Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share
 

 Ze života Nervózního Jedince

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
AutorZpráva
Havranice
Simpařan
Simpařan
Havranice

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 23. 06. 19

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty10/09/19, 12:33 am

@Lucisab napsal:
Tak holky, už jsem to jeho tajemství rozepsala, ale pro dnešek už končím, bude to hrozně dlouhý díl Zmatený jinak Havranice jen se svěř se svými domněnkami Mrkající jsem hrozně zvědavá co tě napadlo Mrkající každopádně se pokusím přidat dílek brzy, už je z větší části napsaný Píšu
Pššt no napadlo mě, že v tom bude nějaká forma vyděračství, jen nevím, jestli Alicia má něco na Simona, nebo je to záležitost jejich předků.. a taky čekám, JAK se propojí příběh Simona a Nervózního, protože jsem přesvědčena, že tam bude souvislost, ale jaká? a dům rodičů Simona, na pláži, že by..!? to bylo to místo s Majákem? jsem napnutá jak kšandy Šokovaný
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty11/09/19, 10:12 pm

Díky holky Pro Tebe tohle bylo opravdu dlouhé psaní Zmatený jen doufám, že vás Simonovi důvody nezklamou...

Havranice máš opravdu zajímavé nápady Úsměv mohu zatím jen říct, že v něčem jsi se trefila Mrkající ale prozatím nechci více prozrazovat, aby jste nepřišli o překvapení Mrkající


66.část - Bratři

Patricie se Simonem dorazili do cíle až nad ránem...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 001

Společně tak vyšli z auta a několik krátkých vteřin sledovali dům před sebou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 004

"Takže tady jsi vyrostl?" Vydechla překvapeně při pohledu na zvláštní dům s prosklenou verandou.
"Ano," odvětil a vytáhl z kufru Patriciinu tašku, kterou si vyzvedla ze svého domova. Obešel ji a jakmile Patricie spatřila svoje věci, před očima se jí objevil překvapený obličej její sestry. Věděla, že jí bude muset vše později pořádně vysvětlit. Zavrtěla hlavou a vydala se za svým milým. Simon pomalu vystoupal na verandu, položil tašku na zem a zastavil se přede dveřmi.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 005

"Už jsem tu nějakou dobu nebyl... nejsou to sice desetiletí, ale..." zhluboka se nadechl a vytáhl z kapsy starý železný klíč.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 007

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 008

Patricii překvapilo jak dům zevnitř působil světle a velce. S rozzářenýma očima se rozhlédla a sledovala starý retro nábytek s tím novým. Dále ji zaujalo množství fotografií rozvěšených po stěnách. Margisoni možná na první pohled působili jako suchaři, ale očividně milovali svoji rodinu.
"Dřív ten dům vypadal jinak... ale ta změna není až tak velká..." ozval se jeho pragmatický hlas.
"Měl jsi to tady rád?"
"Ano, byl to můj domov... se Stefanem jsme tu prováděli tolik věcí... každý kout mi to připomíná, ale stejně tak se mi v hlavě vybavují věci, na které bych rád zapomněl..." odvětil tiše a zamířil k pohovce. Patricie ho následovala sedla si těsně vedle něj.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 010

Simon si nepřítomně protáhl prsty. Jeho obličej neprozrazoval na co myslí nebo co cítí. Skoro vypadal jako kdyby zkameněl. Patricie však věděla, že nemůže vyzvídat. Simon jí slíbil, že jí poví pravdu a to jí stačilo. Byla si jistá, že jen potřeboval čas. Zamyšleně sklonil hlavu.
"Je to už dávno co jsem o tom s někým mluvil... všichni se tomu vlastně vyhýbáme, i když je to součástí každého z nás stejně jako tenhle dům... stejně jako všechny strachy nebo chyby, které se snažíme ukrýt před světem... moje rodina je vlastně stále stejná... pořád něco skrýváme... schováváme se před tím, co by nám mohlo ublížit a nechceme, aby nás někdo poznal blíže... mému dědovi říkají matriarcha... je tvrdý, neúprosný a miluje pravidla... ale vím, že nás má rád, jen to dává najevo zvláštním způsobem... o tom, že má srdce vypovídá i to, že po smrti babičky se nikdy znova neoženil... a to byl mladý, když ovdověl... do dnes se v sídle nacházejí věci po babičce na které nesmí nikdo sáhnout, stejně jako na její kabriolet, který jí děda vlastnoručně sestavil... je zvláštní a opravdu tvrdý, když ho někdo zradí, ale jsem si jistý, že kdyby došlo na nejhorší... zastal by se nás... klidně by kvůli nám prošel ohněm, vím to... a pak je tu Stefan... lidé mu říkají chcípák nebo vyděděnec... chcípák, protože má těžké astma a špatnou srážlivost krve... ty nemoce mu vlastně trhají křídla, které by jinak měl... miluje adrenalin a nikdy nevynechá příležitost pustit se do něčeho akčního... klidně běží až do posledního dechu, miluje hraní fotbalu, i když ho ta hra tolikrát dostala do nemocnice... jeho živý duch je vlastně uvězněný v jeho těle, které nemůže dělat co by chtělo... ale nikdy si nestěžuje... naopak, snaží se ze sebe dostat co nejvíc... a vždy tě dokáže podpořit, když jsi na dně... často jsem se díval do jeho bledého obličeje, které získalo zpátky svůj dech jen díky inhalátoru a cítil jsem se zle... ale on, vždy se usmál a pronesl něco, co tě donutilo se usmát... je to ten typ člověka, kterého musíš milovat, když ho lépe poznáš... Stefan má velké srdce, i když se často skrývá za svoje rebelství, díky čemuž si získal přezdívku vyděděnec... protože ho děda skutečně často peskuje a sám o něm říká, že z něj jednou chytne infarkt... ti dva se popichují... a děda po něm chce aby dospěl... a Stefan zase chce, aby ho děda pochopil... mezi nimi je zkrátka věčná válka..." pokrčil rameny.
"A ty stojíš mezi nimi jako prostředník..." vydechla do vzniklého ticha Patricie. Simon si vzdychl.
"Možná ano... nikdy jsem o tom nepřemýšlel... vím, ale že tě spíš než vyprávění o dědovi nebo Stefanovi zajímá důvod proč se musím oženit s Allicií..." Patricie přikývla.
"Pak bych měl začít od začátku..." Simon začal hovořit...

...a já si s vaším dovolením převezmu vyprávění Červenám se protože se dozvíte víc, než vlastně ví Simon, což je především kvůli tomu, aby jste lépe pochopili jednu postavu Mrkající a popravdě si jsem celkem jistá, že by jste se to do konce příběhu jinak nedozvěděli, protože jsem pořád nevymyslela kam bych to jako vsuvku dala a hlavně kdo by to byl vůbec ochotný našim postavám prozradit Aha  jinak na konci se samozřejmě dozvíte, co Simon ví a co ne Mrkající

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 012x

Ptáte se kdy to vlastně začalo? Bylo to mnohem dříve, než se naše postavy narodily. Vítejte tedy v sídle Margisonů, domě který toho mnohé prožil a kdyby mohl sám vyprávět jistě by nikdo nevyšel z údivu. A to už jenom proto, že ho vlastníma rukama celý klan postavil napříč staletími a možná právě proto k němu má většina z rodiny vřelý vztah.

Před víc jak 20 lety...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 013x

"Tati? Co bylo tak důležitého, že jsi mě odvolal ze svatby mého nejlepšího kamaráda? Bál jsem se, že ti je zle... ale očividně, ti nic nechybí..." procedil Oskar při pohledu na svého otce, který zcela nezaujatě nařizoval staré hodiny.
"Protože tě tady potřebuji," odvětil se svým typickým klidem. Oskar se usmál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 015x

"To jsem si mohl myslet... příště mě takhle hrozně nenachytáš!" Zvolal Oskar a měl se k odchodu, jeho otec ho ale zastavil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 016x

"Počkej! Zatraceně jsi tak hrozně netrpělivý... jako tvoje matka... jsi tady protože ti chci někoho ukázat!" Vyhrkl zlostně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 019x

"Ach ne tati... už zase? Kolikrát ti mám říkat, aby jsi mi nikoho nedohazoval, připadám si pak jako pitomec!"
"Vždyť ti bude za chvíli třicet! Já v tvém věku už měl na hlavě většinu otcových podniků! A už jsem byl dávno ženatý a za pár let jsem měl mít tebe! Snad si nemyslíš, že budu čekat až na smrtelnou postel než uvidím svoje vnoučata! Kdyby tohle viděl můj otec... vy mladí jste v dnešní moderní době tak zatraceně zpomalení!" Rozhodil rukama. Oskar se zamračil.
"Opakuješ mi to po několikáté, ale díky za připomenutí mého věku... ožením se až to sám uznám za vhodné... díky za dohazovací službu, ale není to potřeba..." otočil se k němu zády.
"Ani v případě Kamily Boschetty?" Oskar se prudce ohlédl.
"Kamily? Ona je tady?" Vyhrkl.
"Ano, přijela z Veronova, ale tentokrát ne kvůli výměnnému pobytu, ale protože potřebuje pomoct," mrkl na něj.
"Kde je? Co potřebuje?"
"Možná by ses jí měl zeptat sám... je v malém salonku..." Oskar rychle vykročil k dané místnosti.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 021x

"Kamilo!" Zavolal na ni sotva spatřil její postavu v rudých šatech. Oslovená se k němu prudce otočila a věnovala mu široký úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 029x

"Oskare! Páni... jsi úplně jiný, než jsem si tě pamatovala... jsi vyšší," usmála se na něj.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 027x

"A ty... ty... jsi... nádherná," vypadlo z něj.
"Ach Oskare... vždycky jsi byl tak milý... ale nemusíš se bát i dnes jsem přinesla tvoje oblíbené koláčky, nezapomněla jsem jakou polevu jsi měl nejraději..."
"Ty jsi mi donesla koláčky?" Vydechl zasněně.
"Ano, ale neber to jako úplatek za laskavost o kterou tě chci poprosit pro mého tátu... víš, že nerada někam chodím s prázdnýma rukama," mrkla na něj.

Dny plynuly... a nakonec brzy její náhlý příjezd dostal i jiné důležité důvody...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 031x

...ti dva k sobě brzy našli ztracené zalíbení, které k sobě chovali už jako puberťáci, když se Kamila zjevila v jejich domě na výměnný pobyt, místo Oskarovi vzdálené sestřenice. Za několik měsíců se tak konala svatba, která měl zpečetit jejich city. Problémem se ale později stalo soužití s Erikem, který mladému páru do všeho mluvil a to i včetně jejich problémům s početím. Jednoho dne si tak Oskar řekl dost a koupil pro sebe i svoji manželku dům...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 032x

"Vítej doma, miláčku!" Uvítal svoji ženu Oskar. Kamila se usmála.
"Tohle je náš dům?"
"Ano! Už žádná otravná rána s otcem a jeho mrzoutstvím kvůli tvojí vášni k vaření... už žádné dlouhé hovory do noci o obchodech... teď už to budeme jen my dva a naše děti!" Zvolal a uchopil ji do náruče.
"Oskare!" Vyhrkla, ale on se nedal zastavit. S nadšením ji donesl až do jejich nového domova.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 035x

"Jak se ti tady líbí? Nechal jsem to zařídit ve tvých oblíbených barvách," mrkl na ni.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 038x

"Oskare, já nevím co říct... jsem tak strašně moc šťastná! Miluji tě!"
"A já tebe! Teď už nás nebude nikdo vyrušovat a jistě brzy naplníme celý dům našimi dětmi!"
"A kolik bys jich chtěl?" Zasmála se.
"Nevím, s tebou mi přijde, že bych dokázal bydlet i s deseti malými raubíři!"
"Neblázni! To bychom nezvládli!" Zvolala se smíchem.
"S tebou cokoli..." zašeptal a skutečně... za několik měsíců mohli slavit úspěch, když Kamila zjistila, že je těhotná.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 041x

Později jí tak její šťastný manžel splnil sen a koupil jí krachující restauraci U ledového krále, kterou měl v plánu s ní zvelebit. Což mu měl za zlé především jeho otec, kterému se takto zaměřený podnik ani trochu nehodil do jeho vize o vydělávání peněz.

Jenže stejně rychle jako přišlo jejich štěstí...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 043x

...později přišla hrozná rána, když Kamila přišla o miminko. Pro naše manžele tak nastalo těžké období, když se jim opakovaně nedařilo otěhotnět, které každý z nich prožíval po svém. Kamila se pustila do nekonečných léčebných procedur, které jí měli pomoci s početím a Oskar?

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 048x

Ten začal trávit svůj čas v baru, kde chtěl zapomenout... na frustraci z nemožnosti mít dítě... na slzy své ženy... na kritiku svého otce... a tak se brzy blízce spřátelil s krásnou barmankou Elenou, která jak se zdálo mu v daný okamžik byla jediná schopná rozumět...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 049x

...rozhořel se mezi nimi tak románek. Jejich vztah trval skoro rok, než Oskar uznal, že už takhle nemůže žít dál a rozhodl se, že vše poví Kamile...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 051x

... k jeho štěstí či smůle ho však stačila Kamila dříve překvapit.
"Miláčku! Jsem těhotná!" Spustila na něj mezi dveřmi. Oskara v té chvíli zaplavila vlna štěstí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 055x

Možná svoji ženu podváděl, ale i nadále se cítil být vnitřně spoutaný s ní. Elena pro něj byla zkrátka jen možnost pro zapomnění... zatímco Kamila... na tu nechtěl zapomenout. Proto se rozhodl v sobě pohřbít výčitky svědomí, odjel se svojí ženou na kliniku, kde měla strávit většinu svého těhotenství a neváhal si kvůli ní i v blízkosti pořídit byt, jen aby mohl radostné očekávání prožívat s ní...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 056x

...později tak mohl náš pár slavit narození Simona, jejich vytouženého syna. Další těhotenství na sebe nenechalo překvapivě dlouho čekat... jenže tentokrát se něco pokazilo... a tak se Stefan narodil o dost dříve než měl. Trvalo tak nakonec několik měsíců, než si mohli dvojnásobní rodiče odnést svého drobného chlapce domů. A zatímco klidnější Simon rostl a sílil jako každé zdravé dítě, Stefan byl stále nemocný... všechno se ještě zhoršilo, když se u Stefana začali projevovat astmatické záchvaty a později museli lékaři přijít i s další diagnózou, který zněla špatná srážlivost krve. Stefan měl tak často své drobné tělo pokryté modřinami, ovšem ani tak se nezdálo, že by ho to nějak více omezovalo. Na rozdíl od svého staršího bratra řádil víc než bylo nutné a miloval vše, kde mohl divoce pobíhat kolem a házet míčem. Simon byl naopak přemýšlivější a s oblibou sledoval svoji matku, jak připravuje jídlo. Skoro ho fascinovalo jak dokázala z několika ingrediencí vytvořit například omáčku. Rád ji pozoroval a později ji dokonce přiměl, aby ho něco naučila. Což mu měl za zlé nejenom jeho děda, ale i otec, který se stále nedokázal smířit s tím, že ani jeden jeho syn nepodědil jeho lásku k hokeji. Simon, kvůli tomu, že byl levý a nebyl schopen ani chytit míč, bez toho aniž by o něco nezakopl a Stefan? Stefan by jistě rád hrál hokej, ale doktoři mu to kvůli jeho stavu nechtěli dovolit.

Uběhlo tak několik let, kdy se manželství jejich rodičů začalo otřásat v základech.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 057x

Kamila si nepřála, aby její synové byli tolik vidět v tisku a Oskar ten zase nerozuměl jejím obavám. Později tak došlo i na další rozkoly, zvláště, když se přišlo na to, že Stefanovu špatnou srážlivost krve nemůže dědičnost, ale nějaká vzácná chyba v těhotenství, která způsobila, že se Stefan takhle narodil. Oskar, ačkoli to nikdy nevyslovil, to začal svojí ženě vyčítat. A jak to nesli kluci?

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 059x

Snažili se podporovat navzájem, protože ačkoliv byl každý úplně jiný, milovali se navzájem nadevše.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 060x

Simon byl vždy ten rozumnější a tak se staral především o to, aby se Stefanovi nic nestalo, často tak působil jako jeho strážný anděl, když měl všude po kapsách inhalátory a neváhal každého ukamenovat argumenty, když se do Stefana někdo slovně pustil. Stefan byl naopak ten prudký a s oblibou o svém bratrovi říkal, že je lapač holek kvůli svému předurčení být dědicem Margisonů. Ale neříkal to kvůli tomu, že by mu záviděl...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 063x

...vždy byl šťastný za svoji volnost a svého staršího bratra naopak obdivoval za to jakým způsobem dokázal snášet přednášky od jejich dědy, otce... od lidí, kteří si ho chtěli vyfotit, protože to měl být jejich budoucí šéf. Jediné co ho občas mrzelo, že byl tak vážný.
"Pojď to rozjet!" Pobízel ho, když zapnul nahlas stereo.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 067x

"Já nechci... přijdou naši a budou zase nadávat... dupu jako slon..." podotkl, když se pokusil udělat taneční pohyb, který nakonec rozezněl všechno skleněné věci v místnosti. Stefan se ale jen zasmál a sám povyskočil, aby napodobil Simonovo dupání.
"Aspoň donutíme naše, aby se přestali hádat! Jen to rozjeď! Ať aspoň vědí, že tu jsme!" Vyhrkl a tleskl. Simon tak sledoval jeho pěkné taneční kroky, které skvěle ladily s hudbou.
"Tohle nezvládnu..."
"Přeci mě v tom tady nenecháš! Pojď ať o nás vědí!" Zvolal a začal ukázkově dupat a rozmachovat rukama. Simon se zasmál, ale nakonec se k němu přidal.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 070x

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 068x

Domem tak po chvíli začalo cloumat neuvěřitelné nesladěné dupání, které přeci jen donutilo náš rozhádaný pár sejít dolů, zvláště když k dané scéně přidal Stefan ještě svůj zpět, který by se dal připodobnit k řevu rozčileného gorilího samce.  

Ale i přes to, že se jejich rodiče hádali... i tak si každý z našeho páru našel na svoje ratolesti čas...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 070ax

...Oskar rád hrál se Stefanem videohry...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 070bx

...a Kamila naopak pomalu odhalovala Simonovi svoje kulinářské umění... ale ne každá idylka může trvat věčně...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 072x

Brzy Elena kontaktovala svého starého milence, aby ho konečně uvědomila o jejich synovi...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 075x

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 074x

Najednou tak Oskar získal syna po kterém vždy toužil. Andrew byl nejenom sportovně nadaný, ale i chytrý...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 077x

...proto si ani na chvíli nechtěl připustit skutečnost, že by tenhle kluk nebyl jeho. O to větší šok pro něj nastal, když se dozvěděl, že je Andrew o celý půl rok starší než Simon, což z něj dělalo skutečného dědice Margisonů a představa toho, že by tenhle dokonalý chlapec byl jeho skutečným dědicem ho naplňovala pýchou o které ani nevěděl, že ji vlastní. Později tak zašel za svým otcem, aby mu sdělil svoje plány.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 081x

"Chci se rozvést..."
"Cože?"
"Říkám, že se chci rozvést..."
"Ani náhodou! Chceš nás znemožnit?"
"Už nechci být s Kamilou... chci být s Elenou a mým synem..."
"Tvým synem? Ty si snad myslíš, že ti dovolím, aby jsi odtáhl Simona k té špinavé barmance?" Vyhrkl rozhořčeně.
"Jak víš, že je barmanka?"
"Já vím všechno!"
"Pak asi víš, že Elena má se mnou syna, který je starší než Simon... ožením se s Elenou a uznám Andyho za svého..." Erik vykulil oči. Moc dobře věděl, co by to znamenalo. V jejich rodině panovala tradice, kterou se nikdo neodvážil porušit... kdyby Oskar uznal Andrewa za svého, změnily by se dědické nároky a velkou většinu majetku by pak získal Andy.
"Tak to ti už vůbec nedovolím! Víš vůbec jestli ti ta ženská nelže?! Jak víš, že je ten kluk tvůj?!" Křičel na něj.
"Já jí věřím..."
"Bože můj... od koho jsi tohle získal! Tvoje matka byla pořádná potvora, která mě neváhala budit čtyřikrát za noc jenom proto, že údajně chrápu, ale takhle naivní rozhodně nebyla! Nedovolím ti udělat takovou blbost... ZAKAZUJI TI TO!" Zvolal zuřivě.
"Už jsem se rozhodl... chci založit novou rodinu..."
"A co tvoje žena a děti, no? Co bude s nimi? Celý ten čas Simona připravujeme na jeho úlohu a ty ho teď vyměníš za nějakého cizího kluka?! Jestli se o to jen pokusíš... varuji tě, srazíš se se mnou! A nebo tě prostě vyřadím ze hry!"
"To nemůžeš udělat!"
"Ale mohu! A nebo změním pravidla! Nikdy nedovolím, aby padla jediná část našeho vydřeného majetku do rukou nějaké mizerné zlatokopky, to si laskavě zapiš za uši!"
"Nemůžeš odepírat Andymu jeho právo být v naší rodině!"
"Ale mohu! A teď zmiz, dřív než ztratím nervy úplně!" Zakřičel na něj. Oskar si urovnal oblek a odkráčel od svého otce...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 088x

...rovnou ke své ženě, kde se jí přiznal a posléze ji a jejich syny opustil. Naší rodině tak nastaly těžké časy. Kamila se nemohla vyrovnat s odchodem manžela a tak trávila většinu svého času zavřená v pokoji a snažila se mu dovolat. Nakonec tak uběhlo několik dní během kterých měl Oskar nehodu, která ho stála život. Z opuštěné ženy se tak rázem stala vdova, která nemohla snést fakt, že její muž nežije. Přestala o sebe pečovat...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 090x

...a začala trávit většinu svého času se svým nejstarším synem, kterému se často svěřovala s věcmi, které by správně Simon ani neměl znát. Všechno to tak vyústilo až ke Kamilině zhroucení.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 092x

Později si tak přivolala své děti, kde nakonec donutila každého z nich aby jí něco slíbil. Stefan dostal za úkol, aby navždy stál po boku svého bratra a Simona donutila přísahat, že zachrání její milovanou restauraci, která jí nadále pojila k Oskarovi.
"Máma neumře, že ne?" Vydechl Stefan, když byli oba dva mimo pokoj.
"Určitě ne... máma to zvládne..." snažil se ho upokojit. O to horší to pro ně bylo, když se z nich stali skutečně za několik hodin sirotci, pro které si brzy přijel jejich poslední žijící přímý příbuzný a odvedl je do jejich nového domova.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 095x

Kluci se tak museli rázem naučit žít...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 097x

...s dědovými koníčky...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 100x

...a hlavně s faktem, že se u nich ve škole objevil nový kluk, který nevynechal příležitost, aby jim něco provedl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 101x

Andrew se stále nemohl smířit s tím, že spolu s jeho otcem zmizela i možnost být uznaným Margisonem. Žárlil na svého bratra a nenáviděl ho za to, že se vyhříval na místě, které mělo být původně jeho. Sice je Erik vyplatil, aby jeho matku nenapadlo to někomu vykládat, ale pro něj to nic neznamenalo. Andrew chtěl být dědicem... přál si, aby Simon zmizel.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 103x

Proto ho neváhal atakovat kdykoli to bylo možné a přinášelo mu pouhé uspokojení i to, že věděl, že se neumí prát.
"Tak se zvedej ty bábovko!" Křičel na něj pošklebovačně. To byly většinou ty chvíle...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 104x

...kdy se na scéně zjevil poslední z bratrů.
"Nech mého bratra na pokoji!" Křikl na něj Stefan a v ten moment si Andrew vždy uvědomil, že Simonovi záviděl i tohle... fakt, že ho chrání jeho bratr. Daná situace tak nemohla skončit jinak než...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 105x

...pořádnou rvačkou a následným příchodem učitele...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 106x

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 107x

Uběhl čas a naši bratři dospěli...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 110x

"Děda mě vyhodil..." oznámil jednoho dne Stefan svému bratrovi.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 112x

"Cože? Proč?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 111x

"Myslíš, že za to může ten večírek, kde jsem vykládal ty věci o naší rodině... říká, že už mi nebude dál čistit pověst... a chce abych odešel..."
"Já s ním promluvím!"
"To nemusíš... nedělej si se mnou hlavu, poradím si... mám nějaké úspory... uvidíš, že dědovi dokážu, že se o sebe umím postarat!" Pokusil se ho ujistit, než svému staršímu bratrovi zmizel na nějaký čas z očí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 113x

Za nějakou dobu ho tak Simon nalezl na lavičce na ulici.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 114x

O to horší pro něj bylo zjištění, že Stefana na ulici okradli a ještě se stačil neuvěřitelně zadlužit.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 117x

"Dědo, musíš Stefanovi pomoci!" Vyrukoval na něj Simon.
"Už jsem ho vzal zpět pod svoji střechu! Víc pro něj dělat nebudu! Byl dost chytrý aby ničil naši pověst, tak ať si poradí sám!"
"Jenže ty jsi mu znemožnil, aby mohl někde pracovat! Vždyť ho nevezmou ani jako recepčního!"
"Jen jsem ostatním o něm řekl pravdu..."
"Ale tím jsi ho potopil!"
"Ať si poradí!"
"Dobře, když mu nepomůžeš ty... pak mu pomohu já..."
"Tak na to zapomeň, ode mě už nedostaneš ani cent navíc!"
"Ty mi už nebudeš dávat peníze za moji práci ve firmě?"
"Ne, pokud je budeš využívat pro takového budižkničemu jako je Stefan!"
"Fajn, pak chci konečně otevřít dědictví po matce!"
"To dědictví nechceš... se Stefanem dostanete akorát krachující restauraci a pár cetek... vaše matka rozházela veškeré dědictví po vašem otci, když se ho snažila skrz šarlatány kontaktovat... navrhuji ti, že když mi věnuješ ten podnik... zbavím tě toho břímě a bude vám oběma lépe..."
"A to je všechno? Přenechám ti dědictví po matce a ty mi nabízíš klid?"
"Ano," pronesl s úsměvem.
"Ten podnik má hodnotu několik stovek tisíc!"
"Jednou to po mě všechno zdědíte a do té doby donutím ten pozemek víc vydělávat, když tam postavím něco smysluplného," mrkl na něj.
"Tak na tohle nikdy nepřistoupím! Zařídím, aby ten podnik vydělával a postarám se o sebe i Stefana!" Slíbil mu. Za několik dní tak skutečně došlo na otevření testamentu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 118x

"Dědo, nemusíš být tady..." pronesl jeho směrem Simon.
"Právě, že musím... jsem zvědavý co budete říkat na to, co si na vás vymyslela vaše matka," uchechtl se.
"...jako další je v dědickém řízení restaurace U ledového krále u které vaše matka vyslovila podmínku, pod kterou ji získáte..."
"Jakou podmínku?" Vyslovili oba bratři jedním hlasem.
"Vaše matka vedla dlouhé přátelství s rodinou Vegových a ve své závěti vyslovila podmínku, že podnik získáte jedině tehdy pokud se oženíte s jejich dcerou..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 122x

"Cože?!" Vyslovili bratři jedním hlasem.
"To tam nemůže být napsané! Vy nám lžete!" Vyhrkl Simon.
"Nemám důvod vám lhát... osobně jsem tuhle pasáž s vaší matkou sepsal, bylo to pár dní před její smrtí..."
"Vždyť to ani není legální! To je pravidlo jak ze středověku!" Vyhrkl Stefan a rozkašlal se. Simon se letmo dotkl jeho paže. Stefan zavrtěl hlavou a vyndal z kapsy inhalátor a dlouze se z něj nadechl. Až potom byl schopen zase normálně dýchat.
"Takže když to nesplníme, nedostaneme nic?"
"Ano, pokud její přání nebude vyslyšeno, bude celá restaurace i s pozemkem věnována organizaci se sídlem ve Veronově," pronesl právník.
"Tak tu závěť napadneme! Tohle přeci nedává smysl!" Vyhrkl Stefan, když byl znova schopen promluvit. Simon přikývl a zahleděl se na advokáta.
"Co bychom mohli udělat v této variantě?" Erik se vedle něj zasmál a naklonil se k němu.
"Nedovolím ti, aby jsi ten testament napadl... chcete tu restauraci? Tak za ni a svoji matku neste následky... stejně byla vždy velká hloupost, že ji můj syn koupil," zašeptal mu do ucha. Simon se zamračil a ohlédl se k němu.
"Jsem dospělý a můžu se rozhodovat... a já chci tu závěť napadnout... naše matka už nebyla jistě plně v pořádku, když přidala něco takového do testamentu... jsem si jistý, že by nás nikdy nenutila k něčemu takovému..."
"Pak jsi ji asi tak dobře neznal... a klidně si to zkus, ale nedostaneš nic... postarám se o to..." vydechl s úšklebkem.
"Co mi tím chceš říct? Hodláš zase někoho ovlivnit?!" Vyhrkl zlostně. Erik pokrčil rameny.
"Říkej si tomu jak chceš... ale já nikdy neprohrávám..."

Později tak Simon kráčel po ulici a snažil si utřídit myšlenky. Potřeboval peníze pro svého bratra... potřeboval ho zachránit před věřiteli... potřeboval ho uchránit před jím samým... ale opravdu by byl schopen se oženit jen kvůli absurdnímu přání své matky? Muselo přeci existovat východisko! Křičel na sebe ve své hlavě, když se před jeho očima zjevila mladá atraktivní žena do které málem vrazil.
"Dávej pozor na cestu ty idiote!" Křikla na něj, ale vzápětí se usmála.
"Simone?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 125x

Simon se zatvářil zmateně.
"Omlouvám se... my se známe?" Vydechl s úsměvem a přistoupil k ní blíž.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 126x

"To jsem si mohla myslet, že na mě zapomeneš, ale u mě se to nestalo... nikdy nezapomenu jak jsi zkoušel u nás doma jet na kole, srazil jsi odpadkový koš a nakonec jsi skončil v čerstvě vykopaném záhonku mezi rajčaty... dokonce sis z toho zážitku donesl i jizvu na čele, kterou tam vidím i dnes," mrkla na něj. Simon si sáhl na čelo a zamrkal.
"Pořád nic? Tak co mi řekneš na tvůj skok do bazénu při kterém ses málem přerazil a namočil jsi moji i svoji matku?"
"Počkej tohle..."
"Ano, jsem to já! Alicia de la Vega! Holka s těmi nejdelšími vlasy v okolí! Už víš?" Mrkla na něj.
"Alicio... je to spousta let..."
"Ano, ale musíš říct, že vypadám úžasně. A ani ty nejsi k zahození... z vyzáblého kluka s oběma nohama levýma nakonec přeci jen vyrostl charismatický dědic, ze kterého už ženy nepadají na zem jen kvůli majetku..."
"Ehm... díky Alicio... i z tebe vyrostla moc krásná žena..."
"Díky, jsi milý jako tenkrát... nepůjdeme spolu na kávu? Můžeme zavzpomínat na staré časy," mrkla na něj.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 127x

Simon si ji ve skutečnosti moc nepamatoval, ale když se na ni díval, něco uvnitř něj se pohnulo. Byla krásná, odvážná a pocházela z rodiny Vegových. Bylo to skoro jako kdyby mu někdo dal znamení. Usmál se a přikývl. Byl si jistý, že s takovou ženou by jednou v budoucnu mohl být... líbila se mu, proto jí věnoval ještě širší úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 129

"Další historii už znáš, náš vztah začal rychle a podobně i skončil... nakonec jsem s ní zůstal jen kvůli závěti. Stefan má stále dluhy, které je potřeba splatit a restaurace v současné době vydělává natolik, že snad za dva roky už bude mít klid. Samozřejmě se snaží pracovat, ale díky dědovi není schopen sehnat normální zaměstnání, proto pracujeme spolu, i když se v restauraci objevuje málokdy. Raději doma pracuje s účetnictvím nebo se věnuje svému vlastnímu podnikání, které mu bohužel příliš nevynáší... horší ale je, že už brzy uplyne doba po kterou jsme se zavázali, že dodržíme podmínku v závěti... proto už musím jednat..."
"Takže... takže... to děláš pro Stefana?" Simon sebou trhl.
"Ano," odvětil pevně.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Takže teď k tomu, co Simon ví a co neví... Píšu
Simon neví, že měl jeho otec dlouhodobý poměr a už vůbec ne, že byl s matkou Andrewa. Ví, že měl na konci jejich vztahu poměr, ale neví s kým. Dále netuší, že je Andrew jeho nevlastní bratr. Tuhle skutečnost vlastně vědí v současnosti jen dvě osoby a to Erik, který to nikdy klukům neřekne a Andrew, který nemá zatím potřebu to někomu říkat. Zároveň tyhle dvě věci ani nevěděla Kamila, Oskar se jí totiž svěřil jen s tím, že někoho má, ale to že si stačil už dávno pořídit dítě jí nikdy neřekl, proto to ani nemohla později prozradit Simonovi, když si mu vylévala srdce se vším, co ji tížilo.
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty12/09/19, 09:18 am

Šokovaný Šokovaný No pááni. To bylo něco. Četla jsem jedním dechem.
Je mi neskutečně líto Kamily.. Plačící , Oskar byl tedy pěkný bídák, vůbec bych to do něj na první pohled neřekla. Ďáblík A to, že je Andy jejich bratr? Teď mi to do sebe vše hezky zapadá, jeho chování vůči Simonovi a Stefenovi se tím vysvětluje na plno.
Jinak jejich děda se mi hnusí, čím dál víc. Takhle odkopnout svého nemocného vnuka, ten člověk nemá srdce. Smutný  Ďáblík
A co teprve Simon, ten teď nese veškeré břímě na sobě, což vůbec není správné. Plačící

Jsem vážně zvědavá, jak tohle dopadne.  Andílek Těším se moc na pokračování a chci Ti moc poděkovat, za tak parádní čtení! Jsi úžasná. Pro Tebe  Láska

BTW.:Musím říct, že jejich dům na pláži je moc krásný! Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty12/09/19, 09:25 pm

Tý brďo, to jsou ale rodinné trable ! Teď všechno do sebe zapadá ! A fakt by se ta praštěná závěť nedala nějak zvrátit ? Šokovaný
Návrat nahoru Goto down
Havranice
Simpařan
Simpařan
Havranice

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 23. 06. 19

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty12/09/19, 10:54 pm

no to mu to matinka pěkně zavařila, na smrtelné posteli si nechat slíbit, že podnik nenechá padnout, a pak podmínit dědictví sňatkem s konkrétní osobou.. asi se bála, aby to panáček neprohýřil, tak to chtěla posichrovat Sakra jen nevím, jestli bych stála o to, aby si mě někdo bral kvůli dědictví. Alicia je asi jiný kalibr
ale s Andym jsem to teda vůbec nečekala, jsi mistr zvratů a překvápek!
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty14/09/19, 07:15 pm

Holky moc děkuji za tak milé komentáře Červenám se  Pro Tebe moc si toho vážím Pro Tebe

Jani, ani nevím co mám říct Červenám se moc děkuji za tak krásná slova Pro Tebe moc mě těší, že ti můj příběh dělá radost Červenám se jinak domek plánuji přidat spolu s domkem holek do svých staveb tady Úsměv popravdě jsem ho stavěla hrozně narychlo podobně jako sídlo Margisonů, který mi přijde jako obrovský domek bez ladu a skladu Zmatený představovala jsem si ho úplně jinak, ale pak už jsem neměla čas na přestavbu Zmatený

Ludmi, Simon by se toho všeho rád zbavil, ale je to všechno hrozně komplikované Smutný zvláště když má za zády svého dědu, který by v případě napadaní závěti udělal vše pro to, aby to klukům nevyšlo... jak už bylo řečeno tu restauraci nesnáší... je pravda, že by ho asi štvaly ty peníze o které by přišel kdyby ten podnik nakonec spadl někomu jinému do klína... ale asi by se s tím spíše vyrovnal, než kdyby se ze Simona stal vedoucí restaurace Aha ten chlap má prostě až moc dlouhé prsty... Nevím

Havranice, Alicia je v současnosti posedlá myšlenkou být provdaná za Simona Aha popravdě ho chce vlastnit, proto jí nevadí, že jí opovrhuje... je totiž přesvědčená, že si ho změní časem k obrazu svému Aha
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty16/09/19, 10:44 pm

67.část - Snílci

Patricie chvíli hleděla do jeho zad a uvažovala. Simon se nacházel v mimořádně špatné situaci a její srdce přetékalo touhou mu pomoci. Jenže si byla jistá, že to není v jejích silách. Opatrně se zvedla z gauče a přistoupila k němu.
"Simone," oslovila ho tiše. Škubl sebou a sklonil hlavu. Patricie ho objala zezadu a pokusila se o úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 003

"Nechci, aby jsi byl smutný... teď už to chápu... rozumím ti..." vydechla mu do ramene. Simon se narovnal a pomalu se k ní otočil. V jeho očích se odrážel smutek.
"Nechtěl jsem ti to říkat, protože vím jak dokážou určité věci tížit. Nikdy nezapomenu na pohled mé matky, když umírala... láska umí lidi i zničit..."
"Ta naše ne," pokusila se ho ujistit.
"Ty můj snílku... nikdy jsem ti nechtěl takhle ublížit. Mrzí mě všechno do čeho jsem tě časem zapletl. Měl jsem nadále v tvých očích zůstat ledovým králem, který akorát hleděl na hodinky... pak... pak by se nic z toho nemuselo stát... nemusel bych se dívat na tvé slzy a žít s vědomím, že jsem ti ublížil podobně jako můj otec kdysi matce..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 006

Patricie se natáhla a vtiskla mu polibek na čelo.
"Nikdy jsi mi neublížil..."
"To není pravda a ty to víš... a bude to mnohem horší... tak moc bych si přál, aby jsi mě začala nenávidět... aby ti bylo jedno co dělám... tak rád bych tě viděl s někým kdo by ti dal všechno co si zasloužíš... ne jen to co jsem ti dal já... život v nejistotě... nikdy jsem to neměl dopustit, když ti tenkrát Andy ublížil, měl jsem mu nabít, ale hned potom jsem měl jít domů, jak jsem plánoval..." zamumlal.
"Takže lituješ toho, že jsi mě šel uklidňovat?"
"Ne, ale neměl jsem tě políbit... neměl jsem se nechat unést... ale byl jsem tak roztržitý a když jsem tě viděl... jediné, co jsem si přál... bylo vidět tě přestat plakat... je to hloupé, vím... a vůbec se to ke mě nehodí... vždycky jsem se snažil vůči ostatním působit nezúčastněně... je jednodušší stát stranou a vidět věci z jiného úhlu než ostatní... ale vím, že to už teď nedokážu... díky tobě jsem se změnil... přiměla jsi mě, abych viděl svět zase jinak a na to nikdy nezapomenu, to ti slibuji..."
"A ty jsi mi pomohl abych pochopila, co od života vlastně chci... víš, vždycky jsem se dívala na svět a měla jsem utkvělou představu o svém životě... mít manžela, dobrou kariéru, děti... pak se z nás a Emilie stali bezdomovci a já pochopila, že svět umí být i pořádně krutý a nechápavý vůči ostatním... a pak jsem poznala tebe... byl jsi tak rezervovaný, díval jsi se na lidi shora a tvůj obličej nikdy neprozrazoval co si myslíš... skoro jsi opravdu vypadal jako kámen, ale já... možná si budeš myslet, že jsem blázen..." odvětila tiše a položila mu rozloženou dlaň na hrudník.
"...měla jsem pocit, že takový nejsi. Dívala jsem se na tebe a viděla jsem to v tvých očích... samozřejmě většinou jsi byl chladný a nepřístupný a tvůj pohled bodal jako jehličky, ale občas... občas jsem v nich viděla něco jiného a to mě ještě více přimělo věřit v to, že uvnitř tebe je ještě někdo jiný. Držel jsi se od ostatních dál, ale zároveň jsi jim byl blízko... pochopila jsem to, když jsi mi dal práci, ačkoliv jsem přišla pozdě na pohovor a drze jsem dotírala... a pak když jsi uspořádal pro svoje zaměstnance vánoční večírek, kam jsi neváhal přijít... se všemi jsi komunikoval, sice na svojí zvláštní úrovni, ale přeci... kdyby jsi byl tak tvrdý, tak by tě něco takového nikdy nenapadlo... protože co by jsi z toho měl? Tvoji zaměstnanci už nemohli pracovat více... udělal jsi to pro ně, aby si měli šanci něco užít na Vánoce... aby ochutnali jídla na které by nikdy nemohli nikdy ani pomyslet... tvoje laskavost se objevovala nenápadně a někteří si toho ani nevšimli... nikdy nezapomenu, jak jsi mě chytil, když jsem spadla z toho hloupého pódia. Už tenkrát jsi se o mě staral a tím jsi se stal prvním mužem, který pro mě něco takového udělal... a pokračoval jsi v tom pomalu dál... a nepečoval jsi jen o mě, viděla jsem to, když jsi chránil svoje zaměstnance před svým dědou... pořád nechápu, jak je možné, že spousta z nich ještě nepochopila, že nejsi ledový král... říkáš o sobě, že jsi také podivín, ale ve skutečnosti jsi neuvěřitelně laskavý muž, který se před ostatními instinktivně skrývá... máš strach, aby ostatní neviděli tvoje skutečné jádro, protože jak ty sám říkáš, Podivín je jen pro silné a myslím, že máš pocit, že by jsi jinak pohořel... ale já vím... vím, že tvoje skutečná stránka z tebe dělá výjimečného člověka, který si zaslouží uznání... který si zaslouží být šťastný... proto tě prosím..." Simon zavrtěl hlavou.
"Tohle po mě prosím nechtěj..."
"Vždycky existuje jiná možnost... vždy..."
"Pro mě už jiná není... zkoušel jsem to... v mém životě nikdy věci nešly podle mých představ... ne v mé rodině..."
"Nejsi rád, že jsi Margison?"
"Paty... to jméno ti může dát křídla, ale také ti je může vzít... víš, proč je nás tak málo? Před spoustou let jsme založili tohle město, vybudovali jsme ho od píky... skoro každý kámen na který se díváš má na svědomí můj předek... jenže čím větší moc jsme získali, tím více nás lidé neměli rádi... byli jsme první, kteří se dokázali smířit s mimozemšťany, i když jsme si o nich mysleli své, považovali jsme je za zručné dělníky... takhle každý v mé rodině uvažuje... stále se shlukujeme a staráme se hlavně o obchody a pak... pak nám začnou unikat jiné věci... to byl začátek našeho úpadku a nyní... držíme se na hraně... děda si to nechce připustit, ale jsem si jistý, že nastane den, kdy se naše jméno bude používat jen v dějinách tohoto města... že se z nás stanou druzí Žemličkovi, které zničila vlastní chamtivost..."
"To se nestane..." Simon jí věnoval smutný úsměv.
"Jednou ano..."
"Ale ne teď! Jsi tady ty, Stefan, tvůj děda..."
"Dnes ne, snílku... ještě ne... pojď, raději ti ukážu dům..." zašeptal, jeho oči se zdály být jako mrtvé. Jako kdyby byl smířený s tím, co bude následovat, ať už to bude cokoliv. Pomalu ho následovala do patra a ostražitě pozorovala chodbu v druhém podlaží. Pozorovala fotografie, ze kterých se na ni usmívali neznámí lidé až po ty známější. Chvílemi tak měla šanci hledět do očí Stefana se Simonem, jejich rodiči, kteří stáli rezervovaně u nějakého auta. Nyní když věděla o nich pravdu si uvědomila, jak působila Kamila na některých fotkách smutně. Simon ji tiše zavedl do malého pokoje.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 008

"Páni, tohle je tvůj pokoj?" Vydechla překvapeně. Simon přikývl.
"A ten obraz nad postelí... to je tabule?"
"Ano, namaloval mi ho Stefan... vlastně to byl vtip, ale nějak... se mi zalíbil až tady zůstal," pokrčil rameny.
"Vtip?"
"Pořádně si prohlédni co je tam napsáno," upozornil ji.
"Příprava lepší nálady pro Simona... hromada hrnců, vařečky a věčně špinavé oblečení... koukej se se mnou už konečně vydat na ten večírek..." Patricie se musela pousmát dalším pubertálním hláškám Stefana, které dokázal krásně graficky stylizovat, že se Patricie ani nedivila, že si tady starou tabuli Simon ponechal.
"Vždycky chtěl abych byl víc otevřený..." zašeptal. Patricie se letmo dotkla knih u nočního stolku a ohlédla se na svého společníka.
"Rád čteš?"
"Vlastně moc ne... pokud nepočítám kuchařky..."
"A co tohle?" Poukázala na vzdálený starý fotoaparát na komodě.
"Líbí se mi staré fotoaparáty..."
"Takže máš rád veterány a staré fotoaparáty?"
"Ano, obdivuji na nich jakým způsobem dokáže každý z nich zachytit obraz... občas to působí jako kouzlo, zvláště když si uvědomíš jakým způsobem tahle zařízení vlastně vznikla..." odvětil a letmo se dotkl starého předmětu. Patricie se pousmála, moc se jí líbila tahle jeho milá stránka.Odhrnula si vlasy z obličeje, když její oči zaujal výhled ven.
"Páni... ta pláž..." vydechla okouzleně a vystoupila ven na terasu. Simon jí byl v patách.
"Takže takhle jsi vstával každý den? Vstal jsi z postele a díval jsi se na moře?" Zeptala se ho klidně. Simon k ní pomalu přistoupil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 010

...a chytil ji za ramena.
"Ne vždy jsem na to měl čas, ale rád jsem se na něj díval... přál bych si, aby jsi tady mohla vidět úplněk..." Patricie se v jeho náruči zavrtěla, než k němu otočila tvář.
"Pojďme si zaplavat!"
"Cože?"
"Nemáš snad plavky?"
"Nevím... možná... a ty?"
"Samozřejmě, vždy je sebou beru..."
"Počkej, jak tě to mohlo napadnout?"
"Řekl jsi mi, že pojedeme k domu u moře, nebylo těžké se na podobnou situaci připravit," mrkla na něj. Simon zavrtěl hlavou.
"Jsi neuvěřitelná..."
"Vlastně jsem docela uvěřitelná... tak pojď," pobízela ho ve snaze mu zlepšit náladu. Simon nakonec jen přikývl, než...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 013

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 014

...se oba ocitli na pláži.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 016

"Že doplavu dál než ty!" Popichovala ho sotva ho spatřila.
"Nejsem zrovna moc soutěžní typ... zapomněla jsi? Mám obě nohy levé..."
"Tak je vyzkoušíme!" Oznámila mu se širokým úsměvem a chytila ho za ruku. V ten moment se konečně zjevil na jeho tváři drobný úsměv. Patricie se nadšeně vrhla do vln...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 019

...a Simon ji jen tak tak zachytil, aby neupadla.
"Tahle pláž je docela hodně kamenitá..." oznámil jí pragmaticky.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 020

Patricie ho ale příliš neposlouchala. Bylo to tak dlouho kdy viděla moře. Slastně si užívala šum vln a krásný třpyt chladivé vody. Nadšeně se rozmáchla a ladnými pohyby se začala pohybovat po hladině. Simon ji s úsměvem sledoval.
"Jde ti to moc dobře!" Pochválil ji, Patricie se na něj ohlédla

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 021

"Tobě taky," vydechla s úsměvem, když spatřila jeho neskutečně zvláštní styl plavání. Simon možná za chůze působil elegantně, ale ve vodě... vypadal jako kdyby mu dalo neuvěřitelnou práci zůstat na hladině.
"Paty, ty jsi vážně snílek," zasmál se tiše, protože si byl sám vědom, jak podivně plaval. V ten moment se Patricie zasmála a pocákala ho vodou. Simon zavrtěl hlavou a gesto jí oplatil. Po chvíli bláznění ve vodě...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 024

...se oba vrátili na břeh.
"Měli bychom být rozumní, už nejsme malé děti," zamumlal při pokusu vyklepat si z hlavy vodu. Patricie se na něj ohlédla.
"Ale... nebuď taková konzerva!" Zavolal na něj. Simon k ní pomalu zvedl tvář a jeho koutky zacukaly.
"Jak jsi mi to řekla?"
"Máme před sebou..." zamyšleně se zahleděla na svoje imaginární hodinky na paži.
"...neuvěřitelnou hromadu hodin, takže si můžeme dělat co budeme chtít! Takže nebuď taková konzerva!" Simon se zasmál a...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 029

...popadl ji do náruče.
"Tak konzerva... já nejsem žádná konzerva!" Oponoval ji se smíchem. Patricie se rozbušilo srdce při jeho zářivém úsměvu. Její rozpustilý Simon byl zpět a byla si jistá, že by udělala cokoliv, aby s ní zůstal už napořád.
"Dobře, pokud jím nejsi... pak si zkus představit, co všechno bychom mohli dělat se všemi těmi hodinami," mrkla na něj.
"Já nejsem snílek jako ty... jsem realista, který..." Patricie ho umlčela, když mu vtiskla polibek.
"...který je neuvěřitelný organizér a kdysi mi řekl, že čas je jediná komodita, kterou si nemůžeš koupit."
"Ty si to pamatuješ?" Vydechl překvapeně.
"Ano, už dávno jsem si pro tebe v hlavě udělala vlastní šuplík... po nocích jsem si dokonce o tobě dělala tajná shrnutí, abych lépe dokázala pochopit, co se ti honí hlavou," Simon se znova zasmál.
"Šuplík... no musím říct, že i ty máš v mé hlavě vlastní šuplík..." uchechtl se.
"Opravdu? A na co jsi přišel?"
"Že jsi nezodpovědná, praštěná osoba, která se dostává do potíží tak snadno jako do krásných šatů..."
"Ale, nebuď na mě zlý!"
"Říkám ti jen pravdu! Ale zároveň jsem poznal, že ačkoliv jsi v několika věcech jiná než já... bez tebe by byl můj svět černobílý, protože... protože..." nebyl schopen dokončit větu.
"Co?" Simon zavrtěl hlavou a svižným pohybem si ji přemístil na záda.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 032

"Netahej ze mě už rozumy! Ty by jsi dokázala vymámit tajemství i z mrtvého!" Oznámil jí se smíchem.
"K čemu by mi byly tajnosti mrtvých? Mnohem raději bych ti viděla do hlavy," odvětila sebevědomě.
"Jako kdyby v ní snad zbylo ještě něco, co by jsi nevěděla," uzemnil ji a rozeběhl se.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 034

"Kam mě to neseš?" Zeptala se ho mezi marnými pokusy se přestat smát.
"Co by jsi řekla na konec světa?"
"Pokud tam budeš ty a tohle krásné moře, pak hlasuji všemi deseti."
"Tak tedy na konec světa..." zašeptal a natáhl více své dlouhé nohy, k jeho smůle, ale jeho běh netrval dlouho, zvláště když se mu podlomila noha v písku až se musel chytit palmy. To už se smáli oba, když se nakonec sesypali jeden na druhého.
"Myslím, že mám písek v očích!" Zvolala Patricie při marném pokusu otevřít oči. Simon se zasmál a oprášil jí obličej.
"Promiň... jsem levý jak šavle," zašeptal.
"To nevadí, miluji tě i za tohle... díky tomu jsi jedinečný," vydechla tiše, když se jí podařilo konečně otevřít oči.
"Díky tomu, že se rozplácnu na každém rohu a můj tanec připomíná dupot stáda krav?"
"Ano," Simonův pohled zněžněl. Pootevřel ústa a chvíli se zdálo, že jí chce něco povědět. Za několik krátkých okamžiků, ale zavrtěl hlavou a sehnul se k ní...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 036

...v ten moment chtěli oba zapomenout na všechno co je mělo čekat. V tu chvíli se oba rozhodli snít.
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty17/09/19, 09:58 am

Láska Nádherný díl.
Tvoje detaily psaní jsou úchvatné! Úplně to člověka v táhne do děje, jako by tam stál a prožíval všechny trable, ale i hezké zážitky s nimi. Budu se znovu opakovat, ale hrozně jim to přeju, pasují k sobě jako poklice na hrnec. Láska

Oba si zaslouží být šťastní, jen Simon to musí pochopit *SORRY* .

P.S. Nádherné fotky od moře! Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty17/09/19, 10:22 pm

Ano, ty fotky s mořem jsou moc krásné, asi nejvíc se mi líbí ta na terase a Simon s Patricií na zádech *THUMBS UP*
Co se děje týče - chce se mi říct, že vždycky je nějaká naděje na dobrý konec, ale nějak nevím ...
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty19/09/19, 11:04 pm

Díky holky Pro Tebe už jsem vám slíbila, že na konci bude na některé postavy čekat naděje Mrkající takže tady platí, že naděje umírá poslední, ať už to pro ně bude znamenat cokoliv...

68.část - Zlomená srdce

Za nějakou dobu se naše dvojice se vrátila zpět do domu...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 002

"Chtěl bych připít na tebe... na tvůj smysl pro humor, na všechno co z tebe dělá tebe... a z celého srdce ti přeji, aby jsi byla šťastná, i když to nebude se mnou..." zašeptal. Patricie zavrtěla hlavou.
"A já chci připít na tebe, tvoji tvrdohlavost a na to, že jsem mnohem tvrdohlavější než ty... a také chci připít na jednu krásnou hlášku, kterou jsem někde slyšela... a to, že štěstí možná kráčí pomalu a jako tichošlápek a je těžké ho zachytit, ale já už ho dávno držím ve svých pažích..." vydechla tiše a pomalu se přes stůl natáhla k jeho paži.
"...a pustím ho až ve chvíli kdy mi dojdou síly, což bude za několik desítek let..."
"Paty..." sklonil hlavu.
"Ty jsi moje štěstí... muž, o kterém jsem nemohla ani snít, protože jsem měla pocit, že neexistuje... jsi jako hrdina z románů... silný, loajální, laskavý... miluji každou část tvojí osobnosti, od Margisonské pyšné masky až po pečujícího muže... jsi můj princ, který přijel v černém autě a žije v království písku a mlhy..." Simon pevněji semkl její prsty a zvedl k ní své smutné oči. Tolik jí toho chtěl říct, ale věděl, že nemohl. Nechtěl jí více ublížit... ne nyní... proto se rozhodl vyslovit jen část toho, co by jí nejraději pověděl.
"A ty jsi moje princezna... porcelánová panenka, která ani netuší jak krásná zvenčí i zevnitř je... nikdy by mě nenapadlo, že se mi tohle může stát... přišla jsi z jiného státu, z jiné kultury... z místa, kde nepotkáš mimozemšťany na každém rohu... ze světa, kde jen konspirikové věří v paranormální jevy... vyrostla jsi v realitě, obklopená pohádkami... já nic takového nezažil, moje realita byla tvými pohádkami... plná zvláštních bytostí a podivných jevů... přál bych si abychom se potkali jinde... ve tvém světě... byl bych kuchař a ty krásná modelka, co fotí punčochy... možná bychom se potkali v té restauraci o které jsi mi kdysi vyprávěla... nesužovali by mě žádné povinnosti... neznal bych žádné báchorky o mimozešťanech a smrťákovi, žil bych realitou a mohl bych si dělat, co by mě napadlo... možná bych tě vzal do parku nebo na zmrzlinu, pak bych tě vzal do kina na nějaký film, na který bych se pravděpodobně za normálních okolností nikdy nepodíval a ve tmě bych hledal způsob jak se tě nenápadně dotknout... a později bych sebral odvahu a políbil bych tě, i kdyby jen na tvář a pevně bych doufal v to, že mi jednu nevrazíš... nikdo by nás nepronásledoval a i kdyby... držel bych tě za ruku a bylo by mi srdečně ukradené, co si kdo myslí... byl bych na tebe hrdý, ať by si tvůj manažer říkal o tvém obličeji cokoliv, protože tomu beztak sám nerozuměl... protože kdyby ano... pak by jsi byla na každém časopise..." Patricii se zaleskly oči a naléhavě stiskla jeho dlaň.
"Pak můžeme odjet... kamkoliv!" Vydechla.
"Nemohu opustit svoji rodinu a lidi, jejichž budoucnost leží na mých bedrech... jsem s Podivínem svázaný..."
"Tak raději opustíš mě?"
"Nikdy tě úplně neopustím, pokud budeš chtít... budu stát v pozadí a kdyby jsi cokoliv potřebovala, budeš se na mě moci spolehnout..."
"Ale já nechci, aby jsi byl můj otrok, který přiběhne na zavolání... přeji si, aby jsi byl se mnou a prožíval jsi se mnou všechny radosti i starosti," odvětila pevně. Simon znova sklonil hlavu. V ten moment se mu chtělo křičet... vnímal jak se v něm bijí dvě části jeho osobnosti... jedna, která by utekla s Patricií až na konec světa a druhá, která si uvědomovala všechny skutečnosti, které by s jeho rozhodnutím nastaly. Tak moc si přál být nerozumný... tak moc... promnul si spánky a zvedl se ze židle, Patricie ho následovala a zmateně sledovala jeho skloněnou hlavu.
"Děje se něco?" Zeptala se ho a naklonila se nad stolem směrem k němu. Simon na ni letmo pohlédl a Patricie si díky tomu znova všimla jeho řas, které byly na muže až příliš dlouhé... skoro vypadal jako mrkací panenka.
"Já..." vydechl, ale nebyl schopen dokončit svoje slova. Cítil se přeplněný emocemi, ale byl si jistý, že s tím nemůže Patricii zatěžovat... nesměl nikdy vyslovit nahlas co se odehrávalo uvnitř něj, proto se nakonec rozhodl pro krajní řešení...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 005

...prudce se natáhl k ní blíže a přitkl své rty k těm jejím. Miloval ji, křičel to každý pór jeho těla. Zlehka uchopil její obličej a naklonil se k ní ještě více, div nespadl na stůl. Do toho polibku vložil všechno co cítil, čeho se bál... Patricie ho objala kolem ramen. Setrvali spolu takto až do chvíle, kdy je oba začali bolet záda natolik, že měli pocit, že už se nikdy nenarovnají.
"Simone..." vydechla jeho jméno. Simon zavrtěl hlavou, věděl, že se musí naučit znova kontrolovat svoje pocity.
"Já... to nic... co by jsi chtěla dělat? Netuším jestli funguje televize... správce sem sice jezdí jednou týdně, ale nevím jak moc tady jsou propojené všechny kabely," snažil se odvézt konverzaci jiným směrem. Patricie s úsměvem zavrtěla hlavou.
"Nepotřebujeme televizi... pojď tancovat," mrkla na něj. Simon se zatvářil zmateně.
"Víš, jak to mám s tancem... nejsem si jistý..." Patricie obešla stůl a chytila ho za ruku.
"Ale já s tebou ráda tančím..."
"I když ti pošlapu nohy?"
"Nepošlapeš... pojď..." vybídla ho a zatahala ho za dlaň. Simon jí věnoval drobný úsměv, ale nakonec se nechal odvézt do volné části místnosti. Společně se umístili do správné pozice.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 012

"Nehraje žádná hudba..." upozornil ji.
"Já vím a to je na tom to nejlepší... nemusíš se soustředit na takt ani nic takového," mrkla na něj. Simon se pousmál a zaklonil ji dozadu v jediném tanečním kroku, který bezpečně zvládl.
"Máš pravdu," odvětil pevně a sklonil se k ní.  

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 010
(tady se omlouvám za ne zrovna lichotivý úhel pohledu, ale nebylo to v mých silách kvůli grafice vyfotit lépe  Smutný popravdě by ta scéna ztratila význam kdyby jste viděli jen dvě levitující hlavy bez těla  Sakra )

Čas běžel jako splašený...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 016

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 018

...den se střídal s nocí a ani jeden z nich nechtěl zavřít oči...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 019

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 020

...nechtěli přijít ani o jediný okamžik s tím druhým.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 021

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 022

Občas měli pocit, že skoro slyší každou vteřinu, která jim dávala najevo, že jim dochází čas.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 027

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 028

Někdy ani nepotřebovali mluvit...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 029

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 030

...až nastal poslední den...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 032

"Zůstaň se mnou," zašeptala mu do tváře. Simon zvážněl, ale neodpověděl jí. Patricie se opřela o loket, aby mu mohla lépe vidět do obličeje.
"Chtěla bych tady s tebou zůstat navždy," vydechla. Simon k ní natáhl paži a urovnal jí pramen vlasů za ucho. Bez jediného slova se k ní pak natáhl a umlčel tak další její pokusy o rozhovor...

Uběhlo tak několik hodin...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 035

...Simon tak postával chvíli nad ní a sledoval její klidný spící obličej. Jak ji dokáže opustit? Ptal se sám sebe, když se k ní sklonil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 038

Vypadala tak pokojně a on si přál si k ní přilehnout a čekat až se vzbudí, jenže nemohl... protože kdyby otevřela oči a znova by mu řekla, aby zůstal... nedokázal by jí říct ne. Zlehka ji pohladil po tváři. Tolik si přál, aby se probudila, ale zároveň to nechtěl... pak by nedokázal odejít.
"Paty..." zašeptal. Patricie se mírně zavrtěla, ale neprobudila se. Znova se odvážil a otevřenou dlaní jí přejel po čelisti.
"Miluji tě... miluji," zašeptal.
"...vždycky budeš pro mě můj paprsek světla... moje princezna... jediná žena na světě, která mě donutila tohle všechno cítit... miluji tě..." pronesl tiše jejímu spícímu obličeji.
"Odpusť mi prosím..." vydechl s bolestí v hlase, než se sklonil a políbil ji na čelo. Patricie se znova zavrtěla, ale neotevřela oči. S tíhou v srdci se tak nakonec zvedl a narovnal se. Věnoval jí poslední pohled, než se pomalu vydal do spodního patra domu, ...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 041

...kde na něj čekal jeho asistent.
"Tak jsem tady šéfe, ale ani omylem nesouhlasím s tím, co hodláte udělat," oznámil mu bez pozdravu.
"Já vím..."
"Tak ji aspoň odvezte domů... bude naštvaná až zjistí, že jste odešel a nechal jste tu mě jako mizernou cenu útěchy!"
"Ty nejsi cena útěchy... požádal jsem tě, aby jsi ji bezpečně odvezl domů, to je vše..."
"I tak bude naštvaná a ani se jí nedivím! Měl byste ji...!" Simon ho nenechal domluvit.
"Jenže kdybych ji měl odvézt já... pak bych se neoženil! Utekl bych s ní kamkoli kam by ukázala... tohle všechno už je nad moje síly... mám pocit, že mi praskne hlava... chtěl bych všechno změnit... ale musím dodržet slib... musím..."
"Vy především musíte přestat brát ohledy na druhé, šéfe... jste jako uzlík nervů a klidně mě za moji drzost vyrazte... vidím, jak sobě i Paty šlapete po štěstí a to kvůli nějaké pitomosti..."
"Ty nevíš proč to dělám..."
"To máte pravdu, ale jsem si jistý, že by mě nikdo nedonutil abych opustil takovou ženu jako je Patricie..." Simon zavrtěl hlavou, ale rozhodl se jeho slova více nekomentovat.
"Jenom tě prosím, aby jsi ji bezpečně odvezl domů... a neříkej jí, kde se budu ženit..." pronesl, než rychlým krokem zamířil ke dveřím.
"Ještěže nejsem pracháč..." zamumlal Artur do ticha a uvelebil se na pohovku.

Mezitím se v patře otevřel jeden pár očí.
"Simone?" Ozvala se Patricie a pomalu se zvedla z postele. Možná šel připravit snídani... napadlo ji. Rychle se oblékla a sešla do přízemí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 045

"Arture?" Vydechla překvapeně, když spatřila známou postavu na pohovce. Artur sebou cukl a postavil se. Pokusil se o mírný úsměv.
"Ahoj Paty..." najednou se cítil nepatřičně, podrbal se na hlavě. Patricie k němu přistoupila a rozhlédla se.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 049

"Co tady děláš? A kde je Simon?" Zeptala se ho s mírným náznakem strachu v hlase.
"Šéf mě poprosil... abych tě vzal domů..." odvětil po krátké odmlce Artur.
"Domů? Co mi to tady říkáš? Kde je?" Vydechla rozpačitě a znova se rozhlédla.
"Už odjel... takže..." Patricie se k němu prudce otočila.
"Ty mi lžeš! On by mě... on by mě... nenechal... tady... samotnou...!" Vykoktala a začala pochodovat po místnosti v marné snaze ho nalézt.
"No technicky vzato tu nejsi sama... a nesouhlasím s ním a jeho touhou po svatbě s tou zmijí... Paty... ale nelžu ti... není tady, přísahám!" Patricie, ale nevypadala že by ho slyšela. Zoufale prohlížela pokoj.
"Simone!" Volala ho nešťastně. Artur jí byl v patách.
"Paty, tohle nemá cenu... poslouchej mě... poslouchej..."
"Tohle mi nemohl... nemohl... nemohl..." opakovala stále dokola a slzy jí stékaly po tvářích.
"Paty... no tak... nech to..." snažil se ji zastavit, když se snažila dostat do zamčené skříně. Letmo se dotkl jejích paží, ale Patricie ho setřásla. Udělala tak několik kroků směrem ke kuchyni, než se jí zamotala hlava a sesunula se k zemi.
"PATRICIE!" Zvolal Artur a klekl si k ní.
"Paty... Paty... ach... k čemu jsem se to zase nechal uvrtat! Ti Margisoni jsou fakt zatracení idioti! Jen doufám, že ten pitomec brzy dorazí... slíbil to... pak se možná někomu rozsvítí... zatraceně!" Zaklel, když se mu nepodařilo Patricii zvednout do náruče. Nakonec...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 052

...si tak její bezvládné tělo naložil na záda.
"Pojď Paty... půjdeš domů..." vyhrkl téměř bez dechu.
"Budu chtít přidat... budu chtít zatraceně přidat!" Opakoval stále dokola, než s ní vykročil k hlavnímu vchodu.


Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty20/09/19, 12:14 pm

Plačící A jeje...a už je to tady. Já vím, že to muselo přijít. Paty je mi moc líto, ale musela to trošku čekat, i když asi ne takhle. Jsem strašně zvědavá, jak tohle dopadne. Smutný
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Sponsored content




Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 10 Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Ze života Nervózního Jedince
Návrat nahoru 
Strana 10 z 10Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 2 :: Vaše příběhy - TS2-
Přejdi na: