živil jako lovec talentů...



...takže jakmile uslyšel Mathiasovo vystoupení, okamžitě poznal, že narazil na talent. A i když už dávno tu práci nedělal, hned mu nabídl pomoc.





Mathias samozřejmě bez váhání souhlasil.



Caroline na něj hleděla téměř bez dechu.
"Franklin se tak stal mým manažerem a byl jím do té doby než odešel do důchodu a odstěhoval se i s manželkou na Havaj. Ten chlap mě zachránil, v podstatě mě adoptoval a donutil mě dokončit školu, díky které jsem poznal i Juliána. Nikdy se ale nedozvěděl odkud jsem přišel. Pro veřejnost si vymyslel tu báchorku o bohatých rodičích a dopravním neštěstí. Nikdo neměl důvod pochybovat o tom, že by to bylo jinak. Dokázal jsem se pohybovat mezi zbohatlíky, takže i když se občas objevila nějaká ta fotografie nebo svědectví toulavých děcek, nikdo jim nevěřil. Pro svět jsem byl prostě jen Mathias, ten dokonalý chlap s andělským hlasem. A jestli tě zajímá, zda mě potom přeci jen nekontaktoval otec, tak tě zklamu. Už jsem o něm nikdy neslyšel a to dokonce ani v novinách. Jediné co jsem zaslechl bylo to, že měli někeré jeho firmy zkrachovat, ale dál nevím nic." Caroline pootevřela ústa a zase je zavřela.
"Teď jsi na řadě ty, zlatíčko," vyzval ji. Caroline se jen zhluboka nadechla a sklopila zrak.
Návrat nahoru Goto down
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   01/06/18, 10:40 pm

Jupííí  Konečně něco z minulosti!!! Jupíííí!!! Jupííí  A samozřejmě teď už dává smysl, že je Mathias takový magor...Ale já ho měla stejně ráda, a teď ho budu mít raději, když vím, že se s ním život nemazlil  Plačící  To se fakt člověk nemůže divit, že je tak trochu grázl Aha
A ještěže tam máš ty sprinklery, to by byla nenahraditelná ztráta!!! Šokovaný
Tak a teď už jen, aby se konečně svěřila Caroline...

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 434
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   01/06/18, 10:54 pm

To by fakt byla věčná škoda, přijít o takového hrdinu Apokalypsy ! To zapátrání v Mathiasově histori se krásně četlo, hotový román *BRAVO*
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 360
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   02/06/18, 08:17 am

Vysmátý Upálit se při přípravě instantní polévky v mikrovlnce Vysmátý  to už je nějaký kumšt, tohle zvládnout  Válím se smíchy ještěže se to nestalo!

A ten příběh z Mathiasovy historie je úžasný, přečetla jsem to jedním dechem. Hodně to vysvětluje, Mathias na to vše, čím si musel projít, dopadl hodně dobře. A myslím, že jeho povaha mu spíš pomohla, představte si, že by z něho otec udělal stejnou kreaturu, jako byl on sám. Takhle je Mathias sice namyšlený a svérázný, ale jinak má dobré srdce  Úsměv a příběh dobře vysvětluje, proč nesnáší šarlatány Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Kolikokoli
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 314
Join date : 04. 03. 18

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   02/06/18, 12:00 pm

No paráda, tak konečně něco víme o Džulienově minulosti :-D . Mají s Caroline pěkně dynamický vztah, je hezké, že jdeš takhle do hloubky.
Návrat nahoru Goto down
http://simkiim.tumblr.com
Janika31
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 06. 02. 18
Age : 26
Location : Praha

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   02/06/18, 12:53 pm

Pááni. Četla jsem jedním dechem, nádherně napsané a konečně víme něco více o této bezvadné, komplikované osobě. Koukám, že to neměl vůbec jednoduché. Smutný

Hrozně se mi líbí, jak ty jejich příběhy prožíváš a ukazuješ nám postavy do hloubky. Láska *BRAVO*
Moc se těším i na tajemství od slečny Deprese. Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
soarka
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 202
Join date : 19. 02. 18
Location : Praha

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   03/06/18, 10:06 am

Parádní díl a ty pózy mě úplně poráží, jako by to bylo prostě doopravdy Úsměv a Mathiase raději nepouštěj k žádnému zařízení, kromě kytary. Ta, pokud vím, se nemůže vznítit Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Zlatý simík stavitel
Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 369
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   04/06/18, 07:47 pm

Moc děkuju za moc milé komentáře Červenám se mám radost, že se vám jejich osudy líbí Úsměv

Jinak Mathiase už preventivně nepouštím k žádnému zařízení Vysmátý takže v bunkru se stará výhradně o malování, kytaru, občas o ucpaný záchod (i když to by nikdy nepřiznal Chichichi ) a někdy ho nechám připravit snídani, ale nebojte... cereálie ho snad ještě nezabijí Vysmátý jedině, že by se polil mlékem Vysmátý


18.část

Mathias se chvíli na Caroline jen díval než se zvedl...



...a posadil se k ní.
"Přeci víš, že mi to můžeš říct...," zašeptal jí do ucha. Caroline se zavrtěla v jeho náruči.
"Jenže já mám strach..." ozvala se tiše. Mathias si ji přitáhl k sobě pevněji.
"A z čeho prosím tě?"
"Že si o mě budeš myslet... že jsem... špatná..."
"Tak já ti řekl, že jsem byl dva roky bezdomovec, lhal jsem o svém věku, balamutil ženské různého věku a to jsem ti ještě neřekl, že jsem jednou ukradl v supermarketu bagetu! Takže mi věř, že ať už máš za sebou cokoliv nebudu tě soudit, zlatíčko." Caroline si vzdychla. Najednou jí přišlo, že má Mathias pravdu a že mu může důvěřovat. Což byl pro ni neznámý pocit, protože už léta nikomu věřit nemohla. Propletla si prsty a zavřela oči. Bylo pro ni těžké začít mluvit o svojí minulosti, protože jí stále bolelo nitro, když si na ni vzpomněla. I přesto se však nadechla a poprvé v životě začala vyprávět...

Caroline se narodila do nejchudší části SimCity a společně se svojí matkou Alicí obývaly malý domek na konci města obklopený polorozpadlou zídkou.



Caroline nikdy nepoznala svého otce a její matka o něm nikdy mluvit nechtěla. Malá Caroline si tak dost často svého otce představovala jako válečného hrdinu, který se nemůže vrátit domů kvůli záchraně ostatních. I přesto ho však občas vyhlížela a doufala, že se jednoho dne u jejich chudého domku zjeví a řekne jí, že je její táta.



Díky chudobě Caroline neměla žádnou hračku a tak se upnula ke slunečnicím, které jako zázrakem stále rostly u jejich domu. Dost často jim tak vyprávěla o tom, jak jí děti ve škole nemají rády, protože nemá hezké oblečení a nezná žádné hry. Jednou jí dokonce chlapci ukradli botu u rybníčku, když se šla vykoupat, protože v domě neměli ani koupelnu. A možná právě proto se Caroline uzavřela do sebe a odmítala chodit do školy. A co na to říkala její matka?



Alice byla všeobecně unavená životem a Caroline nechávala vyrůstat v podstatě jako dříví v lese. Jejím jediným zájmem bylo udržet si alespoň střechu nad hlavou a tak na svoji dceru neměla čas. Zároveň největším problémem pro ni byla neschopnost vydržet v jakékoli práci. Díky svoji laxnosti a nechuti k čemukoli nevydržela ani jako uklízečka a tak se snažila vydělávat na živobytí po svém, s čímž měla největší problém především kvůli Caroline.



Malá jí totiž nenechávala na pokoji a stále se s ní snažila navázat nějaký kontakt. Jenže Alice se cítila tak unavená... a přála si jen klid...



...a tak situaci vyřešila po svém. Zavřela svoji dceru do tmavé komory o které jí předtím navykládala, že v regálech jsou v krabicích naskládané duše zlobivých dětí a pokud nebude dost ticho skončí v jedné z nich také. Caroline pak strávila někdy i skoro dva dny schoulená na podlaze a snažila se ani nedýchat, aby náhodou ty duchy nevyvolala...



...Alice pak mezitím vysedávala na podlaze u nefunkční televize a přemýšlela nad svým pokaženým životem, nebo si zvala do domu jisté pány, aby si vydělala nějaké peníze a právě díky tomu občas na Caroline v komoře zapomněla.



Alici později trápily výčitky svědomí, i když to neuměla dát najevo. Jednou jí sužovaly až natolik, že se rozhodla svoji situaci řešit. Caroline tak poprvé okusila jaké to je, když jí její máma obejme a v ten kratičký moment měla pocit, že jí má opravdu ráda...



...jenže tahle chvíle trvala jen okamžik. Její matka jí totiž ještě ten den zavedla na místo o kterém jí řekla, že se tam bude mít moc dobře. Caroline si tak představovala, že ji Alice vezme na procházku a konečně si s ní bude hrát, ale opak byl pravdou...



...to místo kam jí vzala byl sirotčinec. A její matka se zdála být nadšená, když slyšela od ředitelky, jak úchvatně se bude její dcera v jejich ústavu mít. Nejhorší pro ni ale bylo, že se ty dvě bavily jako kdyby tam vůbec nebyla. Celou dobu tahala svoji matku za sukni a tiše ji prosila, aby ji vzala domů. Nechtěla tady zůstat. Nechtěla opustit svoji mámu a slunečnice. Jenže Alice na ni nereagovala, stala se z ní stejně kamenná osoba jako vždy, když ji zavřela do komory. Nakonec Alice podepsala veškeré připravené dokumenty a navždy odešla z Carolinina života bez toho, aniž by se s ní rozloučila.



Caroline tak získala nový domov a svoje úplně první hračky. Jenže díky absenci jakékoli pozornosti ze strany její matky si s nimi nedokázala hrát. A ani po několika letech v sirotčinci nebyla nadále schopna porozumět dětem a jejich hrám. Proto nejvíce času trávila sama se sebou a do nekonečna si listovala v dětských knížkách a obdivovala každý obrázek na jednotlivých stranách...



...čas běžel a Caroline zestárla. Její osamělá povaha ji nadále dostávala do potíží s ostatními puberťáky a tak se často schovávala v malé knihovně, kde si listovala v botanických encyklopediích. Stále vzpomínala na svoje slunečnice a podvědomě čekala na chvíli kdy se pro ni vrátí její matka. Jenže čím byla starší, tím více si uvědomovala, že se jí její matka vzdala.



A proto se rozhodla, že ji vyhledá sama. Tajně se vloupala do ředitelčiny kanceláře...



...a pokusila se v počítači vyhledat nějaké informace o její matce. K její smůle jí toho starý stroj moc neřekl a jediný kontakt, který se jí podařil vyhledat byl na ženu jménem Beáta, která se o ni občas zajímala.



Caroline netušila kdo to je, ale i tak se rozhodla neznámé číslo vytočit a poprosit ženu na druhém konci, aby za ní přišla.



Beáta byla starší psycholožka, která se většinu času pohybovala ve vyšších kruzích, ale i přesto svoje slovo dodržela a za Caroline přišla.
"To je ale otřesné místo," konstatovala sotva se její pozadí dotklo květovaného potahu pohovky.
"Taky tě mohla tvoje matka odvézt na lepší místo," pronesla jejím směrem.
"Odkud znáte moji matku?" Odvážila se promluvit Caroline.



"Alice byla moje sestra," oznámila ji. Caroline zalapala po dechu.
"Vy jste moje teta? A co myslíte tím byla?"
"Ano, jsem tvoje teta a Alice je mrtvá," bylo to jako kdyby jí uhodila. Celý svět se s Caroline zakymácel, až se musela chytit opěradla.
"Co se jí stalo?" Zmohla se na odpověď.



"Tvá matka žila nezřízený život a buď ráda, že mě nakonec poslechla a nechala tě tady, jinak by z tebe vychovala stejného ubožáka jako byla ona sama," pronesla. Caroline si rychle setřela slzu z tváře.
"Řekněte mi co se jí stalo!" Naléhala zoufale. Beáta si vzdychla.
"Je zbytečné už o ní mluvit, ale když to musíš vědět... v poslední době žila na ulici a tam je svět poněkud krutější než to vypadá ve filmech... alespoň, že stačila zachránit Saritu..." v Caroline hrklo.



"Kdo je Sára?!"
"Upokoj se holčičko, máš podobnou povahu jako tvoje matka, což by tě mohlo dostat do potíží. Ona byla vždycky snílek a i když vyrostla do bohaté rodiny, neuměla si toho vážit a musela utéct s tím ubohým mechanikem... a podobně si nejspíš upekla i Sáru, tvoji sestru. Alice totiž pořád věřila na pravou lásku, ale ta ve skutečnosti neexistuje, to si zapiš za uši, protože láska je pouze chemická reakce našeho mozku není to žádné kouzlo, jak si o tom teď jistě čteš v těch hloupých románcích," Caroline tekly po tvářích slzy velké jako hrachy.
"Moje sestra? Kde je moje sestra?!"
"V sirotčinci, ale netuším v jakém. Alice jí tam dala krátce přetím než zkonala, takže předpokládám, že se má dobře." Caroline se zamračila.



"Předpokládáte? Vůbec vás nezajímá, kde je vaše neteř?"
"Proč by mě to mělo zajímat? Moje sestra měla mít ve své situaci dost rozumu na to, aby si další děti nepořizovala a já se o tebe ani o ni starat nebudu. Mám svých starostí víc než dost, to mi věř."
"Tak proč se tedy staráte o mě?"
"Už je to zvyk... kdysi dávno mě o to požádala tvoje babička... měla zrovna jednu z těch slabých chvilek a já jí nechtěla jít proti vůli, takže jsem splnila její přání... je to trochu sentimentální, to připouštím."
"Pomozte mi zjistit, kde je moje sestra, prosím!" Beáta pokrčila rameny.
"Ale to já nemohu, nemám na to čas. Můžeš ji zkusit najít sama, ale být tebou bych na ni zapomněla. To dítě by ti mohlo přidělat problémy a ty máš to vyjímečné štěstí, že můžeš začít znovu, takže bych toho být tebou využila."
"Kolik jí je?"
"Pět, šest... co já vím, ještě ani neuměla číst, ale byla ti docela podobná. Možná se k ní tvůj hloupý otec vrátil, ani bych se nedivila kdyby mohl za její smrt," Caroline se rozplakala.
"No nic, budu muset jít a chtěla bych tě poprosit, aby jsi mi už nevolala. Myslím, že svoji povinnost jsem už splnila a teď bych docela ráda na tohle setkání zapomněla. Využij svoji šanci na normální život Caroline a zapomeň na svoji matku i Sáru, to je moje jediná rada co ti dám, sbohem," Caroline nebyla schopna ani zvednout hlavu, aby se za ní naposledy podívala.



"Věděla jsem, že mi ji nesvěří do péče do doby než budu plnoletá... proto jsem počkala na svoje narozeniny, odešla jsem z dětského domova a našla jsem si práci v květinářství a pak jsem ji začala hledat. Trvalo měsíce než jsem její jméno konečně našla alespoň na matrice, otec byl neznámý, stejně jako ten můj. Dokonce jsem zašla i na matčin hrob, ale tam jak se zdálo už roky nedonesl nikdo ani bodláčí. Nakonec se na mě usmálo štěstí a našla jsem jednu ženu, která měla moji matku znát v době, kdy s ní ještě moje sestřička žila. Bohužel jsem se s ní už nesešla kvůli té apokalypse, takže jsem svoji sestru nikdy neviděla...," zašeptala Mathiasovi do ramene.



Chvíli bylo ticho, Mathias ji hladil po zádech a mlčel, což bylo v jeho případě podivné.
"Na co teď myslíš?" Pronesla tiše Caroline aniž by se mu podívala do očí. Mathias se zhluboka nadechl.
"Za svoje rodiče nemůžeš, to je první věc a ta druhá je ta, že jsme se měli potkat dřív. Nikdy bych nikomu nedovolil, aby tě šikonoval jenom proto, že ti v dětství ublížili. Postaral bych se o tebe," odpověděl jí klidně do vlasů. Caroline teď věděla, že z něj mluví jeho druhá stránka, ta kterou ukazoval jen málokdy a ucítila příjemné teplo na hrudníku.
"Měl jsi svých starostí víc než dost... nepotřeboval by jsi další..."
"O tebe bych se staral rád," oznámil jí bez obalu.
"Mathiasi, mohla bych tě o něco poprosit?" Mathias se pousmál a podíval se jí do očí.
"O cokoliv," Caroline zamrkala.
"Nechal by jsi mě na chvilku samotnou?" Mathias se na zadíval zmateně, ale nakonec přikývl.



"Dobře," odvětil neochotně a nechal ji tam samotnou.
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 434
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   04/06/18, 08:33 pm

Moc zajímavé pokračování - takové komplikované dětství obou aktérů, a co asi dělají ti dva "normálnější" v bunkru ?
Návrat nahoru Goto down
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   05/06/18, 12:24 pm

Chudák Caroline Plačící  Tak nevím, kdo z těch dvou to měl těžší, asi by vyhrála ona, a v její situaci bych taky byla teda slečna Deprese Plačící  Ale je dobře, že pro ní Mathias v sobě našel to lepší já Zamilovaní Teď už ví, že mají hodně společného, a nejen konfrontaci se starou neschopnou zapšklou psycholožkou. Ženská s takovým přístupem k rodině nemůže přece léčit něčí duši Vzteklý

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Janika31
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 140
Join date : 06. 02. 18
Age : 26
Location : Praha

PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   05/06/18, 07:50 pm

Teeda. Konečně už známe i minulost Caroline, i když je dost smutná. Trochu mě mrzí, že Sáru už nepozná..,ale v koutku duše jsem doufala, že by se Sára také mohla zachránit, ale happy end asi čekat nebudu. Plačící

Těším se na pokračování. Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   

Návrat nahoru Goto down
 
Lucisab a její postapokalyptický svět
Návrat nahoru 
Strana 5 z 6Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: Soutěže :: Výzva - Apokalypsa!-
Přejdi na: