Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share | 
 

 Historie jednoho rodu

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5  Next
AutorZpráva
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 434
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   17/01/18, 03:34 pm

Jé, to je moc pěkný "živý plyšák", jakpak asi bude Daisy veliká, až vyroste ? A dozvíme se i něco zajímavého z vesmírné mise, nebo to podléhá státnímu tajemství ? Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   17/01/18, 09:02 pm

No, čase bude asi dost veliká, jelikož to má být bernský salašnický. A o vesmírné misi možná něco padne, ale jestli to bude zajímavé, to těžko říct Nevím

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Hellohello
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 360
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   18/01/18, 06:21 pm

Krásné Úsměv toho pejska bych opravdu chtěla! Líbí se mi, jak se příběh vyvíjí
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   24/01/18, 01:22 pm

Děkuji, děkuji, snad to moc nepokazím Červenám se  Dnes jsem se lekla, že jsem si při reinstalu PC smazala tři nebo čtyři kapitoly, ale naštěstí přece jen nejsem tak blbá. Takže můžeme pokračovat, zatím v oddechovém tempu Úsměv

28. KAPITOLA - Nový přítel

Když byl Radek konečně doma, snažil se vynahradit si čas s rodinou a hlavně si co nejvíc užít svého synka. S maminkou si Filda užil taky spoustu zábavy, ale tatínek, to byla jiná třída. Ten uměl úplné akrobatické kousky, takové salto bylo neskutečně legrační, stejně jako zůstat viset hlavou dolů.


Nejraději měl ale Filip letadlo. „Letí, letíííí!“ radoval se, zatímco ho Radek vozil po pokoji na zádech.


Krom všech těchto blbinek se samozřejmě snažil Radek pomáhat s péčí o prcka i o štěňátko. Oba je nakrmil, a většinou uspával malého nějakou hezkou pohádkou.


Naprosto nerozlučná dvojka se pak ale stala z Filípka a Daisy. Když mohli, celý den dováděli a prováděli různé lumpárny. Andrea se tím naštěstí bavila, dokud se některý z nich nevyválel v loužičce, kterou zanechala Daisy na různých překvapivých místech. Když večer tu malou chlupatou kuličku drhla ve vaně, sice si zanadávala, že dohoda zněla jinak, ale ve skutečnosti jí to až tak nevadilo.


Jen co Andrea Daisy propustila ze spárů vody a mýdla, utíkala za svým malým oblíbencem, který už spokojeně oddechoval v postýlce. Stočila se tedy jako každý večer do klubíčka na koberci, aby mohla svého kamaráda hlídat. Za chvíli už pěkně chrupkali oba dva.


Netrvalo to dlouho a nadešel den, kdy se Anja s Belou a babičkou Clarou přestěhovala do nového domu. Jen co se trochu zabydlely, pozvaly Andreu na návštěvu. Ta hned při příjezdu musela uznat, že se vůbec nediví, proč si Anja tohle místo vybrala. Byl to malý patrový domek se zahrádkou, na tom nebylo až tak nic zvláštního.


Stál ale v zákrutu řeky, která se zde mírně rozlévala. Navíc byl bokem od hlavní silnice, takže tu nic nerušilo dojem naprostého souznění s přírodou. Byl to takový malý ráj, a k Anji se tohle místo hodilo mnohem lépe, než její starý domek na předměstí.


Anja Andreu provedla celým domem. V přízemí byl malý obývák s kuchyňským koutem. Z malé pracovny vytvořila pokojík pro svoji maminku. Původně jí chtěla nechat ložnici, ale Clara trvala na tom, že víc než těch pár metrů čtverečních nepotřebuje. V patře se tedy vešla zmíněná ložnice a malý pokoj pro Isabelku.

(Domek je stažený z TSR a jen mírně upravený, takže v mojí galerii nebude.)

Anja připravila výborný koktejl a s Andreou se přesunuli ven, kde bylo zařízené malé posezení u řeky. Andrea se kochala tím výhledem a užívala si nezvyklého klidu doprovázeného jen šuměním řeky a štěbetáním ptáků. „Zlato, vybrala sis úchvatně, tohle je prostě ráj.“ rozplývala se naprosto upřímně.


„Vidíš, já jsem ti říkala, že pochopíš, proč jsme se stěhovaly až sem.“ usmála se Anja spokojeně. Názor její neteře a nejlepší přítelkyně v jednom pro ni byl vždy důležitý. „A cesta sem nebyla tak hrozná ne?“ zeptala se jí. „Vůbec ne, ve finále jsme tu byly rychleji, než mi trvá dojet do práce.“ ujistila ji Andy.


Děti zůstaly vevnitř s babičkou, která se do nich pokoušela dostat nějaké jídlo. Isabelka obsadila svoji židličku a odmítala ji opustit a půjčit Filípkovi. Ten tak mezi sousty neustále někam odbíhal. Jinak ale mohl na prababičce oči nechat a hltal každé její slovo.


Dámy venku probraly stěhování i to, jak se tu trojice zabydluje a jaké plány má Anja se zahrádkou. Dokonce se jí podařilo najít firmu, která jí pomohla přestěhovat její pečlivě vypěstované stromy - zrovna začínaly pěkně plodit, byla by škoda je tam nechat a začínat od nuly. Pak Andrea nadhodila otázku, která ji začínala trápit. „Poslyš, a nebojíš se tady trochu? Samy tři baby takto na konci světa?“ zeptala se starostlivě.


„Já se tu cítím hlavně příjemně, takže tohle mě ani nenapadlo.“ připustila Anja. „Jasně, hlavou v oblacích, prostě klasická ty, že?“ popíchla ji Andy. „Já si myslím, že by sis měla pořídit nějakého hlídače.“ navrhla jí vzápětí. „Nějakého raťafáka, jako je vaše Daisy?“ rozesmála se Anja. „No, uznávám, že ta zatím ohlídá tak maximálně svoji misku se žrádlem, ale nemusíš si brát přece štěně.“ snažila se Andrea udržet vážnost konverzace.


„Já nevím, jestli bych měla na psa čas, Andy. Práce, Isabelka, zahrada, někdy toho je až až.“ zapochybovala Anja o jejím nápadu. „Jak chceš, byl to jen můj názor. Ale pokud by sis to rozmyslela, dám ti kontakt na útulek, odkud máme Daisy. Jsou tam fakt úžasní a pejskům rozumí, určitě by to vybrali toho pravého.“ nabídla jí ještě. „Jasně, až se začnu bát, tak se ozvu.“ usmála se Anja.


I když Andrein nápad původně zavrhla, postupem času se jí ta myšlenka začala honit hlavou. Nakonec na to nedokázala přestat myslet. Když druhý den chystala večeři, zatímco čekala, až se dopeče jehněčí, přistihla se, že o tom opravdu vážně uvažuje.


Podívala se na svoji matku, která se právě snažila zabavit Belu a naučit ji nějaká slůvka. Představa, že by se jí sem někdo dostal, a nějak jim ublížil, ji najednou začala děsit. „A co je toto, zlatíčko?“ ptala se zrovna Clara s kartičkou v ruce.


U večeře tedy tuto otázku nadnesla. „Mami, co bys řekla na to, kdybychom si pořídili psa.“ zeptala se. „Co tě to tak najednou napadlo.“ podivila se Clara. „Napadlo to spíš Andreu, ale asi měla pravdu, že by to sem chtělo nějakého hlídače.“ vysvětlila Anja. „Jak myslíš, děvenko, ale je to dobrý nápad k tak malému dítěti?“ vyslovila Clara svoji obavu. „Andy mi dala tip na skvělý útulek, určitě mi tam poradí správné plemeno.“ ujistila Anja matku i samu sebe a pustila se do jídla.


Jakmile se Anja rozhodla, tak začala hned konat. Od Andreji si vzala číslo na útulek a hned si domluvila návštěvu. Od souseda sehnala dokonce i boudu, aby měl kde nový člen rodiny přespávat. Potřebovala dospělého psa, a tak doufala, že se najde nějaký vhodný k dětem. Měla štěstí, na nový domov tam čekal zlatý retrívr. Původně patřil staršímu páru a byl zvyklý na jejich vnoučata. Bohužel už nezvládali pejska pomalu ani vyvenčit a jejich syn si ho do bytu vzít nemohl. Anja si hned zamilovala jeho klidnou povahu a hned odpoledne už ho představovala Isabelce.


„Miláčku, tohle je Joey, teď tady s náma bude bydlet.“ vysvětlovala jí, co tu ten pejsek dělá. „Velký hafík, bojím, bojím.“ zaskuhrala Isabelka. „Beluško neboj, je to hodný pejsek. On to pozná, když se ho budeš bát, bude se bát i on tebe. Když ale na něj budeš hodná, bude tě mít moc rád.“ snažila se jí uklidnit. „Už nebojím.“ obrátila k ní Bela svoje kukadla. „Tak ho můžeš zkusit pohladit.“ Vybídla ji Anja. Isabelka byla pořád trochu nejistá, ale opatrně k Joeymu natáhla ruku.


Ten pochopil, že od tohohle stvoření mu nebezpečí nehrozí a olízl jí ruku i obličej. „Jé, já su moklá, i ty pejstu jeden!“ napomínala ho Bela a jakoby napodobovala káravý tón své maminky.


Nicméně se rozhodla, že s pejskem bude určitě legrace a že to bude její kamarád, takže strach byl definitivně tatam a už se mu vrhla kolem krku. „Můj Džojí, tulí!“ ňuchňala ho v náručí.
„Tak jsem se možná spletla, asi bychom se měli bát spíš o toho psa, než o Belu.“ ozvala se ze zápraží Clara, která se už také přišla podívat na nového člena rodiny.

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 434
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   24/01/18, 01:49 pm

Moc pěkný domeček se Ti podařilo stáhnout, i když věřím, že bys ho taky postavila. Musí se v něm určitě dobře bydlet, a nejen Simíkům. I celý pozemek je perfektní, ale bohužel nic pro mě - v létě by mě u řeky sežrali komáři, tenhle problém naštěstí Simíci řešit nemusí Vysmátý A nechtělo by to kromě čtyřnohého hlídače i nějakého toho dvounoháče opačného pohlaví ? Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   24/01/18, 08:36 pm

No, pozor, na dovolené v Žulových kaskádách mi milou Anju pěkně poštípali, hajzlíčci prťavý  Vyplazující jazyk   Ale na domácím pozemku naštěstí nejsou, aspoň doufám Úsměv A souhlasím, chlapa by to chtělo - ale slyšela jsi, nemá čas ani na toho psa, navíc to s klukama nikdy moc neuměla, nemá to děvče jednoduchý  Smutný

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Lucisab
Zlatý simík stavitel
Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 369
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   27/01/18, 04:56 pm

Moc krásný domeček Láska a ti psíci jsou úžasní, moc se mi líbí mazlíčci z TS4 (hlavně kvůli tomu, že každé štěňátko či koťátko je jiné a ne jako v TS2 kde jsou všichni úplně stejní až na barvu kožíšku Smutný )

Snad se pro Anju někdo brzy najde Mrkající taky bych ji ráda viděla s nějakým pěkným chlapem Zamilovaní
Návrat nahoru Goto down
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   30/01/18, 04:10 pm

Děkuji, byl odněkud stažený, jen jsem ho trochu přifoukla a vybavila si interiér. Nějak jsem neměla inspiraci pro takový venkovský domeček. A mazlíčci jsou fajn, je tam hodně nástrojů na úpravu, ale přiznám se, že na to nebyl čas si moc vyhrát, takže zvítězila přátelská chlupatá plemena Vysmátý . Ale kdo chce, tak si tam s těma čtyřnoháčema může pěkně vyhrát.

A ty je další pokráčko Úsměv

29. KAPITOLA – Zasloužený relax

Radek s Andreou si rodičovství opravdu užívali. Ale díky práci, malému Filípkovi (s nezanedbatelným přispěním fenečky Daisy) neměli zrovna moc času pro sebe. Večer padli vysílením někdy i dřív, než stihl zabrat Filip. Naštěstí Andreina máma byla zkušená žena, a tak mladým navrhla, že malého pohlídá na celý víkend. „Určitě vám tam nebudou Filda vadit?“ ujišťovala se Andy. „Vůbec ne, zlatíčko, tatínek už se těší, jak budou stavět stan v obýváku.“ usmála se na ni Sofia.


Na páteční večer si s Radkem naplánovali romantickou večeři. Aby tomu dodali trochu nevšednosti, domluvili se, že se sejdou až na místě. Radek jel tedy rovnou z práce a Andrea se zatím zkusila dát trochu do pucu. Měla pocit, že její praktický culík nebude to pravé. „Promiňte krásná paní, nepotkala jste tu někde moji manželku.“ přivítal ji Radek před restaurací, když Andrea vystoupila z taxíku.


„I ty jeden, abych ti neodjela zase zpátky domů.“ pozlobila ho Andrea na oplátku hraným káravým tónem. „Tak to by byla nenapravitelná škoda, protože ti to náramně sluší, lásko!“ dodal obdivně Radek a políbil svoji manželku na tvář.


Pak už se společně ruku v ruce vydali dovnitř a nechali se usadit ke stolu. V krbu hořel oheň, v místnosti hrála příjemná hudba a celkově tam panovala poklidná atmosféra, tomuhle páru v poslední době tak vzácná. Číšník přinesl menu a po nějaké době se vrátil. „Máte vybráno nebo si přejete více času.“ zeptal se se zdvořilou úklonou. „Upřímně, máte tu tak lákavou nabídku, že nevím, co si vybrat.“ zakoukala se Andrea znovu do svého lístku. „Můžete nám něco doporučit.“ přidal se k ní Radek.


Andrea se nakonec rozhodla pro lososa v bylinkové krustě a Radek pro jehněčí žebra. K tomu si objednali samozřejmě i lahodné víno. Při čekání na jídlo začali rozebírat události posledních měsíců. Konečně získali čas a klid si pořádně popovídat, jak se měli. „A co ta vaše mise, byla tedy úspěšná?“ zeptala se Andrea. „Jinou životní formu jsme neobjevili, takže žádný zázrak se nekonal. Ale nasbírali jsme nějaké vzorky, tak uvidíme, co z toho vy vědátoři vyhodnotíte. Teprve pak se uvidí, jestli to byl úspěch nebo fiasko.“ pokrčil Radek rameny.


To už jim na stole přistálo lákavě vypadající a ještě lépe vonící jídlo. Než se do něj pustili, Radek pozvedl skleničku. „Na moji nejúžasnější ženu, která tak skvěle vychovává našeho syna a nejen to!“ pronesl malý přípitek.


„Takže žádní zelení mužíčkové?“ vrátila se k původnímu tématu Andrea. „Ne, vůbec, k žádné planetě jsme se vlastně pořádně nepřiblížili.“ potřásl Radek hlavou. „To zní, jako byste ani neviděli nic zajímavého, co?“ zeptala se zklamaně. „Bohužel, jen kusy kamení poletující vesmírem.“ potvrdí jí Radek. „Ale co jsem se vrátil, se mi o mimozemšťanech zdá - zelených, modrých i fialových.“ přiznal se vzápětí trochu ostýchavě, ale pobaveně.


Aby nepřišlo Andy zbytečné, že byla tak dlouho sama, nakonec jí vylíčil přece jen pár zajímavých zážitků z vesmíru a víru, že dovezený materiál určitě přinese nějaký vědecký průlom. To Andreu nadchlo a už se pomalu nemohla dočkat, až bude v práci a něco o vzorcích zjistí. Pak už ale chtěl Radek slyšet vše o malém, jak se učil poznávat svět, a že z toho vznikla nejedna vtipná situace. A tak si tu ti dva povídali až do zavíračky.


Druhý den se jim vůbec nechtělo z postele. A příjemnou změnou bylo, že ani nemusejí. Kromě několika kol manželských něžností se prostě jen tulili a užívali si jeden druhého. „Slyšíš to ticho?“ zeptal se Radek. „A kolik je v té posteli najednou místa.“ zavrtěla se spokojeně Andy. „Máš pravdu, je skoro poledne a nikdo mi ještě neoslintal nohu.“ přitakal ji Radek, a těžko říct, jestli tím myslel Daisy nebo Fildu.


Když se konečně rozhodli vstát, zjistili, že je venku docela krásný den. Vydali se tedy na malý výlet k zálivu. Prošli se po útesech, kde se před pár lety zasnoubili, a nakonec je nohy zanesly až do přístavu. Radek odtáhl Andreu k majáku, kde v sobotu nikdo nehlídá, a společně se vloupali dovnitř. „Neboj, sem jsme lezli už jako kluci, a ten výhled stojí za to.“ uklidňoval Radek Andreu a táhl ji po schodech nahoru. Poté, co vyšli ven na ochoz, Andy na strach zapomněla a zavládla dokonalá romantika.




Na sobotní večer si pak domluvili sraz se starou partou - Anja nechala Belu s babičkou Clarou a Joeym, utrhly se i Andreiny sestřenice, Alena a Denisa, a nakonec se k nim přidal i její brácha Milan, že teda Radka s tím babincem samotného nenechá. Chyběl jen Karel, který už pár let lítal bůhví kde po světě. Na rozjezd se vydali zahrát si bowling. „Jo, Andys do toho!“ povzbuzovala svoji sestřenku Alena.


Andy tedy vzala kouli, rozeběhla se a hodila. Styl měla u toho vytříbený, spokojený byl zejména Radek. „Miláčku, ta sukýnka na bowling byl vynikající nápad.“ pochvaloval si.


Bohužel, výsledek toho efektního hodu nebyl nic moc, koule si prorazila cestu přímo prostředkem, ale většina kuželek zůstala stát. O pár kol později se ale Andree podařilo shodit všech deset. „Ha, já jsem říkala, že ještě dokážu hodit strike!“ byla na sebe náležitě pyšná. „Jo, jenže jsi ho dala ve vedlejší dráze, takže se počítá Milanovi.“ chichotal se Radek, a Alena, která s nimi byla v týmu, jen nevěřícně kroutila hlavou.


Nicméně karma je mocná, a když se Radek rozeběhl k dalšímu hodu, solidně mu podjela noha, a on přistál na zadku. To už se kácela smíchy nejen jejich partička, ale celé osazenstvo podniku.


„Aspoň vidíte, proč chceme, abyste se přezouvali, že?“ rýpla si do něj obsluha. Když Andrea popadla dech a utřela si slzy smíchu, přitočila se k Radkovi. „Miláčku, tady je vidět, že my dva máme prostě hodně velké štěstí v lásce.“ řekla mu a pohladila ho něžně po tváři.


Není potřeba dodávat, že dostali na prdel i metaforicky, natož Alena prohlásila, že s nima teda už znovu nehraje a že se jde raději tancovat. A tak vyrazili do svého oblíbeného klubu. Nějakou dobu už tam nebyli, ale museli uznat, že se nic nezměnilo. Hned je to tedy vtáhlo o pár let zpět, a pařili jako na střední.


Užívali si hudbu a tanec plnými doušky, že si ani nevšimli, že je z balkonu u baru někdo pozoruje. Stál tam mladý muž a sledoval tančící partičku. Nepamatoval si, že by je někdy viděl, však tu přece nikdy nebyl. Přesto ho něčím nezvykle zaujali.


Chvíli na to Radek zahlásil: „Nevím, jak vy, ale já mám žízeň, že bych seschnul. Jdu na bar.“ ukázal směrem nahoru. „Jdi napřed, jen si odskočím a dojdu za tebou.“ snažila se Andy překřičet hudbu. Za chvíli už se hrnula za svým manželem, když v tom upoutal její pozornost muž na druhém konci baru.


„Panebože, jsi to ty?“ zeptala se váhavě. „Promiňte, známe se?“ zeptal se nechápavě muž. „Copak mě nepoznáváš, Kájo?“ podivila se Andrea. „To, asi bude nějaký omyl.“ nechápal mladík. „Máš sice tmavé vlasy, ale ty oči, ten hlas - přece poznám svého bratrance, ne?“ vysvětlovala Andrea, která nechápala, na co si Karel hraje.


„Promiňte, slečno, ale opravdu si nevybavuji, že bychom se kdy potkali. Navíc, ani nejsem žádný Karel, jmenuji se Johan a tady ve městě jsem poprvé.“ oponoval jí černovlasý muž, „Těšilo mne, ale budu muset jít.“ rozloučil se s ní. Andreu to zarazilo, nedovedla si představit, že by se spletla, ale nechtěla se dál ztrapňovat, a tak jen mlčky kývla na rozloučenou.


Vzápětí se otočila k Radkovi. „Viděl jsi toho chlápka? Ještě před chvílí bych dala ruku do ohně, že to byl Kája?“ hledala u něj podporu. „Kdože?“ zeptal se nechápavě Radek a rozhlížel se. „Jako tamten?“ kývl Radek směrem k odcházející postavě.


„Jo, tamten!“ přitakala Andrea. „Jako je tu sice tma, ale řekl bych, že ten týpek má úplně černý vlasy.“ podivil se Radek. „Jasně, ale vlasy se dají obarvit. Ale měl jeho rysy, oči, i ten hlas zněl povědomě.“ bránila Andrea svoji teorii. „Promiň, lásko, studoval jsem tady nápojový lístek, ne cizí chlapy.“ omlouval se Radek. „Navíc, kdyby se Karel vrátil, tak by se nám snad ozval, ne?“ pokrčil rameny. „Asi máš pravdu.“ připustila Andy.


Stejně jí to ale nedalo, když se vrátila dolů na parket, rozhlížela se kolem. „Hledáš někoho?“ zeptala se jí Anja, když si jí všimla. „Ne asi, ne, měla jsem pocit, že jsem tu potkala Karla, ale asi se mi to zdálo.“ pronesla bezmyšlenkovitě. „Cože, jako TOHO Karla?“ strnula Anja.


V tom Andreji došlo, že asi měla být zticha. Kvůli svým bludům otevřela Anjiny staré rány. „Ježiš, promiň Anji, jsem blbá. Byl tu prostě jeden chlápek, sice černovlasý a trochu zarostlý, ale jinak mi ho hodně připomínal. On sám mi to vyvrátil, prostě mám asi bujnou fantazii.“ snažila se zachránit situaci, ale stejně se pro jistotu ještě rozhlížela kolem. Anju ovšem moc neuklidnila.


Vzápětí se tedy Anja omluvila, že má dost a vydala se domů. Byla tak ponořená do myšlenek, že si ani nevšimla, že jí někdo z povzdálí pozoruje.

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 434
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   30/01/18, 08:59 pm

Ježíš, to je napínavý jako stahovací spoďáry ! To jsem zvědavá, co se z toho týpka vlastně vyklube. Šokovaný Jinak Andrea má moc pěkné pyžamo (i když já nemrava mám radši noční košilky), a ta romantika na majáku by se mi taky líbila. Jo, a taky bych docela ráda viděla ty fialové mimozemšťany Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Zlatý simík stavitel
Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 369
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   30/01/18, 09:13 pm

Moc hezká romantika, Radkovi a Andree to spolu moc sluší Láska jinak Radek u baru mě rozsekal Válím se smíchy ta jeho hláška, že studoval nápojový lístek a ne cizí chlapy Válím se smíchy Válím se smíchy

Jsem moc zvědavá na toho nového chlapíka Úsměv že by se pro Anju někdo objevil ať už je to kdokoli? už se těším na další kapitolu Úsměv
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 360
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   31/01/18, 04:13 am

*BRAVO* Moc hezký díl Úsměv je radost se dívat na ty hezké fotky a číst kvalitní příběh Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   31/01/18, 10:10 am

Moc děkuji za krásné komentáře Úsměv Já si tam píšu, co mě v tu chvíli napadne, a většinou mám pocit, že jsem to strašný blbosti, takže vaše reakce mě těší dvojnásob.  Láska

Ludmilo, já jich měla plnej barák, ale blbec jsem to zapomněla fotit  Tydýt  Až zpětně si uvědomuju, jak by se to hodilo. Jenže je né a né znovu nalákat Smutný

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   06/02/18, 10:00 pm

Popojedeme...

30. KAPITOLA – Důležité setkání

Johan stál na břehu řeky a pozoroval dům na protější straně. Neměl už tu být, ale on si nedokázal pomoci. Svůj úkol, přimět pár lidí ve městě, aby si udělali výlet do Zapomenuté lhoty, splnil už včera. Otec ho na tyhle „služební“ cesty vysílal často, sám se bál opustit pomalu dům, natož jejich malé městečko, a Johan se nikdy nikde zbytečně dlouho nezdržoval. Ale po tom, co se událo v baru, nedokázal tentokrát hned odjet. A tak tu teď stál, a přemýšlel, co to mělo znamenat.


Ta parta ho zaujala na první pohled, i když nevěděl proč. Pak se k němu přitočila jedna z nich a nazvala ho svým bratrancem. Neznal ji, i když mu byla něčím povědomá, v tom jí lhal. A narážela na jeho vlasy. Zvláštní náhoda, že zrovna tentokrát po něm otec chtěl, aby před cestou změnil image. Z myšlenek ho vytrhl pohyb, který zaregistroval v horním okně.


Ano, ta blondýnka, ta ho z těch všech zaujala nejvíc. Teď ukládala malou holčičku, nejspíš svoji dceru. Včera z ní nemohl spustit oči, nemohl jí dostat z hlavy. Hlavně proto neodjel hned domů, proto v noci čekal v centru na druhé straně řeky, až bude odcházet domů, aby ji mohl sledovat. A dnes se sem vrátil. Tolik toužil jí znovu vidět, i když nevěděl proč, přece ji neznal a na svých cestách už potkal tolik lidí a nikdy se nikým hlouběji nezabýval. Jenže teď tu stál a čekal, jestli ji zahlédne, i když absolutně netušil, co chce dělat. Najednou cvakly dveře a ONA vyšla na verandu.


O pár minut dříve

Anja chtěla vynahradit Isabelce svojí včerejší nepřítomnost, a tak se jí věnovala celý den. K večeru si spolu skládaly kostičky, ale Anja byla duchem mimo. „Mamí, to je špatně!“ prostestovala Bela, když Anja do obrázku slona přiložila opičí hlavu. „Promiň, broučku, asi jsem unavená. Však je moře hodin, měla bys jít spát.“ usmála se na holčičku a vzala ji do náruče.


O chvíli později ji už ukládala do postýlky. „Dobrou noc, princezno moje, ať se ti zdají krásné pohádkové sny.“ popřála jí a pořádně ji přikryla dekou.


Po včerejším večeru a zmínce o Karlovi dokázala těžko myslet na něco jiného. Byla přesvědčená, že se od toho už odstřihla, že se smířila s tím, že Bela svého otce nepozná. Karel pro ni měl být uzavřená kapitola. A teď na něj nemohla přestat myslet. Dokonce někde vyštrachala starou fotku z nějakého školního výletu.


Potřebovala si provětrat hlavu. Vyšla tedy na verandu, koukala na hvězdy a poslouchala šumění řeky. Přemýšlela nad tou fotkou a vlastně ani nechápala, proč ho nesbalila už tenkrát. „Protože prostě debil introvert Anja neměla odvahu.“ pomyslela si a posměšně se ušklíbla.


V tom okamžiku jí přišlo líto, že nejsou spolu, že se jí neozval, i když si nic neslibovali. Věděla tehdy, že to co mezi nimi bylo, bude jen na chvíli. Ale okolnosti se změnily. Byla tu Bela a neměla otce. Jedna hloupá Andreina poznámka a všechno bylo zpět. Anja byla zmatená a nevěděla co dělat. Koukala do tmy, jako by snad doufala, že se jí zjeví odpověď.


Najednou měla nepříjemný pocit, jako by ji někdo sledoval. Probrala se okamžitě ze svých úvah a rozhlédla se. Podívala se k cestě a pak přes řeku přesně do míst, kde před chvílí stál Johan. Nikdo tam ale nebyl. Hodila stíny za hlavu a své dumání uzavřela. Dospěla k zásadnímu rozhodnutí - Bela musí znát druhou část rodiny - otce, nebo pro začátek aspoň babičku.


Druhý den ráno začala hned jednat. Vytočila Andreino číslo a po pozdravu spustila. „Andy, ať jsi tam v sobotu viděla kohokoli, musím se s Kájou nějak spojit.“ vybalila na ni Anja. „Tak to jsme na tom stejně, co nejdřív se chci zase sejít s tetou.“ sdělila jí svůj plán Andrea.


„Když už mluvíš o tetě, pomohla bys mi prosím vyřešit jeden restík?“ zeptala se Anja celkem nešťastně. „Pro tebe cokoli, zlato.“ odpověděla Andy a asi tušila, co má její kamarádka na srdci. „Vím, že jsem to měla udělat dávno, ale lepší pozdě než nikdy, takže bych jí ráda představila Belu.“ potvrdila jí Anja domněnku. „Jo, myslím, že to půjde zařídit.“ slíbila jí.


Andrea se úplně styděla, že bratrance Karla na tak dlouho pustila z hlavy. Anja ji již několikrát ujistila, že je to pro ni minulost. Po včerejším večeru měla pocit, že to tak úplně pravda nebude, a pak sama nemohla Karla dostat z hlavy. Rozhodla se ho zkusit kontaktovat a hovor s Anjou ji přiměl jednat hned. Karlův telefon byl nedostupný, tak zkusila poslat zprávu, ale odpověď žádná. „To je divné, že by nebyl u internetu?“ podivila se.


Filda pěkně spinkal (a Radek s ním), využila tedy volné chvíle a začala prohlížet web. Nejprve najela na Simstagram na Karlův profil, ale ten se zdál už nějakou dobu neaktivní, prakticky od svého odjezdu nic nepřidával. Napsala tedy pár jeho přátelům, jestli se jim neozval.


Pak začala prohledávat internetové deníky, zda nenajde nějaký článek s Karlovým podpisem. Začínala mít pocit, že asi neumí používat vyhledávač, protože narazila maximálně na jeho diplomku a pár studentských článků, ale z jeho cest nic. Nezbylo než doufat, že zjistí něco aspoň od jeho mámy.


Andrea se s tetou Eliškou domluvila, že se sejdou jedno odpoledne v parku v Lázeňské oáze, Anja dostala za úkol dorazit o něco později, aby Andy připravila půdu. Bylo tam i hřiště pro děti, takže se tam prckové zabaví, zatímco ony budou moct vyřešit, co potřebují. Filípek měl ovšem na výlet svůj názor, takže nabrali trochu zpoždění. „Ahoj teto, doufám, že nečekáš moc dlouho.“ omlouvala se Andrea, když konečně dorazili.


„Ale vůbec ne, přišly jsme s Ilonkou před chvílí.“ ujistila ji Eliška, že se nic nestalo. Ta si už také všimla, že jí dorazil kamarád a přiběhla za nimi. Andrea se zatím usadila na lavičku vedle tety. „Čau Fildo, já jsem v podstatě tvoje teta, víš.“ začala hned poučovat Filípka. „Panejo, ta už je ale veliká.“ hvízdla Andy, když ji uviděla. „Však to strašně letí, já jsem už taky stará, baba.“ pousmála se Eliška.


Chvíli se bavily na téma věku, prohodily pár slov o dětech a Andrea hledala příležitost, kdy nadhodit téma ztraceného syna. „Teto, můžu se tě na něco zeptat?“ začala trochu nesměle, když měla pocit, že lepší chvíle nebude. „Ale jistě, drahoušku, copak máš na srdci?“ vybídla ji Eliška. „Jen mě napadlo, nevíš, jak se má Karel. Vůbec se mi neozývá a to byl kdysi jak můj druhý brácha.“ zeptala se konečně.


„Ach, Andrejko, asi na tom nejsem o moc líp. Dřív poslal aspoň jednou za měsíc mail, že je v pořádku. Poslední rok to ale omezil na přání k Vánocům a k narozeninám.“ posteskla si teta. „Počkej, to mi chceš říct, že ani jednou nebyl doma a teď už ti ani dokonce nezavolá, nenapíše?!“ začala se čertit Andrea, tohle by do bratránka neřekla. „Je to moje vina.“ špitla Eliška a zabořila pohled do země.


„Proč by to měla být tvá vina?“ nechápala Andy. „Holčičko, po smrti Karlova otce jsem mu nebyla dobrou mámou. Prvně jsem se topila ve smutku, a když jsem se konečně rozhodla jít dál, odcizili jsme se ještě víc. Měla jsem tu být jen pro něj a nezačínat nový život.“ vysvětlovala Eliška. „Teto, pojď sem, to přece není pravda. Měla jsi právo být šťastná, i když tu už strejda nebyl.“ chlácholila ji Andrea a objala ji kolem ramen. „Chtít lásku, to ti nikdo nemůže vyčítat, ani Karel ne, navíc bys jinak neměla Ilonku.“ dodala ještě, aby ji povzbudila.


Asi to trochu zabralo, protože se Eliška narovnala a pokusila se usmát. „Máš pravdu, vidíš to, jsi tak mladá a mnohem rozumnější než já.“ pohladila ji po vlasech, jako když byla malé děvčátko. „Jen mi ten můj uličník chybí, víš?“ přiznala se. „Vím, však nám taky.“ přitakala jí Andrea. To už se k nim blížila další osoba, která Karla postrádala.


„Ahojy Andy, dobrý den!“ pozdravila se Anja. Isabelka, když viděla hřiště, málem vyskočila svojí mamince z náručí. Anja ji tedy postavila na zem. „Klidně si běž hrát, zlatíčko.“ vybídla ji. „Teto, pamatuješ si na Anju. Chodila s Karlem do školy a patřila do naší party.“ připomněla Andrea Elišce, s kým má tu čest.


„Ale jistě, taková culíkatá holka. Promiňte, teď už jste mladá dáma.“ omlouvala se Eliška za to označení. „Nic se neděje, však ty dva culíky mi vydržely až do maturity.“ usmála se na ni Anja a přisedla si. Isabelka jakoby vycítila, že by mohla přijít o něco důležitého, tak s nimi zůstala a zkoumavě si tu cizí paní prohlížela. „Karel mi o vás vždy moc hezky vyprávěl.“ zavzpomínala Eliška.


Andrea vycítila, že nemá smysl chodit kolem horké kaše a mrkla na Anju, že je čas jít s pravdou ven. Anja jen pokývala a pohledem poprosila o pomoc. „Vidíš to, když už tu mluvíš o Kájovi, Anja by ti vlastně chtěla něco říct.“ začala Andy zpříma. „Já, víte,… Je mi to moc trapné, že vám ti říkám, až teď. Ale asi byste měla vědět, že Karel má jaksi dceru.“ vybalila to Anja. „Co prosím!“ nechápala Eliška.


„Karel má dceru. Konkrétně jde tady o moji dceru.“ zopakovala Anja. „Proboha, proč mi něco neřekl?“ nechápala šokovaná Eliška. „On o tom taky neví, zjistila jsem to, až když odjel.“ přiznala jí Anja. „A proč jste mi to neřekly dřív. Vždyť té holčičce musí být skoro tři roky.“ zoufala si Eliška a začínala být trochu rozzlobená. „No, to je trochu složitější.“ váhala Anja, kde začít. Andrea se povzbudivě usmála a vybídla ji, aby mluvila dál. Věřila, že to její teta za chvíli vstřebá.


Anja se tedy pustila do vysvětlování, že to chtěla říct Karlovi osobně, a hlavně jako prvnímu. A tak marně čekala, až se vrátí. Když se jí ale ani neozýval, tak se od něj odstřihla a nechtěla jeho rodině přidělávat starosti. Andrea se mezitím snažila zabavit Belu, aby si to ty dvě mohly vyříkat. „Já vím, že to byla blbost a strašně mě to mrzí, že jsem nepřišla dřív. Byla jsem tak hloupá!“ omlouvala se Anja asi posté v závěru vyprávění.


Eliška, která celou dobu trpělivě naslouchala, najednou složila hlavu do dlaní. „Kristovanoho, tak já už jsem babička, ani o tom nevím. Anja hodila zoufalý pohled, nevěděla, co dál. Andrea ale neztrácela optimismus. Nakonec to rozsekla Isabelka „Nepláč, já ti to bebí pofoukám, a bude to doblý.“ zahlásila směrem k Elišce.


V tu chvíli byly všechny mraky zahnány a všechny tři se od srdce zasmály. „Teto, dovol tedy, abych ti oficiálně představila tvoji vnučku Isabelu. Jak jsi právě slyšela, je to rozumbrada po tatínkovi.“ zažertovala Andrea.


„Děvčata, teda takové překvapení jsem rozhodně nečekala.“ prohlásila Eliška a vstala, aby se s holčičkou pořádně přivítala. „A ty, mladá dámo, mi už dál nevykej, když jsi ze mě udělala babičku.“ otočila se ještě k Anji. „Jééé, nová babí, jupííí.“ jásala Isabelka. Té holce to zapalovalo rychle.


„Ano, zlatíčko, já jsem tvoje nová babička.“ potvrdila jí Eliška. To už se přihnali Filípek a Ilonka, aby zjistili, co se to tady děje. „Takže já jsem zase teta?“ ptala se Ilča. „Dvojnásobná, holčičko. Toto je Isabelka, dcera tvého bratra Karla.“ vysvětlila jí maminka.


„Babí, pusu, plosím.“ dožadovala se pozornosti Bela. „Ale jistě, pojď za mnou, kočičko.“ objala Eliška poprvé svoji první vnučku. Andrea byla spokojená, jak to dobře dopadlo. Anja nakukovala a užívala si ten okamžik. Spadl jí ze srdce jeden obrovský balvan. Zůstal jen ten druhý - najít Karla.

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 434
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   09/02/18, 04:05 pm

Ten hošan je čím dál tím zajímavější a to potomstvo čím dál tím sladší *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 360
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   09/02/18, 06:32 pm

Hezky se to vyvíjí Úsměv jsem ráda, že tohle dopadlo takhle dobře. A strašně se mi líbí výraz Andrey na 6. fotce odspod Válím se smíchy
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Zlatý simík stavitel
Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 369
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   10/02/18, 04:50 pm

Teda... jsem napnutá, jak kšandy! Vysmátý Jsem moc zvědavá, kdo je Johan a jakým způsobem zamotá celou rodinou Úsměv máš to hrozně moc zajímavé a už se nemůžu dočkat dalšího pokračování Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   15/02/18, 04:04 pm

Děkuji za krásné komenty, to pak má člověk chuť pokračovat, i když někdy nevím, kde na to vzít čas Zmatený  Dlouho jsem přemýšlela nad pořadím dalších dílů z nadcházejících tří kapitol a nakonec si budete muset na Johana ještě chvíli počkat. Tak snad mě po dnešku neukamenujete *SORRY*

31. KAPITOLA – Rodinná párty

Když se Anja ten den vrátila domů, měla nejlepší náladu za celý týden. Po setkání s Eliškou jí spadl aspoň jeden velký balvan ze srdce. Takže když jí Clara navrhla, jestli by mohla o víkend svolat rodinu na malou zahradní párty, připadlo jí to jako skvělý nápad. V sobotu se tedy okolí jejich domku zaplnilo početným Clařiným potomstvem. Prťata, Isabelka s Filipem, řádili na klouzačce za domem a dospělí si rozdělali gril i malý táborák.


Clara měla radost, že si udělali čas nejen její dcery, ale i jejich partneři, vnoučata i ten malý pravnouček dorazil. Během odpoledne vyprávěla vše možné, nejvíc ale o dědečkovi Bjornovi, kterého si z těch mladých pamatovala snad jen Andrea. A že to byla dobrá vypravěčka, měla početné publikum.


Když už ji postávání u ohně přece jen trochu unavilo, sedla si opodál, a užívala si to nádherné rodinné odpoledne. Aby zábava nevázla, vytáhla Sofia svoji starou dobrou kytaru a zabrnkala pár písniček.


Co chvíli se k ní samozřejmě někdo připojil, měli babičku rádi a byli tu hlavně kvůli ní. A také díky ní, tak velké rodinné setkání neměli už dlouho. „Je ti dobře, babi?“ zeptala se Zita, která se zrovna svalila na židli vedle ní. „Nejlíp, jak může, děvenko.“ ujistila ji Clara. „No, dobře, i když vypadáš unaveně.“ změřila si ji pochybovačným pohledem její vnučka.


„Únava k mému věku patří. Ale vidět vás takto pohromadě, to je to největší štěstí, holčičko. Takže lépe mi být nemůže.“ usmála se na ni Clara. Pak společně zavzpomínali, jaké to bylo, když s nimi ještě žila v jejich domě, v době Zitina a Zdeňkova dětství. Začalo se ochlazovat, tak se opět začaly přesouvat blíže k ohni. „Babi, já jsem tak ráda, že ses vrátila.“ přiznala Zita, i když pro ně před časem nebylo lehké to vše pobrat. „Ne tak ráda, jako já, když vidím, jak úžasní lidé z vás vyrostli.“ pochválila ji babička a pevně ji objala.


K večeru, kdy už sestava trochu prořídla (někdo musel tu nejmenší drobotinu uložit a jiné i o víkendu čekaly ještě pracovní povinnosti) všem Clara poděkovala za příchod. „Moc si cením, že jste si všichni udělali čas. A pamatujte, nic nevyváží chvíle s rodinou.“ přidala i něco ze životního moudra.


Pak už se rozešli do svých domovů i ostatní. Clara se usadila v domě na pohovku a odpočívala. Byl to krásný, ale náročný den. Když sešla dolů Anja, která konečně uložila malou Isabelku, vybídla ji, aby si k ní přisedla. „Ta malá potvůrka byla tak plná dojmů, že vůbec nemohla usnout.“ postěžovala si své matce. „A co ty? Užila sis párty?“ zeptala se jí. „Samozřejmě, ale teď bych s tebou potřebovala mluvit.“ řekla Clara vážným a trochu ustaraným hlasem.


Nevěděla, kde a jak začít, ale musela se dceři svěřit. „Zlatíčko, jsem ti moc vděčná, že jsi mě přivedla zpět, to víš, že ano?“ ujišťovala se nejprve. „Mami, to spíš já jsem vděčná, žes mi to umožnila.“ odpověděla ji Anja. „Jsi už sama matkou, tak víš, že pro své děti bys udělala cokoli. Ale, holčičko, počítala jsi s tím, že to nebude napořád?“ zeptala se Anji.


„Ano, ale…mami, kam tím míříš?“ znejistěla Anja. „Víš, chci se jen ujistit, jestli si uvědomuješ, že tu nemůžu být věčně.“ nastínila Clara. „Že nejspíš… nejspíš brzy znovu odejdu.“ dodala. „Proboha, mami, dost, to neříkej.“ zarazila se Anja, která začala chápat, oč tu běží.


„Ne, Anjo, tentokrát o tom musíme mluvit. Tehdy jsi byla dítě a já tě na to nepřipravila. Měla jsem!“ nenechala se Clara odbít. „Ale, proč? Jak to víš, že to bude brzy? Vždyť tu můžeš být ještě spoustu let.“ chrlila Anja otázky a námitky. „Ty jsi mladá silná žena, ale máš starší sestry. Else už se rýsují vrásky a Sofia by mohla být mou sestrou. Oběma přeji dlouhý život, ale v žádném případě nechci dopustit, abych viděla umírat své dcery.“ vysvětlila jí Clara. „To proto ta párty?“ vydechla Anja.


„Ano, nevím, kdy to přijde, ale chtěla jsem všechny ještě vidět.“ přiznala se Clara. „Maminko, to přece nemyslíš vážně. Bez tebe to tady nezvládnu.“ začala se hroutit Anja. Byla to holt zasmušilá povaha. Clara ji objala a přitáhla si ji k sobě. „Dceruško moje, ty jsi silná mladá žena, ty zvládneš cokoli, když si usmyslíš. Bela už je taky pomalu velká holka, nebude s ní tolik práce, a hlavně máte Joeyho.“ snažila se ji povzbudit Clara.


Anja chápala, co jí matka říká. Věděla, že to jednou přijde a ona to bude muset přijmout. Ale doufala, že ta chvíle nastane později. Clara si vzala její tvář do dlaně. „To bude dobré, uvidíš. Jen mi musíš slíbit pár věcí. Zaprvé, že si najdeš svoje štěstí a nebudeš se kvůli mně trápit. Nezapomeň, že ty jsi mi dopřála víc štěstí, než mohl kdo jiný dokázat.“ konejšila ji. „A pak mi slib, že tentokrát mne necháš jít, rozumíš?“ vyslovila své přání Clara.


„Ach, mami.“ vydechla Anja. Obě věděly, že ten poslední slib dodrží. Anja by si už nedovolila hrát znovu s osudem. Žádat víc už by bylo příliš sobecké. Pak už se jen přitulila zpět do náručí své maminky, jako když byla malá holčička.


Anjina nálada se po tomto rozhovoru vrátila na bod mrazu a vydržela tam celý další den. Vše chápala, ale své chmury nedokázala zahnat. Kvůli Isabelce se ale snažila fungovat normálně a Clara jí v tom pomáhala, co mohla. „Beluško, jen pěkně papej.“ vybídla svoji vnučku u večeře, zatímco Anja hleděla mlčky do svého talíře a neměla se k jídlu.


Po večeři se Clara nabídla, že holčičku uloží. Anja měla po víkendu resty na své zahrádce, takže nabídku s povděkem přijala a šla si vyvětrat hlavu ke svým rostlinkám. Snad na chvíli přijde na jiné myšlenky. Clara malou Belu převlékla a přečetla ji pohádku. Když už se jí klížila očka, políbila ji na čelo a pošeptala jí: „Dobrou noc, princezno, a buď hodná na svoji maminku.“


Pak sešla dolů, a přisedla si k Joeymu, který jako obvykle okupoval pohovku (bouda byla pod jeho důstojnost). „Pojď, sem ty chlupáči.“ podrbala ho na břiše, až se Joey šťastně rozvalil. Tahle panička ho uměla rozmazlovat.


Když se dostatečně pomazlili, vzala si jeho hlavu do rukou. „Fešáku, ty my ty moje holky dobře ohlídáš, že ano?“ podívala se do jeho dobráckých očí. Joey je jen přivřel na znamení, že chápe, co se od něj čeká.


Jakoby vycítil něco, co by člověk nepostřehl, vzápětí vyskočil a skočil Claře kolem krku. „Ty náš pejsku chlupatej, ještě že tě ta moje holka našla.“ usmála se Clara a užívala si to gesto nezištné lásky a oddanosti.  


Bohužel Clara evidentně věděla, o čem mluví, a Joey správně vycítil, že se s paničkou má rozloučit. Když se totiž chvíli na to zvedla, že si půjde lehnout, zamotala se jí hlava, podlomily nohy a ona upadla na zem.


Joey nešťastně zavyl, což přivolalo do domu Anju. Hned jak vešla ze zahrady dovnitř, zjistila, co se děje. „Proboha, mami, to ne!“ vyjekla.


Už už chtěla jít matce pomoci, v tom se ale objevil ON – starý známý smrťák. Vzpomněla si na svůj slib a i když v tu chvíli toužila ho porušit a začít smlouvat o matčin život, zůstala stát na místě a jen se rozplakala.


A tak Clara Bjergsen odešla podruhé. Tentokrát ale odcházela smířená, s vědomím, že její rodina se krásně rozrostla a všichni jsou v pořádku a šťastní a umí držet pospolu. Anja všem dala vědět, co se stalo, ale domluvili se, že pohřeb pořádat nebudou. Anja pouze nechala vyrobit pomníček, který umístila u svého domu a s Clarou se rozloučili sami s Belou a Joeym.


Díky tomu sobotnímu odpoledni si všichni na babičku Claru můžou uchovat krásné vzpomínky, mimo jiné i z pořízených fotografií.

S dcerami Sofií, Elsou, Anjou, a nejstarší vnučkou Andreou:


S odrostlými vnoučaty – dvojčata Zita a Zdeněk, jejich mladší sestra Simona, sourozenci Milan a Andrea:


S nejmladší vnučkou Isabelkou a pravnoučkem Filípkem:

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Lucisab
Zlatý simík stavitel
Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 369
Join date : 11. 12. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   15/02/18, 04:28 pm

To je pořádně smutná kapitola Plačící Plačící sice vím, že Clara tu nemohla být napořád, ale stejně mě to dostalo Plačící je mi hrozně líto Anji Smutný (trochu doufám, že Johan jí pomůže tu bolest zacelit Zamilovaní )

Jinak ta oslava byla moc povedená a fotky taky Láska Plačící
Návrat nahoru Goto down
Shina
Bronzový simík stavitel
Bronzový simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 145
Join date : 20. 01. 18

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   17/02/18, 10:07 am

Já se předem moc omlouvám, protože jsem nikdy moc nebyla na čtení simích příběhů Červenám se Ale moc ráda si prohlížím fotky ze hry a ty máš prvotřídní. A simíky taktéž Láska
Návrat nahoru Goto down
https://shinasims.tumblr.com/
Hellohello
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 360
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   17/02/18, 07:01 pm

Hezké rodinné setkání, moc smutný díl... ale chápu, že bylo nutné posunout děj dál a je to přirozený vývoj. Z toho smrťáka jde teda strach, ta kostnatá ruka... brrr SOS
Souhlasím se Shinou, že je to moc krásně nafoceno Mrkající líbí se mi i rodinné fotky na závěr dílu. Ale co mě dostalo, je ta interakce, kde se simové můžou mazlit se psem přímo na gauči! Úsměv to jsou takové detaily, u kterých si vždy všimnu rozdílu mezi hrami. Tohle se mi na čtyřce moc líbí, co takhle vidím z fotek, některé interakce jsou moc roztomilé. Zvlášť tahle Láska
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Ludmila
Mistr soutěží
Mistr soutěží
avatar

Poèet pøíspìvkù : 434
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   17/02/18, 08:32 pm

Nemám ráda Smrťáky ... Plačící Ale co dělat, k životu, i tomu simímu patří ...
Návrat nahoru Goto down
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   19/02/18, 11:12 am

Děkuji, jsem ráda, že se fotky líbí. Hodně pomáhá, že mi počítač dovolí dát grafiku na maximum.

Hellohello, taky jsem byla nadšená, když jsem objevila interakci "Rozmazlovat na gauči", hned se stala mojí oblíbenou *OK*

Jo, Smrťáci jsou hnusní, v životě by je člověk nejraději nepotkával absolutně vůbec, bohužel to nejde Smutný V simech přináší taky smutné chvíle, ale v té hře s nimi aspoň může být sranda. Konkrétně ten můj je docela pařmen - potkávám ho na bowlingu i na diskotéce, myslím, že jednou byl i ve fitku Mrkající

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Hellohello
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 360
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   19/02/18, 04:58 pm

Válím se smíchy smrťák pařmen, co chodí do fitka a hraje bowling Vysmátý to je teda představa Vysmátý asi bych pukla smíchy, kdybych ho tam potkala... doufám, že by se po mně neohnal kosou Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   19/02/18, 10:17 pm

Však koukni na kapitolu 29 - na bowlingu je za zlatého bludišťáka, ale na té diskotéce přehlédnout nejde Mrkající Bowling jsem ho sice hrát neviděla, ale taneček si střihnul Tančící

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Fidgety
Admin - Zlatý simík stavitel
Admin - Zlatý simík stavitel
avatar

Poèet pøíspìvkù : 439
Join date : 10. 10. 17

PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   24/02/18, 08:13 pm

32. KAPITOLA - Výlet

I když byl Filípek ještě prcek, Andrea musela čas od času zaskočit i do práce. Ve své pozici si nemohla dovolit být dlouho doma a také se snažila, aby právě jejich laboratoř získala vzorky z poslední vesmírné mise, které se účastnil Radek. Celé dopoledne lítala od nevidím do nevidím a potřebovala na chvíli pauzu. Vyběhla tedy do kuchyňky a uvařila si trochu kávy. Za chvíli si k ní přisedl kolega Hynek. „Zdar šéfová, tak co víkend?“ zeptal se rozšafně. „No, před týdnem mi zemřela babička, takže pořád nic moc.“ přiznala Andrea narovinu.


„Jaj, to mě mrzí.“ omlouval se kolega. „Nic se neděje, to k životu patří.“ ubezpečila ho Andrea, že je v pořádku. „Spíš povídej ty, cos zase vyváděl. Vypadá to, že jsi musel celý víkend slušně pařit.“ vybídla kolegu k vyprávění, Hynek je dost ukecaný, ale ona se u toho snad odreaguje.


„Jaj, Andy, to byla jízda!“ nenechal se Hynek přemlouvat a pokračoval. „Tak dva týdny zpátky jsem byl v klubu ve Windenburgu, mám pocit, že jsem tě tam snad zahlídl. No, ale přitočil se ke mně nějakej týpek, že jako jestli chci zažít něco adrenalinovýho a takový kecy. Mluvil cosi o nějakým strašidelným městě. Hele víš, jak, prvně mi to přišlo jako trapárna pro děcka.“ líčil jí.


„Ale prostě jak o tom chvíli mluvil, tak jsem najednou měl pocit, že to musím zkusit. Hynka nic nezastaví!“ kasal se. „No, takže jsem tam tudle v sobotu vyrazil. Fakt divný město, jedinej vlak tam staví v noci, maj to holt promakaný, jakože atmoška, víš? Tak jsem podle plánku došel před jakýsi honosný sídlo, asi ten strašidelnej zámek, co mě měl vyděsit.“


„Hele, ale pakárna to byla.“ postěžoval si Hynek. „Najednou se na tom placu objevila černá mlha a z ní vylezl jakejsi dědek. No prostě laciný dělobuchy, to by dneska nezastrašilo ani malýho školáka.“ kroutil pohoršeně hlavou.


„Děda na mě zkoušel nějaký svoje tríčky, ale fakt nejsem stupidní, jsem přece vědec, takže jsem ho hned prokouk, chápeš, že?“ už se zase kasal, jak bylo jeho zvykem. „No, takže stařík něco zahudroval, ať se prý pakuju, nebo co, a tak jsem šel. Byly to vyhozený prachy, tak abych z toho aspoň něco měl, stavil jsem se v místní putice, a tam jsem se pravda trochu zrušil. Člověče, ani nevím jak, probudil jsem se až nad ránem na lavičce na náměstí.“ zakončil své vyprávění.


„Jo, a kocovinu jsi léčil tím, čím ses zkazil, co?“ smála se Andrea. „Je vidět, že znáš svý lidi, šefová!“ složil jí Hynek poklonu. „A co sis prosímtě udělal na tom krku?“ všimla si Andy, že mu z pod límečku vykukuje ošklivý šrám. „Jo tóhle! Matně si vybavuju jednu sexy roštěnku, asi byla trochu vášnivější, no.“ uchichtl se Hynek. „Já se divím, že tě vůbec zaměstnávám.“ zasmála se od srdce Andrea.


„A kdo že tě tam vlastně vytáhnul?“ zajímala se ještě Andy, najednou si totiž uvědomila, že se Hynek zmínil, že se s ním potkal ten večer, kdy byla venku s partou. „Hele, jsem ho viděl poprvé, nějakej Johan ze Zapomenuté Lhoty.“ odpověděl jí. „Černý vlasy, strniště?“ zbystřila Andy. „Jasně, takovej nagelovanej panák. Ale jestli ho ještě někdy potkám, já mu to spočítám.“ sliboval mu Hynek pomstu.


Andrea ještě ten den v práci zasedla k počítači a začala vyhledávat informace o Zapomenuté Lhotě a o simíkovi jménem Johan. Ohledně jeho osoby úspěch nezaznamenala, ale na turistickém serveru našla pár článků lákajících do Lhoty na nefalšovaný strašidelný zážitek, atmosféru upírského města a podobně. „Co si ty lidi nevymyslí.“ pomyslela si Andrea. Nicméně byla to nejlepší, nebo spíš jediná stopa za posledních několik týdnů, a tak nezbývalo než ji prověřit. Věděla, že se musí po práci za Anjou stavit.


Jakmile jí skončila pracovní směna, převlékla se, vlasy smotala do drdolu, který jí přišel k jejím šatům vhodnější. I když Anja pro babičku pohřeb nechtěla, v rodině tak nějak automaticky všichni drželi smutek a podle toho se i v posledních dnech oblékali. „Tak povídej, co že ses sem přihnala zase jako velká voda.“ vyzvídala Anja, když se usadily v obýváku. Její neteř chvíli váhala, jak vlastně začít.


„No, víš, že jsem ti slíbila, že ti pomůžu Karla najít, že?“ začala Andrea zlehka. „Jo, jasně, a máš teda něco nového?“ zeptala se Anja s napětím v hlase. „Jak se to vezme, přímo o Karlovi zatím bohužel nic. Ale dnes mi kolega vykládal o tom týpkovi, jak jsem si ho s Karlem spletla.“ přiznala Andrea barvu. „A to nám má nějak pomoct?“ zapochybovala Anja.


„Zlato, já vím, že myslíš, že honím bludy. Ale kdybys toho chlapa viděla, tak by ti to taky nedalo spát. A nic lepšího přece nemáme, ne?“ snažila se jí Andrea ujistit, že by tuhle stopu neměly vzdávat. „Tak povídej, co jsi zjistila.“ rezignovala Anja. „No, Hynka pozval na strašidelný výlet do jakési Zapomenuté Lhoty. Tak jsem hledala na netu a v jedné malé cestovce tam pořádají zájezdy. Prezentuje se to jako upírské město, prý nejděsivější zážitek vašeho života.“ líčila Andrea.


„Takže my teď budeme lovit upíry!“ vyjekla Anja. „Ježíš, Anjo, neblbni. Sám Hynek říkal, že to bylo je pár pouťových triků.“ pohoršovala se Andy nad její ustrašeností.


„Ber to tak, že si užijeme trochu legrace, a snad přijdeme na kloub jedné záhad. V tom nejlepším případě najdeme Káju a vy dva si to můžete konečně vyříkat.“ nastínila jí Andrea svůj plán. „Jsi si jistá, že to není nebezpečné?“ strachovala se dál Anja. „Vždyť ti říkám, jsou to jen cirkusáci. Tak co? Vyrazíme v pátek spolu?“ mrkla na ni. „No, když myslíš, že to stojí za to prověřit, tak mi nic jiného nezbude.“ rezignovala Anja.


V pátek večer tedy sedly společně na vlak a vydaly se směr Zapomenutá Lhota. Anja byla celou cestu nervózní, Andrea nevěděla, jestli se pořád bojí upírů nebo toho, že by se z Johana opravdu vyklubal Karel a co by se dozvěděla o jeho zmizení. Vlak ale obrátit už nešel, a tak se k půlnoci ocitnuli před stejným sídlem jako o týden dříve Hynek.


Při pohledu na ten zámek a na hřbitov kolem zachvátila Anju nová vlna paniky. „Andy, tohle nezvládnu, vykašleme se na to a vrátíme se domů.“ zaúpěla. „Teď, když jsme až tady?“ žasla Andrea. „Hele, mám tě ráda, ale tohle byl šílený plán od začátku, hnát se za nějakým Johanem.“ spílala Andreji.


„Anjo, pominu to, že mě tu víceméně urážíš. Ale s barvou ven, chceš vůbec Karla najít?“ udeřila na ni Andrea. „Já nevím.“ přiznala Anja. „Chci, ale bojím se, že už to nebude on, že se změnil. Kdyby o mě stál, dávno by se přece ozval.“ doplnila své obavy.


„Podívej, když už jsme až tady, tak toho týpka aspoň okoukneme. Třeba jsem se fakt spletla, no tak pak prostě slušně pozdravíme a půjdeme se jako Hynek opít do hospody. Hlavně žádný stres, jsme v tom spolu, jasný?“ snažila se jí Andrea uklidnit a povzbudit.


Za chvíli už kráčely obě po schodech směrem k monumentálním vstupním dveřím. Andrea musela uznat, že zdejší atmosféra působí děsivě, a tak se ani nedivila, že z tohohle místa udělali jeho obyvatelé adrenalinový výletní cíl. Ale jinak ji to nechávalo chladnou – na upíry nevěřila, takže to brala z čistě praktického hlediska.


Zaklepaly na dveře a čekaly, co se bude dít. V tom se dveře otevřely a vyšel z nich mladý muž. Když ho Andrea s Anjou zahlédly, vyměnily si znepokojené pohledy. „Proboha, je to ON!“ říkal ten Anjin. Když Johan poznal ty dívky z baru, byl znepokojený stejně tak. „Sakra, co tady ty dvě dělají, ony tu být neměly.“ pomyslel si.

_________________
Můj blog: https://fidgetysims.blogspot.cz/
Moje FB stránka: https://www.facebook.com/FidgetySims/
Návrat nahoru Goto down
http://thesims234.forumczech.com
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Historie jednoho rodu   

Návrat nahoru Goto down
 
Historie jednoho rodu
Návrat nahoru 
Strana 2 z 5Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 4 :: Vaše příběhy - TS4-
Přejdi na: