Ze života Nervózního Jedince

Nádherný díl! Otázky kolem Nervózní ho se ve mě taky štosují, ale počkám si, jistě se brzy vše dozvíme!
Hrozně se těším až konečně promluví, snad už to nebude trvat dlouho.
Moc se mi líbí to snové prostředí!

Řídit se srdcem, to je krásně řečeno, jen kdyby to šlo vždycky i v reálném životě ...

Ludmila napsal:

Řídit se srdcem, to je krásně řečeno, jen kdyby to šlo vždycky i v reálném životě ...

"srdce proti rozumu, to je vždycky bitva.." snad Nervóznímu napoví dobře máš pravdu, Ludmilo, v reálu to není tak snadné

Díky holky

Abych jen více rozebrala tu hlášku se srdcem a zároveň abych moc neprozradila... Nervóznímu se promítají vzpomínky z dětství a ten muž, kterého jste vlastně ještě neviděli je jeden z nejdůležitějších mužských vzorů, které kdy Nervózní měl... myslím, že pro vás už není tajemství, že Nervózní prakticky v každé vzpomínce nahání svého otce a ten muž se ho snažil jen přimět k rozumu po svém, proto zmiňuje jako první vousy, které ten muž považuje jako znak dospělosti (ale nemyslel tím puberťákovské chmýří ) jenže jak jste už viděli, to na Nervózního zrovna příliš nezabralo... Nervózní byl tenkrát hodně tvrdohlavý, co se týkalo jeho rozhodnutí, ale zároveň trpěl obavami, které ho nutily si zase tolik nevěřit a možná právě absence muže, který ho stvořil v něm vzbuzovalo ještě větší pochybnosti, zvláště když se často dostával do potíží se svojí mámou, která měla na vše svůj názor... proto svým vlastním způsobem bojoval s větrnými mlýny i s vlastní dětskou touhou po svých nejtajnějších přáních... proto se ho snažil ten muž, poté co neuspěl u jeho rozumu, alespoň povzbudit vnitřně, protože mu vlastním způsobem věřil... proto se mu snažil dodat sebevědomí tím, že mu řekl, že jeho srdce mu vždy poradí... aby ho ujistil, že nikdy nebude sám, protože to byla zrovna jedna z věcí, kterých se Nervózní vždy bál

Jinak se dopředu omlouvám, že v tomhle díle je méně fotek, ale některé pasáže jsem nebyla schopná nafotit... takže vás moc prosím hlavně v první části o trochu fantazie


73.část - Objetí

Později Emilie donesla Nervóznímu jídlo. Nervózní se tak hladově vrhl na připravený podnos, když si k němu Emilie přisedla na postel. Nervózní na ni pohlédl a přestal žvýkat. Hned si všiml, že se tváří zvláštně... jako kdyby jí něco trápilo. Obtížně polkl a pootevřel ústa. Emilie ho však předběhla.
"Nervózní... musím ti něco říct... tady v domě... je jeden muž..." zašeptala a váhavě mu pohlédla do očí. Nervózní zamrkal a zbledl. Muž? Jaký muž? Vykřiklo jeho nitro. Emilie spatřila strach v jeho tváři a rychle se natáhla po jeho dlani.
"Věříš mi?" Nervózní se zhluboka nadechl, než konečně přikývl. Už dávno věděl, že pokud mohl někomu zcela důvěřovat, pak to byla ona.
"Dobře... ten muž není zlý, ale nemůže tě vidět. Nyní spí v pokoji, kde jsem původně spala já s Patricií... musíš být opatrný... zítra ráno by měl odejít, ale do té doby... než někam půjdeš, řekni mi to, ano?" Vydechla naléhavě. Nervózní sebou cukl a pevněji semkl její prsty. Znova přikývl.
"Půjdu s tebou všude, kam bude potřeba... tedy ne úplně všude... chci říct... no... na záchod... nějak to vymyslíme..." dodala s rudými fleky na tvářích. Nervózní se zatvářil zmateně. Co se jí to objevilo na obličeji? Váhavě k ní natáhl volnou paži a zlehka se bříšky prstů dotkl jejího hřejivého líčka. Věděl, že jeho obličej občas dělá podobné věci, ale ještě nikdy neviděl takové fleky... pomalu přejel po největším z nich až se Emilie nervózně zasmála.
"Co to děláš?" Vyhrkla a zahleděla se mu do očí. Nervózní několikrát mrkl, než sundal ruku z její tváře a ukázal na svůj obličej.
"Co?" Zašeptala, než si uvědomila, kam tím míří. V ten moment se její obličej rozhořel ještě víc.
"Nevšímej si toho... to se stane, když se stydíš... už jsem ti to jednou vysvětlovala," pronesla rozpačitě. Ale proč se Emilie stydí? Napadlo ho a přehrál si několik jejích slov... zarděla se kvůli záchodu? Pokrčil rameny a znova se zaměřil na svoje sendviče. V ten moment si Emilie uvědomila jak nevinný Nervózní byl. Skoro se zdál jako dítě, které ochotně vykoná cokoliv co mu bude řečeno... jenže zároveň... zároveň byl Nervózní dospělým mužem, který jím pravděpodobně neuměl být, ale zároveň jeho srdce ukrývalo tak strašné věci o kterých vydávalo tiché svědectví jeho tělo... jizvy, které se táhly po jeho naivně vyhlížející tváři... popálené části jeho zad na kterých se neobjevily žádné chloupky... musel zažít tak strašné věci, že byla nyní i z nepochopitelného důvodu ráda, že si to nepamatuje... ráda se dívala na jeho klidný výraz. Stále měla před očima toho divoce vyhlížejícího muže s proměnlivýma očima, který dokázal vydávat jen zvířecí skřeky. Jeho mozek nedokázal udržet myšlenku déle než několik hodin, ale nyní... nyní si dokázal i vzpomenout na několik momentů z vlastního života. Museli být už blízko... tolik si přála, aby si vzpomněl, ale zároveň z toho měla strach. Jeho nevinná nevědomost ho chránila před bolestí, kterou musel zažít... ale nenastal snad už čas na to, aby se tomu postavil? Sklonila hlavu. Tolik mu chtěla pomoci, tak moc si přála, aby společně došli k vytouženému cíli ať už pro ně bude vypadat jakkoliv, ale opravdu mají dostatek času? A co se s Nervózním stane až si vzpomene? Změní se v někoho jiného? Vzdychla si, když se jí před obličejem objevila jeho dlaň se sendvičem. Emilie sebou překvapeně cukla a zvedla k němu oči. Nervózní jí věnoval široký úsměv, jedním prstem ukázal na sendvič a druhým na ni.
"Ale já je připravila pro tebe," odpověděla jeho tiché pobídce s úsměvem. Zavrtěl hlavou a naléhavě k ní vztáhl paži s obloženou hoskou. Emilie se zasmála, ale nakonec od něj jeho dar přijala.
"Musíš pořádně jíst," pokusila se ho pobídnout. Nervózní znova pokrčil rameny a se spokojeným výrazem se zakousl do jiné housky, ze které se po jeho stisku vysypal téměř celý její obsah. Vydal překvapivý zvuk a zmateně se zahleděl na svoji téměř prázdnou obloženou housku. Emilie se zasmála. Nervózní tak ještě několik krátkých vteřin hleděl střídavě na pečivo ve své paži a rozházenou zeleninu s uzeninami po talíři, než se otočil k Emilii a také se zasmál. V ten moment tak mohla Emilie zaslechnout ozvěnu jeho hlasu, který Nervózní stále neuměl použít. Byla si jistá, že jednou promluví. Muselo to tak být, skoro si tak uvědomovala jak tuto myšlenku téměř nadřazovala nad vše ostatní, protože si byla jistá, že od jeho hlasu už bude jen krůček k jeho vzpomínkám. Zároveň si uvědomovala sílu jeho bloku, která mu zabraňovala mluvit. Byla si jistá, že by mu mohl pomoci nějaký šok, ale jaký? V hlavě si vybavila vzpomínku na jeho setkání s autem... to ho přimělo si jen připomenout myšlenku kvůli které měl strach z vozidel, ale co bylo skutečným klíčem k jeho hlasu? Chvíli ho tak pozorovala, jak klidně ukládá zpět do svého sendviče jeho obsah a promnula si spánky. Mysli Emilie, mysli! Snažila se přimět k nějaké myšlence, ale její mysl jí nedala žádnou uspokojivou odpověď. Musela být trpělivá... musela...

Za nějakou dobu tak se vší opatrností doprovodila Nervózního do koupelny zatímco sama držela hlídku venku. Nebyla si však jistá, co by Simonovi řekla jako důvod proč je v noci na chodbě a nechce ho pustit do koupelny na záchod. Vnímala tak chladné krůpěje potu, které se jí vyrojily na čele. Nervózní se ale naštěstí nezdržel dlouho. Jeho schopnost se rychle vyprázdnit jí až šokovala, ale byla příliš nervózní než aby to mohla komentovat.

Později se tak Nervózní navlékl do pyžama, zatímco Emilie pochodovala po chodbě. Byla tak neuvěřitelně nervózní. Věděla, že by měla někde spát, ale kde? Zmateně nahlédla do jednoho z pokojů, který nebyl zrenovovaný. Ve vzduchu ucítila ztuchlinu a na stropě si všimla velkých plátů odlupující omítky... opravdu by tady dokázala spát? Opatrně vešla do staré místnosti a pokusila se ignorovat nesnesitelný zápach. Pevně za sebou zavřela dveře a nahmatala starý plastový vypínač. Na stropě se rozsvítila žárovka, která osaměle visela na drátech. Emilie si zakryla ústa. Pod umělým světlem vypadala místnost snad ještě hůře, než při přirozeném. Jako kdyby stará žárovka dokázala dodat zanedbanému pokoji horší vzhled. Emilie tak mohla sledovat zašpiněný, starý, strakatý koberec, který se v nepřirozených vlnách svíjel na podlaze a odhalovat tak zašedlé parkety. Uprostřed toho všeho se na ni usmívala pohovka, napůl přikrytá šedivým plátnem od jejíž opěradel visely nevzhledné pavučiny, matně připomínající pomalé umírání tohoto domu. Emilia se byla jistá, že v tomhle pokoji spolu s tím vedlejším prozatím neudělali velké pokroky, ale nikdy si pořádně neuvědomila v jak hrozném stavu jsou. Udělala několik váhavých kroků směrem ke staré sofa, když její paže zavadila o skříň. Prudce sebou škubla a ucukla, což mělo za následek, že nakopla gauč z pod nějž se tak vyrojil pavouk ve velikosti golfového míčku. Emilie vypískla a uskočila. Ve skutečnosti nebyla tak lekavá, ale nyní měla pocit, že by ji vyděsilo i štěně, které by z pod staré pohovky vyběhlo. Frustrovaně vydechla. Takhle to nešlo. Byla si jistá, že tady nemůže spát... tedy pokud si sama chtěla udržet zdravý rozum. Objala se pažemi. Ale kde měla spát? Vzpomněla si na lákavě vyhlížející gauče v dolním patře, ale nebylo by Simonovi podezřelé, kdyby ji našel spát tam? Dům měl dostatek místností a byla přesvědčená o tom, že by ho udivil fakt, že celý ten čas co je tady, spí s Patricií v jednom pokoji. Vzdychla si. Jako další jí napadly křesla v pracovně, které by se pohodlností daly přirovnat ke skále. Jako další jí přišly na řadu židle a nakonec i podlaha, ale co pro ní mohla být správná volba? Ptala se sama sebe, když se jí před očima zjevila její původní postel. Pomalu si tak uvědomovala její přátelskou měkkost, hřejivé podušky... ale bylo by správné spát v jedné posteli s Nervózním? Zmateně si urovnala prameny vlasů za uši. Byla si jistá, že kdyby spala v jedné místnosti s Nervózním, jistě by pak měla celou situaci pod kontrolou... Nervózní by byl u ní a kdyby se cokoliv dělo... mohla by mu pomoci. Zoufale si vzdychla, když nad její hlavou zabzučela žárovka. Musela jednat, nemohla už čekat... a tak se nakonec rozhodla pro možná tu nejriskantnější věc v životě...



"Nervózní!" Oslovila ho divoce, jen co za sebou zavřela dveře. Nervózní se k ní prudce ohlédl.
"Napadlo mě, že vzhledem k tom, že je tady Simon... ten muž... no... nevadilo by ti kdybych tady dnes spala s tebou? Ustlala bych si na podlaze," zašeptala a pozorovala jeho reakci. Nervózní se zatvářil zmateně. Proč by měla Emilie spát na podlaze? Nerozuměl jejím obavám... nerozuměl ani tomu, proč se k němu chovala tak zvláštně.
"Tady v domě není moc míst ke spaní a... bože můj, všechno ti vysvětlím, ale... vadilo by ti kdybych tady byla dnes s tebou?"



Nervózní se usmál a zavrtěl hlavou.
"Dobře... já... dojdu si pro pyžamo, ano?" Vyhrkla nervózně a vyběhla z místnosti. Nervózní se za ní zahleděl. Z čeho to měla strach? Bála se snad jeho? Ptal se sám sebe a podíval se na svůj odraz v zrcadle. Lidé ho nenáviděli, ale on se necítil jako hrozba. Vnímal sám sebe spíš jako trosku podepřenou jeho zachránkyněmi... z čeho tedy mohla mít Emilie strach? Pomalu přešel až k zrcadlu a usadil se na stoličku vedle zrcadla. V ten moment jeho noha o cosi zavadila. Překvapeně se zahleděl na podlahu,  kde spatřil pomuchlané staré noviny a ve svém nitru pocítil něco známého. Zlehka je uchopil. Ten papír... v jeho mysli se zjevila bolest, která se ho snažila pohltit. Vypískl, když zahodil starý denní tisk za zrcadlo... až pak spatřil sám sebe na podlaze... něco s těmi novinami dělal... ale co? CO? Křičel sám na sebe ve své hlavě.
"Nervózní, jsi v pořádku?" Ozval se hlas. Nervózní sebou cukl a konečně procitl. Musel se pousmát, když zřel Emilii v jejím zvláštním pyžamu.



"Copak?" Zeptala se ho s úsměvem. Nervózní natáhl paži jejím směrem a ukázal na nápis v cizím jazyce. Emilie se zahleděla správným směrem a její úsměv se prohloubil.
"Vlastně je tam napsané královna šlofíků... kdysi to byla pravda, protože jsem měla více času a spánek jsem přímo milovala... Paty si ze mě kvůli tomu neustále tropila žerty... mám ho od ní... vždy dokáže dávat hodně osobité dárky," podotkla s úsměvem. Nervózní přikývl. Po bolesti v hlavě už nebylo ani památky a spolu s ní zmizel i utkvělý pocit, že tady v pokoji nechal něco, co souviselo s tou věcí na kterou zapomněl.
"Dobře, teď si tady půjčím polštář a..." Nervózní se prudce postavil a zastavil její vodopád slov tím, že ji chytil za ruku.
"Děje se něco?" Nervózní zavrtěl hlavou. Nerozuměl tomu proč by měla Emilie spát na podlaze, když byla postel tak velká. Volnou paží ukázal na lůžko a posléze na ni i na sebe.
"Počkej to... já..." Nervózní pokrčil rameny, nechápal ji. Nebyl si jistý z čeho měla takové obavy. Zmateně se jí podíval do očí.
"Já... zkrátka není úplně v pořádku, abych já... jako tvoje psycholožka... s tebou... spala v jedné posteli..." zamumlala po chvíli. Psycholožka? Co to mělo být? Vyvstaly mu další nevyslovené otázky. Zesmutněl. Znova si uvědomil svoji neschopnost ji porozumět a ta věc ho nutila se cítit zle.
"Promiň Nervózní... příliš tě teď zahlcuji... ale..." v ten okamžik zahlédla v jeho očích něco zvláštního. Nervózní se tvářil skutečně sklesle. Opravdu byl tak děsivou hrozbou? Opravdu přiměl ženu, které věřil nejvíc na světě se vedle něj cítit zle? Emilii se tak chvílemi zdálo, že se snad i rozpláče. Pevněji stiskla jeho dlaň. Nervózní byl jako velké dítě... nemohl rozumět pravidlům pokud by mu je složitě nevysvětlila. Ani tak si však nebyla jistá, zda bylo něco takového v jejích silách.
"Dobře... já... vejdeme se tam," vydechla pevně. Nervózní si ji překvapeně prohlédl. Emilie uhnula jeho pátravému pohledu, pustila se jeho dlaně a zamířila do postele. Nervózní chvíli zůstal stát na místě, než její gesto napodobil. Společně tak ulehli do postele a Nervózní zhasl lampu na nočním stolku. Místnost tak pohltila tma.
"Nervózní?" Zaslechl Nervózní její hlas na protější straně postele. Zlehka se otočil k ní na bok, aby jí dal najevo, že ji poslouchá.
"Kdyby jsi cokoliv potřeboval, strč do mě, ano?" Nervózní si nebyl jistý, co by měl potřebovat, ale i tak prudce vydechl na souhlas.

Za nějakou dobu, tak Nervózní zaslechl z vedlejší strany postele tiché oddechování. Několikrát zamrkal do tmy a přetočil se na záda. Hlavu však nadále nechával otočenou směrem k Emilii. Bylo tak zvláštní vedle někoho ležet. Stalo se mu to už někdy? Ptal se sám sebe, ale nebyl si jistý. Zlehka si pročísl krátké vlasy, když se jeho společnice pohnula, přetočila se k němu a zalehla část jeho tělo tím svým. Nervózní šokovaně zachrčel a volná paže mu zůstala viset ve vzduchu. Emilie se přitulila k jeho rameni a vydala nesrozumitelné zvuky. Nervózní se prudce nadechl. Měl pocit, že mu srdce vypadne z hrudi. Proč ho Emilie zalehla? Napadlo ho a zlehka se dotkl jejího ramene. Emilie se ale neprobudila místo toho ho jednou paží objala kolem pasu a více přisunula svoji hlavu k jeho krku. Nervózní zalapal po dechu, když ucítil jak mu začínají hořet tváře. Co se to se mnou děje? Ptal se sám sebe nešťastně, když si začínal pomalu uvědomovat zvláštní pocit, který se začal rozlévat jeho nitrem. Zlehka se zahleděl na Emilii, ze které viděl jen špičku jejího nosu a pocuchané, polorozpuštěné dlouhé vlasy, které se mu ve špatném úhlu dostávaly do obličeje. Zakuckal se. Emilie cosi zamumlala a konečně ho osvobodila ze svého sevření a otočila se k němu zády. Nervózní tak zůstal ležet na zádech a několik krátkých vteřin hleděl do stropu. Co se to děje? Ptal se sám sebe a pokusil si utřídit myšlenky. Bláznil snad už? Proměňoval se snad v toho démona za kterého ho všichni měli? Frustrovaně vydechl a otočil se k Emilii zády. Za delší dobu se mu také podařilo usnout...



...a když znova otevřel oči, uvědomil si, že je to tentokrát on, kdo narušuje osobní prostor své zachránkyně. Pažemi objímal její pas a tiskl jí ke svému hrudníku jako plyšového medvídka. Rozespale zamrkal. Bylo tohle v pořádku? Ptal se sám sebe. Emilie se v jeho náruči zavrtěla a on pochopil, že ano. Cítil se najednou neobyčejně poctěný, že může ležet v posteli s jedinou osobou, která ho hned neodsoudila... která se mu rozhodla věřit ačkoliv jí on sám nemohl dát nikdy jistotu, co se z něj nakonec vyklube. Chtěl bych být pro tebe dobrým člověkem... Zašeptal ve své hlavě a z oka mu ukápla osamělá slza. Emilie se znova zavrtěla a on ji pevněji objal a opřel si bradu o její rameno. Ať už jsem kdokoliv, nezklamu tě. Slíbil jí znova, než znova zavřel oči.


(Tady si prosím nevšímejte, že Nervózní s Emilií změnily oblečení... stalo se to kvůli Nervóznímu a jeho pyžamu, které se rozložila přes celou plochu mé obrazovky takže nešlo fotit... a když jsem ho pak převlékla do něčeho co se nerozkládalo, tak podobnou šílenost zopakovala i Emilie proto jsou tedy oba navlečení v něčem v čem jim zůstaly i polštáře pod hlavou )

Nádherné počtení! Opět jsem četla jedním dechem. Tvoje popisování detailů je tak realistické, úplně to člověka vtáhne do dané situace. Nedivím se Emílii, že nechtěla v tom pokoji spát, kdyby na mě vybafl pavouk o velikosti golfového míčku, okamžitě bych se stěhovala z baráku

Jinak jsem docela zvědavá, jestli na konci příběhu budou spolu Nervózní možná ten pocit ještě nedokáže pořádně charakterizovat, ale jsem si jistá, že brzy pochopí, že se tomu říká láska.

Těším se na pokračování.

Krásně jsi popsala nejopěvovanější lidský cit, když začíná a člověk prozatím neví, jak to vlastně pojmenovat ....

setkání s pavoukem velkosti golfového míčku by v mém případě zcela jednoznačně vyřešilo dilema, kde si ustlat. ustlala bych si 'na prkně'. Emilia dopadla o poznání lépe, naštěstí

Díky holky za moc milé komentáře


74.část - Rána mohou být složitá

Občas se nám může zdát noc nekonečná, ale někdy je ráno blíž než se může zdát...



V časných ranních hodinách se tak Simon probudil s Patricií v náručí. Sám pro sebe se musel usmát. Tohle měla být jeho svatební noc... takhle se měl vzbudit s Alicií... přesně takhle, ale nestěžoval si, že na jeho hrudníku odpočívala jiná žena, spíše naopak. Pevněji semkl Patricii a začal jí vískat ve vlasech. V ten moment si přál jediné, aby daný okamžik trval věčnost... toužil po tom, aby tohle všechno mohlo pokračovat, aby skutečně dostal šanci na štěstí, které už dlouho necítil.
"Paty..." zašeptal. Patricie se zavrtěla.
"Hmm?" Vydechla aniž by otevřela oči.
"Budeme muset vstávat... nebo spíš já..." odvětil tiše.
"Ne... nikam tě nepustím," zamumlala a více kolem něj omotala svoje paže. Simon se zasmál.



"Paty... jestli mě nepustíš... brzy nás někdo navštíví..."
"A kdo?" Pronesla mlhavě.
"Můj bratr třeba... Paty... musím si jít promluvit se svým dědou..."
"Proč?"
"Protože nemohu nechat věci takhle otevřené, pokud jsem se rozhodl bortit stěny, pak se nesmím bát bouracího kladiva... nemohu jen tak utéct jako zbabělec... musím se postavit všemu jako muž... jako Margison, slyšíš mě?"
"Ano, ale mě nemusíš nic dokazovat... pro mě jsi úžasný už teď..." Simon se zasmál.
"Ty můj snílku, věci nejsou tak snadné..."
"Proč?"
"Prostě nemohu jen tak utéct a čekat, že se nic nestane... každé rozhodnutí má svoje důsledky a můj děda určitě nebude jen tak sedět a čekat... bude chtít vědět, proč jsem udělal ostudu rodině a utekl jsem z vlastní svatby... musím se mu postavit a vše mu vysvětlit..."
"A co mu chceš vlastně říct?" Pootevřela oči Patricie a zahleděla se do jeho modrých duhovek.
"Budu muset hodně improvizovat, ale neboj se... udělám vše pro to, abyste ty ani tvoje sestra netrpěly... poradím si..." zašeptal, políbil ji na čelo a zlehka ze sebe sundal její paže.
"Nee..." zaprotestovala Patricie a objala jeho hřejivý polštář. Simon se znova zasmál a sebral ze země svoje oblečení. Zmateně se zahleděl na drahý oblek a usoudil, že se nemůže po městě pohybovat ve smokingu. Později si tak navlékl jen košili s kalhotami, aby dodal obleku alespoň nějakou ležérnost. Patricie ho při tom s úsměvem pozorovala a stále nemohla uvěřit, že je tenhle muž v jejím malém růžovém pokoji. Simon tak zamířil k zrcadlu a pokusil se svým vlasům dodat nějakou vážnost. Patricie mezitím vytáhla nohy z postele, navlékla se do županu přehozeného přes okraj postele, přistoupila ke svému milému a přimkla se k němu.



"Víš, že jsi moc hezký?" Simon se zasmál. V ten moment si uvědomil, že se ještě nikdy nesmál tak často.
"To ty jsi krásná... nechápu, kde na tyhle věci chodíš..."
"Ale... snad mi nechceš naznačit, že sis nevšiml jak působíš na ženy?"
"Mám dojem, že si tvoje krásná hlavička představuje samé blázniviny..." odvětil pragmaticky.
"Je to pravda! Myslíš, že jsem si nevšimla jak po tobě pokukují zaměstnankyně?"
"To je jasné proč, jsem jejich šéf," podotkl pevně.
"Víš co si myslím?" Simon se usmál.
"To opravdu nevím, většinou je těžké přijít na to jaká nerozumnost ti přišla na rozum," vydechl se škádlivým tónem. Patricie ho letmo plácla po paži.
"Nebuď na mě zlý! Chtěla jsem jen říct, že většinu času působíš jako jako mimořádně moudrý muž... ale já vím... jsem si jistá, že sis nikdy nevšiml, jak snadno by jsi mohl ovládat davy žen jen pouhým úsměvem..."
"Ty víš, že se moc neusmívám," vydechl.
"To se brzy změní! Věř mi, že tě nenechám se jen tak mračit celý den!" Simon se znova zasmál a přetáhl si ji před sebe.



"Tomu věřím... jsem si jistý, že mě z tebe budou brzy bolet všechny obličejové svaly..." podotkl se šibalským úsměvem.
"A to je dobře! Brzy dostaneš novou přezdívku..."
"Jsi vážně snílek... pořád nechápu jak je možné, že někdo jako ty našel zalíbení v někom jako jsem já... jsme tak rozdílní..."
"To ano, ale vždycky přeci platí, že protiklady se přitahují, nebo ne?"
"To se sice říká, ale ne vždy to platí... vzpomeň si na mě a Alicii..."
"No vy dva se snad ani nedáte porovnat," zašeptala.
"Co sis o mě myslel, když jsi mě viděl poprvé?" Pronesla tiše po chvíli.
"Že jsi nezodpovědná, čas mrhající osoba, která mi přidělá jen samé starosti," odvětil popravdě.
"To není pravda!" Oponovala mu. Simon se zakřenil a objal ji kolem pasu.
"Popravdě časem se můj názor na tebe změnil... nyní si pořád myslím, že jsi praštěná a že ti občas nebudu rozumět, protože zkrátka všechno beru doslova... ale jinak se už moc těším, jak budeš mrhat mým časem," Patricie se k němu prudce otočila.
"Tak teď nevím jestli tě mám praštit nebo políbit," zvolala.
"Rozhodně hlasuji pro druhou variantu."
"To by se ti tak líbilo! A víš co jsem si myslela já?"
"Jen povídej."
"Nejdříve mě okouzlil tvůj uhlazený vzhled... byl jsi jako princ z pohádky, když ses zjevil v restauraci. Byl jsi tak klidný a zároveň... tak zamračený a na první pohled chladný... působil jsi jako suchar a konzerva... jako někdo kdo má na lednici seznam pravidel přes který nejede vlak," vydechla pevně. Simon se zasmál jejím slovním obratům.
"S těmi pravidly ses trefila, akorát jsem je neměl na lednici, ale tady," zaťukal si na hlavu.
"Suchar možná jsem, ale konzerva nikoliv," oponoval jí s úsměvem.
"Co máš pořád proti té konzervě?"
"Nemohu být konzervativní, protože kdybych byl... pak bych rozhodně neutekl od oltáře a nebyl tady s tebou... dokážu se smířit s označeními, které na mě sedí, ale s jinými ne..."
"No, ale já tu konzervu v tobě pořád vidím... jsi tak loajální... vždy se snažíš dodržet svůj slib... za každou cenu..."
"Ani to už neplatí..."
"Takže toho lituješ?"
"Nikdy bych nemohl litovat toho, že jsem s tebou... i kdyby to mělo být jen na chvíli... chci aby jsi věděla, že nezáleží na tom kolik času s tebou strávím, protože si jsem jistý, že každá vteřina s tebou bude mít smysl... proto máš od teď veškerý můj čas, až na příštích pár hodin které strávím se svým dědou a jeho vztekem," podotkl s úsměvem. Patricie zesmutněla.
"Víš, když mi říkáš tyhle věci... zní to hezky, ale přijde mi, že mě jednou opustíš..."
"Paty... neodejdu z tvého života pokud mě o to nepožádáš nebo..." Patricie mu prudce zakryla ústa dlaní.
"Tu druhou variantu ani nahlas nevyslovuj!" Simon opatrně sundal její ruku ze svých rtů a otočil se k ní čelem.



"Dobře... ale chci aby jsi ještě věděla, že pokud se pro něco rozhodnu... je těžké mě donutit uhnout z mého rozhodnutí... zkrátka, existuje jen málo věcí, které mě to donutí udělat... a já už si vybral... zvolil jsem si tebe, chápeš?" Mrkl na ni. Patricii se zaleskly oči.
"Měl bych už jít... dostanu od tebe polibek na rozloučenou?" Patricie zamrkala, najednou se zdálo jako kdyby zkameněla.
"No dobře... když mi nechceš dát pusu tak..." ani to nestačil doříct, když ho Patricie sevřela...



...a přitiskla své rty k těm jeho tak pevně, že mu pomalu nedala prostor k dýchání. Po chvíli se od ní Simon se smíchem odtrhl.



"Páni! Jestli budou všechny tvoje polibky na rozloučenou vypadat takhle tak už opravdu nikdy nikam nepřijdu včas!"
"To mi vůbec nepřekáží," podotkla a znova se k němu přitiskla. Simon se od ní po chvíli na krátkou vzdálenost oddělil.
"Jsi hrozná pokušitelka... narušitelka morálky a povinností... potížistka, která mi rozvrátila můj řád," zasmál se.
"Vadí ti to?" Vydechla s rudými tvářemi. Simon nasadil jeden ze svých rozpustilých úsměvů, když ji zalomil ve své jediné taneční pozici kterou uměl.
"Absolutně ne... to že jsi mi zničila můj perfektně nalajnovaný život byla ta nejlepší věc, která mě mohla potkat... a za to tě miluji, ty můj snílku..." zašeptal.
"A já tebe," zmohla se na odpověď...



...než se k ní Simon sklonil. Za nějakou dobu se tak od sebe oddělili. Simon od ní odstoupil a věnoval jí úsměv.



"Ani nevíš jak rád bych zůstal... ale teď musím jít... ale slibuji ti, že se vrátím brzy..."



"Opravdu?" Simon přikývl.
"Dobře... tak tě asi půjdu vyprovodit..." vydechla smutně. Simon se na ni dlouze zahleděl...



...než natáhla paži k její dlani a sevřel ji ve své.
"Jen pojď," vydechl něžně.



"Budeš mi hrozně chybět!" Zvolala, když byli dole. Simon se znova zasmál.
"Ty mě taky... ahoj za chvíli, ano?"
"Hlavně se nenech šikanovat," zašeptala nejistě.
"Neboj se, Paty..." Zlehka ji políbil na čelo, než vykročil z domu.

A aniž by někdo z nich tušil...



...se v horním patře pootevřely dvě oči. Emilie se chvíli dívala do stropu, než si uvědomila, kde se nachází. Po chvíli zaregistrovala zvláštní zátěž na jedné své části těla.
"Pa..." chtěla vyřknout jméno své sestry, než vytřeštila oči.
"Nervózní!" Vyhrkla. Nervózní prudce otevřel oči a oba se posadili. Chvíli si tak měřili jeden druhého jako naprostého cizince.
"Já..." vykoktala Emilie. Nervózně si přitáhla culík a rychle vstala z postele. Nervózní opatrně vytáhl nohy z postele a postavil se na chladnou zem. Pomalu tak přestoupil ke své zachránkyni a zahleděl se jí do očí. Opravdu jí tak děsilo, že se probudila vedle něj? Emilie prudce rozhodila rukama, ale z jejích rtů nevyšla ani hláska. Nervózní se zatvářil smutně.



"Já... půjdu teď zjistit... zjistit... jestli už je Simon pryč... jestli se vypařil... chci říct odešel... aby jsi tady nemusel trčet... být zavřený... a půjdu si pro oblečení... a taky snídaně... chci říct půjdu udělat snídani... já... už musím..." vykoktala svůj zvláštní monolog, než prkenně vyšla z pokoje. Opravdu se jí to nezdálo? A jak vlastně moc bylo špatné, že se probudila s Nervózním v objetí? Ptala se sama sebe a promnula si spánky.

Obě děvčata zjevně prožila krásné až překvapivé ráno

Parádní díl! Simon s Paty jsou vážně rozkošní, budu se opakovat, ale hrozně jim to přeju!:) Tyhle začátky ve vztahu jsou vždy top.
Jinak pro Emílii zdá se to byl lehce šok , no uvidíme, uvidíme!

Díky holky


75.část - Ostuda rodiny

Emilie zůstala chvíli stát na chodbě, než zaslechla z koupelny zvuky. Zanedlouho tak mohla spatřit svoji sestru.



"Paty!" Oslovila ji a vyšla jí vstříc.



"Už je Simon pryč?"
"Ano... jsem tak neuvěřitelně šťastná, sestřičko!" Vyhrkla a vrhla se jí do náruče.



Emilie se zasmála.
"Mám z vás dvou radost... jen doufám, že už se znova nezopakuje to co prováděl... protože jestli tě znova pošle k šípku..." Patricie se od ní odklonila a věnovala jí nevěřícný pohled.
"To by mi neudělal, jsem si jistá. Miluje mě jako já jeho! Je to neskutečné! Řekl mi, že už budeme spolu. Ach Emilí... nikdy jsem si nemyslela, že to mezi námi takhle dopadne... myslím, že už jsem konečně našla toho správného muže! Tak moc bych si přála, aby tě potkalo něco podobného!" Zvolala se zářivýma očima.
"Jsou věci, které nejdou přesně naplánovat, Paty. Navíc aktuálně ani nikoho přímo nehledám," pokrčila rameny Emilie.
"Ale to je špatně! Možná by jsi mohla nechat chvíli Nervózního samotného a někam vyrazit. Mohli bychom zkusit místní kluby, co na to říkáš?"
"Abych potkala magory jako byl kamarád Andyho? Nebo snad nějakého mimozemšťana? Ne, Paty... nebudu zbytečně ztrácet čas... teď mě Nervózní potřebuje, musím věnovat většinu svého času jemu..."
"Ale co když to bude trvat ještě věčnost? To budeš pořád sama?"
"Paty, nemusím se do ničeho hrnout jako blázen. Teď na to opravdu nemám ani myšlenky... a Simon... přijde ještě dneska?"
"Ano, šel si promluvit se svým dědou... dělám si o něj starosti, ale chápu, že to musel udělat. Doufám, že na něj nebude moc zlý..."
"V to doufám taky, nerada bych abychom na sebe moc upozornili, Paty... jestli nás začnou lidé na ulici pronásledovat kvůli tvému vztahu se Simonem, tak se máme na co těšit... chudák Nervózní..."
"Ale vždyť Nervózní je pořád zavřený doma! Zdá se mi to, nebo pořád myslíš jen na něj?"
"Musím na něj myslet, Paty. Nikdo ho nesmí vidět a kdyby nám každý den vystávali před domem novináři... možná sem není tolik vidět, ale nelíbí se mi to. Nervózní by se musel držet dál od všech oken, takže by musel zjevně nocovat asi v chodbě... pro jeho terapii potřebuji, aby měl alespoň částečnou svobodu, pokud se to dá tak nazvat... a ne že bude po domě chodit s papírovým pytlem na hlavě, kdyby se náhodou pohnula záclona," zamručela.
"Nesmíme být paranoidní... venku nikdo není," zašeptala Patricie.
"Možná teď... ale... uvidíme s čím přijde Simon... teď půjdu připravit snídani, ano?"
"Dobře, obléknu se a pomůžu ti..." vydechla Patricie, než se obě sestry rozešly.

Mezitím Simon dorazil před sídlo Margisonů. Chvíli tak hleděl na známý honosný dům a uvažoval co ho čeká. Později tak vykročil k domu, když se ze dveří vyřítil jeho bratr a okamžitě ho sevřel v náručí.



"Simone! Jsem tak rád, že jsi tady!" Vyhrkl nadšeně. Simon se od něj odklonil.
"Co děda?"
"Myslím, že bychom to neměli řešit tady..." vydechl spiklenecky a rozhlédl se. Simon jeho gesto napodobil, ale kromě opuštěné silnice neviděl vůbec nic. Společně tak vkročili do chodby.



"První co ti chci říct je to, že i když je děda vzteklý jako malé děcko, tak já jsem na tebe naopak hrdý, bráško! Konečně jsi udělal něco pro sebe, zatraceně! To bych měl někam zapsat!" Zvolal nadšeně. Simon mu věnoval lehký úsměv.
"Stefane... takže děda má vztek..."
"Ano, ale to se dalo čekat... měl jsi to tady vidět včera... doslova nás zasypali novináři... všichni chtěli vědět co se stalo... a děda je vyrazil takovým způsobem, že bych se ani nedivil kdyby se někdo z nich odvážil na něj tentokrát podat žalobu, což by bylo samozřejmě zcela zbytečné..."
"Byl hrubý?"
"Hrubý?! To je slabé slovo! Řekl jim, že by se měli starat o svůj život a pokud nás prý nenechají na pokoji, tak je zažaluje takovým způsobem, že budou muset platit i za vyjití z vlastního domova! Byl trochu šílený... no a ty další výhrůžky raději ani nebudu opakovat," dodal se smíchem.
"Tohle není moc vtipné, Stefane..."
"A proč by nebylo? Starouš ještě nikdy takhle nevyváděl, což znamená, že by jsi možná mohl mít chvíli klid, než se tě ostatní pokusí svléct z kůže... a tím myslím hlavně Vegovi... to byla taky scéna... chvíli to vypadalo, že na tebe někoho pošlou a... no nebudu to raději domýšlet... ale děda mu něco řekl a to něco ho přimělo odejít se staženým ocasem s domu i se svojí podařenou rodinkou..."
"Co mu řekl?"
"To nevím, ale asi to bylo důležité... a znáš Elisu de la Vega?"
"Elisu? No něco jsem o ní slyšel... je to sestřenice Alicie, ale nikdy jsem ji neviděl... Alicie mi o ní kdysi řekla, že je zvláštní a nikdo ji nemá rád, ale nevím kolik z toho byla pravda, Stefane... proč se na ni ptáš?"



"Včera jsem ji viděl a musím říct, že má sice podivný módní vkus, ale jinak... nepřijde mi strašná... možná bych ji mohl oslovit, co na to říkáš?"
"Proč by jsi to dělal?" Stefan se zasmál.
"No tak mysli, bráško... restaurace... já jsem Margison a ona je Vegová... už víš?"
"Stefane, dřív než se zase pustíš do nějakých pitomostí, by sis měl nejdříve ujasnit do čeho se chceš namočit a..." Stefan ho přerušil.
"Jasně, taťko... nestresuj se! Tentokrát to nepokazím, Simone! Jsem starší, moudřejší a dnes ráno se mi podařilo prodat jedno vylepšení na auto!"
"Z toho mám radost, ale... to co mi naznačuješ..."
"Neboj, nejdříve využiji naše temné stoky abych si ověřil, proč má být ta žena s kočičíma očima tak divná, jo?"
"Jaké temné stoky? O čem to mluvíš?"
"Už jsi zapomněl? Říkají o nás, že víme všechno... poradím si a teď pojď za tím vzteklounem... budu ti krýt záda..."
"Stefane, jestli se dostaneš do průšvihu, tak..."
"Neboj se! Mysli teď raději na našeho starouše..." poplácal ho po zádech a společně vykročili k hlavnímu salonu,...



...kde nalezli Erika Margisona. Starý muž se zdál na první pohled jako socha. Fakt, že byl živoucí bytostí dával najevo jen jeho hrudník, který se v pravidelných intervalech zvedal a klesal.
"Věděl jsem, že přijdeš, Simone..." ozval se jeho ledový hlas. Simon se zhluboka nadechl a přistoupil k němu blíž.
"Ahoj dědo..." oslovil ho. Erik mu věnoval chladný pohled a postavil se.
"Přišel jsi mi říct ahoj? Uvědomuješ si jakou hroznou ostudu jsi nám udělal? Celé město si o nás teď povídá! Jenom kvůli tobě a tvému zbabělému útěku od oltáře! Zachoval jsi se jako naprostý idiot!" Osočil ho zlostně.



"Omlouvám se dědo, ale nemohl jsem jinak... nemohl jsem se s ní oženit..."
"Nikdo tě k tomu přímo nenutil! To je kvůli té hloupé závěti! Kdyby jsi všechno nechal na mě..."
"Pak bychom přišli o všechno, včetně restaurace!"
"To je nesmysl! Stejně po mě jednou všechno zdědíte! Jsi zatracený hlupák a mizera! Jak se jmenuje ta potvora, která v tobě zlomila tvoji oddanost k našemu jménu?!" Zakřičel mu do tváře.
"Proč si myslíš, že za to může žena?!"
"Protože to tak je vždy! I tvůj otec byl obyčejný hlupák, který podlehl první sukni, která prošla kolem... a ty... doufal jsem, že jsi jiný... ale jsi stejný... jsi naprostý pitomec! Stydím se za to, že jsi zrovna ty můj dědic!" Zakřičel mu do tváře. Simon v sobě pocítil bolest, která ho přiměla nasadit masku ledového krále. V ten okamžik si byl děda s vnukem podobní jako vejce vejci.
"A já se stydím za to, že musím jednat s člověkem, který ignoruje pocity ostatních!"



"City jsou pro hlupáky! Jak myslíš, že jsme se dostali k moci? A proč si myslíš, že upadáme?! Je to kvůli tvému otci a vám dvěma! Je to ostuda! Nikdo nás už nebude brát vážně!"
"Pořád mluvíš jen o ostatních, ale co my? Zajímal jsi se někdy o mně a Stefana?! Nikdy tě nezajímala naše přání, vodil jsi nás jako loutky!"
"Protože jste oba hlupáci! Beze mě byste byli už dávno ztracení!"
"Jsme dospělí a umíme si poradit!" Oponoval mu směle. Stefan je mezitím pozoroval jako tenisový zápas. Obě ruce měl zaťaté v pěst, ale tentokrát se rozhodl mlčet... aspoň prozatím.
"Vážně? A ty si myslíš, že útěk od oltáře značí tvoji dospělost?! Jsi blázen! Ale víš ty co? Od teď si budeš muset poradit sám... okamžitě zmiz z mého domu!" Bylo to jako kdyby Simona někdo opařil vařící vodou.
"Dobře, poradím si..."
"Neporadíš... garantuji ti, že dopadneš jako Stefan a přilezeš bez jediného simolenonu... nebudeš mít nic... okamžitě vyklidíš byt..."
"Nemůžeš mě vyhodit z bytu!"
"Ale mohu! Ta budova je moje! Budeš pykat za svoje chyby, aby jsi mohl dospět a znova se stát mužem hodným našeho jména! A zároveň opustíš i tu zatracenou restauraci... v tomhle městě si ani neškrtneš o to se postarám!"
"TAK MOMENT!" Ozval se Stefanův silný hlas. Oba muži se na něj otočili. Stefan rázným krokem předstoupil před svého dědu.



"Můžeš Simonovi sebrat cokoliv, ale restauraci nikoliv... ta je pokud si dobře vzpomínám, stále napsaná na nás dva a JÁ CHCI, aby tam Simon pracoval!"
"Jak se opovažuješ!" Vyjel na něj vzteky rudý Erik. Simon se postavil ke svému bratrovi.
"Stefan má pravdu. Ta restaurace nám patří než vyprší lhůta pro splnění podmínky... což činí odhadem dva měsíce," podotkl pevně.
"A vy si myslíte, že vás dva měsíce v té díře spasí?! Dobře... dělejte jak myslíte... a ty Simone, zklamal jsi mě..."
"Ty mě taky! Vezmu si z bytu svoje věci...."
"Počkej, on tě přeci nemůže vyhodit z tvého bytu!" Vyhrkl Stefan.
"Nebudu se doprošovat, zvládnu to... sbohem..." procedil ledově a pevným krokem vyšel ze salonu se Stefanem v patách.
"Bráško! Nemůžeš žít jako bezdomovec! Já to znám... znám ten pocit, když se nemáš kam trhnout... a ti lidé tam venku... všichni tě znají... nechci, aby jsi..." Simon ho přerušil.
"Neboj se o mě... najdu řešení a zavolám ti..."
"Počkej, půjdu s tebou!"
"Ne, ty musíš zůstat tady... potřebuješ být pod ochranou našeho dědy..."
"To myslíš vážně?!"
"Nezapomeň na ty peníze co dlužíš... a ti lidé... zůstaň tady, bude to lepší," pokusil se ho ujistit klidně. Stefan zavrtěl hlavou.
"Pak mi ty slib, že nebudeš spát někde na lavičce, ano? Znám spoustu lidí, kteří nemají rádi tebe jako dědice Margisonů a pak si jsem plně jistý, že by to udělalo radost i Vegovým..." zvolal naléhavě. Simon mu věnoval smutný úsměv a chytil ho za rameno.
"Mám tě rád, bráško. Zavolám ti, ano? Teď zajdu do bytu pro svoje věci..."
"Buď opatrný, jo? Na blbosti jsem tady já..."
"Jasně Stefane, měj se..." zašeptal, než vyšel ze dveří. Stefan za ním zaklapl a opřel se o vchod. Někdy se cítil tak bezmocný... tak malý a nicotný... zavřel oči a vztekle bouchl pěstí do dveří. Takhle to nemohlo skončit... dokázal se smířit se svým pádem, protože si za něj mohl sám, ale Simon? Vždy byl tak oddaný... tak loajální... a nyní měl být vláčen v bahně? Otevřel oči v nichž se mu odrážel nahromaděný vztek. Bylo na čase, aby začal jednat a v ten okamžik si byl jistý čím by měl začít.

Jo, jo, není nadto, hádat se se starším člověkem, který si myslí, že ví všechno nejlíp a všude byl nejmíň dvakrát ... Dobrý díl, opravdu jak ze života !

Úplně jsem zapomněla okomentovat . Docela smutné, ale dalo se něco podobného očekávat od člověka, kterému jsou city ostatních ukradený. Jsem zvědavá, jak si Simon poradí a jestli mu Stefan pomůže a hlavně Paty, že by se nastěhoval k nim?

Moc děkuji holky

Jani, no možná jsi trefila myšlenkové pochody jedné postavy


76.část - Nebezpečný nápad

V domě sester Dvořákových mezitím vše zapadlo do normálních kolejí...



Emilie využila volného času i dne a pustila se do přípravy svačiny...



kterou po dlouhé době prožili všichni společně...



...později tak všichni skončili u svých koníčků. Patricie nad rozečtenou knihou a Emilie?



Ta si střihla partičku šachů s Nervózním.
"Nechápu jak je možné, že mě vždy porazíš..." pronesla se smíchem, když se jejímu mlčenlivému společníkovi podařilo po několikáté sesadit jejího krále. Nervózní pokrčil rameny. Nebyl si jistý, jak ví jak na to. V hlavě se mu vždy jen ozval ten přátelský hlas, který mu v minulosti radil, jak na taktiku, ale netušil kým ten hlas byl. Mohl to být snad jeho otec? V ten moment se mu před očima zjevil záblesk ze snu, který zapomněl. Zmateně semkl víčka k sobě, když jasněji spatřil temnou postavu... jsi můj syn... šeptal podivný mrtvolný hlas. Nervózní sebou prudce cukl a otevřel oči.



"Jsi v pořádku?" Zeptala se ho zmateně Emilie, když si všimla jeho rozrušení. Nervózní sebou znova trhl a zahleděl se jí do očí. Co to bylo za divnou osobu v jeho hlavě? Znal někoho tak zvláštního? Mohl takhle vypadat jeho otec? Ptal se sám sebe a otřásl se. Něco v něm... téměř neslyšný tenký hlas mu napovídal, že ne... že se mu to jen zdá... že to tak není... ale nebylo to spíš tak, že si to přál? Že nechtěl, aby byla ta téměř nelidská, rozmazaná silueta s děsivým hlasem jeho otec? Promnul si spánky a jednou dlaní se chytil hrací desky. Emilie zamrkala a natáhla se přes čerstvě naskládané figurky pro jeho zaťatou paži.
"Nervózní..." pronesla jemně. Nervózní zamrkal a znova se jí podíval do očí. Z nepochopitelného důvodu ho její pohled a něžný hlas uklidňovaly, zalapal po dechu a pokusil se o úsměv.
"Máš strach?" Zeptala se ho tiše. Nervózní přikývl... nechtěl jí lhát, jak by také mohl? Ani nevěděl, jak se to dělá... a ve svém nitru se obával toho, co se jeho vlastní já natolik bálo, že se to rozhodlo pohřbít v jeho duši. Co se jen mohlo stát až ty démony pustí ven? Nebyla ta podivná děsivá kreatura v jeho mysli jen odrazem jeho skutečného já? Co když byl skutečně zlý... co když po probuzení jeho vzpomínek zničí všechny na kterých mu nyní záleží? Co když za sebou nechá spoušť? Kladl si zoufalé otázky. Emilie pevněji sevřela jeho napjaté prsty, až se jí podařilo je odpojit od kraje hrací plochy. Vlastním loktem pak shodila na zem několik figurek.
"Věřím ti, Nervózní," zašeptala, jako kdyby mohla číst jeho myšlenky. Ale zasloužil si to? Nyní věděl, že je neškodný, ale jaký byl doopravdy? Se smutným výrazem přikývl. I on jí důvěřoval a pevně doufal v to, že jeho skutečné já nebude krutý člověk. Pokusil se o drobný úsměv.
"Zvládneme to," ujišťovala ho. Nervózní se zhluboka nadechl a znova přikývl.
"Chceš ještě hrát nebo mi chceš napsat, co cítíš?" Nervózní ukázal na šachy a věnoval jí váhavý pohled. Prozatím jí nechtěl povědět o té podivné osobě, která se mu před chvílí zjevila v hlavě. Třeba to ani nebyl člověk... třeba... třeba... Emilie si znova všimla, že se začíná ztrácet ve svých myšlenkách.
"Dobře, promluvíme si o tom až dohrajeme tuhle partičku, ano? Myslím, že by ti to pomohlo... nemusíš se bát mi říkat různé věci, věříš mi?" Nervózní jí dal znova najevo svůj souhlas.
"Dobře... takže později..." vydechla tiše, než uchopila ze země figurky a umístila je zpět na hrací plochu.
"Teď už můžeme začít," vydechla s úsměvem, když se z venčí ozval zvonek. Nervózní sebou cukl.
"Kdo..." zmohla se na jediné slovo Emilie, než spatřila svoji sestru, která vyběhla z gauče jako kdyby do ní někdo uhodil.
"To je Simon!" Ozval se její hlas, když skrz okno spatřila svého milého. Emilie se prudce postavila a Nervózní ji následoval.
"Pozvu ho dovnitř," oznámila jim Patricie jen co se její chodidla dotkly dřevěné podlahy v chodbě u šachovnice.
"Dobře... ale dej mi vědět až odejde, zavřu se s Nervózním v pokoji nahoře a Simon... myslím, že víš, že se tam nemůže objevit..."
"Simon není žádný slídil... jsem si jistá, že i kdyby dostal možnost se tady volně pohybovat, tak by nikdy nepřekročil práh místnosti, o které jsem mu řekla, že je tvým pokojem," zvolala pevně.
"Fajn, pojď Nervózní..." vydechla a společně se vypravili do horního patra.

Patricie se mezitím vydala před dům...


(jen poznámka, tady vidíte úplně prapůvodní domek holek, který se mi podařilo zachránit   když porovnám ten, který jsem stvořila jako jeho náhradu, tak je vidět, že tenhle má vyšší střechu a maličko jinak posazené stromy... každopádně jsem hrozně moc ráda, že mohu dál pokračovat v příběhu   )



"Simone!" Oslovila ho natěšeně a vyběhla k bráně.
"Ahoj," usmál se na ni skrz mříže, když se Patricie pokusila klíčem přemluvit starý zámek k jeho funkci. Za několik krátkých okamžiků tak otevřela starou bránu dokořán.
"Simone," zašeptala jeho jméno, když k ní natáhl obě paže...



...a sevřel ji v náručí. Byl to pro něj jako instinkt. Po tom, co si musel ve stínu dědových goril zabalit svoje věci, se cítil jako zločinec. Pevněji ji semkl kolem pasu a položil ji hlavu na rameno. V ten moment pochopil něco, co Patricie již dávno... najednou se cítil doma.
"Simone, taky jsi mi chyběl," zasmála se do jeho ramene. Simon se od ní letmo odklonil a odhrnul jí vlasy z tváře. V jeho tváře se odráželo tolik emocí, že si Patricie nebyla nejdříve jistá, jak se její milý cítí. Jedinou věcí si nyní byla jistá, již nebyl ledovým králem... alespoň ne před ní. Zamrkal a až potom si uvědomila, že se v jeho očích odrážel smutek.
"Simone! Stalo se něco?" Vyhrkla nešťastně. Simon se rozhlédl.
"Hlavně, že jsem je setřásl... mohu jít dál?" odvětil jako kdyby ji neslyšel.



"Takže tě tvůj děda vyhodil z bytu?!" Zvolala šokovaně, když jí Simon vše objasnil.
"Ano, jsem tam jen jako nájemce... a můj děda je majitel celého objektu... právně by mě nemohl vyhodit ze dne na den, ale jsem si jistý, že by zařídil, abych později odešel ne zrovna přívětivým způsobem... takhle jsem si mohl zabalit všechny svoje věci..."
"Ale to nemůže! Nemůže se k tobě chovat jako kdyby jsi nebyl nikdo! Vždyť jsi jeho vlastní vnuk!"
"Děda se mě snaží potrestat, věděl jsem, že to tak dopadne... a vím, že přijde i s něčím dalším... chtěl abych opustil restauraci, ale tu mi vzít nemůže, protože je napsaná na moje a Stefanovo jméno... než uplyne patřičná lhůta..."
"Takže pak... nebudeš mít nic?" zašeptala. Simon se na ni otočil a krátce přikývl.
"To je hrozné! Jak ti tohle mohl udělat!"
"Už je takový, nikdo ho nezmění. Vím, že tím ovlivním i tvoji životní situaci, čehož lituji, ale nemohu s tím nic udělat... zatím," podotkl pragmaticky.
"Simone o mě přeci vůbec nejde! Tvůj děda se k tobě zachoval ohavně! Podobně jako kdysi k tvému bratrovi! Vždyť kdyby ti sebral i restauraci, tak by jsi byl úplný bezdomovec! Ani nepomyslel na to, jak nebezpečné mohou být zdejší ulice!" Vyhrkla zděšeně.



"Děda mě chce potrestat, ne zabít. Pak by jeho příučka nebyla zrovna moc účinná... chce abych před ním sklonil hlavu a před celým městem uznal svoji chybu, ale ani tak si nejsem jistý, zda by to hned fungovalo..."
"A ty to chceš udělat?"
"Ne, už jsem se omluvil. On byl ten který mě přiměl se rozhodnout tu podmínku v závěti přijmout... jinak bychom ji se Stefanem napadli... přeci to nedává smysl... jenže těžší soupeř v tomhle městě, kromě mého dědy, už je jen samotná smrt. Použil by všechny páky, které má k dispozici, aby nám v tom zabránil... až příliš mnoho lidí mu dluží laskavosti... je jako loutkář, který má na svých rukách navlečené obyvatele tohoto města..."



"Copak je vůbec možné, aby měl jeden člověk tolik moci? Mluvíš o něm jako kdyby to byl bůh!"
"Když máš dost peněz a vlastníš většinu zdejších podniků, pak prakticky vlastníš životy zdejších obyvatel, kteří jsou závislí na každé výplatě... vždy to tak bylo, moje rodina tohle město založila. Byli to moji předci, kteří chránili tenhle kus země a přivítali mezi námi první mimozemšťany. Lidé se nás buď bojí nebo nás nenávidí... můj děda s oblibou říká, že s námi slunce vyšlo a s námi zapadne, tím naráží na fakt, že kromě nás tří už je moje rodina prakticky po smrti," vydechl tiše.
"Ale to přeci neznamená, že bude kvůli tomu terorizovat vás dva! Už jenom kvůli tomuhle by vás měl chránit!"
"Jenže on to dělá... svým podivným způsobem... vlastně jen díky tomu, že všude rozhazuje žaloby a potápí kdejaký plátek, se k nám žádný novinář dobrovolně nepřiblíží, protože mají obavy, že by skončili na dlažbě nebo s tučnou pokutou..."
"Stejně je to všechno zvrácené," podotkla pevně.
"Možná... ale funguje to. Nyní tě chci jen uvědomit, že budu bydlet v restauraci," oznámil jí klidným hlasem.
"V restauraci?!"
"Ano, v suterénu je průmyslová sprcha a v kanceláři mám celkem ucházející pohovku... bude to jako náhradní řešení, než se mi podaří si najít nějaký podnájem."
"Ale... ale... co to ostatní? Budeš někde potřebovat žehlit košile a... nebude to vrhat špatné světlo na restauraci?" Vykoktala.
"Restaurace měla stejně vždy díky mému dědovi špatnou pověst... bylo těžké ji pozvednout a fakt, že v ní budu i bydlet jí už nemůže přihoršit," pronesl.
"Ale nebude to pro tebe bezpečné! Budeš příliš všem na očích a... myslím, že s tím nyní všichni počítají... Simone co kdyby jsi bydlel tady?" Vyhrkla bezmyšlenkovitě.
"Tady?!" Zvolal překvapeně.
"Ano... chci říct... vím, že tenhle dům se ani omylem nemůže vyrovnat tvému krásnému bytu, ale... nikdo tě tady nebude obtěžovat a nebudeš jak na stříbrném podnose pro ostatní..."
"Paty, já se nepotřebuji schovávat..."
"Před chvíli jsi mi řekl, že tě bude chtít tvůj děda potrestat... dále jsi zmínil jeho moc nad městem... nebudu se dívat na to, jak ti ničí život jenom proto, že tě chce donutit k poslušnosti... když budeš tady... tenhle dům je mojí sestry a jsem si jistá, že tě nevyhodí na ulici... je moc milá... budeš se tady s námi mít dobře..."
"Paty o tohle přeci vůbec nejde... tohle místo, je skvělé... kdysi jsem přišel na to, že i když člověk žije ve zlatě, stejně nemůže být šťastný, pokud na tom místě nejsou s ním i lidé, které miluje... protože pokud tam je jen nevraživost... pak to místo nikdy nemůže být domovem," pronesl se skloněnou hlavou.
"Pak buď tady se mnou... tady budeš doma, miluji tě," zašeptala se slzami v očích. Simon k ní zvedl oči.
"Nemohu obtěžovat tvoji sestru... je to její dům..."
"Ale jsem tady i já! A já tě tady chci! Spolu všechno zvládneme, nebojím se tvého dědy..."
"Možná bys měla. V současné době jsem pravděpodobně jeden z nejhorších lidí, které můžeš mít pod svojí střechou," odvětil pragmaticky. V ten moment se Patricii před očima zjevil Nervózní a došla jí váha jejích slov. Zalapala po dechu, ale věděla, že to nemohla vzít zpět i kdyby chtěla. Nemohla Simona nechat, aby bydlel v restauraci... nevěřila tomu místu, hlavně ne přes noc, když nedaleko bydlel Andy. Znala jeho nevraživost vůči němu a nechtěla aby mu ublížil... nebo aby mu ublížil jeho děda.
"To si nemyslím, ve městě jsou lidé s horší pověstí..." podotkla tiše.
"To ano, například Nervózní Jedinec... ale toho by si žádný rozumný člověk pod svoji střechu nevzal, protože by proti sobě poštval všechny, kteří z něj mají strach... byla by to sebevražda." Patricie se nervózně rozesmála.
"To je pravda... naprostá pravda..."
"Věřím, že vy byste nebyly tak lehkovážné... už jenom proto tady ani já nemohu být..."
"Ale Simone... ty nejsi jako on! Ty jsi... jiný... v jiné situaci..." koktala.
"To je pravda, ale moje přítomnost zde by vám mohla přihoršit a..." Patricie ho přerušila.
"Nebojím se tvého dědy a chci ti pomoct! Prosím, nastěhuj se k nám!" Zvolala a aniž by si toho všimla...



...se za jejich zády zjevila skutečná majitelka domu.
"Paty... sice bych byl tady opravdu šťastný, ale nepovažuji za správné s vámi bydlet..."
"Proč?"
"Protože je to dům tvojí sestry! Nemůže se tady jen tak objevit s kufrem a čekat, že mě přijme..."
"Ale jsi bezdomovec! A... a můj přítel! Nechci aby jsi žil v restauraci a sprchoval se v průmyslové sprše... nechci tě vidět v tak nuzných podmínkách..."
"Restaurace je celkem hezky vybavená..."
"Ale není to domov! Zůstaň tady, prosím!"
"PATY!" Ozval se za jejich zády hlas.
"E...Emilí!" Vyhrkla a otočila se ke svojí sestře.
"Dobrý den," pozdravil ji pevným hlasem Simon.
"Patricie, můžeš se mnou jít na chvíli do kuchyně?" Zeptala se jí s podivným pohledem. Patricie zamrkala, byla si jistá kam chtěla směřovat jejich rozhovor.
"Já... jasně!" Vyhrkla a prudce se postavila.
"Vy tady prosím počkejte..." procedila bezbarvě směrem k Simonovi. Ten jen přikývl, než se posadil na pohovku.

Příjemný dílek.:))
Paty mi občas přijde, jako malá speciálně v téhle situaci , chápu její nadšení, ale měla by si uvědomit riziko, že v jejich domě přebývá další osoba, o které Simon nemá ani potuchy.
Jsem zvědavá, co na to Emílie, ta, jak se zdá z jejího unáhleného rozhodnutí není nadšená.
I když možná by bylo nejlepší, aby mu už konečně řekly pravdu o Nervózním, možná by to usnadnilo pár věcí.
Jsme zvědavá na pokračování.

Opět pěkné počtení, jsem zvědavá, jak se děvčata domluví ohledně Simona !

Páťa samou zamilovaností trochu zapomněla používat svou krásnou hlavinku.. její trochu sobecké a iracionální chování zajisté shovívavě přejdeme v zájmu vývoje příběhu Simon se nejspíše o Nervózním nějakým způsobem dozví, na což se moc těším..

Díky holky jinak Patricie je maličko dětinská a to hlavně nyní, když konečně našla někoho s kým chce být... je to pro ni jako zázrak a proto o něj nechce přijít, takže tak trochu dělá věci, které příliš nedávají smysl kažodpádně to nemyslí špatně, i když to z její strany je opravdu hodně nerozumné

Jinak prosím ignorujte, že na některých fotkách mají simíci úsměv, i když se mají tvářit zadumaně nebo skoro naštvaně... někdy je složité je přimět se tvářit podle toho jak bych chtěla já ale teď už k dnešnímu kratšímu dílku...

77.část - Kompromis



"Patricie, nechceš mi proboha vysvětlit co to vyvádíš?!" Vyhrkla na ni, sotva se zavřely dveře. Patricie zesmutněla.
"Já... já... vím... ale..."
"Jaké ale? Někdy mi připadá, že nepoužíváš rozum... zapomněla jsi kdo tady s námi bydlí? Jak můžeš Simonovi nabízet, že tady může být! Co bude s Nervózním? To ho mám zavřít do skříně?!" Vyjela na ni. Patricie od ní ucouvla. Její jindy klidně vypadající sestra opravdu zuřila.
"Já... promiň... ale Simon potřebuje pomoct! Stejně jako jsi předtím pomohla ty Nervóznímu... i on je teď v nebezpečí!" Pokusila se obhájit.
"Ano? A v jakém?"
"Poštval proti sobě svého dědu a celou rodinu Vegových... takže celou místní smetánku..."
"Nemyslíš si, že je to oproti nebezpečí, kterému je vystavován Nervózní, prkotina?" Pronesla jízlivě.
"Nekřič na mě! Ty jsi mě taky tenkrát postavila před hotovou věc a ani jsi mi neřekla, že jsi ho vzala k nám! Musela jsem vás najít v posteli! Málem jsem dostala infarkt!"
"Jenže Nervózní se zhroutil na ulici! Kdybych ho tam nechala ležet, byl by dávno mrtvý! Ti lidé venku by ho vynesli v zubech! Jen si vem jak dlouho mu trvalo, než se z toho vzpamatoval... vždyť několik dní hlavně prospal v horečkách! Čert ví, co mu ti blázni dali! V ten okamžik šlo o záležitost mezi životem a smrtí... a ty víš, že bych si nikdy nevzala na svědomí něčí smrt... stačí co si o našem bratrovi myslí v Krasohlídkově! Nehodlám si pokazit nový začátek něčím takovým!"



"Už takhle ho máme zničený! Místní nás rozdrtí až se to dozví!"
"A právě kvůli tomu se snažím, aby Nervózní získal své vzpomínky a mohl se jim postavit! Ale tím, že ho zavřu v pokoji, kde nebude mít možnost ani jít na wc... z něj udělám vězně! Potřebuji aby měl alespoň částečnou volnost... pomáhá mu dělat věci, které mu připomínají minulost... hraní na klavír, šachy... nemohu ho zamknout v pokoji... víš co se stalo včera po dobu co byl nucený být zavřený v pokoji?"
"Co?"
"Našla jsem ho na podlaze! Něco se mu zdálo, ale zapomněl to! To už se dlouho nestalo... kdyby... kdyby byla jedna z nás s ním... možná bychom se něco dozvěděli, ale takhle... muselo to být důležité... musela to být nějaká věc, která ho tíží... a možná to byl i klíč k jednomu z jeho bloků, ale takhle nevíme nic!"
"Počkej, ale za tohle nemohu já! To se mohlo stát kdykoliv... mluvila jsi o tom s ním?"
"Pokusila jsem se... nic si nepamatuje... sice ví, že něco zapomněl, ale neví co... tvrdí, že cítí prázdnotu, když si na to pokouší vzpomenout..."
"Tak ho zkus zhypnotizovat!"
"Už jsem ti jednou říkala, že to nejde! Nervózní má hrozně moc bloků... neschopnost mluvit... ta nehoda, co se mu stala... strach z jeho vlastního jména... zásah Kádinkových... to téměř středověké léčení, co na něm prováděli... kdo ví, co by se stalo, kdybych se to z něj pokusila vytáhnout takhle přes násilí... možná by to bylo dobré, ale vzhledem k tomu v jakém stavu se nachází jeho psychika... nechci, aby se zbláznil... proto ho nechávám být... mluvím s ním a věnuji se mu... ukazuji mu staré fotografie ve snaze, že mu to něco připomene a vím, že jsem blízko... Paty, poslechla jsem tě, když jsi mě přemlouvala, abych nejela do Větrnova, proto mě nenuť tady přijmout Simona, když se musím především starat o Nervózního, kterého každý nenávidí," vydechla unaveně.
"V jakém stavu je jeho psychika? V poslední době... vypadal vždy tak spokojeně..." zašeptala překvapeně.
"Paty, Nervózní se chová jako velké dítě, ale uvnitř je zlomený... proto stále nemluví... bojí se být sám sebou, možná proto nepřijímá svoje skutečné jméno, protože mu připomíná všechno to zlo, co ho potkalo... ani bych se nedivila kdyby nechtěl komunikovat se svojí matkou... u Kádinkových skončil jako malé dítě... ani si nechci představovat, co tam s ním vyváděli... ani nevíme jaký byl předtím..."
"Zjistily jsme přeci, že o něm říkali, že dokáže předpovědět smrt..."
"Ano, pak to znamená, že předtím pravděpodobně mluvil... nevím... nemá cenu dělat nějaké závěry, stejně si myslím, že tomu pořádně nerozumíme... a není nikdo, kdo by nám mohl o něm něco vyprávět..."
"Simon by mohl! Narodil se tady!" Emilie sebou škubla.
"Simon? To nemyslíš vážně!"
"Ale ano! Je rozumný, kdysi o Nervózním řekl, že si nemyslí, že je tak zlý... protože kdyby byl takový démon, jistě by si s Kádinkovými poradil... to přeci řekl nebo ne?"
"Ano, ale jedna věc je to vyslovit a druhá se podle toho chovat. Myslíš, že by byl ochotný o něm mlčet? Opravdu chceš do téhle celé věci zatáhnout někoho dalšího?"
"Jsem si jistá, že by nás neprozradil! Sice by si o nás myslel, že jsme blázni, ale nikomu by nic neřekl... a navíc pomoc by se nám hodila..."
"Proč? Zatím jsme to zvládaly dobře, než jsi začala uvažovat nad naprostými hloupostmi!"
"Ochrana Simona není žádná pitomost!"



"Jenže Simon něco takového nepotřebuje! On má kde být!"
"Ale restaurace pro něj není bezpečná! Nechci, aby ho někdo přepadl... neumí se prát... má tolik nepřátel... proboha Emilí!"
"Je to dospělý muž a má rozhodně víc možností než Nervózní, který kromě nás nemá nikoho... když pustím ven Nervózního zemře sotva překročí práh, neumí se bránit... když pustím ven Simona, poradí si... umí lidi vést, má mocné jméno a majetek... Nervózní má jen svoje noční můry a absurdní nenávist místních..."
"Já ti slibuji, že dám pozor... dej mu prosím pár dní... týden... aby si měl šanci najít nějaký podnájem!"
"A jak chceš dát pozor? Takže mám dát Nervóznímu do pokoje kýbl, zamknout ho a nainstalovat do chodby vyvolávací systém, který by hlásil kdy může vylézt ven, nebo jak si to představuješ?" Osočila se na ni. Patricie zesmutněla ještě víc. Ještě nikdy neviděla svoji sestru tak rozčilenou... ještě nikdy se k ní tak nechovala.
"Simon je skoro celý den v práci... ráno vstane za úsvitu a je v restauraci až do večera... ani o něm nebudeš vědět... a já... vždy budu s ním... teď mám pořád službu... budu s ním... dám ti vědět... Nervózní bude v pořádku... dej mu prosím ten týden... prosím..." vydechla skoro se slzami v očích. Emilie si vzdychla.
"A to je tak vždy? Nemůže se stát, že by přišel dřív?"
"Je tam pořád... a nedala bych mu klíče, takže by se sem bez mého vědomí nedostal... opravdu bych si dala pozor, věř mi..."
"Paty... je to strašně riskantní!"
"Já vím, ale... chci mu pomoci... i on by to pro mě udělal..." Emilie si nervózně pročísla vlasy.
"Musíme hlavně chránit Nervózního... sice je pravda, že nyní ta kauza kolem něj utichla, protože si většina lidí myslí, že zemřel, nebo že navštívil svého otce smrťáka, což je pro mě skoro to samé... ale to neznamená, že se budeme tvářit, že mu nehrozí nebezpečí..."
"To ani netvrdím! Vím, že je v nebezpečí... a my také... ale Simon potřebuje pomoc..."
"Když ho tady budeme mít, upozorníme na sebe... novináři by mohli..." Patricie jí vstoupila do řeči.
"Nebudou se o něj zajímat kvůli jeho dědovi, jinak by tady už dávno byli... tohle město je malé... jenom si vezmi, jak snadno se o nás místní dozvěděli, když jsme sem přijeli..."
"A právě proto mám strach..."
"Bude to jen týden... prosím..."
"Patricie, uvědomuješ si do jaké mě nyní stavíš situace?"
"Žádám tě jen o týden... o nic víc..."
"Všechno se tím může zničit... všechno..."
"I kdyby tohle Simon věděl, neudělal by nic co nám ublížilo..."
"Až takhle moc mu věříš?"
"Ano, je to jeden z nejrozumnějších lidí, které znám... bude to dobré... dám pozor, přísahám," vyhrkla naléhavě. Emilie se k ní otočila zády a udělal několik kroků od ní. Měla pocit jako kdyby se jí vařila hlava.
"Jen týden ani o den navíc... budeš ho hlídat a nedáš mu klíče od domu ani od brány..." pronesla aniž by se k ní ohlédla.
"Emilí!"
"Nemám z toho radost... za týden odejde a je mi jedno, co mu řekneš... jde tady o bezpečí Nervózního..."
"Neboj se... všechno vyřídím... o všechno se postarám... Simon Nervózního nespatří ani jedním okem a ani nepojme podezření, že by tady s námi bydlel někdo další..." Emilie se k ní otočila a podívala se jí do očí.
"Pokusím se tomu věřit..."
"Ty mi nevěříš?"
"Věřím, ale v tomhle... riskujeme příliš... mnohem víc, než si dokážeme představit..." odvětila unaveným hlasem.
"Bude to dobré..."
"Půjdu pro věci Nervózního, které má v koupelně... znova mu zdůrazni, že se tady nemůže procházet jako by tu byl doma..."
"Neboj se už, o všechno se postarám..." a toho se právě bojím... vydechla ve své hlavě Emilie.

Zanedlouho tak obě vykročily do chodby. Simon mezitím pochodoval po obýváku a uvažoval. Dům měl tlusté stěny, takže z jejich rozhovoru neslyšel ani slovo, i tak měl ale pocit, že Emilie není z něj jako z možného spolubydlícího nadšená... možná na něj měla neustále vztek kvůli tomu co udělal Patricie a vlastně by se jí ani nedivil. V ten okamžik zaslechl kroky a prudce zvedl hlavu k příchozím.



Chvíli tak na sebe všichni hleděli, než ticho prolomila Emilie.
"Můžete tady na týden zůstat, pane Margisone..." procedila chladně. Simon zamrkal. Za svůj život byl zvyklý, že s ním lidé jednali různým způsobem, ale v ten moment měl pocit, že ho Emilie skutečně nesnáší.
"Já..."
"To je skvělé Simone, že ano? Alespoň nebudeš muset bydlet v restauraci a vystavovat se nebezpečí, že se na tebe sesypou Vegovi a kdo ví kdo ještě..." vyhrkla a přistoupila k němu.



"Nechci vás obtěžovat... uznávám, že jsem se nezachoval zcela správně... omlouvám se, i když vzhledem k daným okolnostem není moje omluva zřejmě dostačující..." pronesl pragmaticky směrem k Emilii.
"Se mnou si nedělejte hlavu, hlavně už neubližujte mojí sestře..." odpověděla mu klidně.
"To bych nemohl, ona... pro mě znamená až příliš..."
"Pak se podle toho chovejte... Patricie vám jistě vysvětlí pravidla tohoto domu, takže jestli mě omluvíte..."
"Počkejte... zaplatím vám za tu dobu co tady budu, nebudu vás zneužívat..."
"Jak chcete, teď musím jít..." vydechla a otočila se na podpatku. Dlouhými kroky pak zamířila ke schodům. Simon zamrkal. Opravdu ho Emilie tak nenáviděla?

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Musím vám říct, že dnes je to přesně rok co jsem začala tenhle příbeh psát  takže jelikož u bunkru jsem to nějak prošvihla... rozhodla jsem se, že u tohohle si dám pozor a tak je to tady... je to neuvěřitelné, že jsme sem došli za celý rok

Než jsem ho před rokem začala psát, říkala jsem si... jak to bude vypadat? Jestli vás to bude vůbec bavit... protože původní verze, kterou jsem budovala před spoustou let vypadala malinko jinak (Emilie v té verzi Nervózního dostala rovnou z pevnosti Kádinkových, což opravdu nedává smysl holt jsem byla tenkrát mladší ) proto jsem vymyslela nějakou kostru příběhu, která byla smysluplnější, ale stejně ve svém jádru kopírovala to, čím byla ta původní (k původnímu příběhu se taky váže Alicia, která je staženým simíkem... v té době jsem propadla stahovaným simům... proto jsem nakonec jednoho taky dodala sem jako můj osobní odkaz k původní lince ) nakonec z toho ale vzniklo něco úplně jiného někdy mi přijde, že si příběh dělá sám co chce... zrovna včera mě napadla scéna k závěru, která hodně rozhýbe dějem a myslím, že mě za ni opravdu nebudete mít rádi... ale k tomu později... každopádně bych vám moc chtěla poděkovat za trpělivost, kterou máte s mým psaním a jsem vám moc vděčná za podporu je pravda, že jen díky vám ten příběh žije dál, protože právě fakt, že vás to baví mě inspiruje k tomu abych pokračovala dál, za což vám děkuji nyní už máme závěr na dohled, který vás doufám nezklame a hlavně pevně věřím v to, že vás i celkový vývoj překvapí

Jinak jsem dlouho uvažovala jakým způsobem ten rok oslavím a tak jsem se vás rozhodla pozvat poprvé do domku holek, což jsem vám už taky delší dobu slibovala  

https://thesims234.forumczech.com/t31p150-staveniste-od-lucisab#7135

Takže ještě jednou děkuji  

Troufám si tvrdit, že je nás tu víc, co si rádi přečteme každý díl Tvého příběhu a netrpělivě očekáváme nové pokračování A určitě nás bude mrzet, až se budeme muset s Tvými postavami rozloučit, ať už s nimi plánuješ cokoliv

Krásné počtení!
Jsem zvědavá, co se za ten týden odehraje, to nebude jen tak, jsem si jistá, že se Simon brzy dozví pravdu.
Nechme se překvapit.

Jinak je to neuvěřitelné, jak ten čas letí. Tvůj příběh je parádní a mě vždy zlepší náladu:) Většinou si k němu vychutnávám ještě kávičku.
I já tobě děkuji za tak krásně vymyšlený příběh z mého oblíbeného sousedství. Jsi báječná
a to že se nám blíží konec mě trošku netěší, ale jsem si jistá, že nám přichystáš další počtení ať už v podobě pokračování, nebo zcela něčeho nového.
Moc děkuji!

Holky, moc vám děkuji za tak milá slova jsem ráda, že vás příběh těší

Jani, co se týká toho pokračování už kdysi jsem se zmínila, že se mi v hlavě buduje pokračování tohoto příběhu právě kvůli konci, který nás čeká... (moje hlava vždy myslí dopředu ) takže pokud budete chtít (podle toho co uvidíte na konci ) budu moci s příběhem pokračovat samozřejmě tuhle dějovou linku ukončím, jak mám v plánu to pokračování by se zabývalo následky, které ten konec bude mít... zkrátka teď je to ještě hodně složité na vysvětlení, ale konec příběhu bude vlastně začátkem určitých jiných věcí, kterým se zamotá našim simíkům pořádně hlava i život jinak kdybych měla psát něco nového byla by to moje rodokmenová rodinka a její šílený život takže trošku menší drama než je tohle, možná by to bylo i trochu odpočinkovější než tohle každopádně vás nechám si vybrat (i když je pravda, že osobně se nyní kloním spíš k pokračování Nervózního protože už se mi začínají v hlavě budovat zajímavé věci... ale nechci předbíhat...)

78.část - Důvěra



"Mám dojem, že mě tvoje sestra nenávidí..." ozval se po chvíli Simon.
"To tak není! Je jen podrážděná... stalo se toho tolik... myslím, že je i přepracovaná..."
"A kde vlastně Emilie pracuje?"
"V knihovně," Simon přikývl.



"Nedivím se, kdyby byla skutečně přepracovaná... David je možná skvělý knihovník, ale žádný člověk u něj dlouho nevydrží..." podotkl pevným hlasem.
"Proč?"
"Protože rád vydělává na neštěstí druhých... stačí, že začal skoro vybírat peníze za to, že právě do jeho knihovny chodil každý den Nervózní... myslím, že jen díky tomu se tady pořádně usadil... protože sem táhl lidi z daleka, aby se podívali na ďábelské dítě..."
"Jak je sem táhl?"
"Dal si na stránky knihovny časomíru kdy měl ten chudák přijít, takže na něj čas od času vyčkávali před knihovnou davy, kteří ho chtěli zkoumat... vzpomínám si, že jsem měl jednou dokonce problém, abych ho nesrazil, jak před nimi utíkal..."
"To je... strašné..." vydechla a pocítila jak se jí po zádech prohnal chlad. Simon pokrčil rameny.
"Podivín je takový... nikomu nic nedaruje, pokud se něčím lišíš, což je celkem absurdní vzhledem k obyvatelstvu, které se zde nachází..."
"Teď mluvíš o mimozemšťanech?"
"A nejen o nich, Paty... někteří lidé jsou zvláštní i jiným způsobem než je jen odstín jejich pleti... proto jsem tě tenkrát varoval. Podivín není pro slabé... a stále na tom trvám..." Patricie se natáhla pro jeho paži a stiskla ji.
"Čeho bych se tedy měla nejvíc bát?"
"Lišit se... jít proti proudu..."



"Ale to už jsi přeci udělal..."
"Ano a budu za to nést důsledky."
"Proč? Vždyť ses tady narodil!"
"A možná právě proto... netrap se se mnou..." Patricie pevněji semkla jeho dlaň.
"Budeš mi někdy víc vyprávět o tomhle místě?"
"A co bys chtěla slyšet?"
"Všechno co mi můžeš říct..."
"Pak bych ti nemohl říct prakticky nic."
"Proč jste tady tak tajnůstkářští?"
"Protože nám ostatní lidé z jiných států nerozumí, snažíme se chránit tím, že nikdy nevyslovíme nahlas svoje obavy nebo trápení. Zkrátka máme stále pocit, že nás bude někdo kvůli našim názorům lynčovat..."
"To přeci nedává smysl..."
"Paty, v tomhle městě má každý velké tajemství a prakticky nikdo nikomu nevěří..."
"Copak ty jsi taky takový?"
"Samozřejmě, nenech se mýlit mými city k tobě... kdyby ses mi nedostala tak pod kůži... kdyby... zkrátka viděla bys mě jen jako ledového krále, jen jako bytost která se neumí smát... čímž také jsem... tělem i duší jsem Podivíňan bez ohledu na všechno, co jsem kdy řekl... jsem stejně zvláštní jako všichni lidé tady... vyrostl jsem tady a dýchal společný vzduch se všemi těmihle lidmi... kráčel jsem mezi jejich démony ve snaze ukrýt svoje vlastní... to proto o problémech ostatních nehovoříme... je to nepsaný zákon..."
"Respektujete se tedy vlastním způsobem," zašeptala.
"Dalo by se to tak říct," pokrčil rameny Simon.
"A mě věříš? Protože před chvílí jsi řekl..." Simon ji přerušil.
"Ty jsi snad jediná cizinka na světě, která se dostala k někomu z nás tak blízko. Těžko říct proč, možná to dělají tvoje oči nebo tvoje povaha, která mě přiměla ti vložit do rukou moji bolest i všechno ostatní. Jsem pořád zvláštní, ale pro tebe jsem už jen Simonem... mužem, který ti může vyprávět jen příběhy ostatních, protože ten můj znáš už tak dobře, že bys mě mohla klidně jediným slovem na veřejnosti poslat do horoucích pekel," zasmál se smutně. Patricie ho chytila za obličej.
"Něčeho takového bych nebyla schopna! Všechno co jsi mi řekl je u mě v bezpečí, přísahám!" Simon se usmál a objal ji oběma rukama kolem pasu.
"Já vím... někdy mám pocit, že jsi mě doslova očarovala a měl bych utéct, ale jindy... jsem neobyčejně šťastný, že s tebou mohu být a musím se přiznat, že mi v těch chvílích ani náhodou nepřekáží, že jsem vyděděnec, protože mi nyní přijde, že život zkrachovalce je ten největší dar jaký jsem mohl dostat... miluji tě," Patricii se zaleskly oči a pevně ho semkla kolem krku.



"Slibuji ti, že nebudeš litovat, že jsi se mnou!" Simon ji od sebe kousek odklonil.
"Toho bych nikdy nemohl litovat, ty můj snílku. Vždy se držím svých rozhodnutí..." v očích se mu odrazilo něco zvláštního, když jí vtiskl letmý polibek na rty. Patricie se po chvíli omámeně zasmála.
"Takže teď dojdeme pro tvoje věci a co bude dál?" Mrkla na něj a zavěsila se do jeho rámě. Simon se pousmál a zatvářil se že přemýšlí.
"No... pokusím si uložit nějaké svoje oblečení do tvojí komody a pak bychom mohli vyzkoušet jakost vybavení určité části vašeho domu," Patricie na něj chvíli hleděla, než jí došlo na co naráží. Její obličej se v ten moment rozsvítil jako svíce a plácla ho do ramene.
"Ty! Tak ledový král, jo? To jistě! Všichni muži jsou stejní!" Vyhrkla se smíchem.
"Možná... ale já nejsem jako ostatní," podotkl s hravými plamínky v očích.
"To ano... ale... ale... rozdíl mezi vámi je hlavně ten, že ty jsi můj," vyhrkla.
"A ty jsi moje... takže nyní bychom mohli na náš vztah uzavřít smlouvu, což bych samozřejmě velice rád učinil... ale to až se nebudu muset pohybovat místní kanalizací... chci ti nabídnou víc, než jen praní mých starých ponožek..."
"Počkej... ty... ty... mě chceš požádat o ruku?!" Vyhrkla s vykulenýma očima. Simon se zasmál.
"Nech se překvapit... teď pojďme pro moje věci..." zašeptal a udělal jeden krok k hlavním dveřím. Patricie ho ale zastavila. Její dlaň se mírně třásla, když sevřela jeho zářivě bílou košili.
"Copak?" Zeptal se jí s úsměvem.
"Za prvé někdy mám pocit, že bych na tebe potřebovala ještě minimálně dvě vysoké... a za druhé jestli si chceš zkrátit cestu můžeme jít přes garáž... protože pak přes venek bychom si ji nemohli otevřít, takže bychom museli opět obcházet větší část pozemku..." Simon několikrát zamrkal.
"Slibuji ti, že se podívám na ty vrata a zjistím proč jdou otevřít jen zevnitř... a taky něco provedu s těmi prasklinami na zdech... mám nějaké úspory takže..." Patricie ho zastavila.
"Počkej! Nemusíš do tohoto domu vrážet svoje našetřené peníze!" Simon se k ní přitočil a uchopil její tvář do dlaní. V ten moment v jeho očích spatřila tolik něhy, že se jí chtělo plakat. Díval se na ni jako kdyby byla jeho poklad.
"Jenže já to chci udělat... už kdysi jsem se rozčiloval, že ten pitomec... ten... no... zkrátka, že určitou osobu, kterou by to mělo zajímat... neřešil problém se stavem domu ve kterém žijete, ale nyní... nyní se mohu zachovat podle svého nejhlubšího vědomí i svědomí..."
"Ale..." Simon ji přiložil ke rtům ukazováček.
"Chci to pro tebe udělat... bože můj... cítím se najednou tak svobodný, že mám pocit, že bych mohl klátit skály... proto mi to neber, prosím..." vydechl.
"Jak bych ti mohla říct ne?"
"Mohla by jsi, ale já ti na oplátku slíbím, že pokud mi to dovolíš, budu ti vyprávět co budeš chtít..."
"Ale vždyť jsi před chvílí říkal..." odvětila zmateně Patricie.
"Já vím... ale nechci před tebou nic tajit a pokud to opravdu chceš vědět... pak ti povím všechno co nebude až příliš pikantní, že bych se musel chtít zastřelit sám, že bych to vůbec vyslovil," zasmál se.
"Proč by ses měl chtít zastřelit kvůli cizím tajemstvím?" Simon zavrtěl hlavou a přitáhl si ji do náruče.
"Ach Paty... na tohle všechno si musíme udělat čas nějaký večer... je toho tolik čemu nerozumíš," zašeptal jemně a položil si svoji tvář do jejích vlasů.
"Dobře pane tajemný... půjdeme tedy pro tvoje oblečení nebo mi ještě na noc pořádně zamotáš hlavu nějakými zvláštními informacemi?"
"Dnes už ne... chci jen aby jsi věděla, že před tebou nechci mít žádná tajemství, ano?" Patricie ukryla svůj obličej do záhybu jeho ramene. V hrudi jí bilo srdce jako o závod. Jeho oddanost vůči ní jí děsila i těšila zároveň. O to více, že si uvědomovala, že v horním patře ukrývala to největší tajemství na světě. Dokáže jí Simon někdy odpustit? Pochopí, že mu tohle nyní nemohla prozradit? Nebo ji zapudí a stane se z něj skutečný ledový král? Jak hluboká hranice byla mezi láskou a jeho typickým, pro všechny známým chladem? Zachvěla se a Simon ji pevněji sevřel, ve snaze ji zahřát.
"Je ti zima... půjdeme pro ty věci... vezmu si jen to nejnutnější, nemusím sem tahat sbírku všech svých obleků... ostatně, zítra budu potřebovat do práce jen jeden," vydechl tiše a políbil ji do vlasů, než společně vykročili ke garáži.

Mezitím Emilie v horním patře posbírala v koupelně veškeré věci Nervózního a s hromádkou jeho nezbytností zamířila ke svému bývalému pokoji. Když otevřela dveře spatřila Nervózního vysedávat na posteli. V ruce třímal malou tužku a maloval na drobný papír noty. Znova vypadal jako kdyby byl ve svém světě... ve světě kde hrála hudba z jeho minulosti, která ho upokojovala.
"Nervózní..." oslovila ho tiše. Nervózní k ní zvedl hlavu a obdařil ji širokým úsměvem. Emilie se pokusila o podobné gesto, i když ji jeho osamělost se kterou maloval noty na papír bolela. Byl v tom pokoji jako vězeň, který čeká až za ním někdo přijde... a to pro něj nechtěla.
"Chybí ti hudba?" Zeptala se ho pokojně, když odložila hromádku na postel. Nervózní si ale věcí nevšímal, jeho pohled patřil jen jí. Pomalu se zvedl a vložil jí do dlaní světlý lístek pokrytý notami.



"Na něco sis vzpomněl?" Přikývl a ukázal na noty.
"Chtěl bys to zahrát?" Znova přitakal na souhlas. Emilie se zatvářila smutně a promnula si spánky.



"Nervózní, nevím kde začít... ten muž... víš, ten co tu byl i dnes... tady s námi zůstane celý týden... takže... takže..." Nervózní se podrbal na hlavě, ukázal jedním prstem na sebe a poté oběma rukama udělal ve vzduchu široký kruh jako kdyby chtěl celou místnost obejmout.
"Ano, budeš muset zůstat zavřený tady v pokoji... ale slibuji ti, že se si pokusím vzít dovolenou, abych tady s tebou byla, když ten muž bude v práci... aby jsi tady nemusel být jak můra lapená ve světle... a taky aby ses tady nenudil..." prudce se sehnula k hromádce jeho věcí a vyndala z ní knižní katalog.
"Můžeš si tady vybrat cokoliv co budeš chtít... koupím ti to... nechci aby jsi tady celý den jen seděl a díval se do stěny..." Nervózní uchopil oběma rukama katalog a usmál se. Rád si četl, protože v ten moment mohl být na chvíli někým jiným. Přikývl, sroloval katalog do ruličky a položil ho na postel.
"A taky... taky..." zamumlala nesrozumitelně Emilie. Nervózní si založil ruce na prsa a usmál se.



"...s tebou budu muset znova spát tady... protože je to pro tebe pravděpodobně bezpečnější, než kdyby si Simon myslel, že je tahle místnost prázdná... fakt, že si myslí, že je to můj pokoj... tě vlastně chrání před tím, aby se odvážil sem vejít," zašeptala, ačkoliv si byla jistá, že to poslední spíše říkala sama sobě. Nervózní přikývl.
"Takže ti to nevadí?" Vyhrkla. Nervózní zavrtěl hlavou. Emilie si uložila jeden pramen vlasů za ucho.
"Dobře... dojdu ti teď pro nějaké jídlo a zkusím zjistit jak moc je čistý vzduch, ano? Zatím si vyber ty knihy..." Nervózní přikývl a znova uchopil z postele katalog. Emilie mu věnovala nervózní úsměv, než úzkou škvírou vyšla z pokoje.

No jsem opravdu zvědavá, co na nás chystáš, ale nějak jsem z toho nesvá

Jinak moc hezký díl . Simon je úžasný simík, moje sympatie k němu vzrůstají čím dál víc, hlavně díky tomu, že konečně známe jeho život i povahu, kterou ke konci dosti překvapil.
A asi by bylo lepší, aby se tu pravdu o Nervózním dozvěděl, mám z toho takový blbý pocit, že to před ním Paty tají, ale chápu to, nevím, jak by se Simon zachoval. Nechám se překvapit.

Díky Jani upřímně na vás chystám hodně zajímavé věci a jsem už dopředu zvědavá co na ně budete říkat

To vypadá na velice zajímavý týden pro všechny, jestlipak se podaří Nervózního utajit ?