Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share
 

 Ze života Nervózního Jedince

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3 ... 9, 10, 11
AutorZpráva
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 635
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty07/10/19, 09:09 am

Nádherný díl! Láska Otázky kolem Nervózní ho se ve mě taky štosují, ale počkám si, jistě se brzy vše dozvíme!
Hrozně se těším až konečně promluví, snad už to nebude trvat dlouho. Červenám se Úsměv
Moc se mi líbí to snové prostředí! Pro Tebe


Naposledy upravil Janika31 dne 08/10/19, 08:44 am, celkově upraveno 1 krát
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/ Online
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1273
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty07/10/19, 09:17 pm

Řídit se srdcem, to je krásně řečeno, jen kdyby to šlo vždycky i v reálném životě ...
Návrat nahoru Goto down
Havranice
Simpařan
Simpařan
Havranice

Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 23. 06. 19

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty07/10/19, 10:35 pm

@Ludmila napsal:
Řídit se srdcem, to je krásně řečeno, jen kdyby to šlo vždycky i v reálném životě ...

"srdce proti rozumu, to je vždycky bitva.." snad Nervóznímu Láska napoví dobře Úsměv máš pravdu, Ludmilo, v reálu to není tak snadné
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1245
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty09/10/19, 11:11 pm

Díky holky Pro Tebe

Abych jen více rozebrala tu hlášku se srdcem a zároveň abych moc neprozradila... Nervóznímu se promítají vzpomínky z dětství a ten muž, kterého jste vlastně ještě neviděli je jeden z nejdůležitějších mužských vzorů, které kdy Nervózní měl... myslím, že pro vás už není tajemství, že Nervózní prakticky v každé vzpomínce nahání svého otce a ten muž se ho snažil jen přimět k rozumu po svém, proto zmiňuje jako první vousy, které ten muž považuje jako znak dospělosti (ale nemyslel tím puberťákovské chmýří Vysmátý ) jenže jak jste už viděli, to na Nervózního zrovna příliš nezabralo... Nervózní byl tenkrát hodně tvrdohlavý, co se týkalo jeho rozhodnutí, ale zároveň trpěl obavami, které ho nutily si zase tolik nevěřit a možná právě absence muže, který ho stvořil v něm vzbuzovalo ještě větší pochybnosti, zvláště když se často dostával do potíží se svojí mámou, která měla na vše svůj názor... proto svým vlastním způsobem bojoval s větrnými mlýny i s vlastní dětskou touhou po svých nejtajnějších přáních... proto se ho snažil ten muž, poté co neuspěl u jeho rozumu, alespoň povzbudit vnitřně, protože mu vlastním způsobem věřil... proto se mu snažil dodat sebevědomí tím, že mu řekl, že jeho srdce mu vždy poradí... aby ho ujistil, že nikdy nebude sám, protože to byla zrovna jedna z věcí, kterých se Nervózní vždy bál Píšu

Jinak se dopředu omlouvám, že v tomhle díle je méně fotek, ale některé pasáže jsem nebyla schopná nafotit... Červenám se takže vás moc prosím hlavně v první části o trochu fantazie Červenám se


73.část - Objetí

Později Emilie donesla Nervóznímu jídlo. Nervózní se tak hladově vrhl na připravený podnos, když si k němu Emilie přisedla na postel. Nervózní na ni pohlédl a přestal žvýkat. Hned si všiml, že se tváří zvláštně... jako kdyby jí něco trápilo. Obtížně polkl a pootevřel ústa. Emilie ho však předběhla.
"Nervózní... musím ti něco říct... tady v domě... je jeden muž..." zašeptala a váhavě mu pohlédla do očí. Nervózní zamrkal a zbledl. Muž? Jaký muž? Vykřiklo jeho nitro. Emilie spatřila strach v jeho tváři a rychle se natáhla po jeho dlani.
"Věříš mi?" Nervózní se zhluboka nadechl, než konečně přikývl. Už dávno věděl, že pokud mohl někomu zcela důvěřovat, pak to byla ona.
"Dobře... ten muž není zlý, ale nemůže tě vidět. Nyní spí v pokoji, kde jsem původně spala já s Patricií... musíš být opatrný... zítra ráno by měl odejít, ale do té doby... než někam půjdeš, řekni mi to, ano?" Vydechla naléhavě. Nervózní sebou cukl a pevněji semkl její prsty. Znova přikývl.
"Půjdu s tebou všude, kam bude potřeba... tedy ne úplně všude... chci říct... no... na záchod... nějak to vymyslíme..." dodala s rudými fleky na tvářích. Nervózní se zatvářil zmateně. Co se jí to objevilo na obličeji? Váhavě k ní natáhl volnou paži a zlehka se bříšky prstů dotkl jejího hřejivého líčka. Věděl, že jeho obličej občas dělá podobné věci, ale ještě nikdy neviděl takové fleky... pomalu přejel po největším z nich až se Emilie nervózně zasmála.
"Co to děláš?" Vyhrkla a zahleděla se mu do očí. Nervózní několikrát mrkl, než sundal ruku z její tváře a ukázal na svůj obličej.
"Co?" Zašeptala, než si uvědomila, kam tím míří. V ten moment se její obličej rozhořel ještě víc.
"Nevšímej si toho... to se stane, když se stydíš... už jsem ti to jednou vysvětlovala," pronesla rozpačitě. Ale proč se Emilie stydí? Napadlo ho a přehrál si několik jejích slov... zarděla se kvůli záchodu? Pokrčil rameny a znova se zaměřil na svoje sendviče. V ten moment si Emilie uvědomila jak nevinný Nervózní byl. Skoro se zdál jako dítě, které ochotně vykoná cokoliv co mu bude řečeno... jenže zároveň... zároveň byl Nervózní dospělým mužem, který jím pravděpodobně neuměl být, ale zároveň jeho srdce ukrývalo tak strašné věci o kterých vydávalo tiché svědectví jeho tělo... jizvy, které se táhly po jeho naivně vyhlížející tváři... popálené části jeho zad na kterých se neobjevily žádné chloupky... musel zažít tak strašné věci, že byla nyní i z nepochopitelného důvodu ráda, že si to nepamatuje... ráda se dívala na jeho klidný výraz. Stále měla před očima toho divoce vyhlížejícího muže s proměnlivýma očima, který dokázal vydávat jen zvířecí skřeky. Jeho mozek nedokázal udržet myšlenku déle než několik hodin, ale nyní... nyní si dokázal i vzpomenout na několik momentů z vlastního života. Museli být už blízko... tolik si přála, aby si vzpomněl, ale zároveň z toho měla strach. Jeho nevinná nevědomost ho chránila před bolestí, kterou musel zažít... ale nenastal snad už čas na to, aby se tomu postavil? Sklonila hlavu. Tolik mu chtěla pomoci, tak moc si přála, aby společně došli k vytouženému cíli ať už pro ně bude vypadat jakkoliv, ale opravdu mají dostatek času? A co se s Nervózním stane až si vzpomene? Změní se v někoho jiného? Vzdychla si, když se jí před obličejem objevila jeho dlaň se sendvičem. Emilie sebou překvapeně cukla a zvedla k němu oči. Nervózní jí věnoval široký úsměv, jedním prstem ukázal na sendvič a druhým na ni.
"Ale já je připravila pro tebe," odpověděla jeho tiché pobídce s úsměvem. Zavrtěl hlavou a naléhavě k ní vztáhl paži s obloženou hoskou. Emilie se zasmála, ale nakonec od něj jeho dar přijala.
"Musíš pořádně jíst," pokusila se ho pobídnout. Nervózní znova pokrčil rameny a se spokojeným výrazem se zakousl do jiné housky, ze které se po jeho stisku vysypal téměř celý její obsah. Vydal překvapivý zvuk a zmateně se zahleděl na svoji téměř prázdnou obloženou housku. Emilie se zasmála. Nervózní tak ještě několik krátkých vteřin hleděl střídavě na pečivo ve své paži a rozházenou zeleninu s uzeninami po talíři, než se otočil k Emilii a také se zasmál. V ten moment tak mohla Emilie zaslechnout ozvěnu jeho hlasu, který Nervózní stále neuměl použít. Byla si jistá, že jednou promluví. Muselo to tak být, skoro si tak uvědomovala jak tuto myšlenku téměř nadřazovala nad vše ostatní, protože si byla jistá, že od jeho hlasu už bude jen krůček k jeho vzpomínkám. Zároveň si uvědomovala sílu jeho bloku, která mu zabraňovala mluvit. Byla si jistá, že by mu mohl pomoci nějaký šok, ale jaký? V hlavě si vybavila vzpomínku na jeho setkání s autem... to ho přimělo si jen připomenout myšlenku kvůli které měl strach z vozidel, ale co bylo skutečným klíčem k jeho hlasu? Chvíli ho tak pozorovala, jak klidně ukládá zpět do svého sendviče jeho obsah a promnula si spánky. Mysli Emilie, mysli! Snažila se přimět k nějaké myšlence, ale její mysl jí nedala žádnou uspokojivou odpověď. Musela být trpělivá... musela...

Za nějakou dobu tak se vší opatrností doprovodila Nervózního do koupelny zatímco sama držela hlídku venku. Nebyla si však jistá, co by Simonovi řekla jako důvod proč je v noci na chodbě a nechce ho pustit do koupelny na záchod. Vnímala tak chladné krůpěje potu, které se jí vyrojily na čele. Nervózní se ale naštěstí nezdržel dlouho. Jeho schopnost se rychle vyprázdnit jí až šokovala, ale byla příliš nervózní než aby to mohla komentovat.

Později se tak Nervózní navlékl do pyžama, zatímco Emilie pochodovala po chodbě. Byla tak neuvěřitelně nervózní. Věděla, že by měla někde spát, ale kde? Zmateně nahlédla do jednoho z pokojů, který nebyl zrenovovaný. Ve vzduchu ucítila ztuchlinu a na stropě si všimla velkých plátů odlupující omítky... opravdu by tady dokázala spát? Opatrně vešla do staré místnosti a pokusila se ignorovat nesnesitelný zápach. Pevně za sebou zavřela dveře a nahmatala starý plastový vypínač. Na stropě se rozsvítila žárovka, která osaměle visela na drátech. Emilie si zakryla ústa. Pod umělým světlem vypadala místnost snad ještě hůře, než při přirozeném. Jako kdyby stará žárovka dokázala dodat zanedbanému pokoji horší vzhled. Emilie tak mohla sledovat zašpiněný, starý, strakatý koberec, který se v nepřirozených vlnách svíjel na podlaze a odhalovat tak zašedlé parkety. Uprostřed toho všeho se na ni usmívala pohovka, napůl přikrytá šedivým plátnem od jejíž opěradel visely nevzhledné pavučiny, matně připomínající pomalé umírání tohoto domu. Emilia se byla jistá, že v tomhle pokoji spolu s tím vedlejším prozatím neudělali velké pokroky, ale nikdy si pořádně neuvědomila v jak hrozném stavu jsou. Udělala několik váhavých kroků směrem ke staré sofa, když její paže zavadila o skříň. Prudce sebou škubla a ucukla, což mělo za následek, že nakopla gauč z pod nějž se tak vyrojil pavouk ve velikosti golfového míčku. Emilie vypískla a uskočila. Ve skutečnosti nebyla tak lekavá, ale nyní měla pocit, že by ji vyděsilo i štěně, které by z pod staré pohovky vyběhlo. Frustrovaně vydechla. Takhle to nešlo. Byla si jistá, že tady nemůže spát... tedy pokud si sama chtěla udržet zdravý rozum. Objala se pažemi. Ale kde měla spát? Vzpomněla si na lákavě vyhlížející gauče v dolním patře, ale nebylo by Simonovi podezřelé, kdyby ji našel spát tam? Dům měl dostatek místností a byla přesvědčená o tom, že by ho udivil fakt, že celý ten čas co je tady, spí s Patricií v jednom pokoji. Vzdychla si. Jako další jí napadly křesla v pracovně, které by se pohodlností daly přirovnat ke skále. Jako další jí přišly na řadu židle a nakonec i podlaha, ale co pro ní mohla být správná volba? Ptala se sama sebe, když se jí před očima zjevila její původní postel. Pomalu si tak uvědomovala její přátelskou měkkost, hřejivé podušky... ale bylo by správné spát v jedné posteli s Nervózním? Zmateně si urovnala prameny vlasů za uši. Byla si jistá, že kdyby spala v jedné místnosti s Nervózním, jistě by pak měla celou situaci pod kontrolou... Nervózní by byl u ní a kdyby se cokoliv dělo... mohla by mu pomoci. Zoufale si vzdychla, když nad její hlavou zabzučela žárovka. Musela jednat, nemohla už čekat... a tak se nakonec rozhodla pro možná tu nejriskantnější věc v životě...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 003

"Nervózní!" Oslovila ho divoce, jen co za sebou zavřela dveře. Nervózní se k ní prudce ohlédl.
"Napadlo mě, že vzhledem k tom, že je tady Simon... ten muž... no... nevadilo by ti kdybych tady dnes spala s tebou? Ustlala bych si na podlaze," zašeptala a pozorovala jeho reakci. Nervózní se zatvářil zmateně. Proč by měla Emilie spát na podlaze? Nerozuměl jejím obavám... nerozuměl ani tomu, proč se k němu chovala tak zvláštně.
"Tady v domě není moc míst ke spaní a... bože můj, všechno ti vysvětlím, ale... vadilo by ti kdybych tady byla dnes s tebou?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 002

Nervózní se usmál a zavrtěl hlavou.
"Dobře... já... dojdu si pro pyžamo, ano?" Vyhrkla nervózně a vyběhla z místnosti. Nervózní se za ní zahleděl. Z čeho to měla strach? Bála se snad jeho? Ptal se sám sebe a podíval se na svůj odraz v zrcadle. Lidé ho nenáviděli, ale on se necítil jako hrozba. Vnímal sám sebe spíš jako trosku podepřenou jeho zachránkyněmi... z čeho tedy mohla mít Emilie strach? Pomalu přešel až k zrcadlu a usadil se na stoličku vedle zrcadla. V ten moment jeho noha o cosi zavadila. Překvapeně se zahleděl na podlahu,  kde spatřil pomuchlané staré noviny a ve svém nitru pocítil něco známého. Zlehka je uchopil. Ten papír... v jeho mysli se zjevila bolest, která se ho snažila pohltit. Vypískl, když zahodil starý denní tisk za zrcadlo... až pak spatřil sám sebe na podlaze... něco s těmi novinami dělal... ale co? CO? Křičel sám na sebe ve své hlavě.
"Nervózní, jsi v pořádku?" Ozval se hlas. Nervózní sebou cukl a konečně procitl. Musel se pousmát, když zřel Emilii v jejím zvláštním pyžamu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 009

"Copak?" Zeptala se ho s úsměvem. Nervózní natáhl paži jejím směrem a ukázal na nápis v cizím jazyce. Emilie se zahleděla správným směrem a její úsměv se prohloubil.
"Vlastně je tam napsané královna šlofíků... kdysi to byla pravda, protože jsem měla více času a spánek jsem přímo milovala... Paty si ze mě kvůli tomu neustále tropila žerty... mám ho od ní... vždy dokáže dávat hodně osobité dárky," podotkla s úsměvem. Nervózní přikývl. Po bolesti v hlavě už nebylo ani památky a spolu s ní zmizel i utkvělý pocit, že tady v pokoji nechal něco, co souviselo s tou věcí na kterou zapomněl.
"Dobře, teď si tady půjčím polštář a..." Nervózní se prudce postavil a zastavil její vodopád slov tím, že ji chytil za ruku.
"Děje se něco?" Nervózní zavrtěl hlavou. Nerozuměl tomu proč by měla Emilie spát na podlaze, když byla postel tak velká. Volnou paží ukázal na lůžko a posléze na ni i na sebe.
"Počkej to... já..." Nervózní pokrčil rameny, nechápal ji. Nebyl si jistý z čeho měla takové obavy. Zmateně se jí podíval do očí.
"Já... zkrátka není úplně v pořádku, abych já... jako tvoje psycholožka... s tebou... spala v jedné posteli..." zamumlala po chvíli. Psycholožka? Co to mělo být? Vyvstaly mu další nevyslovené otázky. Zesmutněl. Znova si uvědomil svoji neschopnost ji porozumět a ta věc ho nutila se cítit zle.
"Promiň Nervózní... příliš tě teď zahlcuji... ale..." v ten okamžik zahlédla v jeho očích něco zvláštního. Nervózní se tvářil skutečně sklesle. Opravdu byl tak děsivou hrozbou? Opravdu přiměl ženu, které věřil nejvíc na světě se vedle něj cítit zle? Emilii se tak chvílemi zdálo, že se snad i rozpláče. Pevněji stiskla jeho dlaň. Nervózní byl jako velké dítě... nemohl rozumět pravidlům pokud by mu je složitě nevysvětlila. Ani tak si však nebyla jistá, zda bylo něco takového v jejích silách.
"Dobře... já... vejdeme se tam," vydechla pevně. Nervózní si ji překvapeně prohlédl. Emilie uhnula jeho pátravému pohledu, pustila se jeho dlaně a zamířila do postele. Nervózní chvíli zůstal stát na místě, než její gesto napodobil. Společně tak ulehli do postele a Nervózní zhasl lampu na nočním stolku. Místnost tak pohltila tma.
"Nervózní?" Zaslechl Nervózní její hlas na protější straně postele. Zlehka se otočil k ní na bok, aby jí dal najevo, že ji poslouchá.
"Kdyby jsi cokoliv potřeboval, strč do mě, ano?" Nervózní si nebyl jistý, co by měl potřebovat, ale i tak prudce vydechl na souhlas.

Za nějakou dobu, tak Nervózní zaslechl z vedlejší strany postele tiché oddechování. Několikrát zamrkal do tmy a přetočil se na záda. Hlavu však nadále nechával otočenou směrem k Emilii. Bylo tak zvláštní vedle někoho ležet. Stalo se mu to už někdy? Ptal se sám sebe, ale nebyl si jistý. Zlehka si pročísl krátké vlasy, když se jeho společnice pohnula, přetočila se k němu a zalehla část jeho tělo tím svým. Nervózní šokovaně zachrčel a volná paže mu zůstala viset ve vzduchu. Emilie se přitulila k jeho rameni a vydala nesrozumitelné zvuky. Nervózní se prudce nadechl. Měl pocit, že mu srdce vypadne z hrudi. Proč ho Emilie zalehla? Napadlo ho a zlehka se dotkl jejího ramene. Emilie se ale neprobudila místo toho ho jednou paží objala kolem pasu a více přisunula svoji hlavu k jeho krku. Nervózní zalapal po dechu, když ucítil jak mu začínají hořet tváře. Co se to se mnou děje? Ptal se sám sebe nešťastně, když si začínal pomalu uvědomovat zvláštní pocit, který se začal rozlévat jeho nitrem. Zlehka se zahleděl na Emilii, ze které viděl jen špičku jejího nosu a pocuchané, polorozpuštěné dlouhé vlasy, které se mu ve špatném úhlu dostávaly do obličeje. Zakuckal se. Emilie cosi zamumlala a konečně ho osvobodila ze svého sevření a otočila se k němu zády. Nervózní tak zůstal ležet na zádech a několik krátkých vteřin hleděl do stropu. Co se to děje? Ptal se sám sebe a pokusil si utřídit myšlenky. Bláznil snad už? Proměňoval se snad v toho démona za kterého ho všichni měli? Frustrovaně vydechl a otočil se k Emilii zády. Za delší dobu se mu také podařilo usnout...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 015

...a když znova otevřel oči, uvědomil si, že je to tentokrát on, kdo narušuje osobní prostor své zachránkyně. Pažemi objímal její pas a tiskl jí ke svému hrudníku jako plyšového medvídka. Rozespale zamrkal. Bylo tohle v pořádku? Ptal se sám sebe. Emilie se v jeho náruči zavrtěla a on pochopil, že ano. Cítil se najednou neobyčejně poctěný, že může ležet v posteli s jedinou osobou, která ho hned neodsoudila... která se mu rozhodla věřit ačkoliv jí on sám nemohl dát nikdy jistotu, co se z něj nakonec vyklube. Chtěl bych být pro tebe dobrým člověkem... Zašeptal ve své hlavě a z oka mu ukápla osamělá slza. Emilie se znova zavrtěla a on ji pevněji objal a opřel si bradu o její rameno. Ať už jsem kdokoliv, nezklamu tě. Slíbil jí znova, než znova zavřel oči.


(Tady si prosím nevšímejte, že Nervózní s Emilií změnily oblečení... stalo se to kvůli Nervóznímu a jeho pyžamu, které se rozložila přes celou plochu mé obrazovky takže nešlo fotit... a když jsem ho pak převlékla do něčeho co se nerozkládalo, tak podobnou šílenost zopakovala i Emilie Sakra proto jsou tedy oba navlečení v něčem v čem jim zůstaly i polštáře pod hlavou Chichichi Sakra )
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 635
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty10/10/19, 02:07 pm

Láska Nádherné počtení! Opět jsem četla jedním dechem. Tvoje popisování detailů je tak realistické, úplně to člověka vtáhne do dané situace. Nedivím se Emílii, že nechtěla v tom pokoji spát, kdyby na mě vybafl pavouk o velikosti golfového míčku, okamžitě bych se stěhovala z baráku Vysmátý Vysmátý

Jinak jsem docela zvědavá, jestli na konci příběhu budou spolu Červenám se Nervózní možná ten pocit ještě nedokáže pořádně charakterizovat, ale jsem si jistá, že brzy pochopí, že se tomu říká láska. Andílek

Těším se na pokračování.
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/ Online
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1273
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty10/10/19, 09:43 pm

Krásně jsi popsala nejopěvovanější lidský cit, když začíná a člověk prozatím neví, jak to vlastně pojmenovat .... Láska
Návrat nahoru Goto down
Havranice
Simpařan
Simpařan
Havranice

Poèet pøíspìvkù : 26
Join date : 23. 06. 19

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty10/10/19, 11:50 pm

setkání s pavoukem velkosti golfového míčku by v mém případě zcela jednoznačně vyřešilo dilema, kde si ustlat. ustlala bych si 'na prkně'. Emilia dopadla o poznání lépe, naštěstí Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1245
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty14/10/19, 11:07 pm

Díky holky za moc milé komentáře Pro Tebe


74.část - Rána mohou být složitá

Občas se nám může zdát noc nekonečná, ale někdy je ráno blíž než se může zdát...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 003

V časných ranních hodinách se tak Simon probudil s Patricií v náručí. Sám pro sebe se musel usmát. Tohle měla být jeho svatební noc... takhle se měl vzbudit s Alicií... přesně takhle, ale nestěžoval si, že na jeho hrudníku odpočívala jiná žena, spíše naopak. Pevněji semkl Patricii a začal jí vískat ve vlasech. V ten moment si přál jediné, aby daný okamžik trval věčnost... toužil po tom, aby tohle všechno mohlo pokračovat, aby skutečně dostal šanci na štěstí, které už dlouho necítil.
"Paty..." zašeptal. Patricie se zavrtěla.
"Hmm?" Vydechla aniž by otevřela oči.
"Budeme muset vstávat... nebo spíš já..." odvětil tiše.
"Ne... nikam tě nepustím," zamumlala a více kolem něj omotala svoje paže. Simon se zasmál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 002

"Paty... jestli mě nepustíš... brzy nás někdo navštíví..."
"A kdo?" Pronesla mlhavě.
"Můj bratr třeba... Paty... musím si jít promluvit se svým dědou..."
"Proč?"
"Protože nemohu nechat věci takhle otevřené, pokud jsem se rozhodl bortit stěny, pak se nesmím bát bouracího kladiva... nemohu jen tak utéct jako zbabělec... musím se postavit všemu jako muž... jako Margison, slyšíš mě?"
"Ano, ale mě nemusíš nic dokazovat... pro mě jsi úžasný už teď..." Simon se zasmál.
"Ty můj snílku, věci nejsou tak snadné..."
"Proč?"
"Prostě nemohu jen tak utéct a čekat, že se nic nestane... každé rozhodnutí má svoje důsledky a můj děda určitě nebude jen tak sedět a čekat... bude chtít vědět, proč jsem udělal ostudu rodině a utekl jsem z vlastní svatby... musím se mu postavit a vše mu vysvětlit..."
"A co mu chceš vlastně říct?" Pootevřela oči Patricie a zahleděla se do jeho modrých duhovek.
"Budu muset hodně improvizovat, ale neboj se... udělám vše pro to, abyste ty ani tvoje sestra netrpěly... poradím si..." zašeptal, políbil ji na čelo a zlehka ze sebe sundal její paže.
"Nee..." zaprotestovala Patricie a objala jeho hřejivý polštář. Simon se znova zasmál a sebral ze země svoje oblečení. Zmateně se zahleděl na drahý oblek a usoudil, že se nemůže po městě pohybovat ve smokingu. Později si tak navlékl jen košili s kalhotami, aby dodal obleku alespoň nějakou ležérnost. Patricie ho při tom s úsměvem pozorovala a stále nemohla uvěřit, že je tenhle muž v jejím malém růžovém pokoji. Simon tak zamířil k zrcadlu a pokusil se svým vlasům dodat nějakou vážnost. Patricie mezitím vytáhla nohy z postele, navlékla se do županu přehozeného přes okraj postele, přistoupila ke svému milému a přimkla se k němu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 004

"Víš, že jsi moc hezký?" Simon se zasmál. V ten moment si uvědomil, že se ještě nikdy nesmál tak často.
"To ty jsi krásná... nechápu, kde na tyhle věci chodíš..."
"Ale... snad mi nechceš naznačit, že sis nevšiml jak působíš na ženy?"
"Mám dojem, že si tvoje krásná hlavička představuje samé blázniviny..." odvětil pragmaticky.
"Je to pravda! Myslíš, že jsem si nevšimla jak po tobě pokukují zaměstnankyně?"
"To je jasné proč, jsem jejich šéf," podotkl pevně.
"Víš co si myslím?" Simon se usmál.
"To opravdu nevím, většinou je těžké přijít na to jaká nerozumnost ti přišla na rozum," vydechl se škádlivým tónem. Patricie ho letmo plácla po paži.
"Nebuď na mě zlý! Chtěla jsem jen říct, že většinu času působíš jako jako mimořádně moudrý muž... ale já vím... jsem si jistá, že sis nikdy nevšiml, jak snadno by jsi mohl ovládat davy žen jen pouhým úsměvem..."
"Ty víš, že se moc neusmívám," vydechl.
"To se brzy změní! Věř mi, že tě nenechám se jen tak mračit celý den!" Simon se znova zasmál a přetáhl si ji před sebe.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 007

"Tomu věřím... jsem si jistý, že mě z tebe budou brzy bolet všechny obličejové svaly..." podotkl se šibalským úsměvem.
"A to je dobře! Brzy dostaneš novou přezdívku..."
"Jsi vážně snílek... pořád nechápu jak je možné, že někdo jako ty našel zalíbení v někom jako jsem já... jsme tak rozdílní..."
"To ano, ale vždycky přeci platí, že protiklady se přitahují, nebo ne?"
"To se sice říká, ale ne vždy to platí... vzpomeň si na mě a Alicii..."
"No vy dva se snad ani nedáte porovnat," zašeptala.
"Co sis o mě myslel, když jsi mě viděl poprvé?" Pronesla tiše po chvíli.
"Že jsi nezodpovědná, čas mrhající osoba, která mi přidělá jen samé starosti," odvětil popravdě.
"To není pravda!" Oponovala mu. Simon se zakřenil a objal ji kolem pasu.
"Popravdě časem se můj názor na tebe změnil... nyní si pořád myslím, že jsi praštěná a že ti občas nebudu rozumět, protože zkrátka všechno beru doslova... ale jinak se už moc těším, jak budeš mrhat mým časem," Patricie se k němu prudce otočila.
"Tak teď nevím jestli tě mám praštit nebo políbit," zvolala.
"Rozhodně hlasuji pro druhou variantu."
"To by se ti tak líbilo! A víš co jsem si myslela já?"
"Jen povídej."
"Nejdříve mě okouzlil tvůj uhlazený vzhled... byl jsi jako princ z pohádky, když ses zjevil v restauraci. Byl jsi tak klidný a zároveň... tak zamračený a na první pohled chladný... působil jsi jako suchar a konzerva... jako někdo kdo má na lednici seznam pravidel přes který nejede vlak," vydechla pevně. Simon se zasmál jejím slovním obratům.
"S těmi pravidly ses trefila, akorát jsem je neměl na lednici, ale tady," zaťukal si na hlavu.
"Suchar možná jsem, ale konzerva nikoliv," oponoval jí s úsměvem.
"Co máš pořád proti té konzervě?"
"Nemohu být konzervativní, protože kdybych byl... pak bych rozhodně neutekl od oltáře a nebyl tady s tebou... dokážu se smířit s označeními, které na mě sedí, ale s jinými ne..."
"No, ale já tu konzervu v tobě pořád vidím... jsi tak loajální... vždy se snažíš dodržet svůj slib... za každou cenu..."
"Ani to už neplatí..."
"Takže toho lituješ?"
"Nikdy bych nemohl litovat toho, že jsem s tebou... i kdyby to mělo být jen na chvíli... chci aby jsi věděla, že nezáleží na tom kolik času s tebou strávím, protože si jsem jistý, že každá vteřina s tebou bude mít smysl... proto máš od teď veškerý můj čas, až na příštích pár hodin které strávím se svým dědou a jeho vztekem," podotkl s úsměvem. Patricie zesmutněla.
"Víš, když mi říkáš tyhle věci... zní to hezky, ale přijde mi, že mě jednou opustíš..."
"Paty... neodejdu z tvého života pokud mě o to nepožádáš nebo..." Patricie mu prudce zakryla ústa dlaní.
"Tu druhou variantu ani nahlas nevyslovuj!" Simon opatrně sundal její ruku ze svých rtů a otočil se k ní čelem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 009

"Dobře... ale chci aby jsi ještě věděla, že pokud se pro něco rozhodnu... je těžké mě donutit uhnout z mého rozhodnutí... zkrátka, existuje jen málo věcí, které mě to donutí udělat... a já už si vybral... zvolil jsem si tebe, chápeš?" Mrkl na ni. Patricii se zaleskly oči.
"Měl bych už jít... dostanu od tebe polibek na rozloučenou?" Patricie zamrkala, najednou se zdálo jako kdyby zkameněla.
"No dobře... když mi nechceš dát pusu tak..." ani to nestačil doříct, když ho Patricie sevřela...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 013

...a přitiskla své rty k těm jeho tak pevně, že mu pomalu nedala prostor k dýchání. Po chvíli se od ní Simon se smíchem odtrhl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 014

"Páni! Jestli budou všechny tvoje polibky na rozloučenou vypadat takhle tak už opravdu nikdy nikam nepřijdu včas!"
"To mi vůbec nepřekáží," podotkla a znova se k němu přitiskla. Simon se od ní po chvíli na krátkou vzdálenost oddělil.
"Jsi hrozná pokušitelka... narušitelka morálky a povinností... potížistka, která mi rozvrátila můj řád," zasmál se.
"Vadí ti to?" Vydechla s rudými tvářemi. Simon nasadil jeden ze svých rozpustilých úsměvů, když ji zalomil ve své jediné taneční pozici kterou uměl.
"Absolutně ne... to že jsi mi zničila můj perfektně nalajnovaný život byla ta nejlepší věc, která mě mohla potkat... a za to tě miluji, ty můj snílku..." zašeptal.
"A já tebe," zmohla se na odpověď...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 019

...než se k ní Simon sklonil. Za nějakou dobu se tak od sebe oddělili. Simon od ní odstoupil a věnoval jí úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 024

"Ani nevíš jak rád bych zůstal... ale teď musím jít... ale slibuji ti, že se vrátím brzy..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 025

"Opravdu?" Simon přikývl.
"Dobře... tak tě asi půjdu vyprovodit..." vydechla smutně. Simon se na ni dlouze zahleděl...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 027

...než natáhla paži k její dlani a sevřel ji ve své.
"Jen pojď," vydechl něžně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 029

"Budeš mi hrozně chybět!" Zvolala, když byli dole. Simon se znova zasmál.
"Ty mě taky... ahoj za chvíli, ano?"
"Hlavně se nenech šikanovat," zašeptala nejistě.
"Neboj se, Paty..." Zlehka ji políbil na čelo, než vykročil z domu.

A aniž by někdo z nich tušil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 021

...se v horním patře pootevřely dvě oči. Emilie se chvíli dívala do stropu, než si uvědomila, kde se nachází. Po chvíli zaregistrovala zvláštní zátěž na jedné své části těla.
"Pa..." chtěla vyřknout jméno své sestry, než vytřeštila oči.
"Nervózní!" Vyhrkla. Nervózní prudce otevřel oči a oba se posadili. Chvíli si tak měřili jeden druhého jako naprostého cizince.
"Já..." vykoktala Emilie. Nervózně si přitáhla culík a rychle vstala z postele. Nervózní opatrně vytáhl nohy z postele a postavil se na chladnou zem. Pomalu tak přestoupil ke své zachránkyni a zahleděl se jí do očí. Opravdu jí tak děsilo, že se probudila vedle něj? Emilie prudce rozhodila rukama, ale z jejích rtů nevyšla ani hláska. Nervózní se zatvářil smutně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 023

"Já... půjdu teď zjistit... zjistit... jestli už je Simon pryč... jestli se vypařil... chci říct odešel... aby jsi tady nemusel trčet... být zavřený... a půjdu si pro oblečení... a taky snídaně... chci říct půjdu udělat snídani... já... už musím..." vykoktala svůj zvláštní monolog, než prkenně vyšla z pokoje. Opravdu se jí to nezdálo? A jak vlastně moc bylo špatné, že se probudila s Nervózním v objetí? Ptala se sama sebe a promnula si spánky.


Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1273
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty15/10/19, 09:08 pm

Obě děvčata zjevně prožila krásné až překvapivé ráno Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 635
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty16/10/19, 04:50 pm

Parádní díl! Pro Tebe Simon s Paty jsou vážně rozkošní, budu se opakovat, ale hrozně jim to přeju!:) Tyhle začátky ve vztahu jsou vždy top. Červenám se Vysmátý
Jinak pro Emílii zdá se to byl lehce šok Vysmátý , no uvidíme, uvidíme! Andílek
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/ Online
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1245
Join date : 11. 12. 17
Age : 24

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty20/10/19, 08:19 pm

Díky holky Pro Tebe


75.část - Ostuda rodiny

Emilie zůstala chvíli stát na chodbě, než zaslechla z koupelny zvuky. Zanedlouho tak mohla spatřit svoji sestru.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 000

"Paty!" Oslovila ji a vyšla jí vstříc.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 000a

"Už je Simon pryč?"
"Ano... jsem tak neuvěřitelně šťastná, sestřičko!" Vyhrkla a vrhla se jí do náruče.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 000d

Emilie se zasmála.
"Mám z vás dvou radost... jen doufám, že už se znova nezopakuje to co prováděl... protože jestli tě znova pošle k šípku..." Patricie se od ní odklonila a věnovala jí nevěřícný pohled.
"To by mi neudělal, jsem si jistá. Miluje mě jako já jeho! Je to neskutečné! Řekl mi, že už budeme spolu. Ach Emilí... nikdy jsem si nemyslela, že to mezi námi takhle dopadne... myslím, že už jsem konečně našla toho správného muže! Tak moc bych si přála, aby tě potkalo něco podobného!" Zvolala se zářivýma očima.
"Jsou věci, které nejdou přesně naplánovat, Paty. Navíc aktuálně ani nikoho přímo nehledám," pokrčila rameny Emilie.
"Ale to je špatně! Možná by jsi mohla nechat chvíli Nervózního samotného a někam vyrazit. Mohli bychom zkusit místní kluby, co na to říkáš?"
"Abych potkala magory jako byl kamarád Andyho? Nebo snad nějakého mimozemšťana? Ne, Paty... nebudu zbytečně ztrácet čas... teď mě Nervózní potřebuje, musím věnovat většinu svého času jemu..."
"Ale co když to bude trvat ještě věčnost? To budeš pořád sama?"
"Paty, nemusím se do ničeho hrnout jako blázen. Teď na to opravdu nemám ani myšlenky... a Simon... přijde ještě dneska?"
"Ano, šel si promluvit se svým dědou... dělám si o něj starosti, ale chápu, že to musel udělat. Doufám, že na něj nebude moc zlý..."
"V to doufám taky, nerada bych abychom na sebe moc upozornili, Paty... jestli nás začnou lidé na ulici pronásledovat kvůli tvému vztahu se Simonem, tak se máme na co těšit... chudák Nervózní..."
"Ale vždyť Nervózní je pořád zavřený doma! Zdá se mi to, nebo pořád myslíš jen na něj?"
"Musím na něj myslet, Paty. Nikdo ho nesmí vidět a kdyby nám každý den vystávali před domem novináři... možná sem není tolik vidět, ale nelíbí se mi to. Nervózní by se musel držet dál od všech oken, takže by musel zjevně nocovat asi v chodbě... pro jeho terapii potřebuji, aby měl alespoň částečnou svobodu, pokud se to dá tak nazvat... a ne že bude po domě chodit s papírovým pytlem na hlavě, kdyby se náhodou pohnula záclona," zamručela.
"Nesmíme být paranoidní... venku nikdo není," zašeptala Patricie.
"Možná teď... ale... uvidíme s čím přijde Simon... teď půjdu připravit snídani, ano?"
"Dobře, obléknu se a pomůžu ti..." vydechla Patricie, než se obě sestry rozešly.

Mezitím Simon dorazil před sídlo Margisonů. Chvíli tak hleděl na známý honosný dům a uvažoval co ho čeká. Později tak vykročil k domu, když se ze dveří vyřítil jeho bratr a okamžitě ho sevřel v náručí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 001

"Simone! Jsem tak rád, že jsi tady!" Vyhrkl nadšeně. Simon se od něj odklonil.
"Co děda?"
"Myslím, že bychom to neměli řešit tady..." vydechl spiklenecky a rozhlédl se. Simon jeho gesto napodobil, ale kromě opuštěné silnice neviděl vůbec nic. Společně tak vkročili do chodby.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 002

"První co ti chci říct je to, že i když je děda vzteklý jako malé děcko, tak já jsem na tebe naopak hrdý, bráško! Konečně jsi udělal něco pro sebe, zatraceně! To bych měl někam zapsat!" Zvolal nadšeně. Simon mu věnoval lehký úsměv.
"Stefane... takže děda má vztek..."
"Ano, ale to se dalo čekat... měl jsi to tady vidět včera... doslova nás zasypali novináři... všichni chtěli vědět co se stalo... a děda je vyrazil takovým způsobem, že bych se ani nedivil kdyby se někdo z nich odvážil na něj tentokrát podat žalobu, což by bylo samozřejmě zcela zbytečné..."
"Byl hrubý?"
"Hrubý?! To je slabé slovo! Řekl jim, že by se měli starat o svůj život a pokud nás prý nenechají na pokoji, tak je zažaluje takovým způsobem, že budou muset platit i za vyjití z vlastního domova! Byl trochu šílený... no a ty další výhrůžky raději ani nebudu opakovat," dodal se smíchem.
"Tohle není moc vtipné, Stefane..."
"A proč by nebylo? Starouš ještě nikdy takhle nevyváděl, což znamená, že by jsi možná mohl mít chvíli klid, než se tě ostatní pokusí svléct z kůže... a tím myslím hlavně Vegovi... to byla taky scéna... chvíli to vypadalo, že na tebe někoho pošlou a... no nebudu to raději domýšlet... ale děda mu něco řekl a to něco ho přimělo odejít se staženým ocasem s domu i se svojí podařenou rodinkou..."
"Co mu řekl?"
"To nevím, ale asi to bylo důležité... a znáš Elisu de la Vega?"
"Elisu? No něco jsem o ní slyšel... je to sestřenice Alicie, ale nikdy jsem ji neviděl... Alicie mi o ní kdysi řekla, že je zvláštní a nikdo ji nemá rád, ale nevím kolik z toho byla pravda, Stefane... proč se na ni ptáš?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 008

"Včera jsem ji viděl a musím říct, že má sice podivný módní vkus, ale jinak... nepřijde mi strašná... možná bych ji mohl oslovit, co na to říkáš?"
"Proč by jsi to dělal?" Stefan se zasmál.
"No tak mysli, bráško... restaurace... já jsem Margison a ona je Vegová... už víš?"
"Stefane, dřív než se zase pustíš do nějakých pitomostí, by sis měl nejdříve ujasnit do čeho se chceš namočit a..." Stefan ho přerušil.
"Jasně, taťko... nestresuj se! Tentokrát to nepokazím, Simone! Jsem starší, moudřejší a dnes ráno se mi podařilo prodat jedno vylepšení na auto!"
"Z toho mám radost, ale... to co mi naznačuješ..."
"Neboj, nejdříve využiji naše temné stoky abych si ověřil, proč má být ta žena s kočičíma očima tak divná, jo?"
"Jaké temné stoky? O čem to mluvíš?"
"Už jsi zapomněl? Říkají o nás, že víme všechno... poradím si a teď pojď za tím vzteklounem... budu ti krýt záda..."
"Stefane, jestli se dostaneš do průšvihu, tak..."
"Neboj se! Mysli teď raději na našeho starouše..." poplácal ho po zádech a společně vykročili k hlavnímu salonu,...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 011

...kde nalezli Erika Margisona. Starý muž se zdál na první pohled jako socha. Fakt, že byl živoucí bytostí dával najevo jen jeho hrudník, který se v pravidelných intervalech zvedal a klesal.
"Věděl jsem, že přijdeš, Simone..." ozval se jeho ledový hlas. Simon se zhluboka nadechl a přistoupil k němu blíž.
"Ahoj dědo..." oslovil ho. Erik mu věnoval chladný pohled a postavil se.
"Přišel jsi mi říct ahoj? Uvědomuješ si jakou hroznou ostudu jsi nám udělal? Celé město si o nás teď povídá! Jenom kvůli tobě a tvému zbabělému útěku od oltáře! Zachoval jsi se jako naprostý idiot!" Osočil ho zlostně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 013

"Omlouvám se dědo, ale nemohl jsem jinak... nemohl jsem se s ní oženit..."
"Nikdo tě k tomu přímo nenutil! To je kvůli té hloupé závěti! Kdyby jsi všechno nechal na mě..."
"Pak bychom přišli o všechno, včetně restaurace!"
"To je nesmysl! Stejně po mě jednou všechno zdědíte! Jsi zatracený hlupák a mizera! Jak se jmenuje ta potvora, která v tobě zlomila tvoji oddanost k našemu jménu?!" Zakřičel mu do tváře.
"Proč si myslíš, že za to může žena?!"
"Protože to tak je vždy! I tvůj otec byl obyčejný hlupák, který podlehl první sukni, která prošla kolem... a ty... doufal jsem, že jsi jiný... ale jsi stejný... jsi naprostý pitomec! Stydím se za to, že jsi zrovna ty můj dědic!" Zakřičel mu do tváře. Simon v sobě pocítil bolest, která ho přiměla nasadit masku ledového krále. V ten okamžik si byl děda s vnukem podobní jako vejce vejci.
"A já se stydím za to, že musím jednat s člověkem, který ignoruje pocity ostatních!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 016

"City jsou pro hlupáky! Jak myslíš, že jsme se dostali k moci? A proč si myslíš, že upadáme?! Je to kvůli tvému otci a vám dvěma! Je to ostuda! Nikdo nás už nebude brát vážně!"
"Pořád mluvíš jen o ostatních, ale co my? Zajímal jsi se někdy o mně a Stefana?! Nikdy tě nezajímala naše přání, vodil jsi nás jako loutky!"
"Protože jste oba hlupáci! Beze mě byste byli už dávno ztracení!"
"Jsme dospělí a umíme si poradit!" Oponoval mu směle. Stefan je mezitím pozoroval jako tenisový zápas. Obě ruce měl zaťaté v pěst, ale tentokrát se rozhodl mlčet... aspoň prozatím.
"Vážně? A ty si myslíš, že útěk od oltáře značí tvoji dospělost?! Jsi blázen! Ale víš ty co? Od teď si budeš muset poradit sám... okamžitě zmiz z mého domu!" Bylo to jako kdyby Simona někdo opařil vařící vodou.
"Dobře, poradím si..."
"Neporadíš... garantuji ti, že dopadneš jako Stefan a přilezeš bez jediného simolenonu... nebudeš mít nic... okamžitě vyklidíš byt..."
"Nemůžeš mě vyhodit z bytu!"
"Ale mohu! Ta budova je moje! Budeš pykat za svoje chyby, aby jsi mohl dospět a znova se stát mužem hodným našeho jména! A zároveň opustíš i tu zatracenou restauraci... v tomhle městě si ani neškrtneš o to se postarám!"
"TAK MOMENT!" Ozval se Stefanův silný hlas. Oba muži se na něj otočili. Stefan rázným krokem předstoupil před svého dědu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 018

"Můžeš Simonovi sebrat cokoliv, ale restauraci nikoliv... ta je pokud si dobře vzpomínám, stále napsaná na nás dva a JÁ CHCI, aby tam Simon pracoval!"
"Jak se opovažuješ!" Vyjel na něj vzteky rudý Erik. Simon se postavil ke svému bratrovi.
"Stefan má pravdu. Ta restaurace nám patří než vyprší lhůta pro splnění podmínky... což činí odhadem dva měsíce," podotkl pevně.
"A vy si myslíte, že vás dva měsíce v té díře spasí?! Dobře... dělejte jak myslíte... a ty Simone, zklamal jsi mě..."
"Ty mě taky! Vezmu si z bytu svoje věci...."
"Počkej, on tě přeci nemůže vyhodit z tvého bytu!" Vyhrkl Stefan.
"Nebudu se doprošovat, zvládnu to... sbohem..." procedil ledově a pevným krokem vyšel ze salonu se Stefanem v patách.
"Bráško! Nemůžeš žít jako bezdomovec! Já to znám... znám ten pocit, když se nemáš kam trhnout... a ti lidé tam venku... všichni tě znají... nechci, aby jsi..." Simon ho přerušil.
"Neboj se o mě... najdu řešení a zavolám ti..."
"Počkej, půjdu s tebou!"
"Ne, ty musíš zůstat tady... potřebuješ být pod ochranou našeho dědy..."
"To myslíš vážně?!"
"Nezapomeň na ty peníze co dlužíš... a ti lidé... zůstaň tady, bude to lepší," pokusil se ho ujistit klidně. Stefan zavrtěl hlavou.
"Pak mi ty slib, že nebudeš spát někde na lavičce, ano? Znám spoustu lidí, kteří nemají rádi tebe jako dědice Margisonů a pak si jsem plně jistý, že by to udělalo radost i Vegovým..." zvolal naléhavě. Simon mu věnoval smutný úsměv a chytil ho za rameno.
"Mám tě rád, bráško. Zavolám ti, ano? Teď zajdu do bytu pro svoje věci..."
"Buď opatrný, jo? Na blbosti jsem tady já..."
"Jasně Stefane, měj se..." zašeptal, než vyšel ze dveří. Stefan za ním zaklapl a opřel se o vchod. Někdy se cítil tak bezmocný... tak malý a nicotný... zavřel oči a vztekle bouchl pěstí do dveří. Takhle to nemohlo skončit... dokázal se smířit se svým pádem, protože si za něj mohl sám, ale Simon? Vždy byl tak oddaný... tak loajální... a nyní měl být vláčen v bahně? Otevřel oči v nichž se mu odrážel nahromaděný vztek. Bylo na čase, aby začal jednat a v ten okamžik si byl jistý čím by měl začít.

Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1273
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty20/10/19, 09:23 pm

Jo, jo, není nadto, hádat se se starším člověkem, který si myslí, že ví všechno nejlíp a všude byl nejmíň dvakrát ... Dobrý díl, opravdu jak ze života ! *BRAVO* *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 635
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 EmptyYesterday at 08:25 pm

Úplně jsem zapomněla okomentovat Červenám se . Docela smutné, ale dalo se něco podobného očekávat od člověka, kterému jsou city ostatních ukradený. Smutný Jsem zvědavá, jak si Simon poradí a jestli mu Stefan pomůže a hlavně Paty, že by se nastěhoval k nim? Červenám se Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/ Online
Sponsored content




Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 11 Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Ze života Nervózního Jedince
Návrat nahoru 
Strana 11 z 11Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3 ... 9, 10, 11

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 2 :: Vaše příběhy - TS2-
Přejdi na: