Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share
 

 Ze života Nervózního Jedince

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3 ... 7, 8, 9, 10, 11, 12  Next
AutorZpráva
Lucisab
Simpařan
Simpařan
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1300
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty10/07/19, 10:17 pm

Moc děkuji holky za tak krásné komentáře Pro Tebe

Jani, musím říct, že jsi se celkem trefila *THUMBS UP* dokonce jedna z postav, které jsi zmínila udělá hlavně na konci pořádný bordel Vysmátý ale raději nebudu zatím nic víc prozrazovat Pššt (ale něco ti přeci jen prozradím... Stefanovu tvář brzy uvidíš Mrkající sice ho uvidíš tak nějak pofidérně, ale bude to opravdu on Mrkající skutečně se totiž v příběhu objeví až později, přeci jen je teď na služební cestě místo Simona Mrkající ) jinak snad zítra přidám dílek s tím tancem, takže se budeš mít na co těšit, bude to sranda Vysmátý jinak o Simonovi se brzy dozvíš něco víc, Patricie z něj teď bude nonstop tahat rozumy... každopádně kdyby se dobře zeptala na Nervózního, tak by se od něj mohla taky dozvědět moc zajímavé věci (přeci jen je Simon originální Podivíňan a byl u všeho co se tam tehdy dělo Mrkající ) ale pochybuji, že k tomu teď dojde... popravdě jí teď mnohem víc zajímá Simon sám, než mlčenlivý Nervózní Aha

Ludmi, on je Simon hrozný samotář Vysmátý a nemá rád když kolem něj někdo běhá, raději si vše udělá sám Úsměv (a to byl ze svého původního domova zvyklý na služebnictvo, možná se mu to tam i zprotivilo Aha ) jinak miluje vaření nade vše Úsměv v budoucnu se každopádně dozvíš, jak ke svému velkému koníčku přišel Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Simpařan
Simpařan
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1300
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty12/07/19, 02:10 am

Tak jsem to stihla Úsměv

51.část - První krůčky

Později zavedl Simon v rámci prohlídky bytu Patricii do druhého obýváku...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 001

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 004

"Ty boxuješ?" Zeptala se překvapeně Patricie, když spatřila velký červený boxovací pytel. Simon se podrbal na hlavě.
"Vlastně ne..."
"Tak proč ho tady máš?"
"Protože... nedávno jsem četl jednu studii, ve které hovořili o tom, že bezcílné mlácení do vycpaného pytle dokáže zaměstnat mysl natolik, že člověk zapomene na celý svět..." zamumlal.
"Na co jsi potřeboval zapomenout?"
"Řekněme, že v poslední době nemám vůbec klid... a už to nechci dál rozebírat," odvětil rychle a otočil se k ní zády. Patricii zrudl celý obličej.
"Počkej! Takže ty sis to pořídil kvůli mě?"
"Kvůli tobě? Jistě že ne... já... to je fuk..." Patricie si všimla, že jeho hlas nabral jiný tón a také, že si začal podivně třít paže. Pak pochopila další část jeho osobnosti. Simon opravdu neuměl lhát. Rychle ho obešla, aby se mohla podívat do jeho očí. Simon jí uhnul. Zdálo se jí to, nebo se styděl?
"Pořídil sis to kvůli mě..." vydechla. Simon si pročísl vlasy a vyhnul se jejímu pohledu.
"Jak už jsem řekl, je jedno proč jsem utratil peníze za takovou zbytečnost..." Patricie ignorovala jeho další slova a skočila mu do řeči.
"A fungovalo to?"
"Ne... jediné co by mi pomohlo, by byla pořádná rána do hlavy, ale to se obávám, že by nebyl zrovna dobrý nápad... a navíc často člověk ani ve své mysli nenachází klid... a už mě nezpovídej..." Patricie k němu pomalu natáhla dlaň a dotkla se jeho tváře.
"Nechci aby jsi dostal ránu do hlavy... chci, aby jsi byl v pořádku," zašeptala. Simon zamrkal a odkráčel od ní směrem k pohovce. Patricie se za ním ohlédla a následovala jeho příklad. Takže za několik vteřin již vysedávali společně na jednom gauči.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 014

"Simone, nechci aby ses mi stranil... vím, že to co se stalo... nebylo něco s čím jsi počítal a jak jsi sám řekl, bereš to jako chybu... ale nechci, aby jsi... aby..." Patricie nebyla schopna dokončit větu.
"Nebudu se ti stranit, Patricie... jsem stále tvůj šéf... ale pochop, že se nedokážu chovat... nedokážu být... zatraceně!" Zoufale si pročísl vlasy, až mu začaly jeho černé vlasy odstávat na hlavě jako antény. Patricie sevřela látku Simonova trička.
"Nedokážeš být jen můj šéf?"
"Nedokážu být jako dřív! Vždyť ty jsi mi úplně rozházela svět! Nedokážu se soustředit, nedokážu myslet... nedokážu dělat nic co bych měl!" Patricie sebou cukla při jeho divokém výbuchu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 010

"Takže se na mě zlobíš?"
"Ne, jediný člověk na kterého se skutečně zlobím jsem já sám! Měl jsem se od tebe držet dál! Věděl jsem to už na samém začátku... ale nedokázal jsem to... netuším co jsi to se mnou udělala! Cítím se vedle tebe tak... tak jinak... je to pro mě tak neskutečně zvláštní, děsivé, ale při tom tak přirozené jako dýchání... všechno je to prostě špatně... zkrátka nedokážu být daleko ani blízko... nedokážu vedle tebe stát, aniž bych se tě nedotkl... celé dny se jenom děsím toho, že by ti někdo mohl něco provést! Ani netušíš co jsem zažíval, když jsi byla s Andym... teď zním jako zatracený blázen..." schoval si tvář do dlaní. Patricie k němu vztáhla paži a letmo se dotkla jeho pocuchaných vlasů. Simon sebou cukl a zvedl k ní své oči.
"Nejsi blázen," zašeptala.
"Ale jsem! Byl to tvůj život! Nepopírám, že o Andym jsem si vždy myslel, že je to pitomec, co akorát zneužívá ženy... ale tenkrát jsem doufal, že se změnil kvůli tobě... přál jsem si aby to tak bylo, ale zároveň... vzpomínám si když jsem vás tenkrát viděl v tom parku... políbil tě a já měl v ten okamžik pocit jako kdyby do mě uhodil blesk... měl jsem chuť ho vlastníma rukama zaškrtit! Nenáviděl jsem ho tak silně, že jsem se na něj ani nedokázal podívat... ani nevím, jak jsem odtamtud odešel, ale nedokázal jsem se na vás dívat... vnitřně mě to ničilo a Alicia se mi začala hnusit ještě víc než dřív, když se pokoušela se mnou sblížit... vzpomínám si, že ten večer se mnou jela domů a chtěla... abychom spolu strávili noc... měl jsem vztek... na ni, na sebe, na svůj život... na Andyho... chtěl jsem zapomenout, ale nedokázal jsem s ní být... nesnesl jsem na sobě její pohled, natož když se mi snažila sundat košili... nezvládl jsem to... vyhodil jsem ji... náš vztah už byl špatný předtím, protože Alicia... ona... víš, když jsem jí poznal... byla jiná... mluvila vždy k věci, což jsem na ní obdivoval... její vyřídilku, odvahu... ale pak... pochopil jsem, že je to chladná a bezcitná osoba... neváhala šikanovat každého kdo se jí nehodil do krámu... a příšerně žárlila na každou brunetu v mém podniku... trvalo ani ne rok, než jsem se vzbudil z prvního poblouznění a pak už mi zbyla jen hořkost a povinnosti... opravdu ji nemám ani rád... nejdříve mezi námi byla jen něco jako chemie a pak už nic... zůstal jsem s ní... protože jsem musel, ale kdybych mohl... bože můj..." znova si vložil hlavu do dlaní. Patricie zalapala po dechu, ale rozhodla se raději mlčet, kdyby se Simon rozhodl ještě mluvit, což k její radosti nakonec také učinil.
"Jsem s ní už osm let, Patricie... skoro celý můj dospělý život... než jsi se objevila... než tě tvoje vlastní špatná zkušenost dovedla do tohoto pekla, dokázal jsem s ní nějak být... odrážet její žárlivé útoky a občas s ní strávit několik povinných momentů... byla to moje rutina, věděl jsem že to jinak nejde... byl jsem si jistý, že moje cesta mě dovede až ke svatbě s ní... ale pak..." pomalu zvedl obličej k ní. V jeho očích se odrážela něžnost.
"Jsi přišla ty a všechno jsi obrátila vzhůru nohama! Vím, že budu znít jako šílený blázen, když řeknu, že už ve chvíli kdy jsi překročila práh mojí restaurace, tak jsi začala pomalu ale jistě bourat můj původní život... víš, ze začátku jsem se dokázal tvářit neutrálně, ale potom když jsem viděl jak se kolem tebe začal motat Andy... myslím, že v té chvíli se to ve mě začalo vařit nejvíc, protože jsem věděl čeho je schopný... dokonce jsem za ním zašel, když jsem ho jednou viděl, jak tě vyzvedával před mojí restaurací... chtěl jsem po něm, aby se k tobě choval slušně... vím, že jsem to neměl dělat... protože se mi jen vysmál... a pak... pak tě políbil v tom parku... někdy mi přišlo, že to udělal kvůli tomu, aby mě naštval... protože za mnou další den přišel, aby mi vyprávěl všechny podrobnosti... už ani nevím co se stalo, ale hrozně jsme se pohádali a došlo mezi námi k potyčce... a pak se objevil Stefan," zašeptal a jeho pohled se najednou zdál vzdálený.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 011

"Můj bratr ho opravdu nesnáší a tak se mezi nás připletl... vím, že mě chtěl bránit, protože ví, jak jsem hrozné motovidlo a on... je v tomhle lepší než já... jenže Stefan je nemocný... nikdy na to nezapomenu, Patricie nikdy... nakonec jsme spolu skončili v nemocnici, znova propojeni přes tu naši zatracenou krev... a tenkrát, když jsem viděl jeho bledý obličej... jsem mu slíbil, že ho už nikdy nedostanu do podobné situace... on nesmí pykat za moje pocity... jsem jeho starší bratr, to já mám chránit jeho a ne on mě..." vydechl nešťastně.
"Jenže on je tak tvrdohlavý... je z nás dvou ten lepší. Jsem si jistý, že by se ti líbil... o mě říkáš, že umím mluvit, ale on... vždy ví co má říct... dokáže tě rozesmát, i když jemu samotnému do smíchu není... je to zlatý člověk, který se bije za svoje vlastní ideály... je jediný Margison, který si skutečně dělá co chce a nedbá na ostatní... je jako malý schopný buldozer a i když má proti němu děda výhrady... já ho nikdy nepřestanu podporovat... vždycky budu stát na jeho straně," zašeptal a odmlčel se. Patricie si urovnala lem trička na nohou a váhavě pohlédla na Simona.
"Co je tvému bratrovi?" Simon se na ni podíval, v očích se mu zalesklo.
"Má hemofilii... špatnou srážlivost krve... říká se, že je to dědičné, ale u nás v rodině to nikdo neměl... ani děda, táta, já... nikdo... jen Stefan... snadno se mu dělají modřiny a když se více zraní... bože můj... sice samozřejmě užívá veškerou dostupnou léčbu, ale... zkrátka se nesmí prát... zvláště ne s takovým pitomcem jako je Andy, který o tom ví, ale je mu to jedno... proboha... vůbec nevím proč ti to tady vykládám..." vyhrkl a postavil se.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 017

"Simone..." oslovila ho. Simon zavrtěl hlavou.
"Zítra tě odsud musím rychle dostat... a teď bude lepší, když už budu mlčet..." Patricie prudce vstala...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 019

...a chytila ho za tvář.
"Neuzavírej se přede mnou... můžeš mi říct cokoliv co budeš chtít, teď už nejsi sám, chápeš? Už nikdy nebudeš sám..." Simon se zhluboka nadechl a zakýval hlavou na nesouhlas.
"Nesmím tě zneužívat... máš svých problémů víc než dost... musím dostat zpět pod kontrolu svoje myšlenky..."
"Nemusíš nic z toho dělat! Mě můžeš říct cokoliv!"
"I to že se budu muset oženit s Alicií? Bez ohledu na všechno co se stalo? Bez ohledu na tebe, sebe... na všechno? Zvládneš slyšet něco takového?" Patricie sebou cukla, ale jinak na sobě nedala nijak znát, jak moc jí bolela představa ženatého Simona.
"Zvládnu to... všechno to zvládnu," zamumlala a sundala mu dlaně z obličeje. Simon několikrát zamrkal a pomalu natáhl svoje paže k jejím tvářím.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 022

"Tohle mi vůbec neříkej, ano? Ty nejsi žádný mučedník... tohle si nezasloužíš..."
"Pokud to bude jediný způsob, jak být s tebou, tak jsem schopna čehokoli..." v jeho očích se zjevila bolest.
"Proboha Paty... Paty... já z tebe neudělám svoji milenku... nikdy tě nedonutím stát na druhé koleji... ty si zasloužíš víc... přál bych si pro tebe někoho kdo by tě postavil na piedestal a složil by ti k nohám celý svět... a ne jen to, co ti mohu dát já... ukradené chvilky... život ve strachu... Paty... Paty... vždyť ty pořád ještě nechápeš kdo jsem..."
"Já vím kdo jsi... a mám tě ráda takového jaký jsi..."
"Ty si mě idealizuješ... moje rodina... je až moc mocná, Paty... a kvůli tomu nás lidé nemají moc rádi... a já jsem jenom figurka na šachovnici... nikdy tě nedonutím vstoupit do té hry se mnou... pokud padnu, budu to jenom já, nikoliv ty, chápeš? Musíš si najít nějakého hodného muže... někoho kdo tě učiní šťastnou..."
"Jenže nikdo takový není! Za celý svůj život jsem jenom narážela na špatné muže... v Krasohlídkově... a potom i tady... až na tebe... jenom s tebou všechno dává smysl... konečně se s někým cítím být opravdu šťastná a nemám pocit, že jsem něco méně... před chvílí jsi mi řekl, že nevím kdo jsi, ale já to vím... někde uvnitř to vím, mám pocit, že tě znám celý svůj život... dívám se ti do očí a prostě to vím... vím, že nejsi schopný ublížit a jsem si jistá, že ti nikdo ve městě nerozumí... jsi jiný, ale nejsi divný... máš dobré srdce a chráníš se vlastním způsobem před ostatními... neumíš lhát a pomáháš ostatním, ačkoliv ti za to většina z nich nikdy nepoděkovala, natož aby na tebe změnila názor... už jenom proto tě nenechám samotného, protože ani ty nejsi žádný mučedník, Simone... chci tady být pro to, abych ti to připomínala den za dnem až do chvíle, kdy mi všechno pořádně vysvětlíš a já pak pochopím, každý krok, který se rozhodneš udělat... a budu stát při tobě i potom, protože si jsem jistá, že nic neděláš jen tak pro nic... miluji tě, chápeš?" Simon zamrkal a v zorničkách se mu zjevily emoce, které nedokázala Patricie pořádně rozluštit. Zhluboka se nadechl a sklonil se k ní.
"Ty můj snílku," vydechl, než se k ní pod tíhou vlastních pocitů, více přimkl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 024

Později tak spolu zůstali odpočívat na koberci a pozorovali ohnivý tanec v krbu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 025

"Víš, co by mě nikdy nenapadlo?" Ozval se Simonův hlas. Patricie se v jeho náruči zavrtěla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 026

"Co?"
"Že mi nebude připadat jako ztráta času se jen tak poflakovat tady... na zemi... a dívat se do krbu jako blázen... jak dlouho už tady vlastně jsme? Dokonce jsem zapomněl na hodiny... vůbec nevím kolik je," zasmál se tiše. Patricie se k němu otočila.
"A není to jedno?"
"Řekl bych, že ano... stejně sis už dávno veškerý můj čas ukradla pro sebe," uchechtl se.
"To mi připomíná... víš, co jsem ti dneska ráno slíbila?" Simon vypadal, že přemýšlí, pak se zarazil.
"To nechceš zkoušet... opravdu nechceš..."
"Ale chci! Kdo jiný, než já by to měl vyzkoušet?"
"Už před tebou se mě snažili naučit tancovat různí učitelé, protože děda měl pocit, že je ostuda, že se dokážu jen motat jako praštěná můra v kuželu světla... takže..." Patricie ho nenechala domluvit a zabodla mu prst do hrudníku, kde pod svýn dotekem ucítila tlukot jeho srdce.
"Takže mi nevěříš?" Zeptala se ho s podtónem výzvy v hlase. Simon se znova zasmál.
"Věřím tobě, ale ne sobě... zadupu tě do země... jsem jako slon a přijdou si stěžovat sousedé..."
"Tak ať přijdou, nebojím se jich a vsadím se, že ty taky ne," mrkla na něj a postavila se. Simon se podrbal na hlavě.
"Nebojím se jich, ale člověk by měl mít trochu úcty i k ostatním... tady nejsme v rodinném sídle, kde by nám přišel vynadat tak maximálně děda," pousmál se.
"Tak zrovna z tvého dědy jde strach! Toho bych nechtěla vidět naštvaného... a už určitě bych nechtěla, aby nám přišel vynadat..." Simon zavrtěl hlavou a postavil se.
"To by nás nejdříve musel najít... víš, ten dům o kterém mluvím... naše sídlo... je tak obrovské, že si tam občas připadáš tak strašně sama, že máš pocit, že na světě už nikdo není... skoro tak můžeš slyšet, jak padá prach na nábytek... takže kdybychom teď byli tam, našel bych způsob, aby nás nenašel," mrkl na ni. Patricie mu věnovala úsměv. Jak jen ráda viděla tuhle jeho verzi s jiskřičkami v očích. Proto k němu instinktivně natáhla paži a pohladila ho po tváři.
"Proč to děláš?" Zasmál se.
"Aby jsi neměl strach, ty můj slone..."
"Já nemám strach, ale ty by jsi měla... jsem těžší než ty, až ti šlápnu na ty tvoje malé nožky, tak..." Patricie mu zakryla ústa dlaní.
"Už ani slovo a soustřeď se... nech se vést." Simon si sundal její paži z obličeje.
"Jak myslíš, pokušitelko," mrkl na ni a postavil se ke krbu.
"Co myslíš tou pokušitelkou?" Nedala se Patricie.
"Pokoušíš svoje štěstí a zdraví, ale já tě varoval..." Patricie zavrtěla hlavou a postavila se k němu čelem.
"Nebojím se tebe, ani tvých levých nohou," vyhrkla. Simon znova zakýval hlavou...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 029

...a přitáhl si ji do správné pozice k tanci.
"Tohle ti jde!" Zvolala, když si uvědomila, že oba stojí správně, ani moc blízko nebo daleko.
"Jen se neboj, to nejlepší teprve uvidíš..." Chvíli se tak zdálo vše v pořádku. Ovšem jen do momentu, než se oba pokusili udělat ten samý krok, čímž Simonova noha poprvé dopadla na Patriciinu.
"Au!" Vyhrkla.
"Já ti to říkal, je to..." Patricie mu rychle skočila do řeči.
"Prostě se soustřeď a počítej se mnou." Simon se zahleděl na své nohy.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 042

"To je nemožné..." v ten okamžik mu jeho partnerka zvedla hlavu jedním prstem.
"Jen počítej, ano?" Simon ztěžka přikývl.
"Raz..." zašeptala a udělala krok, Simon jí však následoval také a ve snaze, aby se jí vyhnul, těžce dopadl jedním chodidlem, tak silně, že zazvonil lustr nad jejich hlavou. Simon se zahleděl na strop.
"To nic, počítej dál se mnou," ozvala se Patricie. Simon si vzdychl, ale vyhověl jí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 031

Nakonec tak následovaly další neuvěřitelně hlasité taneční kroky a později i několik dalších přišlápnutých Patriciiných prstů u nohou. Za nějakou dobu tak Simon zprudka vydechl a zastavil se.
"Zašlápnu tě," zhodnotil svůj stav.
"To je dobrý... chci dál tancovat..." Simon prudce zamrkal, než ji sevřel kolem pasu...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 037

...a nadzvedl ji. Při tom začal vytvářet se svými dolními končetinami něco jako taneční kroky, čímž se rozezněly i skleněné tabulky v oknech.
"Simone, co to děláš?" Vyhrkla se smíchem Patricie.
"Zachraňuji tvoje nohy," odvětil věcně.
"To nemusíš! A proč tak našlapuješ?"
"Snažím se tančit..."
"Já vím, ale děláš hrozně dlouhé kroky... možná by jsi mohl vyzkoušet kazačok, tam dlouhé kroky nejdou dělat," uchechtla se. Simon se zastavil.
"Kazačok? To už bych se teprve propadl skrz podlahu! Ty si ze mě děláš legraci!"
"Možná trošku," zarděla se. Simon ji opatrně postavil zpět na podlahu.
"Takhle má vypadat to tvoje... naučím tě tancovat?" Zasmál se.
"Jenže já ještě neskončila. Určitě tě něco naučím," mrkla na něj.
"Abych spíš já něco nenaučil tebe," zamumlal, než ji popadl za pas...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 044

...a lehkým tahem jí pomalu zaklonil dozadu.
"Co to děláš?" Zvolala se smíchem Patricie.
"Ukážu ti jediný taneční krok, který zvládnu bez toho, aniž bych někoho zmrzačil," zašeptal a sklonil se k ní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 046

Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 665
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty12/07/19, 10:59 am

Ti bylo krásné. Láska Láska Andílek A tedy i dosti dojemné Plačící . Hrozně se mi líbí tahle Simonova stránka. Je tak roztomilý Vysmátý
Moc jim to spolu sluší, jen mi dělá starosti ta proradná Alicia.
Jinak co se týče Stefan, hrozně se na to těším, představuji si ho ve své hlavě, ale představa je něco jiného než pak ta skutečnost. Andílek
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Simpařan
Simpařan
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1300
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty13/07/19, 11:26 pm

Tak ti udělám radost Jani a přidám ti další dílek už teď Mrkající aby jsi konečně mohla vidět toho na koho se tolik těšíš Mrkající (jinak jsem sama zvědavá jak se ti bude líbit jeho povaha, až se tam skutečně objeví, ale pro začátek ho mohu charakterizovat jedním slovem... smíšek Mrkající ) každopádně doufám, že nebudeš z jeho vzhledu zklamaná Červenám se popravdě jsem při jeho tvorbě vycházela ze Simona, ale zároveň jsem dala Stefanovi trochu ještě jiných rysů, aby si nebyly až tak moc podobní, zkrátka jsem chtěla, aby byl trochu jemnější verzí svého bratra Mrkající

52.část - Svět bez barev

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 009

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 007

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 006

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 002

"Kde... kde ses tohle naučil?" Vydechla. Simon se pousmál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 003

"V kině... měl jsem před maturitou a chtěl jsem alespoň trochu vypadat, že něco umím... takže jsem doma tajně trénoval tuhle pozici před zrcadlem..." uchechtl se.
"Páni, takže jsi chtěl takhle uchvátit všechny holky ve škole?"
"Ne, v té době jsem chodil s Evou... chtěl jsem to udělat kvůli ní, abych nevypadal jako hlupák, až by mě vytáhla na parket..." Patricie se pousmála.
"Předpokládám, že byla nadšená... a na kolik holek jsi to ještě zkoušel?"
"Na dvě," mrkl na ni.
"A kdo byla ta druhá?"
"No... ta stojí teď přede mnou," zasmál se.
"Nevěřím ti, že jsi to nikdy nevyzkoušel na jinou ženu!" Zvolala se smíchem.
"Nebylo kdy... jak už jsem ti řekl, nikdo se mnou nechce chodit tancovat z hodně dobrého důvodu... naposledy, když jsem s dědou a Stefanem šli na povinný večírek jednoho významného vědce, utrhl jsem si tam neuvěřitelnou ostudu... nafotili mě novináři a děda potom zažaloval všechny noviny, které o mě vydali hanlivý článek... byl to tenkrát šílený skandál..." tlumeně se zasmál.
"Co tam o tobě napsali?"
"Že jsem levý a moje taneční kroky se dají připodobnit k dupání kyklopa... děda se tenkrát hrozně rozčílil... to byla snad nejdelší žaloba kterou kdy podal..."
"Takže tvůj děda rád podává žaloby?"
"Když se někdo dotkne našeho jména, tak ano. Vlastně skoro celý život jen běhá kolem soudů a snaží se vyžehlit cokoliv, co se mu nelíbí..."
"A vždy vyhraje?"
"Jsme Margisoni, takže ano... v současnosti se vlastně většina lepších plátků bojí o nás napsat nějakou výtku... je to zvláštní..." v ten okamžik se ozval jeho mobil. Simon opatrně pustil Patricii a sehnul se k aparátu, kde na něj z displaye hleděla informační zpráva od operátora. Zároveň se zahleděl na čas a vykulil oči.
"Měli bychom jít spát... já budu spát tady... a ty můžeš být v ložnici..." zamumlal do telefonu.
"To myslíš vážně? Proč?"
"Protože je to tak správné... už jsme toho dnes zavařili víc než dost," odvětil a odložil mobil na stolek.
"Myslím, že jsme nic nezavařili, Simone. Nemusíš spát tady na tom gauči... můžeš být se mnou... v pokoji," vydechla s rudými tvářemi. Simon zamrkal.
"To je hodně špatný nápad... dojdu si jen pro polštář a nějakou deku," zamumlal. Patricie zalapala po dechu a následovala ho do ložnice. Simon si opatrně vytáhl ze skříně deku a poté se usadil na postel a snažil se z vyfouknutého balíčku vyndat polštář. Patricie se mezitím přesunula na postel a zlehka se k němu natáhla a objala ho zezadu kolem pasu. Simon sebou cukl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 016

"Co to děláš?" Vydechl a narovnal se.
"Nechci tady spát sama... tvoje ložnice je hodně velká... a prosím nenechávej mě tady samotnou," zašeptala. Simon se zhluboka nadechl.
"Není to správné... aspoň někdo z nás by měl myslet rozumně..."
"Ale já po tobě nic nechci... jen nechci být tady sama... prosím..." Simon se letmo ohlédl přes rameno.
"Dobře... počkám než usneš a pak půjdu pryč, ano?"
"Jak chceš..." odvětila tiše. Simon se pomalu natáhl na postel a Patricie si přilehla k němu a svoje paže propletla s jeho.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 020

"Simone?"
"Hm?"
"Jak dlouho už tady bydlíš?"
"Tři roky..."
"A předtím jsi žil v tom velkém domě o kterém jsi mi vyprávěl?"
"Ano, ale teď už spi..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 022

Patricie poslušně zavřela oči a pevněji semkla jeho dlaně. Simon letmo nahnul hlavu jejím směrem a políbil ji na spánek.
"Dobrou noc," zašeptal, jenže Patricie ho už sotva slyšela, její mysl jí v ten okamžik zanesla tak daleko, že si nejdříve nebyla jistá, kde je...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 023b

... jediné čím si byla jistá bylo, že tu byl Simon. Jeho hřejivé paže ji nadále objímaly a ona se cítila... jako doma. Po chvíli se od ní odtrhl a věnoval jí široký úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 025b

"Miluji tě," řekl klidně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 024b

Patricie se roztáhly koutky do spokojeného úsměvu. Ještě nikdy jí to neřekl, možná to z něj cítila, ale něco jiného to bylo slyšet.
"Taky tě miluji," vydechla a z oka jí ukápla slza. Simon jí ji obratem utřel vlastní dlaní.
"Copak? Proč pláčeš?"
"Je to poprvé... co to od tebe slyším," vydechla. Simon se pousmál.
"Není to poprvé a docela mě mrzí, že si nepamatuješ to všechno ostatní... ale nezlobím se na tebe, miluji tě i tak... i s děravou hlavou," mrkl na ni.
"A kdy jsi mi to řekl poprvé?"
"Úplně poprvé... to ani nemůžeš vědět, spala jsi."
"Proč jsi mě nevzbudil?"
"Protože jsem byl zabedněný a protože jsem zbytečně ztrácel čas. Nyní lituji každé vteřiny, kterou jsem ztratil tím, že jsem se snažil držet pravidel... Stefan měl vždy pravdu..." Patricie překvapeně zamrkala.
"O čem to mluvíš?"
"To je jedno... myslíš, že už mě Emilie naučí to vaše želé?"
"Želé? Počkej... zdá se mi to... nebo..." Simon se zasmál.
"Nic se ti nezdá... a bydlíme spolu, pokud jsi zapomněla i tohle," letmo jí políbil na nos.
"Bydlíme... ale... ty... počkej..." Simon ji sevřel v náruči.
"Sice nevím co to dneska s tebou je, ale nevadí mi to... pokud jsi zapomněla ještě na něco, tak ti to rád připomenu, ale možná bychom se měli nejdříve najíst..." v ten okamžik Patricie zaslechla hluk z venčí. Odklonila se od Simona a zaslechla několik divokých výkřiků.
"Co se to tam děje?" Vydechla, vymotala se ze Simonovi náruče a přešla k oknu. V ten okamžik jí srdce spadlo až na zem. Před jejich bránou postávalo neuvěřitelné množství lidí, jež nenávistně vykřikovali věci o Nervózním.
"Co to..." ani to nestačila doříct, protože těsně vedle jejího obličeje skrz okno prosvištěl kámen, který s mohutným zaduněním dopadl na podlahu. V ten moment jí jeden pár silných paží strhl k sobě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 033b

"To snad není možné! Oni to vědí... vědí to... Paty, poslouchej mě..." pomalu chytil její obličej do dlaní.
"Musíte utéct s Nervózním..." Patricie vykulila oči.
"Ty víš o Nervózním?!"
"Samozřejmě, musíte ho odsud dostat... půjdete zadním vchodem... když půjdete podél kamenolomu, nikdo vás neuvidí... dám vědět Stefanovi... přijede pro vás... myslím, že budete muset odjet do jiného státu..."
"Počkej... a co ty?"
"Já se pokusím uklidnit situaci." Patricie se od něj odklonila.
"To myslíš vážně?" Její slova při tom doplnil další kámen, který se zaduněním srazil k zemi několik květin v květináčích. Oba se ohlédli za nepořádkem a přejel jim mráz po zádech.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 026b

"Musíte hned vyrazit! Není času na zbyt! Paty, poslouchej mě... musíte nastolit spravedlnost.. ti lidé venku to zatím nechápou... je na čase srazit Kádinkovi z jejich trůnu... vždyť už sebou stáhli tolik lidí... Černína a ty ostatní... nemůže jim to vyjít..."
"Ale co ty?! Nenechám tě tady samotného, slyšíš! Nikdy tě nenechám samotného!" Vyhrkla.
"Zvládnu to! Jsem Margison a oni teď nevědí, jak se ke mě mají chovat... po tom co se stalo... ale zvládnu to..."
"Viděl jsi kolik jich tam je? Tam venku se tlačí celý Podivín a chce nás lynčovat! Opravdu si myslíš, že je teď zastaví tvoje jméno?! Zadupou tě do země, oni tě..." zbytek nestačila doříct, protože ji Simon popadl...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 034b

...a přitiskl ji k sobě. Po chvíli se od ní odklonil. V jeho očích se odrážely slzy.
"Ničeho nelituji, vždycky jsi pro mě byla ta pravá... i když jsem to nejdříve nechápal... lituji jen toho, že jsem nám mojí vinou ukradl tolik času... byl jsem tak neskutečně hloupý... měl jsem chytit svoje štěstí za pačesy a neohlížet se na druhé... bože můj... chci aby jsi byla šťastná... chci aby jsi byla v bezpečí... chci," tentokrát mu do monologu skočila Patricie.
"To já chci taky!" Vykřikla přes oponu slz.
"Miluji tě..."
"Zůstanu tady s tebou," zvolala téměř hystericky.
"Ne, ty musíš jít... Emilie tě potřebuje..."
"A já zase potřebuji tebe!" Simon ji chytil pevněji za obličej.
"Zvládneš to... musí se nastolit spravedlnost... musíte z toho Nervózního dostat, ano? Vím, že jste už blízko... zvládnete to..." zašeptal.
"Ale co ty?!"
"Promluvím s nimi..." nahnul se k odchodu, ale Patricie ho chytila za tričko.
"Chci, aby jsi mi něco slíbil..." v Simonově očích se objevila bolest.
"Slib mi, že se vrátíš..." Simon polkl. Patricie moc dobře věděla, že nikdy nesliboval nic, co nemohl splnit. Zhluboka se nadechl a chytil ji za pas.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 039b

Po chvíli se od ní odklonil. Tentokrát už mu slané proudy vody ztékaly z očí.
"Slíbím ti... že na tebe počkám, ať už to bude kdekoliv... a do té doby chci... chci aby jsi byla šťastná..."
"Ale já nebudu šťastná bez tebe! Tohle mi nesmíš udělat..." Simon jí setřel slzu z tváře.
"Slíbím ti, že tě zachráním... budeš v pořádku, ano?"
"Tohle mi nedělej!" Vyhrkla zoufale. Simon jí letmo políbil.
"Miluji tě," pronesl tiše než ji pustil. V ten moment jeho silueta zešedla, podobně jako byl celý interiér domu, po celou dobu co byl s ní.
"Simone!" Vykřikla a snažila se k němu dostat, ale její nohy jí neposlouchaly. Nedokázala se pohnout z místa a tak musela jen pozorovat Simona. Dívala se na jeho ruce, kterými otevřel dveře z nichž se vyvalilo neuvěřitelně ostré světlo,...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 041ba

...které ho pohltilo a dveře se za ním zavřeli.
"Simone!" Zavolala znova, když se jí konečně podařilo pohnout z místa. V ten moment se okamžitě chopila dveří a otevřela je dokořán. Ta záře se jí ošklivě zabodávala do očí, proto je zavřela a vykročila do prostoru...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 042b

...jenže místo toho, aby se ocitla před domem, najednou stála za domem. Zmateně se rozhlédla a shledala, že je venku až podezřelé ticho.
"Simone?" Pomalu vykročila a rozhlédla se. Okolí domu bylo stejně šedivé jako všechno ostatní, až na dvě postavy stojící až úplně vzadu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 043b

Zlehka k nim vykročila a zastavila se až těsně u nich. Byl tohle Nervózní? Ptala se sama sebe, když si prohlížela muže před sebou.
"Emilie!" Oslovila nakonec svoji sestru. Emilie se k ní mechanicky otočila, zatímco muž zacouval dále od nich.
"Emilie, co se to tady děje? Kde je Simon? Ještě před chvílí nás atakovali... a teď..." Emilie ji přerušila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 045b

"Jsi pořád zmatená... měla jsi zůstat v pokoji, Paty..."
"Proč jsi takhle oblečená? Co se to tady děje?"
"Já ti nemohu nic říct..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 044b

"Proč? Jsi moje sestra... a tohle je naše zahrada... proč mi nemůžeš nic říct?"
"Protože na to nejsi připravená..."
"Na co nejsem připravená? Kde je Simon?!" Její hlas začal stoupat o několik oktáv výš a zase níž. Emilie zavrtěla hlavou.
"Nejsi připravená..." odvětila prkenně.
"Ale to není fér! Musíš mi říct, co se to tady děje! Mám právo to vědět!" Zvolala, ale její sestra v ten moment vypadala jako z kamene. Až pak se ozval jiný hlas.
"Já ti to řeknu..." Patricie se otočila za zvukem a zůstala na mluvčího hledět s téměř otevřenými ústy.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 050b

Před jejíma očima stál Nervózní s bohatou kšticí, jasným pohledem a neuvěřitelně krásným, mužským hlasem jaký kdy slyšela. V tu chvíli jí napadla jediná myšlenka... mohl by zpívat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 049b

"Nervózní... ty vypadáš úžasně... a... odkdy umíš mluvit?"
"Vždycky jsem to dokázal, jenom jsem to nevěděl... ale o tom teď nechci mluvit..."
"Víš, kde je Simon?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 048b

"Je mi to tak líto, Paty... nikdy jsem nechtěl, aby to takhle dopadlo... kvůli mě... tak moc jste se měli rádi a on..." Patricie zbledla.
"Počkej, co se mi to snažíš říct? Kde je Simon?!"
"Lidé o něm rádi říkali, že byl zbabělec, ale nebylo tomu tak... měla jsi pravdu... nikdo z nás na něj nikdy nezapomeneme... byl to můj první kamarád... nikdy mu nepřestanu být vděčný..." Patricie ho přerušila.
"Kde je Simon?!" Vykřikla. Nervózní zalapal po dechu a natáhl paži správným směrem...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 051b

...kde Patricie spatřila obrovskou vázu rudých růží, několik svíček a náhrobek se zlatě vyrytým jménem Simona.
"NE!" Vykřikla a padla na kolena.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 052b

"Co se to stalo?! Proč se to stalo! On nemůže být mrtvý! Nemůže!" Volala a zabodla svoje paže do hlíny.
"Nemůže být mrtvý! Co se stalo?!" Vykřikla a rozhlédla se. Jenže Nervózní už tam nebyl. Skoro to vypadalo jako kdyby se vypařil a nyní s ní byl jen... Simon. Klepavou rukou se natáhla až k nápisu a dotkla se ho. Stálo tam jeho jméno, datum narození i úmrtí a k tomu dovětek... milovaný vnuk a bratr.
"Ty nejsi mrtvý, slyšíš mě? Nejsi! Ty nesmíš..." zbytek nedokázala vyslovit, protože měla najednou pocit, že nemůže dýchat. Zoufale se objala oběma rukama, čím si zamazala ramena hlínou.
"Bojoval za to čemu věřil," ozval se za ní jiný mužský hlas. Prudce se otočila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 054b

V jednu chvíli si myslela, že se jí to zdá... a že před ní stojí Simon, ale za několik vteřin si uvědomila, že to nebyl on. Ten pohled sice patřil Simonovi, ale zbytek... byl to ten muž z fotky... ale tentokrát se neusmíval.
"Stefane..." vydechla skřehotavě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 056b

"Nikdy nelituj toho, co jsi udělala, protože lítost už nic neřeší... nemůžeš změnit, to co je už dáno... snaž se zabránit tomu, co se nestalo... protože jinak už ti nezbude nic jiného než smíření nebo pomsta..."
"Co... co... to... to říkáš?" Vydechla sípavě.
"Už přicházejí... dávej si na ně pozor. A on bude vždy bojovat za spravedlnost a za druhé... nikdy neuhne ze své cesty, pokud si ji sám vybere, nezapomeň na to..."
"Já... já... ti nerozumím..." Stefan zavrtěl hlavou a natáhl k ní paži.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 057b

"Pojď..."
"Kam?"
"Prostě pojď..." Patricie zavrtěla hlavou.
"Já nikam jít nechci... nenechám ho tady samotného... nemohu..." skoro přes slzy neviděla, když se k ní Stefan sehnul a chytil ji za ruku sám. Až v ten okamžik uslyšela svůj vlastní hlas o něco hlasitěji a zprudka se posadila na posteli. Chytila se za hrudník a uvědomila si, že má propocené pyžamo... pak pohlédla na sebe a uvědomila si, že to nebylo její pyžamo. Rychle se ohlédla a v ten okamžik měla pocit, že jí z hrudníku spadl ten největší kámen jaký kdy cítila. Simon ležel vedle ní, paže měl za hlavou a ze spánku se usmíval. Skoro to vypadalo jako kdyby si potřeboval po svém celodenním mračení přes den napravit deficit smíchu přes noc.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 058

Zlehka si setřela slzy z obličeje, lehla si k němu blíž a třesoucí rukou se dotkla jeho hrudníku. Pod tlakem své dlaně ucítila jeho bijící srdce, které dávalo jasně najevo, že je jeho majitel naživu. Zoufale se rozplakala a sklonila se k jeho obličeji.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 059

Něžně se dotýkala jeho hřejivé líce.
"Simone," zašeptala. Tolik si přála, aby se probudil... aby mohla vidět jeho oči... slyšet jeho hlas. Chtěla si být plně jistá, že se jí to skutečně jen zdálo. Simon zavrtěl hlavou, ale nakonec jejímu přání vyhověl. Zmateně několikrát zamrkal a věnoval jí udivený pohled.
"Proč pláčeš?" Vydechl vyděšeně a uchopil ji za tvář.
"Stalo se ti něco?" Zašeptal a začal jí slané slzy stírat vlastníma rukama z obličeje. Patricie mu věnovala smutný úsměv.
"Jsi živý..." vydechla a hlas jí při tom vyskočil o několik oktáv výš.
"Proč bych neměl být? Ta trochu tance mi nemohla nic udělat... co se ti to stalo?"
"Zdál se mi hrozný sen... byl jsi mrtvý... a tvůj bratr... říkal něco o pomstě... vůbec jsem mu nerozuměla..."
"Stefan? Tobě se zdálo o Stefanovi? A o pomstě? Můj bratr se moc neumí mstít... respektive... on raději hned koná, když ho něco štve... ale proč... ten sen už je pryč, ano? Neplač už..." Oba se posadili na posteli a Simon ji sevřel v náručí.
"Netuším proč se ti odehrávají v hlavě takové věci, ale nic z toho se nestane, ano? Jsem živý," ujistil ji a podíval se jí do očí. Patricie ho objala pevně kolem krku.
"A to je ta nejlepší zpráva na světě," pronesla tiše a stáhla ho k sobě...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 065

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzhledem k tomu, že Patricie tyhle fotky viděla u Simona doma a nyní jste Stefana i viděli díky jejímu snu, tak sem mohu nějaké rodinné fotky Margisonů přidat  Mrkající

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Margisoni1a

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Snapshot-489075c3-c9fef6ad
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 665
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty14/07/19, 12:16 am

No nestačím zírat, jsem zmatená, jak John Travolta v Pulp Fiction Vysmátý . Doufám, že sen nebyl nějaká budoucí vize, to bych nepřežila. Simona mi nesmíš vzít. Plačící Plačící
Musím říct, že už u pár teď posledních dílů mi trochu slzely oči, umíš to tak krásně, emotivně napsat. Láska

Jinak Stefan je velký sympaťák a smíška má zaslouženě. Moc se těším až bude mít možnost se projevit. Moc děkuji za tak rychlý díl a možnost Stefana konečně spatřit. Pro Tebe Vysmátý

Moc se těším na pokračování, začíná to být čím dál víc zajímavé. Úsměv

P.S. Nádherně si vystihla snovou část! Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1320
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty14/07/19, 09:34 pm

Jo, jo, fakt čím dál zajímavější, z toho prapodivného snu jsem měla vyloženě husí kůži Šokovaný A rychlost Tvého psaní je obdivuhodná, ani nestíhám komentovat, třeba tu krásnou taneční figuru na konci předchozího dílu Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Simpařan
Simpařan
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1300
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty15/07/19, 01:42 pm

Moc děkuji za tak krásné komentáře Červenám se Pro Tebe

Jani, jsem moc ráda, že se ti Stefan líbí Úsměv v budoucnu to bude moc zajímavá hodně pozitivní postava Úsměv

Ludmi, popravdě se snažím psát tak, aby se příběh až tak moc netáhl a nepřestalo vás to bavit, proto teď dávám dva díly za týden Červenám se a navíc mě to hrozně moc baví Červenám se a zároveň se těším až sem dám konec, i když ten bude hodně náročný na psaní i focení Aha už teď začínám pomalu vymýšlet jak to dám dohromady a zatím z toho mám hlavu zamotanou Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Simpařan
Simpařan
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1300
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty18/07/19, 12:44 am

53.část - Změny

Simon vytáhl Patricii z postele neuvěřitelně brzy...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 002

...aby jí dostal z budovy, protože se na scéně zjevil konečně věčně přestávkující hlídač.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 003

Později tak oba už seděli před Patriciiným domem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 004

"Simone... přijdeš dneska do práce?" Zeptala se ho klidně, když celou cestu ze sebe nevydal ani hlásku. Simon se na ni letmo ohlédl.
"Ano... pokusím se tam odpoledne objevit..." zamumlal.
"A co budeš celý den dělat?"
"Já... to je fuk... nemusím ti všechno říkat," odvětil prkenně, aniž by jí věnoval pohled. Patricie v sobě ucítila slabé bodnutí a zesmutněla. Simon se zhluboka nadechl a otočil se k ní.
"Takhle jsem to nechtěl říct... já..." Patricie ho přerušila.
"Máš pravdu... nic mi neříkej... chápu to..."
"Ne, ty to nechápeš!" Zvolal a pročísl si vlasy. Pak se zahleděl kamsi za obzor a chytil se pevně volantu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 007

"Jen nechci, abychom se na sobě stali citově závislými... nic víc..."
"Jenže na to už je pozdě... ale samozřejmě chápu, co jsi řekl... nic mi do toho není, já vím... jsi můj šéf..." Simon prudce zavrtěl hlavu a otočil se k ní čelem. V jeho očích se odrážely emoce.
"Paty... nechci ti ublížit, ale teď mám pocit, že ať udělám cokoliv... zraním tě... když budu s tebou a ty si budeš jistá, že moje cesta vede k oltáři s Alicií... nebo když tě nechám tady stát s tím, že to, co se stalo pro mě byla jen epizodka v mém životě... mám pocit, že obojí na tebe bude mít dopad... který nevím jestli zvládnu... já v tomhle neumím chodit... neumím překračovat padlé, nikdy jsem to neuměl... nedokážu se dívat na to jak pláčeš... ale nyní se cítím.." natáhl k ní paže.
"Mám pocit jako kdybych měl svázané ruce... a zároveň mě celá tahle situace trhá na dva kusy... kdysi ses mě ptala, co bych si doopravdy přál a já ti řekl, že ti to nemohu sdělit... pořád to platí, protože mám pocit, že kdybych to vyslovil... kdybych ti řekl, co všechno se odehrává uvnitř mě... ublížil bych ti mnohem víc, než bych si přál..."
"Ty mi nemůžeš ublížit," pokusila se ho ujistit.
"Ale mohu... dívám se na tebe a vím to. Už tě zranil Andy, ale se mnou by to mohlo být horší... já nechci..." Patricie ho přerušila.
"Nebojím se toho, Simone..."
"I když ti nemohu nabídnout žádnou budoucnost?"
"Teď na to prostě nebudeme myslet..."
"Ty můj snílku, teď se ukazuje, jak jsme každý jiný... já jsem realista, dívám se na svět s očima otevřenýma a myslím na to, jaké následky mohou mít naše rozhodnutí... a já už teď vím..." Patricie mu zakryla ústa rukou.
"I já se dívám, Simone. A vidím v tvých očích, že chceš být se mnou... stejně bychom se tomu nevyhnuli... uvidíme se každý den... sám jsi mi řekl, že se na mě nedokážeš dívat, aniž by ses mne nedotkl... já to mám stejně... myslíš, že už teď snad můžeme couvnout?" Simon si opatrně sundal její dlaň z tváře.
"Takže chceš abychom... my dva..."
"Chci jen trochu štěstí... oba si to zasloužíme, nemyslíš?"
"Paty... to je špatně... tohle nebude jednoduché..." to poslední vydechl tak tiše, že ho sotva slyšela.
"Společně to zvládneme a pak..."
"Nemohu ti nic slíbit... snažil jsem se od tebe udržovat odstup... snažil jsem se na tebe zapomenout, když nás dělily stovky kilometrů... tak otřesně jsem v životě neselhal... takže teď už nemohu vyslovit nic, co bych ti mohl dát jako jistotu..."
"Já po tobě nic takového nechci... chci být jen s tebou," vydechla nešťastně. Simon jí pohlédl do očí a sehnul se k ní.
"Řítíme se do pekla, ve kterém nebudeme sami... rozehrajeme hru, která nebude mít dobrý konec.. všechno tohle..." Patricie ho chytila za ruku, čímž ho umlčela.
"Miluji tě," vydechla. Simon zamrkal a pootevřel ústa, skoro se zdálo, že chce něco povědět, ale vzápětí je zase zavřel. Zavrtěl hlavou a přitáhl si ji k sobě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 009

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 008

"Uvidíme se odpoledne..." vydechl tiše. Patricie s úsměvem přikývla a natáhla paži ke klice.
"Ehm... Paty?"
"Ano?" Otočila se na něj s jiskřivým pohledem.
"Dopoledne budu řešit ty dokumenty, které jsi mi donesla... musím těm troubům z té firmy vysvětlit, že nejsem starý jak Metuzalém a také, že moje restaurace sídlí jinde a jmenuje se jinak... bude to určitě hodně zajímavý rozhovor..." zašeptal. Patricii se ještě více rozšířil úsměv, když se k němu natáhla a vtiskla mu polibek na tvář. Simon sebou cukl, ale konečně se na ni zahleděl s veselejším pohledem.
"Za co to bylo?"
"Díky, že jsi mi to řekl," vyhrkla. Simon se zatvářil zmateně. Patricie opatrně otevřela dveře a vystoupila z vozu.
"Tak odpoledne..." vydechla tiše jeho směrem. Simon přikývl.
"Odpoledne..." ujistil ji. Patricie za sebou zavřela dveře a otočila se ke svému domovu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 010

Skoro měla pocit, že tu nebyla sto let. Dívala se na známá okna, tmavou ošuntělou omítku domu a najednou jí to místo nepřišlo ani trochu špatné. Jako kdyby se její celý pohled na Podivín změnil jako mávnutím kouzelného proutku. Chvíli tak jen stála a kochala se pohledem, než se auto za jejími zády pohnulo a zmizelo kdesi v dálce. Ohlédla se za jeho mizejícími světly a byla si jistá jedinou věcí... už teď se neuvěřitelně těšila na chvíli až znova uvidí jeho majitele.

Uvnitř domu bylo neobyčejné ticho a tma. Skoro měla pocit, že může slyšet vlastní dech, když opatrně vykračovala do schodů, které pod jejími kroky vydávaly tichý skřípot. V horní chodbě se posléze rozhlédla a ujistila se, že na ni Emilie nikde nečeká. Nakonec se tedy rozhodla, že stráví noc v pracovně v křesle, aby nevzbudila svoji sestru, která by ji jistě zavalila nekonečnými otázkami. Později se tak uložila do starého křesla a ve svém nitru doufala, že se jí nepodaří zaspat...

Nakonec jí probudily až ostré sluneční paprsky, které si draly cestu skrz těžké závěsy. Za nějakou dobu, tak vykračovala již převlečená do spodního patra domu, kde se setkala se svojí sestrou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 011

"Ahoj Emilí!" Oslovila jí se širokým úsměvem. Emilie si ji změřila a přistoupila k ní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 012

"Kde jsi byla? Co měla znamenat ta smska? Co mělo být to tvoje... dnes přespím u <3... jak mám rozumět té tvojí obrázkové korespondenci? Byla jsi snad s Andym?" Zamračila se. Patricie vykulila oči.
"Proboha jen to ne! Myslela jsem, že mě pochopíš... a nechtěla jsem to celé vypisovat do zprávy..."
"Pak existuje ještě jeden úžasný vynález... telefonát... příště bych byla raději kdybych měla alespoň malou představu s kým jsi... uvědomuješ si, že jsem o tebe měla starost? Odpoledne jsi měla přijít domů, aby jsi mi pomohla s těmi žaluziemi... a pak se najednou ozveš až za několik hodin po tom, co jsi měla dorazit a napíšeš mi naprosto nejasnou zprávu?" Vydechla rozčileně. Patricie si v ten okamžik připadala jako malé dítě, ale na jednu stranu svojí sestře rozuměla. Život v Podivíně nebyl snadný, ale... zavrtěla hlavou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 015

"Promiň, nevěděla jsem, že mi nebudeš rozumět... to srdíčko znamenalo... Simon..." vydechla tiše. Emilie prudce zamrkala.
"Ty jsi spala... u svého šéfa?" Vykoktala. Patricie přikývla.
"Ale... co se stalo? Snad jste...?" Svoji otázku ani nemusela vyslovit nahlas, protože podle Patriciina výrazu dokázala odhadnout k čemu všemu došlo.
"To snad není možné..."
"Ale je... má mě rád... tančili jsme a..." Emilie jí skočila do řeči.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 019

"On tě k sobě pozval?"
"Jasně, že ne... nesla jsem mu tam nějaké papíry... a byla to nehoda... nebo náhoda... nebo jak to chceš nazvat... ale je to na dlouhé vyprávění... co ty žaluzie?" Pokusila se rychle změnit téma, když viděla výraz své sestry.
"Takže jste teď milenci?"
"Ne tak úplně..."
"Paty... hlavně buď opatrná... tohle všechno zní jako pořádné šílenství..."
"Říká ta, která nám do domu přivedla největšího podivína všech dob..." uchechtla se. Emilie se zatvářila zmateně, ale nakonec pokrčila rameny.
"Máš pravdu... hádám si nemáme co vyčítat... obě tady vymýšlíme jenom samé nerozumy..."
"To asi jo, ale ani jedna toho nelitujeme," mrkla na ni. Emilie se na ni usmála.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 027

"To určitě ne," vydechla po chvíli.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 029

"A co ty žaluzie?" Vyhrkla Patricie a natáhla se přes Emilii k proskleným dveřím do kuchyně.
"Vypadá to docela dobře... ale cítím se trochu provinile, že jsem tu nebyla... ale zapomněla jsem... odpustíš mi?"
"Co mám s tebou dělat? Pro příště už budu vědět, že to tvoje srdíčko znamená Simon." Zasmála se.
"Ukážeš mi je?" Emilie nadšeně přikývla a společně se přesunuly do kuchyně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 033

Patricie se zlehka dotýkala velkých lamel, než se otočila k Emilii.
"Vypadá to hezky a teď tady budeme mít větší soukromí... kdo ti s tím pomáhal, nebo jsi to dělala sama?"
"Ne, pomáhal mi je sestavovat Nervózní... hrozně ho to bavilo..."
"Počkej, takže ty jsi ho nechala šplhat po téhle vitríně?" Zvolala šokovaně.
"Samozřejmě, že ne... on jen studoval návod, kterému stejně moc nerozuměl a dával dohromady lamely a jednotlivé části žaluzií... vybaloval to v chodbě, nejsem hloupá Paty..." odvětila pevně.
"Já vím, promiň... ale... to nic... počkej... ty jsi něco dělala se zahradou?" Vyhrkla, když si všimla květin rostoucích z nevzhledné půdy, matně připomínající písek.
"Jenom jsem něco zkoušela, ale stejně se mi to moc nelíbí... víš, jak jsme na podzim zasazovali ty ovocné stromy? Teď to vypadá, že se začínají docela probouzet... tak mě napadlo, že kolem nich vysázím nějaké ledovky... ale teď když se na to tak dívám..."
"Už nic neříkej! Musím to vidět na vlastní oči!" Zvolala a vyšla zadním vchodem ven, kde na ni udeřil chladný vítr, který k ní donesl příjemnou vůni začínajícího jara.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 034

"Páni!" Ozvala se Patricie, jakmile spatřila práci svojí sestry.
"Paty... teď už se mi to moc nelíbí... myslím, že jsem ty květiny měla dát spíš kolem té boudy, kterou naše prateta nazývala zahradním domkem... včera jsem zjistila, že tam teče... musíme tu střechu nechat pořádně opravit... ale netuším kolik to bude stát..." Patricie ji přerušila.
"A kde se tady vzal ten stolek a slunečník... a židle?"
"Byly v té boudě... napadlo mě, že bychom mohli jednou za čas třeba... trávit čas i jinde než jen v domě..."
"A co...?" Mrkla na ni bokem.
"Byly bychom tu jenom my dvě..." ujistila ji.
"Fajn a je ještě něco nového?"
"Pořídila jsem nám ještě nějaké záclony, ale ty pověsím až dnes... ale něco nového tady ještě je..." odvětila nadšeně a naznačila ji, aby se otočila. V ten okamžik...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 036

...Patricii spadlo srdce až do žaludku... to místo...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 037

...vypadalo jako z jejího snu... jen tu chyběl... zuřivě zavrtěla hlavou.
"Našla jsem na internetu inzerát... jeden rozhádaný manželský pár se dělil na půl ohledně domu a zahrady... a ten muž nechtěl nechat na její straně cokoliv, co koupil on... takže se rozhodl vykopat nějaké vzrostlé keře, prý aby konečně pochopila, co všechno do toho domu dal on... netuším jestli i sundával tapety v domě nebo něco takového... ale díky jejich válce jsem nám mohla od něj koupit tyhle pěkné keře... jen doufám, že se ujmou... a napadlo mě, že by to tady mohli pěkně oživit... naše zahrada je hrozně zanedbaná, Paty... už od začátku je vidět, že na ni prateta neměla čas... a ten muž byl tak hodný, že mi dokonce nabídl, že mi je pomůže zasadit... takže co na ně říkáš?" Otočila se k Patricii, která stále nemohla uvěřit, že se před ní zjevil výjev z toho příšerného snu.
"Co je to s tebou?" Dožadovala se její reakce Emilie. Patricie se na ni prudce otočila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 039

"Musíme je okamžitě vykopat!"
"Vykopat?! Co tím myslíš?" Vyhrkla zděšeně.
"Pomůžu ti s tím... ale nemůžou tu být!"
"Proč?" Zeptala se jí a založila si paže na prsa.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 044

"Protože... to je jedno... já... musí pryč!"
"Od kdy máš problém s keři? Děje se snad něco? Vidím, že tě to tady rozrušilo... takže?"
"Emilí... ty jsi psycholožka... a budeš si myslet, že jsem blázen..."
"Určitě nebudu... spíš si to budu myslet, když budeš absurdně trvat na tom, abych dala pryč keře jen tak pro nic..." Patricie si vzdychla.
"Fajn... ale... to nic... včera se mi zdál sen... a ta hlavní část je na dlouho, ale... na konci toho snu skončil... víš ty kdo, mrtvý..."
"To tvoje srdíčko?" Patricie zuřivě přikývla, až jí vlasy létaly kolem hlavy.
"A pak jsem viděla jeho hrob... a byl přesně tady... u stejných keřů... pod tímhle starým stromem... všechno to odpovídá Emilí... proto je chci dát pryč..."
"Snad mi nechceš říct, že máš pocit, že se ti zdálo o budoucnosti?"
"Nejdřív jsem si to nemyslela... ale teď když jsem viděla tohle místo..." Emilie zavrtěla hlavou a zlehka ji chytila za ramena.
"Víš co si myslím? Bojíš se... v tom snu se zobrazil tvůj strach, není v tom nic jiného..."
"Ale jak to, že jsem viděla tohle místo... a vypadalo stejně jako teď?" Zvolala zděšeně.
"Já nevím... ale je to náhoda, prostě máš strach, Paty... ty keře nemají žádnou vinu na ničem a už jsem je zaplatila a jsou tady zasazené... nechce se mi je vyhazovat jen kvůli snu, to snad chápeš..."
"Ale...!" Emilie ji přerušila.
"Paty... třeba se jim tady nebude dařit... ale rozhodně je nebudu odsud teď dávat pryč..."
"Ale...!" Pokusila se jí znova přemluvit, ale Emilie jí znova skočila do řeči.
"Paty... nech to prostě být, ano? Teď půjdeme do domu a ty mi povyprávíš celý ten sen..."
"Takže mi uděláš sezení zdarma?" Vydechla nešťastně.
"Ne, vyslechnu si tě jako tvoje sestra... chci vědět, co se ti zdálo přesně... podle toho, ale co říkáš máš prostě jen strach..." Patricie pokrčila rameny.
"Možná mám... ale pak..." najednou nebyla schopna dokončit větu.
"Pojď..." vyzvala jí Emilie a společně tak zmizeli v domě.

Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 665
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty18/07/19, 10:07 am

Opět hezké počtení! Láska Jsem neskutečně zvědavá, jak Simon s Paty chtějí pokračovat a obecně fungovat mezi lidmi, tuším, že to pro ně bude neskutečně těžká věc.
Jinak jsi mě opět vyděsila. To přece není náhoda, nebo že by měla Paty strach, tohle se mi zdá o dost silnější.Plačící
Já se bojíííím! Plačící *SORRY*
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1320
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty18/07/19, 10:13 pm

Ajajaj, taky jsem se nechala pohltit dějem až do té míry, že mám o Simona jisté obavy Smutný Jen doufám, že všechno nakonec dopadne dobře, to bys nám přece neudělala, Lucisab ?
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Simpařan
Simpařan
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1300
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty20/07/19, 10:35 pm

Holky, nebojte se Mrkající nějak to dopadne... původně jsem se nechtěla k tomu snu moc vyjadřovat, ale nenechám vás jen tak se trápit Mrkající takže k celé věci... ten sen skutečně něco znamenal a možná i něco napověděl, ale i kdyby se z toho mělo cokoliv skutečně stát (a já netvrdím, že se to stane Mrkající ) věřte mi, že i kdyby se Simon rozhodl jít na svoji sebeobětovací akci, jistě by ho Patricie nenechala jen tak odejít Mrkající a to zvláště ne teď (ne snad že kdyby se jí to nezdálo, že by ho nechala se postavit všem těm zuřícím lidem samotného, jenom by teď mohla být trochu radikálnější Vysmátý ) takže nebojte se Mrkající čekají je určitě těžké časy a to nejen kvůli Nervóznímu... všeobecně to budou mít těžké Smutný ale nějak to dopadne Mrkající

54.část - Poslední rodinná dovolená

Emilie trpělivě vyslechla svoji sestru a došla k názoru, že se jednalo jen o její strach... nebylo to přeci možné, nebo snad ano? Emilie byla realista a proto nad svojí skoro úvahou nad tím, že by to bylo možné, zavrtěla hlavou. Věděla, že nemělo cenu se něčím podobným zabývat, proto se rozhodla Patricii nějakým způsobem upokojit a ujistit ji, že vykopání nových keřů beztak nedokáže změnit budoucnost, ať už by vypadala jakkoli. Patricie tak od své sestry nakonec odešla klidnější, protože to bylo něco v čem Emilie vynikala, zvláště u svojí sestry.

Krátce poté co Patricie zamířila do práce se Emilie ve svém volnu rozhodla pro jiný riskantní krok.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 048

Její nohy jí zavedly za Nervózním, který se každým dnem zlepšoval. Mohla tak pozorovat drobné změny nejen v tom, že mu narostly delší vlasy, ale také v jeho psychice. Nervózní se už dokázal lépe soustředit a jeho myšlenky se čím dál tím více urovnávaly... ne snad ale že by si vzpomněl... ale už dokázal udržet v hlavě všechny situace, které se mu staly. S úsměvem tak sledovala jeho soustředěný výraz, se kterým vytvářel hudbu. Už si tak pomalu začínala zvykat i na to, že často přicházel na nové melodie. Byla si jistá, že v minulosti musel na klavír hodně trénovat, ale bohužel se jí prozatím nedařilo zjistit jak. Nervózní měl stále v hlavě blok, který mu bránil v prohlédnutí své mysli. Jeho mozek mu sice občas vydal nějaká svědectví, ale... prozatím se spíše jednalo o hudbu nebo psaní a čtení.
"Nervózní..." oslovila ho. Nervózní sebou cukl, vždy se ocital ve vlastním světě, když sáhl na klavír. Měl v ten okamžik vždy pocit... jako kdyby byl doma. Ohlédl se na Emilii a věnoval jí úsměv.
"Nervózní... šel by jsi na chvíli sem ke mě?" Vydechla nesměle Emilie. Nervózní se pomalu postavil a Emilie si všimla, jak za těch několik týdnů nabral na váze. Působil nyní tak... mužně. Jeho tělo už nezdobily jen ošklivě vyčnívající kosti. Nyní je totiž obalovaly tenké svaly a trocha tuku. Pomalu ale jistě se z něj stával skutečný muž a Emilie si byla jistá, že v téhle chvíli by se jí ho jistě už nepodařilo odtáhnout do domu. Nervózní jí obešel a usmál se na ni ještě víc, až mu zrůžověly tváře.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 059

Vypadal tak neuvěřitelně zdravě, že se chtělo Emilii z nějaké podivného důvodu plakat. V ten okamžik si přála jediné... smazat jizvy z jeho obličeje a slyšet jeho hlas. Až v ten moment si uvědomila, že si to přála tak moc, že nedokázala myslet na nic jiného. Z Nervózního se pro ni stal středobod.
"Nervózní..." vydechla a podrbala se na hlavě. I Nervózní ji viděl vždy rád. Dokonce se přistihl, že ji rád pozoroval při čemkoliv, co zrovna dělala a bylo jedno jestli se jednalo o drhnutí záchodové mísy nebo vaření. Obdivoval ji a ve svém nitru si byl dávno jistý, že všechno co dělal a co si přál bylo především kvůli ní. Pro ni si chtěl vzpomenout, i když se jeho hlava stále divoce bránila. Pro ni chtěl být dobrým člověkem, protože si sám nebyl jistý jestli jím opravdu je... ačkoliv ho o tom chtělo jeho mladší já přesvědčit. Jeho myšlenky přerušil Emiliin hlas.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 050

"Nervózní... vím, že jsme o tom dlouho nemluvili... ale vzpomínáš si, co jsem ti nedávno navrhla?" Nervózní zavrtěl hlavou, nebyl si přesně jistý o čem by mohla přesně mluvit, ačkoliv mu jeho jindy porouchaný mozek dokonce nabídl hned několik možností.
"Oba víme, že se bojíš aut... a kdysi jsme se domluvili, že se zkusíš na naše podívat... mohlo by to být pro tebe těžké, ale..." najednou nedokázala souvisle mluvit. Nervózní polkl a zvážněl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 053

Věděl, že ho nyní sžírá silný strach. V hlavě znova uslyšel ten podivný hluk a instinktivně se dotkl svého spánku. Nechtěl se před ní zhroutit, chtěl jí dokázat, že je silný. Zhluboka se nadechl, ale než stačil jakkoli zagestikulovat, ho přerušila Emilie.
"Nemusíme to dělat a vidím, že ti to činí problémy. Možná ještě není správný čas... možná..." ani to nestačila doříct,...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 056

...protože si ji přitáhl k sobě. Pevně ji semkl oběma rukama a pak pocítil něco zvláštního... něco... něco co se mu nikdy nestalo, nebo si to alespoň nepamatoval. Jako kdyby jeho buňky ovládl podivný druh ohňostroje, který viděl v televizi a za všechno mohlo útlé tělo jeho zachránkyně, které svíral ve své náruči. Zmateně ji pustil a udělal od ní jeden drobný krok. Chvíli si tak hleděli do očí, než promluvila Emilie.
"Stalo se něco?" Nervózní zavrtěl hlavou, protože si sám nebyl jistý, co by se mělo stát.
"Dobře, tu věc necháme na jindy... možná bych teď mohla připravit něco dobrého k jídlu, určitě máš hlad," mrkla na něj a chtěla od něj udělat několik kroků. Nervózní ji ale chytil za paži a rázně zavrtěl hlavou. Byl si jistý, že nikdy nebude připravený na to si nechat dobrovolně smažit mozkové závity, ale věděl, že je to nutné. Potřeboval si vzpomenout... a pokud byl tenhle jeho strach klíčem k jeho zamčeným dveřím v hlavě, pak byl ochoten ho pevně sevřít v dlani i kdyby si jím měl do ní vypálit díru.
"Snad mi nechceš říct... ty to chceš zkusit?" Nervózní přikývl.
"Opravdu? Jsi si jistý?" Vlastně si nebyl tak úplně jistý, ale přikývl. Emilie sevřela paže a věnovala mu úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 055

"Dobře... pustíme se do toho... pomohu ti, věříš mi?" Nervózní se na ni usmál tím nejzvláštnějším úsměvem, který na něm viděla. Přikývl.
"Dobře, chceš na to jít hned?" Znova přikývl. Byl si jistý, že jinak by na to myslel stále a jistě by se nedokázal na nic jiného soustředit.
"Tak pojď..." vyzvala ho a on ji následoval...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 001

Emilie se u dveří garáže zastavila a semkla paže před sebou.
"Nervózní... kdyby to na tebe bylo hodně... dej mi to vědět... tyhle dveře budou otevřené, můžeš kdykoliv odejít, ano?" Nervózní se nadechl a přikývl. Byl si ale jistý, že tentokrát neuteče. Nesměl, musel se držet... musel svůj rozum udržet na uzdě. Emilie zlehka vzala za kliku a vstoupila do garáže.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 003

Nervózní se držel za jejími zády a pak ho spatřil... světlé auto, které zcela nevinně postávalo na svém místě. Jeho srdce se rozbušilo. Zhluboka se nadechl a pokusil se upokojit. Pomalým krokem pak vykročil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 004

...směrem k autu a postavil se těsně před něj. Vnímal jak v něm narůstá panika. Cítil jak mu začíná po zádech stékat studený pot a dlaně na to nebyly lépe. Celé tělo se mu roztřáslo, ale on se rozhodl vydržet. Zůstaň na místě! Přikázal si a jako mučedník se sklonil k hladké kapotě starého vozidla a dotkl se ho. V ten okamžik to uslyšel v hlavě ještě silněji.

Srazíme se! Křičel mužský hlas v jeho hlavě. A pak vnímal ten pronikavý zvuk brzd spojený se zvukem mačkajícího plechu a sypající se ho skla. Zoufale se chytil za hlavu. A zaslechl další krutý výjev... ten pláč... dětský pláč. Zavřel oči a před svýma očima spatřil svoje vlastní drobné dlaně, které se chytaly kliky u dveří, když je ozářilo to zářivé světlo.
Srazíme se! Zopakoval ten hlas znova.
Mami! Uslyšel ze svého vlastního hrdla. Nervózní prudce zavrtěl hlavou a vydal pisklavý zvuk. Emilie k němu rychle vykročila.
"Nervózní!" Jenže Nervózní ji nemohl slyšet. Místo toho vydal ze svého hrdla neartikulovaný zvuk, než se zcela vysílaný sesypal k zemi.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 008

"Nervózní!" Vykřikla Emilie a klekla si k němu. Jenže Nervózní byl daleko... tak daleko, že si to Emilie nemohla ani představit...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 009a

První věc, kterou si Nervózní uvědomil, byla bolest. Hrozně ho bolela hlava a nitro. Měl pocit jako kdyby ho někdo zmlátil... a pak... zaslechl nad svojí hlavou tikot... tik tak... tik tak... zaposlouchal se do toho rytmu a snažil se pochopit, co se stalo.
"Hej ty tam! Copak to nevíš, že ti máma vynadá až se dozví, že se tady válíš? Vždycky říká, že jde tráva hrozně mizerně vyprat!" Oslovil ho dětský hlas.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 011a

"Nedělej, že mě neslyšíš, protože já vím, že to tak není!" Zavolal na něj a přistoupil k němu blíž. Nervózní mu věnoval nešťastný pohled. Nebyl si jistý, jestli dokáže mluvit nebo snad chodit.
"No tak... zvedni se!" Pobízel ho. Nervózní zavrtěl hlavou.
"Nemůžu..." zasýpal. Chlapec nespokojeně zakýval hlavou na nesouhlas.
"Blbost! Nedělej herečku! Vím, že to dokážeš! Jsi mnohem silnější, než si myslíš!"
"Nejsem..."
"Ale jsi... vstaneš jako vždycky... jako Fénix z popela! Tu knihu jsem měl vždy moc rád, pamatuješ si na ni?" Nervózní zesmutněl ještě víc.
"Ne, vždyť já ani nevím kdo jsem..." jeho mladší já si vzdychlo.
"Tak si ji přečti, slib mi to, ano? Bude se ti líbit... sice je to dětská kniha se spoustou krásných obrázků, ale bude se ti líbit, věř mi! Slíbíš mi to?" Nervózní si nebyl jistý, jestli je ve stavu cokoliv slibovat, ale nakonec jen trpitelsky přikývl.
"Už se moc těším až mi o ní budeš vyprávět! A teď se postav! Věř mi, není to těžké... použij ruce a nohy..."
"Nedokážu to!" Vyhrkl.
"Fajn, tak ti něco slíbím já... když se postavíš budu ti vyprávět, ano?"
"Povíš mi kdo jsem?"
"To nevím... myslím, že jsi za mnou kvůli něčemu přišel a budeš spíš chtít vědět to... i když nám to oběma asi ublíží..." zamumlal. Nervózní se zhluboka nadechl a pohnul pažemi. Najednou měl pocit, že jeho končetiny váží snad tunu, když se zvedl do sedu a nakonec se postavil na nohy. Odměnou mu byl široký úsměv jeho mladšího já, které se na něj hned natáhlo. Nervózní se proto sklonil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 026a

...a sevřel ho v náručí.
"Jsem tak strašně moc rád, že tě vidím! Tentokrát jsi mě nenechal tak dlouho čekat jako předtím! A vypadáš skvěle! Už se těším až zase budeme jako jeden!" Vykřikl. Nervózní ho pustil a změřil si ho pátravým pohledem.
"Jako jeden?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 014a

"Já vím... zní to zatraceně blbě, ale je to tak... strašně dlouhou dobu jsem se musel schovávat před těmi magory... chtěli mě úplně vymazat! Ale ty jsi mě nedal! Ukryl jsi mě a já tady na tebe potom pořád čekal... až si na mě zase vzpomeneš... a to se naštěstí stalo... a teď už vím, že brzy budeme zase pořád spolu!"
"A jaké to bude až budeme spolu?"
"Budeš vědět všechno," zašeptalo jeho mladší já.
"Tak to udělejme hned!" Zvolal Nervózní. Jeho mladší já od něj ustoupilo.
"Teď to nejde... nejsi tak úplně připravený... kdybych se teď spojil s tebou... no páni... spadlo by to na tebe jako kámen! A já chci, aby jsi se i potom takhle zvedl... nechci s tebou skončit špatně..."
"Proč bych měl skončit špatně? Sám jsi mi řekl, že to bude paráda až budeme spolu..."
"To jo... ale nejde jenom o to, že si budeš pamatovat všechny ty hezký věci jako první jízdu na kole nebo oblíbený dort... součástí toho co nesu já... je i to špatný... budeš muset být připravený i na to zlý... pamatuji si nejenom svoje jméno, ale i každou bolest i strach... znám to všechno a vždy když si na to vzpomenu... je mi zle... a tobě bude ještě hůř, protože ses předtím schoval... dal jsi to mně... a já jsem na to skoro zvyklý, ale ty ne... spojím se s tebou až ve chvíli kdy budu vědět, že nás to oba nezabije," vydechl pevně a vypadal u toho mnohem starší, než ve skutečnosti byl. Nervózní prudce zamrkal.
"Zvládnu to," pokusil se ho ujistit. Ta představa jeho plných vzpomínek pro něj byla natolik lákavá, že si v ten okamžik odmítal připustit jakýkoliv problém.
"Jednou jo, ale teď ne," vydechlo jeho mladší já. Nervózní svěsil ramena a rozhlédl se...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 023a

...až pak ho zaujala úzká mezera mezi stromy a znova se zahleděl na chlapce před sebou.
"Tamtudy se jde domů, že ano?" V ten moment se malý chlapec rozzářil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 018a

"JO! Vidíš, lepšíš se! A dokonce i líp vypadáš! Akorát si nech ještě trochu víc narůst vlasy... plešouni jsou divný... a ty jsi fakt vypadal divně..."
"Ty si mě pamatuješ bez vlasů?"
"Zapomněl jsi? Vím o tobě všechno a ty vlastně víš všechno o mně, jenom to nevíš," mrkl na něj.
"Chci si tě pamatovat..."
"Vždyť sis na mě před chvílí skoro vzpomněl..."
"Ten sen... řekni mi o něm něco," vyhrkl Nervózní. Chlapec zvážněl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 021a

"Je blbý, že sis musel vzpomenout zrovna na tohle... proč sis nemohl vzpomenout na něco jiného?"
"Nevím, ale je to pro mě hodně důležité... a ty jsi jediný na světě, který mi může říct pravdu!" Zvolal zoufale Nervózní. Chlapec pokrčil rameny.
"Já vím, ale... slíbíš mi, že mě budeš držet za ruku?"
"Ty máš tady strach?"
"Já jsem ty a ty jsi já, už jsi zapomněl?" Nervózní se natáhl po jeho dlani a semkl ji ve své.
"Vždy budeme stát při sobě," zašeptal.
"To je pravda, vždycky to tak bylo... a tahle věc..." na chvíli se odmlčel a zesmutněl ještě víc.
"Byl to náš první rodinný výlet... a táta byl konečně s námi... máma měla hroznou radost..." zašeptal a po tvářích se mu začaly kutálet slzy. V ten si Nervózní uvědomil, že pláče i on. Jako kdyby na něj jeho druhé já přenášelo vlastní pocity.
"Musím tě někam vzít, aby jsi to viděl," vyhrkl najednou jeho mladší já.
"Domů?"
"Ne, tam kde to začalo... a vlastně i skončilo... pak ti budu moci vyprávět... ale drž mě za ruku, prosím," vyhrkl naléhavě chlapec. Nervózní stiskl pevněji jeho paži a přikývl. A v ten moment se okolí kolem něj změnilo...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 030aa

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 031a

...a on spatřil neuvěřitelně staré ošuntělé auto, respektive vrak. Srdce se mu sevřelo, když před svýma očima spatřil záblesk toho auta v jiném stavu... byl si jistý, že bylo dříve červené. Skoro by se ztratil ve svých myšlenkách kdyby nezaslechl tichý hlas jeho mladšího já a neucítil dětskou paži, která mu znova sevřela paži.

"Co se stalo?" Vyhrkl zděšeně Nervózní a vnímal jak se mu znova rozbušilo srdce.
"Hrozná věc... táta nás vzal na výlet a byla to paráda... úplně první výlet... s ním... byla legrace..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 032a

V ten moment přejel Nervóznímu mráz po zádech a zaslechl ve své hlavě smích. Patřil jemu a nějakému muži.
"A pak jsme se chtěli někam ještě jet podívat... vyjeli jsme a..." pak už tekly slzy jim oběma tak silně, že ani jeden neviděl ani na metr před sebe.
"Ztratil jsem je... už jsem je nikdy neviděl... odvedli mě... k těm lidem... a já už je nikdy neviděl... a pak jsem ztratil i tebe..." zavzlykal. Nervózní se k němu ohlédl a otřel si vlhké tváře.
"Nikdy jsi mě neztratil," pokusil se ho ujistit.
"Zapomněl jsi na mě... ale vím, že za to nemůžeš... snažili se mě vypudit... ale zvládli jsme to a ty jsi tady... brzy budeme zase spolu, vím to... a už nebudu sám... společně to zvládneme," vydechl s nadějí v hlase.
"A co se stalo s tátou a mámou? Proč mě opustili?"
"Oni by mě nikdy neopustili," odpověděl mu prkenně.
"Ale vždyť se to nakonec stalo!" Zvolal Nervózní. Jeho mladší já se ještě více rozplakalo. Nervózní si k němu klekl.
"Promiň... nechtěl jsem na tebe křičet," vydechl nešťastně.
"To je dobrý... přijdeš zase za mnou?" Nervózní přikývl.
"Mám tě rád," vypadlo mu z úst. Jeho mladší já se usmálo.
"A já tebe! A těším se až spolu budeme zase válčit ve světě," zasmál se smutně.
"Já taky... ty jsi ta část mně, která mi chybí... ty jsi poslední díl skládačky, který nechci už znova ztratit," zašeptal nepřítomně.
"Pak na mě hlavně nezapomeň a přečti si tu knížku! Má hrozně moc hezkých obrázků!" Zvolal chlapec.
"Fénix..."
"Fénix, co vstal z popela... nezapomeň na to... už budu muset jít..."
"Proč?"
"Máma by se zlobila... už jsem venku moc dlouho... nezapomeň na mě," pronesl tiše s očima vpitýma do těch jeho. Nervózní se k němu sklonil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 034a

...a znova ho objal.
"Nikdy..." stihl zašeptat, než ho silné světlo vtáhlo do sebe.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 036

"Nervózní!" Zvolala zoufale Emilie a semkla jeho hlavu blíž k sobě. V ten moment se Nervózní pohnul a divoce rozhodil rukama, až udeřil Emilii. Emilie sebou cukla a znova se na něj podívala.
"Nervózní!" Až pak na ni otevřel oči.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 037

Letmo se usmál a němými ústy vyslovil její jméno.
"Nervózní, jsi v pořádku?!" Vyhrkla a nechala svoje slzy kanout na něj. Nervózní se na ni znova usmál a natáhl paži k jejímu obličeji. Zlehka ji pohladil po tváři a přikývl. Cítil se dobře a byl si jistý, že byl konečně na správné cestě.



Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1320
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty21/07/19, 11:03 am

Krásný díl, tolik emocí ... *THUMBS UP* *BRAVO*
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Simpařan
Simpařan
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1300
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty25/07/19, 09:37 pm

Díky Ludmi Pro Tebe snad se mi zítra podaří přidat další dílek Andílek nějak to teď nedávám dohromady s prací Smutný
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Simpařan
Simpařan
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1300
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty27/07/19, 12:19 am

Tentokrát bych vás chtěla poprosit o trochu fantazie v některých pasážích (zatažené žaluzie, blok a tužka v ruce a průhledné tělo Patricie...) Červenám se


55.část - Vteřiny poznání a štěstí

Později se Emilie posadila s Nervózním do chodby. Nervózní vypadal unaveně a tak se i cítil. Jeho nitro se zdálo být vyčerpané, ale i tak pociťoval vítězství. Sice se nedokázal zbavit svého strachu z aut, ale už měl alespoň naději... naději, že mu bude lépe. Řeklo to přeci jeho druhé já, nebo ne? Ale mohl vlastně věřit výplodu své fantazie? Nezačínal už spíše bláznit? Bylo vlastně vůbec normální, že se dokázal setkat se svým mladším já? Smutně zavrtěl hlavou. Nebyl si jistý, co je správné a špatné. Ohlédl se na Emilii a věnoval ji nešťastný pohled. Věděl, že i kdyby mohl mluvit, nikdy by jí nemohl říci vše... mohla by si pak myslet, že ho ovládlo šílenství... a... byl si jistý, že by nikdy neunesl kdyby ho Emilie za někoho takového považovala. Protože dokázal snést pohrdání druhých, ale Emiliino... zlehka k ní natáhl paži, ale vzápětí ji zase stáhl. Zničeně sklonil hlavu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 002

"Nervózní, co se stalo? Pamatuješ si něco? Odehrálo se ti něco v hlavě?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 003

Nervózní se na ni podíval a v ten okamžik si přál, aby dokázala číst v jeho duhovkách. Nedokázal mluvit, ačkoliv měl po dlouhé době skutečně co říci... přeci se nemusel znova pokoušet Emilii vyprávět o jeho druhém já... mohl jí povědět o autě... o té hrůze co vnímal v sobě... o těch hlasech... o rodičích... ale kde jen ti mohli být... o své matce věděl, že ho opustila, ale otec? Jeho otcem měla být smrt... ale v tom snu slyšel jeho hlas... nebo v to alespoň doufal... dokázala zubatá hovořit? Zavřel oči a pokusil si vybavit tu kratičkou vzpomínku, co získal. Znova spatřil svoje drobné paže a zoufalý mužský hlas z pozice řidiče... a to světlo... a ty šílené zvuky, které se mu zařezávaly pod kůži jako žiletky a zanechávaly za sebou bolestivou cestu. Otřásl se... až pak ucítil, jak ho někdo uchopil za ruku. Když znova otevřel oči, díval se do modrých očí Emilie.
"Jsi v pořádku?" Zašeptala. Nervózní položil svoji dlaň přes tu její a zlehka ji sevřel. Prudce zamrkal a pootevřel ústa, z nichž se vydral jen povzdech. Proč bylo ve snu tak snadné mluvit? Ptal se sám sebe a znova zavrtěl hlavou.
"Viděl jsi něco?" Nervózní přikývl a stiskl její prsty pevněji.
"Měl jsi autonehodu?" Další přikývnutí. Emilie přikývla, to bylo něco, co už dávno vlastním způsobem věděla. Stále však nad jejich hlavami stál otazník nad tím, jak mohli lidé v Podivíně opomenout, že by někdo jako Nervózní měl autonehodu, která mu způsobila takové následky. Emilie natáhla k jejich zvláštní pyramidě propletených paží svoji druhou ruku a přiložila ji na jeho volný hřbet ruky.
"Nervózní, vím že jsi prožil něco strašného a tvoje hlava se tomu všemu vlastním způsobem brání... možná i kvůli tomu nemůžeš mluvit... něco se ti stalo... a to něco tě přimělo to zapomenout... tvoje hlava se zkrátka brání té bolesti a strachu." Nervózní přikývl.
"Musíme najít způsob, jak by jsi mi mohl vyprávět... pokud tedy chceš..." vydechla tiše. Nervózní znova tiše souhlasil.
"Chceš tedy papír a tužku?" Nervózní se zhluboka nadechl a znova zakýval hlavou. Emilie se pomalu zvedla z pohovky a z malé komody vyndala kroužkový blok a propisku. Pomalu se pak vrátila na své původní místo a obě věci vložila Nervóznímu do dlaní.

Nervózní stiskl pero v ruce...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 009

...a zavřel oči. Soustřeď se! Nařídil si. Protože i myšlenka na všechno co viděl ho bolela. Jeho dlaně se začaly potit. Jednu paži si tak utřel do kalhot a konečně nalistoval volnou stranu v bloku. Zhluboka se nadechl a zahleděl se na čistě bílé strany. Občas měl potíže najít směr jakým chtěl psát... skoro to vypadalo jako kdyby ho neposlouchal rozum. Pomalu se tedy s tužkou v ruce natáhl k čistému listu a pokusil se na papír napsat jediné slovo... . Chvíli tak sledoval svůj škrabopis, než usoudil, že se cítí až moc rozrušený, než aby jeho písmo mohlo být v pořádku. Proto se znova prudce nadechl a před očima se mu zjevil maják. Jeho jasná záře a vlny, jež olizovaly jeho paty. Pokusil se vybavit šumění moře a vzduch, který si pohrával s jeho tehdejšími delšími vlasy. Až pak ucítil ve svém nitru zvláštní teplo, které přimělo jeho mozek vydat krátký úsek z jeho minulosti.

Najednou viděl svoje drobné paže, které se natahovaly k oknu. Vnímal jak se snaží svými drobnými prsty dosáhnout na kliku okna, než se mu podlomila noha a on se se zaduněním svalil na zem.
"Au!" Procedil ublíženě a začal si třít paže.
"Co tady děláš?" Ozval se hlas nad jeho hlavou. Nervózní se zahleděl nad sebe a spatřil siluetu nějakého muže. Nebyl si však jistý, zda ho dokáže pořádně spatřit... skoro měl pocit, že má před sebou mlhu... jako kdyby mu seděla na očích.
"Zase se chceš podívat na maják?" Zvolal ten starší hlas.
"Chtěl jsem vidět tátu..."
"Věř mi chlapče, že i kdyby jsi to okno otevřel, tak ho neuvidíš," ozval se ten muž a pomohl mu na nohy.
"Ale proč?!" Zvolal Nervózní smutně.
"Protože je moc daleko od domu... uvidíš ho až v noci, světlo majáku se vždycky roznese daleko... pojď raději hrát na klavír..."
"Ale já nechci... už mě moc bolí prsty a máma říká, že zatím hraji hrozně..." vydechl zkroušeně.
"To ti řekla?"
"Ne... ale slyšel jsem jí to říkat... mluvila s někým přes telefon... nechci, aby se na mě máma zlobila..." v ten moment si k němu starý muž sedl a on spatřil jeho oči. Byly hřejivě hnědé a jejich koutky zdobily ostré vějířky vrásek.
"Pamatuješ si na můj koncert? Ten který jsme si pouštěli na videokazetě?"
"Jo..."
"Jednou budeš jako já... hudba je nádherná věc, dokáže tě zanést až na konec světa... tvoje máma to nechápe, ale neznamená to, že nemá ráda tebe nebo hudbu... jen je teď v poslední době hodně smutná... poslouchej mě chlapče, ať už kdykoliv uslyšíš cokoliv, nikdy nesmíš přestat mít mámu rád, ano?"
"Vždycky ji budu mít rád..." ucítil jak ho starý muž poplácal po zádech.
"To je můj kluk... takže půjdeš hrát na klavír nebo si dáme partičku šachu?"
"Šachy?" Slyšel svůj nepříliš zaujatý hlas.
"Ten kdo vyhraje dostane kokosku..." v ten moment ucítil, jak se mu nadšením rozbušilo srdce...


"Nervózní?" Oslovila Emilie Narvózního, který vypadal jako kdyby usnul. Nervózní sebou cukl a ohlédl se na ni.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 006

Nervózní rozhodil rukama a divoce si je znova vložil do klína. Až pak si uvědomil, co se vlastně stalo. Vzpomněl si. Jeho hlava mu vydala vzpomínku bez toho aniž by se zhroutil... on sám ji vyvolal, nepřišla sama na pobídku... vzpomněl si na maják... a pak tu byla. Pevněji sevřel propisku mezi prsty a uvědomil si svoji první skutečnou touhu... přál si spatřit maják... v ten moment měl pocit, že by mu to mohlo pomoci... mohlo...
"Nervózní jsi v pořádku?" Vydechla Emilie se starostí v hlase. Byla si vědoma toho, že je Nervózní mimo sebe. Jako kdyby se v jeho hlavě najednou odehrávalo až příliš věcí. Nervózní přikývl na její otázku a znova se zahleděl na nevinně vyhlížející list v bloku. Zhluboka se nadechl a pod ošklivě načmárané slovo se pokusil jednotlivá písmena tentokráte načrtnout plynule a lépe. Jakmile se hrot jeho pera dotkl papíru, před jeho očima se zjevila krátká vzpomínka.

Spatřil svoje dětské dlaně na papíře a viděl, jak píše jednotlivá písmena. Prudce se narovnal a uvědomil si, jak hezky jeho písmo vypadalo. Nebyl si jistý, co tenkrát napsal... ale dokázal to. Pak ve své mysli zaslechl dětský hlásek svého mladšího já... to co dokážu já, zvládneš ty taky! Nervózní znova zhluboka vydechl vzduch a opatrně umístil hrot tužky na správné místo a pomalým tahem napsal znova slovo . Emilie zůstala hledět, když spatřila mírně krkolomné, ale přeci jen to nejkrásnější slovo jaké kdy Nervózní napsal. Sama pro sebe se usmála a sledovala další čáry, které daly dohromady jediné slovo... výlet. Nervózní se na ni zahleděl.
"Jeli jste na výlet?" Nervózní přikývl a dopsal na papír slovo rodiče.
"Ty jsi je viděl?" Vydechla překvapeně při myšlence, že mohl Nervózní spatřit svého otce... samozřejmě, Emilie nevěřila, že je možné, aby byl otcem Nervózního smrťák... ale i tak ve svém nitru umírala touhou se dozvědět, kdo další stál za zrodem tohoto nešťastného a osudem vláčeného muže. Nervózní dopsal na papír slovo ne a ukázal si na uši.
"Slyšel jsi je?" Zavrtěl hlavou a napsal na list táta.
"Slyšel jsi svého otce? On řídil to auto?" Nervózní přikývl a vnímal, jak se mu znova zrychlil tep. Pak dopsal na papír roztřeseným písmem světlo. Emilie zbledla a snažila si všechno dát do souvislosti. Nervózní se na ni zahleděl. Jeho světlé oči se vpíjeli do těch jejích a vyčkával na její reakci. Ve své duši doufal, že mu bude rozumět.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 007


"Viděl jsi světlo?" Nervózní přikývl.
"Jenom bílo nebo tam... bylo hodně světla?" Nervózní pootevřel ústa, ale vzápětí je znova zoufale zavřel. Pak se znova sehnul k papíru a dopsal na něj tam.
"Bože můj... Nervózní... něco se muselo stát... něco... tohle musí být někde uvedené... nějaké noviny o tom musely psát... vždyť na tom místě v té době byl ještě někdo další... ne jen tvoji rodiče... tohle nemohli úplně ututlat..." Nervózní ji pozoroval a snažil se pochopit o čem to vlastně mluví. Kdo by tam měl být další? V jeho hlavě se začala znova ostře otáčet ozubená kolečka, když se sklonil a chytil se za spánky. Emilie se zlehka dotkla hřbetu jeho ruky.
"Měl by sis jít odpočinout..." Nervózní se na ni zahleděl a odložil propisku do bloku. Nechtěl jít odpočívat... tolik si přál najít... najít sebe. Emilie mu pomalu sundala paži z tváře a pevně ji sevřela mezi svými dlaněmi.
"Běž si odpočinout, zažil jsi hodně... emocí... já půjdu něco uvařit, ano?" Zlehka se nadzvedla a chystala se pustit jeho paži, když ji Nervózní pevněji sevřel prsty. Emilie se na něj zahleděla a on zavrtěl hlavou.
"Nechceš abych odešla?" Znova zakýval hlavou na nesouhlas.
"Nechceš odpočívat?" Přikývl.
"Tak co chceš?" Nervózní ukázal na sebe a naznačil druhou rukou chůzi, pak ukázal na ni a na dveře do kuchyně.
"Ty chceš jít se mnou vařit?" Nervózní nadšeně přikývl a na jeho tváři se jako paprsek slunce zaleskl úsměv. Emilie jeho gesto opětovala a sevřela jeho prsty.
"Tak pojď," vybídla ho a zatahala za jeho ruku. Nervózního úsměv se ještě rozšířil, když se pomalu nadzvedl. Pak se podíval na jejich propletené paže a poprvé v životě si uvědomil o kolik je Emiliina dlaň menší než ta jeho.
"Kam se díváš? Copak to nemáš hlad?" Zeptala se ho s úsměvem, protože moc dobře věděla, že se Nervózní občas choval jako chodící žaludek. Prudce zvedl hlavu a znova se usmál tím zvláštním způsobem.
"Možná nemáš hlad ty, ale já ano, takže jestli chceš jít se mnou tak pojď," mrkla na něj a zatahala za jeho ruku. Nervózní přikývl a až pak se nechal odvézt do kuchyně.

Mezitím Patricie dorazila do práce, kde ji kromě Artura nečekal nikdo pro ni důležitý. Jak hodiny plynuly, uvědomovala si, jak často zahlíží ke dveřím a vyhlíží známou černou kštici. Skoro si tak připadala jako blázen, když v jedné chvíli málem shodila tác na zem, když měla pocit, že ho vidí. Skoro měla pocit, že ho neviděla celou věčnost... jeho úsměv, modré oči a široká ramena. Od odloučení sice uběhlo několik hodin, ale i tak... jí to přišlo jako věčnost, ale věděla že jí to slíbil... byla si jistá, že to dodrží. Simon nikdy nesliboval nic, co nemohl splnit.

Později se tak její milý skutečně objevil, i když ho neměla šanci hned na poprvé spatřit.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 012

"Šéfe! To jsem rád, že jste tady!" Uvítal ho se širokým úsměvem Artur.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 011

"Arture... co to mělo včera znamenat? Proč jsi ke mě domů poslal Patricii?" Artur se zatvářil provinile.
"Já vím... no... chtěli jsme s Violou vyrazit a..." Simon ho přerušil.
"Nemůžeš plést osobní život s profesním. Ty dokumenty jsi mi měl donést ty, nikoliv Patricie. Ona není tvůj poslíček a není povinná ve svém volnu řešit něco, co máš řešit se mnou ty." Artur zbledl.
"O...omlouvám se, pane..."
"Jen doufám, že se to už nebude opakovat. Nemám nic proti tvému vztahu s Violou, ale je nutné vyřizovat věci, jak se sluší a patří, je ti to jasné?" Artur přikývl.
"A... jak... to nakonec dopadlo s těmi dokumenty?"
"Ta žena co napsala tu smlouvu byla extrémně zvláštní... celou dobu co se mnou mluvila, si okusovala tužku a neustále se omlouvala..."
"Takže jste ji poslal k čertu?"
"Samozřejmě, že ne... její firma je v branži nová a myslím, že ji spolupráce se mnou může pomoci v rozkvětu... ostatně o to jako Margisoni vždy usilujeme," odvětil pragmaticky.
"Myslel jsem, že..."
"Každý má právo na druhou šanci," pronesl pevným hlasem. Artur hleděl na svého šéfa a pozoroval ho. Vždycky věděl, že je Simon lepší než Erik, ale přišlo mu, že ještě nikdy to nedal tak najevo. Bylo to jako kdyby dokázal konečně vyslovit svoje názory nahlas, bez jediného náznaku chladu, kterým byl jako ledový král znám. V ten moment...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 010

...vyšla z kuchyně Patricie a spatřila Simona. Chvíli tak odolávala nutkání se mu vrhnout kolem krku. Byl tak blízko. Mohla sledovat jeho pečlivě upravené vlasy a nažehlený oblek.
"Arture, doufám, že se tu po dobu mé nepřítomnosti neděli nějaké nepravosti," narušil ticho Simon.
"Ne, všechno je v pořádku, pane Margisone," vyhrkl Artur se širokým úsměvem.
"Dobře, myslím, že se můžeš vrátit do práce," oznámil mu bezbarvě. Artur přikývl. Simon se mechanicky otočil a...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 017

...setkal se s Patriciiným širokým úsměvem. Simon sebou škubl...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 016

...a zacukaly mu koutky.
"Dobrý den," vypadlo z ní nakonec. V tu chvíli měla pocit, že ji snad při zemi musí držet nějaká zvláštní síla, jinak si nebyla jistá, jak je možné, že dokázala stát tak blízko před ním a neudělat nějakou hloupost. Simon se narovnal a pokusil se nasadit svoji tradiční masku.
"Dobrý den," odvětil a v očích se mu mihly zadržované emoce. Patricii se prohloubil ještě více úsměv. Simon nepatrně zavrtěl hlavou a ohlédl se na ostatní, kteří je pátravě pozorovali.
"Myslím, že byste se měli vrátit do práce... za chvíli končí pauza. A vy..." ukázal na Patricii prstem.
"Za chvíli vás očekávám ve své kanceláři. Chci s vámi mluvit o včerejších dokumentech..." Patricie zvážněla.
"Je s nimi něco špatně?"
"Ne, ale musím s vámi mluvit. Počkejte teď tady," odpověděl jí klidně a na poslední slovo dal mírný důraz.
"Jasně šéfe," Simon přikývl a pomalým krokem zamířil do kuchyně. V ten moment se k ní rychle přitočil Artur.
"Paty... prosím... omluv se za mě ještě šéfovi... myslím, že ti chce říct, to samé co mě... vím, že jsem tě za ním neměl posílat... promiň... nebyl na tebe zlý?"
"Už jsem ti jednou řekla, že ne. Netrap se s tím už," zašeptala, když se Simon vynořil z kuchyně.
"Pojďte," zavelel, aniž by se na ni podíval. Artur ji naznačil držení palců, než se otočila za svým šéfem.

Patricie moc dobře věděla, proč se takhle choval. Museli všechno držet pod pokličkou a upřímně obdivovala jakým způsobem se dokázal od ní držet dál. Dívala se tak do jeho zad a snažila se pochopit, jak to dokáže vydržet. Simon se zastavil před svojí kanceláři a otevřel dveře dokořán. Patricie se mu podívala do očí a Simon jí naznačil, aby vstoupila dovnitř. Patricie ochotně následovala jeho pokyn. Po několika krocích se ohlédla a spatřila, jak Simon hbitě uzamkl dveře a ohlédl se k ní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 018

Až nyní tak mohla konečně spatřit jeho skutečný úsměv, který byl tak široký, že měla pocit, že díky němu snad přestane dýchat.
"Simone..." vydechla jeho jméno. A v ten moment se oba pohnuli tím správným směrem... Simonovi však stačil jen jediný krok, aby se k ní natáhl dostatečně blízko a mohl tak sevřít ve svých dlaních její obličej.
"Ahoj," zašeptal a...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 019

...přitiskl ji k sobě.
"Ahoj," odvětila když se od sebe odklonili a opřela si svoji tvář o tu jeho.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 022

"Jak jsi se měla?" Vydechl s úsměvem.
"Docela dobře... ale teď... bála jsem se, že nepřijdeš..."
"Já vždy dodržím co slíbím," zašeptal.
"Já vím, ale... neviděla jsem tě celou věčnost..." Simon se tiše zasmál.
"Neviděli jsme se pár hodin... jenom pár hodin," odvětil s úsměvem.
"No právě a to je celá věčnost! Mám pocit, že jsem tě neviděla, tak dlouho, že jsem už zapomněla jak opravdu dlouhé máš řasy..." vydechla zasněně.
"Řasy?" Zasmál se Simon.
"Já to myslím vážně!" Vyhrkla s mírně zamračeným výrazem. Simon jí zlehka dal zbloudilý pramen vlasů za ucho.
"Na svoje řasy jsem se nikdy nedíval, protože na nich neshledávám nic důležitého... a časová jednotka věčnost neexistuje," odpověděl pragmaticky s hravým úsměvem. Patricie zavrtěla hlavou a pevně ho semkla kolem ramen.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 024

"Jestli neexistuje, pak jsem ji právě vynalezla!" Vyhrkla, když se od sebe odtrhli. Simon s úsměvem zavrtěl hlavou a chytil ji za paži.
"Pojď, ty můj snílku," společně tak odkráčeli k pohovce, kde Simon za jejich zády zatáhl žaluzie...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 028

...a společně si užívali jeden druhého.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 030

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 031

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 033

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 039

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 041

"Víš co nechápu?" Ozvala se tiše po chvíli.
"Co?"
"Jak je možné, že někdo jako ty... tak bohatý a vlivný... zakopl o někoho jako jsem já... vždyť jsem tě vlastně celý ten čas hlavně otravovala..." Simon se zasmál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 042

"Myslím, že zrovna fakt, že jsi mě otravovala, jak říkáš, nás dostalo až sem..."
"Takže pokud by tě otravoval někdo jiný...?" Simon rázně zavrtěl hlavou a znova se jeho hrdlo otřáslo zadržovaným smíchem.
"Co jsou tohle zase za otázky?"
"Takže by jsi...?"
"Ne, Paty... nejsem zrovna tenhle typ a neumím v tom chodit... víš jak mi dalo zabrat abych se před chvílí před nimi tvářil jako nezaujatý šéf?"
"Ale vypadal jsi tak silně... a já..."
"Paty... Paty... moje síla a všechno ostatní je už dávno narušené... kdyby bylo před chvílí po mém, tak bych tě popadl a pořádně bych tě objal..." zasmál se.
"To by bylo fajn," vydechla a zrudly jí tváře.
"Ale musíme se držet na stranou..." Patricie ho přerušila.
"Simone... o tomhle se teď nechci bavit, zapomněl jsi? Neviděla jsem tě věčnost!" Zvolala. Simon zavrtěl hlavou.
"A o čem by jsi chtěla mluvit?" Mrkl na ni.
"No... moc bych si přála tě někam vzít..."
"Paty, já s tebou nikam jít nemůžu... jsem jako pěst na oko... já..." Patricie mu zakryla ústa dlaní.
"Já vím, ale... kdybych tě mohla někam vzít... přála bych si s tebou zkoumat Podivín... chtěla bych pořádně poznat město, kde jsi se narodil..."
"Podivín je takový jaký ho vidíš... na jedné straně surový jako kámen a na druhé překvapivý... musíš se jen dívat správným směrem..."
"To máš pravdu, protože já se teď dívám tím správným směrem," Simon zavrtěl a úsměvem hlavou.
"Já nejsem to nejpřekvapivější z Podivína," zasmál se.
"Ale jsi na jednu stranu se tváříš jako věčně zuřivý šéf, kterého nic nezajímá. Pak se tváříš tak neutrálně, že nikdo neví, zda se vůbec umíš usmívat a pak se z tebe stane... ten nejúžasnější muž na světě," vydechla zasněně.
"Zase si mě idealizuješ..."
"Neidealizuji, protože kdybych to udělala, pak bych si o tobě nemyslela, že jsi konzerva," odvětila vítězně do jeho ucha.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 052

"Konzerva? Co to má znamenat?" Vydechl se smíchem.
"Někdy mi přijde, že jsi jako rytíř... biješ se za druhé a nehledíš na sebe. Staral jsi se o mě a nikdy sis ke mě nic nedovolil, i když jsi žárlil na Andyho. Dbáš na morálku, neumíš lhát a vždy dodržíš co slíbíš... kdybych se tě nemohla nyní dotknout... skoro bych měla pocit, že neexistuješ..."
"Takže abych zhodnotil tvoji úvahu..." pronesl a sklonil se k jejímu uchu...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 046

"Za prvé, nemohl bych být rytíř, protože bych si pravděpodobně s mečem spíše usekl nohu sám, než abych ho vytasil správným směrem. Nezapomeň na moji nešikovnost. Za druhé, o morálce už nyní nemůže být řeč, protože to co spolu nyní provádíme rozhodně není ve firemních pravidlech a jsem si plně jistý, že by mě děda zabil, kdyby se o tomhle dozvěděl... k lhaní mohu říci, že je to spíše moje slabina, každý by měl umět lhát ve správných chvílích... a to ostatní... ach Paty, kde na to chodíš... ale teď už víš, že nejsem konzerva či co..."
"Pro mě jí jsi, ale nevadí mi to..."
"Nejsem jí..."
"Ale jsi!" Zvolala pevně. Simon zavrtěl hlavou a začal ji lechtat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 043

"Odvolej to," vyzval ji. Patricie se tiše zasmála a snažila se mu uhnout z dosahu.
"Ne..." vydechla. Simon ji tedy přestal šimrat a změřil si ji pátravým pohledem.
"Myslím, že ještě znám jeden způsob, jak tě přimět, aby sis to přestala myslet," mrkl na ni.
"Jaký?" Simonovi se zaleskly plamínky v očích, když se k ní sklonil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 059

"Ještě mi budeš říkat konzerva?"
"Ne, pro mě budeš vždycky Simon," vydechla. Simon se spokojeně usmál a znova ji k sobě semkl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 049

"Děláme hroznou chybu..."
"Určitě ne," snažila se ho přesvědčit.
"Ale ano, každý z nás přemýšlí jinak, ale je to tak... řítíme se do pekla..."
"Pokud tam budeš i tam půjdeme spolu, tak mi to nevadí..."
"Ale mě to vadí... tak rád bych se s tebou přestal skrývat... bylo by to skvělé... vzal bych tě do restaurace... do kina... do mého rodného domu... ale takhle nemohu nic... můj obličej je až příliš známý..."
"Taky bych tě ráda vzala na moje oblíbená místa... ale... nebudeme si kazit náladu..."
"Jednou nad tím budeme muset uvažovat..." Patricie mu znova skočila do řeči.
"Ale ne dnes..."
"Dnes ne..." zopakoval po ní a v té chvíli...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 072

...se ozvalo klepání. Oba milenci sebou prudce škubli.
"Šéfe, jste tam?" Ozval se Arturův hlas skrz dveře. Simon a Patricie si vyměnili pohledy, než se Simon nadechl k odpovědi.
"Jsem tady, co chceš?"
"Je tady vaše snoubenka..."
"Alicia?!"
"Ano, šéfe... už stačila vy urážet polovinu restaurace a popravdě se trochu začínám obávat, že ji Betty brzy přetáhne koštětem..."
"Už jdu!" Vyhrkl Simon a zahleděl se na Patricii. Oba věděli, že je čeká nová těžká zkouška.
Návrat nahoru Goto down
Havranice
Simpařan
Simpařan
Havranice

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 23. 06. 19

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty29/07/19, 10:59 pm

přiznám se, že příběh Nervózního mi v tuto chvíli přijde o poznání zajímavější než románek Simona s Patricií.. každopádně se mi hodně líbí, jak máš promyšlené charaktery postav a to propojení Nervózního s jeho malým Já je pecka



spoiler:
 
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 665
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty31/07/19, 10:01 am

Tak jsem dohonila, co jsem zameškala a nestačím zírat. Nádherné pokračování ohledně Nervózního, zase jsem o něco málo chytřejší a mám z něho neskutečnou radost, věřím, že to brzy dokáže a jeho vzpomínky se mu vrátí, jinak mu to moc sluší! Láska

Paty a Simon mě také moc překvapují, respektive Simon, ten se odvázal neskutečně! Láska Jsem zvědavá, jaký rozruch tam provede Alicia. Ďáblík
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1320
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty31/07/19, 08:48 pm

Moc pěkné pokračování, ani nevadí to Patriciino chybějící tělo na jedné fotce Mrkající A Alicia by asi tím koštětem potřebovala - nebo že by na něm aspoň odletěla ? Chichichi
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Simpařan
Simpařan
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1300
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty02/08/19, 08:48 pm

Díky holky Pro Tebe jinak Ludmi pobavila jsi mě s nápadem letící Alicie na koštěti Vysmátý myslím, že by jí to sedělo Vysmátý

56.část - Ráno, restaurace a pár facek

Později se Artur vrátil zpět k Alicii, kterou mezitím opustilo veškeré osazenstvo restaurace ze strachu, že by mohla opravdu Betty napadnout budoucí manželku jejich šéfa.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 002

"Kde je můj snoubenec?!" Vyjela na něj. Artur se zhluboka nadechl a urovnal si kravatu.
"Za chvíli přijde..."
"Za chvíli? Měl jsi ho přivézt HNED! Přikazuji ti, aby jsi mi ho okamžitě přivedl!"
"Nemohu pana Margisona vytáhnout z kanceláře..." Alicia ho prudce přerušila.
"Ale můžeš! Jsi jenom obyčejný budižkničemu! A všichni tady také! Jste jen obyčejní ubožáci, nuzáci, kryplové! Nesaháte mi ani pod kotníky! Řeknu Simonovi, aby vás všechny vyhodil!" Artur se zamračil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 001

"Nikdo z nás nic neudělal, madam!" Vyhrkl zuřivě. Alicii zrudl obličej a vlepila mu políček.
"Jak to se mnou mluvíš ty ubožáku! Víš kdo já jsem? Jsem Alicia de la Vega a jednou ze mě budu paní tohoto všeho včetně vás všech tady! A až se tak stane... už se nemůžu dočkat až tady nastolím vlastní řád... konečně to tady bude jak to má být! A ty poletíš jako první, je ti to jasné?!" Ukázala na něj prstem. Artur se zhluboka nadechl k odpovědi, když se za zády Alicie ozval Simonův hlas.
"Přestaň všem vyhrožovat, Alicie..." Alicie se rychle ohlédla změřila si svého snoubence.
"Drahoušku!" Vyhrkla a vykročila k němu. Simon jí uhnul z dosahu a naznačil paží Arturovi, aby odešel. Ten jeho tichý rozkaz bez jakéhokoliv slova vykonal.
"Co tady chceš?" Zeptal se jí ledově.
"Přišla jsem za tebou, protože se mi vyhýbáš... už brzy budeme svoji, ale ty se chováš jako když mě neznáš... je to snad nějaký předsvatební rituál Margisonů, nebo tě zase okouzlila ta potvora?"
"O kom to mluvíš?"
"O všech těch ženských, které se tady objevily... všechny tě chtěly dostat, ale ty jsi jenom můj, rozumíš?!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 016

"Už s tím konečně přestaň! Děláš nám akorát ostudu! Ty se nikdy nezměníš... jsi pořád stejně malicherná, chorobně žárlivá..." Alicia mu skočila do řeči.
"Nebyla bych žárlivá, kdybych neviděla jak se na ně díváš! Jsi jen obyčejný mizera!"
"Alicio... jestli jsi mi přišla říct jen tohle, tak můžeš zase odejít..." procedil.
"Vidíš? Pak to znamená, že mám pravdu!" Vyhrkla vztekle.
"Nemáš pravdu! S těmi ženami jsem nikdy nic neměl! Mám toho dost! Dej mi pokoj!"
"Však já zařídím, aby ti srazili hřebínek... můj bratr a tatínek... ti si tohle jen tak nenechají líbit... budeš dělat co budu chtít já, jinak přijdeš o všechno... úplně o všechno... je hrozně těžké se dostat na vrchol, ale na dno..." luskla prsty.
"...se dostaneš tak snadno, že i můžeš ztratit dech..." mrkla na něj.
"Vyhrožuješ mi?"
"Jen se ti snažím dát najevo, že naštvat Alicii de la Vega je opravdu hodně špatný nápad... ještě pořád si pamatuji ten článek v novinách... ta mrcha... jistě si tě omotala kolem prstu... jsi jen slabý pitomec! Ale já se postarám o to, abych měla navrch... budeš jenom můj... to já budu tvoje žena, slyšíš mě?!"
"Nesnaž se mě zastrašit... nebojím se tě a pokud je tohle to jediné, co jsi chtěla říct..." Alicie ho rychle chytila za loket a vší silou se ho pokusila zastavit.
"Kam si myslíš, že jdeš? Ještě jsem neskončila!" Zuřivě si založila paže v bok.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 015

"Nezapomeň na svoje povinnosti... zítra musíš strávit den s mým tatínkem... a pak také je na čase začít vybírat věci na svatbu... musíme naplánovat tvůj oblek, musíš se ke mě hodit... ale tatínek ti jistě pomůže..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 022

"Nepotřebuji pomoc," zasyčel. Alicia se zasmála.
"No jistě! Vy Margisoni jste dobří v obchodech, ale ty ostatní věci vám nejdou... věř mi, drahý... už mám vybrané nějaké barvy... chci ti to ukázat... už mám i seznam hostů... akorát si nejsem jistá... možná bychom měli vynechat tvého bratra, jeho chování vůči mě je neomluvitelné a navíc už udělal tvojí rodině dost velkou ostudu... je to vyděděnec... teď jsem se rozhodla, že tam nepůjde... je to dobrý nápad... tvůj děda tu ideu jistě také ocení... Stefan je chodící katastrofa, dělá si co chce a asi tím nakazil i tebe cukroušku, ale neměj strach, já tě toho zbavím," zašeptala sladce.
"Dej mi pokoj, Alicio! Nebudeš mi nic diktovat!"
"Ale... šššš... drahoušku, nezapomeň, že pokud mě nebudeš poslouchat... přijdeš o všechno... já jsem tvoje jediná šance... nikdo jiný tu není... a já jsem tak hrozně moc hodná, že ti zase odpustím, protože tě miluji... i když se ke mě chováš zle, to je úděl nás žen... ale já nejsem jen tak ledajaká žena na to nezapomeň... takže zítra a nemeškej, pusu..." ukázala si na rty. Simon se zamračil až mu jeho husté tmavé obočí kleslo tak nízko, že byly sotva viditelné jeho modré oči.
"Ty se mnou nebudeš manipulovat! Je jedno co uděláš, nejsem tvoje cvičená opice, sbohem!" Vyhrkl a otočil se na podpatku.
"Tak pa, drahý! Zítra se uvidíme," zamávala mu do zad. Simon zavrtěl hlavou a zmizel v chodbě směrem ke své kanceláři. Alicia se letmo naklonila k odchodu, když si všimla ženy, která upravovala stoly.

Patricie, která se sotva před několika minutami opatrně vkradla z Simonovi kanceláře do restaurace, tiše naslouchala jejich hádce a měla co dělat, aby se k celé věci nevyjádřila po svém. Byla si jistá, že by nejraději Alicii vy fackovala nebo něco takového, ale věděla, že nemůže. Byla si jistá, že by tím Simonovi způsobila potíže... a ona nechtěla být jako Alicia.

Alicia se mezitím vrátila zpět a široce se usmála.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 026

"Kohopak to tady máme?" Vydechla tiše a vykročila k Patricii.
"Ty!" Oslovila ji a hned ji obešla. Patricie se ohlédla špatným směrem a zmateně se zaměřila do prázdna. Alicia se pousmála, když si všimla opuštěné sklenice s vodou na stole.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 028

"To jsi tak nemožná, že ani neslyšíš?!" Zvolala jí do zad. Patricie se otočila za zvukem...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 029

...když jí Alicia vychrstla obsah sklenice do obličeje.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 036

"Bože můj... tohle jsem měla udělat dávno... vypadáš tak uboze... jako zmoklá slepice!" Rozesmála se. Patricie se zamračila a prudce...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 034

...zamávala pažemi, až od ní začaly odlétávat kapky vody. Cítila se tak ponížená... a tak... vnímala jak se uvnitř jejího těla jako žíravina razí cestu prudká zloba. Hněv jí zaplavoval každý nerv v jejím nitru, že pomalu ani necítila, jak se jí začalo oblečení lepit k pokožce. Zhluboka se nadechla. Tahle žena každého jen ponižovala a brzy jí měla ukrást Simona... nesnášela jí tak silně, že sotva dokázala hledět do jejího obličeje... najednou se jí myšlenky natolik zamotaly, že už nedokázala dál krotit svůj hněv. Najednou už se necítila jako ubohá žena, která zde pracuje jako servírka a dívá se do očí své budoucí paní... nyní se cítila jako Patricie Dvořáková... jako žena kterou bývala dříve, než ji její bratr potopil... jako žena, která smí vyslovit svůj názor.
"Co si to dovolujete?!" Vyjela na ni. Alicia překvapeně zamrkala.
"Co je to za tón?! Jak to se mnou mluvíš!"
"Mluvím tak, jak mi ústa narostla! A už si tohle ke mě nikdy nedovolte!"
"Já si můžu dělat co chci! A teď okamžitě vypadni z mé restaurace!"
"Tahle restaurace není vaše! Nemůžete rozhodovat o ostatních lidech! Vy nejste žádný bůh! Měla byste se konečně začít dívat na svět a sledovat i jiné lidi než jen sebe!" Alicia zrudla.
"Ty drzá potvoro! Okamžitě vypadni!"
"Ani náhodou! VY mě nemáte právo vyhazovat! Vy nejste moje nadřízená! Nemůžete mi nic nakazovat! Jsem svobodný člověk!" Zvolala. Alicia zrudla ještě více, pokud to bylo ještě možné.
"Jak se vůbec odvažuješ se mnou takhle mluvit! Ty mi nesaháš ani po kotníky!"
"To je pravda! A jsem za to neskonale vděčná! Ani za všechny peníze světa bych nechtěla být jako vy!"
"Ty potvoro! Každý chce být jako já!"
"Každý NE!" Oponovala jí zuřivě.
"Ty... ty..." vyhrkla Alicia, než...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 043

...se natáhla vlepila Patricii facku. Patricie se chytila za tvář a trvalo možná jen několik krátkých vteřin, než...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 044

...jí její gesto vrátila.

(prosím ignorujte spokojený úsměv Patricie  Chichichi a i Violu vzadu... ta holka se mi pořád pletla do záběru, i když v té scéně vlastně být vůbec neměla  Červenám se )

"Ty potvoro!" Vykřikla Alicia a vrhla se na Patricii. Obě ženy se tak chytily navzájem za vlasy a začaly se zuřivě za ně tahat.
"Pusť mě!" Zvolala Patricie a snažila se od Alicii dostat od svých vlasů. V ten moment z kuchyně vyhlédlo několik zvědavých očí.
"No nazdar..." vypustil Artur a Viola se instinktivně skrčila do jeho stínu.
"KONEČNĚ! Do toho Paty! Jen jí dej! Vytrhej jí vlasy, zlámej pedikůru! Ukaž jí, že holky jako my na to máme!" Vyhrkla Betty a začala tančit na místě.
"Sklapni!" Usadil ji kuchař. Betty se na něj zamračeně ohlédla.
"O co ti jde? Ty snad fandíš té nafoukané ženské?"
"Nefandím nikomu... ale ty by ses měla uklidnit, dřív než tě pan Margison vyrazí," procedil otráveně.
"A víš ty co? Jestli mě má vyrazit, tak ať to stojí za to! Jdu ti pomoct, sestro!"  Vykřikla Betty a vykročila k nim. Její myšlenku, ale hbitě zarazil Artur, který ji za paži přitáhl nazpět.
"Nedělej blbosti! Můžeš... můžeš ji pohlídat?" Zeptal se nejistě staršího kuchaře.
"S radostí," ušklíbl se kuchař a sevřel Betty oběma rukama do svého medvědího objetí. Betty sebou začala divoce cloumat.
"Co to má znamenat?! Až se tohle dozví Jeník, natrhne ti gatě!" Vyhrkla Betty.
"Je to pro tvoje dobro," zašeptal Artur a rychlým krokem zamířil k Simonově kanceláři.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 045

"Šéfe!" Zakřičel na dveře aniž by zaklepal. Simon sebou na druhém konci škubl.
"Co se děje?!" Vyhrkl skrz dveře.
"Nechci vás rušit... ale... ale... tam venku... no..." Simon rychle rozrazil dveře, čímž vyděsil Artura natolik, že málem upadl na zem.
"Mluv srozumitelně, co se děje?" Ani nemusel čekat na odpověď, když zaslechl podivné hlasy z restaurace.
"Co se to tam děje? Betty...?" Artur zavrtěl hlavou.
"Vaše snoubenka... a... Patricie..." Simon zbledl, jednou paží ho odstrčil z cesty a zamířil k centru dění.

To co spatřil ho donutilo ztratit dech. Na zemi se divoce mlátily dvě ženy, které v jeho životě měly každá vlastní význam. Sledoval jejich propletené paži a neartikulované výkřiky, které se jim draly z úst.
"PŘESTAŇTE!" Zvolal, jenže ani jedna z žen ho neposlouchala.
"Do toho Paty!" Zaslechl za svými zády. Rychle se podíval za autorem těch slov a zpražil veškerý svůj personál ledovým pohledem, který je donutil zmizet v kuchyni. Pak se znova zaměřil na Patricii s Alicií.
"Řekl jsem DOST!" Rozkázal a sklonil se k Alicií, která stačila Patricii zasednout, a prudce jí zvedl do vzduchu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 046

Alicia sebou začala v jeho náruči divoce cloumat.
"Pusť mě na ni!" Křičela vztekle Alicia. Patricie se pomalu nadzvedla ze země na délku své paže. Alicia se znova zamlela v jeho sevření.
"Okamžitě mě pusť, ty neandrtálče! Ty mizero! Chci ji vyškrábat oči! Vyhoď ji!" Křičela hystericky. Simon si ji přitiskl k sobě ještě pevněji, když k němu Patricie zvedla oči. Hleděli si do svých zorniček možná několik vteřin, než Simon zavrtěl hlavou. V ten moment se Patricii prohnala hlavou jediná myšlenka... styděl se za ni? Nebyla teď stejná jako Alicia? Udělala mu ostudu... sklesle sklonila hlavu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 047

"Pusť mě!" Vyhrkla Alicia rozčileně, ale Simon ji neposlouchal. Naštvaně ji sevřel u svého boku a zamířil s ní k východu...


(jinak doufám, že mi odpustíte, že byl tenhle díl tak divoký, ale... no prostě to tak muselo být  Červenám se )
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1320
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty02/08/19, 10:29 pm

Ano, k tomu prostě jednou muselo dojít, myslím, že na Patriciině místě bych se chovala stejně Červenám se Pěkně se to zamotalo *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Havranice
Simpařan
Simpařan
Havranice

Poèet pøíspìvkù : 30
Join date : 23. 06. 19

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty05/08/19, 07:16 pm

nemám ráda vztahové trojúhelníky, ale Alicia si to snad opravdu zaslouží.. 'zlámej jí pedikůru' Válím se smíchy no, Patricie to nebude mít jednoduché, ale ona je nezmar..
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 665
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty07/08/19, 10:55 am

Díky bohu za to! Ta potvora si to neskutečně zasloužila! Pohoda
Parádní díl a parádní hlášky. Láska Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Simpařan
Simpařan
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1300
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty07/08/19, 10:59 pm

Díky holky Pro Tebe musím se teď přiznat, že jsem s hraním a vytvářením dílů k Nervóznímu na čtíru Smutný dohromady mám už dopředu jen jeden dílek... takže doufám, že o víkendu budu moci něco odehrát, abych mohla nadále plynule pokračovat Andílek držte mi palce Andílek

57.část - Ztracené nervy

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 001

"Koukej mě už konečně pustit!" Křičela Alicia a snažila se vytrhnout ze Simonových paží. Simon ji znechuceně postavil na nohy.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 004

"Tohle už je vrchol! Co to mělo znamenat?! Můžeš se už konečně naučit kontrolovat?!"
"Já?!! Tohle říkáš mě?!! To ona mě uhodila! Napadla mě! Natrhla mi šaty! Je to divoká šelma! CHCI aby jsi ji okamžitě vyhodil!" Zakřičela mu do tváře. Simon se zhluboka nadechl a pokusil se uklidnit.
"A já chci, aby jsi konečně přestala atakovat moje zaměstnance! Tohle nebylo poprvé... mám toho už dost! Jsi až příliš zvyklá, že je vždy vše po tvém, ale víš ty co? Mě ovládat nebudeš!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 003

"Jsi můj snoubenec a musíš dělat co ti řeknu!"
"Už jednou jsem ti řekl, že nejsem tvoje cvičená opice! A tímhle co jsi dnes předvedla... jsi u mě klesla ještě níž..." zasyčel.
"Ty taky nejsi svatý... nevěříš mi... raději posloucháš svůj druhý mozek, jsi jen mizerný nevěrník! Tatínek měl pravdu... ale já tě naučím být jiný, zachráním tě, slyšíš mě?!"
"Nic od tebe nechci..."
"Ale chceš... chceš všechno... protože se držíš těch svých rodinných zásad. Jsi loutka, zbabělec... neumíš používat svoji moc tam kde by jsi měl... zaměstnáváš ubožáky, dotuješ svého darmožroutského bratra, který ti akorát vybírá konto... měl by jsi ho od sebe odstřihnout, ať už se stane co se má stát, protože já ho nablízku u své rodiny nesnesu! I kdyby měl zemřít, ty musíš myslet na mě! Protože já jsem tvoje budoucnost! Napsali nám ji naše matky a já s nimi souhlasím! Hodíme se k sobě! Ty potřebuješ moji péči a vedení a já... potřebuji tvoje jméno... abych tě mohla naučit, jak by ses měl chovat! Jsi jako velké dítě s ledovým pohledem, ale miluji tě... potřebuješ mě... potřebujeme se navzájem," zašeptala a udělala krok k němu. Simon od ní ucouvl.
"Přestaň říkat hlouposti... a dej mi pokoj..."
"Neříkej mi, že to není pravda... ty víš, že ti nelžu, kocourku. Náš osud byl už napsán... dávno předtím než jsme se poznali... maminka mi to před nedávnem přiznala... všechno to bylo naplánované, ale ty jsi to zkazil... kdyby ses stále choval jako na začátku... všechno mohlo být jinak, drahoušku..."
"To ty jsi to zkazila! A teď odejdi! Nehodlám tě už poslouchat! Stejně si vymýšlíš jenom samé nesmysly!" Alicia se pousmála a udělala několik kroků k němu, tentokrát zůstal Simon stát na místě, takže je dělilo jen několik centimetrů.
"Mám dost tvého ponižování... ale něco ti ještě povím, drahý... rozhlédni se kolem sebe... tvoje rodina je maličká... máš svého chcípackého bratra a dědu, který co nevidět zaklepe bačkorama... a já? Moje rodina je obrovská... mysli na to co se mnou můžeš získat... budeš mít rodinu... ženu, která se o tebe postará... ale ty sám? Co zmůžeš? Máš jen tohle jméno, které neumíš používat... stále se staráš o svého Stefana, který dřív a nebo později stejně zmizí a nebo zemře... záleží na to, jak se na to budeš chtít dívat... a mě jako nepřítele nechceš... já tě mohu naučit všechno co potřebuješ, aby jsi přežil v tomhle světě... dávám ti všechno a na oplátku si vezmu všechno od tebe... jsi totiž jenom můj... jsi můj malý zbabělec... můj kocourek... zapamatuj si, že beze mě jsi nula a tak i skončíš... osobně bych se totiž o to postarala," mrkla na něj z těsné blízkosti. Simon ji zpražil ledovým pohledem.
"Vyhrožuješ mi?"
"Ber to jak chceš, drahý... a zítra nezapomeň... můj tatínek na tebe bude čekat," nahnula se k němu, aby mu vtiskla polibek, ale Simon jí prudce ucukl a odstrčil ji od sebe.
"Doufám, že teď když jsi vypustila svůj jed, tak jsi klidnější... a teď jdi!" Přikázal jí pevně.
"Jsi roztomilý, když se zlobíš..." Simon ji nenechal domluvit.
"Dej mi už pokoj!"
"Naše svatba se už blíží a pak mi nebudeš moci tyhle věci říkat... bude to skvělá ceremonie, celé město si o tom bude vyprávět... a my budeme jistě párem roku, drahý... naše fotka bude vystavená v každém plátku... bude to nádhera!"
"Už mlč! Bude to fraška! A už se nikdy neopovažuj urážet moji rodinu!"
"Já si budu dělat co chci... vždycky..."
"Tak to se pleteš!"
"A víš co udělám jako první, drahý? Donutím, aby nás celé město poslouchalo na slovo... tvoje jméno mi otevře dveře všude..." Simon se zamračil a jeho pohled nyní připomínal jeho dědu.
"Alicio... přestaň už fantazírovat... nikdy ti nedovolím, aby jsi se vozila po mých zádech. Možná se vezmeme, ale pro celý Podivín zůstaneš ženou, která si mě vzala... nikdy se nestaneš úplnou součástí mojí rodiny, protože ti nikdo nevěří... nemáš přátele a ti o kterých myslíš, že je máš jsou s tebou jenom ze strachu a to není přátelství ani úcta, po které tolik toužíš... tihle lidé se za tebe v nouzi nepostaví, zůstanou k tobě zády jako tenkrát, když o tobě vyšel ten článek... budou stát vzadu až do chvíle, než zjistí, že je tvůj společenský status zase ve hře... žiješ v paranormální realitě ve které si hraješ na královnu a všichni ostatní jsou tvoji poddaní, ale skutečnost je jiná... možná by jsi měla konečně pořádně otevřít oči a dívat se na svět takový jaký je... ty nejsi středobod, jsi stejná figurka na šachovnici jako jsem já, ale mezi námi je rozdíl... já se stále dívám kolem sebe... nejsem uzavřený ve svém soukromém světě plném přepychu... jsem tady a vím, že zatím mohu litovat jen několika věcí, které jsem musel slíbit... ale ty? Oči máš zaslepené zlatem a sama sebou... takže nevidíš, že za sebou necháváš padlé, překračuješ je a nehledíš na ně... možná by ale byl dobrý nápad, kdyby jsi se alespoň jednou snížila na jejich úroveň... možná pak bys mi pak jednou mohla rozumět, ale do té chvíle... jsem já severní pól a ty jižní... nikdy se nesetkáme na stejné cestě, protože se neumíš ponaučit ze svých chyb... teď mi tady vyhrožuješ a myslíš si, že si mě tím získáš na svoji stranu... teď ti něco povím já... možná si celý svět myslí, že jsem zbabělec a možná to tak i je... ale já nikdy nepřestanu věřit ve spravedlnost pro každého, kdo si ji zaslouží... budu bojovat za ty, kteří si to zaslouží a ty mi v tom nezabráníš... můžeš mi vyhrožovat jak chceš... možná mám malou rodinu... možná brzy zůstanu sám, ale nikdy se kvůli tobě nevzdám sám sebe..."
"Jsi ubohý," skočila mu do toho a v očích se jí odrážela zloba.
"Nebojím se tě, ani tvé rodiny... říkej si co chceš, pro mě je to jako kdyby jsi házela hrách na stěnu... a je mi upřímně jedno, co si o mě myslíš..."
"Jsi studený... chladný... naučím tě..." Simon jí skočil do řeči.
"Nic mě nebudeš učit... jsem dospělý... přestaň mi už vyhrožovat a raději jdi domů... než se tady zesměšníš ještě víc," zašeptal. V ten okamžik se Alicia ohlédla a spatřila několik lidí, kteří poslouchali jejich slovní přestřelku už nějakou chvíli, aniž by se toho jeden z nich všiml. Alicia se rychle vrátila pohledem k Simonovi, který nyní vypadal jako skutečná ledová socha.
"Řekni jim něco!"
"A co bych jim měl říkat? Ty jsi ta co mi tady celou dobu vyhrožuje a uráží moji rodinu... poraď si sama..." pokrčil rameny a vykročil k restauraci. Alicia ho rychle chytila za paži a donutila ho zastavit.
"Tohle přeci nesnášíš... co se s tebou děje?!"
"Jsem unavený z tvých scén... a možná bude zajímavé vidět zase svůj obličej v novinách..."
"Ale tatínek mě zabije! Odežeň je!"
"Ještě před chvílí jsi se tady přede mnou naparovala... dělej co umíš... a nauč se nést zodpovědnost za svoje činy... sbohem..." ušklíbl se na ni a zmizel v restauraci. Při tom za sebou zamkl dveře a dal na dveře nápis zavřeno. Alicia zuřivě zabušila do dveří, než ji oslnil první blesk fotoaparátu.
"Za tohle mi zaplatíš," zavrčela tichou hrozbu a poté se ohlédla k novinářům. Zuřivě si zakryla obličej dlaněmi.
"Slečno Vega... pohádala jste se se svým snoubencem?"
"Máte problémy?"
"Budete se vůbec brát?" Alicia vydala neartikulovaný zvuk a vyběhla ke svému autu.

Simon měl pocit, že až uvnitř své restaurace najednou dokázal dýchat. Byl pro něj zvláštní pocit, že mu ani nepřekáželo, že měl nyní před restaurací kopu novinářů. Artur mu věnoval zářivý úsměv, zatímco zbytek personálu se nadále krčil v kuchyni.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 008

"Šéfe... vy jste skvělý... pěkně jste jí to řekl!" Zvolal nadšeně. Simon si ho zmateně změřil.
"Ty jsi něco slyšel?"
"Trochu... to sklo není tak tlusté... a vy a ona... no zjevně jste asi taky nemluvili moc potichu... no omlouvám se... prostě to nešlo přeslechnout..."
"Dobře... nechci ale aby jsi o tom někde mluvil, ano?"
"Jistě, pane! Na mě se můžete spolehnout!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 007

"Já vím... kde je Patricie?" Rozhodil rukama.
"Nevím... utekla potom... no... víte nikdy jsem moc nechápal ženské zápasy... ale tohle bylo docela dobrý, nemyslíte?" Simon se zamračil.
"Neplácej nesmysly, tohle není vůbec vtipné!" Artur sklonil hlavu.
"O..o...mlouvám se, pane..." vykoktal.
"Budu dělat, že jsem to neslyšel, ale nechci, aby sis z takové vážné věci dělal legraci, ano? To co se tady stalo nebylo správné a chci, aby jste to všichni zametli pod stůl... ne že něco uvidím... nějaké vaše svědectví v novinách, ano?"
"To by si nikdo nedovolil, pane Margisone!"
"Dobře... viděl jsi kam utekla Patricie? Chci se ujistit, jak je na tom..."
"Viděl jsem ji oknem z kuchyně... a běžela směrem k vaší kanceláři... plakala... a dál nevím... nechtěli jsme vylézat ven, šéfe..."
"Jistě... Arture... potřeboval bych, aby jsi můj postoj vůči této záležitosti prozatím vysvětlil ostatním... později se k tomu vyjádřím sám, ale teď se musím jít podívat na Patricii... zvládneš to?"
"Vždyť jsem vaše pravá ruka... a klidně budu i levá! Všechno jim to řeknu!"
"A hlavně teď neotvírej restauraci... otevřeme až bude venku větší klid a také až budu připraven snášet místní tisk..."
"Provedu, šéfe!" Zasalutoval Artur. Simon zavrtěl hlavou.
"Tady nejsme na vojně, takže tohle nedělej... mohl by jsi pohoršit jisté zákazníky, ano?"
"Samo...samozřejmě," odvětil trhavě Artur. Simon pokýval hlavou a vykročil do chodby. Artur se zhluboka nadechl a jen co se za Simonem zavřeli dveře, zavítal zpět do kuchyně ke svým spolupracovníkům.

Simon mezitím došel až na konec chodby. Byl si jistý, že by se Patricie neodvážila jít k němu do kanceláře, proto se váhavě natáhl k dámským záchodům a zaklepal na dveře.
"Patricie?" Zeptal se dveří.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 011

Patricie se na druhém konci chytila za tvář. Nechtěla aby ji takhle viděl... s čerstvě rašící zarudlou rankou na obličeji... s mokrou uniformou... s lehce na trhlým ušním lalůčkem... cítila se tak méněcenná... ačkoliv ještě před chvílí si s téměř primitivní radostí, která jí vůbec nebyla podobná, užívala každou ránu, kterou mohla uštědřit té nafoukané... Alicii. Zničeně si vzdychla a opřela se oběma rukama o umyvadlo. Co si o ní teď mohl myslet Simon? Zoufale se ohlédla ke dveřím. Nebyla teď na stejné úrovni jako Alicia? Vzdychla si. Znova se ozvalo zaklepání na dveře.
"Potřebuji s tebou mluvit..." vydechl tiše Simon do dveří.
"Nechci, aby jsi mě takhle viděl... je to ostuda..." zamumlala po chvíli. Simon na druhém konci zavrtěl hlavou a rychlým tahem učinil podobný krok jako minule... vstoupil na dámské záchody a zamkl za sebou dveře.
"Simone!" Vykřikla Patricie a zakryla si tvář dlaněmi.
"Vím, že není správné abych tu byl... ale... chci s tebou mluvit... a přes dveře... to nejde..." vydechl rychle. Patricie se k němu otočila zády.
"Mrzí mě to..."
"Co?"
"To že jsem se zachovala jako jeskynní žena... ale víš, co je na tom všem nejhorší... já toho lituji i nelituji zároveň! Promiň..." Simon se pousmál do jejích zad.
"Alicia vyvolává ve většině lidé podobné emoce, takže se vlastně nemáš za co stydět..." Patricie sebou cukla, ale nadále k němu zůstala stát zády.
"Takže na mě nejsi naštvaný?"
"Ne... chci jen slyšet tvoji verzi příběhu..."
"Alicia... mi vylila do obličeji sklenici vody... vysmívala se mi... tak jsem se nedala... a pak no... začali jsme se fackovat... a dál víš... co ti řekla ona?"
"Něco podobného, ale vynechala tu sklenici, pošklebky... zmínila se jen o svých šatech a fackách..."
"A čemu věříš?"
"Odpovím ti, až se ke mě otočíš čelem," zašeptal.
"Já... vypadám strašně... jako nějaký bojový rváč... nechci, aby jsi mě viděl v takovém stavu..."
"Nebojím se žádných tvých stavů, takže?"
"I když vypadám jako špatně vytvarovaný karbanátek?" Simon se tiše zasmál.
"Ty nikdy nebudeš vypadat jako karbanátek, věř mi..."
"Vždyť jsi mě neviděl!"
"Tak to napravíme," vyhrkl a natáhl se po jejím předloktí, které lehce stiskl a otočil ji k sobě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 013

Patricie sklonila hlavu, ale Simon jí zvedl tvář svým palcem. Patricii vyklouzla jediná slza a Simon ji hbitě setřel.
"Vypadám strašně... je to ostuda..."
"Ne... ale mám pro tebe dobrou zprávu, nevypadáš jako karbanátek... jsi pořád stejně krásná jako kterýkoliv jiný den," zašeptal s úsměvem a pomalu se sklonil k její levé lícní kosti, kde se pomalu začínala rýsovat budoucí modřina a vtiskl jí na dané místo lehký polibek.
"Mrzí mě, že jsem nepřišel včas... slibuji ti, že příště... až mě budeš nejvíce potřebovat, budu tady abych ti pomohl, ano?" Patricii se před očima zjevil krátký výjev z jejího snu.
"Ale nikdy po tobě nebudu chtít, aby jsi se obětoval... nikdy, nechci to po tobě!" Vyhrkla. Simon se zatvářil zmateně.
"Vždycky učiním to, co bude nutné, Patricie..."
"Ale žádné nesmyslné obětiny v tom nejsou, že ne?"
"Nevím o čem to tady mluvíš, ale zjevně za to mohou tvoje zranění..." zašeptal a starostlivě pohlédl na její zraněný lalůček. Patricie si zakryla ucho a zoufale mu pohlédla do očí.
"Slib mi, že se nikdy neobětuješ pro druhé... že nikdy neuděláš hloupost..." Simon zavrtěl hlavou.
"Já nikdy neslibuji nic, co nemohu splnit... hlouposti člověk občas dělat musí... jinak bych tu teď s tebou nebyl... proto ti raději odpovím na tvoji předchozí otázku, která se rozhodně více hodí k naší současné situaci," pronesl tiše a pohladil ji po tváři.
"Jakou?"
"Věřím ti... protože vím čeho je Alicia schopná... a rozhodně se na tebe nezlobím... všichni občas uděláme nějakou chybu, ale v tvé situaci... myslím, že to bylo celé oprávněné... takže..." zhluboka se nadechl a zakýval hlavou.
"Co se děje?" Simon se na ni znova zahleděl.
"Nemám už moc času, Paty..." Patricie prudce zamrkala a skočila mu do řeči.
"Co mí tím chceš říct?" Vyhrkla. Simon jí věnoval zmatený pohled, než...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 014

...si ji přitáhl do náruče.
"Jsi vy nervovaná... možná by jsi měla jít domů..."
"Tak co mi tím chtěl říct?" Vydechla Patricie do jeho saka a před očima stále viděla jasný nápis na kamenném náhrobku.
"Nevím na co myslíš ty... ale myslel jsem tím, že mám restauraci plnou lidí a budu se muset vrátit zpět... mohlo by jim být divné, kde jsem tak dlouho... a taky mám před podnikem asi dvacet různých novinářů... musím to jít vyřešit, ale nejdříve se chci ujistit, že jsi v pořádku... opravdu nechceš jít domů?"
"Ne, budu v pohodě... mám tady ještě jednu uniformu... převléknu se a trochu se napudruji... bude to dobré," odvětila klidněji.
"Dobře, netrap se už, ano? Nevím, co všechno se ti odehrává v hlavě..."
"Mám tam jenom samé hlouposti jako každý jiný den..." Simon zamrkal a odklonil si její hlavu od ramene, aby se jí mohla podívat do očí.
"Uznávám, že občas ti tak úplně nerozumím, ale díky tomu jsi to stále ty... už nebuď smutná..."
"Já nejsem smutná..."
"Ani tobě moc lhaní nejde," zašeptal a přitáhl si ji k sobě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 015

Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 665
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty08/08/19, 11:05 am

Moc hezky napsané!Láska Alicie není tak silná, jak se tváří, když se má postarat sama o sebe je v koncích. Doufám, že se do budoucna přihodí nějaká situace, která ji odrovná a ona si konečně uvědomí své chování a svět kolem sebe.

Jsem i moc ráda, že Simon věří Paty, ale to se dalo předpokládat Andílek
Jinak, že by tento výjev byl podobným pojetím onoho snu, co se Paty zdál? Úsměv

P.S. Hláška ''špatně vytvarovaný karbanátek'' mě dostala. Vysmátý Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
mikiník
Simpařan
Simpařan
mikiník

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 07. 08. 19

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty08/08/19, 05:43 pm

Teda...Musím říct že jsem to celé sjela v práci během dvou nočních Pardon a je to naprosto skvělý!*BRAVO*
Simon mi byl od začátku sympatičtější než Andy a doufám, že se už ten zmetek neukáže aby holkám nějak zavařil, přeci jen ty Patricie sny... Šokovaný

Myslim si, že Nervozní začne brzo mluvit a jsem zvědavá co všechno prožil, snad z toho nebude mít takový šok že zas mluvit přestane.Tydýt

Moc se těšim na další díl, tak žádný dlouhý napínaní´ Vysmátý Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1320
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty10/08/19, 11:33 am

Taky mě ta formulace s karbanátkem dostala Chichichi Alicia by potřebovala prožít nějaký pořádný šok, třeba únos nebo skončit na pustém ostrově apod. A Simonova péče o Patricii je až dojemná Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 8 Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Ze života Nervózního Jedince
Návrat nahoru 
Strana 8 z 12Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3 ... 7, 8, 9, 10, 11, 12  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 2 :: Vaše příběhy - TS2-
Přejdi na: