Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share
 

 Ze života Nervózního Jedince

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8
AutorZpráva
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1105
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty10/07/19, 10:17 pm

Moc děkuji holky za tak krásné komentáře Pro Tebe

Jani, musím říct, že jsi se celkem trefila *THUMBS UP* dokonce jedna z postav, které jsi zmínila udělá hlavně na konci pořádný bordel Vysmátý ale raději nebudu zatím nic víc prozrazovat Pššt (ale něco ti přeci jen prozradím... Stefanovu tvář brzy uvidíš Mrkající sice ho uvidíš tak nějak pofidérně, ale bude to opravdu on Mrkající skutečně se totiž v příběhu objeví až později, přeci jen je teď na služební cestě místo Simona Mrkající ) jinak snad zítra přidám dílek s tím tancem, takže se budeš mít na co těšit, bude to sranda Vysmátý jinak o Simonovi se brzy dozvíš něco víc, Patricie z něj teď bude nonstop tahat rozumy... každopádně kdyby se dobře zeptala na Nervózního, tak by se od něj mohla taky dozvědět moc zajímavé věci (přeci jen je Simon originální Podivíňan a byl u všeho co se tam tehdy dělo Mrkající ) ale pochybuji, že k tomu teď dojde... popravdě jí teď mnohem víc zajímá Simon sám, než mlčenlivý Nervózní Aha

Ludmi, on je Simon hrozný samotář Vysmátý a nemá rád když kolem něj někdo běhá, raději si vše udělá sám Úsměv (a to byl ze svého původního domova zvyklý na služebnictvo, možná se mu to tam i zprotivilo Aha ) jinak miluje vaření nade vše Úsměv v budoucnu se každopádně dozvíš, jak ke svému velkému koníčku přišel Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1105
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty12/07/19, 02:10 am

Tak jsem to stihla Úsměv

51.část - První krůčky

Později zavedl Simon v rámci prohlídky bytu Patricii do druhého obýváku...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 001

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 004

"Ty boxuješ?" Zeptala se překvapeně Patricie, když spatřila velký červený boxovací pytel. Simon se podrbal na hlavě.
"Vlastně ne..."
"Tak proč ho tady máš?"
"Protože... nedávno jsem četl jednu studii, ve které hovořili o tom, že bezcílné mlácení do vycpaného pytle dokáže zaměstnat mysl natolik, že člověk zapomene na celý svět..." zamumlal.
"Na co jsi potřeboval zapomenout?"
"Řekněme, že v poslední době nemám vůbec klid... a už to nechci dál rozebírat," odvětil rychle a otočil se k ní zády. Patricii zrudl celý obličej.
"Počkej! Takže ty sis to pořídil kvůli mě?"
"Kvůli tobě? Jistě že ne... já... to je fuk..." Patricie si všimla, že jeho hlas nabral jiný tón a také, že si začal podivně třít paže. Pak pochopila další část jeho osobnosti. Simon opravdu neuměl lhát. Rychle ho obešla, aby se mohla podívat do jeho očí. Simon jí uhnul. Zdálo se jí to, nebo se styděl?
"Pořídil sis to kvůli mě..." vydechla. Simon si pročísl vlasy a vyhnul se jejímu pohledu.
"Jak už jsem řekl, je jedno proč jsem utratil peníze za takovou zbytečnost..." Patricie ignorovala jeho další slova a skočila mu do řeči.
"A fungovalo to?"
"Ne... jediné co by mi pomohlo, by byla pořádná rána do hlavy, ale to se obávám, že by nebyl zrovna dobrý nápad... a navíc často člověk ani ve své mysli nenachází klid... a už mě nezpovídej..." Patricie k němu pomalu natáhla dlaň a dotkla se jeho tváře.
"Nechci aby jsi dostal ránu do hlavy... chci, aby jsi byl v pořádku," zašeptala. Simon zamrkal a odkráčel od ní směrem k pohovce. Patricie se za ním ohlédla a následovala jeho příklad. Takže za několik vteřin již vysedávali společně na jednom gauči.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 014

"Simone, nechci aby ses mi stranil... vím, že to co se stalo... nebylo něco s čím jsi počítal a jak jsi sám řekl, bereš to jako chybu... ale nechci, aby jsi... aby..." Patricie nebyla schopna dokončit větu.
"Nebudu se ti stranit, Patricie... jsem stále tvůj šéf... ale pochop, že se nedokážu chovat... nedokážu být... zatraceně!" Zoufale si pročísl vlasy, až mu začaly jeho černé vlasy odstávat na hlavě jako antény. Patricie sevřela látku Simonova trička.
"Nedokážeš být jen můj šéf?"
"Nedokážu být jako dřív! Vždyť ty jsi mi úplně rozházela svět! Nedokážu se soustředit, nedokážu myslet... nedokážu dělat nic co bych měl!" Patricie sebou cukla při jeho divokém výbuchu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 010

"Takže se na mě zlobíš?"
"Ne, jediný člověk na kterého se skutečně zlobím jsem já sám! Měl jsem se od tebe držet dál! Věděl jsem to už na samém začátku... ale nedokázal jsem to... netuším co jsi to se mnou udělala! Cítím se vedle tebe tak... tak jinak... je to pro mě tak neskutečně zvláštní, děsivé, ale při tom tak přirozené jako dýchání... všechno je to prostě špatně... zkrátka nedokážu být daleko ani blízko... nedokážu vedle tebe stát, aniž bych se tě nedotkl... celé dny se jenom děsím toho, že by ti někdo mohl něco provést! Ani netušíš co jsem zažíval, když jsi byla s Andym... teď zním jako zatracený blázen..." schoval si tvář do dlaní. Patricie k němu vztáhla paži a letmo se dotkla jeho pocuchaných vlasů. Simon sebou cukl a zvedl k ní své oči.
"Nejsi blázen," zašeptala.
"Ale jsem! Byl to tvůj život! Nepopírám, že o Andym jsem si vždy myslel, že je to pitomec, co akorát zneužívá ženy... ale tenkrát jsem doufal, že se změnil kvůli tobě... přál jsem si aby to tak bylo, ale zároveň... vzpomínám si když jsem vás tenkrát viděl v tom parku... políbil tě a já měl v ten okamžik pocit jako kdyby do mě uhodil blesk... měl jsem chuť ho vlastníma rukama zaškrtit! Nenáviděl jsem ho tak silně, že jsem se na něj ani nedokázal podívat... ani nevím, jak jsem odtamtud odešel, ale nedokázal jsem se na vás dívat... vnitřně mě to ničilo a Alicia se mi začala hnusit ještě víc než dřív, když se pokoušela se mnou sblížit... vzpomínám si, že ten večer se mnou jela domů a chtěla... abychom spolu strávili noc... měl jsem vztek... na ni, na sebe, na svůj život... na Andyho... chtěl jsem zapomenout, ale nedokázal jsem s ní být... nesnesl jsem na sobě její pohled, natož když se mi snažila sundat košili... nezvládl jsem to... vyhodil jsem ji... náš vztah už byl špatný předtím, protože Alicia... ona... víš, když jsem jí poznal... byla jiná... mluvila vždy k věci, což jsem na ní obdivoval... její vyřídilku, odvahu... ale pak... pochopil jsem, že je to chladná a bezcitná osoba... neváhala šikanovat každého kdo se jí nehodil do krámu... a příšerně žárlila na každou brunetu v mém podniku... trvalo ani ne rok, než jsem se vzbudil z prvního poblouznění a pak už mi zbyla jen hořkost a povinnosti... opravdu ji nemám ani rád... nejdříve mezi námi byla jen něco jako chemie a pak už nic... zůstal jsem s ní... protože jsem musel, ale kdybych mohl... bože můj..." znova si vložil hlavu do dlaní. Patricie zalapala po dechu, ale rozhodla se raději mlčet, kdyby se Simon rozhodl ještě mluvit, což k její radosti nakonec také učinil.
"Jsem s ní už osm let, Patricie... skoro celý můj dospělý život... než jsi se objevila... než tě tvoje vlastní špatná zkušenost dovedla do tohoto pekla, dokázal jsem s ní nějak být... odrážet její žárlivé útoky a občas s ní strávit několik povinných momentů... byla to moje rutina, věděl jsem že to jinak nejde... byl jsem si jistý, že moje cesta mě dovede až ke svatbě s ní... ale pak..." pomalu zvedl obličej k ní. V jeho očích se odrážela něžnost.
"Jsi přišla ty a všechno jsi obrátila vzhůru nohama! Vím, že budu znít jako šílený blázen, když řeknu, že už ve chvíli kdy jsi překročila práh mojí restaurace, tak jsi začala pomalu ale jistě bourat můj původní život... víš, ze začátku jsem se dokázal tvářit neutrálně, ale potom když jsem viděl jak se kolem tebe začal motat Andy... myslím, že v té chvíli se to ve mě začalo vařit nejvíc, protože jsem věděl čeho je schopný... dokonce jsem za ním zašel, když jsem ho jednou viděl, jak tě vyzvedával před mojí restaurací... chtěl jsem po něm, aby se k tobě choval slušně... vím, že jsem to neměl dělat... protože se mi jen vysmál... a pak... pak tě políbil v tom parku... někdy mi přišlo, že to udělal kvůli tomu, aby mě naštval... protože za mnou další den přišel, aby mi vyprávěl všechny podrobnosti... už ani nevím co se stalo, ale hrozně jsme se pohádali a došlo mezi námi k potyčce... a pak se objevil Stefan," zašeptal a jeho pohled se najednou zdál vzdálený.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 011

"Můj bratr ho opravdu nesnáší a tak se mezi nás připletl... vím, že mě chtěl bránit, protože ví, jak jsem hrozné motovidlo a on... je v tomhle lepší než já... jenže Stefan je nemocný... nikdy na to nezapomenu, Patricie nikdy... nakonec jsme spolu skončili v nemocnici, znova propojeni přes tu naši zatracenou krev... a tenkrát, když jsem viděl jeho bledý obličej... jsem mu slíbil, že ho už nikdy nedostanu do podobné situace... on nesmí pykat za moje pocity... jsem jeho starší bratr, to já mám chránit jeho a ne on mě..." vydechl nešťastně.
"Jenže on je tak tvrdohlavý... je z nás dvou ten lepší. Jsem si jistý, že by se ti líbil... o mě říkáš, že umím mluvit, ale on... vždy ví co má říct... dokáže tě rozesmát, i když jemu samotnému do smíchu není... je to zlatý člověk, který se bije za svoje vlastní ideály... je jediný Margison, který si skutečně dělá co chce a nedbá na ostatní... je jako malý schopný buldozer a i když má proti němu děda výhrady... já ho nikdy nepřestanu podporovat... vždycky budu stát na jeho straně," zašeptal a odmlčel se. Patricie si urovnala lem trička na nohou a váhavě pohlédla na Simona.
"Co je tvému bratrovi?" Simon se na ni podíval, v očích se mu zalesklo.
"Má hemofilii... špatnou srážlivost krve... říká se, že je to dědičné, ale u nás v rodině to nikdo neměl... ani děda, táta, já... nikdo... jen Stefan... snadno se mu dělají modřiny a když se více zraní... bože můj... sice samozřejmě užívá veškerou dostupnou léčbu, ale... zkrátka se nesmí prát... zvláště ne s takovým pitomcem jako je Andy, který o tom ví, ale je mu to jedno... proboha... vůbec nevím proč ti to tady vykládám..." vyhrkl a postavil se.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 017

"Simone..." oslovila ho. Simon zavrtěl hlavou.
"Zítra tě odsud musím rychle dostat... a teď bude lepší, když už budu mlčet..." Patricie prudce vstala...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 019

...a chytila ho za tvář.
"Neuzavírej se přede mnou... můžeš mi říct cokoliv co budeš chtít, teď už nejsi sám, chápeš? Už nikdy nebudeš sám..." Simon se zhluboka nadechl a zakýval hlavou na nesouhlas.
"Nesmím tě zneužívat... máš svých problémů víc než dost... musím dostat zpět pod kontrolu svoje myšlenky..."
"Nemusíš nic z toho dělat! Mě můžeš říct cokoliv!"
"I to že se budu muset oženit s Alicií? Bez ohledu na všechno co se stalo? Bez ohledu na tebe, sebe... na všechno? Zvládneš slyšet něco takového?" Patricie sebou cukla, ale jinak na sobě nedala nijak znát, jak moc jí bolela představa ženatého Simona.
"Zvládnu to... všechno to zvládnu," zamumlala a sundala mu dlaně z obličeje. Simon několikrát zamrkal a pomalu natáhl svoje paže k jejím tvářím.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 022

"Tohle mi vůbec neříkej, ano? Ty nejsi žádný mučedník... tohle si nezasloužíš..."
"Pokud to bude jediný způsob, jak být s tebou, tak jsem schopna čehokoli..." v jeho očích se zjevila bolest.
"Proboha Paty... Paty... já z tebe neudělám svoji milenku... nikdy tě nedonutím stát na druhé koleji... ty si zasloužíš víc... přál bych si pro tebe někoho kdo by tě postavil na piedestal a složil by ti k nohám celý svět... a ne jen to, co ti mohu dát já... ukradené chvilky... život ve strachu... Paty... Paty... vždyť ty pořád ještě nechápeš kdo jsem..."
"Já vím kdo jsi... a mám tě ráda takového jaký jsi..."
"Ty si mě idealizuješ... moje rodina... je až moc mocná, Paty... a kvůli tomu nás lidé nemají moc rádi... a já jsem jenom figurka na šachovnici... nikdy tě nedonutím vstoupit do té hry se mnou... pokud padnu, budu to jenom já, nikoliv ty, chápeš? Musíš si najít nějakého hodného muže... někoho kdo tě učiní šťastnou..."
"Jenže nikdo takový není! Za celý svůj život jsem jenom narážela na špatné muže... v Krasohlídkově... a potom i tady... až na tebe... jenom s tebou všechno dává smysl... konečně se s někým cítím být opravdu šťastná a nemám pocit, že jsem něco méně... před chvílí jsi mi řekl, že nevím kdo jsi, ale já to vím... někde uvnitř to vím, mám pocit, že tě znám celý svůj život... dívám se ti do očí a prostě to vím... vím, že nejsi schopný ublížit a jsem si jistá, že ti nikdo ve městě nerozumí... jsi jiný, ale nejsi divný... máš dobré srdce a chráníš se vlastním způsobem před ostatními... neumíš lhát a pomáháš ostatním, ačkoliv ti za to většina z nich nikdy nepoděkovala, natož aby na tebe změnila názor... už jenom proto tě nenechám samotného, protože ani ty nejsi žádný mučedník, Simone... chci tady být pro to, abych ti to připomínala den za dnem až do chvíle, kdy mi všechno pořádně vysvětlíš a já pak pochopím, každý krok, který se rozhodneš udělat... a budu stát při tobě i potom, protože si jsem jistá, že nic neděláš jen tak pro nic... miluji tě, chápeš?" Simon zamrkal a v zorničkách se mu zjevily emoce, které nedokázala Patricie pořádně rozluštit. Zhluboka se nadechl a sklonil se k ní.
"Ty můj snílku," vydechl, než se k ní pod tíhou vlastních pocitů, více přimkl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 024

Později tak spolu zůstali odpočívat na koberci a pozorovali ohnivý tanec v krbu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 025

"Víš, co by mě nikdy nenapadlo?" Ozval se Simonův hlas. Patricie se v jeho náruči zavrtěla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 026

"Co?"
"Že mi nebude připadat jako ztráta času se jen tak poflakovat tady... na zemi... a dívat se do krbu jako blázen... jak dlouho už tady vlastně jsme? Dokonce jsem zapomněl na hodiny... vůbec nevím kolik je," zasmál se tiše. Patricie se k němu otočila.
"A není to jedno?"
"Řekl bych, že ano... stejně sis už dávno veškerý můj čas ukradla pro sebe," uchechtl se.
"To mi připomíná... víš, co jsem ti dneska ráno slíbila?" Simon vypadal, že přemýšlí, pak se zarazil.
"To nechceš zkoušet... opravdu nechceš..."
"Ale chci! Kdo jiný, než já by to měl vyzkoušet?"
"Už před tebou se mě snažili naučit tancovat různí učitelé, protože děda měl pocit, že je ostuda, že se dokážu jen motat jako praštěná můra v kuželu světla... takže..." Patricie ho nenechala domluvit a zabodla mu prst do hrudníku, kde pod svýn dotekem ucítila tlukot jeho srdce.
"Takže mi nevěříš?" Zeptala se ho s podtónem výzvy v hlase. Simon se znova zasmál.
"Věřím tobě, ale ne sobě... zadupu tě do země... jsem jako slon a přijdou si stěžovat sousedé..."
"Tak ať přijdou, nebojím se jich a vsadím se, že ty taky ne," mrkla na něj a postavila se. Simon se podrbal na hlavě.
"Nebojím se jich, ale člověk by měl mít trochu úcty i k ostatním... tady nejsme v rodinném sídle, kde by nám přišel vynadat tak maximálně děda," pousmál se.
"Tak zrovna z tvého dědy jde strach! Toho bych nechtěla vidět naštvaného... a už určitě bych nechtěla, aby nám přišel vynadat..." Simon zavrtěl hlavou a postavil se.
"To by nás nejdříve musel najít... víš, ten dům o kterém mluvím... naše sídlo... je tak obrovské, že si tam občas připadáš tak strašně sama, že máš pocit, že na světě už nikdo není... skoro tak můžeš slyšet, jak padá prach na nábytek... takže kdybychom teď byli tam, našel bych způsob, aby nás nenašel," mrkl na ni. Patricie mu věnovala úsměv. Jak jen ráda viděla tuhle jeho verzi s jiskřičkami v očích. Proto k němu instinktivně natáhla paži a pohladila ho po tváři.
"Proč to děláš?" Zasmál se.
"Aby jsi neměl strach, ty můj slone..."
"Já nemám strach, ale ty by jsi měla... jsem těžší než ty, až ti šlápnu na ty tvoje malé nožky, tak..." Patricie mu zakryla ústa dlaní.
"Už ani slovo a soustřeď se... nech se vést." Simon si sundal její paži z obličeje.
"Jak myslíš, pokušitelko," mrkl na ni a postavil se ke krbu.
"Co myslíš tou pokušitelkou?" Nedala se Patricie.
"Pokoušíš svoje štěstí a zdraví, ale já tě varoval..." Patricie zavrtěla hlavou a postavila se k němu čelem.
"Nebojím se tebe, ani tvých levých nohou," vyhrkla. Simon znova zakýval hlavou...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 029

...a přitáhl si ji do správné pozice k tanci.
"Tohle ti jde!" Zvolala, když si uvědomila, že oba stojí správně, ani moc blízko nebo daleko.
"Jen se neboj, to nejlepší teprve uvidíš..." Chvíli se tak zdálo vše v pořádku. Ovšem jen do momentu, než se oba pokusili udělat ten samý krok, čímž Simonova noha poprvé dopadla na Patriciinu.
"Au!" Vyhrkla.
"Já ti to říkal, je to..." Patricie mu rychle skočila do řeči.
"Prostě se soustřeď a počítej se mnou." Simon se zahleděl na své nohy.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 042

"To je nemožné..." v ten okamžik mu jeho partnerka zvedla hlavu jedním prstem.
"Jen počítej, ano?" Simon ztěžka přikývl.
"Raz..." zašeptala a udělala krok, Simon jí však následoval také a ve snaze, aby se jí vyhnul, těžce dopadl jedním chodidlem, tak silně, že zazvonil lustr nad jejich hlavou. Simon se zahleděl na strop.
"To nic, počítej dál se mnou," ozvala se Patricie. Simon si vzdychl, ale vyhověl jí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 031

Nakonec tak následovaly další neuvěřitelně hlasité taneční kroky a později i několik dalších přišlápnutých Patriciiných prstů u nohou. Za nějakou dobu tak Simon zprudka vydechl a zastavil se.
"Zašlápnu tě," zhodnotil svůj stav.
"To je dobrý... chci dál tancovat..." Simon prudce zamrkal, než ji sevřel kolem pasu...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 037

...a nadzvedl ji. Při tom začal vytvářet se svými dolními končetinami něco jako taneční kroky, čímž se rozezněly i skleněné tabulky v oknech.
"Simone, co to děláš?" Vyhrkla se smíchem Patricie.
"Zachraňuji tvoje nohy," odvětil věcně.
"To nemusíš! A proč tak našlapuješ?"
"Snažím se tančit..."
"Já vím, ale děláš hrozně dlouhé kroky... možná by jsi mohl vyzkoušet kazačok, tam dlouhé kroky nejdou dělat," uchechtla se. Simon se zastavil.
"Kazačok? To už bych se teprve propadl skrz podlahu! Ty si ze mě děláš legraci!"
"Možná trošku," zarděla se. Simon ji opatrně postavil zpět na podlahu.
"Takhle má vypadat to tvoje... naučím tě tancovat?" Zasmál se.
"Jenže já ještě neskončila. Určitě tě něco naučím," mrkla na něj.
"Abych spíš já něco nenaučil tebe," zamumlal, než ji popadl za pas...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 044

...a lehkým tahem jí pomalu zaklonil dozadu.
"Co to děláš?" Zvolala se smíchem Patricie.
"Ukážu ti jediný taneční krok, který zvládnu bez toho, aniž bych někoho zmrzačil," zašeptal a sklonil se k ní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 046

Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 531
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty12/07/19, 10:59 am

Ti bylo krásné. Láska Láska Andílek A tedy i dosti dojemné Plačící . Hrozně se mi líbí tahle Simonova stránka. Je tak roztomilý Vysmátý
Moc jim to spolu sluší, jen mi dělá starosti ta proradná Alicia.
Jinak co se týče Stefan, hrozně se na to těším, představuji si ho ve své hlavě, ale představa je něco jiného než pak ta skutečnost. Andílek
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1105
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty13/07/19, 11:26 pm

Tak ti udělám radost Jani a přidám ti další dílek už teď Mrkající aby jsi konečně mohla vidět toho na koho se tolik těšíš Mrkající (jinak jsem sama zvědavá jak se ti bude líbit jeho povaha, až se tam skutečně objeví, ale pro začátek ho mohu charakterizovat jedním slovem... smíšek Mrkající ) každopádně doufám, že nebudeš z jeho vzhledu zklamaná Červenám se popravdě jsem při jeho tvorbě vycházela ze Simona, ale zároveň jsem dala Stefanovi trochu ještě jiných rysů, aby si nebyly až tak moc podobní, zkrátka jsem chtěla, aby byl trochu jemnější verzí svého bratra Mrkající

52.část - Svět bez barev

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 009

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 007

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 006

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 002

"Kde... kde ses tohle naučil?" Vydechla. Simon se pousmál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 003

"V kině... měl jsem před maturitou a chtěl jsem alespoň trochu vypadat, že něco umím... takže jsem doma tajně trénoval tuhle pozici před zrcadlem..." uchechtl se.
"Páni, takže jsi chtěl takhle uchvátit všechny holky ve škole?"
"Ne, v té době jsem chodil s Evou... chtěl jsem to udělat kvůli ní, abych nevypadal jako hlupák, až by mě vytáhla na parket..." Patricie se pousmála.
"Předpokládám, že byla nadšená... a na kolik holek jsi to ještě zkoušel?"
"Na dvě," mrkl na ni.
"A kdo byla ta druhá?"
"No... ta stojí teď přede mnou," zasmál se.
"Nevěřím ti, že jsi to nikdy nevyzkoušel na jinou ženu!" Zvolala se smíchem.
"Nebylo kdy... jak už jsem ti řekl, nikdo se mnou nechce chodit tancovat z hodně dobrého důvodu... naposledy, když jsem s dědou a Stefanem šli na povinný večírek jednoho významného vědce, utrhl jsem si tam neuvěřitelnou ostudu... nafotili mě novináři a děda potom zažaloval všechny noviny, které o mě vydali hanlivý článek... byl to tenkrát šílený skandál..." tlumeně se zasmál.
"Co tam o tobě napsali?"
"Že jsem levý a moje taneční kroky se dají připodobnit k dupání kyklopa... děda se tenkrát hrozně rozčílil... to byla snad nejdelší žaloba kterou kdy podal..."
"Takže tvůj děda rád podává žaloby?"
"Když se někdo dotkne našeho jména, tak ano. Vlastně skoro celý život jen běhá kolem soudů a snaží se vyžehlit cokoliv, co se mu nelíbí..."
"A vždy vyhraje?"
"Jsme Margisoni, takže ano... v současnosti se vlastně většina lepších plátků bojí o nás napsat nějakou výtku... je to zvláštní..." v ten okamžik se ozval jeho mobil. Simon opatrně pustil Patricii a sehnul se k aparátu, kde na něj z displaye hleděla informační zpráva od operátora. Zároveň se zahleděl na čas a vykulil oči.
"Měli bychom jít spát... já budu spát tady... a ty můžeš být v ložnici..." zamumlal do telefonu.
"To myslíš vážně? Proč?"
"Protože je to tak správné... už jsme toho dnes zavařili víc než dost," odvětil a odložil mobil na stolek.
"Myslím, že jsme nic nezavařili, Simone. Nemusíš spát tady na tom gauči... můžeš být se mnou... v pokoji," vydechla s rudými tvářemi. Simon zamrkal.
"To je hodně špatný nápad... dojdu si jen pro polštář a nějakou deku," zamumlal. Patricie zalapala po dechu a následovala ho do ložnice. Simon si opatrně vytáhl ze skříně deku a poté se usadil na postel a snažil se z vyfouknutého balíčku vyndat polštář. Patricie se mezitím přesunula na postel a zlehka se k němu natáhla a objala ho zezadu kolem pasu. Simon sebou cukl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 016

"Co to děláš?" Vydechl a narovnal se.
"Nechci tady spát sama... tvoje ložnice je hodně velká... a prosím nenechávej mě tady samotnou," zašeptala. Simon se zhluboka nadechl.
"Není to správné... aspoň někdo z nás by měl myslet rozumně..."
"Ale já po tobě nic nechci... jen nechci být tady sama... prosím..." Simon se letmo ohlédl přes rameno.
"Dobře... počkám než usneš a pak půjdu pryč, ano?"
"Jak chceš..." odvětila tiše. Simon se pomalu natáhl na postel a Patricie si přilehla k němu a svoje paže propletla s jeho.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 020

"Simone?"
"Hm?"
"Jak dlouho už tady bydlíš?"
"Tři roky..."
"A předtím jsi žil v tom velkém domě o kterém jsi mi vyprávěl?"
"Ano, ale teď už spi..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 022

Patricie poslušně zavřela oči a pevněji semkla jeho dlaně. Simon letmo nahnul hlavu jejím směrem a políbil ji na spánek.
"Dobrou noc," zašeptal, jenže Patricie ho už sotva slyšela, její mysl jí v ten okamžik zanesla tak daleko, že si nejdříve nebyla jistá, kde je...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 023b

... jediné čím si byla jistá bylo, že tu byl Simon. Jeho hřejivé paže ji nadále objímaly a ona se cítila... jako doma. Po chvíli se od ní odtrhl a věnoval jí široký úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 025b

"Miluji tě," řekl klidně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 024b

Patricie se roztáhly koutky do spokojeného úsměvu. Ještě nikdy jí to neřekl, možná to z něj cítila, ale něco jiného to bylo slyšet.
"Taky tě miluji," vydechla a z oka jí ukápla slza. Simon jí ji obratem utřel vlastní dlaní.
"Copak? Proč pláčeš?"
"Je to poprvé... co to od tebe slyším," vydechla. Simon se pousmál.
"Není to poprvé a docela mě mrzí, že si nepamatuješ to všechno ostatní... ale nezlobím se na tebe, miluji tě i tak... i s děravou hlavou," mrkl na ni.
"A kdy jsi mi to řekl poprvé?"
"Úplně poprvé... to ani nemůžeš vědět, spala jsi."
"Proč jsi mě nevzbudil?"
"Protože jsem byl zabedněný a protože jsem zbytečně ztrácel čas. Nyní lituji každé vteřiny, kterou jsem ztratil tím, že jsem se snažil držet pravidel... Stefan měl vždy pravdu..." Patricie překvapeně zamrkala.
"O čem to mluvíš?"
"To je jedno... myslíš, že už mě Emilie naučí to vaše želé?"
"Želé? Počkej... zdá se mi to... nebo..." Simon se zasmál.
"Nic se ti nezdá... a bydlíme spolu, pokud jsi zapomněla i tohle," letmo jí políbil na nos.
"Bydlíme... ale... ty... počkej..." Simon ji sevřel v náruči.
"Sice nevím co to dneska s tebou je, ale nevadí mi to... pokud jsi zapomněla ještě na něco, tak ti to rád připomenu, ale možná bychom se měli nejdříve najíst..." v ten okamžik Patricie zaslechla hluk z venčí. Odklonila se od Simona a zaslechla několik divokých výkřiků.
"Co se to tam děje?" Vydechla, vymotala se ze Simonovi náruče a přešla k oknu. V ten okamžik jí srdce spadlo až na zem. Před jejich bránou postávalo neuvěřitelné množství lidí, jež nenávistně vykřikovali věci o Nervózním.
"Co to..." ani to nestačila doříct, protože těsně vedle jejího obličeje skrz okno prosvištěl kámen, který s mohutným zaduněním dopadl na podlahu. V ten moment jí jeden pár silných paží strhl k sobě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 033b

"To snad není možné! Oni to vědí... vědí to... Paty, poslouchej mě..." pomalu chytil její obličej do dlaní.
"Musíte utéct s Nervózním..." Patricie vykulila oči.
"Ty víš o Nervózním?!"
"Samozřejmě, musíte ho odsud dostat... půjdete zadním vchodem... když půjdete podél kamenolomu, nikdo vás neuvidí... dám vědět Stefanovi... přijede pro vás... myslím, že budete muset odjet do jiného státu..."
"Počkej... a co ty?"
"Já se pokusím uklidnit situaci." Patricie se od něj odklonila.
"To myslíš vážně?" Její slova při tom doplnil další kámen, který se zaduněním srazil k zemi několik květin v květináčích. Oba se ohlédli za nepořádkem a přejel jim mráz po zádech.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 026b

"Musíte hned vyrazit! Není času na zbyt! Paty, poslouchej mě... musíte nastolit spravedlnost.. ti lidé venku to zatím nechápou... je na čase srazit Kádinkovi z jejich trůnu... vždyť už sebou stáhli tolik lidí... Černína a ty ostatní... nemůže jim to vyjít..."
"Ale co ty?! Nenechám tě tady samotného, slyšíš! Nikdy tě nenechám samotného!" Vyhrkla.
"Zvládnu to! Jsem Margison a oni teď nevědí, jak se ke mě mají chovat... po tom co se stalo... ale zvládnu to..."
"Viděl jsi kolik jich tam je? Tam venku se tlačí celý Podivín a chce nás lynčovat! Opravdu si myslíš, že je teď zastaví tvoje jméno?! Zadupou tě do země, oni tě..." zbytek nestačila doříct, protože ji Simon popadl...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 034b

...a přitiskl ji k sobě. Po chvíli se od ní odklonil. V jeho očích se odrážely slzy.
"Ničeho nelituji, vždycky jsi pro mě byla ta pravá... i když jsem to nejdříve nechápal... lituji jen toho, že jsem nám mojí vinou ukradl tolik času... byl jsem tak neskutečně hloupý... měl jsem chytit svoje štěstí za pačesy a neohlížet se na druhé... bože můj... chci aby jsi byla šťastná... chci aby jsi byla v bezpečí... chci," tentokrát mu do monologu skočila Patricie.
"To já chci taky!" Vykřikla přes oponu slz.
"Miluji tě..."
"Zůstanu tady s tebou," zvolala téměř hystericky.
"Ne, ty musíš jít... Emilie tě potřebuje..."
"A já zase potřebuji tebe!" Simon ji chytil pevněji za obličej.
"Zvládneš to... musí se nastolit spravedlnost... musíte z toho Nervózního dostat, ano? Vím, že jste už blízko... zvládnete to..." zašeptal.
"Ale co ty?!"
"Promluvím s nimi..." nahnul se k odchodu, ale Patricie ho chytila za tričko.
"Chci, aby jsi mi něco slíbil..." v Simonově očích se objevila bolest.
"Slib mi, že se vrátíš..." Simon polkl. Patricie moc dobře věděla, že nikdy nesliboval nic, co nemohl splnit. Zhluboka se nadechl a chytil ji za pas.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 039b

Po chvíli se od ní odklonil. Tentokrát už mu slané proudy vody ztékaly z očí.
"Slíbím ti... že na tebe počkám, ať už to bude kdekoliv... a do té doby chci... chci aby jsi byla šťastná..."
"Ale já nebudu šťastná bez tebe! Tohle mi nesmíš udělat..." Simon jí setřel slzu z tváře.
"Slíbím ti, že tě zachráním... budeš v pořádku, ano?"
"Tohle mi nedělej!" Vyhrkla zoufale. Simon jí letmo políbil.
"Miluji tě," pronesl tiše než ji pustil. V ten moment jeho silueta zešedla, podobně jako byl celý interiér domu, po celou dobu co byl s ní.
"Simone!" Vykřikla a snažila se k němu dostat, ale její nohy jí neposlouchaly. Nedokázala se pohnout z místa a tak musela jen pozorovat Simona. Dívala se na jeho ruce, kterými otevřel dveře z nichž se vyvalilo neuvěřitelně ostré světlo,...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 041ba

...které ho pohltilo a dveře se za ním zavřeli.
"Simone!" Zavolala znova, když se jí konečně podařilo pohnout z místa. V ten moment se okamžitě chopila dveří a otevřela je dokořán. Ta záře se jí ošklivě zabodávala do očí, proto je zavřela a vykročila do prostoru...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 042b

...jenže místo toho, aby se ocitla před domem, najednou stála za domem. Zmateně se rozhlédla a shledala, že je venku až podezřelé ticho.
"Simone?" Pomalu vykročila a rozhlédla se. Okolí domu bylo stejně šedivé jako všechno ostatní, až na dvě postavy stojící až úplně vzadu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 043b

Zlehka k nim vykročila a zastavila se až těsně u nich. Byl tohle Nervózní? Ptala se sama sebe, když si prohlížela muže před sebou.
"Emilie!" Oslovila nakonec svoji sestru. Emilie se k ní mechanicky otočila, zatímco muž zacouval dále od nich.
"Emilie, co se to tady děje? Kde je Simon? Ještě před chvílí nás atakovali... a teď..." Emilie ji přerušila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 045b

"Jsi pořád zmatená... měla jsi zůstat v pokoji, Paty..."
"Proč jsi takhle oblečená? Co se to tady děje?"
"Já ti nemohu nic říct..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 044b

"Proč? Jsi moje sestra... a tohle je naše zahrada... proč mi nemůžeš nic říct?"
"Protože na to nejsi připravená..."
"Na co nejsem připravená? Kde je Simon?!" Její hlas začal stoupat o několik oktáv výš a zase níž. Emilie zavrtěla hlavou.
"Nejsi připravená..." odvětila prkenně.
"Ale to není fér! Musíš mi říct, co se to tady děje! Mám právo to vědět!" Zvolala, ale její sestra v ten moment vypadala jako z kamene. Až pak se ozval jiný hlas.
"Já ti to řeknu..." Patricie se otočila za zvukem a zůstala na mluvčího hledět s téměř otevřenými ústy.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 050b

Před jejíma očima stál Nervózní s bohatou kšticí, jasným pohledem a neuvěřitelně krásným, mužským hlasem jaký kdy slyšela. V tu chvíli jí napadla jediná myšlenka... mohl by zpívat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 049b

"Nervózní... ty vypadáš úžasně... a... odkdy umíš mluvit?"
"Vždycky jsem to dokázal, jenom jsem to nevěděl... ale o tom teď nechci mluvit..."
"Víš, kde je Simon?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 048b

"Je mi to tak líto, Paty... nikdy jsem nechtěl, aby to takhle dopadlo... kvůli mě... tak moc jste se měli rádi a on..." Patricie zbledla.
"Počkej, co se mi to snažíš říct? Kde je Simon?!"
"Lidé o něm rádi říkali, že byl zbabělec, ale nebylo tomu tak... měla jsi pravdu... nikdo z nás na něj nikdy nezapomeneme... byl to můj první kamarád... nikdy mu nepřestanu být vděčný..." Patricie ho přerušila.
"Kde je Simon?!" Vykřikla. Nervózní zalapal po dechu a natáhl paži správným směrem...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 051b

...kde Patricie spatřila obrovskou vázu rudých růží, několik svíček a náhrobek se zlatě vyrytým jménem Simona.
"NE!" Vykřikla a padla na kolena.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 052b

"Co se to stalo?! Proč se to stalo! On nemůže být mrtvý! Nemůže!" Volala a zabodla svoje paže do hlíny.
"Nemůže být mrtvý! Co se stalo?!" Vykřikla a rozhlédla se. Jenže Nervózní už tam nebyl. Skoro to vypadalo jako kdyby se vypařil a nyní s ní byl jen... Simon. Klepavou rukou se natáhla až k nápisu a dotkla se ho. Stálo tam jeho jméno, datum narození i úmrtí a k tomu dovětek... milovaný vnuk a bratr.
"Ty nejsi mrtvý, slyšíš mě? Nejsi! Ty nesmíš..." zbytek nedokázala vyslovit, protože měla najednou pocit, že nemůže dýchat. Zoufale se objala oběma rukama, čím si zamazala ramena hlínou.
"Bojoval za to čemu věřil," ozval se za ní jiný mužský hlas. Prudce se otočila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 054b

V jednu chvíli si myslela, že se jí to zdá... a že před ní stojí Simon, ale za několik vteřin si uvědomila, že to nebyl on. Ten pohled sice patřil Simonovi, ale zbytek... byl to ten muž z fotky... ale tentokrát se neusmíval.
"Stefane..." vydechla skřehotavě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 056b

"Nikdy nelituj toho, co jsi udělala, protože lítost už nic neřeší... nemůžeš změnit, to co je už dáno... snaž se zabránit tomu, co se nestalo... protože jinak už ti nezbude nic jiného než smíření nebo pomsta..."
"Co... co... to... to říkáš?" Vydechla sípavě.
"Už přicházejí... dávej si na ně pozor. A on bude vždy bojovat za spravedlnost a za druhé... nikdy neuhne ze své cesty, pokud si ji sám vybere, nezapomeň na to..."
"Já... já... ti nerozumím..." Stefan zavrtěl hlavou a natáhl k ní paži.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 057b

"Pojď..."
"Kam?"
"Prostě pojď..." Patricie zavrtěla hlavou.
"Já nikam jít nechci... nenechám ho tady samotného... nemohu..." skoro přes slzy neviděla, když se k ní Stefan sehnul a chytil ji za ruku sám. Až v ten okamžik uslyšela svůj vlastní hlas o něco hlasitěji a zprudka se posadila na posteli. Chytila se za hrudník a uvědomila si, že má propocené pyžamo... pak pohlédla na sebe a uvědomila si, že to nebylo její pyžamo. Rychle se ohlédla a v ten okamžik měla pocit, že jí z hrudníku spadl ten největší kámen jaký kdy cítila. Simon ležel vedle ní, paže měl za hlavou a ze spánku se usmíval. Skoro to vypadalo jako kdyby si potřeboval po svém celodenním mračení přes den napravit deficit smíchu přes noc.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 058

Zlehka si setřela slzy z obličeje, lehla si k němu blíž a třesoucí rukou se dotkla jeho hrudníku. Pod tlakem své dlaně ucítila jeho bijící srdce, které dávalo jasně najevo, že je jeho majitel naživu. Zoufale se rozplakala a sklonila se k jeho obličeji.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 059

Něžně se dotýkala jeho hřejivé líce.
"Simone," zašeptala. Tolik si přála, aby se probudil... aby mohla vidět jeho oči... slyšet jeho hlas. Chtěla si být plně jistá, že se jí to skutečně jen zdálo. Simon zavrtěl hlavou, ale nakonec jejímu přání vyhověl. Zmateně několikrát zamrkal a věnoval jí udivený pohled.
"Proč pláčeš?" Vydechl vyděšeně a uchopil ji za tvář.
"Stalo se ti něco?" Zašeptal a začal jí slané slzy stírat vlastníma rukama z obličeje. Patricie mu věnovala smutný úsměv.
"Jsi živý..." vydechla a hlas jí při tom vyskočil o několik oktáv výš.
"Proč bych neměl být? Ta trochu tance mi nemohla nic udělat... co se ti to stalo?"
"Zdál se mi hrozný sen... byl jsi mrtvý... a tvůj bratr... říkal něco o pomstě... vůbec jsem mu nerozuměla..."
"Stefan? Tobě se zdálo o Stefanovi? A o pomstě? Můj bratr se moc neumí mstít... respektive... on raději hned koná, když ho něco štve... ale proč... ten sen už je pryč, ano? Neplač už..." Oba se posadili na posteli a Simon ji sevřel v náručí.
"Netuším proč se ti odehrávají v hlavě takové věci, ale nic z toho se nestane, ano? Jsem živý," ujistil ji a podíval se jí do očí. Patricie ho objala pevně kolem krku.
"A to je ta nejlepší zpráva na světě," pronesla tiše a stáhla ho k sobě...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 065

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzhledem k tomu, že Patricie tyhle fotky viděla u Simona doma a nyní jste Stefana i viděli díky jejímu snu, tak sem mohu nějaké rodinné fotky Margisonů přidat  Mrkající

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Margisoni1a

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Snapshot-489075c3-c9fef6ad
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 531
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty14/07/19, 12:16 am

No nestačím zírat, jsem zmatená, jak John Travolta v Pulp Fiction Vysmátý . Doufám, že sen nebyl nějaká budoucí vize, to bych nepřežila. Simona mi nesmíš vzít. Plačící Plačící
Musím říct, že už u pár teď posledních dílů mi trochu slzely oči, umíš to tak krásně, emotivně napsat. Láska

Jinak Stefan je velký sympaťák a smíška má zaslouženě. Moc se těším až bude mít možnost se projevit. Moc děkuji za tak rychlý díl a možnost Stefana konečně spatřit. Pro Tebe Vysmátý

Moc se těším na pokračování, začíná to být čím dál víc zajímavé. Úsměv

P.S. Nádherně si vystihla snovou část! Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1139
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty14/07/19, 09:34 pm

Jo, jo, fakt čím dál zajímavější, z toho prapodivného snu jsem měla vyloženě husí kůži Šokovaný A rychlost Tvého psaní je obdivuhodná, ani nestíhám komentovat, třeba tu krásnou taneční figuru na konci předchozího dílu Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1105
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty15/07/19, 01:42 pm

Moc děkuji za tak krásné komentáře Červenám se Pro Tebe

Jani, jsem moc ráda, že se ti Stefan líbí Úsměv v budoucnu to bude moc zajímavá hodně pozitivní postava Úsměv

Ludmi, popravdě se snažím psát tak, aby se příběh až tak moc netáhl a nepřestalo vás to bavit, proto teď dávám dva díly za týden Červenám se a navíc mě to hrozně moc baví Červenám se a zároveň se těším až sem dám konec, i když ten bude hodně náročný na psaní i focení Aha už teď začínám pomalu vymýšlet jak to dám dohromady a zatím z toho mám hlavu zamotanou Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1105
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 EmptyYesterday at 12:44 am

53.část - Změny

Simon vytáhl Patricii z postele neuvěřitelně brzy...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 002

...aby jí dostal z budovy, protože se na scéně zjevil konečně věčně přestávkující hlídač.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 003

Později tak oba už seděli před Patriciiným domem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 004

"Simone... přijdeš dneska do práce?" Zeptala se ho klidně, když celou cestu ze sebe nevydal ani hlásku. Simon se na ni letmo ohlédl.
"Ano... pokusím se tam odpoledne objevit..." zamumlal.
"A co budeš celý den dělat?"
"Já... to je fuk... nemusím ti všechno říkat," odvětil prkenně, aniž by jí věnoval pohled. Patricie v sobě ucítila slabé bodnutí a zesmutněla. Simon se zhluboka nadechl a otočil se k ní.
"Takhle jsem to nechtěl říct... já..." Patricie ho přerušila.
"Máš pravdu... nic mi neříkej... chápu to..."
"Ne, ty to nechápeš!" Zvolal a pročísl si vlasy. Pak se zahleděl kamsi za obzor a chytil se pevně volantu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 007

"Jen nechci, abychom se na sobě stali citově závislými... nic víc..."
"Jenže na to už je pozdě... ale samozřejmě chápu, co jsi řekl... nic mi do toho není, já vím... jsi můj šéf..." Simon prudce zavrtěl hlavu a otočil se k ní čelem. V jeho očích se odrážely emoce.
"Paty... nechci ti ublížit, ale teď mám pocit, že ať udělám cokoliv... zraním tě... když budu s tebou a ty si budeš jistá, že moje cesta vede k oltáři s Alicií... nebo když tě nechám tady stát s tím, že to, co se stalo pro mě byla jen epizodka v mém životě... mám pocit, že obojí na tebe bude mít dopad... který nevím jestli zvládnu... já v tomhle neumím chodit... neumím překračovat padlé, nikdy jsem to neuměl... nedokážu se dívat na to jak pláčeš... ale nyní se cítím.." natáhl k ní paže.
"Mám pocit jako kdybych měl svázané ruce... a zároveň mě celá tahle situace trhá na dva kusy... kdysi ses mě ptala, co bych si doopravdy přál a já ti řekl, že ti to nemohu sdělit... pořád to platí, protože mám pocit, že kdybych to vyslovil... kdybych ti řekl, co všechno se odehrává uvnitř mě... ublížil bych ti mnohem víc, než bych si přál..."
"Ty mi nemůžeš ublížit," pokusila se ho ujistit.
"Ale mohu... dívám se na tebe a vím to. Už tě zranil Andy, ale se mnou by to mohlo být horší... já nechci..." Patricie ho přerušila.
"Nebojím se toho, Simone..."
"I když ti nemohu nabídnout žádnou budoucnost?"
"Teď na to prostě nebudeme myslet..."
"Ty můj snílku, teď se ukazuje, jak jsme každý jiný... já jsem realista, dívám se na svět s očima otevřenýma a myslím na to, jaké následky mohou mít naše rozhodnutí... a já už teď vím..." Patricie mu zakryla ústa rukou.
"I já se dívám, Simone. A vidím v tvých očích, že chceš být se mnou... stejně bychom se tomu nevyhnuli... uvidíme se každý den... sám jsi mi řekl, že se na mě nedokážeš dívat, aniž by ses mne nedotkl... já to mám stejně... myslíš, že už teď snad můžeme couvnout?" Simon si opatrně sundal její dlaň z tváře.
"Takže chceš abychom... my dva..."
"Chci jen trochu štěstí... oba si to zasloužíme, nemyslíš?"
"Paty... to je špatně... tohle nebude jednoduché..." to poslední vydechl tak tiše, že ho sotva slyšela.
"Společně to zvládneme a pak..."
"Nemohu ti nic slíbit... snažil jsem se od tebe udržovat odstup... snažil jsem se na tebe zapomenout, když nás dělily stovky kilometrů... tak otřesně jsem v životě neselhal... takže teď už nemohu vyslovit nic, co bych ti mohl dát jako jistotu..."
"Já po tobě nic takového nechci... chci být jen s tebou," vydechla nešťastně. Simon jí pohlédl do očí a sehnul se k ní.
"Řítíme se do pekla, ve kterém nebudeme sami... rozehrajeme hru, která nebude mít dobrý konec.. všechno tohle..." Patricie ho chytila za ruku, čímž ho umlčela.
"Miluji tě," vydechla. Simon zamrkal a pootevřel ústa, skoro se zdálo, že chce něco povědět, ale vzápětí je zase zavřel. Zavrtěl hlavou a přitáhl si ji k sobě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 009

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 008

"Uvidíme se odpoledne..." vydechl tiše. Patricie s úsměvem přikývla a natáhla paži ke klice.
"Ehm... Paty?"
"Ano?" Otočila se na něj s jiskřivým pohledem.
"Dopoledne budu řešit ty dokumenty, které jsi mi donesla... musím těm troubům z té firmy vysvětlit, že nejsem starý jak Metuzalém a také, že moje restaurace sídlí jinde a jmenuje se jinak... bude to určitě hodně zajímavý rozhovor..." zašeptal. Patricii se ještě více rozšířil úsměv, když se k němu natáhla a vtiskla mu polibek na tvář. Simon sebou cukl, ale konečně se na ni zahleděl s veselejším pohledem.
"Za co to bylo?"
"Díky, že jsi mi to řekl," vyhrkla. Simon se zatvářil zmateně. Patricie opatrně otevřela dveře a vystoupila z vozu.
"Tak odpoledne..." vydechla tiše jeho směrem. Simon přikývl.
"Odpoledne..." ujistil ji. Patricie za sebou zavřela dveře a otočila se ke svému domovu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 010

Skoro měla pocit, že tu nebyla sto let. Dívala se na známá okna, tmavou ošuntělou omítku domu a najednou jí to místo nepřišlo ani trochu špatné. Jako kdyby se její celý pohled na Podivín změnil jako mávnutím kouzelného proutku. Chvíli tak jen stála a kochala se pohledem, než se auto za jejími zády pohnulo a zmizelo kdesi v dálce. Ohlédla se za jeho mizejícími světly a byla si jistá jedinou věcí... už teď se neuvěřitelně těšila na chvíli až znova uvidí jeho majitele.

Uvnitř domu bylo neobyčejné ticho a tma. Skoro měla pocit, že může slyšet vlastní dech, když opatrně vykračovala do schodů, které pod jejími kroky vydávaly tichý skřípot. V horní chodbě se posléze rozhlédla a ujistila se, že na ni Emilie nikde nečeká. Nakonec se tedy rozhodla, že stráví noc v pracovně v křesle, aby nevzbudila svoji sestru, která by ji jistě zavalila nekonečnými otázkami. Později se tak uložila do starého křesla a ve svém nitru doufala, že se jí nepodaří zaspat...

Nakonec jí probudily až ostré sluneční paprsky, které si draly cestu skrz těžké závěsy. Za nějakou dobu, tak vykračovala již převlečená do spodního patra domu, kde se setkala se svojí sestrou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 011

"Ahoj Emilí!" Oslovila jí se širokým úsměvem. Emilie si ji změřila a přistoupila k ní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 012

"Kde jsi byla? Co měla znamenat ta smska? Co mělo být to tvoje... dnes přespím u <3... jak mám rozumět té tvojí obrázkové korespondenci? Byla jsi snad s Andym?" Zamračila se. Patricie vykulila oči.
"Proboha jen to ne! Myslela jsem, že mě pochopíš... a nechtěla jsem to celé vypisovat do zprávy..."
"Pak existuje ještě jeden úžasný vynález... telefonát... příště bych byla raději kdybych měla alespoň malou představu s kým jsi... uvědomuješ si, že jsem o tebe měla starost? Odpoledne jsi měla přijít domů, aby jsi mi pomohla s těmi žaluziemi... a pak se najednou ozveš až za několik hodin po tom, co jsi měla dorazit a napíšeš mi naprosto nejasnou zprávu?" Vydechla rozčileně. Patricie si v ten okamžik připadala jako malé dítě, ale na jednu stranu svojí sestře rozuměla. Život v Podivíně nebyl snadný, ale... zavrtěla hlavou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 015

"Promiň, nevěděla jsem, že mi nebudeš rozumět... to srdíčko znamenalo... Simon..." vydechla tiše. Emilie prudce zamrkala.
"Ty jsi spala... u svého šéfa?" Vykoktala. Patricie přikývla.
"Ale... co se stalo? Snad jste...?" Svoji otázku ani nemusela vyslovit nahlas, protože podle Patriciina výrazu dokázala odhadnout k čemu všemu došlo.
"To snad není možné..."
"Ale je... má mě rád... tančili jsme a..." Emilie jí skočila do řeči.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 019

"On tě k sobě pozval?"
"Jasně, že ne... nesla jsem mu tam nějaké papíry... a byla to nehoda... nebo náhoda... nebo jak to chceš nazvat... ale je to na dlouhé vyprávění... co ty žaluzie?" Pokusila se rychle změnit téma, když viděla výraz své sestry.
"Takže jste teď milenci?"
"Ne tak úplně..."
"Paty... hlavně buď opatrná... tohle všechno zní jako pořádné šílenství..."
"Říká ta, která nám do domu přivedla největšího podivína všech dob..." uchechtla se. Emilie se zatvářila zmateně, ale nakonec pokrčila rameny.
"Máš pravdu... hádám si nemáme co vyčítat... obě tady vymýšlíme jenom samé nerozumy..."
"To asi jo, ale ani jedna toho nelitujeme," mrkla na ni. Emilie se na ni usmála.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 027

"To určitě ne," vydechla po chvíli.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 029

"A co ty žaluzie?" Vyhrkla Patricie a natáhla se přes Emilii k proskleným dveřím do kuchyně.
"Vypadá to docela dobře... ale cítím se trochu provinile, že jsem tu nebyla... ale zapomněla jsem... odpustíš mi?"
"Co mám s tebou dělat? Pro příště už budu vědět, že to tvoje srdíčko znamená Simon." Zasmála se.
"Ukážeš mi je?" Emilie nadšeně přikývla a společně se přesunuly do kuchyně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 033

Patricie se zlehka dotýkala velkých lamel, než se otočila k Emilii.
"Vypadá to hezky a teď tady budeme mít větší soukromí... kdo ti s tím pomáhal, nebo jsi to dělala sama?"
"Ne, pomáhal mi je sestavovat Nervózní... hrozně ho to bavilo..."
"Počkej, takže ty jsi ho nechala šplhat po téhle vitríně?" Zvolala šokovaně.
"Samozřejmě, že ne... on jen studoval návod, kterému stejně moc nerozuměl a dával dohromady lamely a jednotlivé části žaluzií... vybaloval to v chodbě, nejsem hloupá Paty..." odvětila pevně.
"Já vím, promiň... ale... to nic... počkej... ty jsi něco dělala se zahradou?" Vyhrkla, když si všimla květin rostoucích z nevzhledné půdy, matně připomínající písek.
"Jenom jsem něco zkoušela, ale stejně se mi to moc nelíbí... víš, jak jsme na podzim zasazovali ty ovocné stromy? Teď to vypadá, že se začínají docela probouzet... tak mě napadlo, že kolem nich vysázím nějaké ledovky... ale teď když se na to tak dívám..."
"Už nic neříkej! Musím to vidět na vlastní oči!" Zvolala a vyšla zadním vchodem ven, kde na ni udeřil chladný vítr, který k ní donesl příjemnou vůni začínajícího jara.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 034

"Páni!" Ozvala se Patricie, jakmile spatřila práci svojí sestry.
"Paty... teď už se mi to moc nelíbí... myslím, že jsem ty květiny měla dát spíš kolem té boudy, kterou naše prateta nazývala zahradním domkem... včera jsem zjistila, že tam teče... musíme tu střechu nechat pořádně opravit... ale netuším kolik to bude stát..." Patricie ji přerušila.
"A kde se tady vzal ten stolek a slunečník... a židle?"
"Byly v té boudě... napadlo mě, že bychom mohli jednou za čas třeba... trávit čas i jinde než jen v domě..."
"A co...?" Mrkla na ni bokem.
"Byly bychom tu jenom my dvě..." ujistila ji.
"Fajn a je ještě něco nového?"
"Pořídila jsem nám ještě nějaké záclony, ale ty pověsím až dnes... ale něco nového tady ještě je..." odvětila nadšeně a naznačila ji, aby se otočila. V ten okamžik...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 036

...Patricii spadlo srdce až do žaludku... to místo...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 037

...vypadalo jako z jejího snu... jen tu chyběl... zuřivě zavrtěla hlavou.
"Našla jsem na internetu inzerát... jeden rozhádaný manželský pár se dělil na půl ohledně domu a zahrady... a ten muž nechtěl nechat na její straně cokoliv, co koupil on... takže se rozhodl vykopat nějaké vzrostlé keře, prý aby konečně pochopila, co všechno do toho domu dal on... netuším jestli i sundával tapety v domě nebo něco takového... ale díky jejich válce jsem nám mohla od něj koupit tyhle pěkné keře... jen doufám, že se ujmou... a napadlo mě, že by to tady mohli pěkně oživit... naše zahrada je hrozně zanedbaná, Paty... už od začátku je vidět, že na ni prateta neměla čas... a ten muž byl tak hodný, že mi dokonce nabídl, že mi je pomůže zasadit... takže co na ně říkáš?" Otočila se k Patricii, která stále nemohla uvěřit, že se před ní zjevil výjev z toho příšerného snu.
"Co je to s tebou?" Dožadovala se její reakce Emilie. Patricie se na ni prudce otočila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 039

"Musíme je okamžitě vykopat!"
"Vykopat?! Co tím myslíš?" Vyhrkla zděšeně.
"Pomůžu ti s tím... ale nemůžou tu být!"
"Proč?" Zeptala se jí a založila si paže na prsa.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 044

"Protože... to je jedno... já... musí pryč!"
"Od kdy máš problém s keři? Děje se snad něco? Vidím, že tě to tady rozrušilo... takže?"
"Emilí... ty jsi psycholožka... a budeš si myslet, že jsem blázen..."
"Určitě nebudu... spíš si to budu myslet, když budeš absurdně trvat na tom, abych dala pryč keře jen tak pro nic..." Patricie si vzdychla.
"Fajn... ale... to nic... včera se mi zdál sen... a ta hlavní část je na dlouho, ale... na konci toho snu skončil... víš ty kdo, mrtvý..."
"To tvoje srdíčko?" Patricie zuřivě přikývla, až jí vlasy létaly kolem hlavy.
"A pak jsem viděla jeho hrob... a byl přesně tady... u stejných keřů... pod tímhle starým stromem... všechno to odpovídá Emilí... proto je chci dát pryč..."
"Snad mi nechceš říct, že máš pocit, že se ti zdálo o budoucnosti?"
"Nejdřív jsem si to nemyslela... ale teď když jsem viděla tohle místo..." Emilie zavrtěla hlavou a zlehka ji chytila za ramena.
"Víš co si myslím? Bojíš se... v tom snu se zobrazil tvůj strach, není v tom nic jiného..."
"Ale jak to, že jsem viděla tohle místo... a vypadalo stejně jako teď?" Zvolala zděšeně.
"Já nevím... ale je to náhoda, prostě máš strach, Paty... ty keře nemají žádnou vinu na ničem a už jsem je zaplatila a jsou tady zasazené... nechce se mi je vyhazovat jen kvůli snu, to snad chápeš..."
"Ale...!" Emilie ji přerušila.
"Paty... třeba se jim tady nebude dařit... ale rozhodně je nebudu odsud teď dávat pryč..."
"Ale...!" Pokusila se jí znova přemluvit, ale Emilie jí znova skočila do řeči.
"Paty... nech to prostě být, ano? Teď půjdeme do domu a ty mi povyprávíš celý ten sen..."
"Takže mi uděláš sezení zdarma?" Vydechla nešťastně.
"Ne, vyslechnu si tě jako tvoje sestra... chci vědět, co se ti zdálo přesně... podle toho, ale co říkáš máš prostě jen strach..." Patricie pokrčila rameny.
"Možná mám... ale pak..." najednou nebyla schopna dokončit větu.
"Pojď..." vyzvala jí Emilie a společně tak zmizeli v domě.

Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 531
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 EmptyYesterday at 10:07 am

Opět hezké počtení! Láska Jsem neskutečně zvědavá, jak Simon s Paty chtějí pokračovat a obecně fungovat mezi lidmi, tuším, že to pro ně bude neskutečně těžká věc.
Jinak jsi mě opět vyděsila. To přece není náhoda, nebo že by měla Paty strach, tohle se mi zdá o dost silnější.Plačící
Já se bojíííím! Plačící *SORRY*
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1139
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 EmptyYesterday at 10:13 pm

Ajajaj, taky jsem se nechala pohltit dějem až do té míry, že mám o Simona jisté obavy Smutný Jen doufám, že všechno nakonec dopadne dobře, to bys nám přece neudělala, Lucisab ?
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Ze života Nervózního Jedince
Návrat nahoru 
Strana 8 z 8Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 2 :: Vaše příběhy - TS2-
Přejdi na: