Historie jednoho rodu

Ty fotky jsou neuvěřitelně boží pěkně si to všichni užili, automat měl jako vždy tvrdou hlavu a ježdění na kole na sjezdovce byla bomba super oddechový dílek těším se na pokračování

Lucisab, děkuji.  Pokračování mám předchystané, jen abych pak nemusela skákat zpět v čase, nacpala jsem tam ještě výlet na hory (ať si taky připomenete hlavní hrdinku, že ). A teď to nemůžu vydržet, takže jsem se rozhodla, dám se další díl hned po tom včerejším - a šup zpět na farmu.

138. KAPITOLA - Nový život na farmě

Když se Anna dozvěděla o dalším vnoučeti, roztála nejprve blahem. Nakonec zvítězila její praktická stránka a oznámila Gabriele, že teď už je definitivně paní domu. Ať si s ním mladí dělají, co chtějí, a ji klidně vykopnou. Ani o jednom nechtěla Gabi slyšet, ale tchyně to uzavřela výstižně “Fajn, jsem ráda, že si mě tu chcete nechat, ale ten barák nutně potřebuje rekonstrukci!” A tak mladá paní povolala svoji sestru. Přes zimu se plánovalo, a s prvními jarními paprsky se začalo budovat. Rodinka našla azyl na klinice a Valerie měla volnou ruku. Gabi prohlásila, že se sotva valí a Val stejně ví nejlíp, co se jim bude líbit.
O pár týdnů později už se farma pyšnila novým kabátkem.


Na první pohled dům dostal jen novou fasádu a okna, uvnitř se však proměnil razantněji. Jelikož to statika dovolila, v přízemí zmizela úzká chodba i vcelku tmavé místnosti. Vznikl velký propojený prostor plný světla zahrnující vše od kuchyně přes jídelnu po obývák. Val se snažila zachovat základní charakter venkovského sídla, ale zároveň mu vdechnout trochu moderní doby. Ani na předchozí paní domu se nesmělo zapomínat a v zimní zahradě zůstala její oáza pro večery s pletením nebo vyšíváním.


Dispozice v patře se příliš nezměnila, Val jen nechala zvětšit jeden z pokojů, který byl vyčleněn pro Dannyho, a probourat dveře mezi hlavní ložnicí a sousedícím dětským pokojem. Všechny místnosti pak dostaly nové vybavení, protože to staré už dosluhovalo.  

---------------------------------------------------------------------------

“A tady ho máme. Chcete znát pohlaví?” ptala se lékařka při kontrolním ultrazvuku.
“Vlastně jsme se chtěli nechat překvapit.” odpověděla jí nastávající maminka. “Chceme hlavně vědět, jestli je vše v pořádku.” dodala.
“Má všechny ručičky, nožičky, prstíčky?” strachoval se Nick.
“Ano, nebojte, hned vám to ukážu.” usmívala se lékařka “Podívejte, vše na svém místě. Miminko prospívá, jak má, možná je malinko větší, dva tři dny, řekla bych. Ale i to je naprosto běžné.” ujišťovala je.
“A je to teda kluk nebo holka?” vyhrkla najednou Gabriela. Její manžel jen vyvalil oči. “Promiň, když já to asi nevydržím.” omlouvala se Gabi.
“Díky bohu, já taky ne.” oddechl si Nick.
“Dobře, tak si tedy ukážeme, co to maličké schovává mezi nohama.” smála se lékařka.  


I když bylo Gabrielino těhotenství bezproblémové, s každým dalším týdnem jí dávalo více a více zabrat. Přece jen, na prvorodičku nebyla nejmladší, a i když nechtěla, musela si přiznat, že je na čase zvolnit. V ordinaci tak trávila méně času a více služeb přenechala kolegům. Vychovala si je dobře a byl na ně spoleh. A především jí pomáhalo, že po boku měla toho nejlepšího chlapa pod sluncem.
“Co se s tím taháš, vždyť jsem říkal, že to udělám.” napomenul ji Nick, když ji našel přerovnávat věci v dětském pokoji.
“Já vím, když všechno se tak děsně vleče.” povzdechla si Gabi a opřela se o něj. “Už aby byl venku.” zazoufala si.


“Neboj, bude. A bude to super, i když myslím, že pak budou chvíle, kdy ho budeš chtít nacpat zase zpátky.” pousmál se Nick.
“Blbost.” zabručela Gabi a odtáhla se.
“Nemám ti napustit vanu? Nebo nechceš masáž?” navrhl jí Nick, aby si ji udobřil. A aby změnil téma.
Gabi ale zavrtěla hlavou. “Ne, díky. Zkusím chvíli balón, ten mi na záda pomáhá.” řekla.
“Fajn, dám si sprchu a dojdu za tebou. Jsem úplně splavenej.” souhlasil Nick a Gabi se odebrala do ložnice. Chvíli se jen tak pohupovala a v tom najednou strnula bolestí. “Uááááá” zaúpěla v duchu a zatla zuby.


Poslední dny se jí to stávalo, tak tomu nepřikládala váhu. Ovšem když se za chvíli se bolest opakovala, Gabriela zpozorněla. Opřela se o komodu a pokusila se vstát, když v tom se po povrchu balónu rozlila tekutina. No do háje! pomyslela si a myšlenku vzápětí následovalo hlasité “Nickuuuuu!”
Ten zareagoval vmžiku, doletěl do ložnice ještě mokrý a spěšně si uvazoval ručník. “Co je, co se děje?” zajímal se hned.
“Miminko chce na svět.” sdělila mu Gabi a kdy se její manžel nehýbal, upřesnila mu: “Obleč se, jedeme do porodnice, praskla voda!”
Na to už se chytil a vyrazili. Přijali je hned na porodní pokoj, kde měli veškerý komfort. Protože porod byl teprve na začátku, doporučili Gabriele uvolnit se ve vodě. Nicka poučili, jak jí může pomoct, a za chvíli se oba máchali v bazénku.
“Ve filmu to teda jde vždycky rychleji.” postěžovala si Gabi mezi kontrakcemi.
“Já vím, zlato, jenže my nejsme ve filmu. Ale společně to zvládneme, neboj.” ujišťoval ji Nick.


Po chvíli ji přišla zkontrolovat lékařka. Vyšetření ukázalo, že bohužel porod nepostupuje tak, jak by měl. Nepomohly ani podané léky, miminko se prostě nějak zaseklo. “V tuto chvíli bych už dále nečekala a vezmeme vás na sál, kde provedeme císařský řez.” rozhodla doktorka.
“Není to nebezpečné?” strachoval se Nick.
“Je to rutinní zákrok. V tuhle chvíli je to bezpečnější, než riskovat, že dítě nedostaneme včas ven.” vysvětlila mu.
“Budeme v pohodě, slibuju” stiskla mu Gabriela ruku, než ji odvezli.
Na sál s ní Nicka nepustili, naštěstí ale nebyla nutná celková anestezie, takže za chvíli už Gabi mohla spatřit svého malého chlapečka “Je to kluk jako buk!” hlásila jí lékařka.


Jen co odstřihli pupeční šňůru a chlapce trochu očistili, podali ho novopečené mamince.
“Ahoj, maličký…” vítala se s ním. “Náš maličký Mikeu, vítej na tom velkém světě. Já jsem máma.” mluvila na něj a nemohla se vynadívat.
Až po chvíli začala zase trochu uvažovat, blesklo jí hlavou - “Kde je vlastně manžel? Už ho viděl?” zeptala se osazenstva na sále. “Nebojte, hned jak dokončíme šití, tak ho přivedeme.” ujistila ji sestra.
“Tak vidíš, za chvíli poznáš i tatínka.” slíbila malému Michaelovi. “Copak asi tak dělá?”


No, kdyby tak věděla… Nick totiž po celém dni na polích, trzích, noci na porodním pokoji a všech těch nervech prostě a jednoduše usnul. Ale kdo by se na  něj mohl zlobit - další měsíce mu bude spánek vzácný.

Jééé to byly krásné záběry mám velkou radost z miminka oba byli tak roztomilí jak nemohl Nick vydržet s pohlavím a jak se jí snažil pomáhat při porodu a i když nakonec usnul, i tak byl statečný jinak ta farma je dokonalá těším se na to jak se v ní budou simíci časem vyjímat jsem zvědavá co na nás dalšího chystáš

Krásné díly, oba dva nečekala jsem, že jich tu tolik přibude Moc se mi líbilo to lezení na horách a rozhovor nad polívkou. Předělávka farmy je moc povedená (krásná koláž, máš to moc hezky zpracované - a pokud máš i větší fotky, byla bych ráda, kdybychom si je mohli prohlídnout, ať můžem ocenit detaily )! A strašně se mi líbí zvenčí, je to tam nádherné a idylické
A samozřejmě příchod nového člena rodiny - mám radost, že všechno dobře dopadlo. Už jsem se trochu bála. A dostalo mě, jak Gábi v jedné větě říkala, jak nechce vědět, jestli to bude holka nebo kluk a hned za pár vteřin to už nevydržela boží scéna

Krásné tuplované počteníčko Jen moje reakce je bohužel poněkud opožděná - trošku mi blbne počítač, tak nestíhám komentovat. Ale k jednotlivým dílům - mládež si to krásně užila na horách, každý prostě po svém, lyže nemusí být nutně pro všechny A při tom lezení po skalách jsem měla docela obavy ! Úprava farmy se Ti taky moc povedla, určitě se tam bude Tvým Simíkům dobře dařit ! No a co dodat ke Gabi a novému přírůstku - muselo to být zjevně namáhavé pro všechny, Nick to prostě "vyřešil" po chlapsku ...

Na simíky stále není čas, od září to byl velký masakr, a marně jsem vyhlížela klidnější dny. Ale dokonce ani dávno napsaný a nafocený dílek jsem do dnešního dne nebyla schopná zpracovat na fórum. Až dnes už mi to nedalo
Jen nevím, kdy ze sebe vymáčknu pokračování  Nějak mi ta hra naboptnala, a jakmile chci odehrát něco s více členy rodiny, nedejbože návštěvou, rozprchnou se mi všichni po pozemku. Farma je v tomto fakt neprakticky velká. Tak mi i v tomto díle promiňte, že někteří hosté nejsou vidět

139. KAPITOLA  - Nenašel, neutekl a vím!

Vše neuvěřitelně utíkalo a hlavně rostlo. Michael byl spokojené a zdravé miminko, které dělalo pokroky snad každým dnem. Aspoň to tak jeho rodičům připadalo. Byl to jen okamžik, kdy se z pomačkaného a věčně hladového novorozence stalo vnímající miminko, které rodičům věnovalo nejen pozornost, ale i první úsměvy.


Jak chlapeček rostl, projevovala se více a více jeho zvídavost. Jen co se začal plazit, bylo nemožné ho uhlídat. Ale rodiče byli rádi, že je zdravý a má se k světu.  Narůstaly mu černé vlásky po mamince, a Gabriela by přísahala, že v něm vidí pořádný kus svého otce. Ale u miminek je brzy na to soudit, a až čas ukáže, co se z jejich chlapečka vyloupne.


Danny byl z malého bráchy nadšený! Upřímně se mu ulevilo, že to není holka, protože holky byly trapné, ufňukané slepice. A pokud jde o drůbež, preferoval tu opeřenou. Musí se mu nechat, že i když puberta u něj klepala na dveře, rodičům vrásky nepřidával. Naopak, jak ho k tomu Nick vedl od malička, nebylo mu zatěžko přiložit na farmě ruku k dílu. Uklidit kurník a sbírat vajíčka se stalo jeho každodenním úkolem.


“Co to bude dobrého?” zeptal se Gabriely, když nesl vajíčka do kuchyně.
“No co asi? Myslím, že někdo má zítra narozeniny.” mrkla na něj. “Nech mi tři venku prosím.” kývla ještě směrem k ošatce v jeho náručí.
“Wow, nebude dort z cukrárny?” vyvalil oči Danny.
“Jakoby to snad babička dovolila.” usmála se Gabi nad mísou těsta. “Udělala by ho sama, ale má nějaké pochůzky ve městě. Což nevadí, protože já ho pro tebe dělám moc ráda.” vysvětlila mu při míchání.


“Můžu ti pomoct?” zeptal se chlapec.
“S vlastním dortem?” podivila se Gabriela, ale on jen přikývl.
“Fajn, tak se mazej umýt a můžeš míchat krém, jestli chceš.” souhlasila. Daniel nadskočil, odběhl do koupelny a za chvíli už mával voňavýma rukama.
Gabriela mu podala ingredience a zbytek odpoledne strávili ve dvou v kuchyni.


Druhý den se sešla malá rodinná společnost - táta, dvě mámy, brácha a babička - aby s Dannym oslavila jeho významné narozeniny. Bylo to k nevíře, ale stával se z něj středoškolák.


Dort se jim povedl na jedničku a všichni si na něm pochutnávali. Tedy kromě Mikeyho, ten si dopřával zatím jen mléko a zeleninku a hlavně odpoledního šlofíčka. Středem pozornosti tak byl oslavenec, jak se patří.
“A táta si dort nedá?” divil se mladík.
“To víš, že dá. Ale znáš ho, zvířata oslavy nedrží, navíc Bobbie se mu dnes zdála nějaká smutná, tak ji nejspíš šel zkontrolovat.” odpověděla mu Gabi.
“Asi bych měl mít taky čtyři nohy.” poznamenal Danny trochu otráveně. Už dávno sice věděl, že kdyby šlo do tuhého, rodina bude pro tátu na prvním místě. Ale na jeho narozky by se táta mohl snažit víc.


“Neslyšeli jste koně?” nadskočil při dalším soustu.
“Hmm, nevšimla jsem si. Ale kdo ví, cos slyšel.” vrtěla hlavou babička.
“No, vždyť říkám, že koně.” kroutil očima její vnuk.
“No, tak si asi někdo vyrazil přes naše pozemky na projížďku. Víš, že táta je k tomu shovívavý.” pokrčila ramena Gabi. Vzápětí se ozvalo opět nezaměnitelné zařehtání, tentokrát silnější.
“Nene, to není od cesty přes pole. To je zatraceně blízko!” vyvalil oči Danny.  


V tu chvíli nechal dort dortem a se slovy “To se musí prověřit.” vyběhl ze dvorka. A tam fakt stál kůň. Nádherný, perfektně stavěný hnědák s černou hřívou. Byl osedlaný, že by se někomu zaběhl? přemýšlel chlapec, a fascinovaně na něj hleděl. Až pak si všiml, že za koněm je vidět pár lidských nohou. Srdce mu pokleslo - na okamžik zadoufal, že by kůň byl mohl zůstat opuštěný a oni by se ho ujali. Takto sem jen nejspíš zabloudil nějaký jezdec neznalý okolí. V několika vteřinách však  jeho srdeční frekvence letěla do výšin, když zjistil, komu nohy patří.
“No, tak klídek chlapáku, hned to bude!” konejšil hřebečka jeho otec.


Táta a kůň? podivil se Danny a rozhodl se té záhadě přijít na kloub.
“Tati, co tu dělá ten kůň?” zeptal se a snažil se nedělat si naděje na odpověď.
“Přivedl jsem ho.” odvětil mu suše Nick.
“Tys ho někde našel? Někomu utekl? Víš čí je?” vyzvídal dál Danny.
“Nenašel, neutekl a vím.” odpověděl mu stručně, načež chlapec jen povytáhl obočí na znamení, že tohle není dostatečná odpověď.
“Toho koně jsem koupil, jmenuje se Pedro a je tvůj.” usmál se na něj Nick.
“Mu-mu-můůůůj?” vydechl nakonec Daniel. Tuhle odpověď si tak přál, ale bál se v ní jen doufat.
“Všechno nejlepší k narozeninám, synku.” dodal Nicholas a pak už jen s úsměvem sledoval, jak se jeho syn seznamuje s novým přítelem.


“Nemůžu uvěřit, že jsem dostal koně. Jak, jak jsem si to zasloužil?” nechápal pořád.
“Jednoduše proto, žes ukázal, jak jsi zodpovědný. A víme, jak moc sis ho přál. Takže ne že teď zblbneš, protože hochu, s koněm je mnohem víc práce, než se psem, pár slepicemi a kuřaty.” nabádal ho otcovsky.
“Tati, to je ten nejlepší dárek, co jsem v životě kdy dostal.” vrhl se mu Danny najednou kolem krku. “Teda stejně dobrý, jako Merlin, samozřejmě.” dodal. Na svého věrného přítele nemohl zapomenout.  


“Můžu se na něm projet?” zajímal se hned po krátkém objetí. Jeho pozornost teď patřila především jinému tvoru.
“Jistěže můžeš, je dobře vycvičený. Jen ho pak musím vzít zpátky k jeho původnímu majiteli, než mu tu postavíme nějaké zázemí.” upozornil ho Nick a musel čelit návalu zklamání v očích svého syna. “Kdybych to chystal dopředu, těžko by to pak bylo překvapení.” poplácal ho otcovsky po rameni. Tomu musel dát Danny za pravdu. Těžko si mohl koně vzít do pokoje, a nechat ho přes noc uvázaného u plotu by nechtěl. “Tak šup do sedla, kovboji” pobídl ho otec. A nemusel dvakrát.


Druhý den se oba chlapi pustili do budování. Babička obětovala svoje zeleninové políčko, stejně jí z toho bolela už záda, takže si nechala jen pár záhonků před domem. Vznikl tak perfektní prostor pro malou stáj a ohradu.

Pěkná oslava narozenin, z Dannyho je sympatický puboš Jojo, letí to, děti nám rostou jako z vody, a to nejen ve hře ...  A koně si přeje spousta kluků i děvčat, to byl určitě moc dobrý výběr dárku

To byla krásná oslava! A ten dárek je opravdu dárkem snů! To bylo úžasné! Danny byl už jako malý kluk moc příjemný a sympatický, snad tomu bude i teď, když je větší a je neuvěřitelné, jak ten čas letí, kdo by řekl, že z toho roztomilého kluka už je teenager! Jsem ráda, že pořád pokračuješ v této linii příběhu, protože farma působí jako moc příjemné místo a mám to tady ráda a název kapitoly je vtipný a líbí se mi, jak odkazuje na tu pasáž v textu (už od přečtení nadpisu jsem byla zvědavá, co to bude znamenat )

Jééé, když vidím toho koně, tak mám hned chuť si zahrát čtyřku s nimi nádherný díl Danny vypadá moc sympaticky a prostředí na farmě je dokonalé těším se na pokračování