Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share | 
 

 Historie jednoho rodu

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5
AutorZpráva
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 502
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   06/05/18, 04:41 pm

Jsem ráda, že vás Karlovo vyléčení potěšilo Pusinka  dokonce i Kolikokoli Vyplazující jazyk Vysmátý  A soarko, obdivuju tvůj výkon a moc mě to těší...
Pokračování bude, jen to teď fakt nedávám, když hraju, tak apokalypsu, a příběh je teď bokem Smutný Ale jsem ráda, že jsem aspoň ukončila tuto dějovou linku, a myslím, že jsem si potřebovala i trochu odpočinout, abych si ujasnila jak dál Mrkající Tak se omlouvám, ale chvilku si na osudy tohoto rodu bude muset počkat Červenám se

_________________
RODOKMEN k Historii jednoho rodu
Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims
A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Háčkovaná a jiná (s)tvoření
Návrat nahoru Goto down
https://fidgetysims.blogspot.com/
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 502
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   29/06/18, 02:14 pm

Tak se mi nějak povedlo chvíli i něco hrát, a i když to jde ztuha (nápady by byly, ale simíci neposlouchají a utíkají ze záběrů!), něco jsem i nafotila. Zatím jen takový úvodní dílek k dalšímu pokračování.

41. KAPITOLA – Nový začátek

O nočních událostech ve Straudově sídle neměl nikdo ani potuchy. Karel s Anjou tohle chtěli řešit osobně, a tak počkali, až budou pozváni seznámit se s novým přírůstkem v rodině – Gábinkou. O dva dny později už stáli před dveřmi Andreina domu. „Tak co, připraven?“ zeptala se Anja. „Myslím, že ano!“ přitakal nejistě Karel.


Sice byli posly dobrých zpráv, ale tušili, že hormony nabitá Andrea nebude mít zrovna radost, až zjistí, že oba riskovali svoje životy.
Jen co vešli, změřila si Andy Karla zkoumavým pohledem. „Poslyš, nevypadáš nějak jinak?“ mžourala na něj, aby odhalila, co se jí nezdá.


Když přišel o něco blíž, začala se detailněji zaměřovat na jeho tvář. „Ty jsi použil make-up? Nebo cože máš najednou tolik barvy ve tvářích.“ vyzvídala.


„Ne, make-up jsem teda rozhodně nepoužil!“ bránil se Karel. „No, dobře, ale ty se přece nemůžeš sám od sebe červenat, když jsi…BOŽE!... Ty už nejsi?...“ bála se doříct svoji otázku. „Ne, už nejsem! Je po všem, Andy! Včera jsme to vyřešili jednou pro vždy!“ usmál se na ni Karel.


„Proboha, to je neuvěřitelná zpráva. Asi budu brečet, pojď sem!“ skočila mu Andy kolem krku. „Doufám, že to nebylo nebezpečné!“ šeptla mu ještě do ucha. „Teď to neřeš, jsou tu děti!“ zašeptal jí na oplátku Karel.


Pak už se usadili v obýváku, a bavili se o běžných věcech. Hlavně o malé Gabrielce, která zatím spinkala nahoře. „Andy, že si můžu malou pochovat?“ žadonila Isabelka. „Ale, zlato, na to je asi moc křehká!“ napomínal jí Kája. „Neboj, miminka nejsou z procelánu.“ klidnila ho Andrea. „To víš, že můžeš zlatíčko!“ usmála se na svou malou sestřenici. „Jupííí!“ zaradovala se Bela.


Když se Gábinka vzbudila, vydali se za ní nahoru. Bela se nakonec trochu zapomněla s Filipem, a Karel se zakecal s Radkem na schodech, takže si jí nejprve v klidu užila Anja. „Ta je ale malinká, to snad ani není možný, že Bela byla taky taková.“ rozplývala se nad kolíbkou.


Pak už ale miminko objevila i Isabelka a už se od ní nehnula. Pomáhala malou přebalit, nakrmit, pochovala si jí, a připadala si u všeho strašně důležitá. Nakonec jí zazpívala i ukolébavku a když se s Andreou celá nadšená loučila, malá už zase spokojeně spinkala. „Teda, ty jsi moc šikovná tetička.“ pochválila ji Andy a holčičku objala.


O pár dní později vyřídil Karel zvláštní telefonát. Dlouhé minuty pak ještě přecházel po verandě a usilovně přemýšlel, než se rozhodl najít Anju. Ta zatím připravovala v kuchyni svačinu. „Zlato, mohla bys toho na chvíli nechat, potřeboval bych s tebou mluvit.“ vyrušil jí.


„Nepočká to? Bela za chvíli dojde ze školy, bude mít určitě hlad!“ obrátila se na něj. „Ne, a asi by sis
raději měla sednout, i když to nejspíš není úplně špatná zpráva, s tím nožem v tvé ruce bych to řešil nerad.“ naléhal na ni.


Anja tedy nechala svačinu svačinou a společně se usadili na gauči. „Tak to vyklop, co se děje? Trochu mě děsíš!“ vybídla Karla. „Lásko, promiň, to bych nerad. Takže se nelekni, ale jde o Vlada.“ začal Karel. „Proboha, co je s ním, nechceš mi říct, že je zpátky, že ne?“ rozčílila se hned Anja a skočila mu do řeči. „Ne, uklidni se. Aspoň ale vidíš, proč jsi měla odložit nůž a sednout si“ brzdil ji Karel.


„Jde jen o to, že Vlad zatím neměl jiného učedníka, takže v jeho závěti zůstal pořád jediným dědicem Johan Straud.“ prozradil jí, o co se jedná. „No dobře, ale ten vlastně nikdy neexistoval, takže ten majetek by měl připadnout nějakým příbuzným nebo státu, ne?“ zeptala se Anja. „Upíři mají své zákony a pro ně jsem pořád Johan já.“ připomněl jí. Anja si přitáhla nohy k sobě. „Takže mi chceš říct, že jsi zdědil jeho majetek?“ řekla zadumaně.


„Ano, jeho sídlo a nějaké úspory, ale peněz on moc nepotřeboval.“ přisvědčil jí Karel. „A co s tím proboha budeme dělat?“ kroutila hlavou. „Prodáme ho! Upíři se na to sídlo třesou celá desetiletí.“ nastínil jí Karel svůj plán. „A co jim brání, aby si to sídlo prostě vzali? Proč by ti měli platit, když na ně už nemáš páku?“ vyptávala se Anja a usadila se pohodlněji.



Karel jí začal bezděčně masírovat kotník a pokračoval. „Tak jednak, oni své zákony celkem ctí. A i když už mezi ně nepatřím, nebo možná právě proto se bojí, že je vyzradím světu a lidé na ně začnou pořádat hony. Víša jak - dřevěné kůly, stříbrné kulky a tak vůbec. No, a nakonec jsou nám vděční, že se Vlada zbavili, takže nám zaplatí a celkem slušně.“ vysvětlil jí. „A není to jen léčka? Nenecháš se zase uštknout?!“ vyhrkla Anja a narovnala se s varovně zdviženým ukazováčkem.


Karel se jen zasmál. „Neboj, ostatní nikoho neproměňují, pokud o to dotyčný sám nepožádá.“ uklidnil ji. „No jen jestli!“ dodala pochybovačně Anja. „A co s těmi penězi chceš dělat?“ zeptala se nakonec. „CHCEME dělat, lásko!“ opravil jí Karel. „Mám jeden nápad…vlastně dva.“ přiznal jí. „Myslím, že dovolená by nám neuškodila. A pak, pokud tedy vy dvě nelpíte na tomhle domě, tak jsem si říkal, že bychom mohli sehnat něco většího.“ obeznámil ji se svými plány a přitáhl si ji do klína. „Pokud se nemusíme stěhovat do Zapomenuté Lhoty, půjdu s tebou kamkoli.“ souhlasila Anja. „A co Bela?“ zarazil se ještě Karel. „Zlato, když jí řekneš, že bude mít nový pokoj, tak určitě protestovat nebude.“ uklidnila ho Anja.


S dovolenou se rozhodli počkat na konec školního roku, aby mohla jet i Bela. Měl to být pořádný rodinný výlet. Do té doby se začali poohlížet po novém bydlení. Jednoho dne Karel našel to pravé. Byl si tak jistý, že se bude Anji dům líbit, že dokonce hned složil zálohu. V sobotu pak vzal holky na výlet přes celý Windenburg a „náhodou“ procházeli kolem. Anja se zastavila na cestičce před kamenným zarostlým domkem. „Tak to je nádhera, vůbec jsem nevěděla, že tady něco takového je!“ rozplývala se.


„Tak to je dobře, že se ti líbí, protože za pár týdnů by mohl být náš.“ houkl na ni Karel. „pokud tedy budeš souhlasit.“ dodal honem pro jistotu. „Vážně je tenhle dům na prodej? Ale co když už nebude volný, o ten přece musí být zájem, ne?“ začala se bát Anja. „Taky jsem si říkal, že by mohl jít na dračku, takže jsem ho tak trochu zamluvil.“ přiznal se Karel. „Tatí, mamí, tady teď budeme bydlet?“ ozvala se Bela. „Ano, broučku, budeme.“ odpověděla jí Anja a znovu se zadívala na jejich nový dům.


Nový dům Anji, Karla, Bely a Joeyho - KLIK SEM

_________________
RODOKMEN k Historii jednoho rodu
Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims
A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Háčkovaná a jiná (s)tvoření
Návrat nahoru Goto down
https://fidgetysims.blogspot.com/
Lucisab
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 410
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   30/06/18, 09:06 pm

Tak doufám, že upíři nechají Anju s Karlem a malou Belou na pokoji. Jinak ten domek je úžasný *THUMBS UP* že by to znamenalo, že budou mít v budoucnu Anja s Karlem ještě jedno mímo? Andílek a znova musím obdivovat ty pózy Láska
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 489
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   30/06/18, 11:05 pm

Taky doufám, že nemrtví už nebudou dělat potíže Mrkající Líbí se mi ta póza "masírování kotníku", vypadá to docela eroticky Červenám se A je fakt, do nového domku by to asi chtělo další svišťátko, u nás se říká - v novém bytě nové dítě Chichichi
Návrat nahoru Goto down
Online
soarka
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 213
Join date : 19. 02. 18
Location : Praha

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   01/07/18, 10:32 am

Už jsem se na pokračování moc těšila a nebyla jsem zklamaná Andílek
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 413
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   04/07/18, 07:11 am

Jůů, další díl a moc krásný díl Úsměv  taky mě hodně zaujaly ty pózy, máš to krásně nafoceno a sepsáno. A ten dům na konci, ta zahrada, to je prostě něco. Škoda, že jsem si ho nestihla zamluvit dřív, než Karel  Vzteklý 
Tam se jim bude moc dobře bydlet Mrkající   těším se, až se tam zabydlí. A zajímá mě, co se bude dít dál
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 502
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   07/07/18, 08:51 pm

Jé, tak to jsem ráda, že se i tohle pokráčko líbilo  Láska  Láska  Něco namyšleného pro ně mám, jen to nafotit a napsat je nějak náročnější.. Nemluvě o tom, že by se příběh měl vrátit spíš k Andreji a jejím potomkům, ale ti dva mě ne a ne pustit Chichichi

_________________
RODOKMEN k Historii jednoho rodu
Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims
A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Háčkovaná a jiná (s)tvoření
Návrat nahoru Goto down
https://fidgetysims.blogspot.com/
Lucisab
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 410
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   08/07/18, 04:48 pm

@Fidgety napsal:
Jé, tak to jsem ráda, že se i tohle pokráčko líbilo  Láska  Láska  Něco namyšleného pro ně mám, jen to nafotit a napsat je nějak náročnější.. Nemluvě o tom, že by se příběh měl vrátit spíš k Andreji a jejím potomkům, ale ti dva mě ne a ne pustit Chichichi

To znám Fidgety Vysmátý v bunkru měli hrát taky Julián s Terezou větší housle, ale Mathias s Caroline si mě holt nějak ukradli a nechtějí se pustit Chichichi jinak už se moc těším na pokračování Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 413
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   08/07/18, 08:19 pm

Zase by byla škoda opustit tuhle rodinku. Jejich příběh byl moc zajímavý a myslím, že jsme snad všichni rádi, že to dobře dopadlo a že jsou spolu. Já bych ráda viděla příběh obou rodin, nechtěla bych tak úplně ztratit Anju a Karla, hlavně když se přestěhovali do tak krásného domu! Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 502
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   08/07/18, 08:56 pm

Já si myslím, že se neztratí ani oni, ani Bela.. Přece jen i Karel je přímým potomkem zakladatelů rodu (jeho a Andrein společný dědeček měl hlavní roli), takže to není úplně mimo původní záměr se věnovat i někomu dalšímu z rodiny Mrkající

_________________
RODOKMEN k Historii jednoho rodu
Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims
A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Háčkovaná a jiná (s)tvoření
Návrat nahoru Goto down
https://fidgetysims.blogspot.com/
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 502
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   11/07/18, 01:42 pm

Tak další díl je tu. Díky pauze jsem si nějak utřídila, co by se mělo odehrát, takže zase pokulhává Apokalypsa, ale holt času je pořád málo.

42. KAPITOLA – Prázdniny jsou tu!

Měsíce utíkaly jak voda a léto se kvapem blížilo. Přiblížil se i čas dlouho plánované dovolené Anji, Karla a Bely. Předtím ale došlo na dvojitou oslavu narozenin u Svobodů. Byl krásný den, a tak Andrea uspořádala pro své děti párty v místním parčíku. Byla zde pro ně spousta atrakcí a mohli se vyřádit. Gábinka většinu odpoledne prospala stranou v kočárku, takže sfouknutí svíček bylo hlavně na Filipovi.


Babička Sofia a strejda Karel mu dokonce zazpívali, jen Ilonka se moc netvářila, že její synovec už bude velký kluk.


A tak se stalo, že obě děti o něco vyrostly. Gábinka stejně jako Filip zdědila tatínkovi havraní vlasy a hnědé oči.




Všichni se výborně bavili. Děti si hrály v kuličkách a na prolízkách, na počest oslavenců proběhlo loutkové divadlo a nechyběly ani společenské hry. Jen jeden host neměl prostě svůj den. „Ili, nechceš si jít zahrát s námi?“ snažil se Radek povzbudit zasmušilou dívenku. „Ne, díky.“ zahuhňala Ilonka.


Krátce po oslavě nastal konečně den D, kdy se jedna rodinka rozhodla vynahradit si čas, který nemohli trávit společně a plnohodnotně. Karel dovezl Joeyho k Andreji a Radkovi, a společně s Anjou a Belou pak vyrazili na letiště. Po pár hodinách už přistávali na letišti v Selvadoradě, kde si pronajali letní dům.


V rychlosti se zabydleli a převlékli, a aby nemuseli hned první večer vařit, vydali se na trh zkusit nějaké místní speciality. „Zlato, jseš si jistý, že je to vegetariánské jídlo?“ ptala se Anja pochybovačně Karla. „Moc jsem jí nerozuměl, takže úplně ne, ale vypadá to celkem dobře.“ prohlížel si Karel svoji porci.


Zasedli ke stolu u stánku a pustili se do jídla. „Proboha, to snad né!!!“ zařval Karel s plnou pusou. „Copak? Že by přece jen maso?“ zajímala se Anja. „To ne, ale je to příšerně ostré!“ zazoufal si Kája a zhnuseně se odvrátil od dalšího sousta.


Druhý den ráno vstal Karel jako první. Po včerejším zážitku se rozhodl, že nebude riskovat další experimenty se zdejší kuchyní. Chtěl Anju překvapit a připravit holkám klasickou domácí snídani. „Co to tady proboha nacvičuješ.“ smála se Anja, která došla do kuchyně zrovna ve chvíli, kdy se snažil jídlo dochutit.


„To by snad měla být snídaně.“ řekl značně nejistě, jelikož vaření rozhodně nebylo jeho silnou stránkou. Sama Anja usilovně přemýšlela, kdy naposledy ho viděla v kuchyni. „Ale tak nevypadá to nejhůř.“ snažila se ho povzbudit. „Ale rozhodně to nevypadá tak, jak bych si představoval.“ povzdechl si Karel a nešťastně pozoroval své dílo.


„Ukaž to sem, já s tím něco udělám.“ poručila mu Anja a vyhnala ho z kuchyně. O chvíli později zasedla s Belou k snídani, zatímco Karel si šel dát sprchu – u vaření se nečekaně zapotil. „Mami, ten toust je dnes nějaký divný.“ stěžovala si Isabela. „No, tatínek ho trochu připekl, ale oškrábala jsem to nejhorší. Ale zlato, udělej mu radost a zkus mu aspoň poděkovat, snažil se nás překvapit.“ nabádala ji Anja a statečně si vložila do úst další sousto.


Následující dny se seznamovali s okolím, místními obyvateli i dalšími turisty. Hlavně si ale užívali pohody a faktu, že zažívali nejklidnější období za poslední roky. Dva měsíce prázdnin! Isabela si našla kamaráda Miguela, se kterým byli jedna ruka a pořád někde lítali. „Poběž! Kdo bude na mole poslední, je máčka!“ hecovala ho k závodu.


Karel s Anjou měli radost, že se s nimi nenudí a na prázdninách se jí líbí. A prázdný dům měl své výhody. Mohli mít jeden druhého jen pro sebe, a že toho náležitě využívali.


Nedaleko jejich vily byl místní bar. Isabela už byla přece jen dost velká, takže se nemuseli bát nechat jí samotnou, a občas si vyrazit a užít nočního života.  Jednoho večera se s nimi dala do řeči místní žena. „Vás tu ve vsi vídám už nějakou dobu. Jak se vám tady libí.“ zeptala se jich, když si přisedla. „Je to tady okouzlující, že Kájo?“ odpověděla Anja a vyzvala svého přítele k souhlasu. „Opravdu úchvatné místo, úplně by lákalo k nějakému dobrodružství.“ sdělil jí svůj názor Karel.


Francesca, jak se žena představila, je vybídla, aby se společně posadili ke stolu. „Tak za dobrodružstvím se zde jezdí především. Jestli chcete, můžu vám dát nějaké tipy.“ navrhla jim. Oba nadšeně souhlasili a do noci poslouchali, co se dá v okolní džungli zažít. Stále tam bylo co objevovat, neboť některé cesty byly od nepaměti neprojité.


„Páni, to zní neuvěřitelně skvěle. Hned bych se tam vydal.“ rozplýval se Karel nad vidinou toho, jak se z něj stane průzkumník džungle. „Zažil jsi v životě snad málo dobrodružství?“ popíchla ho Anja. „Ale tohle je úplně něco jiného, lásko! Dokážeš si představit, co bychom mohli zažít a objevit.“ básnil dál Karel. „Mně stačí ke štěstí, že jsem objevila tohle.“ pozvedla Anja šálek jakéhosi bylinkového nápoje, který dosud neznala.


„A navíc, pro Belu by neprozkoumaná džungle asi nebyla vhodné místo, nemyslíš?“ připomněla mu, že nepřijeli sami. „Vaše dcera, že? Takový blonďatý andílek.“ vložila se do toho Francesca. „Nevídám jí tu náhodou s Miquelem Vegou?“ zeptala se. „To je možné, dost se tady s ním skamarádila.“ potvrdil jí Karel. „Tak to bych měla nápad! Hej, Raquel, pojď sem prosím!“ obrátila se na tmavovlasou ženu u vedlejšího stolu.


„Tohle je Raquel Vega, matka malého Miguela.“ představila ženu Fancesca. Vzápětí jim vylíčila svůj nápad, že by Isabela, pokud bude souhlasit, mohla zůstat u Vegových, a Anja s Karlem by si tak mohli užít své dobrodružství v džungli. Zatímco Karel s Francescou šli na bar řešit, co na výlet budou potřebovat, Anja s Raquel domlouvali podrobnosti hlídání. „Opravdu vám nebude Bela na obtíž?“ starala se Anja.


„Vůbec ne, vždyť je to takové zlatíčko. A Miquel bude nadšený, když u něj bude moct přespat jeho kamarádka.“ uklidňovala ji Raquel. „No páni, tak tedy dobře, ale náklady na jídlo a další věci vám určitě zaplatíme.“ souhlasila Anja. „S tím si nedělejte starosti, ty děti toho zase tolik nesní.“ smála se Raqeul. „Páni, tak já půjdu dobývat džungli.“ povzdechla si Anja zasněně.


Isabela neměla nic proti tomu, aby rodiče výlet podnikli. Naopak, i pro ni bylo dobrodružství obejít se v cizí zemí chvíli bez nich. V dalších dnech tedy Anja s Karlem pořídili nezbytnou výbavu, kterou jim Francesca doporučila. A jednoho rána už se objevili na kraji džungle. „Tady se píše ‚Vstup na vlastní NEBEZPEČÍ!‘, to nezní dobře.“ zpozorněla Anja při pohledu na informační ceduli. „S nebezpečím si umíme přece poradit.“ připomněl jí Karel a zkoumal, jak se nejlépe do džungle dostat.

_________________
RODOKMEN k Historii jednoho rodu
Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims
A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Háčkovaná a jiná (s)tvoření
Návrat nahoru Goto down
https://fidgetysims.blogspot.com/
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 489
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   11/07/18, 08:40 pm

Jejda, jen co skončilo upíří dobrodružství, už se rýsuje něco v džungli, já zírám Šokovaný Ti Tvoji Simíci teda pěkně riskují, copak na ně asi čeká ? Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Online
Hellohello
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 413
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   12/07/18, 07:24 am

Jej, to je krásný dovolenkový díl Úsměv Taky bych si dala 2 měsíce prázdnin! Zavedla bych to pro každého, nejen pro děcka Úsměv  
Už se moc těším na pokračování přímo z džungle!
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 502
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   12/07/18, 12:17 pm

Dovolenkový bude ještě minimálně jeden Mrkající  A Ludmi neboj, já mám svoje simíky docela ráda, i když nemůžou tu být všichni věčně. Já si hlavně chtěla tu džungli konečně osahat, a nechtěla jsem ztrácet čas s novou rodinou. Do Apokalypsy zatáhnout nejde, tak musel někdo z příběhu. Ale tak často jako v té džungli jsem hru v životě snad neukládala Pohoda

_________________
RODOKMEN k Historii jednoho rodu
Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims
A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Háčkovaná a jiná (s)tvoření
Návrat nahoru Goto down
https://fidgetysims.blogspot.com/
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 502
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   13/07/18, 10:51 pm

Tak se vám musím zatepla pochlubit jednou perličkou. Aktualizuji rodokmen, tak koukám po světě, kde se mi co namnožilo a hele, u dvojčat Šebestových (sestřenice Andreji a taky Karla) je nové mimčo! Láska  Ale nějak jsem se nemohla dopídit, čí vlastně je... Tak koukám na rodokmen, a nestačím se divit Šokovaný


On si ten Patočka normálně prvně pořídil dceru s jednou z dvojčat a pak si vzal tu druhou, a s tou má teď syna  Zmatený A to nemluvím o tom, že podle všeho má někde ještě nějakou dospělou dceru s bůhvíkým! Válím se smíchy  Ať žije MCCC!!!

_________________
RODOKMEN k Historii jednoho rodu
Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims
A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Háčkovaná a jiná (s)tvoření
Návrat nahoru Goto down
https://fidgetysims.blogspot.com/
Lucisab
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 410
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   15/07/18, 12:42 pm

Tak myslím, že obě děti jsou celý Radek (i když to rozhodně není na škodu, protože je to pořádný fešák Láska Vysmátý ) zajímalo by mě co se stalo Ilonce, že se tváří jako kdyby jí někdo ukradl všechny hračky Chichichi a Anja s Karlem mají teda pro strach uděláno, hlavně ať jsou opatrní a nic se jim nestane Šokovaný moc jsem si oblíbila a nerada bych je viděla od sebe Mrkající a Karel je vegetarián?

Jinak ten rodokmen mě pobavil Válím se smíchy ten Patočka je ale ,,kanec" Válím se smíchy asi bych si být tebou na něj dávala pozor, aby za chvíli nezačal balit i Anju nebo Andreu Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 502
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   Yesterday at 02:03 pm

Co se stalo Ilonce se asi ještě dozvíš, i když v té době jsem to vlastně nevěděla ani já Aha A neboj, jak jsem psala, já mám své simíky ráda. A ano, Karel je vegetarián (náhodná volba vlastností, do jeho dospělosti jsem za něj nehrála), bylo to zmíněno po jeho proměně na upíra, když se nedokázal napít lidské krve.

Právě jsem dopsala další díl. Snad se bude aspoň trochu líbit, protože já teda jeho tvorbu protrpěla. Hraní v džungli mě bavilo, ale jelikož jsem moc nevěděla, co mě čeká, nedalo se to focení zrovna plánovat. A z toho, co se mi podařilo (spíš nepodařilo) zachytit jsem jen horko těžko dávala dokupy nějaký děj.

43. KAPITOLA – Na průzkumu

Prosekat se do džungle nebylo tak snadné, jak se původně zdálo. Karel se pustil do záplavy lián, které zarostly místo označené jako vchod ke ztracenému městu. Ačkoli se rozmachoval mačetou s neobyčejnou vervou, rostliny držely jako přikované.


Anju jeho snaha nechávala naprosto chladnou. Možná tajně doufala, že to vzdá hned na začátku, a výlet do tajů džungle odpíská. Našla si tedy kousek od supícího Karla měkké místečko, kde se natáhla. „Podívej, ten mrak támhle vypadá úplně jako náš Joey.“ hlásila mu, jakoby ho to v tuto chvíli snad mohlo zajímat.


Karel to ale nevzdal! Sekal tak usilovně, že se nakonec dostal skrz, a odhalil malou pěšinku vedoucí dál do hloubi pralesa. Anja se tedy vyškrábala zpět na nohy a rozhodla se, že ho v jeho dobrodružství nakonec přece jen podpoří, a vydala se mu v patách na neznámé území. Její odhodlání však po chvíli dostalo další trhlinu. „Ne-ne-ne, to nemyslíš vážně, že ne?“ zpanikařila, když se před nimi les znovu otevřel.


Cesta za Karlem totiž pokračovala přes visutý most, který v Anje nevzbuzoval příliš důvěry. „Snad se nebojíš výšek?“ podíval se na ni Karel podezřívavě. „Nebojím!“ ohradila se Anja. „Ale příjemný mi zrovna nejsou.“ přiznala se nakonec. „Lásko, to bude v pohodě, podívej, ten most vypadá dost pevně. Půjdu první, ať vidíš, že to nic není.“ snažil se jí povzbudit. „Opatrně, ano?“ špitla Anja.


To pojal Karel po svém. Takže zatímco Anja ho s obavou pozorovala, on se přes most pomalu rozeběhl, aby jí dokázal, že tahle dřevěná lávka něco vydrží.


Anja nakonec sebrala odvahu a opět se za ním vydala. Ovšem její tempo bylo nesrovnatelně pomalejší. Řídila se taktikou „nebudu se dívat dolů“ a díky tomu si nakonec cestu přes most docela užila – výhled z něj byl totiž dechberoucí.


Když se konečně došourala na druhou stranu, zjistila, že se opravdu dostali k ruinám nějakého starověkého města. Karel už tou dobou klečel na kolenou a zkoumal jakousi hroudu hlíny. „Co to tady nacvičuješ?“ zeptala se ho pochybovačně Anja.


„Vidíš ty střepy? To jsou zbytky keramiky, mohou být staré tisíce let! Třeba se mi podaří najít nějaký kompletní kousek!“ básnil a opatrně hlínu odhrnoval. To se bohužel nepodařilo, ale Karel neztrácel svůj optimismus a začal si zapisovat poznámky. „A tohle máš zase na co?“ zírala Anja. „Říkám si, že tenhle výlet by mohl být dobrou inspirací na nějakou knížku.“ vysvětlil jí Karel, aniž by odtrhnul oči od bloku.


„Aha, a co tvoje upíří sága?“ ptala se dál Anja. „Vidíš to, lásko! Úplně jsem ti zapomněl říct, že tu jsem včera poslal vydavateli.“ usmál se na ni, a strčil poznámky do kapsy. „Vážně? Tak to je skvělé!“ pochválila ho Anja. „Ale jestli tvůj další román bude o hromádce střepů, tak to na bestseller nevidím.“ rýpla si do něj. „Jo však už jdu.“ mrknul na ní ze země.


Další hodiny se prodírali džunglí, pot z nich tekl proudem, ale oba si tohle dobrodružství užívali. Viděli spoustu roztodivných zvířat  – pestrobarevných papoušků, poskakujících opic, ale i brouků, hadů a jiné havěti. Snažili se být opatrní a vyhnout se všem nebezpečným tvorům. Víceméně se jim to dařilo. „Sakra, co to je za potvoru.“ oháněl se Karel, když na něj přistál jeden působivý pavouk. Naštěstí ho Francesca dobře vybavila a zahnal ho dříve, než ho mohl kousnout.


Večer mezi ruinami narazili na trosky jiného druhu – přímo uprostřed džungle objevili havarované letadlo. Podle toho, jak se rozpadalo, tady už muselo být nějakou dobu. Vnitřek letadla byl ale prázdný, takže došli k závěru, že pasažéři nehodu určitě přežili. Buď měli padáky, a vyskočili ještě před dopadem, nebo přistání nebylo tak zlé, a oni našli cestu do vesnice včas.


Jelikož se nezdálo, že by v okolí bylo jiné, dostatečně otevřené místo, a v husté džungli přespávat nechtěli, rozložil Karel stan kousek od letadla. Byli sice unavení až do moku kosti, ale jejich dobrodružství bylo vzrušující nejspíš více směry, takže nějaké zbytky sil v sobě našli.


Druhý den pokračovali ve svém průzkumu. Hodiny se potulovali sem a tam, snažili se držet mapy, ale cesta byla nekonečná. Až najednou se dostali znovu mimo džungli a hned jim bylo jasné, že se dosáhli hlavního cíle svého výletu. Před nimi se tyčil nádherný starobylý chrám. „Páni, on tady opravdu je!“ povzdechla si Anja. „A je v lepším stavu, než jsem doufal.“ dodal stejně ohromený Karel.


Společně vešli dovnitř a prohlíželi si fresky na stěnách. Jinak nenarazili na nic zajímavého, než jedny zamčené dveře a jakési kamenné útvary po jejich stranách. „Jedna z těch věcí určitě musí ty dveře otvírat.“ prohlásil sebejistě Karel. „Ale copak víme která a jak?“ zapochybovala Anja. Karel se však nechtěl vzdát. Vrazil Anji do ruky druhý bloček a poslal jí zkoumat shluk kamenů na podlaze a sám se pustil do průzkumu jakéhosi totemu na druhé straně.


Pak dali svoje poznámky dohromady a snažili se přijít na to, jak tenhle mechanismus funguje. „Myslím, že se musí jednoduše otočit spínačem v některém z těch otvorů.“ přemýšlel nahlas Karel. „No, ale kterým? Bojím se, že to není dobrý nápad to zkoušet, budou tu určitě nějaké pasti.“ strachovala se Anja. „Podle těch kreseb na tvých kamenech, jsem si téměř jistý, že to bude tento!“ zahlásil Kája a hned se jal konat. Kupodivu se trefil (a Anju málem trefilo taky!), jenže místo dveří jen vyjel další totem na místě Anjiných kamenů. „Jé, podívej, tady je páka!“ zahlásila Anja a jakoby zapomněla na svoje předchozí obavy, automaticky za ní zatáhla.


Páka se rozzářila rudým světlem a totem se dal do pohybu. Když se zastavil, Anju pohltil zvláštní větrný vír, v podstatě se ocitla v malém osobním tornádu. Vzápětí byl pryč stejně rychle, jako se objevil. „Jsi v pořádku?“ strachoval se Karel. Byla, protože měla víc štěstí než rozumu – jed z této pasti už vyprchal, nebo spíš si už dříve našel jinou oběť.


Za páku sice nezatáhla správným způsobem, dveře se přesto otevřely a odhalily schodiště vedoucí do útrob chrámu. Když sešli dolů zjistili, že celým patrem prochází vodní kanál. Na první pohled se zdálo, že nic dalšího je tady už nečeká. Karel si ale všiml, že zpoza jednoho rohu se line zvláštní světlo. Bohužel jediná cesta tam vedla přes vodu. Anja další průzkum odmítla, a rozhodla se počkat venku. Karel se ale odradit nenechal. „Buď opatrný!“ přikázala mu, když si od něj převzala svršky a on hupsnul do ledové vody.


Karel se pomalu proplaval bludištěm vybudované stoky, až se dostal do místa, které ho lákalo. Vyškrábal se nahoru a objevil další zamčené dveře a před nimi další sloup, pravděpodobně opět ovládací panel. Nějaké zkušenosti měl, takže po chvíli bádání zkusil dveře otevřít.


Skutečně našel správný otvor a před ním se opět otevřela cesta do další části chrámu. Záhadně tu nebyla úplná tma – nějakým způsobem sem otvory ve stropu proudilo nejspíš denní světlo. Neodrazovaly ho ani všudypřítomné kostry, pokračoval přes jednu překážku dál a dál. „Jauvajs!“ zařval, když se pokusil překonat další mechanismus. Bohužel tentokrát ani on neměl šťastnou ruku a trefila ho šipka, po které mu okamžitě naskákaly zelené fleky.


„Hm, tak tahle to asi nebude.“ pomyslel si nad mísou, která zároveň vzplála rudým plamenem. Karel se ale nevzdal a zkusil pohnout další mísou. Její plamen už byl přívětivější – chladivě modrý. „No, prosím, to už vypadá lépe.“ pochvaloval si Karel a rozhlížel se, kam ho chrám pustí dál.


Dostal se do poslední místnosti – alespoň podle toho, že už tu nebyly žádné dveře, ani mechanismy. Vlastně tu nebylo skoro nic. Proti dveřím však stála kamenná truhla. „Wow, copak asi ukrývá.“ zajásal Karel a s vidinou pokladu se ji pokusil otevřít.


Anja si mezitím prohlížela okolí chrámu. Konečně měla čas prohlédnout si zdejší flóru, to byl přece jen její obor. Našla zde divoce rostoucí avokádo a také strom, který v ní vzbuzoval rozličné emoce. „Hm, tohle je zajímavý kousek.“ prohlížela si rostlinu.


Chtěla si vzít domů vzorek, aby ji mohla prozkoumat, případně se pokusit vypěstovat ji doma. Jakmile však šáhla do větví, asi probudila hejno netopýrů, kteří se v listí schovávali před denním horkem. Vyplašení tvorové jí shodili klobouk z hlavy a asi i pěkně vyděsili. „Vy bestie, táhněte ode mě pryč!“ křičela zoufale Anja a máchala kolem sebe rukama.


Jelikož oni se jí báli mnohem víc než ona jich, po chvíli se rozhodli poslechnout a vydali se hledat nový úkryt. Anja se pomalu taky uklidnila a ohlížela se po svém klobouku. Našla ho kousek ve křoví. Když si ho dávala na hlavu, všimla si, že před ní stojí další zarostlá branka. Karel se zatím nevracel, a tak chtěla využít čas a zkusila se prosekat skrz sama. „Když si poradím s plevelem doma, zvládnu i tuhle potvoru!“ povzbuzovala se.


Když odsekla poslední kus liány bránící v průchodu a zrovna si otírala pot z čela, ozvalo se jí za zády volání. „Anjó, Anjó, kde jsiiiii!“ hulákal Karel, který u vchodu do chrámu našel jen hromádku svého oblečení. Anja tedy nechala průchod zatím být a spěchala zpět k chrámu. „Proboha, jak to vypadáš?“ zděsila se, když ho uviděla. „Jó tohle, to by nemělo být nic vážného!“ máchl nad tím Karel rukou.


„Trochu to svědí, ale o nic fakt nejde!“ uklidňoval jí Karel. „No, jak myslíš, ale stejně bychom se měli vrátit a měl by se na to někdo podívat.“ kázala mu Anja. „To teď neřeš! Hlavní, je že jsem objevil poklad, chápeš? Skutečný poklad.“ jásal jako malý a ukázal jí na hromádku zaprášeného čehosi u jejich batohů. „Jo, jasně, nakonec se ukáže, že je to jen hromada cetek!“ smála se Anja.


„Anjo, za tolika dveřmi, mechanismy, a pastmi přece nebude nikdo schovávat nejaké cetky!“ argumentoval Karel. „Tak to necháme posoudit odborníka. Mimochodem, já jsem taky něco objevila, pojď.“ vybídla ho a vedla ho k objevené brance. Za ní se jim otevřela úplná rajská zahrada.


Pro Anju to byl učiněný ráj! Staleté, pečlivě zasázené stromy se vyjímaly v dochovaných zbytcích záhonů, a kontrastovaly s divoce rostoucím křovím, které se tu rozbujelo za dobu, kdy zahradu nikdo neudržoval. Ale i Karel si tu přišel na své, neboť objevil další truhlu slibující zajímavé artefakty.

_________________
RODOKMEN k Historii jednoho rodu
Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims
A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Háčkovaná a jiná (s)tvoření
Návrat nahoru Goto down
https://fidgetysims.blogspot.com/
Hellohello
Simpařan
Simpařan
avatar

Poèet pøíspìvkù : 413
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   Yesterday at 06:53 pm

Úžasný díl!  *BRAVO* Hrozně moc se ti povedl a to jsi ještě psala, že se to složitě sepisovalo. Dopadlo to perfektně! Je to dobrodružné a napínavé Úsměv  za každou fotkou se pro mě skrývalo nějaké velké překvapení a čtení tohohle dílu jsem si vyloženě užila.  Láska
Ale teda musím říct, že jsou odvážní (na můj vkus až moc riskují, já bych do průzkumu toho chrámu nešla, džungle je nebezpečné místo a starý chrám s tolika nástrahami...). Ještěže to simíci přežili jakž takž ve zdraví (teda doufám, přece jenom ještě nejsou zpátky z průzkumu). Moc by mě mrzelo, kdyby se jim něco stalo, oblíbila jsem si je Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 489
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   Yesterday at 08:12 pm

Perfektní díl, napínavý až k prasknutí *THUMBS UP* Zajímalo by mě, co vlastně Karel našel za poklady a jestli si Anja odnese z tohoto výletu nějaké vzorky na pěstování Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Online
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   

Návrat nahoru Goto down
 
Historie jednoho rodu
Návrat nahoru 
Strana 5 z 5Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 4 :: Vaše příběhy - TS4-
Přejdi na: