Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share
 

 Lucisab a její postapokalyptický svět

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1 ... 10 ... 16, 17, 18
AutorZpráva
soarka
Simpařan
Simpařan
soarka

Poèet pøíspìvkù : 345
Join date : 19. 02. 18
Location : Praha

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty05/08/19, 10:28 am

*BRAVO* *BRAVO* *BRAVO*
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty05/08/19, 11:03 am

Parádní díl!! Oxana mě začíná rozčilovat neskutečným způsobem a to ani nemá tak protivný obličej. Vysmátý Jsem osobně taky zvědavá, jak se to vyvine! :)

Jinak moc jsi mě překvapila ohledně těch konvertů!:) Jestli Ti mohu poradit a chtěla by sis to zkusit, začni prvně s objektama, ty nejsou tak těžké.:) Co se týče oblečení to je z celých těch věcí asi nejhorší, protože konvertuješ prvně do TS3, jak už si zmínila a pak teprve do TS 2.

A neboj, mě to trvalo asi 5 let než jsem tu trpělivost na to získala, vždy jsem to zkoušela a pak jsem to hned vzdala, protože mi to přišlo náročné, ale pak jsem si řekla, že už to nevzdám a povedlo se. Vysmátý

Kdyby jsi to chtěla znova zkusit a potřebovala poradit, jsem Ti plně k dispozici. Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty07/08/19, 06:34 pm

Moc děkuji holky Pro Tebe

Ludmi, popravdě bylo na tom všem nejsložitější je vyfotit, aby byli v jednom záběru Vysmátý Červenám se i tak se mi ale bohužel skoro vždy schoval David... jinak mi samozřejmě s chutí utíkali z místnosti Zmatený takže se musím přiznat, že jsem většinu starší generace zmrazila pomocí pózy "nehýbat se" Červenám se každopádně už teď mohu říct, že je opravdu náročné mít tak plný bunkr Zmatený

Jani, moc děkuji za nabídku Pro Tebe hrozně moc bych si totiž přála mít nějaké věci z TS4 ve hře Červenám se takže jsem se proto do toho chtěla pustit sama Červenám se ale tak trochu jsem zatím předčila svoji trpělivost a taky mě trochu i šokovalo, co všechno k tomu budu potřebovat Šokovaný každopádně myslím, že mě to snad někdy zase popadne Vysmátý a pak budu ráda za každou pomocnou ruku takže ještě jednou moc děkuji za nabízenou pomoc Pro Tebe
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty12/08/19, 09:41 pm

03x04

Kompletní sestava nejstarších z bunkru obklopili neznámé návštěvníky a přiměli je k pohybu směrem do jídelny. Patrik mezitím odhalil jeden z panelů a pokusil se pohnout s jednou z páček, aby se v bunkru znova obnovila světla. Díky tomu tak nad jejich hlavami zabzučely zářivky, které několikrát zamrkaly, než se z jejich útrob začalo šířit nepříliš velké světlo.
"Co se to...?" Zeptal se nahlas Patrik a David se na něj zahleděl.
"Všeho teď nech... tohle vyřešíme později," pronesl jeho směrem. Patrik svěsil ramena, ale následoval svého otce do jídelny, kde už všichni seděli kolem jednoho stolu.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 021

Chvíli tak na sebe nechápavě hleděli, než jako první otevřel ústa Alex.
"Takže zelenáči... co tady u nás chcete?" Oxana mu věnovala široký úsměv.
"Nic zvláštního... potřebujeme se jen dostat na Sixam... a nejsem zelenáč... tahle barva vlastní není zelená, naše pokožka nese odstín Xaramie," mrkla na něj.
"A co je to sakra Xaramie?" Pronesl Alex vztekle.
"Mimozemská rostlina, která v noci září... kvete jednou za rok..." ozval se Alanův tichý hlas.
"Takže ty jsi z vás dvou ten chytrák?" Zeptal se ho drze Alex. Alan nepatrně zvedl hlavu. Tělo se mu neustále třáslo. Nemohl si zvyknout na ten zvláštní pocit... že uvnitř něj nic není. Cítil se tak prázdný... jeho moc, která kdysi vyplňovala jeho nitro byla pryč... už nemohl slyšet jejich myšlenky, když chtěl... už nemohl zastavit čas, když potřeboval utéct... byl tak prázdný. Skoro měl pocit jako kdyby vnitřně krvácel. Prudce sebou cukl a vnímal na sobě jejich pohledy. Až potom jeho srdce zasáhli jejich emoce... to bylo to jediné co mu zbylo... jeho vnitřní radar, který mu napovídal o stavu ostatních... všechny jejich nevyřčené otázky se mu zarývaly do kůže jako žíravina. Divoce rozmáchl rukama, ale nic se nestalo... už nedokázal nikdy takhle utéct a odpočinout si... musel čelit realitě jako to dělával... kdysi... když...
"Jsi v pořádku?" Vydechl David. Alan se chytil za hlavu. Zvykni si na to! Křičel na sebe a odhodlaně zvedl svoji tvář k tazateli. Kdysi bez své moci uměl žít... ale to už si skoro nepamatoval... některé vzpomínky s radostí pustil ze svého života, protože je nepotřeboval... protože nechtěl vzpomínat... k čemu vlastně mu něco takového bylo? Jeho myšlenky byly k ničemu... svět ve kterém se narodil už neexistoval... a jeho extrémní vnímavost z něj mohla na Sixamu udělat buď cíl nebo vůdce... a on se rozhodl pro to druhé. Ale nyní když byl tady... jeho několik desítek let staré vzpomínky se hlásily o slovo... zvláště když viděl tu ženu a cítil její strach. Věděl, že se potřeboval uklidnit, proto nakonec jen přikývl a pohlédl znova do svého klína. Oxana mu věnovala tázavý pohled, ale dál se s ním rozhodla nezabývat, moc dobře věděla, že Alan léta bojoval se dvěma částmi své osobnosti.
"Co je s tím... mužem?" Rozhodl se nakonec využít na Alana použít lidské označení.
"To nic... on je... divný... to já jsem královna... jsem Oxana," usmála se na Davida.
"Tady není nikdo žádnou královnou... pokud tady máte s námi být... pak musíte pochopit, jak to tady u nás chodí..." vydechl David.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 008

Christine se zuřivě otočila na svého muže.
"Co to tady říkáš?! Oni tady s námi nemohou zůstat!"
"Jenže nemáme na výběr, Chris... teleport je znova rozbitý... a hlavní dveře se nedají využít..."
"Ale dají zatraceně! Osobně je vykopnu!" Zvolal Alex.
"To nejde Alexi... pokud bys je otevřel, pustíš sem radiaci a je po nás..." odvětil klidně David. Alex... Oxana si v hlavě přehrávala jméno toho nerudného starého muže a usmála se. Konečně tady má někdo královské jméno s X... ten muž bude jistě výjimečný... napadlo ji a v ten moment zalitovala, že ten mrzutý vztekloun není mladý, protože pak by mohla...
"A proč jste je sem vůbec brali?" Zahleděla se Daniela na děti. Patrik s Anabelou si vyměnily pohledy, než se Patrik chopil slova.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 013

"My jsme je sebou nevzali, teto... oni prostě šli s námi..."
"Takže proto jste přetížili bunkr... porušili jste limit přesunu... takže ovladač..."
"...byl nastavený jen na dvě osoby..." doplnil Davidovu větu Patrik.
"Pak, ale nerozumím tomu jak je možné, že jste tady... ta věc vás měla zabít... docházelo tam k extrémnímu vypětí... elektřina se musela uvolnit... musel jí být nedostatek... jak je možné, že vás stejně ovladač přenesl k teleportu?" Vyřkl do vzduchu otázku. V ten moment Alan zvedl hlavu. On byl v té chvíli jediný, kdo věděl proč se to stalo, ale rozhodl se mlčet... k čemu by také těmhle lidem bylo vědomí, že s nimi sdílí jeden stůl nejenom zelený, ale také mocí obdařený mimozemšťan... který vlastně tu sílu už nemá? A věřili by mu vůbec? Nesnažili by se ho pak zabít? Někdo mu kdysi řekl, že za odlišnosti se platí... na Sixamu byl výjimečný, ale tady... byl jen podivín... někdo komu nemohli věřit už jenom z principu.
"Netuším tati... ale..." Anabela ho rychle přerušila.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 026

"Strýčku, přísahám ti, že ani jeden z nás neměl v plánu vzít tyhle dva sebou... nevím co se stalo, ale jsem si jistá, že se k nám tihle vetřeli z nějakého důvodu... mají jistě nějaký vyšší cíl, který..." Oxana jí rychle skočila do řeči.
"To jistě máme, ale rozhodně to není to, abychom tady s vámi žili do konce života, lidský tvore... naším cílem je Sixam, naše domovská planeta," pronesla hrdě.
"Pak jsi nám lhala! Ještě předtím tam na tom místě... řekla jsi mi, že je to vaše království..."
"Ale no tak pozemšťane... ono to skoro tak bylo, ale náš skutečný domov je Sixam... a já vám dávám slib při Sixamském měsíci a naší ctěné Královně, že pokud nám umožníte použít vaše zařízení, pak odsud odejdeme a už nás nikdy neuvidíte..."
"Jenže tvému slibu se nedá moc věřit, zelenáči," procedil jedovatě Alex.
"Tohle je barva Xaramie," oponovala mu se širokým úsměvem. Tenhle pozemšťan se jí líbil, i když jí vlastně stále jen urážel. Alex znechuceně pokrčil rameny.
"Jako kdyby na tom záleželo," odvětil s úšklebkem.
"Možná bychom prostě mohli hlasovat, co na to říkáte?" Ozvala se Daniela. David přikývl a ostatní se jen zatvářili zmateně.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 007

"Ty chceš hlasovat? Zbláznila jsi se?!" Daniela se na něj usmála.
"A máme snad něco jiného, co bychom s nimi mohli dělat?"
"Můžeme je vykopnout," usadil ji.
"A jak by jsi to chtěl udělat, Alexi?"
"Poradil bych si!" Odsekl vztekle.
"Dobře, takže až to vymyslíš, tak mi dej vědět," mrkla na něj. Alex jí probodl pohledem. Byly chvíle kdyby ji s chutí držel celý den v náručí a pak byly takové, kdy by ji s chutí nakopl... a tohle byl jeden z těch okamžiků.
"Takže začnu s tím sama, dřív než vás napadne se se mnou dohadovat... tihle zvláštní lidé se sem teleportovali s našimi dětmi a nemá cenu se tvářit, že je dokážeme držet pod zámkem... kdybychom byli venku, bylo by to jiné, ale tady... opravdu si chceme znepříjemňovat život tím, že se je pokusíme zamknout v některé z místností? A k čemu by to vlastně bylo? Proto hlasuji za to, aby tu s námi zůstali jako návštěvníci... než se opraví teleport a oni by se tak mohli vrátit na Sixam... či co... teď můžeš ty Alexi..."
"A má cenu abych vůbec něco říkal?! Já hlasuji za NE! Pro mě za mě ať se jdou třeba zahrabat, ale nebudu sdílet NÁŠ bunkr s NIMI! Vždyť o nich nic nevíme! Co když teď přišli dva, ale pak se jich tady objeví stovky?! Co budeme dělat pak?! Ani bych se nedivil kdyby to byli jen mutanti, kteří si jen ověřují kolik nás normálních lidí zbylo!" Daniela několikrát zamrkala, ale rozhodla se jeho argumenty nekomentovat, místo toho pokynula na Davida.
"Souhlasím s tebou, Dany... nemá cenu se je snažit uvěznit... jsme v bunkru, to je důležité si uvědomit a na něco podobného tu nejsou prostory... uznávám, že jejich způsob jakým se sem dostali nebyl správný a mohl stát naše děti život, ale... těžce se dělá soudce na místě jako je tohle... hlasuji za to, aby tu s námi nějakým způsobem žili a abychom je později teleportovali zpět na jejich planetu..." Daniela přikývla a pokývala hlavou na Christine, která se v daný okamžik tvářila jako Alex.
"Nevím, co říct... na jednou stranu souhlasím s Alexem, ale... zatraceně! Co o nich víme?! Jenže... David má pravdu... a já vím, že jsem horká hlava... takže... jsem na straně Davida..." procedila nakonec.
"To nemyslíš vážně?!" Vykřikl na ni Alex.
"Nekřič na mě, brácho a uklidni se! Nebudu se s tebou hádat nebo ti ještě praskne žilka!" Odvětila rychle.
"TY...!!" Daniela položila svoji paži na tu jeho a pohlédla mu do tváře. Alex jí rozuměl beze slov.
"Nedívej se na mě tak, já nevyšiluju! Jsem totiž tady ten JEDINÝ, který má rozum!" Daniela si vzdychla, ale nakonec se zaměřila na svoji dceru.
"A co mi povíš ty holčičko?"

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 023

"Mami... já myslela... že se k tomu vyjádříte jen vy... jako nejstarší..."
"Chci slyšet i názor vás dvou," odvětila pevně Daniela. Anabela se zhluboka nadechla a Alan se zahleděl jejím směrem. Tolik si přál vidět jí do hlavy.
"Já nevím, mami... jsou tak podivní... a táta má pravdu, že o nich nic nevíme... nevím co si myslet... proto jsem se rozhodla hlasovat za... ach... abychom je co nejrychleji odtud dostali... nechci s nimi sdílet svůj život... oni jsou..." koktala, až měla chvílemi pocit, že její slova nedávají smysl. Pak na sobě ucítila něčí pohled a zadívala se správným směrem. Díval se na ni Alan a jeho temně černé oči bez panenek působily tak děsivě, že jí přejel mráz po zádech. Prudce se otočila zpět ke své matce.
"Chci abychom je odsud rychle dostali... hned!" Zvolala zoufale. Daniela chytila svoji dceru za třesoucí dlaň a podívala se na svého synovce.
"Já souhlasím se svým tátou... nemá cenu si hrát tady na soudce, protože v bunkru to opravdu nemá příliš velký význam... takže rychle opravíme teleport... a vyřešíme to s nimi..."
"Všichni jste se pomátli!" Obul se do nich Alex.
"Až nám prozradíš způsob jak je jinak dostat z bunkru, tak budeme všichni poslouchat tvoje nápady, ale do té chvíle... je jediným rozumným řešením opravit teleport a poslat je zpět na jejich planetu... všichni jsme se shodli, takže..."
"Jste podrazáci!" Zakřičel Alex vtekle a co nejrychleji odpochodoval z jídelny.
"Jste vážně skvělý pozemšťané..." usmála se spokojeně Oxana.
"To že tu budete s námi neznamená, že si budete moci dělat co budete chtít... budete ctít naše pravidla," oznámil jí David.
"Zapomeňte na to, že bychom dělali to, co vás napadne, my jsme totiž víc..." Alan jí skočil do řeči.
"Oxano... tohle je jejich domov a my jsme vetřelci..."
"Nepovídej, Xaminku... takže co si představuješ, že budeme dělat?"
"Budeme jen návštěvníci... a budeme se chovat podle jejich pravidel... až do chvíle..." pomalu se otočil na Anabelu a v jeho temně černých očích se objevily světlé odlesky neznámého původu, které přiměly Anabelu ztuhnout.
"...do chvíle, než se vrátíme domů..." dokončil myšlenku.
"Dobře, když už jste si mezi sebou ujasnili svoje postoje... jak se jmenuješ... ehm..." David najednou nebyl schopen dokončit větu. Alan se na něj mechanicky otočil.
"Jsem Alan," odvětil pevně.
"Dobře Alane... doufám, že se ty i tvoje společnice budete chovat, jak máte..."
"Při Sixamu... vám to slibuji..."
"Budeme vám tedy věřit... a teď se půjdu podívat na pojistky..." David se zvedl od stolu a zmizel z jídelny. Daniela věnovala pátravý pohled Alanovi.
"Takže Alane... tvoje barva pleti je moc zajímavá... co by jsi řekl, kdybych se pokusila na vás dva vymyslet nějaké nové módní kreace?"
"Módní kreace?" Vydechl zmateně. Najednou si nebyl jistý, co se mu snaží ta žena povědět.
"Něco se pokusím vymyslet... přeci tu nebudete chodit pořád v jednom..."
"Chodíme tak víc jak padesát let... není třeba dalšího oblečení... tyhle kombinézy jsou z odolného materiálu, který je nás schopen přežít... takže není třeba..." vběhla jim do hovoru Oxana, Alan se na ni otočil a probodl ji pohledem, vzápětí se znova podíval na Danielu.
"Pokud by to znamenalo, že budeme dodržovat vaše pravidla a jednalo by se o váš tradiční rituál... pak přijímám vaši nabídku..." Daniela se pousmála.
"Jsi odvážný mladý muž... to dokážu ocenit... ale když to nosíte víc jak padesát let... kolik vám vlastně je?"
"Čas na naší planetě plyne jinak než na té vaší, madam... takže neznám odpověď na vaši otázku... ale vzhledem k naší situaci odhaduji svůj duševní věk na 95 let... fyzicky jsme ovšem mladší a Sixamsky... ještě více... jak říkám, čas bohužel plyne různými směry..." Daniela prudce zamrkala. Z jeho slov nebyla příliš moudrá a představa, že by ten muž před ní měl 95 let ji šokovala... ale bylo to vůbec možné?
"Takže mi chcete říct, že existuje možnost... že jste starší než my?"
"Ta možnost je víc než velká, madam... od té události, která se na vaší planetě odehrála uplynulo již několik let, takže vzhledem k ní... by to mělo odpovídat..."
"Počkej... ty si pamatuješ tu katastrofu?"
"Ano," odvětil pevně. Daniela zbledla.
"Jak je to možné?" Vydechla překvapeně.
"Už žádné další otázky... co kdybychom se šli podívat... tady po vašem orbitu?" Vložila se jim do hovoru Oxana.
"Orbitu?" Zeptala se zmateně Daniela.
"Oxana chtěla říct domovině..."
"Dobře, provedeme vás tady..." ozval se Patrik a zvedl se ze židle.
"Půjdeš s námi Belo?" Anabela prudce zamrkala.
"Nikam nejdu... chci být teď sama... je toho už na mě moc..." zašeptala a vyběhla z jídelny pryč.
"A ty mami?" Christine se zahleděla do očí svého syna.
"Na podobné akce mě neužije Patriku... půjdu si po své práci a ty... buď opatrný..." vydechla, než následovala příklad své neteře. Patrik se tedy nakonec otočil ke své tetě, která jen pokrčila rameny. Oba věděli, že ne všichni obyvatelé bunkru se dokážou smířit s návštěvou z vesmíru.
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty12/08/19, 10:14 pm

To bylo zase zajímavé počtení *THUMBS UP* Copak asi Oxana bude provádět a uklidní ji někdo ? A nemají náhodou tihle "zelenáči" na svědomí onu apokalypsu ?
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty13/08/19, 10:26 am

Moc zajímavé počtení.:) Alexova reakce se dala čekat.. Vysmátý klasika.
Jsem zvědavá, jak jim půjde společné soužití. Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty15/08/19, 07:59 am

Zelenáči   Válím se smíchy   To je dokonalé! Zase mistrovsky sepsáno, moc se mi líbí různé reakce různých simů - je mi líto Bellinky, je z toho hrozně vystrašená, vůbec se tomu nedivím, je to naprosto šílené. Zvlášť v situaci, kdy se ani jedna z těchto generací z bunkru nesetkala s jiným člověkem, natož s mimozemšťanem.
Alex je drsný Úsměv u jeho rozčilování jsem se nasmála Vysmátý  Líbí se mi, jak ho Oxana považuje za něco víc jenom proto, že má ve jméně X Vysmátý  opravdu moc pěkně promyšleno. Těším se, jak to bude probíhat dál, jestli se podaří opravit teleport a hlavně jak se budou tihle návštěvníci chovat. V Alana mám důvěru, ale v Oxanu tedy ani náhodou. Snad nikdo nikomu neublíží.
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty19/08/19, 09:48 pm

Moc děkuji holky za tak krásné komentáře Pro Tebe

Ludmi, máš opravdu moc zajímavé úvahy Úsměv každopádně ti mohu jen říct, že s Oxanou bude ještě pořádná zábava Mrkající


03x05

Za několik hodin se podařilo Davidovi s Patrikem opět nahodit elektřinu, a tak se bunkr znova rozzářil jako jasná svíce.

Později se tak Anabela sešla s Patrikem v jídelně při pořádném sendviči. Chvíli tak mezi nimi panovalo ticho, které se nakonec rozhodl narušit Patrik.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 048

"Nechci, aby jsi na mě byla naštvaná!" Vyhrkl. Anabela ho přejela pátravým pohledem.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 049

"Já na tebe nejsem naštvaná..." odvětila Anabela.
"Ale... díváš se na mě tak... já vím, že jsem udělal chybu, ale teď už to nemohu změnit... jediné, co mě mrzí, že jsem tě mohl ohrozit... a za to se ti chci omluvit, Belinko..." Anabela několikrát zamrkala.
"Nemusíš se mi omlouvat... znám tě, Patriku a vím, že tyhle věci prostě děláš... ale měl by jsi být příště opatrnější... bože můj..." zašeptala.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 058

"Já vím... a slibuji ti, že si dám pozor... už nikdy nic takového neudělám!" Anabela si vzdychla.
"Ty mi nevěříš?"

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 051

"Nejde o to, že bych ti nevěřila, ale vím jaký jsi... bojím se... teď se prostě jen bojím..."
"Toho co bych mohl dalšího provést?" Doplnil ji. Anabela zavrtěla hlavou.
"Toho čeho jsou schopni ti... zvláštní lidé... viděl jsi jejich oči? Jsou jako černé díry! Když se na ně dívám, mám pocit jako kdybych se jim dívala až do nitra hlavy! Hrozně mě děsí!"
"Slibuji ti, že hned dám do pořádku ten teleport... už jednou se opravil a podruhé... by to mohlo být lehčí..."
"To myslíš vážně? Nemusím být technik abych si nevšimla, jak ten náš přechod tu věc poničil... vždyť z toho upadaly nějaké části! To už nejsou jen vypálené obvody... dokážeš tu věc postavit celou znovu?" Patrik si vzdychl a pokrčil rameny.
"S tátou už zhruba víme, co je obsahem toho jádra a navíc s těmi originálními nákresy... máme velkou naději..."
"Dobře... ale..." Anabela si vložila tvář do dlaní.
"Nemusíš se jich bát, Belinko... jsou to jen podivíni..."
"Podivíni o kterých nic nevíme... proč jsou zelení? Proč vypadají tak divně? Ten jeden dokonce řekl, že je mu skoro 100 let... oni si pamatují tu katastrofu, Patriku... myslím, že vědí víc než nám budou ochotni kdy přiznat... co když viděli prarodiče a něco jim udělali? Vždyť jsi mi řekl, že jsi nás přemístil na místo, kam se kdysi dostali i oni nebo ne?"
"Jenže já nevím jestli se mi to nakonec podařilo... myslím, že se ovládání porouchalo už ve chvíli kdy jsem stiskl ty souřadnice..." Anabela na něj vykulila oči.
"Takže jsi lezl do té věci s vědomím, že není 100%?! Ty jsi vážně pitomec! Uvědomuješ si, že nás to mohlo ugrilovat?! Nejraději bych tě..." v očích se jí zjevily zlověstné ohýnky.
"Promiň! Já... ten panel neměl vliv na funkčnost teleportu... nebylo čeho se bát... teleport se rozbil kvůli nim... přetížili obvody... bunkr... a všechno ostatní... ale pořád nerozumím..."
"Co?"
"Ten přetlak jsme neměli přežít... ale stejně jsme se teleportovali domů... jako kdyby měla ta věc snad silný záložní zdroj energie... nechápu to..."
"To už je teď jedno! Jen tě prosím... udělej vše pro to, aby se ti dva rychle dostali odsud... můj táta má pravdu... co od nich můžeme čekat? Co když se kvůli nim náš život radikálně změní?"
"To si myslím už stalo, Belo... ale slibuji ti to, ano? Udělám pro to všechno..." Anabela přikývla. Patrik se pokusil o drobný úsměv.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 054

"Takže mi věříš?" Anabela mu věnovala úkosový pohled.
"A co mám s tebou dělat? Beztak jsi kromě svého otce jediný, který má dost odvahy se pustit do stavby té věci znova... musím ti věřit, Patriku..."
"Díky, sestřenko! Nezklamu tě!" Zvolal nadšeně Patrik. Anabela jen zavrtěla hlavou, ve svém nitru doufala, že se to Patrikovi s Davidem opravdu podaří dát dohromady.

Mezitím si naši noví obyvatelé bunkru prohlíželi svůj nový domov. Alan tak chvíli postával před plakátem Mathiase a zvažoval, proč byl ten muž na snímku nahý a také... co to mohl mít v pažích? Dal hlavu na stranu a pokusil se pochopit co vidí, když se za jeho zády ozval hlas...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 029

"Jsou to zajímaví lidé, že?" Patrik se ohlédl a jeho oči hned nalezli Oxaniny zářivé zorničky.
"Oxano..." vydechl. Oxana k němu přistoupila a usmála se na něj.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 030

"Dostala jsem nápad, jak si ještě více vylepšit reputaci u Královny..." mrkla na něj. Alan se zamračil.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 040

"Už jsem ti jednou řekl, že nechci mít nic společného s tím co vymyslíš! Tvůj poslední nápad nás dostal do vyhnanství!
"U Sixamu! To byla jen malá chybka!"
"To jistě! A proto jsme tady! Nebudu tě už poslouchat... možná před padesáti lety jsem byl hlupák, ale dnes už ne..."
"Ale no tak Xaminku... nevykrucuj se... povím ti to, i když to nechceš slyšet... infiltrujeme je, co na to říkáš?"
"Cože?!!"
"Slyšíš dobře... mohli bychom je odvézt ke Královně a tvářit se jako bohové a nebo... bychom je mohli sami infiltrovat a roznést tak naše vlastní vzácné geny" zavrněla. Alan prudce zavrtěl hlavou.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 036

"Něco takového je už roky zakázané Oxano! A my nejsme kompetentní! Naše DNA není v pořádku! My nemůžeme zastat práci Opylovacích techniků! Vždyť ani nevíme, jak se to dělá!" Pokusil se ji zahrnout argumenty Alan.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 046

"Xaminku, projekt skončil ne z vlastní vůle Královny, ale kvůli stupiditě lidské rasy... díky té zatracené radiaci se jejich těla poškodila a už tak nemohli být nositeli našich genů... ale tihle jsou čistí... musíš to z nich cítit... musíš slyšet jejich melodicky bijící srdce... jsou skuteční a jejich DNA je v pořádku... a my bychom mohli po tolika letech obnovit starou tradici... copak to nechápeš?"
"My... nejsme... ti... správní!" Od slabikoval jí.
"To si jen myslíš... ty máš Sixamskou moc a já... mám rozum... společně budeme vládnout světu, tak jak jsme vždy chtěli..."
"Přestaň říkat pitomosti! K ničemu mě nedonutíš!"
"Dobře Xaminku... tak s tím začnu sama..."
"Jenže nevíš jak se to dělá!" Oponoval jí divoce.
"Já si poradím, Xaminku... když na to mohli přijít naši otcové a Královny, proč bychom nemohli my..."
"Protože to takhle nefunguje, Oxano! Nesmíme porušit další pravidla!"
"Já se ničeho nebojím... a pokud máš strach, tak se do toho pustím sama... a nemusíš se bát... vždy budeš mít v mé éře vlastní místo... jsi můj vzácný Xaminek..."
"Už mi tak neříkej!"
"Ale je to tak... kdybychom byli jeden... byli bychom dokonalou bytostí... tvoje moc je tak silná, že... počkej... já z tebe nic necítím! Co se stalo!" Vyhrkla a přiblížila se k němu blíž. Alan se na ni zamračil ještě víc.
"Třeba tě už zrazují vlastní vjemy," odvětil jedovatě.
"To není možné... to není... snad jsi nepřišel o svoji moc!"
"Musela jsi se zbláznit!"
"Ne, já z tebe opravdu nic necítím! Ty jsi... jsi rozbitý!"
"To ty jsi rozbitá! A nechtěj mě naštvat!"
"Dobře... možná za to může absence Sixamského měsíce, ale... stejně pochybuji, že by jsi použil svoji plnou moc na mě... máš pořád to hloupé svědomí, Xaminku... právě to z tebe dělá lidskou bytost..."
"Možná jsem za to rád... a navíc spousta z našich lidí si tuhle vlastnost ponechala... ne všichni jsou jen tak toužící po moci jako ty..."
"Jenže naše touhy z nás právě dělají krále... ještě nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by se nechal ovládat svědomím, ani naše Královna se tak nikdy nechovala..."
"Možná ne, ale měla něco jiného... a to je zodpovědnost... právě proto nás dva uvrhla do vyhnanství..." Oxana se ušklíbla.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 044

"Netušila jsem, že jsi uvěřil těm jejím slovům o tom, jak jsme velkou hrozbou... vždycky jsem si myslela, že byla Královna hrozně přecitlivělá... ale tebe měla ráda... byl jsi její naděje..."
"A o tom to právě je... nikdy nepřestanu litovat dne, kdy jsem se přidal k tobě a tvým stoupencům... byl jsem tak mladý a naivní... ale s tím už je konec, Oxano..." zasyčel a udělal několik kroků od ní.
"Jak chceš, ale pak ti nebude vadit... když učiním malý pokus s tou malou..." zašeptala do jeho zad. Alan se ohlédl.
"O čem to tady mluvíš?"
"Udělám to co dělali všichni Opylovací technici..."
"Nemáš přístroje..."
"Možná... ale mám tohle..." zaklepala si na hlavu.
"Možná v tobě koluje Sixamská moc, ale já mám něco důležitějšího... sebedůvěru a rozum... poradím si, Xaminku... a ta malá je dokonalým testovacím subjektem... a bojí se nás..." zašeptala s úsměvem.
"Tohle ti nedovolím udělat!" Vyhrkl zlostně.
"Vážně, tak mě zastav! Věděla jsem, že tě popudím... jsi tak průhledný... už od samého začátku jsem si všimla, jak se na ni díváš... vidíš v ní své staré já... to které nevědělo, co v sobě skrývá... to které se podobalo více lidem, než skutečnému Alanovi Sixamskému," zapíchla mu prst do hrudníku. Alan sebou prudce ucukl.
"Ty o mě nic nevíš..."
"To se mýlíš... takže mám pro tebe teď jen dvě možnosti, ale předem tě upozorňuji na to, že nesmíš zapomenout na to, jak chytrá umím být... takže za prvé... můžeš se přidat ke mě, znova... a vybrat si svůj testovací subjekt sám... nebo za druhé... půjde vše mimo tebe, ale pak tě musím ujistit, že vše půjde podle mě a ty nebudeš vědět nic..."
"Mám větší schopnosti než ty..."
"Měl jsi... ale... teď jsi vyhaslý... takže půjdeme podle mého plánu..." Alan jí skočil do řeči.
"Nic nevíš..." zavrčel.
"Jak myslíš, Xaminku... ale máš stále na výběr... dám ti čas do rána a pak... se do toho pustím, nezapomeň na to," pronesla pevně, než ho tam nechala stát samotného. Alan se zhluboka nadechl a otočil se zpět k plakátu s Mathiasem. Několik krátkých okamžiků hleděl do nehybných očí pro něj neznámého muže, než z jeho úst vyšlo několik naprosto tichých slov v sixamštině. Nakonec zavrtěl hlavou a pohlédl na svoje světle zelené ruce. Díval se na jednotlivé kůstky, které se v jeho předloktí pohybovaly při jakémkoli změně pozice. Vždycky byl ohebný a snadno si zvykal na nové situace... ale bylo tohle to na co si mohl zvyknout? Dokázal učinit pokus na pozemšťanech? Nebyl by pak opravdu jen loutkou, jak ho nazvala Královna, když ji viděl naposledy? Mohl by se pak podívat sám na sebe? Pomalu zvedl tvář k Mathisovi.
"Co mám dělat?" Zeptal se strnulé tváře svého společníka, než sklonil hlavu a přikryl si oči dlaněmi. Ucítil jak se v něm vzedmulo jeho vlastní svědomí a v ten moment najednou věděl, co by měl udělat...
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty20/08/19, 06:43 am

Jej, bojím se, co bude dál...  Šokovaný  je zvláštní takhle pohlédnout do myšlenkových pochodů těch mimozemšťanů. Doufám, že nikomu z našich neublíží Smutný
Zato je strašně vtipné, jak zkoumali ten plakát Vysmátý  kdyby tak Mathias věděl, kdo všechno si bude ty fotky prohlížet  Chichichi
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty22/08/19, 10:04 am

Úplně jsem zapomněla okomentovat. Červenám se
Hezké pokračování akorát se trochu bojím Oxany. Z toho jejího uvažování nekouká nic dobrého. Jsem zvědavá i na Alana, jak se k tomu postaví a co udělá. Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty22/08/19, 06:08 pm

Díky, holky Pro Tebe u Oxany je problém, že má trochu jiný styl myšlení Píšu brzy poznáte mimozemšťany trochu lépe, jejich vlastní příběh bude časem vysvětlovat mnohé Mrkající jinak Hello, myslím, že by byl Mathias v šoku Vysmátý o to víc, že se z něj Oxana nesložila Vysmátý a Caroline by ho za to přinejmenším zasypala knihami no a Oxaně by měla tendence nakopat zadek za to, že na ty fotky vůbec pohlédla Vysmátý (i když je pravda, že kdyby tam byla Caroline, tak by jistě ty plakáty takhle nevisely na zdi Chichichi , protože by je měl Mathias pořád dobře schované jako svůj velký triumf Vysmátý )
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty23/08/19, 05:42 am

Chichichi Nedivím se, že by byl v šoku, i když by byl třeba naopak nadšený, že má fanynku z jiné galaxie? Vysmátý Ale to možná kdysi dávno na začátku příběhu. Myslím, že Caroline mu plně vynahradila všechny fanynky světa. Moc se mi líbí, jak to vše zakomponováváš do příběhu, zbožňuju oba tvoje příběhy Pro Tebe
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty23/08/19, 09:21 pm

Jejdamane, to vypadá, že tu bude brzy zelené miminko, ale tímto způsobem ?!
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty25/08/19, 07:15 pm

Hello, Mathiasovi by se určitě líbilo, že jeho talent ho dostal až za hranice naší planety Vysmátý myslím, že by spíš byl zklamaný, že Oxana o jeho hudbu nemá žádný zájem Vysmátý jinak máš určitě pravdu v tom, že Caroline mu nahradila všechny jeho fanynky, takže by o Oxanu neměl žádný milostný zájem Mrkající jinak si moc vážím tvých slov Pro Tebe

Ludmi, Oxana má bohužel jiný styl myšlení Smutný



03x06

Později zašel David za Alexem...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 001

"Jen jsem tě chtěl ujistit, že to že tady jsou ti mimozemšťané nyní, neznamená, že tu budou navždy... takže nemá cenu se rozčilovat..." Alex se k němu trhavě otočil. Mračil se jako ďas.
"Ani mi o těch zelenáčích nemluv! Nejraději bych je poslal k čertu! Ale moje drahá žena a celá sebranka tady si hraje na samaritány!"

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 005

"Alexi... uklidni se... jiné řešení než opravit teleport neexistuje... kdybychom otevřeli hlavní dveře, dostala by se sem radiace z venčí... a všichni bychom se nakazili... to by nebylo správné..."
"A proto si tady necháme partu cizinců? Víš vůbec sakra co je to ten jejich Sixam? Existuje to místo vůbec?"
"V knihách jsem zatím našel jen malou zmíňku a to ještě ve spojitosti s tím, že si nikdo není jistý, zda ta planeta vůbec existuje..."
"Takže kecají! Já to věděl! Když o tom nevíš nic ani ty... takový vědátor... nejraději bych je strčil pod zámek..."
"Oni už jsou pod zámkem... spolu s námi..."
"Nedělej si ze mě srandu! Jak dlouho ti bude trvat oprava toho krámu?"
"Řekl bych tak... víc jak rok..." Alex ztuhl.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 007

Vzápětí jeho tvář zrudla.
"Ty si ze mě střílíš, ty pitomečku! Jak to, že víc jak rok! Nečekej, že tady s nimi strávím zbytek života! To se raději sám obětuji radiaci!"
"Teleport je hodně poškozený... musím vytvořit nové díly a zapracovat na spáleném jádru... a taky musím zkontrolovat stabilitu elektřiny v bunkru... nejsem si jistý, co udělal další přetlak s kabely..."
"Víš, co bych teď nejraději provedl tvému synovi?! Nejenže ohrozil MOJI HOLČIČKU, ale ještě málem zničil náš domov! Roztrhl bych ho...!" David mu skočil do řeči.
"Nech Patrika na pokoji... je to ještě dítě..."
"To jistě... a proto mu už rostou vousy na bradě! Měl by sis ho líp vychovat! Jak mu chceš potom předat vedení bunkru, když není schopen rozeznat pitomost od kraviny?!"
"Patrik je chytrý... promluvím si s ním a bude mi pomáhat s teleportem... díky tomu, to bude vše rychlejší... takže ho prostě nech na pokoji..."
"Jsi měkký... kdybych s ním mluvil já... přistřihl bych mu křídla..."
"Ať tě ani nenapadne mu sebrat vlastní názor... to je to jediné, co jim tady zbylo... jednou tu budou sami a Patrik dospěje, jsem si tím jistý..."
"Možná, ale to už budeme oba dávno v urnách! Bojím se toho, co ho donutí dostat rozum! A moje holčička s ním tady bude sama! Tedy pokud tady nezůstanou ti zelenáči!"
"Přestaň vyšilovat... vyřeší se to... zvládneme to..."

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 009

"Fajn, vezmu tě za slovo hlavoune... jsi mladší než já... takže mi slib, že věnuješ zbytek života tomu, že to tady dáš dohromady... slib mi to! Protože jinak... jinak tě budu strašit... věř mi, že jsem toho schopen!" Pohrozil mu.
"Nevěřím na duchy... ale slíbím ti to, je to i v mém zájmu... nechci, aby se našim dětem něco stalo," odvětil David.
"Takže na co tady ještě okouníš? Teleport je v patře! Popadni svého mimořádně schopného syna a pusťte se do práce! Nebo snad chcete abych na vás osobně dohlížel?!"
"Přestaň si hrát na tyrana, Alexi... a už se tolik nerozčiluj, stejně nám to je v téhle chvíli k ničemu, akorát proti sobě popudíš ostatní..." vydechl, než vyšel z místnosti. Alex zůstal chvíli stát a uvažoval. Přeháněl snad? Ne. Vyšiloval? A neměl k tomu snad nárok? Vztekle nakopl stojan s plátnem a rozhodl se uklidnit u největších rockových skladeb svého otce...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 016

Pevně tak uchopil kytaru do svých paží a začal hrát. Jeho prsty zlehka klouzaly po strunách a v ten moment si byl jistý, že čím starší je, tím lépe hraje... v duchu si vybavil svého otce. Najednou měl pocit, že vidí Mathiase před sebou. Jeho široký úsměv a vysokou postavu. Tak dlouho ho neviděl... neslyšel jeho hlas... už nikdy se nedozví, jak zemřel... už nikdy neuvidí svoji mámu, aby jí mohl říct, jak moc ji obdivoval... už nikdy... celý projekt s teleportem byl pro něj nyní jen špatným vtipem... o to větší měl vztek na Juliána... chtěl je snad tím vynálezem všechny zabít? Silněji sevřel kytaru, až mu zbělely kloubky a začal zpívat známý Mathiasův text o nespravedlnosti, touze po uznání a boji... Jeho melodický hlas se nesl celým bunkrem. Už dávno jeho tóny nezněly jako za mlada... věděl, že stárne a jeho tělo mu to dávalo najevo každou chvíli... docházel mu čas... o to větší měl na sebe vztek. Skoro vnímal jak svojí silnou a nezlomnou duší drží svoje stárnoucí tělo pohromadě... proto ho možná hnal ještě k většímu výkonu... aby neměl pocit, že zemře... ve svém nitru se bál smrti... jaké to bude? A co bude s jeho rodinou? Co když zemře dřív než Dany? A nebo hůře... co když ho ona opustí dřív? Zuřivě se opřel do kytary a byl si vědom, že zpívá mnohem lépe, než kdy dřív... ta dravost, která z něj nyní vyzařovala dělala rockovou píseň ještě silnější... skoro to vypadalo jako kdyby si podvědomě bránil svému osudu...

Při svém vlastním zaujetí hudbou si ani nevšiml...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 019

...že ho někdo začal pozorovat. Oxana hleděla na starého muže s úsměvem.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 018

Možná jeho lidské tělo vykazovalo značné opotřebení, ale zároveň si uvědomovala jeho sílu, která se nesla z jeho nitra. Alex by byl pro ni dokonalým nositelem jejich genů... problémem byl ale jeho věk. Proto jen sledovala jeho hbité prsty a dříve silné mužské tělo a ve své duši si přála, ačkoliv by to nikdy nevyslovila nahlas, aby zrovna tenhle muž byl mladý... Patrik se jí nezamlouval... byl vytáhlý, pihovatý a nešla z něj moc... za to Alex... byl osobitý... a jeho jméno...
"Alexandře!" Oslovila ho celým jménem, které viděla napsané na jednom z jeho textů položených na klavíru. Alex sebou škubl, nikdo mu tak neříkal... nikdy. Jakmile si uvědomil kdo ho ruší, zamračil se.
"Co tady chceš zelenko?" Procedil jedovatě a odložil kytaru. Oxana k němu přistoupila blíž a užívala si jeho nerudný postoj... ten muž se jí líbil.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 032

"Zpíváš opravdu úchvatně, Alexandře... jsi unikátní lidská bytost... jsem si jistá, že na Sixamu by tvůj talent ocenili..."

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 027

"Nevím o co se tady snažíš... možná ostatní odsouhlasili, že tady budete strašit jako zatracení kostlivci, ale to neznamená, že se zrovna JÁ s vámi budu vybavovat! Já a vy... jsme jiní! A teď odejdi z mého dosahu!"
"Máš osobnost a sílu... jen je škoda, že tvoje tělo tě zrazuje... ale to by možná šlo napravit... nesnil jsi někdy o věčném mládí?"
"Takže kromě toho, že jsi zelená jako brokolice a drzá jako opice, tak jsi ještě cvok? Mě nenatáhneš na vařené nudli!"

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 023

Oxana rozhodila rukama.
"Jen si to představ... byl by jsi zase mladý a mohl by jsi vládnout světu, co na to říkáš? Existují jisté páčky na Sixamu, díky kterým bych mohla zařídit tvoje mládí... naše planeta... tam nikdo nestárne, jen tak... stačí jen, aby jsi mi řekl ano a já zařídím vše potřebné... pomohu ti a budeš zase mladý..." Alex mávl rukou.
"Bla bla... než abych se někdy dal dohromady s někým jako jsi ty, tak to se raději proměním ve fosilii! Zapiš si to za uši! Možná jsem už starý, ale nejsem blbý! Ještě tak uzavřít s takovou kreaturou! Kdo ví co jsi zač!"
"Jsem tvoje jediná šance na dlouhý život po kterém toužíš... vidím to na tobě... stačilo by jen jedno slovo... stačí jen, aby jsi mi řekl ano, Alexandře..." Oxana vždy vyslovila X v jeho jméně tak zvláštně, že Alexovi přejel mráz po zádech.
"Tak za prvé zelenko... nevěřím ti ani slovo! A za druhé, jsem Alex... a za třetí nelez za mnou, nebo tě nakopnu a hned budeš zpátky na tom Siximu, či co!"
"Sixamu..." opravila ho s úsměvem.
"To je fuk! Zkazila jsi mi chuť na hraní, jdi se vycpat a nelez za mnou!" Vyhrkl vztekle...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 036

...a odkráčel od ní. Oxana se dívala za jeho postavou a musela se usmát. Moc dobře věděla, že se jednou Alex nechá přemluvit... a ona pak možná bude ochotná splnit svůj slib... protože tenhle muž ji oslovil... ani trochu se nepodobal věčně vyčítavému Alanovi... Alex pro ni nyní nejen jménem, ale i vystupováním připomínal muže se kterým by mohla vládnout... se kterým by mohla ovládat každého na koho by ukázala...
"Jednou mě budeš prosit, abych tě zachránila..." zašeptala, když už byl z doslechu.

Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty25/08/19, 08:33 pm

Takže Oxana by nejradši zapracovala na zeleném potomkovi s Alexem Šokovaný ? Já jsem myslela, že s Bellou ? Ty jsi samé překvápko, Lucisab ! Zmatený
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty25/08/19, 08:37 pm

@Ludmila napsal:
Takže Oxana by nejradši zapracovala na zeleném potomkovi s Alexem Šokovaný ?  Já jsem myslela, že s Bellou ? Ty jsi samé překvápko, Lucisab ! Zmatený  

Popravdě na Belle by ráda provedla pokusy a necítí k ní nic než jen výsměch, za to Alex se jí líbí jako člověk nebo bytost Vysmátý (trochu ho i obdivuje Mrkající ) na něm by ty pokusy dělala ještě raději, ale brání jí jeho věk Vysmátý je to holt pořádně zvláštní mimozemšťanka Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty25/08/19, 10:33 pm

To jsou mi věci. Šokovaný
Oxana to, ale nejspíš vystihla. Alex je opravdu silná osobnost a jeho věk mu, jak se zdá, dělá velké starosti.
Tak jsem zvědavá. Andílek

btw.: Parádní hlášky Láska , neskutečně jsem se nasmála. Vysmátý Vysmátý Hlavně při představě, jak se Alex pokouší Oxanu nakopnout. Válím se smíchy Válím se smíchy Válím se smíchy Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty26/08/19, 07:32 am

Mě to taky překvapilo  Šokovaný   čekala jsem, že to bude Patrik, i když jím Oxana pohrdá. Ale ona si dělá zálusk na Alexe Úsměv opravdu dokonalá zápletka...  sice hned po tom jejich transportu do bunkru si vyhlídla Alexe, ale netušila bych, že zrovna k tomuhle účelu Úsměv   A taky mě překvapilo, jak Oxana vycítila úplně přesně, co je Alex zač, co ho nejvíc trápí. Možná, že ta poslední věta nakonec nebude daleko od pravdy. Začínám se o Alexe bát.
Taky se mi nelíbí to slovo MOŽNÁ v téhle větě:  "...a ona pak možná bude ochotná splnit svůj slib...", kdyby na něco takového přece jen došlo.  Docela se bojím toho, co všechno je schopná udělat, aby Alexe dostala tam, kam potřebuje a aby na to nedoplatili Alexovi nejbližší... Nevím
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty05/09/19, 09:50 pm

Po menších zádrhelech jsem tu s dalším dílkem Úsměv

Jinak moc děkuji za krásné komentáře Pro Tebe s Oxanou to bude ještě komplikované, protože v téhle chvíli vlastně ani ona sama neví, co od něj bude chtít Nevím je jím zatím fascinovaná... uvidíme kam to povede Aha jinak Hello její pocity vůči Patrikovi jsi vystihla přesně, pohrdá jím a o Belle si myslí, že je to prostě jen slaboch Aha

03x07

Uběhl nějaký čas...

Všichni v bunkru se stáhli do svých koutů a podvědomě každý ze starousedlíků sledoval cizince s podivným ostychem. Ostatně, co od nich mohli očekávat? Byli to nepřátelé? Nebo snad jen návštěvníci, co se ztratili v čase i prostoru? Nikdo neznal odpovědi a teleport jim v daný okamžik nebyl schopen ani prozradit z jaké éry se vlastně sem dostali. Nebo snad bylo opravdu možné, aby těmto mladým mimozemšťanům bylo skoro 100 let?

A zatímco Oxana se snažila vetřít do přízně některých obyvatel, aby se lépe mohla dostat ke svému cíli...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 001

...Alan trávil veškerý svůj čas zapisováním do svého notesu. Skoro se tak zdálo, že ani nepotřebuje spát nebo jíst. Každý den vstal ve stejný čas a s podivným výrazem pochodoval po bunkru a psal zvláštní texty v jiném jazyce. Dělal si snad o nich zápisky? Nikdo neměl odvahu se ptát... snad kromě jediného člověka. Daniela ho často sledovala a snažila se ho pochopit. V ten moment se v ní probouzelo něco z její matky, která by se mu jistě snažila porozumět. Daniela od samého začátku příliš nedůvěřovala Oxaně a nebylo to kvůli tomu, že jí Alex dal jasně najevo, že ho ta mimozemšťanka pronásleduje... protože si byla jistá, že jen přehání, přeci jen... to Alex vždy dělával... ale šlo o něco jiného... její pohled... její černé oči bez panenek vypadaly jinak než Alanovi... jako kdyby se v nich odráželo méně barev. Alanovi oči byly zkrátka jako správně vybroušený křišťál, který v různých úhlech a dopadech světla, vydával různé barvy... ale Oxaniny... byly jako bez života... chvílemi opravdu působily jako černé díry. I přes to však mladá mimozemšťanka byla mnohem více aktivní než její mlčenlivý společník, který raději trávil čas se svým notesem. Jedno odpoledne si tak Daniela sedla se svojí dcerou k baru a sledovala zvláštního zeleného mladíka...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 003

"Mami, proč ho tak pozoruješ?" Zeptala se své matky Anabela. Daniela se na ni zahleděla a věnovala jí úsměv.
"Alan mi přijde jiný... nezdá se ti? Co si o něm myslíš, Belinko?" Anebela se letmo podívala skrz sklo na jeho zelenou pokožku na hlavě. Co se v téhle chvíli jí snažila její matka vlastně říct? Napadlo ji. Pokrčila rameny.
"Nevím, jaký je... ale myslím, že bychom se od nich měli držet dál... nevěřím jim... táta mi řekl, že jsou to blázni, co nás přišli pozorovat jako cvičené opice... a já mu věřím... vždyť se na něj podívej... celé dny jenom píše... a... nevěřím mu..." otřásla se.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 006

"Možná bychom mu měli dát šanci, co na to říkáš? Máš pravdu, že ta druhá se chová divně, ale tenhle... myslím, že má rozum, Belinko. Jen se na něj podívej..."
"Právě, že vidím! Pořád si něco zapisuje! Nechci s ním nic mít!" Ohradila se se strachem v očích.
"Holčičko, možná... možná by jsi neměla soudit druhé tak přísně... uznávám, že se sem nedostali zrovna čestnou cestou, ale... jak říkám, tenhle mladík mi přijde celkem sympatický... všechno přijme bez jediného slova a neprotestuje jako Oxana. Chci mu dát šanci a ty by jsi měla taky," usmála se na ni. Anabela sebou cukla.
"Proč zrovna já?! Nevěřím mu! Je tak... tak... jiný... ty jeho oči... bojím se ho, mami!" Daniela pevně sevřela paži svojí dcery a pohlédla jí do očí.
"Protože jsi moc hodná dívka a tenhle mladík mi přijde ztracený... víš občas ho vidím jak nás pozoruje a ve tváři se mu vždy objeví zvláštní bolest... možná měl kdysi taky rodinu a přišel o ni... nebo mu někoho připomínáme... zkrátka měli bychom to zjistit, co na to říkáš?"
"A k čemu by nám to bylo, mami? Určitě nám nikdy nebude ochotný prozradit svoje tajemství..."
"Možná se v něm jen hrozně mýlíš, zlatíčko... za zkoušku nic nedáme..."

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 007

"Možná nás budou podobné experimenty stát život! A jestli se to dozví táta...!" Zděsila se. Daniela se usmála.
"Takže se vlastně víc bojíš svého otce, než toho zeleného mladíka?" Anabela pootevřela ústa, ale vzápětí je zase zavřela. Zavrtěla hlavou.
"Mě nemůžeš nic namluvit, znám tě jako své boty... takže do toho půjdeme společně?"

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 017

"A co vlastně chceš dělat, mami? Pokusíš se s ním mluvit?"
"To je docela dobrý začátek, jak si získat nové přátele, holčičko," mrkla na ni.
"Jenže já nechci, aby byl můj přítel! Chci aby se spolu s tou druhou vrátili tam odkud přišli! Jsou tak strašně zvláštní... tak strašně... pochop mě, mami!"
"A právě proto, že tě chápu... vím, co bude pro tebe nejlepší... postavit se svému strachu a vzepřít se mu... jednou tu budete sami s Patrikem a taková vlastnost by se ti mohla hodit, nemyslíš?"
"Jenže až tu budu s Patrikem, tak se nebudu bát ničeho..." pokusila se ji ujistit třesoucím hlasem.
"Možná chvíli... ale brzy... si začneš uvědomovat svoji smrtelnost, holčičko... a až pak to všechno pochopíš, to z čeho máme my nejstarší největší strach..."
"Z čeho máte strach?"
"Ze samoty... můžeš přežít milion katastrof, ale pokud na ni zůstaneš sama... nedokážu si to představit... bunkr byl vždy plný lidí... ale vy dva... každý máme nějakou cestu a je předem jasné, že jeden z vás odejde dříve... a pak tady ten poslední zbude sám... v bunkru, který dříve překypoval životem... a to pro tebe nechci..." Anabela zbledla.
"Počkej, takže ty snad... chceš... abych já a on... abych nemusela být sama..." vykoktala.
"To jsem neřekla, Belinko... ale přátele... třeba jednou někoho poznáš... třeba... zkrátka zkus ten svůj strach překonat, holčičko..."
"Ale já se ho bojím!"
"Já vím, ale budu tam s tebou, ano? Věříš mi?" Natáhla k ní paži. Anabela se chvíli dívala na její nastavenou dlaň a moment do jejího obličeje. Prali se v ní dvě části její osobnosti.
"Je to pro tebe opravdu tak důležité?" Daniela přikývla. Anabela si vzdychla.
"Dobře, ale... já s ním mluvit nebudu," zašeptala. Její matka jí věnovala široký úsměv.
"Neměj strach... pojď..." vyzvala ji. Anabela se neochotně zvedla a následovala ji do obýváku. Společně se tak postavili k jeho zádům.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 020

Alan ani nepotřeboval, aby promluvily. Cítil jejich přítomnost ještě dřív, než za ním vstoupily. Ale co po něm mohli chtít? Instinktivně si přitiskl hustě popsaný zápisník na hruď a ohlédl se. V ten moment se jeho oči vpily do Anabeliných. Zase jí v ní viděl... tu dívku z minulosti, co měla vždy v očích strach... avšak stále v Anabeliných očích neviděl ten nekonečný děs, který ta dívka měla, když ho poprvé a naposledy spatřila... byl předurčen proto, aby se ho všichni báli. Ať už kvůli moci, kterou choval ve svém nitru a nebo jeho pouhému vzhledu... Oxana měla pravdu... vždy se hodil jen na Sixam nikoliv na planetu plnou lidí, kteří ho nikdy nebrali jako bytost ze které by nemuseli mít strach...
"Chlapče!" Oslovila ho Daniela. Alan sebou cukl. Nikdo mu tak nikdy neříkal. Pomalu se zvedl a v jeho očích se při tom pohybu objevilo několik barev od odraženého světla. Anabela sebou trhla a zahleděla se na svoji matku. Jak bylo možné, že se ho Daniela nebála? Ptala se sama sebe a její údiv ještě postoupil, když spatřila svoji matku, jak k němu rázným krokem přistoupila.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 021

Alan od ní kousek odstoupil a zatvářil se zmateně.
"To jsem ráda, že jsi na chvíli odložil to svoje psaní... píšeš snad román?" Alan zamrkal.
"Ne, madam... já... píšu svoje vzpomínky..." odvětil trhavě.
"Páni, tak to bych se od tebe mohla nechat inspirovat... ostatně, i já už něco pamatuji a vím, jak je důležité si některé myšlenky uchovat... ale nepřišla jsem vyzvídat... chtěla jsem tě o něco poprosit," mrkla na něj.
"Vy jste mě přišla o něco poprosit?" Vydechl překvapeně.
"Ano, je v tom snad nějaký problém?"
"Jsem Sixaman... vy se mě nebojíte?"
"Proč bych se tě měla bát? Zatím jsi měl celkem rozumné názory a kromě zelené pleti a těch zvláštních očí jsi jako já..."
"Já nejsem jako vy..." zašeptal.
"Máš snad navíc pár rukou? Nebo snad třetí oko?"
"Ne..."
"Pak nemáme o čem hovořit... navíc jak už jsem kdysi zmínila tvůj odstín pleti... mě inspiruje k novým módním možnostem... šiji tady pro každého, ale ty by jsi mohl být výzva... kdysi jsi řekl, že přijímáš, abych na tebe stvořila nějaké oblečení... pořád tvůj souhlas platí?" Alan se zhluboka nadechl a ohlédl se na Anabelu. Ta však dokázala jeho pohled opětovat jen několik krátkých vteřin, než se zahleděla na špičky svých bot.
"Ano," odvětil s podivným tónem v hlase.
"Skvěle! Ušiju na tebe opravdu moc hezké věci, věř mi! Bude to dokonalé jako to co má na sobě moje dcera! Musíš uznat, že jí to moc sluší!" Vydechla nadšeně. Alan se zahleděl jejím směrem a Anabela měla v ten okamžik pocit, jako kdyby před ním stála nahá. Otřásla se.
"Vypadá... hezky..." vydechl nakonec. Daniela se usmála.
"Pojď se mnou! A ty Belinko taky!" Alan se znova podíval na Anabelu a sledoval jak pomalými kroky míří za nimi.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 024

"A chtěl by jsi spíš něco na způsob kombinézy nebo spíš něco úplně nového?" Zeptala se ho Daniela, jenže Alan ji skoro neposlouchal. Stále nemohl uvěřit, že vedle něj stála Anabela. Sice si všiml jejího zaťatého postoje, který jasně naznačoval jak moc se ho bála, ale i tak... byl to pro něj skoro zázrak.
"Nevím..." vypadlo z něj po dlouhé chvíli.
"Dobře, pak tedy vytvořím něco podle sebe... jak tě vidím... Belinko, vzala by jsi mu míry?" Její dcera na ni vykulila oči.
"Míry??!" Vykoktala.
"Ano, jinak na něj nic neušiji... můžeš, holčičko? Metr leží na stole..."
"Ale..."
"Prosím..." Anabela se zahleděla na zem, ale nakonec neochotně došla až ke stolu pro metr.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 026

"Já..." vykoktala Anabela a nebyla schopna se mu podívat do tváře. Váhavě natáhla paže k jeho ramenům a pokusila si odebrat první míru. Jenže to nedokázala dokončit... stále ji rozptylovaly ty oči. Nadále měla pocit, že se na ni dívá... a ten jeho pohled... jí vnucoval myšlenku, že jí vidí až do duše.
"Nemohu..." zašeptala a sklonila hlavu. Nedokázala se soustředit. Alan z ní opět vycítil strach.
"Proč, holčičko?" Zeptala se jí Daniela od šicího stroje.
"Ty oči..." vydechla, že jí sotva Daniela slyšela. Alan se zhluboka nadechl a poprvé v životě na ni pořádně promluvil.
"S tím mohu něco udělat," pokusil se ji ujistit...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 030

...a zavřel oči. Anabela překvapeně zvedla hlavu a podívala se mu do tváře. Až nyní pochopila, že Alan by mohl vypadat jako člověk kdyby nebylo jeho pleti a očí. Udělala krok k němu a odebrala mu první míru. Při tom se nepatrně dotýkala určitých částí jeho těla. Stále ji sužoval strach. Třesoucíma rukama ho objímala kolem pasu metrem a vnímala z něj jeho vůni. Byl cítit něčím zvláštním, ale i tak jeho pokožka působila na první pohled jako ta její. Všímala si drobných světlých chloupků na jeho krku a zvláštního tmavého odstínu na jeho hlavě, který jasně naznačoval, že by mu mohli brzy růst vlasy. Opravdu by mohl být hodný? Opravdu nebyl jen monstrum z jiného světa, které je chtělo zničit? Zkoumavě se zahleděla do jeho obličeje a zaujaly ji jeho řasy, které se vlnily stejně jako ty její. Opravdu by mohl být člověkem... mohl by... až pak Alan otevřel oči. Anabela zalapala po dechu. V jeho zorničkách se odrazilo několik barev, které jako kdyby směřovaly do středu jeho očí. Skoro se tak zdálo, že má panenky... Chvíli tak stáli naproti sobě a ani nedutali. Bylo to jako kdyby se čas zastavil...
"Už to máš všechno?" Ozvala se Daniela, která mezitím vybírala různé odstíny látek. Oba sebou cukli a podívali se za Danielou.
"Ano, mami... a už... musím jít..." vykoktala a vyběhla z místnosti s metrem v ruce. Alan se zadíval jejím směrem a zesmutněl. Opravdu bylo možné cítit se najednou smutně i šťastně? Zavrtěl hlavou a otočil se zpět k Daniele, která jen pokrčila rameny. Věděla, že bude mít ještě příležitost svoji dceru zbavit strachu.





Návrat nahoru Goto down
soarka
Simpařan
Simpařan
soarka

Poèet pøíspìvkù : 345
Join date : 19. 02. 18
Location : Praha

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty06/09/19, 09:48 am

Alan je (zatím teda) zlatíčko Pro Tebe a myslím, že se Oksaně podaří Alexe přemluvit.. přece jen, kdo by nechtěl s jeho osobností být zas mladý? Ale zase, kdo by chtěl další a další roky v bunkru? Jak tohle dopadne? Zmatený
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty06/09/19, 10:40 am

Moc hezké. Láska Možná se nám pomalu, ale jistě něco málo rýsuje. Andílek Alan je tajemný po všech stránkách, to se musí uznat, ale na mě také působí mile. Červenám se
Jsem zvědavá na pokračování.
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty06/09/19, 08:36 pm

Může se strach změnit v lásku ? Krásný díl !Pro Tebe
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty14/09/19, 06:35 pm

Tak jsem se konečně dostala k tomu sem přidat další dílek Mrkající moc vám děkuji holky za tak krásné komentáře Pro Tebe moc mě to vždycky potěší Pro Tebe naši mimozemšťané jsou zvláštní to je pravda, užijeme si s nimi ještě spoustu zajímavých momentů Píšu co se týká Alexe, tak ten je samorost, kdo ví jak se nakonec rozhodne Aha ale v současné době nemůže Oxanu ani cítit Aha

03x08

Uběhl krátký čas...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 001

...Daniela stále pracovala na novém oblečení pro Alana...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 002

...a naši vědátoři se mezitím pokoušeli dát teleport do pořádku.
"Zatraceně!" Vyhrkl David, když objevil další spálenou součástku.
"Tohle nedáme do pořádku jen tak... je to horší než předtím.. bude nám to trvat roky, desetiletí...!" Vyhrkl a snažil se objevit další škody v jádru teleportu.  
"Zvládneme to, tati..." snažil se ho upokojit Patrik a letmo se dotkl jednoho ze železných trubek, která se pod jeho kontaktu zřítila s bouchnutím na zem.
"Do prčic!" Zaklel David a chytil se za hlavu.
"Ta je věc je rozbitá na cucky! Kdyby jste dodrželi ten počet těch osob... jistě by se to takhle strašně nepřetížilo... můžete být rádi, že jste celý přesun zvládli jen s lehkými popáleninami... jak jen tohle dáme dohromady... k téhle části teleportu ani nejsou dokumenty... nebo spíše jsou, ale chybí v nich některé data... můj táta asi nebyl tak podrobný ve svých nákresech, jak jsme si vždy mysleli..." mumlal nešťastně, otočil se a pročísl si stříbrné vlasy.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 012

"Tati... já... měl bych ti něco říct..." David se zatvářil zmateně.
"Co se stalo?"
"Nic... jen... než jsme s Anabelou vyzkoušeli ten teleport... něco jsme našli..."

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 004

"Proboha Patriku! Vyjádři se jasně! Co jste našli?" Zvolal frustrovaně. Patrik se zhluboka nadechl.
"Hráli jsme s Belinkou kulečník... a ona si pak všimla jedné knihy, kterou nemohla najít... šla ke knihovně a pokusila se ji vyndat, jenže to nešlo... a pak se pohnuly celé police a pohltily ji ve svém nitru..." David zbledl.
"Co mi to tady říkáš?! Nerozumím ti ani slovo!"
"Tati, tam za tou velkou knihovnou je další místnost... byla pořádně špinavá... a nachází se v ní ta zvláštní placatá věc, kterou jsme viděli ve starých časopisech..."
"Jaká placatá věc? Co mi to říkáš?"
"Nevím jak se tomu teď říká... ale byly tam ještě i nějaké dokumenty k teleportu... a právě díky nim jsem ho nakonec dokázal zaktivovat..." David vypadal jako když přestal dýchat.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 010

"A to mi říkáš až teď? Co to bylo za místnost? A kde jsou ty papíry?!" Ptal se nazlobeně. Patrik se zatvářil provinile.
"Mám je u sebe... mohli by nám pomoci... a v té místnosti jsem nebyl od té chvíle, co jsou tady ti mimozemšťané..."
"Patriku! Proč jsi mi to neřekl dřív?"
"Zapomněl jsem... teď se řešili ti návštěvníci... a teleport... až teď jsem si na to vzpomněl..."
"Měl jsi mi to říct dřív! Existuje ještě něco co bych měl vědět?"
"Ne..."
"Dobře, příště už přede mnou nic neskrývej... jsme v bunkru, Patriku... tohle není v pořádku... neměli bychom mít před sebou žádná tajemství, zvláště ne taková! Možná je v té místnosti ještě víc důležitých věcí, které jsi neviděl!" Zvolal a začal zuřivě kráčet po malé místnosti.
"Promiň, tati... ale opravdu jsem na to zapomněl..."
"Dnes už to nejde kvůli tvojí matce... ale hned zítra ráno se spolu vydáme na to místo, ano? Nemůžu uvěřit tomu, že jsi to dokázal přede mnou takovou dobu schovávat..." zašeptal.
"Možná tam budou ještě nějaké odpovědi, které potřebujeme... říkáš, že se ta místnost ukrývá za tou knihovnou?" Patrik přikývl.
"Nerozumím tomu... ta místnost není ani v plánkách... a to je znám nazpaměť... mému tátovi zřejmě hodně záleželo na tom, aby ten pokoj byl utajený... jen nechápu proč... pochybuji, že by se mu někdo tam chtěl hrabat... nechápu proč to místo před námi skrýval..."
"Přišlo mi, že to tam má jako svoji pracovnu, tati... všude se povalovaly papíry a tužky... řekl bych, že chtěl mít jen klid na svoje vynálezy..." David mu věnoval smutný pohled.
"Možná ano..." vydechl, najednou měl pocit jako kdyby Juliána neznal... co dalšího mohl ještě před nimi skrývat? V ten moment si víc než kdy jindy přál, aby nebyl mrtvý.

Později večer spolu s Christine odpočívali v posteli.

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 014

"Představ si, že se tvoje sestra rozhodla, že bude na jednoho z nich šít oblečení!" Oznámila svému muži Christine. David jí věnoval unavený pohled a pokrčil rameny.
"Tobě je to jedno?"
"Ne, ale co mám dělat... Dany tvrdí, že je Alan neškodný..."
"A ty tomu věříš? Kvůli těm dvěma podivínům málem zemřeli naše děti! Alex má pravdu v tom, že ani jeden z nás netuší co mají v plánu!" A aniž by to jeden z nich tušil se ve vedlejší místnosti odehrával podobný rozhovor...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 019
(prosím nevšímejte si Danielina výrazu  Chichichi )

"Jak tě mohlo do prkýnka napadnou šít na toho zelenáče! Tobě se snad líbí?!" Osočil ji v posteli Alex. Daniela si vzdychla.
"Samozřejmě, že ne ty hlupáčku... ale přijde mi sympatický... a mohl by pomoci naší dceři s jejími problémy ohledně strachu z jiných lidí..."
"Tak zaprvé, ten zelenáč není člověk a za druhé... rozumím ti správně? Ty snad chceš dát dohromady NAŠI HOLČIČKU s tím idiotem?! To chceš aby se z nás na stará kolena stali prarodiče?!" Zvolal rozhořčeně. Daniela se pousmála jeho mrzoutství.
"Lidé se většinou prarodičemi stávají na stará kolena, Alexi... nemyslím, že by z nich měl být pár... ale ten chlapec mi přijde rozumný... a pokud by byl jedinou možností pro to, aby naše děti nebyly samy... pak ho považuji za správnou volbu..."
"Ten týpek se sem vetřel! A je zelený jak brokolice! A oči má jako díru v umyvadle! Co když je to zatracený mutant?! Podle Davida se o té jejich planetě zmiňují akorát dvě knihy... takže pokud o nich nic neví náš hlavoun, pak už jim vůbec nevěřím ani slovo! Nedá se jim věřit a ty jednomu z nich chceš svěřit naši jedinou dceru?!"
"Alexi... uklidni se... chtěla jsem jen aby se trochu poznali... třeba bychom se pak mohli něco dozvědět..."
"Tak tomu nevěřím! Spíš on vytáhne z naší důvěřivé dcery každý špek o nás! Kdo ví co z tou svojí vyšinutou společnicí chystají... pořád mě pronásleduje, potvora! Strašně divně si mě prohlíží, čert ví proč!"
"Možná ti to tak jen přijde..."
"Ty mi nevěříš?!" Zvolal naštvaně.
"Věřím ti... vždycky jsem ti věřila..."
"Pak ty věř mě, že ti mimozemšťani, co o sobě tvrdí, že jsou starší než my se k našim dětem hodí asi jako kompost a cukroví! Jsem zatraceně proti, aby se kdokoliv z nás k nim přibližoval!" Daniela si vzdychla a zlehka uchopila jeho paži.
"Alexi... věř mi prosím... nech mě udělat, co si myslím, že je správné... nic se nestane... ušiji nějaké oblečení na toho mladíka a třeba se mi podaří zjistit nějaké informace... oni si pamatují i tu apokalypsu... kdo ví co dalšího by mohli vědět... a ten Alan se mi zdá rozumný..."
"Jako kdyby jsi nevěděla, že tichá voda břehy mele... co když je mnohem horší, než ta druhá zelenka?"
"Tomu nevěřím, nezdá se mi, že by spolu měli dobré vztahy... všiml sis toho, jak se jí vyhýbá?"
"A pořád si něco zapisuje... možná nás analyzuje... můj táta to neměl rád... a teď už chápu proč..."
"Alexi... prosím, jen mi slib, že mě necháš dělat co si myslím, že je správné..."
"A má vůbec cenu abych se k tomu nějak jinak vyjadřoval? Stejně si uděláš co chceš!" Vyhrkl a vstal z postele, vzápětí se ale vrátil.
"Neudělám té jezince radost abych si šel lehnout na lavičku a mohla mě ještě pozorovat ve spánku jako šílenec... na to ještě na tebe nejsem tak naštvaný," zamumlal. Daniela zavrtěla hlavou. Stále si nebyla jistá, zda je to s tím pronásledováváním skutečně tak vážné.

Za nějakou dobu tak bunkr konečně utichl...

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 030

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 031

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 032
(jo už mi začínají problémy s místy na spaní Chichichi )
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty14/09/19, 09:19 pm

To jsem zvědavá, co ještě najdou v té utajené místnosti ! A problémy se spaním jsi vyřešila fakt zajímavě, hlavně s Oxanou Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty15/09/19, 09:30 am

Parádní díl! :) Taky jsem osobně moc zvědavá, jestli najdou nějaké další zajímavé věci v utajené místnosti. Julián měl asi další stránku, kterou nikdo z nás nepoznal. Tytyty

Jinak ty dvě poslední fotky Válím se smíchy
Oxaně to patří.. Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Sponsored content




Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět   Lucisab a její postapokalyptický svět - Stránka 18 Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Lucisab a její postapokalyptický svět
Návrat nahoru 
Strana 18 z 18Jdi na stránku : Previous  1 ... 10 ... 16, 17, 18

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: Soutěže :: Výzva - Apokalypsa!-
Přejdi na: