Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share
 

 Ze života Nervózního Jedince

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10  Next
AutorZpráva
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty13/06/19, 06:10 pm

Moc děkuji Hello Pro Tebe

No Simon má takových zvláštních setkání víc Vysmátý docela jsem byla překvapená, když jsem otevřela jeho panel vztahů a našla jsem tam kopu jeho kamarádů Vysmátý (i když Artur, který se ve hře jmenuje jinak (nechala jsem mu jen příjmení) je jeho nejlepší kamarád navždy Úsměv ) asi to má opravdu z toho, že musel většinou dělat dost často křoví Patricii s Andym... chudák vždycky někde vysedával a jednou si dokonce z podobné akce odnesl špatnou vzpomínku na šváby, protože se tam objevila zlá čarodějka a náš Simon nevěděl nic chytřejšího, než z nudy jít v bouřce uklízet šváby Vysmátý Vysmátý je to chytrý, obětavý chlap Vysmátý Vysmátý

Jinak Simona a Patricii čekají opravdu těžké časy Smutný samozřejmě nebude to horší než to co má za sebou Nervózní, ale ani tak si nemyslím, že se vám to bude zamlouvat Smutný

Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty13/06/19, 07:19 pm

@Lucisab napsal:
Jinak Simona a Patricii čekají opravdu těžké časy Smutný

Neee, to ani neříkej Plačící už teď je mi jich strašně líto. Ale chápu to, patří to k příběhu. Ani reálný život bohužel není procházka růžovým sadem... Co se dá dělat. Ale doufám, že nakonec to vše dobře dopadne Úsměv moc jim to přeju. Samozřejmě i Emílii a Nervóznímu a všem kladným postavám. Asi nás čeká ještě pořádné drama. Těším se na to, ale zároveň se toho bojím Plačící
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty13/06/19, 08:38 pm

Pojem "těžké časy" mi nějak začíná nahánět husí kůži Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty17/06/19, 10:11 pm

Díky holky Pro Tebe je pravda, že jsem před několika dny konec trochu vylepšila, protože to mělo dopadnout o něco "zajímavěji"... no ve správný čas se dozvíte o čem mluvím, ale jsem si jistá, že ta úprava se vám bude líbit víc než původní nápad Mrkající tím ovšem ani omylem nechci naznačovat konec, jiná okolnost neznamená, že všichni budou šťastní až do smrti Píšu rozhodně vám nechci ani naznačit jak to dopadne, protože celý ten konec bude opravdu na dlouho Zmatený už teď se děsím, jak budu v budoucnu realizovat Nervózního minulost... nebo až dám ještě větší prostor Kádinkovým Zmatený je pravda, že teď nejsou moc vidět, ale to neznamená, že tam nejsou Smutný pracují na pozadí Smutný (a já jsem bohužel příliš líná, než abych s nimi trávila víc času Červenám se raději jsem s holkami a nechám je na všechno přijít postupně, než abych vás zahlcovala bláznivými nápady našich vědců Zmatený včetně ataků na nebohého Vincenta a další nejmenované postavy Zmatený )



44.část - Poslední Margisoni

Uběhlo několik týdnů během kterých se Nervózní začal věnovat nové terapii s Emilií. Bohužel jejich pohovory nepřiměli si Nervózního vzpomenout na víc...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 004

...jediné co se mu při jejich sezení prozatím vybavilo byly nové melodie. Jeho mozek zkrátka zatím odmítal vydat více jako kdyby se podvědomě bránil pravdě. Častokrát tak Nervózního napadlo, zda to nakonec přeci jen není dobře... co když je pravda mnohem horší, než by ho mohlo napadnout? Jeho druhé já mu ve snu řeklo, že nebyl zlý... ale dalo se tomu plně věřit? Co když se stal zlým potom? Stejně jako mu stále v hlavě zvonila jedna jeho odpověď... máma by ho nikdy neopustila... ale to se přeci stalo nebo ne? Od Emilie věděl, že jeho matka žije ve městě a u domu má svůj osobní hřbitov, ale nejeví o něj zájem... co se tedy muselo stát, že ho nakonec přeci jen opustila? Pokaždé, když ho zahltily otázky se raději zaměřil na klavír, na který hrál každým dnem lépe a lépe...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 006

Emilie mezitím četla pravidelně noviny, ve kterých se vždy dozvěděla informace o stavu Vincenta Černína, který se dostal do kómatu a další nepříliš věrohodné informace o Nervózním...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 008

...jednou ale narazila i na článek o Simonovi i s jeho fotografií,...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 010

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 011

...kterou si Patricie neváhala vystřihnout a vystavit v pokoji. Nebyla však jediná, která i přes čas který uběhl, nedokázala úplně zapomenout.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 012

Na druhém konci města pracoval Simon každý den jako stroj a možná pracoval i víc než dřív...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 014

...vždycky se však ujistil, že od některých věcí se prostě utéct nedá...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 016

...ty záležitosti jdou zkrátka s námi bez ohledu na kilometry, které nás od celé příčiny dělí...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 019

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 021

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 020

...Simon si tak znova ověřil, že je na tom spíše hůř než lépe. Zvláště když viděl Patricii na každém rohu...

To někteří měli naopak až příliš jasnou hlavu...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 023

...Alicia si byla plně jistá svou budoucností a neváhala začít připravovat vše potřebné pro život se Simonem.

A zatímco Alicia zkoušela jedny svatební šaty za druhými...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 025

...Patricii neustále pronásledoval pocit, že ji někdo sleduje...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 026

...jako kdyby jí někdo dýchal na záda. Skoro tak cítila neviditelné ruce té neznámé osoby... vnímala ty paže, které se jí neslyšně dotýkaly a cítila se každým dnem v Podivíně méně bezpečně...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 028

...avšak jediným bezpečnějším místem pro ni byla nadále Simonova restaurace, kde se pokaždé snažila zachytit ve vzduchu jeho přítomnost. Věděla však, že každým dnem se jeho vůně z nábytku ztrácí a chvílemi tak měla pocit, jako kdyby nikdy nebyl... nebyl tak nakonec i on jen přeludem? Nezbláznila se snad? Neměla o něm žádné informace a noviny, až na jedinou zprávu o podnikateli roku, o něm nevydali jediný článek. V ten okamžik jí popadla podivná úzkost... možná se už opravdu nikdy nevrátí...

Naštěstí však nadále existovali věci, které dokázali zaměstnat její mysl natolik, že na chvíli přestala myslet na hlouposti...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 030

"Patricie, tady jsi!" Zavolal na ni Artur ode dveří. Jeho přátelský tón jí vždy přiměl se cítit trochu provinile, protože si podvědomě přála, aby odešel, ačkoliv byl ke všem milý a dokonce si tykal s celým osazenstvem restaurace, protože mu veškerá společenská pravidla přišla až příliš fádní. Patricii vždy napadlo, jak je možné, že dokáže vyjít se Simonem, který byl naopak dokonalým vzezřením povinností a pravidel. Pomalu se k němu otočila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 031

"Ehm... ahoj Arture..." Artur jí věnoval široký úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 033

"Chtěl jsem tě o něco strašně moc poprosit..."
"Zase potřebuješ odehrát ten těžký level?" Zeptala se ho unaveně.
"Cože? Ne chci říct... klidně se na to pak můžeš podívat, protože už jsem opravdu zoufalý, ale... chtěl jsem se tě zeptat na jednu osobu z restaurace..."
"Proč mě? A proč se nepodíváš do kartotéky?"
"Protože... mi přijdeš jako férová osoba... a protože jsi nejmladší a lidé jsou na tebe pořád zvědavý... no a do kartotéky jít nechci, protože bych měl pocit, že se až příliš hrabu v životě té osoby..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 041

"O kom to tady mluvíš?" Artur se nervózně podrbal na hlavě.
"Víš ta blondýna...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 045

...ta blondýna co pracuje jako hosteska..."
"Viola?" Artur rychle přikývl.
"Co je s ní?" Artur si několikrát protáhl prsty.
"Jsem rozvedený už několik měsíců... a... ta žena... no... zkrátka myslíš, že někoho má?"
"Nikdy jsem ji s nikým neviděla, ale je hodně uzavřená... měl by ses jí na to zeptat sám..."
"Ale já... zkoušel jsem to, ale žvaním nesmysly... vždyť se na mě podívej... a ona je jak princezna..." Patricie mu věnovala úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 036

"Tohle je přeci nesmysl... prostě jí něco řekni, ano? A co šéf? Ozval se ti?"
"Každý den napíše asi tři věty do emailu... nechápu jak je možný, že při psaní zpráv je tak strohý, ale jakmile promluví na veřejnosti, všechny umlčí..." zamumlal unaveně.
"Šéf je dobrý řečník?"
"Jeden z nejlepších, jako všichni Margisoni, proč myslíš, že mají takový vliv? Donutí tě věřit tomu co říkají, aniž bys nad tím víc uvažovala. Proto je tolik lidí nemusí, ale zároveň je milují... protože dokážou hýbat skalami pro ty na kterých jim záleží... ale proti nim by nikdo stát nechtěl..."
"Ale vždyť kdysi řekl, že nedokáže říkat správné věci..." zašeptala nepřítomně.
"Patricie... u našeho šéfa je ten problém, že pořád vlastně neví, co dokáže a věř mi, že kdyby jsi ho opravdu slyšela mluvit s plným zápalem pro svoji věc, taky by jsi nenacházela slova... kdysi mě bránil proti matriarchovi a popravdě ještě nikdy jsem ho neslyšel mluvit tak dlouho, ale výsledkem je, že jsem pořád tady," pousmál se.
"Kdo je matriarcha?"
"Šéfův děda, jak je možný, že jsi o něm ještě neslyšela?" Patricie nervózně pokrčila rameny.
"Vždycky zapomenu, že jsi tady pořád nová... no abych ti trochu doplnil informace... v Podivíně existují už jen tři Margisoni... nejstarší Erik Margison, zvaný matriarcha, kterého by jsi potkat nechtěla, protože by jsi z něj měla špatné sny ještě týden potom... pak je náš šéf se svojí praštěnou přezdívkou ledový král a pak nejmladší a nejpraštěnější z nich Stefan Margison, kterému říkají vyděděnec nebo taky chcípák, podle toho co zrovna vyvede..."
"Všichni tři mají přezdívky? Proč?"
"Nevím, někdy si říkám, že je to tady nějaký sport či co... já mám taky přezdívku! Matriarcha mi říká prostě blbec," uchechtl se. Patricie si znova založila paže na prsa.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 042

"Proč říkají Stefanovi chcípák?"
"No... to je téma, které je v Podivíně veřejným tajemstvím, protože Margisoni neradi přiznávají slabiny... víš, kdyby jsi někdy Stefana potkala... je to vážně ten nejsympatičtější Margison jakého jsem kdy viděl... pořád se usmívá a vždycky vypustí z pusy nějakou trefnou hlášku, která padne jako poklice na hrnec."
"Tak proč mu říkají chcípák a vyděděnec?"
"No vyděděnec je proto, že je to průšvihář... dělá věci za které se na něj matriarcha často zlobí a musí kvůli němu tak podplácet novináře, aby se celý svět nedozvěděl o jeho eskapádách... má opravdu šílenou odvahu, která se nehodí k nemoci, kterou kdysi trpěl... a zdravý není úplně ani dnes... proto ho náš šéf pořád hlídá a chrání ho... ti dva jsou prostě jako jing jang... jeden dostal rozum a ten druhý zase získal odvahu a smysl pro humor..."
"Co je mu?" Vydechla zděšeně Patricie.
"No... není to už tak zlé... ale i tak nesmí být náš šéf moc daleko, proto ti dva většinou jezdí spolu... i teď to tak je, i když si dovedu představit, že z toho má Stefan přímo nekonečnou radost..."
"Proč od sebe nemohou být daleko? A Stefan nemá našeho šéfa rád?"
"Kdepak! Ti dva se přímo zbožňují, protože se skvěle doplňují. Často jsem od svých sester slýchal, že kdyby byli jednou osobou tak by konečně byl v Podivíně úplně normální Margison," pousmál se.
"A proč tedy od sebe nesmí být daleko?"
"Jak už jsem řekl, teď už je na tom Stefan lépe... ale kdysi byl náš šéf jedinou nadějí pro svého bratra... zkrátka kdyby nebylo našeho šéfa, Stefan by už několikrát pravděpodobně čuchal fialky odspodu..."
"Ale to... co mu bylo?" Artur se několikrát hluboce nadechl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 043

"Promiň, ale už takhle jsem si pustil pusu moc na špacír... šéf mě zabije jestli se to dozví! Hlavně mu to neříkej, jo? Margisoni jsou tady jako celebrity... takže je lepší jim moc nelézt do soukromí... mám ti donést ten mobil?"
"Cože?" Vykulila na něj oči.
"Ten level co mi nejde... už víš?" Patricie prudce zamrkala. Artur byl mistrem v měnění tématu.
"Jo... myslím, že mám čtvrt hodinku čas..."
"Už jsi jak náš ledový král, věčně přilepený na ciferníku hodin... někdy mám pocit, že má snad naplánovanou i cestu na záchod," uchechtl se vlastnímu vtipu, než zmizel v chodbě.


Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty18/06/19, 12:59 am

Tak jsem dočetla vše, co jsem zameškala a musím uznat, že to stálo za to! Úsměv
Jen jsem trochu špatná z jejich odloučení a z toho, co na nás ještě chystáš, je mi jasné, že je k sobě nedáš okamžitě, to by bylo moc snadné, ale zas moc trápit bys je taky neměla. Plačící
Tvé psaní je tak emočně silné, miluju tvůj styl. Jinak zajímavé informace o této podivné rodině.
Těším se na další díl. Andílek Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty19/06/19, 08:26 pm

Díky, Jani za tak milý komentář Pro Tebe jinak se nemusíš bát Mrkající kdysi jsem už řekla, že nejsme milovník hororů a popravdě nemám ráda ani příběhy ve stylu "na konci jsou všichni šťastně mrtví" Vysmátý popravdě ani moc nemusím otevřené konce (je fakt, že někde to sedí... ale jindy, mě na konci knihy vždycky zavalí tolik otázek, že mě spíš štve, že tam autor tu pomyslnou tečku nedal Aha ) samozřejmě trochu dramatu je potřeba a ne všichni můžou dopadnout dobře, ale nemusíš se bát, že bych to vyhnala do extrému Mrkající

Jinak Simona jsem musela poslat pryč abych vás mohla seznámit s někým pro něj hodně důležitým Mrkající je pravda, že ho v příběhu tolikrát neuvidíte, ale myslím, že je to jedna z postav, které by jste měli i vidět, aby jste mohli v budoucnu Simona lépe pochopit Mrkající


45.část - Matriarcha

Dny v restauraci plynuly v relativním poklidu dál...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 001

Patricii se celkem dařilo...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 008

...dokonce se jí podařilo získat za dobře odvedenou práci slušné dýško...

A zajímá vás jak pokročil Artur se svým zalíbením k Viole?

No... nakonec se ukázalo, ...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 013

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 014

...že má pro něj Viola vlastně slabost  Chichichi ačkoliv plácal ustavičné nesmysly a když se dostal do úzkých, dokázal jen žvanit o své milované hře na telefonu  Chichichi

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 015

"Nesnáším svoji práci!" Zvolala Betty při příchodu do kuchyně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 016

"Co ti zase přeletělo přes nos?" Ozval se kuchař od vroucích hrnců.
"Venku Artur naprosto nenápadně balí Violu... asi nám tady budou za chvíli běhat malí Artuři... to si to nemůžou nechat na doma?"
"Takže se konečně rozhoupal?" Usmála se na ni Patricie.
"Až moc... zatímco já tady drhnu podlahu, tak on si tady hraje na hlavouna a šmajchluje se tady s tou mlčenlivou Violou..."
"Oni se líbali?"
"Ne, ale myslím, že brzy budou... kdyby jsi viděla..." ani to nestačila doříct, protože se jim do hovoru vložil kuchař.
"Díky Betty za naprosto důležité informace bez kterých bych nepřežil dalších deset minut... a teď můžete obě tu reality show sledovat venku..." vyhrkl otráveně.
"Ty nás vyhazuješ, ty křene jeden?" Dala si ruce v bok Betty.
"Ano! Protože nectíte pravidla MOJÍ kuchyně!"
"Není to tvoje kuchyň!"
"A kdo tady teď asi drží v ruce vařečku? Obě hned ven! Dokud se nenaučíte respektovat můj kulinářský klid, který potřebuji pro svoje výborné recepty!"
"No to jistě! Vím určitě, že sem lidé chodí jen kvůli ledovému králi, protože i přes to, že je studený jako psí čumák, pořád je celebrita! Určitě ne kvůli tobě, ty náfuko jeden!" Pustila se do něj Betty. Patricie jí rychle zastínila výhled.
"Nehádejte se! Pojď Betty..."
"Ty mu chceš uhnout z cesty? Dřív jsi mi přišla jako víc rázná... a teď jsi nějaká uťápnutá... nemůže za to ten tvůj kluk?" Patricie zalapala po dechu, když se za jejími zády ozval kuchař.
"Jestli uslyším ještě jeden drb, tak odejdu a klidně si tu vařte sami! Jsem zvědavý jak to pak vysvětlíte šéfovi!"
"Trhni si! Stejně nechápu jak nad tebou může náš ledový král držet ochranou ruku!" Vykřikla a vypochodovala spolu s Patricií z kuchyně. V ten okamžik se oběma naskytl pohled na hrdličky. Obě si vyměnily pohled, než se raději pustily do vlastní práce.

Za nějakou dobu se v restauraci zjevil někdo další...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 019

...ten muž byl naprosto klidný a i přes to, že bylo v jeho tváři zapsáno všechno co už zažil, působil neobyčejně důstojným a silným dojmem. Skoro vypadal jako kdyby jeho stáří neodpovídalo jeho skutečnému věku. Tiše se zastavil a sledoval je svýma hnědýma očima. Po chvíli přimhouřil zrak, než promluvil.
"Nazdar Arture..." Artur sebou škubl a otočil se za hlasem.
"Pane... pane Margisone..." vydechl zděšeně. Erik Margison mu věnoval jedovatý úšklebek. Elegantní chůzí pak k němu přistoupil blíž. Artur nasadil podivně zkroucený úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 020

"Vidím, že se plně věnuješ své práci... a jako co tě vlastně můj vnuk zaměstnává? Jako asistenta nebo jako svůdce zaměstnankyň? Každopádně ti mohu sdělit, že v obou případech jsi neuvěřitelně špatný..." Arturovi přejel mráz po zádech.
"Já... já... vám to mohu vysvětlit..."
"To určitě... ani nevíš jak bych tě rád vyrazil... pořád nechápu proč tě tady Simon drží... ten kluk by měl dělat do charity..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 024

"Moc... moc mě to mrzí... já... už se to nezopakuje..." drmolil Artur.
"Samozřejmě, že ne, protože si na to sám dám pozor... Simon tu není... takže bych teď mohl dát pozor na jeho obchody já... protože když vidím tebe... děláš nám ostudu..."
"Moc... se... omlouvám," koktal.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 025

"Koukej si konečně zapamatovat, že tady jsi placený za práci a ve svém volnu si dělej co chceš... čas běží, jdi okamžitě pracovat!" Rozkázal pevně. Artur divoce přikývl a zmizel v kuchyni. Erik se rozhlédl. Všichni v restauraci se podvědomě vyhnuly jeho pohledu. Erik Margison v té chvíli působil jako sup, který jen čeká na něčí chybu, aby mohl zaútočit.

"LIDI!" Vyhrkl Artur sotva se za ním bezpečně zavřely dveře.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 032

"Co se děje?" Vydechla Patricie, když se kolem něj všichni shlukli.
"Je tu matriarcha... a chce nám velet než dorazí šéf..."
"Teď si děláš zatraceně blbou srandu, že jo?!" Zvolala rozčileně Betty.
"Ne, je tady..." zašeptal. Betty se plácla divoce do čela.
"No nazdar... ten starý chlap je blázen! Ani se nedivím, že je z něj ledový král takový magor!"
"Proč to říkáš?" Otočila se na ni Patricie.
"Protože mě minule nechal drhnout záchody sedmkrát! A po každém zákazníkovi jsem musela kontrolovat... jestli neměli nějakou nehodu... je to zatracený diktátor!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 033

"Tentokrát má ta hysterická osoba pravdu... a říkám na rovinu, že jestli bude mít zase nějaké komentáře k mému kulinářskému umění, tak končím! A tentokrát mě ani Simon Margison nedonutí se vrátit!"
"Ale vždyť tady pracuješ už celou věčnost!" Zděsil se Artur.
"A není to fuk? Ten chlap si váží jen těch svých stoletých hraček... vždycky tuhle restauraci nesnášel, protože mu připomíná, že ne všechna rozhodnutí, která ta jeho dokonalá rodina udělala byla správná..." vydechl otráveně a rytmicky zamíchal omáčku. Patricie si ho změřila. Co tím mohl myslet? Byla si však jistá, že z něj zcela určitě nedostane žádné informace. Starší kuchař byl tvrdý jako žula a mluvil jen tedy když chtěl, což se stávalo jen výjimečně.


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nakonec jsem se rozhodla udělat malé seznámení i pro tuhle postavu...  Červenám se

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 036

Erik Margison je hlavou celé rodiny Margisonů a cítí se tak díky tomu jako velký vůdce. Je tvrdý, neúprosný a vždy se snaží prosadit svou. Lidé z Podivína mu říkají matriarcha, protože i přes svůj pokročilý věk, nadále drží otěže veškerých rodinných podniků ve svých rukou. Z celého srdce miluje svoje veterány a tajně si přeje, aby Simon jednou převzal ředitelský post v jejich bance.


p.s. těch bezhlavců za ním si prosím nevšímejte  Červenám se poněkud jsem zapomněla vyfotit jeho samostatnou fotku  Červenám se
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty19/06/19, 10:01 pm

Jejda, milostné pletky na pracovišti nevidí rád žádný šéf, natož pak tenhle velký vůdce Mrkající Doufám, že se Patricie k ničemu nepřiplete !
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty20/06/19, 11:26 am

Z toho jde teda pořádný strach Ďáblík , ale je pravda, že milostné pletky na pracoviště nepatří.
No jsem zvědavá, jak se bude chovat k Paty . *SORRY*
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty23/06/19, 06:03 pm

Díky holky Pro Tebe

Ludmi, Patricie se už tak trochu připletla, když si začala myslet na Simona Aha takže kdo ví jak tohle celé dopadne Nevím


46.část - Diktátor

Uběhlo několik týdnů, co se v restauraci zjevil Erik Margison a tím tak začala všem zaměstnancům vojna... protože pokud Simon byl pedant na čas, tak Erik byl hotový ďas. Chvílemi se všem zdálo jako kdyby každý den jen vyčkával s hodinkami v ruce a hlídal jejich příchody i odchody... jako kdyby jim stále dýchal za zády.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 002

"Takže Arture, jak mi chceš vysvětlit, že jsi dnes přišel o 5 minut později?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 008

"Rozbilo se mi auto... respektive otvírání u dveří... nakonec jsem tak musel šplhat do auta přes kufr..."
"Takže proto vypadáš jako kdyby jsi v tom obleku spal... doufám, že příště se to už nezopakuje, čas jsou peníze!" Zvolal autoritativně.
"Samozřejmě... pane... pane... Margisone..." vykoktal ze sebe a před očima se mu zjevil jeho skutečný šéf. Bylo to opravdu po dlouhé době kdy si z celého srdce přál, aby se tu objevil a zachránil je před matriarchou.
"Na co se tak díváš? A netvař se jako špatně potrestaný školák! Tahle restaurace potřebuje větší kázeň! Kdybych já to tady měl na starosti... i když teď vlastně mám... takže si dávej pozor, ještě jednou přijdeš pozdě a vyrazím tě ať si potom Simon zuří jak chce!" Vyhrkl, když na sobě ucítil něčí pohled.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 001

Rychle se ohlédl. Patricie měla v ten moment pocit, jako kdyby před ním stála nahá. Ucouvla.
"Na co tak zíráte?! I vy máte u mě vroubek! Tác by jste měla nosit tak, aby zákazníkům nevisel nad hlavou! Už jsem od jednoho člověka tady slyšel, že jste někomu vyklopila na hlavu salát, jste neschopná osoba! Doufám, že vám to můj vnuk ztrhl s platu! A navíc dnes jste přišla o minutu později! To by tak hrálo! Já vás všechny naučím chodit včas, jinak víte kde jsou dveře!" Patricie zalapala po dechu. Nebyla schopná mu cokoliv odpovědět. Jak bylo možné, že Simon dokázal být tak milý, ale tenhle muž, který byl jeho pokrevním dědečkem byl naopak drsný a v mnoha ohledech krutý? Dokázal být Simon také takový? Napadlo ji, ale vzápětí takovou myšlenku zavrhla. Byla si jistá, že Simon by se k nikomu takhle nechoval.
"Vy neumíte mluvit? Chcete abych vás vyrazil hned?!" Zavolal na ni. Patricie sebou škubla.
"O...omlouvám se," vykoktala nakonec.
"To je lepší... a teď oba do práce!" V ten okamžik začali všichni myslet na Simona mnohem více než dřív...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 009

...Erik totiž dokázal být milý jen na zákazníky a neváhal je i osobně dovézt k jejich stolu...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 011

...jeho chování k zaměstnancům se ale zhoršovalo... jako kdyby pro něj nic neznamenali...
"Byl jsem zkontrolovat vaší práci a musím říct, že je to opět špatně... řekněte mi, když nedokážete pořádně uklidit tady, jak se dokážete postarat o vlastní rodinu?" Pronesl uštěpačně. Betty si vzdychla.
"Vždyť jsem ten záchod vydírala už desetkrát... co jste našel?"
"Na jedné dlaždici je šmouha ve velikosti dvacky, jak mi to hodláte vysvětlit?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 012

"Vy myslíte ten flek na podlaze? To je kaz dlaždičky, pane Margisone..." vydechla otráveně.
"To bych neřekl... chci aby jste to tam uklidila znova a tentokrát pořádně!"
"Ale to se nedá vyčistit! Je to kaz! To bych tu dlaždici musela vyměnit!"
"Nezvyšujte na mě hlas! Říkám, že se o to máte postarat, jinak vás vyrazím!"
"Ale já teď... musím utřít to rozlité víno v restauraci...a..." Erik ji nenechal domluvit.
"O to se teď vy nestarejte... to může přeci udělat i slečna Dvořáková, ne? Jděte dělat, co jsem vám přikázal!" Betty si dlouze vzdychla a vzala do ruky mop. Cestou se jí dostalo chápavého pohledu od zamračeného kuchaře. V téhle chvíli kdy jim na záda šlapal extrémní pedant, dokázali zakopat válečnou sekeru.

Jenže Erik si vyhledával oběti ve všech svých zaměstnancích...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 014

...později spatřil Artura jak přátelsky pomáhal jedné ze zákaznic vybrat z jídelního lístku ten nejlepší předkrm, což okamžitě považoval za další náznak koketerie a pomyslný hřebíček do rakve tomu byl nasazen, když Artur popřál Viole dobrou chuť k obědu.
"Tak to by stačilo!" Zaburácel o pauze Erik a okamžitě vykročil k vyděšené Viole.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 022

"Vzhledem k tomu, že nejste schopná a ani ochotná plnit svoje povinnosti svědomitě a s plným nasazením, tak vás jsem nucen na hodinu propustit!" Viola zbledla.
"Ale... ale... pane Margisone... já... proč?"
"Vy máte ještě tu drzost se mě ptát?! Neustále před mýma očima flirtujete s tímhle pitomcem! Mám toho dost! Máte padáka! Od teď si budete moci dělat co chcete!"
"Ne... prosím... já tu práci potřebuji... můj synovec..."
"Nechci slyšet ani slovo! Tahle restaurace není charita, i když jí z ní můj vnuk dělá! Přišel čas abych tomuhle všemu udělal jednou pro vždy přítrž! Takže ven!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 024

"Co se to tady děje?!" Ozval se za jejich zády jiný nadmíru rozčilený hlas. Všichni se prkenně ohlédli a spatřili Simona, který vypadal, že každou chvíli vybuchne. Erik si svého vnuka změřil a usmál se.
"Co tady děláš? Neměl jsi být na služební cestě ještě celý měsíc?" Simon se také usmál a přistoupil k němu blíže. V ten okamžik vypadali jeden jako druhý a Patricii se při té připomínce rozbušilo srdce.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 001

"Přišel jsem dříve..."
"A kde je tvůj bratr?"
"Zůstal tam."
"Takže jsi se rozhodl ho tam nechat samotného? Netušil jsem, že jsi tak nezodpovědný!"
"Právě proto, že jsem zodpovědný, tak jsem tady... ty víš, že z mojí restaurace nemůžeš nikoho vyhodit," procedil ledově. V ten moment by se většina přítomných zaměstnanců nejraději vrhla na muže, kterého nazývali ledovým králem a zulíbali by mu boty.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 002

Erik se pousmál.
"Jsi pořád stejný... jako tvoje matka... tihle lidé tě ždímou a restaurace jde kvůli nim ke dnu!"
"Restaurace má už 15 měsíců o 10% větší zisky, takže tady nemáme o čem hovořit... takže odsud nikdo neodchází," pronesl směrem k Viole, která mu věnovala vděčný úsměv.
"Ale já ji přichytil při flirtování! Jak můžeš něco takového trpět?!"
"Dědo... ty víš, že vidíš vztahy i tam kde nejsou..."
"Nedělej ze mě blázna! Chci aby jsi ji okamžitě vyhodil, aby všichni pochopili, že si z nás nikdo nemůže dělat legraci! Protože pokud tohle budeš trpět... tak si jenom přivodíš problémy!"
"Díky, že si o mě děláš starost, ale zvládnu to... můžeme si teď promluvit o samotě?" Erik se zamračil ještě víc a probodl svého vnuka pohledem.
"Fajn..." zasyčel a vykročil směrem ke kanceláři. Simon se na chvíli zastavil a tiše promluvil k Viole.
"Vy tu zůstáváte, ano?" Žena vděčně přikývla. Až pak se Simon zahleděl na Patricii a jejich pohledy se na kratičkou vteřinu spojily. Patricie měla v ten okamžik pocit, že jí snad srdce vypadne z hrudi. Tak moc si přála mu skočit kolem krku... dotknout se ho... jenže Simon se tvářil nepřítomně... až po chvíli se v jeho zorničkách mihl stín, než se otočil a svižným krokem zamířil za svým dědou.


Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty23/06/19, 07:34 pm

No to je teda něco. Pěkně protivnej páprda. Ďáblík Všechny je tam lituju v takovém prostředí je těžké pracovat, když jim je někdo ustavičně za zadkem.
Mám obrovskou radost, že se ukázal můj favorit! Láska Ale na jak dlouho.. Smutný
Těším se na pokračování, honeeeem. Andílek Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty23/06/19, 09:27 pm

Ježkovy zraky, ten Margison senior mi začal připomínat mého šéfa, hlavně po páteční poradě Chramst
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty24/06/19, 08:41 pm

Moc děkuji holky Pro Tebe jinak ti Janiko udělám radost a přidám další dílek už dnes Úsměv

47.část - Zakázaná přání

Za nějakou dobu se od Simonovi kanceláře vyřítil rozčilený Erik, který zmizel z restaurace jako rozjívená saň. Všichni tak trpělivě očekávali příchod svého skutečného šéfa, ale ten si jen povolal Artura, který později z jeho kanceláře vyšel se širokým úsměvem, který jasně naznačoval, že jim začínají lepší časy.
"Šéf tady s námi zůstane, lidi! Stefan se rozhodl převzít jeho místo na služební cestě a já ho za to upřímně obdivuji. Chudák, musel vynaložit velké úsilí, aby nám našeho šéfa pustili... myslím, že ode mě za to bude něco chtít," uchechtl se. Starší kuchař si ho změřil.
"A to jako proč?"
"Protože jsem mu zavolal... náš šéf nebyl dlouhou dobu na příjmu a tak jsem o současné situaci informoval jeho bratra... no a Stefan byl naštěstí jako vždy dostupný a slíbil mi, že to vyřeší... což se stalo, takže bych byl rád kdyby jste mu přestali říkat chcípák..." pohlédl do očí Betty. Ta jen protočila panenkami a upravila si svoje dva culíky na hlavě.
"Co na mě tak zíráš, Arture? Jestli našeho chcí... chci říct Stefana uvidím, tak mu poděkuji a vymyslím mu novou přezdívku... třeba ukecanec nebo vytlemený Margison... no poradím si a nedívej se na mě tak! Nemůžu za to, že mám pusu prořízlejší než díru v nohavici a můj slovník se často podobá nevysypanému kontejneru! Ne každý může být umělec jako tenhle rádoby chytrák s vařečkou v ruce," procedila otráveně směrem ke kuchaři.
"To je vidět! Stále se divím, že někoho jako jsi ty dokáže náš ledový král zaměstnávat! Jsi otřesná!" Vyhrkl podrážděně kuchař. Betty si ho změřila.
"Alespoň nejsem takový suchar jako ty!" Postavila se k němu čelem. Artur se mezi ně rychle postavil.
"Můžete toho oba nechat?! Přeci nechcete, aby sem za námi přišel šéf a tentokrát nás skutečně vyrazil!" Snažil se je zklidnit Artur.
"Možná pak konečně uvidí kdo je pro tenhle podnik lepší a zaměstná lepší uklízečku!" Zvolal rozčileně kuchař. Betty zrudl obličej.
"Ty...!" Dál z ní vypadla slova, která se zcela určitě nehodila do elegantní restaurace... Patricie chvíli sledovala jejich hádku jako tenisový zápas, ale po chvíli se zaměřila na chodbu, která vedla k Simonovi. Co asi dělá? Napadlo ji. Ve svém nitru si ho přála obejmout a stisknout ho pevně ve své náruči. Skoro měla pocit, že dokáže cítit jeho přítomnost skrz stěny. Pomalu s rozhlédla a když si uvědomila, že Artur je až příliš zaneprázdněný krocením Betty s kuchařem, vyšla dlouhými kroky do chodby.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 011

Chvíli tak zůstala stát přede dveřmi a uvědomovala si svoje bušící srdce. Cítila se jako zloděj, když nakonec svoji třesoucí dlaň natáhla k hladkému povrchu dveří. Její lehké zaklepání jí pak přišlo jako kdyby spíše na dveře zabušila. Z druhé strany se ozval Simonův podrážděný hlas.
"Dále!" Trochu ji překvapilo, že se ani nezeptal, kdo chce vstoupit. Věděl snad, že je to ona? Že se odváží a půjde za ním? Nejistě sevřela kliku a vstoupila dovnitř.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 012

Simon jí věnoval postranní pohled, ale nakonec se znova otočil ke stěně.
"Co potřebujete?" Zeptal se bez jediného náznaku emocí.
"Simone..." vypadlo jí z úst dřív než si stačila uvědomit, že jí zakázal mu tak říkat. Oči se jí proti její vůli zalily slzami. Byl tady. Mohla vnímat drobné odlesky od slunce v jeho vlasech. Široké dlaně, které mu vyčuhovaly z rukávů. Pod tíhou vlastních citů k němu přistoupila blíže. Simon před ní ucouvl, společně tak obešli stůl a díky malému prostoru tak nakonec skončili čelem k sobě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 019

"Co potřebujete?" Zeptal se jí znova trochu rázněji Simon. Patricie zalapala po dechu a natáhla k němu paži. Simon udělal další krok od ní a tak nakonec svoji dlaň stáhla k sobě.
"Chtěla jsem vás vidět," zašeptala. Simon zamrkal a dal si paže za záda.
"Tak mě vidíte, pokud je to to jediné co vás trápí, pak myslím, že můžete zase jít," procedil bezbarvě a otočil se k ní zády.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 022

"Co se to s vámi stalo?" Vydechla a otřela si slzy z tváří.
"Než jsem odešel... slíbil jsem vám, že až se vrátím, tak bude vše v pořádku... a že to všechno co se stalo hodíme za hlavu..." odvětil klidně. Patricie udělala krok k němu. Přes oponu slz hleděla na jeho husté černé vlasy, které se mu na krku nenápadně vlnily. Tak moc se ho chtěla dotknout. Věděla, že dělá to co vždy... snaží se za každou cenu zůstat rezervovaný, ale ona si byla jistá, že takový není... nesměl takový být... nikdy se nesměl proměnit ve svého dědu.
"Takže jste zapomněl?" Vydechla třesoucím hlasem. Simon sebou škubl.
"Myslím, že už není nutné o tom hovořit... čas který uběhl nám jistě pomohl si vše ujasnit... oba se musíme vrátit zpět na svá místa..." ozval se jeho hlas.
"I za cenu toho, že ztratíme něco výjimečného?"
"To co mezi námi bylo... byla posedlost, která pro nás není zdravá... pro nikoho by nebyla... a vy si zasloužíte něco lepšího... měla by jste jít..."
"Jenže já nikam nechci jít..." vydechla nešťastně.
"Pak odejdu já..."
"Vaši lidé vás potřebují..."
"Je tu Artur... a vy... potřebujete více času... aby jste si urovnala myšlenky a pokud vás moje přítomnost nutí myslet na věci, které pro vás nejsou správné... pak je mojí povinností vás přivézt k rozumu... jsem váš šéf a stále mám za vás zodpovědnost..." Patricie vydala neartikulovaný zvuk. Z celého srdce nechtěla, aby odešel... jak si mohl myslet, že jí bude bez něj lépe? Znova si setřela slzy a pohlédla do jeho rovných zad.
"Je jedno jestli tu jste nebo ne... copak to nechápete, že... že...," nebyla schopna dokončit větu. Uvědomovala si jen narůstající paniku ve své hrudi, když se k němu nakonec sklonila a přitiskla se k jeho zádům.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 025

Simon se napnul a narovnal se. Chvíli se jí zdálo, že snad přestal i dýchat. Patricie se zhluboka nadechla a nechala svoje slzy kanout na jeho sako.
"Copak to nechápete, že je jedno kam jdete... že jste pořád se mnou, i když vlastně nejste? Že to co je mezi námi se jen tak nedá vymazat? Já nedokážu jen tak zapomenout!" Vyhrkla. Simonův hrudník se obtížně zvedl...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 029

...a jednou svojí paží se dotkl Patriciiny dlaně.
"Patricie, poslouchejte mě... tohle všechno se vám jen zdá... bude to dobré, já to vím... já pro vás nejsem ten správný muž... nikdy jsem nebyl... musíme se přes to přenést a..." Patricie mu skočila do řeči.
"Já se nechci přes nic přenášet! Já vás miluji a žádná společenská pravidla to nedokážou změnit! Možná nejsem bohatá a moje jméno znamená v Podivíne jedno velké nic, ale i já dokážu cítit... nejsem stroj a nedokážu všechno v sobě jen tak vypnout!" Zvolala zoufale a pustila se ho. Simon se prudce otočil.
"Patricie, já..."
"Už mi nic neříkejte! Nyní se opravdu chováte jako ledový král!" Simon sebou škubl a jeho pohled zesmutněl, až se začala Patricie cítit provinile. Proto si raději zakryla obličej dlaněmi a nechala svým slzám volnější cestu. Simon k ní vykročil a chytil ji za zápěstí a sundal jí ruce z obličeje.
"Neplačte," zašeptal. Patricie prudce zavrtěla hlavou a pokusila se mu vyškubnout. Simon si ji však přitáhl k sobě...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 038

...a vtiskl jí polibek na tvář. V ten okamžik v Patricii něco povolilo a to něco jí přimělo omotat kolem jeho ramen svoje paže.
"Patricie, poslouchejte mě..." zašeptal jí do ucha. Patricii přejel mráz po zádech. Bylo tak zvláštní a příjemné slyšet jeho hlas tak blízko. Najednou jí znova popadl ten zvláštní pocit... že to tak má být, jako kdyby se konečně po tolika vzestupech a pádech ocitla ve své cílové rovince.
"...vy rozhodně nejste jen tak obyčejná osoba a už vůbec ne nějaké nic... vy jste... doháníte mě k šílenství, víte to? Než jsem vás poznal můj svět byl jednoduchý... prostý... ráno vstát, vybrat si oblek... celý den strávit v práci a potom možná strávit několik povinných večerů s rodinou nebo s... Alicií... a to pořád dokola... a pak jste přišla vy..." vydechl...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 040

...a opřel si svoji tvář o tu její.
"Věděl jsem, že mi způsobíte problémy už v prvním okamžiku kdy jste v černých krajkových šatech přišla naprosto pozdě na pohovor... byla jste tak jiná a zvláštní... chovala jste se ke mě jinak než ostatní... nebála jste se mě a ani jste mnou nepohrdala... byla jste sebevědomá, ale přesto bylo něco ve vás zranitelného co mě přimělo vám dát šanci... stále jste za mnou chodila a pokládala jste mi nevhodné otázky... a možná to byla vaše odvaha, která se mi vryla do paměti... která mě přiměla narušit moji rutinu... dnes už nejsem jen muž, co ráno vstává a myslí na povinnosti a práci... dnes jsem muž, který si klade otázku co kdyby... co kdybych jednou mohl být... jiný... co kdybych jednou zkusil... jenže já vím, že nesmím..."
"Proč?" Vydechla.
"Dal jsem slib, Patricie a na něj nesmím nikdy zapomenout... navíc se nejedná jen o mě a já nemám nárok rozhodovat i o ostatních..." Patricie se od něj odklonila, aby mu viděla do očí.
"A co vy? Necháte tedy, aby nějaký slib ovlivnil váš život?"
"Můj život byl vždy takový... neumím přemýšlet jinak..."
"Ale před chvílí jste mi řekl, že jste začal uvažovat o tom..." Simon ji přerušil.
"Neříkejte to... vím, že jsem to řekl a nikdy jsem to neměl vyslovit nahlas. Vy mě musíte brát jako ostatní... jako ledového krále, slyšíte mě?"
"Copak vy chcete abych vás tak brala? Co si doopravdy přejete?"
"To co si přeji doopravdy nikdy nesmím vyslovit nahlas, spolu s ostatním věcmi, které mě nyní napadají... jediné co vám mohu říct je jen tolik, že pro vás chci... aby jste byla šťastná... nic jiného nechci... takže bude lepší..." zahleděl se jí do očí s najednou zapomněl, co chtěl vlastně říct. Pomalu natáhl jednu paži k jejímu obličeji a urovnal jí zbloudilý pramen za ucho.
"Jste ta nejkrásnější žena jakou jsem kdy viděl a nechci, aby jste o sobě někdy pochybovala... je jedno co ostatní říkají... vy jste výjimečná žena, která si zaslouží klidný život..." Patricie zalapala po dechu, když jí Simon políbil na čelo, kde setrval o něco déle než bylo skutečně nutné.
"Proto vás musím nechat jít... není to kvůli postavení ani ničemu jinému... je to kvůli mě a mojí rodině... kdysi jsem vám řekl, že na vaše záda nechci položit ten nejtěžší kámen ze všech mých starostí a tajemství... a nyní mě mrzí, že jsem vás do svého života tak zapletl... vy musíte být volná... musíte žít v klidu a míru..."
"Ale..." vložila se mu do toho Patricie. Simon ji pustil a udělal od ní několik kroků.
"Nyní půjdu domů, Artur se tady o vše postará, nemusíte si dělat starosti... sbohem," vydechl, než dlouhými kroky zmizel z kanceláře. Skoro se tak Patricii zdálo, že Simon utekl a ona si v té chvíli byla více než jistá, že až ho příště uvidí... nenechá ho jen tak odejít.
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty24/06/19, 10:26 pm

Ufff, protivný senior sice vypadl, ale "ledový král" se nám opět snaží utéct do svého světa, před čím se asi snaží Patricii ochránit ? Krásný díl *BRAVO*
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty24/06/19, 10:56 pm

Normálně se mi až slzy hnaly do očí. Smutný Náramně dojemně napsáno. Plačící Paty je mi neskutečně líto, naprosto chápu, jak se asi cítí, tohle vůbec nebude jednoduché. Smutný
Proč mě tak trápíš? Vysmátý
Jinak moc hezké a děkuji za tak rychlé pokráčko. Pro Tebe
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty25/06/19, 05:32 pm

Moc děkuji holky za tak milé komentáře Pro Tebe už se opakuji, ale opravdu si toho vážím Pro Tebe

Jinak Ludmi, určitě se to jednou dozvíte, ať už to bude od kohokoliv Mrkající jediné co k tomu, ale mohu říct, že je Simon hodně ochranářský, což ho v mnoha případech stojí hodně... a věřte mi, že jakmile se někdo dostane k němu blíž, udělá vše pro to, aby ten druhý byl v pořádku Mrkající dá se tak říct, že povahou a svými vlastnosti či slabinami se vůbec nehodí do Podivína... i jeho bratr, který má také vlastní problémy, se do toho města víc hodí Aha

Janiko, já tě nechci trápit Mrkající ale abych tě potěšila, tak ti mohu slíbit, že Simona v příštím díle jistě uvidíš Mrkající a v blízké budoucnosti se stane něco, co hodně zamíchá s jeho a trochu i s osudem Patricie Píšu chudák to teď nebude mít jednoduché, což myslím, že i teď všichni vidíte Píšu každopádně tě nechci připravit o překvapení Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Havranice
Simpařan
Simpařan
Havranice

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 23. 06. 19

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty26/06/19, 07:49 pm

skvělý příběh, koukám, že jsem propásla dost zajímavých věcí.. Podivín bylo moje nejoblíbenější město a Nervózního  jsem měla hodně ráda Úsměv jsem moc zvědavá, jaký osud jsi mu vymyslela. 'vedlejší' linka také nevypadá špatně, ačkoli se Patricii dost divím, mně takhle někdo dávat najevo, jaké jsem nemehlo (myslím Simona, Andyho snad ani nebudu komentovat), sotva bych se zamilovala, i kdyby byl nejvíc nejkrásnější ve vesmíru Vysmátý ale ona je asi nezmar Aha mně ten jejich příběh od začátku byl povědomý, chvíli jsem na to nemohla přijít odkud, ale pak jsem si vzpomněla na film Sekretářka Chichichi (bacha, není pro citlivé a romantické povahy)
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty27/06/19, 01:23 am

Díky Havranice, jsem moc ráda, že se ti ten můj příběh líbí Pro Tebe Nervózního jsem měla taky moc ráda Úsměv

Jinak Patricie je nezmar, proto to na samém začátku vyzkoušela s Andym, protože doufala, že s ním by to mohlo vyjít a Simon... no mohu prozradit, že se mu Patricie líbila už od samého začátku a možná proto k ní byl tak nepříjemný, ale nikdy ne až moc tvrdý (jeho děda je horší), protože ji chtěl přimět, aby ho neměla ráda jako ostatní... pak by totiž pro něj bylo snadné ji ignorovat Mrkající což se nestalo a Simon se o ni staral nepřímo (například když jako zběsilý šel řešit problém s policií, nebo když ji chránil před Alicií...) obecně si tak sám zadělával na velké potíže, které se v příběhu časem projeví Aha myslím, že v něm Patricie prostě tohle všechno viděla, to jak ji chránil, protože to nikdy u žádného muže nezažila... ze všech předchozích vztahů si totiž odnesla jen šrámy na duši...

Co se týká toho filmu tak ten jsem nikdy neviděla a musím říct, že podle popisku se Simon nepodobá tomu dominantnímu šéfovi Vysmátý (ale asi bych se na něj měla podívat, abych viděla kde vidíš tu podobnost  Vysmátý ) popravdě by si Simon raději usekl ruku než, aby Patricii jakkoli ublížil nebo aby si ji snad nedejbože nějak podmaňoval Nevím to by vůbec nesedělo k jeho povaze... a navíc je až příliš konzervativní než aby si pořizoval něco na způsob červené mučírny z Padesáti odstínů šedi (a popravdě mě i představa jeho, jak doma objeví něco podobného pobavila... Chichichi myslím, že kdyby něco takového viděl, tak by se znechuceně otočil na podpatku a o ostatních by si myslel, že jsou nevyzrálí blázni Chichichi ) zkrátka se to k němu povahově nehodí, to je jako kdybych chtěla udělat z Andyho kněze Vysmátý jinak Patricie možná vypadá, že by pro Simona udělala naprosto cokoliv, ale i to má své meze Mrkající vzpomeň si jak ji vydíral Andy se svými požadavky a útočil tak na její snížené sebevědomí kvůli hromadě pokažených vztahů, ale Patricie se přemluvit nedala, ačkoliv se v koutku duše obávala, že už bude opravdu sama Aha věř mi, že kdyby na ni chtěl zkoušet nějaké praktiky, tak by mu utekla Vysmátý takhle v něm vidí tu jeho skutečnou podstatu, kterou on pečlivě ukrývá (i když v poslední době mu to moc nejde) a proto možná o něj bojuje víc než kdy dřív Mrkající každopádně jsem zvědavá, co na ně budeš říkat později Úsměv
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty29/06/19, 01:57 am

48.část - Poslíček

Později večer zamířila Patricie domů...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 001

"Ahoj, sestřičko!" Zvolala hned na svoji sestru Patricie. Emilie jí věnovala široký úsměv.
"Vypadáš, že máš dobrou náladu. Stalo se něco?"
"Už se konečně vrátil šéf... sice se choval zvláštně a pořád se nemohu zbavit dojmu, že je jak v kleštích... zkrátka chce abychom si od sebe drželi odstup..."
"A ty to určitě nechceš."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 008

"Samozřejmě, že ne! Zvláště když vím... on je na tom určitě stejně jako já... chci mu dokázat, že mě netrápí to co skrývá... chci mu ukázat, že chci být s ním a sdílet s ním cokoliv, protože vím, že... on není špatný člověk..." vykoktala nakonec zasněně.
"Jenže, když to nebude chtít, tak ho stejně k ničemu nepřiměješ, na to nezapomeň..."
"Já vím... a co vůbec ty? A co Nervózní?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 014

"Dnes se rozplakal u fotky auta... snažil se mi naznačit, že když ho vidí, tak se bojí... viděla jsem, jak se mu klepaly ruce, když ten snímek bral do ruky... je to pro něj hodně emotivní... ale na nic bližšího si nevzpomněl..."
"To ti sám nějak řekl?"
"Ano, a pak si musel jít odpočinout... Nervózní má v sobě velký blok... musím postupovat opatrně krůček po krůčku... netuším co všechno za tím stojí, Paty. Myslím, že to, co ho tíží je nějak napojené do sebe... jistě musel mít v minulosti autonehodu, která ho hodně poznamenala..."
"Ale nemá žádné následky, nebo ne?"
"Nervózní má na sobě popáleniny, spousty jizev... kdybychom měly rentgen nebo jeho lékařskou kartu, možná bychom se divily kolik má na sobě znova srostlých kostí... ale jinak je v pořádku, nekulhá ani nic podobného..."
"Kromě jeho hlavy," podotkla Patricie.
"Stejně si myslím, že ta autonehoda byla možná jen začátek... a o zbytek se postarali Kádinkovi. Nezapomeň, že na něm prováděli pokusy... myslím, že za většinu toho bloku můžou oni... jsem si jistá, že až Nervózní promluví... asi nám bude hodně zle, Paty..." vydechla tiše.
"Emilí... stejně mi to přijde divné... zdejší lidé o nás věděli, kdy jsme se sem nastěhovaly... ale nevěděli by, že měl Nervózní nehodu? To se mi nezdá..."
"Myslím, že tady se dají věci utajit, pokud máš konexe... zítra, maximálně pozítří bych chtěla něco s Nervózním vyzkoušet, pokud bude chtít..."
"Co?"
"Ukážu mu naše auto... třeba když spatří opravdové vozidlo, tak to v něm něco probudí..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 011

"Neříkala jsi, že půjdeš krůček po krůčku? Není tohle spíš... skočit do toho po hlavě?" Rozhodila rukama Patricie.
"Chci dát Nervóznímu nějaký hlubší podnět... jeho paměť se zlepšuje, už nezapomíná věci na které zapomněl... všechno na co si už vzpomněl se mu uložilo v mysli, takže si jsem jistá, že to zvládne... mnohem horší by pro něj bylo kdybych ho vzala na projížďku, což vzhledem k naší situaci ani není možné..." Patricie na ni vykulila oči.
"Tak to bych vás musela někde seškrábnout! Kdo ví, jak by se Nervózní začal chovat! Ať tě to ani nenapadne!"
"Paty... už jsem ti řekla, že to nemám v plánu udělat, i kdyby to šlo... Nervózní musí dostat impulz, ale zase ho nesmím sežehnout na troud... nechci se s ním vrátit na začátek..."
"Takže?"
"Vezmu ho k autu a nechám ho, aby se na něj podíval a pokud se bude hodně bát... bude moci odejít... pevně doufám v to, že mu celá ta věc pomůže si vzpomenout na něco bližšího..."
"A co když se zcvokne?"
"Nic takového se nestane... budu tam s ním a kdyby se něco dělo, tak si poradím... umím v tom chodit, věř mi," mrkla na ni.
"Fajn ty hazardére... chudák Nervózní... strašně moc by mě zajímalo co se mu stalo... co mu ti blázni provedli a proč ho jeho matka opustila... dokonce ani teď, když je oficiálně nezvěstný, to nevypadá, že by o něj projevovala zájem... četla jsi ten článek včera v novinách?"
"Četla... když se jí na něj zeptali, tak jim odpověděla, že jeho zmizení není už její starost...."
"Myslíš, že je jí tak strašně moc ukradený?"
"To nevím, Paty... ta žena je zvláštní... ale nikdy jsem ji neviděla, takže ji nemohu přesně soudit... jsem si ale jistá jedinou věcí... určitě by nám s ním nepomohla..."
"A ty by jsi ji snad chtěla žádat o pomoc?"
"Samozřejmě, že ne... nevěřím nikomu z Podivína. Nervózní je až příliš jedinečná záležitost, než aby nechala každého chladným... jsem si jistá, že většina lidí by..." dlouze vydechla a nedokončila větu. Patricie se ušklíbla.
"Jen to řekni, až se to dozví tak nás pravděpodobně budou chtít lynčovat... sice nemám psychologické vzdělání, ale nejsem hloupá... oni se ho prostě bojí a obecně dělají lidé ze strachu mraky blbostí... jsem si jistá, že se jim zapálí ty jejich hlavy a půjdou jednat," vyhrkla dramaticky.
"Paty, neříkej hlouposti... bude to dobré, ano? Nikdo nás nebude lynčovat..."
"A jak to chceš zajistit?"
"Než se to někdo dozví, tak bude Nervózní připraven mluvit..."
"Jenže co když ho nikdo ke slovu nepustí? Co když budou prostě šílet? Emilí... někdy si prostě myslím, že jsi si vzala příliš velké sousto... vím, že jsi ho tenkrát našla na ulici v bezvědomí a nesoudím tě za to, že jsi ho zachránila, protože co si budeme povídat... kdyby nebylo tebe, jistě by jsi ho ráno našla na ulici spíš mrtvého než živého... ti lidé by začali hrozně vyvádět, kdyby se jen tak bezvládně válel uprostřed chodníku... stačí, že po něm házeli kde co, když šel kolem..." Patricie obrátila oči v sloup.
"Na tohle už nemysli, Paty... nelituji toho, že ho tady máme... jistě bych už nedokázala žít sama se sebou, kdybych ho jen tak poslala pryč, sotva se tenkrát vzbudil... Nervózní si zaslouží šanci... takže se už nebudeme zabývat tím, co nás čeká, nebo co jsem měla, nebo neměla udělat v minulosti... teď záleží jen na něm a na času, který pro něj stále máme."
"Takže se i ty trochu bojíš, nebo se pletu?"
"Paty... už se mě na to neptej, ano? Bude to dobré... pojď radši spát..." pronesla Emilie, než se k ní otočila zády a odkráčela pryč z kuchyně. Patricie ji cestou sledovala a byla si jistá, že Emilie má strach, ale bojí se to přiznat.

Později druhý den odpoledne zastavil Patricii Artur, když se zrovna chystala převléknout.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 018

"Patricie, chtěl bych tě o něco poprosit... neuvěříš, co se mi stalo! Půjdu s Violou večer na rande! Už mám dokonce i rezervovaný stůl v pěkné restauraci... ale problém je... no... před chvílí mi jeden pitomec přinesl nějaké důležité věci, které musí náš šéf nastudovat a podepsat... takže bych měl správně jít večer za ním a probrat s ním novinky... jenže to bych pak musel dát košem Viole... a víš jakou práci mi dalo ji přimět, aby šla se mnou? Je fakt hodně velký introvert... docela se bojím jestli nakonec z toho přeci jen nevycouvá, protože dostane strach..." zamumlal nepřítomně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 019

"Chápu... takže chceš abych tam došla za tebe?" Artur vypadal, že začne skákat na místě.
"Jsem si jistý, že jsi ta správná osoba... máš už po směně... Betty je moc bláznivá než abych jí dal adresu a ostatní tu musí být... a po nikom nemůžu chtít aby šel večer za šéfem... ale ty... doma na tebe nečekají děti ani manžel... mohu tě tedy o to poprosit? Nebo máš už něco na práci?"
"Ne, mám volno... vezmu mu to, dáš mi adresu?"
"Jsi vážně světová! Máš to u mě! Pokud se přeci jen budu znova jednou ženit, tak tě určitě pozvu!" Zvolal nadšeně a poplácal ji po ramenou. Patricie mu věnovala drobný úsměv. Už dávno věděla, že to nebude dělat jen pro něj. Měla jistotu, že znova uvidí svého šéfa a bude si s ním moci promluvit. To bylo nakonec to jediné kvůli čemu se nakonec s několika těžkými složkami dokumentů cítila lehčí, než kdyby neměla v ruce vůbec nic.

(tady vás poprosím ať si představíte, že sebou Patricie vláčí nějaké složky  Červenám se )

Za nějakou dobu tak Patricie již postávala před masivní budovou, která dokonale zapadala do okolní zástavby. Pomalu se rozhlédla, aby se ujistila, že ji nikdo nepozoruje, protože měla utkvělý pocit, že každý musí na první pohled přijít na to, že tady nemá co dělat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 023

Znova se tedy podívala kolem sebe, než lehkým krokem vstoupila do haly prostorného domu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 025

Několik vteřin tak postávala na místě a pozorovala tapety a vykládaný strop. Sama pro sebe se musela usmát. Ten dům jí připomínal její lepší minulost... dny které trávila na dovolené se svými sourozenci. Před očima se jí tak zjevil její bratr obtěžkaný zavazadly a Emilie, která neomylně kráčela s papírovou mapou v ruce a hledala jim cestu, protože nevěřila moderním GPS systémům. Znova tak viděla sama sebe, jak nadšeně nakráčela do podobného domu v domnění, že se jedná o jejich hotel, ale ve skutečnosti to byl obytný dům jako tento. Vzpomněla si na chvíli kdy začala svojí sestře vyčítat, že si měla vzít sebou GPS... nakonec se spolu trochu chytly, ale jejich bratr nakonec ukončil jejich hádku svérázným způsobem, když vytáhl neskutečně drahý foťák a s oběma se je v jejich roztržce vyfotil. Později se tak tento snímek stal jejich oblíbeným, protože nikdo nedokázal udržet vážnou tvář, když se podíval na zamračené sestry v pozadí a výmluvný pohled jejich bratra, který hleděl zpříma do záběru a usmíval se u toho jako sluníčko na hnoji. Kde jen tyhle dny jsou? Zeptala se sama sebe a promnula si spánky. V nestřežených okamžicích jí tak vždy docházelo, jak moc jí Petr scházel. Jeho humor, věčně pocuchané vlnité vlasy, které nedokázal nikdy pořádně zkrotit... pořád ho měla ráda, i když je potopil a v posledních dnech si byla jistá, že by dala cokoliv za to, aby mohla vědět, zda je alespoň naživu. Zlehka si usušila slzu, když ji vytrhl z myšlenek cizí hlas.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 032

"Ztratila jste se?" Usmál se na ni neznámí cizinec. Patricie se zprudka nadechla a zavrtěla hlavou.
"Ne, jdu někoho navštívit," oznámila mu věcně.
"Koho?" Patricie se zatvářila zmateně.
"To vám nemusím říkat," usadila ho.
"Myslím, že budete muset. Jsem hlídač tohoto objektu a nemohu sem jen tak někoho pustit. Žijí tu jen samé významné osobnosti města, jestli mi rozumíte..." pomalu při tom vytáhl z kapsy vizitku. Patricie se na ni letmo zahleděla.
"Máte snad pocit, že jdu někomu tady nakopat zadek?"
"Neumím číst vaše myšlenky, takže to nemohu soudit. Řeknete mi tedy koho jdete navštívit?"
"Simona Margisona," vydechla otráveně.
"Proč?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 036

"Nesu mu nějaké dokumenty na podpis," odvětila neochotně. Muž přikývl a vytáhl z kapsy svého kabátu telefon.
"Co to děláte?"
"Musím zavolat, panu Margisonovi jestli vás přijme... jak se jmenujete?"
"Patricie Dvořáková..."
"Takže vy jste ta nová, co podědila ten tmavý dům?"
"I to je součástí vašeho výslechu?"
"Ne, ale jistě to jste vy... vaše sestra se jmenuje Emilie, že ano?"
"Odkud to sakra víte?" vybuchla.
"Tohle je malé město..."
"Tak malé... víte, že kdyby Podivín nebyla jedna velká, téměř neobyvatelná poušť, tak by byl rozlohou dokonce větší než Krasohlídkov? Můžete mi tedy prozradit odkud víte kdo jsem? Mám to snad napsané na čele?"
"Nemusíte být tak podrážděná... a slyšel jsem to od ostatních... skutečně netuším, kde se to dozvěděli oni... teď zkusím zavolat pana Margisona... i když nejsem si jistý, zda vás přijme... když jste tak rozčilená..." pronesl jedovatě. Blonďatý muž od ní kousek ustoupil a vytočil na svém telefonu několik čísel.
"Pane Margisone, nechci vás vyrušovat, ale přišla vás navštívit jistá osoba... má sebou nějaké dokumenty... ne, není to slečna Vega... ta žena se jmenuje Patricie Dvořáková... opravdu netuším, kde se tady vzala... promiňte, už budu mlčet..." tiše zavěsil a podíval se na Patricii.
"Pan Margison vás přijme, bydlí až v horním patře... takže musíte ve výtahu stisknout úplně horní knoflík, aby vás vyvezl až do nejvyššího patra... kdyby jste naopak stiskla úplně spodní tlačítko, tak by jste se dostala do garáží."
"Možná mě považujete za neandrtálce, ale ještě umím používat výtah. Takže vím, že mě horní tlačítko vyveze nahoru a dolní zase dolů a taky se mohu řídit čísly, které tam jistě jsou také, nebo se mýlím?"
"Samozřejmě tam jsou..."
"Fajn, takže děkuji za informace, na shledanou," procedila a vykročila k výtahu. Už od Artura věděla, že Simonovi patří celé horní patro domu, takže si byla hned jistá kam má jít.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 039

Když jí tak nakonec výtah vyvezl do správného poschodí, nestačila se divit. Dokonce měla pocit, že ji snad z obložení chodby začne brzy bolet hlava. Pomalu tedy vykročila do chodby vykládané mramorem a v lehkém příšeří se zaměřila na dveře, které se od ostatních zdí lišily jen tím, že měli kliku a kukátko. Pevně stiskla složky ve své ruce a druhou paží přiměla zvonek vydat zvuk. Chvíli tak zůstala stát na místě, než zaslechla z bytu kroky a později i chrastění klíčů. Za několik vteřin se tak dveře otevřely dokořán a Patricie konečně spatřila svého šéfa.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 042

Proti její vůli se jí tak na tváři zjevil široký úsměv. Sice se mračil jako každý jiný den, ale byl zase oblečen tak, jak by nikdy nedokázala předpokládat, že ho někdy uvidí.
"Co tady děláte?" Oslovil ji místo jakéhokoliv pozdravu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 044

"Já... donesla jsem vám toto..." zamávala mu před obličejem složkami.
"A proč sem s nimi nepřišel Artur? On je můj asistent, ne vy..." procedil aniž by si od ní dokumenty převzal.
"Má večer nějaké plány... a já už mám po směně... tak mě o to poprosil..."
"Tak jste mu měla říct, že to má sem donést sám, takhle si z vás bude dělat poslíčka stále... znám ho..." Patricie pokrčila rameny. V téhle chvíli jí bylo jedno, že ní byl poslíček.
"Pojďte dovnitř..." zašeptal a udělal jí místo, aby mohla vejít dovnitř. Chodba se jí zdála stejně chladná jako Simonova přezdívka, ale i přes to se cítila v jeho bytě dobře. Pomalu se k němu otočila a usmála se na něj. V ten okamžik byla připravena se ho zeptat na cokoliv...
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty30/06/19, 01:45 pm

Teeeda! Šokovaný Tak to už jsem vážně zvědavá na další díl. Něco mi říká, že to nebude klasická návštěva. Andílek Tytyty
Jinak jsem zvědavá na Nervózního, jak se mu bude dařit. Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty30/06/19, 08:32 pm

Patricie přímo "v jámě lvové" - to jsem zvědavá, jak to tam asi bude vypadat, jaký má Simon vkus a jestli narazí i na matriarchu !
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty01/07/19, 10:45 pm

Díky holky Pro Tebe Nervózního čeká ještě dlouhá cesta, ale popravdě k tomu abych jeho příběh mohla pořádně rozjet, potřebuji jednu zajímavou postavu, kterou znáte, ale ještě neměla moc šanci mluvit Mrkající naštěstí se k ní už dopracováváme Mrkající


49.část - Klubko se zamotává

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 001

Patricie se Simonem na sebe chvíli zůstali hledět. Patricie věnovala svému šéfovi široký úsměv, když si pokusila představit, co asi provádí ve svém volném čase. Simon jí uhnul pohledem.
"Co je to s vámi? Proč se tak usmíváte?" Zeptal se jí podrážděně.
"Jen... budete ještě chodit do restaurace?" Vyhrkla nevinně. Simon zamrkal.
"Samozřejmě, nebo si snad myslíte, že jsem kvůli našemu malému zádrhelu zapomněl na svůj podnik? Můj život se nemůže točit jen kolem vás... a teď pojďte," vyzval ji, aniž by dal jakkoli najevo, že by si všiml jejích zarudlých tváří. Takže na ni její šéf myslí? Napadlo ji, než vykročila za ním...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 010

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 011

...do malého obývacího pokoje s barem a jídelním stolem. Sama pro sebe se musela usmát. Simonovi možná říkali ledový král, ale jeho byt byl vlastně jako on sám... na začátku chladný a strohý jako jeho poloprázdná chodba ale dál... uvnitř se skrýval příjemný obývací pokoj s barem a jídelním stolem. Nadšeně se rozhlédla a spatřila po stěnách spousty rodinných fotografií. V ten moment tak měla pocit, že se ocitla v Simonově skutečném světě.
"Dáte mi ty složky?" Vyrušil ji jeho hlas z myšlenek. Přikývla a podala mu je. Simon pevně sevřel dokumenty ve svých pažích a pohlédl na několik prvních stran.
"Hned to vyřeším... vy se tu zatím můžete posadit... chcete kávu nebo čaj?" Zeptal se s očima zabodnutýma v papírech. Patricie zavrtěla hlavou. Po chvíli jí však došlo, že její reakci zjevně nezaznamenal, proto se nakonec rozhodla promluvit.
"Ne, děkuji," zamumlala a otočila se k fotografiím za svými zády.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 014

Chvíli tak hleděla do tváří bohatě strojených lidí různého stáří. Mohla tu spatřit mladý pár oděný do svatebních šatů z minulého století. V ten okamžik ji napadlo, že se mohlo jednat o jeho rodiče. Letmo se podívala na zamračeného Simona, jež usilovně zkoumal nové dokumenty k podpisu a sama sobě si připsala deset bodů do svého skóre. V té ženě viděla hned několik jeho rysů. Simon byl vlastně ona, jen v mužské verzi. Jediné co je dělilo byla záplava blonďatých vlasů, které se ozdobně vlnily kolem její tváře. Zhluboka se nadechla a zaměřila se na další snímek, na kterém se honosně tyčil neuvěřitelně velký, světlý dům. Jednalo se zřejmě Margisonovské sídlo o kterém slyšela od Betty. Zavrtěla hlavou a zaměřila se na další fotografii, ze které se jí rozbušilo srdce. Byl na ní mladší Simon s delšími vlasy a bez své bradky. Na sobě měl uniformu s dlouhými podkolenkami a hrdě se na ní opíral o automobil, který konstrukcí spíše připomínal historický kočár. Zjevně se muselo jednat o jedno z nejstarších aut a proto se na snímku Simon tvářil jako kdyby vyhrál v loterii. Letmo se nahnula k fotografii, když si všimla za Simonovými zády druhého chlapce, který se ho držel za ramena. Jeho tvář však byla téměř neviditelná kvůli špatné kvalitě fotky. Zklamaně se odtáhla, když si uvědomila, že se zjevně jednalo o Stefana. Její zklamání, ale zanedlouho vystřídalo nadšení, když spatřila další snímek s bratry. Tentokrát stál Simon již se svojí bradkou po boku hubeného, vytáhlého, černovlasého muže, jehož úsměv byl tak široký, že to skoro vypadalo, že si jím přepůlí obličej napůl. Zlehka se naklonila k snímku a musela se usmát. Oba muži postávali u kašny a Stefan svého bratra tiskl v bratrském objetí tak silně, že to skoro vypadlo, že Simon spadne na zem. Dokázala si tak živě přestavit, jak snímek vznikl. Domyslela si, jak Simon rezervovaně došel ke kašně a zatímco on si ke svému bratrovi jen stoupl, tak Stefan ho popadl, čímž ho donutil vykouzlit jeden z jeho nejvzácnějších úsměvů, který kdy viděla. Dále následovaly snímky pravděpodobně jednotlivých členů rodiny. Dokonce zde nalezla i snímek Erika Margisona, jehož nadřazenost křičela i z nevinně natištěného papíru. Proti své vůli se tak otřásla, až se z jejího žaludku ozvalo zakručení. Její tvář nabrala rudý odstín, když se divoce ohlédla na svého šéfa, který jí věnoval letmý pohled.
"Já... to nic... nevšímejte si mě... a máte to tu hezké... chci říct... tohle je váš bratr?" Snažila se zamaskovat vlastní stud nad odhalením jejího prázdného žaludku. Simon povytáhl obočí.
"Ano, ale víte o tom, že šmejdění v bytě vlastního šéfa není slušné?"
"Pardon..." zamumlala a posadila se na pohovku. Chvíli tak hleděla do prázdna, než si všimla dalšího snímku na stěně. Tentokrát se na ni dívali všichni žijící Margisoni. Nenápadně se tak zaměřila na na jejich výrazy... matriarcha vypadal jako na všech svých fotkách, jeho pohled vždy ukazoval jak pánovitě se cítil, Simon naopak se svým neutrálním pohledem působil unaveně, jako kdyby na svých zádech nesl snad celé břímě světa... a pak tu byl Stefan se svýma založenýma rukama a jasným, zářivým úsměvem. Skoro se tak na fotografii nehodil, protože zatímco Erik se Simonem působili jako noc, tak Stefan zářil jako slunce. V ten okamžik znova ucítila jak její se její žaludek znova hlásil o slovo. Zoufale si stiskla břicho, ale nebylo jí to nic platné. Do ticha se tak rozezněl zoufalý protest jejího těla, žádajícího jídlo, o které bylo ochuzeno. Simon se na ni znova zahleděl.
"Máte hlad?"
"Já... jasně, že ne... jak vás to napadlo?" Vykoktala s nervózním úsměvem.
"Váš žaludek si tu hraje na kazatele, tak se mi nesnažte naznačit, že to není pravda... nejsem hluchý..." odvětil. Patricie zrudla ještě víc.
"To nic není! Já... to nic není... nevšímejte si toho...!" Vyhrkla. Simon zavrtěl hlavou a podíval se znova do dokumentů. Patricie si vzdychla. Tentokrát už neměla sílu pozorovat okolí. V ten okamžik si dokázala jen uvědomovat svůj prázdný žaludek. Nemysli na jídlo... nabádala se v duchu. Jenže jak? Uvědomila si. Letmo se zahleděla na svého šéfa. Na jeho krátce střižené černé vlasy a dlouhé řasy, které byly díky jeho sklopeným očím více viditelné. Na jedné straně toužila obejmout Simona a na té druhé... si přála najít jeho lednici a celou ji vyrabovat. Provinile sklonila hlavu a zakryla si tvář. Takhle hloupě se snad ještě nikdy necítila. Až pak si uvědomila další zavrnění vlastního žaludku. Rychle si znova zmáčkla břicho. To už se do její postavy zabodávala dvojice ledově modrých očí.
"Jestli vy nemáte hlad, tak já nejsem váš šéf! Nesnažte se mi cokoliv nalhávat!" Zvolal.
"Omlouvám se," zamumlala provinile.
"Neomlouvejte se za to, že máte hlad... spíš mě zajímá... měla jste vůbec pauzu na oběd. nebo jste tak vybíravá?"
"Dneska bylo v restauraci spousta práce, takže jsem si řekla, že se najím později... přeci jen jsem končila dřív..."
"Takže jste ani neměla pauzu na oběd?! To se mi snad jenom zdá! Víte, že je ze zákona dáno, že si ji musíte vzít! Můj podnik není žádný mizerný vykořisťovací ústav!" Vyhrkl a prudce vstal. Patricie si ho váhavě změřila.
"Kam jdete?" Zašeptala. Simon si ji zamračeně prohlédl.
"Beztak bych se kvůli vašemu žaludku nedokázal soustředit... jdu vám sehnat něco k jídlu..." procedil a zamířil ke své kuchyni. Patricie se rychle postavila a vykročila za ním.
"Ale to nemusíte! Mě je takhle fajn!" Snažila se ho zastavit. Simon ji však neposlouchal, mechanicky vytáhl z lednice vše potřebné...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 018

...a pustil se do díla.
"Šéfe, tohle opravdu nemusíte," vydechla tiše, ačkoliv jí pohled na Simonovi paže, míchající těsto, fascinovaly. Proti její vůli se jí tak na tváři zjevil další úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 017

"Nebudu celé odpoledne poslouchat váš žaludek... vlastním restauraci. Hladoví zaměstnanci nejsou zrovna dobrou vizitkou pro můj podnik," odvětil věcně. Patricie mu věnovala hloupý úsměv. Simon chtěl pro ni něco uvařit. Najednou se cítila až příliš poctěná, zvláště když viděla Simonovi zkušené pohyby, které jasně napovídaly o tom, že je skutečný profík ve vařeni. Téměř s posvátnou úctou tak sledovala jak pod jeho vedením vznikly palačinky, polité sirupem na pěkně nazdobeném talíři. Pomalu zacouvala z kuchyně, když Simon s talířem v ruce napochodoval ke stolu a položil ho na hladký povrch.
"Tady... najezte se... já se zatím podívám na ty dokumenty..." vydechl a zamířil zpět k pohovce. Patricie tak hleděla střídavě do jeho zad a na voňavý talíř na stole. Najednou si nebyla jistá, co by měla dělat. Až po chvíli nakonec zvítězil její zoufalý žaludek...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 027

...a pustila se do jídla. Patricie sice nebyla kulinářský kritik, ale i tak měla pocit, že snad ještě nikdy nejedla tak dobré palačinky. Uctivě tak odložila vidličku do prázdného talíře a vykročila ke svému šéfovi, který se opět mračil do papíru jako ďas.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 028

"Moc vám děkuji, bylo to od vás opravdu moc milé... a bylo to i moc dobré, jste skutečně vynikající kuchař." Simon k ní zvedl oči.
"Nemůžete soudit moje kulinářské kvality po jednom talíři s palačinkami, Patricie," usadil ji.
"Ale vždyť jste vypadal jako ti kuchaři z televize! Jistě dokážete krájet zeleninu i se zavřenýma očima!" Simonovi zacukaly koutky.
"Vy ze mě děláte super hrdinu, ale musím vás zklamat, pokud bych si při krájení zavázal oči, byla by to pro mě pravděpodobně poslední nakrájená zelenina vlastní rukou," zavrtěl hlavou a znova se zaměřil na papíry. Patricie tak zůstala stát u stolu a mlčky ho pozorovala. Najednou se jí zdál tak klidný... tak milý... tak...
"Ten pitomec!" Zvolal z ničeho nic podrážděně Simon. Patricie sebou cukla.
"Stalo se něco?" Simon k ní vzhlédl.
"Ty papíry jsou zatraceně špatně napsané... vypadám snad, že mi je 228? Který amatér to psal! Dokonce popletly i název a adresu restaurace... co to Artur převzal! A já si říkal, že text těch listin nedává moc smysl!" Zuřivě vstal a uchopil všechny složky do rukou.
"Moc se omlouvám za Artura, že vás sem poslal... promluvím s ním a dám to do pořádku... a ještě vás sem pošle s takovou hloupostí!" Klel, zatímco pevným krokem kráčel kolem ní. V ten okamžik mu jedna ze složek vyklouzla a se zaduněním dopadla na podlahu. Zanedlouho se k ní chtěly přidat i ostatní, to už se Simon sehnul a srazil se s Patricií, která měla stejný nápad. Oba tak dopadly na podlahu, kde Patricie málem spadla na skleněný stolek, kdyby jí jeho paže nezachytily těsně před nárazem. Pokojem se tak rozezněl slabý náraz, když Simon narazil bokem do stolku při záchranném manévru pro Patricii. Zůstali si tak hledět do očí a Patricie tak v ten okamžik dokázala jen vnímat jeho náruč a tvář, která byla jen několik centimetrů od té její.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 031

"Jste v pořádku?" Zašeptal. Patricie pootevřela ústa a zůstala hledět do jeho očí, které nyní vypadaly smutně.
"Jsem a vy?" Vydechla nakonec.
"Myslím, že už nikdy nebudu v pořádku... nikdy... řekněte mi, jak se mám od vás držet dál, když... když..." nebyl schopen dokončit větu. Zlehka položil svoje čelo na to její.
"Jsem si jistý, že se z vás jednou zblázním... co mám jen dělat... povězte mi, co mám dělat?" Patricie mu pohlédla do jeho andělsky modrých duhovek a paží mu přejela po tváři, která byla pokrytá lehkým strništěm, které nebylo na první pohled viditelné.
"Udělejte to, co cítíte," zašeptala. Ani jeden nevěděl proč vlastně mluví tak tiše, když je nemohl nikdo vidět, natož slyšet. Simon zavrtěl hlavou a přiblížil se k ní tak blízko, že cítila jeho dech na svých tvářích, vzápětí se však odtáhl.
"Tohle vám nesmím udělat... nesmím vás do ničeho zaplést... nesmím vám ublížit... nesmím..." Patricie ho chytila jednou dlaní za tvář a donutila ho, aby se na ni podíval.
"Miluji tě, to je to jediné důležité," pronesla do jeho obličeje. Simonův pohled zněžněl.
"Patricie..." zašeptal a zlehka si ji za pas přitáhl k sobě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 034

No a co bylo dál? Červenám se

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 035

Řekněme, že se Patricie potom podívala ještě do jedné místnosti v Simonově bytě...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 036

...a co pak následovalo...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 038

...to si myslím není těžké uhádnout Červenám se


(vím, že byl tenhle díl trochu průhledný ohledně nadcházejících událostí, tak vás snad závěr nezklamal Červenám se )
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty04/07/19, 10:39 am

Vůbec mě závěr nezklamal ba naopak Červenám se i když jsem ho čekala. Simon hold dokáže být nepřístupný bručoun, ale ne moc dlouho. Vysmátý
Krásný díl, jen se nám to taky pěkně zamotává. Jsem zvědavá na nadcházející události, jak se s tím oba poperou a co se týče té zajímavé osoby ohledně Nervózního? Pár jich mám na jazyku, ale asi si netroufám říct, která z nich to bude. Červenám se
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty08/07/19, 11:52 pm

Díky, Jani Pro Tebe jsem ráda, že tě konec nezklamal Červenám se popravdě se vždy snažím, aby vás v příběhu něco překvapilo a doufám, že úplný konec a celá Nervózního minulost to splní Andílek jinak co se týká Simona... tak ten je i trochu cíťa Vysmátý i když by to nikdy nepřiznal a hlavně ho to až příliš táhne k Patricii Mrkající jinak mi klidně napiš ty postavy, které si myslíš, že by to mohli být Mrkající jsem hrozně zvědavá na nějaké teorie Úsměv

Jinak doufám, že mi odpustíte, že se bude Simon v tomhle díle pohybovat celkem nalehko... ale zapomněla jsem mu při stěhování přibalit pyžamo s tílkem  Červenám se a na nákupy nového oblečení nebyl čas a navíc bych určitě riskovala, že se mi pak načte pozemek s rozloženými simíky, takže bych měla po focení  Bomba




50.část - Slabiny

Simon se probral až za několik hodin...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 002

...chvíli tak zmateně ležel a nebyl si jistý, co se zrovna stalo. Pomalu si promnul oči, když si uvědomil, že ho něčí paže objímají kolem pasu...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 003

...letmo se ohlédl a spatřil za sebou Patricii, která se mírně zavrtěla, když změnil polohu. Pomalu zalapal po dechu a prohlédl si její spící tvář. Ta je krásná... napadlo ho, ale vzápětí svoji myšlenku zahnal. Co se to s tebou děje Simone? Ptal se sám sebe. Zlehka se otočil na záda a rozhodl se ženu vedle sebe ignorovat, protože věděl, že musí... jeho život byl už přeci dávno napsaný a on neměl nárok nic z toho měnit... nesměl... nemohl... ale... otočil hlavu a kochal se pohledem na její klidný obličej. Co kdyby si dovolil trochu snít... co kdyby si dovolil být sám sebou? Proto něžně protáhl jednu svoji paži pod ní a druhou si ji přetáhl k sobě do náruče.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 008

Pevně ji k sobě semkl a cítil se najednou... úplný. Jako kdyby celý svůj život kráčel jen po jedné noze... jako kdyby celý ten čas žil jen s jednou půlkou svojí osobnosti. Byl to ten nejzvláštnější pocit na světě, ale najednou si uvědomoval, že se nikdy necítil tak svůj... tak skutečný... tak kompletní. Jeho srdce se rozbušilo a sevřel ji pevněji. Patricie se v jeho objetí zavrtěla a stiskla mu rameno.
"Patricie..." zašeptal její jméno. Patricie se ani nepohnula. Simon jí letmo vtiskl polibek do vlasů.
"Ty ani nevíš... nevíš... miluji tě," řekl to tak tiše, že ho nemohl nikdo slyšet, ale on měl v ten okamžik aspoň pocit, že to vyslovil, protože věděl, že jí to nikdy nebude moci říct přímo. Patricie si musela myslet, že to pro něj skoro nic neznamenalo... musela si začít myslet, že je jen mizerný Margison, studený a chladný... ale dokáže to? Ptal se sám sebe.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 009

Nebyl si jistý. Znova ji políbil do vlasů. Cítil se někdy takhle kvůli jiné ženě? Ne, byl si jistý, že určitě ne. Vnímal k ní tak silné pouto, že měl chvíli pocit, že ho to snad zadusí. Už dávno si byl jistý, že by pro ni udělal cokoliv, kdyby mohl...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 011

Zavrtěl hlavou a rozhodl se na nic nemyslet. Chtěl jen znova usnout a mít alespoň na chvíli pocit, že by i on mohl jednou něco udělat jinak. Proto jen zavřel oči a jeho mysl ho zanedlouho odnesla do jiných výšin...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 012

Patricie se probudila až za nějakou dobu, kdy už bylo Simono místo v posteli chladné.
"Simone?" Zavolala, jen co se její chodidla dotkla podlahy.
"Simone!" Zkusila to znova hlasitěji, ale odpovědí jí bylo znova jen ticho. Zavrtěla hlavou a rozhodla se, že ho půjde hledat. Její oči v ten okamžik zaujal velký kus modré látky přehozený přes opěradlo křesla. Pomalu k němu přistoupila a uchopila danou věc do rukou. Sama pro sebe se musela usmát, když si uvědomila, že se jednalo o neuvěřitelně velké modré tričko. Ve své mysli se tak pokusila si v něm Simona představit. Za několik vteřin se tedy rozhodla, že si ho vezme na sebe, protože se jí nechtělo kompletně oblékat do svého oblečení na ven. Nakonec si ho tedy jen přetáhla přes hlavu a svázala si svoje dlouhé vlasy do praktického uzlu a vydala se na průzkum.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 014

Za nějakou dobu ho objevila v kuchyně, kde zkušenými tahy krájel papriky.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 015

Chvíli si ho tedy jen prohlížela od rozčepýřených černých vlasů po jeho pěkně tvarovaná štíhlá záda. Pozorovala jeho hbité paže, které dokázaly precizně nakrájet každý díl papriky. Později tak využila chvíle kdy odložil nůž a odvážila si k němu přistoupit zezadu...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 016

...Simon sebou cukl, když se mu kolem pasu omotala jedna paže a tu druhou cítil na svém rameni.
"Patricie..." vydechl.
"Ahoj," zašeptala mu do ucha a opřela svoji bradu o jeho rameno.
"Co tady... já..." najednou nebyl schopen dát dohromady souvislou větu, ačkoliv si svůj proslov připravoval delší dobu.
"Přišla jsem za tebou... co to děláš?" Simon se vymotal z jejího objetí.
"Chilli con carne..." odvětil věcně. Patricie ho obešla a věnovala mu široký úsměv.
"To jsem ještě nikdy nevařila... naučíš mě to?" Simon si odkašlal a zaměřil se na papriky před sebou.
"Dobře... vem si z vedlejšího šuplíku další nůž a ze spodní skříňky prkénko..." dirigoval ji, aniž by se na ni podíval. Patricie ochotně následovala pokyny, ale kromě nože se jí nepodařilo ve skříňce objevit další prkénko.
"Já to nevidím..." zamumlala a postavila se. Až potom si všimla, že se na ni Simon konečně podíval. Na jeho tváři se v ten okamžik usídlil jeden z jeho vzácných úsměvů.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 019

"Copak?" Zeptala se ho se stejným úsměvem.
"Máš moje tričko..." podotkl, aniž by změnil výraz.
"Já vím... nechtěla jsem se... to je jedno... nevadí ti to?" Zeptala se ho s ruměncem na tváři. Simon několikrát mrkl.
"Samozřejmě, že ne... stejně ti sluší víc než mně..." vydechl, ale vzápětí se zarazil, protože si byl jistý, že tohle opravdu neměl říkat nahlas. Mechanicky se proto zpět otočil ke svému prkénku.
"Další prkénka jsou ve skříňce u sporáku," vydechl pragmaticky. Patricie tak chvíli sledovala jeho profil, než se vydala po stopách prkénka.

Za nějakou dobu tak seděli naproti sobě s talířem plného voňavého jídla...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 022

Ani jeden z nich tak nedokázal promluvit, ačkoliv je oba tížilo co bude dál... ale co pro ně vlastně znamenala budoucnost? Měli vůbec nějakou? Později tak Patricie prolomila mlčení.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 024

"To co se stalo... já... nelituji toho," vydechla jedním dechem a pohlédla na svého společníka přes oponu vlasů.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 025

Simon se ale tvářil jako vždy. Byl naštvaný? Nebo snad mu to bylo jedno? Prudce se nadechl.
"Byla to chyba..." vydechl nakonec.
"Takže toho lituješ?"
"Ne... chci říct... ano... ne... proboha Patricie jsme zasnoubený!" Vyhrkl zoufale.
"Ale ty svoji snoubenku nemiluješ," odvětila pevně.
"To je pravda... ale v mém světě to nemá žádnou váhu... já se musím oženit, Patricie... nemohu to vzít zpět..."
"Takže se oženíš, i přes to, že Aliciu nemáš rád... protože myslím, že ve vašem případě se nedá hovořit ani o přátelství... jak dlouho si myslíš, že ten vztah vydrží?"
"To je jedno... už je to dané... dal jsem slib."
"Myslím, že tady jde o víc než jen slíbené manželství... co skutečně tě tíží?"
"Patricie to je opravdu jedno! Já... nebudu tě zatěžovat mými problémy..."
"Ale já chci, aby jsi mě s nimi zatížil. Miluji tě, víš to?" Simon sebou cukl. Pokaždé když to vyslovila, měl pocit jako kdyby mu jednu vrazila. O to rychleji se začala jeho sebeobrana proti ní a jeho vlastním citům bortit jako domeček z karet. Zesmutněl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 027

"I to je jedno, Patricie... můj život se nedá takhle změnit... nedá..."
"Ale dá, jen musíš chtít," vydechla pevně.
"Už jednou jsem ti řekl, že nezáleží na tom co chci..."
"Ale mě záleží na tom co chceš... a proto ti teď slíbím, že tě naučím něco co neumíš... v čem jsi opravdu špatný?" Zeptala se ho se širokým úsměvem. Simon zavrtěl hlavou.
"Co je zase tohle za otázku?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 034

"Jenom mi odpověz, zatím to skoro vypadá, že umíš úplně všechno... jsi skvělý obchodník, řečník, kuchař, dokonce si sám uklízíš... teď vypadáš mezi ostatními muži jako princ na bílém koni!" Zvolala. Simon se pousmál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 035

"Patricie, nikdy mě nepřestaneš překvapovat kde chodíš na tyhle hlouposti..."
"No tak povídej! Prosím!" Simon s úsměvem zavrtěl hlavou.
"Žádný Margison dobrovolně nepřiznává svoje chyby," podotkl a zasmál se.
"Ale ty nejsi jenom Margison, ty jsi Simon... takže?"
"Fajn... jsem opravdu hodně mizerný tanečník, nikdo z mojí rodiny mě nikdy nevezme na žádnou taneční akci, protože kromě šlapání na místě nejsem schopen ničeho. Dále jsem mizerný na všechny sporty, které tě napadnou. Při fotbale jsem si zlomil nohu, na hokeji jsem tradičně každého spoluhráče přetáhl omylem hokejkou a smysl brány sice rozumem chápu, ale moje tělo se vždy spíše ránám vyhýbalo, než aby je chytalo... nikdo mě nikdy nechtěl v týmu, protože se mnou prohrál úplně každý. Jako další... když běžím jinde než na rotopedu, tak údajně vypadám jako rozklepaná ženská s kabelkou v ruce a většinou se rozplácnu na každém rohu... takže sečteno podtrženo... jsem nešikovný, naprosto pohybově nenadaný slon v porcelánu, kterému všichni říkají ledový král." Patricie dokázala udržet vážnou tvář jen několik vteřin než se upřímně rozesmála.
"Bože můj, Simone..." třásla se jí ramena a pokoušela se uklidnit. Rychle položila paži na stůl a druhou dlaní si zakryla obličej. Simon se tiše zasmál její reakci. I jemu nyní přišla jeho vlastní nešikovnost, která ho většinou spíše doháněla k šílenství, směšná. Zlehka se proto natáhl přes stůl k její paži...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 041

...a stiskl ji.
"Připadám ti směšný?" Podotkl s lehkou výhrůžkou, ačkoliv se na ni nezlobil ani trochu. Patricie k němu zvedla tvář a pohlédla do jeho andělsky modrých očí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 040

"Ne, mě nikdy nebudeš moci připadat směšný... jsi jen takhle dokonalý..."
"S oběma nohama levýma," vydechl se širokým úsměvem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 043

"I s nimi... právě díky tomuhle všemu jsi skutečný... jsi to ty... a umíš zpívat?"
"Ne, a moje výtvarné umění by jsi mohla strčit tak jedině do skartu. Kromě domečku jedním tahem ti nenamaluji ani psa," Patricie se znova zasmála a pevně stiskla jeho dlaň.
"A co ty? Ať se můžu zasmát i já. Kromě toho, že nemáš ráda vaření o tobě nevím skoro nic," mrkl na ni.
"Není pravda, že bych neměla ráda vaření... ale vždy jsem měla pocit, že jsou na světě důležitější věci... vím, že to teď zní hloupě, ale tenkrát jsem to tak cítila... a k věcem co mi nejdou... taky neumím zpívat, můj hlas by byl schopen rozbít všechno sklo v celém domě. A jsem hrozně nervózní, když mám promluvit na veřejnosti... vždycky se všude tvářím strašně sebevědomě, ale ve skutečnosti... bych nejraději utekla, když po mě někdo chce nějakou dlouho řeč. Dále mám alergii na ořechy, ale to zrovna není věc co mi nejde... ve sportech jsem byla průměrná... nesnáším matematiku a občas mívám dlouhé vedení..." Simon pokýval hlavou.
"Takže alergie na ořechy... to si musím pamatovat. A co se týká těch proslovů, někdo říká, že je dobré si všechny co tě poslouchají představit nahé," mrkl na ni. Patricie se pousmála.
"To na mě moc nefunguje... stydím se i za ně..."
"Tak jak jsi mohla zvládnou proslov na vánočním večírku?"
"Byl jsi tam ty... celou dobu jsem se dívala na tebe a věděla jsem, že to zvládnu... protože jsem prostě mluvila na tebe a ne na ostatní," zašeptala s rudými tvářemi. Simon zamrkal a pustil její ruku.
"Měli bychom to sníst... a kolik je vlastně hodin..." Simon se zaměřil na ciferník na svém mobilu a zhrozil se.
"Patricie! Je už strašně pozdě! Bože můj, jak tě teď odsud dostanu bez toho, aniž by tě viděl ten bláznivý noční hlídač..."
"Proč? Je ten chlap divný?"
"Nevěřím mu... myslím, že pomáhá Alicii... a ty nepotřebuješ problémy... strašně moc se ti omlouvám... promiň..."
"Nemusíš se mi omlouvat, jsem šťastná, že tu mohu být s tebou. Co budeme dělat?"
"To nevím... přes toho chlapa tě odsud nedostanu... to znamená... že..."
"Tady musím zůstat? Zítra přijde ten druhý hlídač?"
"Ano, a ten si chodí každou chvíli na svoji vlastní dvaceti minutou pauzu... vždy ho vidím z okna... to bych tě dokázal protáhnout... ale s tímhle idiotem... promiň... promiň... to je špatně..."
"Mě to nevadí, napíšu Emilii, aby byla v klidu a můžeme tu spolu být až do rána," mrkla na něj.
"Ale Patricie, to je špatně! Zatraceně..." Zamumlal a chytil se za hlavu. Chvíli tak spolu zůstali mlčky, než ticho narušil Patriciin hlas.
"Simone?" Simon zvedl pomalu hlavu a věnoval jí unavený pohled.
"Hm?"
"Když teď máme tolik času... slibuji ti, že se tě pokusím naučit tančit, co ty na to?"
"Popřeji ti hodně štěstí... a sobě taky," to poslední řekl tak potichu, že ho sotva slyšela. Ale v ten okamžik si byla jistá, že nemluví o výuce tance.

Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty10/07/19, 12:45 pm

To je tak emotivní... Láska Četla jsem jedním dechem. Moc krásně popsáno. Musím říct, že Patricii Simonovo tričko moc sluší. Vysmátý  Andílek
Líbí se mi, jak si otevřela Simonovu nedobytnou schránku a on se trochu o sobě rozpovídal. Neskutečně se těším na jejich lekce tance. Vysmátý  Vysmátý

P.S. Krásně sis vyhrála s detaily. Pro Tebe

Jinak, co se týče těch osob měla jsem na mysli Stefana( mimochodem na toho se velmi těším, protože zatím si neukázala ani jeho tvář Červenám se ), Olívii a možná i Ofélie by mohla být podstatná. Úsměv

Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty10/07/19, 08:28 pm

Simon má perfektně zařízený byt, a udivilo mě, že dokonce umí vařit (takový vysoce postavený muž by přece mohl mít služebnictvo) ! *THUMBS UP* O všechny potřeby Patricie se krásně postaral, to se taky cení Mrkající Snad se to prozatím nedozví ta jeho snoubenka ...
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 7 Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Ze života Nervózního Jedince
Návrat nahoru 
Strana 7 z 10Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 2 :: Vaše příběhy - TS2-
Přejdi na: