Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share
 

 Ze života Nervózního Jedince

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9  Next
AutorZpráva
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1045
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty22/04/19, 09:41 am

No, je to celé plné záhad. Podivín je opravdu podivné místo Úsměv kdo ví, co přesně se mezi nimi odehrálo v minulosti, že se tak nesnáší.
Patricie je ze svých citů asi hodně zmatená. Zatímco my už dávno tušíme, jak to všechno je, teprve rande s gaučem jí snad trošku srovnalo myšlenky Vysmátý nebo možná vyvolalo jí v srdci ještě větší chaos, ale časem se to utřídí Úsměv
Jestli už je mi teď Simon sympatičtější? Asi jo... muselo se mu něco v minulosti stát, kvůli čemu se z něho stal takový člověk. Pořád se mi moc nelíbí, jak ji oslovuje takhle příjmením - jenom Dvořáková - není to moc slušné, i když je její šéf, měl by určitě zvolit lepší a slušnější oslovení. Ale je to detail a patří to k němu svým způsobem a dokresluje jeho charakter. A myslím, že pod tou ledovou slupkou je dobré srdce. Doufám, že se časem dozvíme víc i o Andym a co se mezi nimi událo.
Jako vždy tě musím pochválit za další moc krásně napsaný díl Úsměv *BRAVO*
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1138
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty23/04/19, 03:49 pm

Díky holky Pro Tebe no se Simonovým bratrem se určitě setkáte Mrkající mám už pro něj připravenou krátkou dějovou linku Mrkající ale bude to ještě nějakou dobu trvat než se tam objeví Mrkající

Hello, Simon se snaží si ode všech udělat odstup, proto každému říká jen příjmením (až na ty které zná - i když Andymu by s chutí říkal jakkoli jinak, ale znají se už opravdu dlouho...). Vlastně tím, že lidem nepřisuzuje jména se je snaží brát jen jako položku ve svém mzdovém účetnictví Aha ovšem Patricii i tak říká trochu jinak Vysmátý tím, že jí od příjmení odebral "slečna" ji vlastně trochu odlišil od ostatních, takže to její příjmení tím pro něj už tak neosobní není Mrkající každopádně Simon je opravdu komplikovaný a hodně zásadový člověk... možná, že kdyby si Patricie začala více s Andym a pochopila by ho, bylo by jí lépe... jenže to by musel i Andy být jiný Vysmátý jak říkám, jen jeden z nich má silnější svědomí a myslím, že už pomalu začínáte tušit, který z nich to je Mrkající jinak Patricie to teď bude mít opravdu těžké... vrásky jí ještě přivodí oba dva Smutný

Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1138
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty25/04/19, 08:44 pm

31.část - První oběť

Druhý den ráno Emilie dorazila do práce jako každý jiný den, když se v knihovně zjevil zvláštní muž s kruhy pod očima.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 001

"Dobrý den..." oslovil ji. Emilie mu věnovala úsměv.
"Hledáte nějakou knihu?"
"Hledám vašeho šéfa... zavoláte mi ho?"
"Momentálně tady není..."
"To se mi snad jenom zdá!" Zvolal neznámí a chytil se za hrudník. Emilie si ho dlouze prohlédla, než se rozhodla obejít pultík a zjistit jestli mu není zle.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 002

"Jste v pořádku? Je vám zle?"
"Samozřejmě, že mi je zle! Vy mě neznáte, ale já vím kdo jste... vy jste ta co se přestěhovala do toho starého tmavého domu, že? I když co se vlastně ptám... je to očividné, že nejste odtud..." Emilie zavrtěla hlavou. Vždy ji zajímalo jak je možné, že všichni v Podivíně věděli mnohem víc než bylo normální. Skoro se zdálo jako kdyby jí mohli vidět do hlavy nebo dokonce skrz stěny jejich domu... ačkoliv kdyby to bylo skutečně možné... pak by už dávno věděli kdo ve skutečnosti ukrývá Nervózního. Zlehka se otřásla při představě co by následovalo...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 003

"O mě jste taky mohla v poslední době slyšet, pokud ovšem čtete noviny... Víte, proč jsem tady? Váš zaměstnavatel je dvojče toho mizery od policie! Kdyby nebylo těch Kádinkových... nevidí si ani na špičku nosu a zdejší lidé jsou tak hloupí! Vždyť kdo by mohl uvěřit tak absurdní výpovědi! Prý že je navštívila samotná zubatá... kdyby to tak bylo, tak by je jistě vzala sebou! Jsou to ti největší blázni! A pokud si to už zdejší banda idiotů neuvědomí, tak nikdo z nás nebude mít klid!" Zvolal. Několik obyvatel Podivína se na něj zadívalo od svých knih. V jejich očích se odrážela nechuť a pohrdání. Muž však nevypadal, že by ho to nějak překvapilo.
"Představte si, že mi dokonce dnes ráno někdo napsal na auto výhrůžky a propíchl mi pneumatiky! To je jistě neuvěřitelně dospělé! Stačí jediný článek a všichni vás zničí! Vždyť, proč by měli věřit oceněnému vynálezci Vincentu Černínovi, když mají raději absurdní teorie ve stylu šílených vědců Kádinkových! Čert aby je vzal!" Klel dál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 004

"Vy jste Vincent Černín?"
"Ano, ale zároveň jsem hlavní podezřelý v té jejich posedlosti! Mně by neměli nahánět, to spíš je ano! Dělají pokusy na lidech! Ale dokud jim to někdo nevtluče do hlavy, tak to nepochopí! Raději budou trápit nevinné, včetně toho napůl šíleného chudáka beze jména! Je mi tak zle... nikdy v životě jsem se sem neměl nastěhovat! Měl jsem poslechnout svoji rodinu a ne se sem honit jako bláznivý puberťák za snem v podobě geniálního vynálezu na zachycení létajících talířů!"
"Upokojte se prosím... chcete se posadit? Nebo nechcete sklenici vody?"
"Nic z toho mi nepomůže abych získal zpět svoje dobré jméno! Kdy se váš šéf vrátí?!"
"To netuším..." zašeptala aniž by si všimla nízké postavy, která je pozorovala již nějakou dobu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 010

"Zatraceně! Promiňte... vím, že vy za nic nemůžete... ale poslechněte si moji radu... odstěhujte se... rychle... dokud je čas. Dokud... dokud... bude Nervózní Jedinec mimo svoji kopku... můžete očekávat od Kádinkových cokoliv... ti lidé... jsou jako mor... jsou šílení... budou obviňovat všechny... až do chvíle dokud nenajdou toho chudáka... být jím, přál bych si být mrtvý... a zdejší jsou stejní... zničí kohokoliv o kom si budou myslet, že ho skrývají..." zamumlal. Emilii přejel mráz po zádech.
"Vincente!" Zaslechli za sebou mladý dívčí hlas. Oba se ohlédli za zvukem a na Vincentově tváři se objevil úsměv.
"Ofélie!" Dívka mu vyběhla vstříc a divoce se mu vrhla do náruče. V ten okamžik Emilie pochopila, že mají ti dva mezi sebou opravdu hodně silný vztah.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 017

"Vincente... nikde jsem tě nemohla najít... teta nechtěla, abych sem šla, ale já musela... doufala jsem, že tě najdu..." vzlykala mu do ramene. Vincent ji od sebe zlehka odklonil a setřel jí paží slzy.
"Neplač," zašeptal a pomalu od ní odstoupil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 019

"Co se tady stalo? Proč o tobě Kádinkovi napsali ty hlouposti?"
"Nevím... Možná proto, že jsem úspěšnější než oni... neumějí prohrávat..."
"Vincente, musíš se schovat!" Vyhrkla náhle.
"A k čemu by to bylo? Nikdy mi nedají pokoj... pokud mě nehoní a nehlídá policie, tak mě pronásledují zdejší hyeny... nedají pokoj, dokud mě neuštvou... a to jen kvůli těm..." zatnul ruce v pěst. Několik obyvatel Podivína v ten okamžik opustilo knihovnu a tak zůstali v obchodě jen sami s Emilií, která se rozhodla tvářit, že tam není.
"Bojím se o tebe..." zavzlykla... Vincentův pohled zněžněl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 018

"Neboj se... vždyť víš, co jsem ti slíbil, když jsem se sem přestěhoval... bylo ti tak šest? Co jsem ti tenkrát řekl, když ti děti zničily hrad z písku?" Ofélie se smutně usmála.
"Řekl jsi mi pro mě tenkrát tu nejdivnější věc na světě... že všechno má šanci vstát jako fénix z popela... že se nemusím bát... že se to dá do pořádku... a postavil jsi mi ho znova... bylo ti sedmnáct..." zašeptala. Vincent přikývl.
"A to přesně mám v plánu... nedám se jim zadarmo... možná mi tady nikdo nevěří, ale nebojím se jich."
"Ale já mám strach! Chci ti pomoct! Vím, že mi to moje teta nedovolí, ale je mi to jedno! Jsem skoro dospělá a..." Vincent ji rychle skočil do řeči.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 021

"Nemůžeš mi pomoct... jde o tvého bratrance... pro tebe by to bylo ještě horší, Ofélie... buď ráda, že se zdejší lidé mnohem více bojí tvojí tety, takže budeš v bezpečí... vidíš, co se stalo tvému bratranci... nechci, aby na tobě Kádinkovi prováděli něco podobného!" Emilii přejel mráz po zádech a nenápadně si prohlédla mladou dívku před sebou. Tohle byla Nervózního sestřenice? Její čokoládová pokožka se nehodila k jeho téměř šedé kůži... a ty rysy... skutečně mohli být příbuzní?

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 029

"Mě je to fuk! Život s tetou není jednoduchý... ona se občas chová... víš ty jak... a já... chci jít pryč... je mi líto Grima, ale už pro něj nemohu nic udělat... nechci, aby tě někdo obviňoval ze lži! Chtěla bych jim vše vysvětlit... chtěla bych..." zdálo se, jako kdyby jí docházela slova. Vincent ji zlehka uchopil za ramena. Ti dva se zdáli jako kdyby zapomněli, že s nimi v knihovně ještě někdo zůstal.
"Ofélie, poslouchej mě... jsou věci, které už nelze změnit, ale jedno víme oba... jenom tvoje teta může tohle zastavit..."
"Jenže ona nic neudělá... někdy mám pocit, že na Grima zapomněla... jako kdyby to ani nebylo její dítě... celé dny tráví na zahradě a povídá si se svým posledním manželem... jsem unavená Vincente! Pokud s ní budu ještě chvíli bydlet, tak se zblázním!" Grim... bylo tohle snad skutečné jméno Nervózního? Která matka mu mohla dát tak divné jméno? Emilie měla pocit, že se dostala až příliš blízko k někomu kdo by jí mohl odpovědět na všechny otázky. Pevně se chytila za ruce a snažila se nadále tvářit neutrálně. Tajně při tom doufala, že Ofélie vypustí z pusy ještě nějakou zajímavou poznámku.
"Neudělej žádnou hloupost, tohle je mezi mnou a Kádinkovými... možná se jim podařilo mě společensky znemožnit, ale přísahám ti, že přijde den, kdy se lidé dozví pravdu..."
"Tak moc se bojím!" Vyhrkla...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 038

...a znova mu padla do náruče.
"Tobě se nesmí nic stát..." zašeptala mu do ramene. Emilie prudce zamrkala, zdálo se jí to nebo byla Ofélie do Vincenta zamilovaná?
"Bude to dobré," pronesl tiše než se od ní odklonil. A v ten okamžik...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 040

...se v knihovně zjevili muži v uniformě.
"A podívej se Ofélie... supy přiletěli!" Zvolal s ironickým podtónem v hlase.
"Tak co jsem provedl tentokrát? Snad mě nechcete obvinit z toho, že venku nepršelo dva dny? I když vlastně co to říkám... pokud vám to přikáží Kádinkovi, tak klidně zaprodáte vlastní duši, aby jste jim přinesli hlavu kohokoli z celého města," uchechtl se ironicky.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 041

"Přestaňte vykládat hloupost, pane Černíne... už jsem vám řekl, že děláme jen naši práci... vždy musíme prověřit jakoukoli stopu a v případě Nervózního Jedince je to nezbytné..."
"Vážně a to až tak, že uvěříte, že se všemohoucí Kádinkovi osobně setkali se zubatou? Uvědomujete si jak moc je to absurdní? Být vámi bych je poslal do blázince!"
"Ne nadarmo se říká, že na každém šprochu je pravdy trochu... a mějte úctu k našemu povolání, pane Černíne."
"Dobře... pak mi možná konečně prozradíte, proč jste tady... protože moc dobře vím, že vy svého bratra zrovna moc nemusíte..."
"Přestaňte mluvit o mém životě... budu vás muset zatknout..."
"A to jako proč? Protože jsem vám řekl svůj názor, nebo protože se vám to hodí? Víte, co se stalo minule? Můj právník si na vás znova smlsne... zavírat nevinné lidi... to je opravdu práce hodná policejních povinností!"
"Uklidněte se už konečně! Pobuřujete veřejnost... a urážíte jejich dobré jméno..." starší policista dál pokračoval v proslovu, ale Vincent si zakryl uši.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 044

"Poslouchejte mě!" Zavolal na něj policista po chvíli, když pochopil, že ho Vincent úspěšně ignoruje.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 047

"Tak já urážím jejich jméno! Víte v jakém stavu jsem nalezl dnes ráno svoje auto? Byla na něm napsána slova, která ani nemohu vyslovit! To mě tady všichni uráží!"
"Pak můžete podat hlášení na stanici," usadil ho suše.
"To mám také v plánu! A víte co? Měli bychom to vyřešit hned! Zavolám svému právníkovi..." Ofélie se rychle ohlédla na Vincenta.
"Nechci aby tě odvedli!"
"Musíš být statečná, ano? Dostanu se ven..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 049

Ofélie se znova uchýlila do jeho náruče.
"Hlavně nedělej hlouposti, ano? Buď opatrná..."
"Ty taky..." zašeptala jeho směrem a odklonili se od sebe.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 050

Mezitím se oba policisté zaměřili na Emilii za pultem.
"Nezdá se ti divné, že je tahle žena zrovna tady?" Zeptal se blonďák staršího policisty, tak aby ho Emilie nemohla slyšet.
"Ano... je zajímavé, že už byla obviněna z ukrývání ďábelského dítěte... nedovolila nám vstoupit do jejího domu... a nyní... je na jediném místě z celého Podivína, kde se Nervózní Jedinec nacházel každý den ve stejný čas... a teď je tady s podezřelým a příbuznou toho démona... až moc náhod..."
"Neuděláme něco? Nevezmeme ji sebou na stanici?"
"K čemu? Ještě přijde čas, kdy si budeme moci posvítit na ty cizinky... věř mi... musíš být trpělivý a nikoho dopředu nevyděsit... však ony se prozradí sami, pokud mě moje instinkty neklamou..."
"Myslíš, že ho skrývají?"
"Možná... a nebo pomáhají Černínovi... nebo ještě někomu jinému... budeme si na ně dávat pozor," pronesl klidným, tichým tónem směrem ke svému blonďatému kolegovi, který jen přikývl. Emilii přejel mráz po zádech, když se zahleděla do očí známého policisty. Měla pocit, jako kdyby jí viděl až do žaludku. Podvědomě se otřásla, ale snažila se na sobě nedat nic znát. Z hrůzou poté sledovala, jak Vincentovi nasadili pouta a vyvedli ho z knihovny. Spolu s nimi odešla i vyděšená Ofélie. Až poté se Emilie chytila za ústa. Čeho to byla právě svědkem?

Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1171
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty25/04/19, 10:34 pm

Ježkovy zraky, to se to zase komplikuje, nové postavy, další zápletka, já tleskám Tvému spisovatelskému nadání *BRAVO* *BRAVO*
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1138
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty27/04/19, 10:14 pm

Moc děkuji, Ludmi Červenám se opravdu si toho vážím Pro Tebe


32.část - Jóga

Druhý den narazila Patricie na svoji sestru v kuchyni.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 001

"Emilí! Už jsem si o tebe začínala dělat starosti! Šla jsi si vůbec lehnout?" Zeptala se své sestry.
"Nemohla jsem spát... nechtěla jsem ti to včera říkat... ale..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 005

"Ale?" Rozhodila rukama Patricie.
"Znova jsem viděla ty policisty... a seznámila jsem se s Vincentem Černínem." Patricie vykulila oči.
"Ty jsi viděla ty policajty?! A kdo je sakra Vincent Černín?" Vydechla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 004

"Vincent Černín je ten muž, kterého obvinili z únosu Nervózního..."
"Aha... a řekl ti něco... a co ty policajti! Chtěli po tobě něco..."
"Ne... ale v jejich očích... připadala jsem si jako štvaná zvěř... a ten Černín... oni ho zatkli..." Patricie několikrát zamrkala.
"Jestli ode mě teď čekáš, že tě začnu uklidňovat, že nám se to nestane, pak tě budu muset zklamat. Nevěřím na pohádky a pokud z Nervózního nedostaneš něco rozumného, čemu budou chtít zdejší šílenci věřit, tak máme obě dvě jasný kriminál..."
"Přestaň s tím, Paty! Nic takového se nestane!"
"Hlavně nezapomeň na to, že to byl tvůj nápad... zatím jsme měli až moc velké štěstí..." rozumovala dál Patricie.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 012

"Až si Nervózní na vše vzpomene, tak se to dá do pořádku... vím to."
"Fajn, jsem ráda, že aspoň někdo v tomhle domě to vidí růžově... a proč jsi tak rozrušená... ti policisté na nás nic nemají, aspoň zatím... ať si zírají jak chtějí... a co se týká toho Černína... je mi ho líto, ale nemůžeme pro něj nic udělat..."
"Ach Paty... nejde jen o tohle... viděla jsem sestřenici Nervózního... Ofélii..." zašeptala.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 011

"Páni! A řekla jsi jí něco?"
"Samozřejmě, že ne! Ale zmínila něco důležitého... nevím jestli je to opravdu jméno Nervózního... možná je to spíš jeho přezdívka, ale... mluvila o něm jako o Grimovi..."
"Grimovi? No tak to mě podrž... jeho matka má vážně zvrácený smysl pro humor!" Emilie se zatvářila zmateně.
"Je to divné jméno, ale proč zvrácený humor?"
"Víš, v jiném jazyce se řekne smrťák Grim Reaper... ani by mě nepřekvapovalo kdyby to bylo skutečně jeho jméno... chudák Nervózní! To už je pomalu lepší mu stále říkat Nervózní... a nebo mu vymyslíme lepší jméno!"
"To nemůžeme! Na to aby si vzpomněl... musíme mu připomínat jeho minulost... zkusím se ho na to večer zeptat..."
"Ty jsi mu to zatím neřekla? Vždyť je to báječný objev! Možná mu to nastartuje rychleji mozek!"
"Nemohla jsem... včera toho bylo na mě moc, ale dnes večer to napravím..." Patricie jí věnovala úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 002

"Emilí, netvař se už takhle... bude to dobrý! Možná už dneska z Nervózního dostaneš nějaké nové informace a budeme za vodou!" Emilie smutně přikývla.
"Fajn, když už jsme si obě ujasnily co nás trápí... nechtěla by jsi jít se mnou na jógu?"
"Jógu?"
"Ano! Na internetu jsem zjistila, že v tomhle zapadákově mají fitness centrum! A na fotkách ta budova vypadala pěkně luxusně! Mohla by jsi tam vypustit páru a trochu si odpočinout," mrkla na ni.
"Promiň, Paty ale... raději ne... stejně musím za chvíli do práce a chtěla jsem ještě udělat pro Nervózního nějaké jídlo..."
"Stejně víš, že se nehne od klavíru... přijde mi jako kdyby trénoval na nějaký koncert... budou mu stačit jen nějaké sendviče a ty mu můžeš klidně odnést nahoru za deset minut... prosím Emilí!" Snažila se jí přesvědčit. Emilie zavrtěla hlavou.
"Možná jindy..." Patricie se zatvářila zklamaně.
"Fajn, ale vezmu si auto!"
"Jen si ho vem," Patricie se usmála než svoji sestru sevřela v náručí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 017

"Přestaň se trápit s hloupostmi... jestli nás skutečně zavřou, tak budeme aspoň ve stejném kriminále... ale víš ty co? Věřím ti a věřím i Nervóznímu... jsem si jistá, že se jeho hlava brzy rozsvítí jako žárovka a my budeme nakonec hrdinkami!" Zvolala ve snaze svoji sestře zlepšit náladu, ačkoliv tomu sama příliš nevěřila.
"Oceňuji, že se mě snažíš upokojit, ačkoliv jsi před chvílí řekla, že tomu nevěříš..."
"Rychle měním názory... ale teď už půjdu! Zatím pa, sestřičko!" Emilie se musela zasmát, když viděla svoji mladší sestru poskočit na místě a vyběhnout do garáže. Ve svém nitru doufala, že bude nakonec přeci jen vše dobré.

Později se tak Patricie dopravila k fitness centru...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 018

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 019

...kde zůstala stát se širokým úsměvem. Dokonce jí ani nerozhodila značka s nápisem "neparkovat" kvůli čerstvě natřeným značkám na parkovišti.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 021

Jenže stejně jako vypadala budova zvenčí moderně a honosně, tak zevnitř jí překvapilo prázdno. To všichni někam zmizeli? Ptala se sama sebe.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 022

"Haló! Je tady někdo?" Zavolala do tiché budovy. Odpovědí jí však bylo jen další ticho. Chvíli tak zůstala stát na místě, když si uvědomila, že asi nikdo nedorazí.
"To jsou služby..." zamumlala si sama pro sebe, když se otevřeli dveře a vstoupila do haly nějaká žena.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 023

"Dobrý den!" Oslovila ji nadšeně. Žena se však tvářila, že s ní nechce promluvit ani slovo.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 024

"Jsem tu nová... nevíte, kde se dá přihlásit na hodiny jógy?" Žena se zamračila.
"Vypadám snad, že tady pracuji?! Přestaňte obtěžovat slušné zákazníky tohoto centra!" Zakřičela na ni jedovatě. V ten okamžik si Patricie vzpomněla na Aliciu a zachmuřila se stejným způsobem. Už měla všech nafoukaných obyvatel Podivína plné zuby.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 026

"Tak vám mockrát děkuji za odpověď! Doufám, že spadnete z běžícího pásu! Nazdar!" Žena zrudla v obličeji, ale Patricie už nečekala na její reakci. Se vztyčenou hlavou vkročila do neznámé chodby a v nitru doufala, že se jí podaří najít kurzy jógy.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 028

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 029

Jenže centrum bylo opravdu velké... díky vlastnímu průzkumu se tak Patricie dozvěděla, že tu mají saunu a krytý bazén, ale po klasické místnosti na jógu jako kdyby se slehla zem. Její nohy jí tak nakonec donesly až do druhého patra,...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 030

...kde našla další prázdné místo, kde měl sedět někdo na informacích. Zuřivě se rozhlédla. Takhle má vypadat profesionální fitness centrum? Copak to si všichni vzali dovolenou? Rozčileně si vzdychla a vydala se k prvním dveřím co jí přišli pod ruku. Zlehka stiskla kliku a vstoupila dovnitř a v ten okamžik...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 031

...jí srdce spadlo až na podlahu. Nikdy v životě by ji ani ve snu nenapadlo, že spatří Simona Margisona na běžícím pásu... jen v tílku a teplácích... zlehka pootevřela ústa a hlas se jí zadrhl v hrdle.
"Dvořáková!" Vyhrkl Simon, kterému se zamotala noha a díky tomu málem spadl z pásu. Hbitě se chytil madel a stroj zastavil. Až pak se opatrně přesunul k Patricii.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 033

"Co tady sakra děláte, Dvořáková!" Zvolal. Patricie se nemohla zbavit hloupého úsměvu...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 035

...byl tak moc jiný... vlasy mu trčely do všech stran, tváře měl mírně zarudlé... vypadal najednou zase o něco více lidsky.
"Dvořáková! Můžete mi sakra vysvětlit co se tady děje?! Copak to neumíte číst?!"
"Cože?" Probudila se konečně Patricie.
"Na dveřích je napsáno, že tohle je soukromá místnost! Nikdo mi sem nemá lézt!" Zuřil.
"Ale... ale... tam nic nebylo... přísahám!" Snažila se obhájit Patricie. Simon se zamračil a vydal se ke dveřím, kde zjistil, že má Patricie pravdu.
"Já toho idiota rozčtvrtím... k čemu si to tady platím, když mi ani nenechají tu ceduli na dveřích!"
"Já nevím..." vykoktala Patricie, která se z nepochopitelného důvodu nedokázala soustředit na delší odpověď.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 034

"Samozřejmě, že to nemůžete vědět... omlouvám se, že jsem na vás křičel... ale co tady děláte?" Patricie se na něj široce usmála a dala hlavu na stranu. Mezitím se jí v hlavě usídlila jiná myšlenka... cvičil Simon i na těch ostatních strojích, které viděla v místnosti? Nebo jen běhal na pásu? Při té představě jí zrůžověly tváře. Simon zamrkal.
"Proč se sakra červenáte?! Mluvím s vámi!" Patricie si položila dlaně na tváře.
"Hm? Já... pardon..."
"Neomlouvejte se a raději mi odpovězte... co tady děláte?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 039

Patricie se nervózně zasmála a rozhodila rukama.
"Já... chtěla jsem jít na jógu... nevíte, kde jsou tady kurzy?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 040

"Vypadám snad na to, že cvičím jógu? Proč jste se nezeptala na recepci?" Patricii zrudl ještě víc obličej.
"Nikdo tam nebyl... a tak jsem se rozhodla, že to najdu sama... a vy... nedokážu si vás představit... jak cvičíte jógu," pousmála se a znova si ho změřila.
"Co je to s vámi?"
"Jen... nikdy by mě nenapadlo, že vás uvidím..."
"Co?"
"Máte na sobě tepláky a tílko..."
"Bože můj, Dvořáková! Proč máte pořád problém s tím co mám na sobě?"
"Vždycky jsem vás viděla... v obleku... a takhle jste..."
"Co? Ne! Vlastně to nechci vědět... jsem v posilovně, nebudu tu v obleku, to je vám snad jasné..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 037

Patricie dala znova hlavu na stranu.
"Hmm..." Simon znova zamrkal a pročísl si vlasy.
"Chováte se divně... vůbec vám nerozumím... raději vám pomohu najít toho idiota co to tu vlastní, aby vám řekl, kde je ta vaše jóga..." pronesl jízlivě. Udělal jeden krok, ale Patricie ho letmým dotekem zastavila. Simon na její dotek reagoval ucuknutím a stoupl si od ní o něco dál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 044

"Šéfe, počkejte..."
"Co? To už nechcete jít na jógu?"
"Ano, ale... chtěla jsem vědět... jestli jste neměl kvůli mě problém..."
"Kvůli vám mám problémy stále," procedil. Patricie zvážněla.
"Já... omlouvám se..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 036

"Neomlouvejte se mi! Můžu si za to sám... a teď pojďte..."
"Vy se na mě opravdu nezlobíte?" Zeptala se ho místo jakéhokoliv pohybu.
"Ne, ale budu, pokud se okamžitě nehnete z místa..." Patricie udělala jeden drobný krok, když se z chodby ozval ostrý hlas.
"Kde je ten slizký had! Okamžitě mě za ním zaveďte!" Patricie se ohlédla na Simona. Oba si vyměnily kratičký pohled, než jim došlo, že se z dolního patra ozývá Alicia.
"Sakra..." zvolal Simon, když popadl Patricii za paži a rychlým pohybem ji odvedl do malé místnosti. Zuřivě za sebou zavřel dveře a zamkl je. Patricie zalapala po dechu, když si uvědomila, že jsou se Simonem zavření v kumbále pro uklízečku.
"Nemusíme se před ní skrývat... já z ní nemám strach..." zašeptala Patricie, když vykročila ke dveřím. Simon jí však zaterasil cestu a skoro ji přišpendlil ke zdi, když se opřel o zeď. Zůstali si tak hledět zblízka do očí. Patricii se na tváři znova zjevil úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 048

"Dvořáková, to nemůžete být aspoň chvíli rozumná? Měla byste mít z ní strach... nechci aby vám způsobila další potíže a kdyby nás dva viděla spolu... buďte ráda, že se teď zaměřila na svoji pověst a zlobu ke mně, tak to tak nechte... a nezpůsobujte si zbytečně víc problémů," zašeptal.
"Vy se jí bojíte?"
"Ne, nikdy jsem se jí nebál..." pronesl tiše, než si zůstali hledět do očí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 051

Mezitím se ve vedlejší místnosti zjevila Alicia.
"Kde je ten zatracený mizera! Přestaň se přede mnou skrývat Simone! Za tohle mi ještě zaplatíš! Takhle mě ponížit! Budeš litovat!" Křičela a začala pochodovat po pokoji. Jenže v kumbále pro uklízečku jí nikdo neposlouchal...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 055

...bylo to jako kdyby se čas zastavil. Najednou si byli mnohem blíž než kdy dřív. Simon pomalu svěsil paže a zlehka se dotkl jejího ramene. Při tom se jí díval do očí, tak urputně, že si Patricie mohla všimnout, jak se mění jeho pohled. V jeho zorničkách se odráželo něco zvláštního. Vypadal skoro smutně, ale zároveň... nedokázala to nikam zařadit. Jediné co si v daném okamžiku uvědomovala bylo její srdce, které se chtělo dostat ven z hrudníku. Simon zlehka přejel po její paži dolů směrem k lokti a Patricie se mezitím letmo dotkla jeho boku. Opatrně se drželi jeden druhého a ačkoliv se jejich spojení na první pohled zdálo křehké, Patricie už v tu chvíli věděla, jak silně se k němu cítí připoutaná. Pomalu se nadechla...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 058

...a Simon několikrát mrkl, než se jako omámený sklonil k ní blíž. Jeho dech jí šimral na tvářích, když se...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 052

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 054

...z vedlejší místnosti znova ozval pronikavý hlas Alicie.
"Ten kretén!" V ten okamžik se zjevil i majitel fitness centra.
"Pan Margison by měl být tady."
"Přestaňte mi lhát! A víte vy co? Vůbec vás nepotřebuji, najdu si ho sama!" Zvolala a zuřivě vyšla z tělocvičny s majitelem v patách.

Možná to udělalo bouchnutí dveří, ale nakonec se Simon od Patricie rychle odklonil dřív, než stačilo k něčemu dojít.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 059

"Je tu hrozně málo vzduchu... nezdá se vám, Dvořáková? A ty hadry v tom kýblu... zatraceně..." mumlal, vypadalo to spíše, že mluví sám se sebou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 060

Patricie mu nebyla schopna odpovědět. Rychle si položila dlaň na ústa a nemohla se zbavit úsměvu. Opravdu se jí pokusil Simon políbit?
"Mluvím s vámi!" Otočil se a dožadoval se její reakce. Patricie rychle přikývla, když udělal krok k němu. Její noha jí však zůstala viset o dřevěnou krabici na podlaze a tak se začala rychle blížit k zemi, než však stačila bolestivě dopadnout mezi nahromaděný nepořádek...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 061

...ji dvě silné paže zachytily. Patricie na něj pohlédla. Simon vypadal zděšeně.
"To už ani nedokážete udělat jeden normální krok?" Zeptal se jí. Patricie polkla.
"Omlouvám se," odvětila nakonec.
"Můžete stát? Neudělala jste si něco s nohou?"
"My...myslím, že jsem v pořádku," vykoktala.
"Dobře," zašeptal, když ji opatrně pomohl se postavit na nohy.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 064

"Takže teď půjdu zjistit, kde je Alicia... vy zůstaňte prosím zde... nechci, aby se její vztek obrátil na vás... ráda se mstí, to už jste viděla sama..."
"Děkuji vám..."
"Za co?"
"Že si o mě děláte starosti... je to od vás moc milé..."
"Vždycky si o vás budu dělat starosti..." ujistil ji. Vzápětí však zavrtěl hlavou.
"Jste moje zaměstnankyně, je to moje povinnost..." dodal rychle.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 069

"A děkuji vám, že jste tu byl se mnou... v kumbále pro uklízečku..."
"A co jiného jsem měl dělat? I když je pravda... zase kvůli vám porušuji pravidla... kdyby mě moje rodina našla tady... v kumbále pro uklízečku... mezi mopy a páchnoucími hadry... no..." zasmál se. Patricie znova ucítila to zvláštní teplo.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 068

"Chci říct, že žádný Margison se nikdy nedostal do takové situace... máte sebou mobil?"
"A..ano..." vykoktala.
"Zavolám vám a pokud to bude nutné, tak ji odtud odtáhnu, nebojte se... už nikdy ji nenechám, aby o vás roznášela nějaké nesmysly... věřte mi."
"Věřím vám," zašeptala. Simon jen přikývl, než pomalu odemkl zámek a vyšel z pokoje. Patricie se v ten okamžik opřela o zeď a položila si paži na hrudník. Nebyla si jistá, co se mezi nimi právě odehrálo.


Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1045
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty28/04/19, 08:28 am

Minulý díl jsem zmeškala, tak jsem ráda, že jsem měla tentokrát dvojitou dávku ke čtení. Jsi mistr příběhů Láska *THUMBS UP* Pro Tebe
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1171
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty28/04/19, 10:19 am

"Ledový král" v posilovně a pak v kumbálu pro uklízečku ? To teda musel být pro Patricii šok, a co teprve ten pokus o polibek. Kdypak ten pokus asi dokončí Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1138
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty01/05/19, 08:58 pm

Díky holky Pro Tebe no Patricie je teď vůbec zralá na infarkt Vysmátý a ještě dlouho bude, zvláště nyní, protože si vlastně není až tak úplná jistá, tím co chce... i když si myslím, že vám je to zcela jasné už dávno (a jí podvědomě asi taky Vysmátý )


33.část - Druhá šance

Za několik hodin se Patricie vrátila domů a ve svém nitru cítila hluboký zmatek.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 001

Opravdu se jí Simon pokusil políbit, nebo si něco jen vysnila? A znamenalo to pro ni tolik, jak si myslela? Zuřivě se podrbala na hlavě a litovala, že není Emilie doma. Až pak se její myšlenky stočily k Andymu... v její hlavě se vynořila jeho tvář s tím zvláštním úsměvem. Najednou se začala cítit zle. Nepodváděla ho nyní? Byl to její kluk a ona se před chvílí... raději na to na ni nechtěla myslet. Andrew se k ní možná v poslední době choval zvláštně, ale stále to byl její přítel, který si nezasloužil, aby se k němu takto chovala. Kdysi mu přisoudila pověst sukničkáře... ale nechovala se teď podle podobného scénáře? Nervózně se zvedla z pohovky...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 002

...a její nohy jí pomalu donesly až k telefonu. Patricie zlehka uchopila sluchátko...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 006

...její paže tak zůstala chvíli viset nad jeho tlačítky. Opravdu mu měla zavolat? Měla by mu přiznat, že byla před několika hodinami zavřená se Simonem v kumbále pro uklízečku? Tuhle možnost okamžitě zavrhla, ale byla si jistá, že mu musí zavolat... že musí ulevit svému svědomí... Po těchto úvahách vytočila správné číslo a čekala až se z druhého konce drátu ozve Andrew.
"Haló?" Uslyšela v aparátu. Patricii přejel mráz po zádech, důrazně polkla, než se rozhodla promluvit.
"Ahoj... tady Patricie..." začala hovořit. Ze sluchátka se ozval smích.
"To jsem si mohl myslet, že se mi ozveš... neříkal jsem ti to?" Chechtal se dál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 008

"Chtěla bych se s tebou vidět," oznámila mu, aniž by jakkoli reagovala na jeho hrubost.
"Vážně? A proč? Že by jsi konečně dostala rozum?"
"Chci s tebou mluvit o nás..."
"Fakt?"
"Ano, nebo si myslíš, že to nepotřebujeme?"
"To musíš vědět ty... kde se chceš sejít?"
"V kavárně u knihovny..."
"Fajn, budu tam za půl hodiny..." ani nečekal na její odpověď a okamžitě zavěsil. Patricie se dlouze zahleděla na sluchátko ve své dlani a zavrtěla hlavou. Andrew byl úplně jiný... byl tak... ani nedokázala dokončit myšlenku, když se v obýváku zjevil Nervózní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 010

Patricie letmo nadskočila, když si všimla jeho vysoké postavy.
"Nervózní!" Vyhrkla. Nervózní letmo zacouval a změřil si ji.
"Víš co si začínám pomalu myslet?" Nervózní pokrčil rameny. Nebyl si jistý, co od něj Patricie očekává.
"Že jsi ten nejlepší chlap na světě... nikomu nedokážeš ublížit, protože pravděpodobně ani nevíš jak... láska je hrozně komplikovaná věc... protože když někoho miluješ a on... ach... proč ti to vlastně vykládám... promiň Nervózní..." zašeptala. Nervózní několikrát zamrkal, než se z jeho úst ozvalo zabzučení. Vypadalo to skoro jako kdyby se ji snažil upokojit.
"Nevšímej si mě... myslím, že máš v hlavě dost velký zmatek... natož, aby jsi se ještě zabýval s mými hloupými problémy..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 016

Nervózní jí věnoval drobný úsměv.
"Ale mohla bych tě o něco poprosit?" Nervózní přikývl.
"Řekl by jsi Emilii, že se mám sejít s Andym? S tím pitomcem, kterého jsi tady viděl?" Nervózní prudce zamrkal a zesmutněl. Až pak Patricii došlo, co vlastně řekla. Divoce se plácla do čela.
"Bože můj, co to žvaním! Promiň... já vím, že ty... promiň! Jsem tak zmatená... já nevím, co mám říct... ještěže trávíš víc času s Emilií... se mnou by ti brzy přeskočilo..." Nervózní zavrtěl hlavou.
"Ale ano! Jen se na mě podívej! Málem jsem políbila svého šéfa a mám z toho vnitřnosti jak z horské dráhy... asi mě brzy trefí!" Nervózní se podrbal na hlavě. Netušil, co je to horská dráha a ani si nebyl jistý, proč by s tím podivným spojením měly mít co do činění vnitřnosti. Jediné čeho si byl vědom, byla Patriciina nervozita. Její pocity znal až příliš dobře a o to více si ji přál upokojit... proto se k ní nepatrně nahnul...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 017

...a sevřel ji v náručí. Patricie jeho náruč ochotně přijala. Zlehka sevřela jeho svetr a popotáhla.
"Promiň, ano? To ty by jsi měl mít nervy v kýblu... nechci na tebe navalovat svoje potíže... jsi na tom mnohem hůř než já," zašeptala než se od něj odklonila. Nervózní se zlehka pousmál. Patricie jen pokývala hlavou než se ohlédla a na drobný lístek u telefonu napsala krátký vzkaz pro Emilii. Zlehka si setřela zbloudilé slzy a otočila se k němu čelem s papírkem v ruce.
"Tady... dáš to prosím Emilii?" Nervózní přikývl a Patricie se na něj usmála.
"Jsi úžasný... koupím ti tvoje oblíbené čokoládové sušenky... potřebuješ si osladit život, když sdílíš střechu s takovým nervákem..." Nervózní zamrkal.
"Teď budu muset jít... drž mi palce," pronesla tiše, než důrazným krokem vyšla ke dveřím. Nervózní se tiše stáhl do chodby, kde se zůstal dívat na vzkaz ve své ruce. Až pak si začal pomalu uvědomovat, že začíná chápat, co je tam napsané. Jako kdyby najednou dokázal rozeznat jednotlivá písmena... jako kdyby se najednou po tolika dnech pokusů s Emilií o čtení dokázal soustředit... zlehka si lístek přiložil blíže k obličeji, než jasně rozeznal velké e... Sám pro sebe se usmál, v ten okamžik se cítil zase o něco více člověkem.

Později Patricie seděla v prázdné kavárně...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 018

...a její myšlenky se stále stáčely k jediné otázce. Co jí řekne Andrew? A chce s ním vůbec ještě být? Najednou si nebyla jistá... sklonila hlavu a zhluboka se nadechla. Věděla, že to bude těžké, ale byla připravena tomu čelit za každou cenu. V ten okamžik se ozvalo vrznutí židle a když znova zvedla hlavu, hleděl na ni Andrew.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 023

"Nazdar, krásko," oslovil ji s pokřiveným úsměvem. Patricie se narovnala na židli.
"Ahoj Andy."
"Takhle vypadá přivítání? Nechceš mi dát pusu?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 025

"Chci si s tebou promluvit."
"To už přeci děláme, pusa nemá s mluvením co dělat," mrkl na ni. Patricie se tvářila, že jeho poslední poznámku neslyšela.
"Jak si dál představuješ náš vztah?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 038

"To se spíš já ptám tebe... vůbec se nedokážeš chovat jako holka ve vztahu... nechápeš, že když spolu dva chodí měli by dodržovat určité věci, jestli mi rozumíš..."
"A ty zase nechápeš mě, takže si nemáme co vyčítat..." chvíli tak na sebe hleděli, než se Andrew rozvalil na židli a ušklíbl se na ni.
"Takže co s tím budeme dělat?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 026

"Jsi ochotný se změnit?"
"A co ty? Víš, že by náš vztah vypadal jinak, kdyby jsi ke mě byla milejší?" Mrkl na ni. Patricie zavrtěla hlavou.
"Pokud se mnou budeš mluvit takto, tak se už nemáme o čem bavit," ujistila ho s přimhouřenýma očima. Andrew zavrtěl hlavou.
"Fajn, kotě... no abych byl upřímný, jsem zklamaný... ale to neznamená, že bych tě neměl rád... protože to bych tu ani neseděl."
"Zatím jsem neměla pocit, že by jsi mě měl rád, v poslední době se ke mě chováš divně..."
"Ale to ty taky! Občas si připadám jak na druhé koleji! Někdy mi přijde jako kdyby jsi byla vzdálená jako zatracená hraběnka! Vůbec nechápeš, že mám nějaké představy, které..." Patricie ho rychle přerušila.
"Já znám tvoje představy, ale ani ty, ty moje nerespektuješ... oba jsme se dostali do slepé uličky..."
"Jenom ty... já pořád vím co chci... a to jsi ty! Jsi ta nejhezčí žena z celého Podivína!"
"Andy... tohle ale není pořádný důvod proč se mnou jsi... nejsem žádná trofej nebo ozdoba a nemůžeš mě pořád napadat kvůli určitým věcem... jsme už oba dospělí a pokud nám náš vztah způsobuje víc vrásek než štěstí, pak bychom..." Andrew jí rychle skočil do řeči.
"Ty se chceš rozejít?! Může za to ten kretén?"
"Nikdo za to nemůže! Jde o to co se děje mezi námi dvěma! A pokud nejsme jeden s druhým spokojený, tak..."
"Ani to nevyslovuj! Já se s tebou nechci rozejít! Jsi moje princezna!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 042

"Andy, oba musíme být rozumní a..." Andrew se rychle natáhl přes stůl na její paži. Pevně ji stiskl a pohlédl ji do očí.
"Já se s tebou prostě nerozejdu! Zkusíme to znova! Budeme se spolu zase bavit jako za starých časů, co ty na to?" Usmál se na ni a propletl prsty s těmi jejími.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 047

"Andy, já..."
"Nemůžeš mi říct ne... jen se na mě podívej... chci s tebou být a opečovávat tě jako vzácnou květinu, to ti nestačí?"
"Některé věci... není to tak jednoduché..."
"Ale pro mě to je snadné! Půjdeme spolu na další rande, co ty na to? A tam pochopíš, že už nikdy nechceš být s jiným chlapem, ano?"
"Andy..."
"Ne, neberu... takže co? Mám zaplatit?" Patricie ucítila na svém hrudníku tlak, měla by to udělat? Měla by Andymu dát šanci?
"Já nevím..."
"Ale já vím! Půjdeme spolu na brusle a všechno to pochopíš! Jsem ten nejlepší společník, to přeci víš... nudit se nebudeš," zašeptal jejím směrem.
"Takže brusle..."
"Ano," mrkl na ni.
"A nebudeš se ke mě zase chovat tak divně..."
"Ne, budu hotový andílek," pronesl charismaticky.
"Fajn..."
"To je moje kráska! Uvidíš, že nebudeš litovat!" Zvolal, než se chopil placení. V tu chvíli Patricii napadlo, zda neudělala chybu, ale když se podívala do rozzářené tváře Andrewa, doufala, že ne.

Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1171
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty01/05/19, 09:54 pm

Teda kdyby mně chlap řekl, že je se mnou hlavně proto, že jsem nejkrásnější v okolí, tak ho asi něčím bacím, aby se mu uklidnily hormony. Andy se vůbec chová jako mistr světa, je si tak jistý, že se s ním Patricie nerozejde, i kvůli tomu by ho měla pustit k vodě Aha
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1045
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty02/05/19, 04:33 am

Ty řeči o nejlepším společníkovi už známe... Nene Moc se těším na příští díl, jak ta jejich schůzka dopadne Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 552
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty02/05/19, 09:12 pm

Páááni, dalo mi to zabrat, ale dočetla jsem vše, co jsem zameškala. Díly se Simonem byly naprosto božské...konečně ho začínáme víc poznávat a já musím říct, že se mi zamlouvá, čím dál víc. Je mi jasné, že tajemství má, ale působí na mě férově.
Co se týče Andyho...to komentovat nebudu, jeho osoba je hrozná, přesně typ kluků, který nemusím. Nene Zmatený
Jinak jsem hrozně zvědavá, jaké pokroky udělá Nervózní a jak dlouho ho holky dokážou skrývat...
Podezření zdejších policistů se mi vůbec nezamlouvá. Smutný Plačící

Taky doufám, že se jim podaří zjistit něco víc o Nervózním a navážou kontakt s Ofélií, mou oblíbenou simkou. Láska Úsměv

Šup další díl!
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1138
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty05/05/19, 08:03 pm

Díky holky Pro Tebe no Andrew je na facku... s Patricií je ten problém, že vlastně nikdy nezažila opravdový, milující vztah Aha sice je pravda, že se jí nelíbí Andyho chování, ale zároveň to nemá s čím pořádně srovnat Aha brzy uvidíte, jak se mezi nimi situace vyjasní Mrkající zatím vás ale můžu ujistit, že Patricii čekají opravdu těžké chvíle... snad na konci příběhu jí už budou čekat jen samé dobré věci (pokud je tedy s Emilií nezavřou nebo ještě něco horšího Píšu )

Janiko, Simona brzy poznáš ještě víc Mrkající tajemství určitě má, ale bude jen na vás zda ho budete brát jako špatné nebo jako nutné Mrkající zkrátka uvidíte později Mrkající jinak co se týká Ofélie, tak ani nevíš jakou jsem měla radost, když jsem zjistila, že ji má mezi známými Simon! Už jsem totiž uvažovala jakým způsobem ji dostanu do příběhu bez toho aniž bych ji odstěhovala od Olívie Vysmátý takže nakonec šlo všechno dobře a musím říct, že se fotila moc dobře Úsměv jako kdyby věděla, kde ji chci mít postavenou Vysmátý to například se Simonem je to těžké... vždycky se má tvářit naštvaně nebo jako když ho nic nezajímá, ale ve skutečnosti se jako simík usmívá stále Vysmátý takže musím hodně dlouho čekat než mu ten úsměv zvadne Vysmátý


Jinak se opět omlouvám za chybějící strop, ale tentokrát je to kvůli tomu, že je tenhle pozemek originál MO, takže jsem mu zapomněla dodělat strop... a když už jsem pozemek načetla a simíci se mi nerozkládali, tak jsem kvůli tomu nechtěla odbíhat pryč Červenám se


34.část - Ponížení a Grim

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 001

"Tak co říkáš?" Zeptal se potutelně Andrew, když byli s Patricií na místě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 002

"Je to tu hodně barevné... ale jinak se mi tady líbí..." pronesla tiše. Stále si nebyla jistá, zda s ním vůbec měla někam chodit.
"Bože... nesmíš být takový suchar..." zvolal, než si došel pro brusle...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 005

...později tak oba hladce jezdili na kolečkových bruslích po ploše. Patricii v ten okamžik obdivovala jeho ladné pohyby. Andrew byl v tomhle opravdu dobrý, dokázal dělat piruety nebo jezdit pozpátku... to Patricie dokázala s bídou udržet jednotný směr.
"Copak princezno! Chceš pomoct?" Zeptal se jí, když uviděl jak sebou málem praštila o zem. Patricie zavrtěla hlavou.
"Nestála jsem na nich celou věčnost... a navíc mi přijde, že jsem si půjčila větší brusle..." zamumlala na svoji obhajobu. Andrew se zasmál a dojel k ní.
"Pak potřebuješ pomocnou ruku," mrkl na ni a chytil ji za obě ruce.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 006

"Ale takhle nebudeš moci pořádně bruslit!" Vyhrkla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 014

"Možná chci bruslit s tebou a pokud ty nedokážeš udržet můj krok, tak já přizpůsobím ten svůj tomu tvému," zasmál se a zlehka její paže nadzvedl, aby se dotýkali svých dlaní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 016

"Vidíš, jak ti to jde!" Zvolal.
"Ale to jenom proto, že mě držíš," usmála se na něj.
"A takhle by to mohlo být pořád, kdyby jsi mě chtěla poslouchat," zašeptal než se natáhl k ní a ukradl jí jeden polibek.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 018

"Andy... ale tohle není jenom o mně... musel jsi si všimnout, že se náš vztah mění..."
"Ano, ale to je tak s každým... ale ty ses rozhodla zůstat na stejné úrovni a takhle to nefunguje, Paty..." otevřel ústa, když je oba vyrušil pád jedné z návštěvnic.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 021

"Jste v pořádku?!" Vyhrkla Patricie.
"Jo... raději si všímejte svého přítele..." zamumlala otráveně blondýna, než se jí podařilo vyškrábat na nohy a odjela od nich pryč.
"Proč jsou tady všichni tak nepříjemní?"
"Protože nikomu nevěří... život tady tě to naučí, krásko..." Patricie zavrtěla hlavou a pustila se jeho paží.
"Už mě bolí nohy..." zašeptala a zamířila zpátky k půjčovně bruslí. Společně tak předali zpět boty, když se k ní Andrew otočil.
"Takže už jsi pochopila, že chceš být jenom se mnou?"
"Promiň, Andy... ale to že s tebou budu chvíli jezdit na bruslích ještě neznamená, že zapomenu na všechno co se mezi námi stalo..."
"Nebo spíš nestalo," neodpustil si pichlavou poznámku Andrew. Patricie se zatvářila otráveně a odkráčela k východu. Andrew jí byl v patách.
"Počkej!" Chytil ji za paži a otočil ji k sobě.
"Nemůžeš takhle odejít!"
"Andy, jsem unavená! Pořád mluvíš jen o tom samém a napadlo tě někdy se mě zeptat, jak to cítím já? Možná, že jsi předtím vždy chodil s holkami, které dokázaly cokoliv jen co na to pomyslely, ale já taková nejsem! Pochop to už! A čím víc do mě budeš rýt, tím více se ti budu vzdalovat!" Vyhrkla rozčileně.
"Moc se mi líbí, když se zlobíš... je fakt, že jsem nikdy nechodil s někým jako jsi ty... ale neměnil bych... jsi úžasná... a jsi tak... jsi moje princezna..." pronesl tiše, když si ji přitáhl za pas k sobě blíž...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 022

...Patricie se od něj ale brzy odklonila a změřila si ho.
"Tímhle mně neobměkčíš... chtěla jsem, aby jsi mě pochopil, ale zatím jsi nic takového neudělal!"
"Ale udělal... dokážu ti proč by jsi chtěla být se mnou..."
"Ano, a jak?" Andrew se zasmál a pomalu svoje dlaně posunul níže...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 023

"Můžeme jít ke mně... vždyť jsi tam nikdy nebyla... mám pěkný přívěs a..." Patricie divoce zamrkala, než se rychlým pohybem vymotala z jeho objetí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 025

"Prostě mě vůbec neposloucháš! Je to zbytečné Andy!" Vyhrkla.
"To máš bohužel pravdu... a víš ty co? Možná, že se už nedivím, že tě tolik chlapů opustilo... jestli sis před každým hrála na takovou netykavku..."
"Co mi tím chceš říct?"
"Jen tolik, že jsi sice nádherná, ale jsi příšerně konzervativní... lituji ty přede mnou... museli být stejně frustrovaní jako já... jsi totiž jako z ledu... dotknu se tě víc a ty utečeš... připadám si jako hrozný idiot a to po tobě jen chci něco, co je naprosto přirozené!"
"Andy, uvědomuješ si, co mi tady říkáš?" Zvolala. Andrew se ušklíbl.
"Nejsem blázen a za tím co říkám, si stojím! Jestli se budeš takhle ke všem chovat, tak zůstaneš navěky sama a pořídíš si tak akorát pět koček... a pak budeš myslet na to co jsem ti řekl..." Propaloval ji pohledem. Patricie měla pocit jako kdyby ji někdo zmlátil a nebyla schopna odpovědi. Sotva se zmohla na zalapání po dechu.
"Ale víš, co ti ještě povím? Nerozejdu se s tebou... protože tě tohohle manýru pěkně zbavím... byla by škoda, aby taková krásná ženská, nepoznala blíže někoho jako jsem já," mrkl na ni jízlivě a nechal ji tam stát samotnou. Patricie se chytila zábradlí. Cítila, jak se jí třesou paže a tak se nakonec jimi objala. Takhle ohavně se k ní ještě nikdo nezachoval. Skoro měla pocit, že se jí to muselo zdát... až po chvíli se rozhodla vydat domů...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 018

Mezitím se Emilie s Nervózním pustili do výuky čtení a psaní. Emilie musela uznat, že se Nervózní neskutečně zlepšil, zvláště, když spatřila od něj na kartičce napsané jeho jméno.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 020

"Jde ti to parádně!" Pochválila ho. Nervózní se usmál. Znova se sklonil k lístku a lámaným rukopisem na něj napsal Emiliino jméno s podivně zkrouceným děkuji. Emilie mu věnovala drobný úsměv.
"Nemusíš mi za nic děkovat... jsem ráda, že už začínáš víc rozumět písmenům, je vidět, že jsi to musel kdysi umět." Nervózní jen pokrčil rameny. Ty podivné znaky mu až do nedávna nic neříkaly. Skoro to bylo jako kdyby se na ně nedokázal soustředit, ale nyní měl pocit, že je dokáže jeho mozek zpracovat. Bylo to jako kdyby měl předtím před očima závoj a ten teď jen spadl. Dokonce ho to teď začalo bavit a tak se pustil do vypisování Patriciina jména, které se mu podařilo zachytit se špatnými i a obráceným p. Emilie se dívala na jeho skoro dětské nadšením se kterým opatrně psal jednotlivá písmena.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 026

"Nervózní? Chtěla bych se tě na něco zeptat... nevzpomněl sis na svoje skutečné jméno nebo rodinu?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 025

Nervózní se zatvářil nechápavě a zavrtěl hlavou.
"Říká ti něco jméno Ofélie?" Nervózní se pokusil zamyslet, jenže jeho hlava byla stejně prázdná jako předtím. Netušil kdo je Ofélie. Zavrtěl hlavou.
"A co Grim? Říká ti to něco?" Nervózní několikrát zamrkal a chytil se za hlavu. V jeho mysli se ozval drobný hlas... to jméno mu něco říkalo, ale nebyl schopen se přes nekonečnou tmu dostat k samému jádru věci, proto se nakonec rozhodl znova zavrtět hlavou a zahledět se na Emilii.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 023

"Nervózní... včera jsem viděla tvoji příbuznou... Ofélie je tvoje sestřenice..." Sestřenice... to slovo se mu v nitru ozývalo jako ozvěna. Bohužel však mu to ani tak nic nepřipomnělo.
"Doslova jsem s ní nemluvila... ale možná by ti pomohlo kdybych ti ji popsala, co na to říkáš?" Nervózní přikývl, sice se obával bolesti, která se mohla kdykoliv ozvat, ale i tak se rozhodl to podstoupit... prahl po svých vzpomínkách víc, než člověk na poušti po vodě.
"Je o hodně mladší než ty... má čokoládovou pleť a blonďaté vlasy... vůbec ti není podobná..." Nervózní si vzdychl. Jeho mozek mlčel, z jeho úst se vydralo frustrované zabzučení.
"A ta druhá věc... Grim... tak říkala tobě... nevím jestli to je tvoje jméno... možná je to přezdívka, ale nazvala tě Grimem," zašeptala a rychlým pohybem načrtla jeho jméno na kartičku. Pomalu ji pak přesunula k němu. Nervózní se zahleděl na lístek před sebou. Na dokonalou křivku velkého g a tečku nad i. Pak se v jeho hlavě začalo dít něco zvláštního. Ty hlasy ho znova zasáhly... křičely na něj tohle podivné jméno. Nervózní se chytil za hlavu a pocítil strach a znechucení, které způsobilo to jméno... nechtěl se tak jmenovat... nechtěl být Grimem... Zoufale praštil do stolu a shodil kartičku na zem. Až pak se dokázal podivným způsobem uklidnit a zahleděl se na zděšenou Emilii. Prudce zavrtěl hlavou.
"Vzpomněl sis na něco?" Přikývl, ačkoliv si nebyl jistý, co se mu v hlavě promítlo. Znova zavrtěl hlavou.
"Je to tvoje jméno? Chceš abych ti tak říkala?" Znova prudce zavrtěl hlavou. V jeho očích se odrážel prudký strach. Emilie se nadechla, věděla, že musí jednat opatrně.
"Takže chceš abychom ti stále říkali Nervózní?" Rychle přikývl na souhlas.
"Proč? Jestli je to tvoje jméno... možná by ti to mohlo pomoci si vzpomenout rychleji... Nervózní ti přeci začali říkat Kádinkovi," zašeptala. Nervózní však netušil proč to tak chce. Jediné čeho si byl vědom, že ho to jméno děsilo. Jako kdyby se něco v něm proti tomu bránilo... přišlo mu jako kdyby s tím jménem spíše měl přijít o část sebe. Zesmutněl. Emilie se natáhla na jeho paži přes stůl a pevně ji stiskla.
"Možná to není tvoje jméno... třeba je to přezdívka, ke které se vážou nějaké škaredé vzpomínky... budeš Nervózním tak dlouho, dokud to tak budeš chtít," pronesla tiše jeho směrem. Nervózní jí věnoval drobný úsměv. Druhou rukou zvedl svoji naškrábaný papírek se jménem Emilie a poděkováním. V ten okamžik si Emilie uvědomila, že to bude s Nervózním mnohem složitější než si představovala na začátku. Mohl mít v sobě více bloků ještě z dětství a proto se uchyloval ke jménu, které mu vlastně nepatřilo. Ale bylo zrovna tohle to správné jméno? Nepřipomínalo mu označení Nervózní Jedinec spíše horší věci, než jeho originální jméno?
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1171
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty05/05/19, 08:25 pm

Čím dál víc si myslím, že Andy by potřeboval kopanec do ..... (víte kam Vzteklý ) A chudák Nervózní, to jméno Grim musí snad být spojeno s nějakou tragédií, že ho tak polekalo Nevím
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 552
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty06/05/19, 11:22 am

Teeda, parádí díl. Andy je idiot..říkám to od samého začátku a teď se ještě chlapec vybarvil. Ďáblík
Doufám, že už to ukončí nadobro.
A chudák Nervózní, jak řekla Ludmila to jméno musí mít spojitost s něčím, co ho v minulosti dost zasáhlo:'(: , jsem zvědavá jestli si brzy na něco vzpomene. Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1138
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty07/05/19, 09:01 pm

Je pravda, že když jsem začínala ten příběh psát, tak jsem si říkala, že asi Andyho nebudete mít rádi Vysmátý popravdě jeho chování je neomluvitelné, sice je možné, že časem zmoudří, ale nejsem si jistá, zda u toho bude chtít Patricie být Aha Nervózní má opravdu hodně škaredou minulost Smutný myslím, že až si vzpomene, tak si bude přát zase zapomenout Smutný


35.část - Snílek

Patricie měla pocit, že šla domů celou věčnost...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 001

...a když nakonec pohlédla na svůj odraz, měla pocit, že se nezná. Skutečně jí Andrew řekl všechny ty ošklivé věci? Nezdálo se jí to? Pročísla si vlasy a prohlédla si svůj obličej. V některých věcech měl pravdu... opustila ji velká řádka mužů a to z různých důvodů... jeden protože s ním nechtěla zkoušet adrenalin, další jí nazval staromódní modelkou a ten úplně poslední se s ní rozešel, protože už nebyla bohatá... zlehka se chytila za hlavu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 003

Pak jí myslí proletěla jediná myšlenka... co když měl pravdu? Co když je skutečně chyba na její straně? Znova se zadívala na svůj obličej. Nikdy nebyla dost hezká na to, aby mohla být modelkou... nikdy nedokázala v žádném muži vzbudit sympatie na delší dobu... vždy byla jen chvilkovou záplatou, kterou brzy vyměnil za jinou. Možná za to mohl její malý nos nebo bláznivá, zvědavá povaha? Byla opravdu tak divná, že nedokázala zařídit, aby alespoň jediný muž v ní viděl víc než jen doplněk? Zhluboka se nadechla. Co když je skutečně jejím osudem jen stále narážet na špatné partnery, kteří jí jen zneužijí a pustí ji k vodě?
"Patricie?" Ozval se vedle ní hlas její sestry. Patricie se zprudka ohlédla, v očích se jí odrážely slzy.
"Stalo se něco?" Zeptala se zděšeně Emilie, když se jí Patricie vrhla kolem krku.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 005

Emilie ji zlehka sevřela.
"Co se stalo, sestřičko? Nervózní mi předal tvůj vzkaz... rozešli jste se s Andym?" Patricie se od ní prudce odklonila.
"O tom pitomci už nechci ani slyšet! Kdyby jsi jen mohla vědět, co všechno mi dnes řekl..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 009

"Co ti řekl?"
"Emilí... ty by jsi mi vždy řekla pravdu, že ano?" Emilie se zatvářila nechápavě.
"Samozřejmě... ale teď ti nerozumím..."
"Andy... on... mi řekl, že si mohu za to, že se mnou žádný muž nevydržel... pověz mi sestřičko, je to tak? Opravdu jsem tak příšerná?" Emilie po ní hodila téměř mateřský pohled.
"Určitě ne," pokusila se ji ujistit pevným hlasem.
"A neříkáš mi to jen proto, že jsem tvoje sestra?"
"Ne, co si o to mně myslíš... vím jen, že jsi nikdy neměla moc štěstí..."
"Ale proč?" Vyhrkla nešťastně.
"Na takové věci neexistuje správná odpověď, Paty. Takže jste se rozešli?" Patricie si vzdychla a zesmutněla.
"On... mě překvapil... a já se nezmohla na nic... řekl mi, že se se mnou nerozejde... že prý musím lépe poznat někoho jako je on... byl arogantní, hrubý, neotesaný... může si kdokoliv říkat, že můj šéf je jako ledový král, ale Andy je mnohem horší... šéf se nikdy netváří jinak nebo snad mileji... je stále stejný, ale Andy... bojím se co v něm dříme..." zlehka se objala pažemi. Emilie ji chytila za ramena.
"Tak se s ním rozejdi..."
"Udělám to, ale obávám se toho co přijde potom... cítím se tak sama... a naše situace... nechci způsobit problémy ani tobě, natož Nervóznímu..."
"Paty, ať už se stane cokoliv, jsme v tom vždy spolu," zašeptala jejím směrem. Patricie jen přikývla.
"Připomněla jsi mi našeho bratra... tohle říkával často... když jsem dnes šla domů, vzpomněla jsem si na něj... myslíš, že je ještě naživu?" Emilie zvážněla, vzpomínka na Petra ji vždy bolela.
"To netuším..."
"Víš, když jsem byla mladší a začala jsem randit... vždy se mě snažil chránit... choval se jako skutečný velký bratr... přála bych si, aby byl v téhle šlamastice s námi... vím, že to nechápeš, ale chybí mi... ano, zničil nás... sebral nám naši pověst, ale po tom všem, co jsem tady už viděla a zaslechla... neměli jsme si tenkrát poslechnout i jeho verzi?" Emilie ji pustila a promnula si spánky.
"Ty víš, že nám nedal možnost s ním mluvit... zmizel a nechal nám svoji vinu a dluhy... opravdu nevím, co se mu v té chvíli honilo hlavou, ale musel si být jistý, jak to dopadne..."
"Takže ho nenávidíš?"
"Nevím, už nevím... Paty, je těžké o něm mluvit a myslela jsem, že to máš stejně..."
"Ano, ale dnes po tom co se mi stalo... možná toho lituje..."
"Možná," odvětila Emilie nepřítomně.
"Asi jsem hodně melancholická... promiň Emilí..."
"To nic, sestřičko. Obě jsme měly náročný den, možná bychom měly jít spát..." Patricie jen němě přikývla. Byla si jistá, že je ztráta a zároveň zrada jediného bratra zasáhla obě stejně.

Později se Patricie pokoušela usnout, ale její hlava jí nedávala klidu. Několikrát se nervózně převalila v posteli než usoudila, že se jí nepodaří usnout ani na deset minut. Zoufale tedy vstala z postele a zamířila do spodního patra.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 010

Chvíli tak stála v chodbě než ji napadlo, že by si mohla na chvíli zapálit v krbu. Odhodlaně k němu vykročila a pokusila se, se starým zapalovačem stvořit oheň, což se jí nakonec i podařilo.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 012

Nadšeně si pak zahřívala své prsty. Dnes se cítila jinak. Rozhovor s Andym jí sebral další dávku iluzí, pokud ještě nějakou předtím měla. Vzpomněla si, že když vstoupila poprvé do tohoto domu, doufala, že bude mít více štěstí. Ano, nevěřila tomuhle místu a nesnášela ho, ale chtěla alespoň doufat v to, že si z ní nikdo nebude tropit žerty... že jí už nikdo nikdy neponíží jako se to stalo v Krasohlídkově. Jenže opak byl pravdou... dnes se cítila téměř prázdná a její nenapravitelná mysl se zabývala jedinou otázkou, nebylo tohle všechno skutečně její vinou? Nezačal krachovat její vztah s Andrewem jenom kvůli její neschopnosti s ním něco skutečně mít? Smutně si sedla na starý gauč a pozorovala tančící plameny v krbu. Už dávno věděla, že musí danou situaci vyřešit... a to i kdyby to mělo znamenat, že bude mít Andrew pravdu... i kdyby měla zůstat už navěky sama. Pak její oči vystoupaly k portrétu její pratety... až pak pochopila, proč se ona rozhodla nikdy neprovdat. Možná si byly ty dvě podobné víc, než by Patricie očekávala.
"Dokážu být sama?" Zeptala se jí. Jenže barvy na starém plátně mlčely stejně jako její vlastní mysl. Svěsila ramena a pomalu se položila na pohovku. Nechtěla už na nic myslet, přála si jen odpočinout. Letmo zavřela oči...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 014

...a za jejími víčky se zjevil Andrew s jeho úšklebkem. Zprudka zavrtěla hlavou a až pak se nad ní její mysl smilovala...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 015a

Později zaslechla podivné odbíjení hodin. Až pak si uvědomila, že doma nic podobného nemají a s námahou otevřela oči.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 016a

Chvíli to trvalo, než si její oči zvykly na podivné světlo, které zahalovalo celý zvláštní pokoj. Nechápavě se rozhlédla po honosné a velice zvláštně vybavené místnosti.
"Kde to jsem?" Zeptala se ticha. Hodiny znova odbily a Patricie se postavila. Překvapeně se začala procházet po drobné místnosti a uvažovala, kde jsou dveře, když za sebou zaslechla hlas...


Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 018a

"Nazdar, princezno," ten zvuk co vydávaly jeho hlasivky ji donutily zůstat stát na místě. Nechtěla se s ním vidět... dokonce s ním ani nechtěla mluvit. Nakonec se ale rozhodla ohlédnout a věnovat mu unavený pohled.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 024a

"Co chceš?"
"Už jsi připravená být napořád se mnou?" Zeptal se jí místo jakékoliv rozumné odpovědi.
"Ne, chci se s tebou rozejít," oznámila mu bez obalu. Andrew se rozesmál.


Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 020a

"Ty se se mnou nemůžeš rozejít!" Zvolal mezi marnými pokusy se přestat smát.
"Ale mohu a zrovna to dělám," zpražila ho, ve svém nitru v ten okamžik cítila, jak jí stoupla hladina adrenalinu.
"Pak víš co tě čeká?"
"Je mi to jedno."
"Zůstaneš sama, žádný muž nebude chtít být s někým jako jsi ty! Tvoje poslední šance jsem já!" Oznámil ji vítězně.
"Pak ji propásnu a je mi to fuk, dělej si co chceš Andy," odvětila chladně, ačkoliv cítila drobnou bolest ve svém nitru.
"Budeš toho litovat! A nikdy nezapomeneš na to co jsem ti řekl! Jsi naprosto otřesná ženská se kterou nikdo nikdy nevydrží! Brzy tě jistě opustí i tvoje sestra! A až všichni přijdou na to, že ve svém domě skrýváte toho démona... pak teprve poznáš, co ti bude chybět... opora! Protože to v ďábelském dítěti nenajdeš! Zavřou vás obě do vězení, ale ještě dřív si na vás lidé smlsnou! Však uvidíš...!" Andrew dál mluvil, ale Patricie ho odmítal poslouchat. Zakryla si uši oběma rukama, zatímco se jí slzy velké jako hrachy kutálely po tvářích.
"Nech mě už být!" Volala stále dokola, než jeho hlas definitivně ztichl. Uvnitř sebe se cítila roztříštěná a ramena se jí třásla. Do jakého pekla se to dostala? Opakovala si stále dokola. V tu chvíli za sebou uslyšela kroky.


Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 026a

"Nech mě už být!" Zakřičela za sebe a snažila si setřít z tváří slanou vodu.
"Opravdu mám jít?" Zeptal se jiný hlas za jejími zády. Prudce sebou škubla a narovnala se. Ten hlas... její srdce se rozbušilo a rychle se ohlédla.


Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 028a

"Šéfe..." vydechla. Byl skutečně tady...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 027a

...a jeho tvář osvětloval ten nejvzácnější úsměv, který na něm kdy viděla.
"Co tady děláte... a co Andy...?" Koktala.
"Přišel jsem za vámi a Andyho jsem neviděl," odvětil se širokým úsměvem.
"Je tohle pravda?"
"Co myslíte?"
"Vy? Tohle místo..." Simon se rozhlédl.
"Myslím, že já skutečný jsem a tohle místo... nevím kde jsme..."
"Nemáte strach?"


Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 029a

"Myslím si, že strach je relevantní... nejprve se musíte seznámit s tím, co vás děsí... a potom ten děs můžete buď přijmout nebo z něj udělat svoji zbraň či přednost... zkrátka je dobré se ho naučit krotit a když ho překonáte nebo přijmete, až pak budete svobodná..." Patricie si utřela z tváře několik slz.
"Copak vy se nikdy nebojíte?"
"Nepřišel jsem vám zodpovídat vaše otázky..."
"Pak proč jste přišel?"
"Asi kvůli vám... jinak nevidím důvod, proč bych chodil na takové neuvěřitelně divné místo... bez dveří," zamumlal. Patricii se na obličeji zjevil zvláštní úsměv, než...


Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 030a

...se mu vrhla do náruče. Tentokrát se však Simon zachoval jinak než obvykle, jeho paže se pevně omotaly kolem ní a Patricie znova pocítila to podivné pouto. Bylo to tak skutečné, že měla pocit, že je Simon skutečně v té zvláštní místnosti s ní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 031a

"Vy se mi určitě zdáte..." zašeptala mu do ramene. Simon ji pohladil po rameni.
"Ano, vaše hlava má opravdu zajímavé nápady..." Patricie se od něj odklonila.
"Takže tohle není skutečné?"
"Vzhledem k absenci dveří, divnému nábytku a faktu, že si nevzpomínám, jak jsem se sem dostal... bych řekl, že ano," Patricie se zasmála. Její snový Simon byl stejně pragmatický jako ten skutečný.
"Pokud se mi to zdá... tak se nechci nikdy vzbudit..." zašeptala.
"Jenže pokud se nikdy nevzbudíte, pak nikdy nic pořádně nepochopíte," odvětil tiše.
"Myslíte vás? Někdy mi přijde, že bych na vás potřebovala celou knihu."
"To já na vás také..."
"Šéfe... vy si myslíte, že jsem divná?" Simon se pousmál.
"Vždycky jsem si myslel, že jste divná, ale nejste divnější než já..."
"Proč myslíte?"
"Jen ti nejdivnější lidé z celého Podivína mají přezdívky a já jednu mám. Vy nemáte žádnou, řiďte se tímhle," mrkl na ni.
"Šéfe, mohla bych něco udělat?" Zeptala se ho klidně. Simon jí věnoval úsměv.
"Tohle je váš sen... takže si můžete dělat co chcete, stačí na to jen pomyslet," odvětil tiše. Patricie se rozzářila. Její nápad ji zastihl téměř nečekaně, ale už v daný okamžik si byla jistá, že to musí udělat. Pokud to byl její sen, tak by přeci mohla... myšlenky se jí rozpustily, když se k němu blíže přitiskla...


Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 034a

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 036a

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 037a

Ve chvíli kdy ji Simon nadzvedl a zatočil s ní, jako kdyby snad nevážila ani gram, sebou prudce škubla...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 039

Byla zase u sebe doma a objímalo ji jen všudypřítomný chlad. Smutně se rozhlédla po obývacím pokoji. Simon byl pryč a spolu s ním i zbytek jejího klidu. Opravdu už začínám bláznit? Napadlo ji. Pak se zahleděla na podušku pod sebou a zamračila se.
"Tady už nemůžu nikdy spát... zdají se mi akorát samé nesmysly..." zamumlala si pro sebe, než se zvedla a odkráčela zpátky do horního patra.


Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1171
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty07/05/19, 09:18 pm

Moc zajímavý sen, mohl by Patricii pomoct Aha
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 552
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty08/05/19, 08:00 am

Parádní díl:) Chudák Paty, tohle si nezaslouží. Měla by to, co nejrychleji ukončit, protože tohle ji vůbec nedělá dobře. *SORRY*
A myslím si, že Simon k ní nějakou náklonost taky chová a nikdy by se k ní takhle uboze nezachoval. Úsměv
Jsem zvědavá na další díl. Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1045
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty08/05/19, 08:53 am

Chudák Patricie... ten sen byl ze začátku hororový. Doufám, že ji utvrdil v tom, že se má s Andym rozejít, je to hulvát.
Jenom mě zaráží, jak si myslí, že není dost hezká na to, aby byla modelkou - vždyť je moc krásná. A myslím si, že tohle všechno nepříjemné, čím prochází, je pro ni vlastně i dobré - její charakter se rozvíjí, je o dost jiná, než byla na začátku. Vážně máš talent na psaní *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1138
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty12/05/19, 01:22 am

Holky moc děkuji Pro Tebe

Ludmi, popravdě ten sen udělal Patricii v hlavě spíše větší guláš Vysmátý každopádně si je už jistá, co bude dělat s Andym Mrkající

Janiko, Simon je hodně komplikovaný, těžko říct co k ní vlastně doopravdy cítí, ale jediné co všichni už dávno víte je to, že ji má zařazenou na jiné koleji než ostatní Mrkající každopádně má asi milion zásad  Mrkající

Hello, já se budu vážně červenat  Červenám se moc děkuji  Pro Tebe jinak Patricie si to myslí kvůli svým zaměstnavatelům, kteří jí řekli, že nemůže být modelkou kvůli svému vzhledu...  Aha každopádně je pro ni možná jedině dobře, že nakonec skutečnou modelkou nebyla (ano, fotila punčochy, ale to je něco jiného, než kdyby znal její tvář každý na ulici), takhle pro ni ten jejich pád nebyl až tak bolestivý  Mrkající samozřejmě jí nebylo příjemné, že se z bohatých a vcelku oblíbených obyvatelek Krasohlídkova staly vyhnankyně... ale snášela to lépe, než kdyby ji znal celý svět  Mrkající




36.část - Spadla klec

Patricie nemohla kvůli svému snu spát a tak několik hodin bloudila plně oblečená po domě a hledala cokoliv co by ji na chvíli přimělo zapomenout na její špatnou situaci. Nakonec se jí podařilo nalézt v garáži zaprášenou krabici se starým kávovarem, který tam pravděpodobně ještě uložila její prateta. Nadšeně tedy vytáhla omšelý přístroj a po svém se ho pokoušela přimět k činnosti.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 001

K její vlastní smůle se však kávovar zdál rozbitý a nefungoval jak měl.
"Krám jeden!" Zvolala otráveně.
"Paty?" Oslovil ji hlas její sestry.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 002

"Ty už jsi vzhůru?" Patricie se na ni podívala přes rameno.
"Ano... a tahle věc... zatraceně!" Zahromovala, když se pokusila snad po sté otevřít šuplík na kávu.
"Kde jsi vzala ten kávovar?"
"Byl v garáži..."
"V garáži? Nepamatuji se, že by tam něco takového bylo... jsi si jistá, že je náš?"
"Byl v naší garáži pod vrstvou prachu, myslím, že není důvod si myslet něco jiného," odvětila přes rameno Patricie. Znova se pokusila násilím otevřít malá dvířka na kávu, když se k ní Emilie přiblížila.
"Musíš stisknout tenhle malý knoflík..." ukázala na drobné tlačítko vepředu na kávovaru. Patricie ho letmo stiskla a starý stroj konečně uposlechl její pokyn.
"Jak jsi to věděla?!"
"Měli jsme podobný kávovar v práci... ale proč jsi se ho rozhodla tak rychle zprovoznit?"
"Potřebuji kávu... a to nejlépe z kávovaru... pomalu odkapávanou jestli mi rozumíš... chtěla jsem si prostě udělat jiné kafe, než to ze staré konvice, chápeš?" Emilie si ji nechápavě změřila.
"Ty jsi naštvaná... jak dlouho jsi spala? Vůbec nevím kdy sis šla lehnout..."
"Nevím... možná hodinu, dvě... teď prostě jen potřebuji kávu..."
"Paty, myslím, že bychom si měly promluvit... s Andym bys to měla rychle ukončit, když už kvůli tomu nemůžeš ani spát." Patricie se k ní otočila s hrnkem plné voňavé kávy.
"Ach... Emilí... já nejsem tvůj pacient!"
"To nejsi, ale jsi moje sestra a dělám si to tebe starosti. Povíš mi, co tě trápí?" Patricie si vzdychla.
"Fajn, ale nebudeš si myslet, že jsem divná?"
"Ne," ujistila ji s mírným úsměvem, zatímco si sama nalila z kávovaru voňavou tmavou tekutinu. Později tak obě skončily s hrnkem u stolu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 015

"Myslím, že už mi začíná harašit... víš, jak jsem ti říkala, že mám pocit, že mezi mnou a šéfem je něco... zvláštního?" Emilie tiše přikývla.
"Vím, že je to nesmysl... jak by si mě mohl někdo jako on všimnout! Má pod palcem celý Podivín... je uhlazený a dokonalý... možná trochu zatvrzelý a studený, ale já věřím... cítím, že je ve skutečnosti trochu jiný a když se směje... já..." vypadala jako kdyby nedokázala dát dohromady celou větu. Emilie na ni pohlédla a trpělivě vyčkala než její sestra znova nalezla nit.
"Zkrátka zdál se mi sen... ve kterém byl Andy a byl ke mně znova odporný... no a pak se tam objevil šéf a já... jsem ho políbila..." jakmile to vyslovila nahlas, její tvář polila červeň. Emilie přikývla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 012

"Vždycky jsem věděla, že ho miluješ," odvětila klidně.
"Ale já si nejsem jistá, jestli to tak je! Jen se podívej na mě a na jeho! Víš jedna věc byla, když jsem jím byla okouzlená, ale druhá... mám pocit, že ho znám celý život... tohle se mi ještě nikdy nestalo! A to jsem chodila se spoustou mužů... ale on, ačkoli jsem ho nikdy skutečně nepolíbila... a on se nikdy netvářil déle než pár vteřin, že bych ho mohla zajímat... mám pocit, že mezi námi je to skutečné... jsem už vážně blázen... zatracený Podivín!"
"Paty, není nutné se rozčilovat. Pan Margison je hodně zvláštní a má pro tebe slabost, ale má tajemství, které neznáme..."
"Myslíš, že má pro mně slabost?" Vyhrkla místo jakékoliv jiné reakce. Emilie si vzdychla, mohla očekávat, že se chytne zrovna tohohle.
"Je to očividné, už několikrát se pustil do situací, které nebyly v jeho kompetenci. Opravil nám autorádio, zachránil nás před policisty... běžnému člověku by to bylo jedno, ale on se stará a jediný rozumný důvod proč to dělá jsi ty... dalším by mohl být Nervózní."
"Nervózní? Vždyť o něm nic neví! A sám nám přeci řekl, že nepovažuje Nervózního za hrozbu!"
"To ano, ale jak říkám... má tajemství, které ho očividně sužuje a kvůli kterému zřejmě nosí svoji pečlivou masku. Nevíme co to je... celé tohle město se točí kolem Nervózního..." Patricie se zamračila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 011

"Jenže můj šéf není žádný šílenec! Jsem si jistá, že nemá s Nervózním nic společného! Sice se potápí ve svém vlastním světě, ale určitě jeho světem není nějaká nemožná laboratoř! Miluje veterány a umí vařit! A má pohled na který by potřeboval zbrojní průkaz... a..." Patricii pomalu docházel dech, jak se snažila Simona obhájit. Emilie se na ni usmála.
"Miluješ ho, ale ani jedna z nás ho nezná dost dobře na to, abychom si mohly být jisté, že je to dobrý člověk... poslední dny mě naučili příliš nevěřit... tohle místo je nebezpečné."
"Ale to neznamená, že můj šéf je nějaký pošuk! Já mu věřím, ať si pro mě za mě třeba Podivín sedne na zadek!"
"Paty... jediné o co tě poprosím je to, aby jsi byla opatrná..." zašeptala.
"To ani nemusím. Nehrozí, že by mezi námi něco bylo. On žije na svém piedestalu a já v krabici od bot... doba kdy bych se mohla postavit před Alicii a vidět ji jako rovnocennou soupeřku už dávno minuly... žijeme od měsíce k měsíci a splácíme dluhy... my dva nikdy nebudeme spolu..." jen co to vyslovila...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 018

...se v místnosti zjevil Nervózní.
"A podívej kdo je tady! Nervózní... neříká ti něco jméno Simon Margison?" Zvolala na něj svoji otázku Patricie. Nervózní se zatvářil zmateně a zůstal na chvíli stát na místě. Mělo by mu to jméno snad něco říkat? Zlehka si protřel spánky, ale jeho mozek mlčel. Zavrtěl hlavou.
"Vidíš! Já to říkala! Ty nejdůležitější věci si pamatuje... vlastním způsobem... a vyvolalo by to u něj reakci! Ale teď vidíš, že se nic nestalo! Můj šéf je nevinný!" Vyhrkla nadšeně a plácla do stolu. Nervózní nad jejím gestem nadskočil. Stále si nebyl jistý z čeho má tak velkou radost.
"Nervózní! Nestůj tam jako solný sloup a sedni si!" Vykřikla na něj a ťukla na židli vedle sebe. Nervózní sklouzl z jejího obličeje na sedátko židle. Co měl být solný sloup? Emilie se na něj zahleděla a usmála se na něj.
"Pojď si sednout. Paty má dneska zvláštní den," pronesla jeho směrem. Nervózní přikývl a posadil se vedle ní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 030

"Nemám zvláštní den! Ale nechci, aby se z tebe stala paranoidní osoba věřící na to, že na každém rohu číhá nebezpečí!" Rozhodila rukama.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 032

"Nejsem paranoidní, ale opatrná. Nechci, aby se nám cokoliv přihodilo..."
"Neměj strach, šéf o mě ani nezakopne, takže se není čeho obávat... já se spíš teď potřebuji zbavit těch uzlů co mám v hlavě," zamumlala a důkladně se napila z hrnku. Nervózní se zmateně zahleděl na Emilii.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 031

Nebyl si jistý o čem obě ženy hovořily. Schylovalo se snad k nějakému neštěstí? A proč měla Patricie v hlavě uzly?
"Teď se pokusím sehnat Andyho... musíme si promluvit a tentokrát se nenechám zahnat do kouta..." zvolala než se rychle zvedla, vložila hrnek do dřezu a zmizela kdesi v domě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 045

Emilie si vzdychla, sice ve svém nitru cítila, že není Simon nebezpečný, ale mohla tady vůbec někomu důvěřovat? Simon byl jeden z nejbohatších lidí v Podivíně. Byl sice zvláštní a lidé mu s oblibou říkali "Ledový král", ale jak byl doopravdy moc ledový? Zlehka si pročísla vlasy, když na sobě ucítila pohled Nervózního. Pomalu se otočila a uvědomila si, že jim zjevně nerozuměl ani slovo. Věnovala mu mateřský pohled, než se pustila do vysvětlování toho, čeho byl svědkem.

Později se tak Patricie pokusila dovolat Andymu, ale k její vlastní smůle jí její skoro expřítel nebral mobil. Proto se rozhodla k riskantnímu kroku... navštívit ho. Patricie naštěstí znala jeho adresu, proto se mohla s východem prvních paprsků objevit před jeho přívěsem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 001

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 002

Chvíli tak zůstala stát před jeho domovem, než se vydala ke dveřím. Ve své hlavě si ho snažila přestavit, jak napojuje přívěs ke svému autu a odjíždí pryč. Ve své podstatě si to nedokázala přestavit... jeho pojízdné obydlí bylo tak velké, že jí přišlo, že si ho snad musel sám postavit.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 004

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 005

Nakonec ji její nohy donesly až před jeho práh. Několik vteřin se tak dívala na jeho zašlý zvonek s nápisem Seeley, než se odhodlala ho stisknout. Jenže zastaralý ohlašovač návštěv mlčel. Patricie ho několikrát stiskla než usoudila, že je zjevně rozbitý. Zlehka tedy zaklepala na dveře a vyčkávala.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 006

Nebyl snad Andrew doma? Napadlo ji po několika minutách čekání. Otráveně si vzdychla, než důrazněji zaklepala na dveře. K jejímu vlastnímu zděšení hlavní vchod pod jejím "něžným" dotekem povolil a pootevřel se. Patricie vykulila oči a rozhlédla se. Nestalo se snad něco Andymu, že neměl zabezpečené dveře? Znova se rozhlédla a když se ujistila, že ji nikdo nevidí, se pomalu odvážila vejít dovnitř.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 008

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 009

Při pohledu na poházené věci Patricii napadlo, že je buď Andrew bordelář nebo ho opravdu někdo vykradl. Až pak zaslechla z protějšího pokoje hlas a smích Andrewa a trochu se jí ulevilo.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 012

Odhodlaně se tedy nakonec vydala k hlučnému pokoji,...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 013

...kde ji při pohledu na daný rámus spadlo srdce až do žaludku. Andrew tam opravdu byl, ale nebyl sám. V Patricii se nahromadil vztek...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 015

"ANDY!" Zakřičela na něj. Andrew se odklonil od blondýny a mechanicky se otočil za hlasem. Zmateně si prohlédl Patricii.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 021

"Co tady děláš?" Vyhrkl. Patricii cukalo obočí a nebyla si jistá, zda se dokáže ovládnout, aby ho rovnou na místě nezaškrtila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 019

"Ty máš ještě drzost se mě ptát?!! Po tom co jsi mi včera řekl... a teď jsi tady s touhle...!" Ukázala na ženu za jeho zády. Andrew jen pokrčil rameny.
"Já za to nemůžu..." odvětil klidně s pokřiveným úsměvem. Patricie se zamračila ještě víc, pokud to bylo vůbec ještě možné.
"Ty zmetku jeden!" Zvolala než se rozpřáhla...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 025

...a uštědřila mu několik pohlavků. Andrew se pokusil před jejím výpadem uchránit a tak ji rychle chytil za zápěstí.
"Můžeš se uklidnit?!" Patricie se mu divoce vyškubla.
"Už na mě nikdy nesahej! Už od začátku jsem věděla, že jsi mizerný Cassanova... ale víš ty co... je mi tě líto! Jen si střídej holky jako ponožky... mě je to už jedno!" Zakřičela mu do tváře.
"Ty se se mnou nemůžeš rozejít?!" Vyhrkl.
"Vážně? Tak se dívej! Už tě nechci nikdy vidět! A nevolej mi! Nazdar!" Zvolala rázně než vyběhla z pokoje. Andrew jí byl v patách.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 030

"Počkej, princezno!" Zavolal na ni. Jenže Patricie ho ignorovala a tak k ní vyběhl a chytil ji za předloktí. Patricie se mu znova vysmekla a probodla ho pohledem.
"Co chceš?!" Vyštěkla. Andrew se usmál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 032

"Jen jsem ti chtěl připomenout, že beze mě zůstaneš už navěky sama... a za to co se stalo si můžeš sama, kdyby jsi ke mě byla milejší... navrhuji, abychom na tohle zapomněli a vše bude jako dřív..."
"To myslíš vážně?!"
"Ano!" Ujistil ji nadšeně.
"Copak jsi mi nerozuměl, když jsem ti řekla, že tě už nechci nikdy vidět?! Dej mi pokoj!"
"Ale to nemůžeš myslet vážně! Nebuď tak melodramatická... vždyť se nic nestalo..."
"Jsi otřesný! Nech mě už být!" Zvolala. Andrew se zasmál.
"Vrátíš se... vím to... po tolika zkušenostech... ani se nedivím, že tě opustili, ale já nejsem takový... to ty mi dáváš kopačky, na to nezapomeň!"
"Neboj, na to se nedá zapomenout! Sbohem!" Zakřičela než vyběhla z přívěsu. Andrew se postavil do dveří.
"Zůstaneš sama! Nikdo v Podivíně o tebe ani nezakopne, to mi věř! Ještě budeš myslet na to jakou chybu jsi udělala!"
"Raději budu sama než s tebou!" Zakřičela na něj v půli cesty.
"Tomu ani ty sama nevěříš! Ačkoli jsi celkově nudná, ty někoho potřebuješ!" Patricie se zastavila a ohlédla se po něm. Její oči plály. V ten okamžik se sehnula, sebrala ze země kámen a hodila ho po něm. Andrew se jen tak tak vyhnul její dokonalé mušce. Až pak se Patricie znova pořádně nadechla a vyběhla ke svému autu.



Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 552
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty12/05/19, 08:37 am

Páááni. Šokovaný No trochu jsem něco takového čekala, je to hajzl, pardon za ta slova, ale to oslovení si právě zaslouží. Vysmátý Chudák Paty, ale snad jí to konečně otevřelo oči a dostala sílu ho poslat k šípku. Plačící

Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1045
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty12/05/19, 09:08 am

Fakt otřesné chování.. dobře, že se to stalo! Patricie je mi hrozně líto, že ještě tohle musela na vlastní oči vidět. Sice tam šla s přesvědčením rozchodu, ale kdo ví, jestli by na ni ten blbec nějak ještě nezapůsobil a nepřemluvil ji - a po tomhle už by se snad nedala přemluvit k tomu, že se s Andym "nemůže rozejít"! Konečně je s ním konec! Vzteklý
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1171
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty12/05/19, 03:04 pm

Konečně udělala Patricie tu jedinou správnou věc, kterou takový pacholek jako Andy zasloužil *THUMBS UP* Takhle ponížit jeho mužské ego, doufám, že ty facky byly pořádné Chichichi
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1138
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty14/05/19, 10:13 pm

Díky holky Pro Tebe myslím, že se nemusíte bát, že by se Patricie chtěla k Andymu vrátit Mrkající jinak Ludmi, myslím, že byly, protože ho pro jistotu profackovala dvakrát a tvářila se u toho pořádně potěšeně Vysmátý jen doufám, že jim teď nebude Andrew chodit převracet popelnici Vysmátý



37.část - Slon v porcelánu

Patricie se vrátila poměrně brzy domů, kde se hned ve dveřích srazila s Emilií.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 001

"Paty, proboha! Co se ti stalo? Provedl ti něco?!" Vyhrkla Emilie sotva spatřila její slzy. Patricii se roztřásla ramena a...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 002

...vběhla své sestře do náruče.
"Cítím se tak zle! Ten idiot... pitomec... on mě podvedl..." vykoktala, zatímco její tělo zmítaly vzlyky. Cítila se tak neuvěřitelně ponížená, tak poskvrněná. Ještě nikdy ji žádný muž takhle neublížil... ty slova co jí řekl, se jí začaly ozývat v hlavě, sotva z ní vyprchal hněv. Všechno co z jeho úst zaslechla v ní zanechalo bolavou stopu, i když si to odmítala přiznat. Bylo to jako kdyby se v ní praly dvě Patricie, jedna která měla pocit, že má možná Andrew trochu pravdu a ta druhá, která by ho s chutí vystřelila na Mars. Emilie ji jemně stiskla.
"Je to pitomec... vůbec si tě nezasloužil," zašeptala jí do ramene a snažila se ji upokojit.
"Ale proč já?!" Vyhrkla a pohlédla na ni skrz oponu slz.
"Už zase... každý muž ode mě uteče z nějakého důvodu... jsem opravdu tak nudná a příšerná?!" Emilie jí věnovala mateřský pohled.
"To co říkáš je naprostý nesmysl... jen jsi prozatím neměla štěstí." Patricie si nešťastně setřela slzy z tváří a usadila se na gauč. Emilie se hned chopila místa vedle ní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 022

"O Andym jsi stejně neměla nikdy valné mínění a teď se budeš moci konečně věnovat někomu normálnímu..."
"Jenže kdo je pro mě tady normální? V Podivíne nejsou normální muži! Nikdy jsem si neměla s Andym cokoliv začínat... bylo to od samého začátku odsouzené ke konci... a to co mi řekl... ach Emilí... mám pocit, jako kdybych za to mohla já! Vím, že je to pitomost, ale nemohu si pomoci... všechny moje vztahy skončily katastrofou, ale tohle... tohle byla atomová bomba!"
"Paty, uklidni se... každá věc je k něčemu dobrá, ano? Důležité je, že jste se konečně rozešli a budeš mít pokoj. Rozhodně za to nemůžeš ty, problémem ale je, že vystihl tvoje slabiny, proto ti přes ně ubližuje. Je to opravdu odporný způsob... a dělá to pravděpodobně jen proto, že u tebe nedosáhl toho co chtěl..."
"A jaké jsou moje slabiny?!" Vyhrkla zoufale. Emilie se zhluboka nadechla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 023

"Na první pohled ráda působíš jako schopný malý gladiátor, který si klestí svoji vlastní cestu hlava nehlava. Lidé tě považují za extrémně veselou a trochu lehkovážnou, ale ve skutečnosti... jsi hodně citlivá a všichni to dříve nebo později poznají. Tvoje pověst a vzhled je pro tebe vším, ačkoliv na své tváři ani tolik nevisíš. Ale nechceš, aby to kdokoliv poznal... ze všech sil se snažíš, aby tě lidé brali takovou jaká si přeješ být... silná, odvážná, snadno řešící problémy... ráda skrýváš svoje starosti a bolesti, protože máš pocit, že by tě lidé neměli rádi, kdyby věděli, že se ve skutečnosti umíš bát..."
"Já se ničeho nebojím!" Zvolala.
"A o tom právě mluvím. Až přijmeš i svoji křehkou stránku, pak ji nikdo nebude moci obrátit proti tobě. Protože ty jsi skvělá, Paty. Nezáleží na tom, že jsi se nestala slavnou modelkou, ani není podstatné, kolik mužů tě poslalo k vodě... jsi jedinečná se svými starostmi i radostmi, takže přestaň uvažovat nad tím, že je to tvoje vina, že tě Andrew podvedl. Ten pitomec si chtěl hlavně povýšit svoje ego a vzhledem k tomu, že se mu to s tebou nepovedlo, tak útočí na tvoji slabou schránkou. Takže jediný způsob, jak se mu bránit je ho ignorovat a nenechat se rozhodit. Až pochopí, že ti je naprosto volné, co ti vykládá, tak ti dá pokoj... zkrátka nesmí mít pocit, že má navrch..." Patricie několikrát zamrkala, možná některá Emiliina slova dávala smysl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 005

"Mám ho ignorovat? To nejde! Dnes jsem po něm... hodila kámen..." zamumlala. Emilie vykulila oči, ale vzápětí se začala smát. Až potom, kdy Patricie spatřila rozzářený obličej své seriózní sestry, se jí rozjasnila tvář také.
"Opravdu? A trefila jsi se?"
"Ne... ten idiot má dobré reflexi... takže máš pocit, že to byla chyba?"
"Nebyl to úplně nejlepší nápad, ale moc se mi líbí představa, jak po něm házíš kamenem," zvolala mezi marnými pokusy zkrotit svůj smích.
"Takže co tedy? Ukázala jsem mu, že z něj mám strach? Nebo že mě naštval?"
"Myslím, že pochopil, že zuříš... předpokládám, že potom už na tebe nemluvil..."
"Ne," odvětila Patricie.
"Trochu jsi ho zahnala do kouta... jako tvoje sestra ti říkám, jen do něj! Ale jako psycholožka... buď opatrná a pokus krotit svoje pocity na nejvyšší úrovni, protože nic nikoho nedokáže vytočit víc, než netečnost oběti... myslím, že ho pak to popichování přestane bavit rychleji... protože se pro něj staneš až moc velkým soustem," mrkla na ni.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 006

"Tak tomu se mi nechce moc věřit, ale děkuji, Emilií za psychologickou poradu zdarma... a jaká je tvoje slabá stránka?"
"Příliš se nechávám strhnout prvním dojmem a většinou proto mi moc vztahů nevyšlo. Zkrátka se každému moc hrabu v gestech a dalších věcech... asi to bude blok z práce," nervózně se zasmála.
"Takže jsme obě vlastním způsobem divné," mrkla na ni. Emilie pokrčila rameny.
"Není to úplně správné označení, ale asi ano." Patricie se natáhla ke svojí sestře a sevřela ji v náručí.
"Víš, že jsem ráda, že tě mám? Někdy mám pocit, že jsme jen samy dvě proti celému světu, který se proti nám spikl..."
"Nikdo se proti nám nespikl a ještě je tu Nervózní."
"Ano, náš pan tajemný... docela se do naší partičky hodí a kdo ví... třeba až jednou jeho mozek dostane nová kolečka a jeho skutečné já nebude magor s velkým M, tak třeba... vy dva..." Emilie se od ní odtáhla a zděšeně si ji změřila.
"Co to říkáš? Nervózní je můj pacient!"
"To ano, ale... myslím, že se necháme překvapit, pokud obě neskončíme v kriminále..."
"Paty, nikdo neskončí v kriminále... budeme v pořádku... všichni," pokusila se ji ujistit.
"Dobře," zašeptala, než se pomalu zvedla z pohovky.
"Ty někam jdeš?"
"Půjdu do práce..."
"Ale Paty, nechtěla by sis vzít volno? Myslím, že by ti pomohlo být doma a trochu si odpočinout..."
"Jenže pokud bych tu zůstala sama, tak by se mi v hlavě začaly honit netopýři... bude mi lépe... tam..." ukázala za sebe.
"Ale je hrozně brzy!"
"To nevadí, trocha čerstvého vzduchu mi pomůže... už si se mnou nedělej hlavu, sestřičko... chci se dnes už jen ponořit do práce a..." její myšlenky se ztratily, když si ve svém nitru uvědomila, proč tolik chce jít pracovat. Simon... byla velká pravděpodobnost, že tam bude a ta myšlenka ji naplnila podivným pocitem klidu, po kterém toužila. Rychle si navlékla správné boty.
"Nejsem si jistá, že je to dobrý nápad..."
"Jsem v pohodě, s rozchody mám velké zkušenosti a po tvém výkladu se cítím lépe, věř mi. A v restauraci bude hora lidí... a Andy... ten tam jistě nepřijde s mým šéfem se nesnášejí... bude to dobré," zamumlala, než rychle vyrazila z domu.

Restaurace se skutečně zdála být prázdná a kdyby nespatřila na pohovce Simonův kabát, myslela by si, že tu nikdo není. Chvíli tak zůstala stát v hlavní části restaurace a prohlížela si ji. Pracovala tu už několik měsíců a až nyní si začínala všímat drobných detailů od ozdobného kraje ubrusů až po vykládanou podlahu. Až pak se jí začalo zdát to místo tak cizí, že se musela otřást. Jako kdyby se všechno změnilo... jako kdyby se změnila ona. Zlehka si stiskla paže a sklonila zrak. Ucítila jak se jí do hlavy znova začínají dostávat výčitky a tak jen zuřivě zavrtěla hlavou. Nechtěla už na to myslet, nechtěla se cítit jako méněcenná osoba. A ve chvíli kdy si znova myslela, že se jí opět dostanou slzy do očí se otevřely dveře...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 028

...a Simon Margison se zjevil ve své restauraci. Nevypadal však že by si ji všiml, spíše naopak.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 030

Znuděně listoval nějakou knihou a tvářil se u toho... jako Simon. Pro Patricii to bylo jako kdyby do tmavého podniku, přišlo světlo. Simon se sice netvářil přátelsky, ba co víc, čím déle listoval zelenou knihou, tím více se mračil, ale jí přišel jako nádherný muž.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 033

Nakonec se nedokázala ubránit skutečnému úsměvu. Srdce jí bušilo v hrudi tak silně, že měla co dělat, aby se vůbec dokázala udržet na místě. Svrběly jí ruce, jak toužila po tom se ho dotknout... položit mu hlavu na rameno a vnímat, jak moc velký rozdíl je mezi jejím přeludem Simona a tím skutečným... věděla, že s ním by mohla cítit bezpečí... pevně semkla prsty u rukou a zabodla si nehty do měkké části dlaně. Nesměla se zachovat hloupě... nesměla... až pak se Simon ohlédl a v jeho tváři se objevilo upřímné překvapení a později zděšení.
"Dvořáková! Co tady proboha děláte?!" Zvolal, zahodil knihu na pohovku a dlouhými kroky k ní přistoupil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 034

Patricie se zhluboka nadechla a vnímala jeho blízkost... byl na dosah ruky a studená modř jeho očí si ji prohlížela... vypadal vyděšeně? Napadlo ji. Simon několikrát zamrkal a vyhrnul si rukáv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 035

"Jste tu o neuvěřitelné dvě hodiny, třicet pět minut a padesát sekund dříve, Dvořáková! Můžete mi to nějak vysvětlit?" Na tváři se jí objevil drobný úsměv a vnímala v sobě jak se její nově postavené sebevědomí hroutí. Zavrtěla hlavou. V téhle chvíli chtěla být jen s ním a žádný jiný pořádný důvod, proč přišla dřív do práce jí nenapadal. Simon udělal další drobný krok k ní, tentokrát už obavy z jeho očí přímo křičely.
"Většinou jste mnohem víc výřečná... zahrnujete mě nekonečnými otázkami a teď mlčíte a přijdete dřív do práce? Kdo vám co provedl? Ublížil vám někdo?" Znova pocítila to nutkání se mu vrhnout kolem krku a pořádně se vyplakat. Měla pocit, že jen v jeho náručí se jí podaří cítit klid. Zavrtěla hlavou.
"Dvořáková! Odpovíte mi konečně? Vaše oči... vy jste plakala? Kdo vám ublížil?!" Patricie se zhluboka nadechla a konečně se jí podařilo najít hlas.
"Jsem v pořádku..."
"To vykládejte holubům na střeše! Vidím na vás, že se něco stalo... proč jste mi nezavolala? Dal bych vám volno, ať už vás tíží cokoliv..." Patricie ztěžka polkla.
"Vy chcete abych šla pryč?" Vrhla po něm smutný pohled. Simon se zatvářil zmateně. Nebyl si jistý, co vlastně znamenaly její odpovědi.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 037

"Jediné co chci, je váš klid. A myslím, že doma vám bude lépe... vy pláčete!" Patricie si nepřítomně setřela slzu, která ji náhodou unikla z oka.
"Jsem v pořádku... takže chcete abych odešla?"
"Co je tohle za otázku? Nezáleží na tom co chci já, ale na tom co si přejete vy!"
"Já chci být tady... s vámi..." to poslední pronesla tak tiše, že by to dokázal zaslechnout jen málokdo. K jejímu štěstí či smůle, patřil Simon k té menšině a daná informace ho donutila ztuhnout natolik, že se zdálo, že přestal dýchat.
"Mohu tu tedy zůstat?" Zeptala se nesměle.
"Samozřejmě," odvětil prkenně. Patricie přikývla.
"Děkuji," zašeptala, ...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 039

...než donutila své nohy opustit hřejivé místo Simonovi přítomnosti. Simon tak zůstal stát několik minut na místě jako přikovaný. Co se to s ní stalo? Honilo se mu hlavou, než se přiměl, aby odnesl zelenou knihu výdajů do své kanceláře.

Za několik minut stála Patricie v kuchyni u dřezu a myla si ruce.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 001

Netušila kolikrát už tenhle úkon provedla, ale tekoucí voda a mýdlo matně připomínající dezinfekci jí z nějakého důvodu uklidňovalo. Ve své podstatě to byla jednoduchá věc, namočit ruce, donutit gel pěnit a potom smýt a nakonec znova... tolik si přála podobným způsobem ze sebe smýt Andrewova slova. Nikdy by ji nenapadlo, jak moc jí to může zasáhnout. Možná nakonec měla Emilie pravdu s její citlivou stránkou... možná prostě nebyla tak silná jak si přála být. Ztěžka nakonec stiskla kohoutek, aby přestala plýtvat vodou. Najednou nevěděla proč tu chtěla tolik být... možná by jí pomohla pořádně dlouhá pěnová koupel... možná... by jí prostě jen pomohlo být se Simonem. Zlehka se objala oběma rukama a pomalu si začala uvědomovat tíhu vlastní situace. Andrew jí ponížil a Simon... byl nedosažitelný jako hvězda na nebi. Možná tu byl, ale nikdy s ní nebyl doopravdy. Občas se zdálo jako kdyby byl za sklem. Jeho maska mu seděla až příliš pevně na pěkně tvarovaném obličeji. Zhluboka se nadechla a posadila se na židli. Položila si hlavu do dlaní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 004

Navíc pro něj nebyla dost dobrá, to bylo jasné. Simon byl zasnoubený s dokonalou a naprosto nesnesitelnou Alicií, jejíž rodokmen nejspíše sahal až za hranice známého světa, zatímco ona... byla nyní bezvýznamná a naprosto ponížená. Její sebevědomí se v téhle chvíli válelo na zemi jako kus hadru. Ucítila uvnitř sebe znova bolest a propustila uzdu své bolesti...

Simon mezitím střídavě postával a přecházel před kuchyní jako lev v kleci...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 003

Cítil v sobě neklid. Nedokázal vydržet nad žádnou prací a s každým výdajem nebo příjmem měl chuť praštit o zem. Netušil co se s ním stalo, ale byl si jistý, že nebude mít pokoj, dokud nepřiměje Patricii, aby se chovala zase jako dřív. Nesnesl ji vidět v takovém stavu. Jako malý školák se tak nakonec zahleděl drobným kulatým okýnkem, aby se ujistil, že Patricie dělá, to co si myslí... pláče. Rozčileně nakonec vstoupil do pokoje...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 005

"Dvořáková! Jen doufám, že mi teď nebude vykládáte, že nepláčete, protože vám nevěřím ani slovo! Jste průhledná jak sklo!" Patricie sebou divoce cukla. Ani ve snu by ji nenapadlo, že se Simon zjeví v kuchyni.
"Šéfe..." zašeptala, rychle si setřela slzy a postavila se k němu zády.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 007

"Tak dozvím se konečně, co donutilo někoho jako jste vy, si vyplakat oči? Stalo se snad něco vaší sestře?"
"Ne!" Vyhrkla rychle. Ani si nechtěla představovat podobnou možnost, Emilie byla pro ni jediná jistota, která ji zbyla.
"Dobře... povíte mi to? Já... nejsem moc dobrý v říkání těch správných uklidňovacích věcí... ale slibuji vám, že neřeknu nic, co by vám mohlo ublížit ještě víc." Patricie se k němu letmo ohlédla. Simon sebou cukl, když spatřil její dokonale rudé, napuchlé oči.
"Vím, že mi nevěříte... ani bych se vám nedivil... jsem ledový král, ne? Ale pravda je taková, že moje skutečná přezdívka by měla znít slon v porcelánu... je však nutno podotknout, že ledový král zní noblesněji," Patricie se musela pousmát jeho hlasitým úvahám.
"Vidíte? Tohle se mi líbí víc..." zašeptal a z kapsy vytáhl jeden ze svých monogramem opatřených kapesníků.
"Tady, vemte si ho... ale nedám vám už ani jeden, aby vám to bylo jasné, protože v mém podniku se nepláče," upozornil ji. Patricie nepřítomně přikývla a otřela si obličej.
"Jste na mě hodný..."
"A jaký jiný bych měl být? Sice je pravda, že si na vás stěžovalo pár mých zákazníků, ale naopak většina chtěla vaše telefonní číslo... měl jsem co dělat, abych jim vysvětlil, že moje restaurace není nějaká zatracená seznamka!" Patricie mu pohlédla do očí.
"Vy mi lžete..." zamumlala a sklonila hlavu ke kapesníku.
"Lhaní mi moc nejde, Dvořáková... lidé o mně říkají, že jsem na to až moc rezervovaný a nedokážu vymyslet nic smysluplného, čemu by se dalo věřit..."
"Pak mají asi pravdu..." zašeptala a zakryla svoje oči, aby neviděl její slzy. Simon několikrát zamrkal. Tohle byl Patriciin problém? Měla pocit, že není dost hezká, aby s ní někdo chtěl jít na rande? Zavrtěl hlavou. Sám byl až překvapený jak jeho pragmatický mozek dokázal pracovat s tak podivnými informacemi. Zlehka k ní natáhl paže a chytil ji za ramena. Nebyl si jistý, co má udělat, aby přestala plakat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 008

Patricie sebou cukla, ale nepohnula se ani o píď. Obávala se vlastních rozjitřených nervů i letmého doteku svého šéfa, který jí začal třít ramena.
"Jestli máte pocit, že nejste dost hezká... pak vám koupím zrcadlo, to největší co se dá sehnat, aby jste konečně pochopila, jak krásná jste, ano?" Patricie zprudka zavrtěla hlavou.
"Jsem váš šéf, mě se neodporuje... a prozradíte mi konečně důvod vašeho smutku? Nebo jde jen o váš vzhled?" Simon ani nepotřeboval odpověď, ale chtěl to slyšet z jejích úst... chtěl si být jistý. Už dávno tušil, že za to může Andrew. Nebyl hloupý na to, aby mu nedošlo, proč Patricie ztratila víru v sebe. Při té myšlence ucítil, jak se mu začal vařit mozek... pak však jeho oči klesly k třesoucí Patricii a došlo mu, že musí být v klidu. Emoce přece dokázal kontrolovat na výbornou nebo ne? Zhluboka se nadechl a nasadil jednu ze svých dokonalých masek. Patricie k němu zvedla zarudlé oči plné slz a v ten okamžik se Simonův pohled změnil. Nedokázal na ni použít svoje naučené emoce... Zlehka k ní sklonil hlavu, aby měl oči v její výšce.
"Patricie, povězte mi, kdo vám ublížil, prosím..." vydechl tiše. Řekl její jméno... najednou nedokázala nevyhovět jeho prosbě. Zmuchlala jeho kapesník do své dlaně a natáhla hlavu jeho směrem.
"Andrew..." to jméno z ní vypadlo tak jemně, že se skoro zdálo jako kdyby ani nepohnula rty. Pro Simona to však bylo jako kdyby po něm hodila granát. Prudce ji pustil.
"Ten idiot!" Vykřikl do ticha a přidal k tomu několik ostrých slov v cizím jazyce.
"Já to věděl... já...," došla mu slova jakmile spatřil zděšenou Patricie s mokrým obličejem. Rychlým krokem k ní přistoupil.
"Omlouvám se... já... takhle se nikdy nechovám... já..." díval se na ni a najednou měl pocit, že slova nestačí. V ten okamžik ho napadla další věc, kterou běžně nedělal. Jeho ruce našly její křehké tělo. Zlehka si ji přitáhl za pas k sobě a položil si její hlavu na svoje rameno. Až nyní měl pocit, že dělá tu správnou věc.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 012

"Opravdu se vám omlouvám... moje chování je neomluvitelné..." Patricie stiskla jeho sako a přivinula se k němu pevněji. Bylo jí jedno co řekl předtím, důležité bylo, že byl tady a jeho paže byly omotané kolem ní. Už předtím měla pocit, že se bude cítit lépe v jeho náruči... ale nyní pochopila, že šlo víc než o to... cítila se v bezpečí... cítila se doma. Jeho náruč přesně pasovala k té její, byly jak dva dokonalé kousky skládačky.
"Dokážete mi odpustit, že jsem se choval nevhodně?" Zeptal se jí po chvíli.
"Odpustím vám cokoliv," zašeptala. Simon odklonil její hlavu od svého ramene.
"Ne, nemůžete mi odpustit cokoliv... musíte mít vlastní názor... a musíte být šťastná, ano? Nic jiného po vás nechci..."
"Teď nemohu být šťastná..."
"Chápu, že vás trápí, co vám provedl Andrew... opravdu mě to mrzí..."
"Myslím, že jste to tušil..."
"Bohužel... doufal jsem, že tentokrát to bude jinak... přál jsem si... nyní už vím, že není třeba vkládat velké naděje do někoho, kdo si ji nezaslouží a vlastně se o ni ani nijak nepřičinil..."
"Slíbíte mi něco?"
"Mohu slíbit jen to, co dokážu splnit," odvětil pragmaticky.
"Budete mi vyprávět o Andym?" Simon sklonil zrak. Už teď věděla, že toho o něm ví hodně... mnohem víc, než by si dokázala představit. Zavrtěl hlavou, zvedl k ní svou tvář a chytil ji za obličej.
"Jsou věci, které je lepší, že nevíte... protože určité skutečnosti vás mohou tížit jako kámen... a já bych nikdy na vaše záda nepoložil ten nejtěžší z nich... proto vám slíbím, že vám povím vše, co mohu... ale na oplátku budu chtít, aby jste přestala plakat..." Patricie přikývla.
"Mohu vás o něco poprosit?" Simon přikývl.
"Můžete mě ještě na chvíli prosím... držet?" Vykoktala. Simon prudce zamrkal, ale vyhověl jí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 014

A v ten okamžik začal čas plynout pomaleji...

Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 552
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty15/05/19, 11:36 am

Nádherné pokračování. Že by Simon pomalu ukazoval jeho druhou, křehkou stránku. Vyplazující jazyk Docela překvapil a to se mi začíná líbit. Mám z něj osobně podobný pocit, jako Paty. Červenám se
Jinak doufám, že se s tím Paty dokáže brzy vyrovnat, je to silná dívka Úsměv .

Co se týče té popelnice, myslím si, že si můžeš být jistá, že to tak bude + možná občas přijdeš o noviny Válím se smíchy Zmatený .
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1171
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty15/05/19, 08:12 pm

Kéž by bylo víc takových šéfů ... Červenám se Doufám, že je v tom objetí nikdo nenačapá ! Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 5 Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Ze života Nervózního Jedince
Návrat nahoru 
Strana 5 z 9Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 2 :: Vaše příběhy - TS2-
Přejdi na: