Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share
 

 Ze života Nervózního Jedince

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10  Next
AutorZpráva
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty05/02/19, 09:23 pm

Díky holky Pro Tebe Janiko, neboj Mrkající zatím jsme na začátku příběhu a to co se tam děje teď, nemusí být na konci Mrkající kdo ví... třeba nakonec skončí Patricie s Emilií v kriminále Vysmátý

Hello, Simona si odhadla dost dobře Mrkající můžu jen říct, že má dobrý důvod proč být s Alicií, ale jistě všichni víte, že tím důvodem není náklonnost Mrkající jinak Patricie je prostě Patricie Vysmátý je vlezlá a ráda by mu viděla do karet, protože se jí líbí Mrkající proto do něj svým vlastním způsobem "ryje" a snaží se dostat skrz ten jeho chlad a tvrdou masku... zatím jí moc nedochází, že se často chová opravdu hodně nevhodně... jinak co se týká Alicie, tak ta by raději zemřela než by se Patricii za cokoliv omlouvala Vysmátý co se týká Nervózního, tak ten bude hodně tvrdý oříšek Smutný i jeho konec už mám v hlavě a musím říct, že už jsem i uhnula ze své původní linky, kterou jsem vymyslela před několika lety, kdy jsem hrála za Maxisáckého Nervózního Vysmátý

A ještě jednou moc děkuji za krásné komentáře Pro Tebe vždycky mě to nabudí k pokračování Červenám se


16.část - Nebezpečné rozhodnutí

Emilie s Patricií chvíli postávali u Nervózního než se Patricie rozhodla znova promluvit.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 003

"Víš co to znamená? Konečně budeme moci toho podivína vykopnout z domu! Vypadá to, že mu nohy slouží a co se týká toho, že se z něj přes noc stal druhý Beethoven... na tom nic nemění..." zasmála se nervózně. Emilie jí věnovala unavený pohled.
"Copak to sis nevšimla jak vypadá?" Patricie se na něj chvíli na zahleděla. Pak pokrčila rameny.
"Vyzáblý, nezdravě bledý, zjizvený... němý... vypadá pořád stejně," zvolala nechápavě. Emilie si nepřítomně promnula spánky.
"Můžeš mě s ním tady nechat na chvíli o samotě?"
"Ale...?!" Emilie ji přerušila dřív než stačila doříct větu.
"Proboha Patricie, přestaň se ho bát!" Patricie se zamračila.
"Já se ho vůbec nebojím... je mi ukradený... ale ty... fajn! Zůstaň si tady s tím... člověkem!" Zamávala paží směrem k Nervóznímu a uraženě odkráčela zpět do pokoje.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 010

Emilie se znova změřila na Nervózního. Pozorovala jeho plynulé pohyby paží a prstů, které se precizně mihotaly po klávesách klavíru. Nervózní měl skutečně talent, tím si byla jistá, ačkoliv jí nebylo jasné, kde se to naučil. Upřímně pochybovala, že by mu ti lidé co se o něj starali zaplatili hodiny nebo něco takového... Pomalu přistoupila blíže k němu. Neuniklo jí, že se Nervózní natolik soustředil na klavír, že nevnímal okolní svět. Bylo to jako kdyby pro něj existovala jen hudba. Avšak v té chvíli se zdál klidný. Sledovala křivku jeho ramen, která se pokaždé krčila v obranné pozici, ale nyní byla uvolněná. Udělala tedy ještě několik kroků k němu a opatrně mu položila rozevřenou dlaň na rameno. Nervóznímu klesly paže níž, až klavír vydal špatný tón. Prudce se ohlédl a setkal se s jejíma očima.

Byla mu povědomá, ale netušil odkud. Instinktivně se zvedl a byl znova připraven se bránit. Emilie udělala další krok k němu a on ucouvl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 014

"Nervózní..." vyslovila jeho jméno. Nervózní prudce zamrkal. Bylo to jako kdyby ho někdo udeřil. Zamotala se mu hlava až se musel chytit stěny. Emilie zděšeně sledovala změnu jeho postoje a okamžitě se mu vydala pomoci, ale Nervózní jí v tom zabránil. Bál se jí.
"Neměj ze mě strach," zašeptala.
"Jsem Emilie...," Emilie... najednou se mu mírně vyjasnil pohled. Díval se na ni možná celou minutu než jeho hlavu zahltily nekonečné útržky různých vzpomínek. Hřbitov... písek... oceán... auto... nenávist... žena... Kádinkovi... dezinfekce... chirurgické nástroje... zoufale se chytil za hlavu a vydal dlouhý pisklavý zvuk. Poté uhodil pěstí do stěny. Až potom se ten kolotoč ustálil a v hlavě se mu zjevil Emiliin obličej. Všechno ostatní zmizelo. Pomalu se narovnal a z oka mu vyklouzla slza. Váhavě k ní natáhl paži a pootevřel ústa ze kterých vyšlo jen zabzučení, až potom se jeho vysoká kostnatá postava sesunula k zemi.
"Nervózní!" Vykřikla Emilie a okamžitě si k němu sedla. Za několik krátkých okamžiků se v chodbě znova objevila Patricie.
"Co se mu zase stalo?!" Vyhrkla. Emilie k ní zvedla zoufalý pohled.
"Nevím... myslím, že si na něco vzpomněl... ale..." Patricie si vzdychla.
"Ten blázen nás dostane jenom do potíží! A ty... podívej se sakra na sebe! No nic... odtáhneme ho zpět do pokoje... nebo nám tady nastydne a natáhne bačkory dřív než budeš moci udělat ten svůj hloupý zázrak," procedila a chopila se jedné paže Nervózního. Zanedlouho sestry uložily Nervózního postele.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 017

"Jak dlouho si myslíš, že bude spát tentokrát?" Zeptala se jí, když už byly obě v Patriciině pokoji. Emilie však nevypadala, že by jí moc poslouchala. V hlavě si pomalu začala skládat několik dostupných kusů skládačky, které se jí podařily objevit.
"Posloucháš mě vůbec?!" Domáhala se její pozornosti Patricie.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 018

Emilie se však na ni ani nepodívala.
"Ano," odvětila.
"Fajn... tak co mi hodláš říct tentokrát?"
"Nervózního nemůžeme jen tak nechat být... ti lidé ho zabijí..."
"Už zase mluvíš o něčem o čem nic nevíš!" Zvolala a rázně se postavila. Emilie jí věnovala unavený pohled.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 021

"Pokud ho necháme odejít, ti lidé co se o něj starají ho určitě zabijí... myslím, že s ním něco provádějí... když Nervózní seděl u klavíru... jeho tričko... bylo trochu odhrnuté..." Patricie se otřásla.
"Fuj! Proboha! Tohle mi ani nevykládej...!" Emilie se zamračila a rychle jí skočila do řeči.
"Můžeš mě nechat domluvit! Nic takového jsem nemyslela... kousek pod jeho krkem... zezadu... má tam celkem čerstvě vypadající ránu..."
"A? Už jsi mi řekla, že je Nervózní pokrytý jen samými takovými věcmi..." vyhrkla otráveně.
"Ale tohle jsem neviděla! Je to... znám to... viděla jsem to na fotografiích... používalo se to kdysi v původní medicíně... byla to hodně bolestivá procedura pro léčbu... mysli..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 024

"Takže jsme si právě znova potvrdili, že zdejší lidé jsou primitivové, ale pořád tak nějak nechápu, co mi tím chceš říct," rozhodila divoce rukama.
"Nevím jak dlouho mu to dělají... ale pokud budou pokračovat, tak mu brzy usmaží mozek... myslím, že by to i odpovídalo na to, že si mě vždycky Nervózní nepamatuje," zašeptala a po zádech jí přejel mráz.
"Takže má vždycky v hlavě vygumováno?"
"Řekla bych, že ano... kolem té rány měl popáleniny... nemůže to dlouho vydržet... je zesláblý, vyčerpaný... a je nebezpečný asi jako koberec na kterém stojíme... nemůžeme jim ho vrátit, zabijí ho... ani jedna z nás si přeci něco takového nechce vzít na svědomí..." Patricie vydala zvuk jako když se dusí.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 023

"Nejdřív mě vydíráš a teď útočíš na moje svědomí?!"
"Ne, apeluji na tvůj zdraví rozum... jsi moje sestra a vím, že nejsi zlá... jsi jediný člověk na kterého se mohu v tomhle městě plně spolehnout... jsi moje poslední rodina..."
"Pak bys mě měla poslouchat a nestrkat hlavu do oprátky kvůli někomu naprosto cizímu!"
"Nemůžeme ho nechat zabít!"
"Tak zavoláme policii!"
"Patricie... copak to nechápeš... tenhle člověk je tu považován za monstrum... myslíš, že ho budou brát jako oběť?"
"Třeba nejsou tak špatní..." i když ta slova vyšla z jejích úst, příliš tomu nevěřila.
"Jenže Nervózní nemůže mluvit! A každý den si musí znova vzpomínat! I kdyby mohl mluvit, neměl by jim co povědět... nemáme důkazy, i když je to celkem očividné, protože tohle by si opravdu nemohl udělat sám... a nic nevíme o těch lidech, co se o něj starají!" Patricie se chytila za hlavu. V té chvíli se v ní bily dvě části její osobnosti. O Nervózním nic nevěděla, ale byla si jistá, že nechtěla způsobit jeho smrt. Byl divný to musela uznat... a když mu duhovky změnily barvu, působil skoro démonicky, ale zároveň byl troskou... najednou i jí nepřišel ani trochu nebezpečný. Vypadal spíš, že co nevidět přestane dýchat. Až potom zvedla na svoji sestru hlavu. Její obličej byl bezvýrazný.
"Jestli nás ten pitomec dostane do potíží... jestli nám něco udělá... jestli...!" Nestačila to doříct, protože jí Emilie skočila do náruče.
"Věděla jsem, že jsi rozumná... a že budeš na mojí straně..."
"To se pleteš Emilí..." procedila jí do ramene. Emilie ji pustila.
"Kdybych byla rozumná, razantně bych ti dala najevo, aby jsi toho podivína vykopla z domu... ale takhle... jestli nás to všechno pohřbí... bože můj nesnáším tohle místo!"
"Díky sestřičko," ignorovala její výstup. Patricie obrátila oči vsloup.
"Spíš se začni doopravdy modlit, protože jestli tohle dopadne dobře... pak už se může stát opravdu cokoliv," pronesla klidně. Emilie ji znova sevřela v náručí. Obě už v té chvíli věděly, že rozhodly o svém osudu.
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty06/02/19, 05:26 am

Chudák Nervózní Plačící Plačící z těch vědátorů je mi úplně špatně Je mi špatně
Je to moc krásný díl, je dobře, že se takhle sestry rozhodly (i když Patricie s velkými výhradami), kdo jiný by mu mohl pomoct, když ne ony?
Od Alicie bych teda omluvu nečekala ani náhodou, ale aspoň Simon by nemusel nechat mlátit své zaměstnance Vysmátý
"je nebezpečný asi jako koberec, na kterém stojíme" - kam na ty hlášky chodíš? Válím se smíchy Válím se smíchy Válím se smíchy
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty06/02/19, 08:16 am

Chudák... Plačící Plačící
Jsem ráda, že se holky rozhodly pomoct mu, ale možná to nebude tak snadné, až přijdou na scénu Kádinkovi, z toho mám největší obavy, až se tam ukážou. *SORRY* Plačící

Jinak souhlasím s Hello, parádní hlášky, jak tě tohle napadá? Vysmátý Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty06/02/19, 08:03 pm

Krásný čtivý díl, máš fakt spisovatelský talent, básnické střevo Ti funguje bezvadně *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty11/02/19, 09:49 pm

Díky, holky Pro Tebe popravdě nevím, jak mě to napadlo Červenám se vždycky tak nějak chvilku uvažuji (a někdy ani to ne Vysmátý ) a přemýšlím co by se do dané situace mohlo hodit (včetně toho co by mohla daná postava říct) a nějak mě to vleze do hlavy Vysmátý Červenám se

Co se týká Kádinkových, tak ti mají svůj nástup už připravený v mojí hlavě a můžu říct, že to už nebude dlouho trvat Smutný netěším se na ně taky... ale bohužel do příběhu patří, bez nich by to postrádalo smysl...  myslím, ale že jen co překročí pomyslný práh příběhu, tak vám bude Alicia a její žárlivé scény připadat jako nic Vysmátý protože Kádinkovi jsou opravdové záporné postavy... sice je možná jeden z nich o drobátko lepší, ale zase to není tak velké... s Nervózním mají každopádně velké plány Zmatený

17.část - Nové objevy

Později ráno se Emilie setkala se svojí sestrou v pracovně...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 004

"Musíme jít koupit Nervóznímu nějaké oblečení a boty... a další věci... nemůže tady přebývat jen tak s jediným kusem oblečení a těmi podivnými sandály..." začala hovor. Patricie si ji otráveně změřila.
"A tím se mi snažíš naznačit co?"
"Že budu muset zajít do obchodu a ty... no pohlídáš ho?"
"Já?! Co když se zblázní?!"
"Nic takového se nestane... věř mi."
"To je právě to čeho se bojím teď nejvíc... věřit ti... když jsi se rozhodla pro absurdní sebeobětovací akci..." procedila. Emilie si vzdychla.
"Už jsme o tom mluvili... budu hned zpátky..." otočila se, když na ni její sestra promluvila.
"A teď si myslíš, že děláš co? Chceš jít do nějakého místního obchodu, kde se zná každý s každým, ačkoliv ho ten druhý nikdy neviděl... a chceš nám sem koupit pánské oblečení, kosmetiku a boty, i když by v tomhle domě žádný chlap být neměl?" Emilie se zarazila a vrátila se zpět k Patricii. Musela uznat, že měla pravdu, i když v té chvíli pociťovala, že neměla jinou možnost.
"Jak jinak bych to měla udělat? Nervózní potřebuje oblečení a ani jedna znás neumí šít... a nejsme tak objemné, abychom mu mohli půjčovat oblečení a to nemluvím o tom ostatním..." zašeptala.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 003

"Někdy mi přijdeš jak z jiného světa!" Vyhrkla a rozhodila rukama.
"Jsme v 21.století, oblečení můžeš koupit i jinde... existují eshopy, kde nikdo nebude vědět, pro koho daný balík je... zvláště pokud nebudeš nakupovat v místním vetešnictví... znám jeden pěkný butik... sídlí nedaleko Krasohlídkova... věci by nám mohli poslat poštou do zítřejšího dne," mrkla na ni než se usadila k pc.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 006

"Ale já nevím jakou má velikost," vyhrkla Emilie když Patricie po delší době načetla dané webové stránky.
"Záleží snad na tom? Ten podivín má postavu jako veřejné osvětlení... myslím, že i dětská velikost mu bude velká... koupíme mu průměrnou velikost... a na boty ses mu dívala, když mi říkáš že jsou divné?"
"Ano... ale vypadají už hodně staré a z velké části jsou slepené širokou izolepou... nikde jsem nenašla žádné číslování..." Patricie se na ni otočila od počítače.
"Slepené lepenkou? Jakto, že mu vydrželi v dešti pohromadě?" Emilie si vzdychla.
"Nevím, teď na tom nezáleží... ukaž mi jejich nabídku..." nahnula se přes ní k obrazovce. Zanedlouho se tak obě sestry pustily do vybírání vhodných oděvů pro nejzvláštnějšího člověka z celého Podivína...

Když bylo všechno potřebné objednáno, Emilie se vydala za Nervózním. Vždy ji podivným způsobem uklidňovalo ho vidět ležet v posteli, obklopeného měkkými polštáři... vždy ji v hlavě vyvstala jediná myšlenka... byl v bezpečí, nemohl mu nikdo ublížit a cítila se díky tomu znova o něco lépe. Nesnášela nespravedlnost a byla pevně odhodlaná, že Nervózního uzdraví i kdyby jí to mělo stát cokoliv. Možná by si někdo myslel, že se zbláznila, když se rozhodla pomoci naprosto neznámému člověku, ale ona nemohla jinak. Byl to skoro instinkt. Skoro se cítila jako kvočna, která chrání svoje kuřátka. Udělala několik kroků blíže k posteli, když Nervózní prudce otevřel oči. Emilie se jeho rychlé reakce vylekala a mírně uskočila. Nervózní se na posteli svižně posadil a vstal. Při pohledu na Emilii znova vykulil oči, jeho duhovky změnily několikrát barvu než zacouval. Zastavil ho až noční stolek do kterého rázně narazil až málem zvrátil budík, který na něm stál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 010

Emilie k němu opatrně vykročila a věnovala mu široký úsměv.
"Nervózní... pamatuješ si mě?" Nervózní zamrkal... ten hlas. Pomalu sklonil hlavu a promnul si spánky.
"Jsem Emilie..." Nervózní se na ni znova zahleděl a pak mu jeho mysl vydala několik krátkých vzpomínek. Emilie... znal ji. Byl to pro něj zvláštní pocit. Sklonil hlavu a zahleděl se na svoje paže. Nezdálo se mu to... až pak se znova podíval na Emilii. Pootevřel ústa, ale vzápětí je zase zavřel. Věděl, že to nemá cenu, i když by jí rád pověděl, jak velkou radost má, že ji vidí... a že si ji pamatuje... až pak mu došlo, že to bylo vlastně úplně poprvé kdy mu jeho hlava vydala svoje paměti bez toho, aniž by ho pomalu složila k zemi. Zaklepala se mu brada a v očích se mu zjevily slzy. Nevěděl, kde se v něm berou podobné emoce, ale byl si jistý jedinou věcí... ta drobná a pro někoho neskutečně drobná změna ho zasáhla natolik, že měl chuť... se smát a plakat zároveň. Ale co byl vlastně smích? Najednou se zatvářil zmateně. Emilie si v okamžiku všimla jeho změny nálad a udělala k němu další smělý krok, tentokrát se před ní Nervózní nepokusil utéct, i když jednou svojí rukou křečovitě sevřel část svého trička.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 012

"Nemusíš se mě bát... chtěla jsem se tě zeptat... jestli by jsi chtěl tady se mnou a mojí sestrou bydlet..." Nervózní zamrkal očima. Bydlet? Tahle zvláštní žena chce, aby někdo jako on... žil pod jednou střechou s ní?
"Možná si budeš myslet, že jsem blázen, ale... jsem psycholožka... nevím jak moc mi rozumíš, ale mohla bych ti pomoci... mohla bych ti vrátit hlas..." pousmála se. Nervózní pootevřel ústa a zabzučel. Zavrtěl hlavou. On už neměl hlas... ti lidé mu řekli, že už nikdy nepromluví... že se o to postarali... znova ho udivilo jakým způsobem pracovala jeho hlava... stále pro něj bylo těžké něco vytáhnout z té černé mlhy co v ní měl, ale najednou to pro něj bylo o něco jednodušší... i když si nebyl jistý proč.
"Asi mi nevěříš... ale domnívám se, že jsi ztratil hlas kvůli něčemu hroznému... mohu ti pomoci to odbourat, ale musíš se mnou spolupracovat... dřív, ale než mi dáš najevo jestli s tím souhlasíš... všechno je to na tobě... nikdy tě nebudu k ničemu nutit, pokud se rozhodneš odejít a vrátit se k těm lidem co se o tebe starali... pochopím to," ujistila ho, i když pevně doufala, že se Nervózní k něčemu takovému nepřikloní. Nervózní zavřel oči a snažil se urovnat si myšlenky. Nikdo na něj nikdy takhle dlouho nemluvil a už vůbec se ho neptal na názor... měl snad nějaký? Netušil jestli se dokáže vůbec rozhodovat... jestli toho je schopen.
"Nervózní..." zašeptala. Nervózní otevřel oči, nyní jeho duhovky nesly šedivý odstín.
"Vyber si podle toho co cítíš uvnitř... vím, že je toho na tebe hodně... teprve před chvílí jsi se vzpamatoval z té podivné nemoci kterou jsi měl... ale..." Emilie dál mluvila, ale Nervózní se znova ztratil ve své mysli. Ucítil v hlavě nekonečnou bolest a chytil se za spánky. Emilie přestala mluvit a chytila ho za lokte.
"Jsi v pořádku?" Dožadovala se jeho pozornosti. Nerózní nebyl schopen odpovědi. Zoufale si stiskl hlavu, když se mu před očima zjevila vzpomínka. Dva lidé. Šedivá místnost a ošklivé křeslo s ošoupaným povrchem... cítil se bezmocný a pak je spatřil... dva obličeje se nad ním jako škaredá grimasa sklonily... nedokázal je rozeznat... Teď už bude dělat co budeme chtít my! Slyšel ten hlas. Už nebudeš dělat hlouposti! Sliboval ten druhý. Nervóznímu se rozeběhlo srdce. Vždycky byl tak zoufale bezmocný... ani zemřít mu nebylo dovoleno... Emilie ho uchopila za dlaně a pevně je sevřela. Objala jeho tenké kostnaté prsty těmi svými. Nervózní vypískl a poté zvedl hlavu. Jeho oči se setkaly s jejími.
"Šššš..." zašeptala. Nervóznímu vyklouzly slzy. Už nepotřeboval další důkazy. V tenhle okamžik už věděl, že ani nechce vidět další vzpomínky díky kterými by se mohl rozhodnout... teď to už věděl, ale netušil jak jí to dát najevo. Až potom přikývl a ve svém nitru doufal, že mu tahle zvláštní žena bude rozumět.
"Bude to dobré... nemusíš mi na to odpovídat hned..." Nervózní zuřivě zavrtěl hlavou. Emilie překvapeně zamrkala. Bylo to poprvé kdy na ni skutečně reagoval a snažil se s ní nějak komunikovat.
"Ty mi chceš odpovědět?" Nervóznímu se vyjasnil pohled. Přikývl.
"Takže... chceš se mnou a mojí sestrou bydlet?" Nervózní zamrkal a přikývl. Emilie se na něj široce usmála.
"Dobře, to je skvělé! Objednali jsme ti nějaké věci... oblečení a tak... takže... promiň, že tě teď nemohu dát něco čistého na sebe..." Nervózní se zahleděl na svoje tělo. Oblečení? To bylo to poslední na co kdy myslel... někdy ani nevěděl, že nějaké na sobě má.
"Ale vím co ti dát mohu!" Vyhrkla nadšeně a odstoupila od něj. Nervózní si ji s neskrývaným zájmem prohlédl. Kde se tahle zvláštní osoba zjevila? A proč se začala zajímat o někoho tak prázdného jako byl on sám? Vždyť ani nevěděl kdo je... pokud někým vůbec kdy byl. Zavrtěl hlavou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 014

"Ty mi nevěříš? Pak se budeš divit... uvařím ti něco tak dobrého, že na to nikdy nezapomeneš!" Snažila se ho ujistit nadšeně. Uvařit... co bylo vaření? Napadlo Nervózního, ale rozhodl se nekazit Emilii radost a tak jen zlehka přikývl.
"Pojď se mnou," vyzvala ho. Udělala několik kroků ke dveřím a otevřela je dokořán. Nervózní se znova nakrčil jako kdyby očekával, že se ze dveří vyřítí nějaký nepřítel.
"Neboj, v tomhle domě kromě mě a mojí sestry nikdo není... pojď," natáhla na něj dlaň. Nervózní si několik vteřin prohlížel její paži. Nebyl si najednou jistý kdy naposledy viděl cizí ruku, která by se na něj takto natahovala. Pomalu přistoupil blíž k ní, instinktivně se podíval přes Emilii do chodby jakoby se potřeboval ujistit, že tam skutečně nikdo není.
"Ty mi nevěříš? Opravdu tam nikdo není..." Nervózní si ji prohlédl, opatrnost z něj přímo křičela.
"Věř mi," pronesla tiše. Oči Nervózního se v ten okamžik přebarvily z šedé na čokoládově hnědou a poté se znova vrátily k šedé. Přikývl. Chtěl ji věřit, i když si nebyl jistý, zda je toho schopen.

Trvalo možná dalších deset minut než Emilie odvedla Nervózního do kuchyně, kde ho přiměla se usadit na barovou židli naproti ní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 020

"Teď uvidíš jak se dělá pořádná snídaně," mrkla na něj. Snídaně... co ale byla snídaně? Zatvářil se zmateně, ale nedal na sobě jinak nic znát. Zanedlouho se ujistil, že se mu líbilo ji pozorovat. Bylo to něco co už dlouho nedělal... mít radost z toho co vidí. Zlehka sevřel paže ve svém klíně a pocítil, že se najednou cítí opravdu v klidu. Nikdo na něj nekřičel... nikdo ho neignoroval... znamenalo to snad, že je také lidská bytost? Nebo byl opravdu tou zrůdou o které mu říkali ostatní? Znova zavrtěl hlavou a raději se rozhodl zaměřit na věci co mu říkala Emilie.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 022

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 023

"...vaření vlastně není taková věda... chce to jen tam nenaházet víc ingrediencí než je třeba... tohle mi vždycky říkávala máma..." Nervóznímu se na obličeji objevil drobný náznak úsměvu. Měl pocit, že by tuhle ženu mohl poslouchat celý den... její hlas se nedal srovnat s tichem v jeho hlavě nebo snad... s těmi lidmi... otřásl se a raději se zaměřil na ni, čímž si z ní v dané chvíli udělal svůj záchranný bod.

Za nějakou dobu už seděli naproti sobě u stolu. Nervózní se díval na talíř před sebou... tolik barev a ta vůně... skoro se bál té věci dotknout, aby nezmizela.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 027

"Nevím, co máš rád... tak jsem udělala všechno... omelety, luštěniny, vejce, zeleninu... nejsem žádná špičková kuchařka, ale doufám, že ti to bude chutnat," usmála se na něj. Nervózní jí však nevěnoval pozornost. Jeho mysl zaměstnal drobný nástroj ležící po jeho pravici. Opatrně uchopil ten chladný kus kovu do ruky a prohlížel si ho jako vzácný artefakt.
"To je vidlička, můžeš to s ní jíst... podívej, takhle se drží..." opatrně mu naznačila jak ji držet.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 028

Nervózní ji sevřel ve správné pozici... najednou mu tohle gesto přišlo mírně povědomé. Znova se zahleděl na jídlo před sebou a před očima se mu zjevilo jídlo, které dostával ve svém předchozím domově... matně si vzpomněl na šedivou beztvarou hmotu bez chuti a zápachu a otřásl se. Jestli tamto bylo jídlo, jak by mohl sníst něco tak krásného co měl před sebou?

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 026

"Zkus něco sníst, prosím," zašeptala k němu s úsměvem. Znova ho o něco prosila... zhluboka se nadechl a zapíchl vidličku do malého kousku omelety. S posvátnou úctou si sousto přinesl až ke rtům a znova pořádně vdechl tu vůni... chtěl si to zapamatovat... jak jen si přál už nikdy nezapomenout! Až potom si opatrně vložil vidličku do úst.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 029

Skoro měl pocit, že mu vybuchne pusa, když pocítil na svých chuťových pohárcích tu nádherou bouří chutí. Už dávno ji neznal... bylo to sladké nebo slané? Nebyl si jistý. Znova ucítil jak mu po tváři sklouzla slza. Byl šťastný.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 024

"Chutná ti to?" Zeptala se ho. Nervózní přikývl a podíval se na ni. Jeho oči se v daný okamžik rozzářily a v ten kratičký moment jeho vyhublý obličej přepůlil ten nejjasnější úsměv jaký kdy viděla. Emilii se rozbušilo srdce. I jí se na líci usídlilo štěstí.
"To mám radost! Sníš to všechno?" Nervózní popotáhl a znova přikývl. Chtěl všechno ochutnat... chtěl zjistit jaké to všechno je... chtěl se cítit zase více jako člověk.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 030

Se stále nasazeným úsměvem se sklonil ke své porci a hřejivý pocit v jeho nitru se rozhořel naplno. Najednou mu tohle přišlo jako ta nejlepší věc na světě... a právě tahle obyčejná snídaně ho přiměla poprvé pocítit naději...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 032
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty12/02/19, 12:45 am

Moc krásné... Láska
Je mi ho neskutečně líto a Emílie je úžasná osoba, že s ním má takovou trpělivost. Láska

BTW.: Ani mi o Kádinkových nemluv...nechci si představovat, co chystáš... Plačící
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty12/02/19, 05:17 am

Krásný díl! Láska Ještěže Patricie vymyslela tu objednávku přes e-shop. Napadlo mě při čtení to samé, že by obyvatelé Podivína okamžitě začali sestry podezírat. Pak bych to nechtěla vidět, co by se stalo Smutný
Souhlasím s Janikou do posledního písmenka
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty12/02/19, 07:12 pm

Bože, jak se dá poutavě popsat ochutnávání jídla, a nejen to *BRAVO*
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty17/02/19, 07:32 pm

Díky holky Červenám se jinak Janiko, neboj Mrkající ještě chvilku Kádinkovi neuvidíš Mrkající ještě nemám jejich nástup ani nafocený Vysmátý

18.část - Šest týdnů v ráji

Paměť Nervózního se mírně zlepšila. Po několika dnech u sester Dvořákových si alespoň nemusel vždy vzpomínat na toho s kým bydlí. Bylo to jako kdyby se jeho hlava pomaličku uzdravovala... nebo to bylo tím, že nebyl pod důkladnou léčbou svých původních pěstounů?

Jedno odpoledne tak usadila Emilie Nervózního k šachům. Všimla si, že Nervózní tíhnul ke všem starým věcem, ať už to byl klavír nebo starý rozbitý gramofon, na který už nikdo léta nesáhl. Vždy se začal tvářit zvláštně. Emilie věděla, že jediný způsob jak donutit Nervózního si plně vzpomenout bylo ho vystavovat věcem, které znal ve svém původním životě... Ale otázka byla co to bylo? Hrál na klavír jako profesionál... možná byl někdo z jeho rodiny nadaný klavírista? Žil snad dříve s někým kdo měl dům plný starých věcí jako je gramofon? A další věcí bylo jeho jméno... Emilie si byla jistá, že se Nervózní nemohl jmenovat, tak jak mu říkali. Možná to byl i jeden ze způsobů jak ho přimět věřit, že je nikdo. Vzít mu jméno a říkat mu absurdní přezdívkou Nervózní Jedinec. Jenže se jí ani Patricii prozatím nepodařilo najít způsob jak ho zjistit. Ještě předtím než se Nervóznímu začalo říkat Nervózní... vystupoval v novinách jen jako ďábelské dítě.

Patricie s Emilií strávili možná několik dní blouděním na online stránkách různých novin a informačních serverů. Nervózní byl králem internetu. Sice nikde nebyla jeho fotografie, ale popisky byly dosti výstižné. Všichni totiž měli zakázáno fotit démona... ukradl by jim přeci duši. Obě sestry nad podobnými popisky vždy jen obracely oči vsloup... jak mohl někdo něčemu takovému věřit? Internet jim tedy poskytl alespoň jednu informaci... matka Nervózního se jmenovala Olivie Přízračná... a měla v Podivíně nevalnou pověst sériové vražedkyně. Sice jí nikdo nikdy nic nedokázal, ale i tak měla na zahradě zakopáno neuvěřitelné množství různých lidí, od svých manželů až po kurýry... byla to snad nějaká její zvrácená sbírka? Ani jedna z holek nad tím nechtěla uvažovat... Na jednomu diskuzním fóru se sestry dokonce dočetly množství teorií jak se vlastně Nervózní narodil. Olivie měla Nervózního až v pozdním věku, bylo jí skoro šedesát, když se jí narodil, díky tomu se dostala do zápisu rekordů. A zlý jazykové tvrdí, že byla natolik posedlá smrtí, že zabíjela jednoho člověka za druhým v nekonečné víře, že se nakonec setká se zubatou... jistí uživatelé se jasně hlásili k tomu, že se setkali a díky tomu se Olivii narodil syn, který má být údajně díky své podivné skřivené tváři kopií svého otce... další tábor se naopak domníval, že Olivie otěhotněla náhodou a to se svým posledním manželem... a jiní dokonce věřili na únos mimozemšťanů, proti čemuž se vždy ohradil někdo z této zvláštní komunity, která obývala Podivín... Emilie s Patricií tyto zvláštní stránky vždy raději rychle zavíraly, protože měly pocit že už snad nic absurdnějšího existovat nemůže...

Nervózní začal být krátce po svém narození celebritou, když se kolem něj začala kupit úmrtí. Podle jiných stránek dokázal předpovídat smrt a každý kdo na něj byl zlý, zemřel za zvláštních okolností. Hovořilo se tam o dětech na které spadl satelit, o jedné učitelce kterou usmrtil had vylezlý z wc... všechno to byly neskutečně děsivé informace, které raději sestry přeskakovaly... protože kdyby byl Nervózní skutečně tak nebezpečný, neskončili by právě jeho pěstouni podobným způsobem? Byla pravda, že Kádinkovi byli vědci a proto se prý rozhodli starat o Nervózního. Některé noviny je dokonce oslovovali jako hrdiny, kteří chránili Podivín před ďábelským dítětem. Nervózní měl u nich žít už několik let a od té doby údajně vymizela zvláštní úmrtí. Díky tomu byli Kádinkovi považováni za zachránce města a dokonce za svoji práci získali ocenění s názvem "Krotitelé démonů, zachránci před smrtí a utrpením". To už se Patricie rozesmála natolik, že málem spadla ze židle. Bylo tohle vůbec možné? Do jaké díry se to přestěhovali? Jak tady vůbec mohla žít jejich seriózní, usedlá prateta?

Internet dále hovořil o několik neúspěšných pokusech Kádinkových o získání patentu na absurdní vynálezy s názvem např. Odmuchovač... čili jediné v čem byli opravdu dobří, bylo ničit Nervózního. Jak tedy bylo možné, že se o něj stále nezajímali? Nebo to byl snad jejich nějaký plán? Plán na to jak ještě více sociálně znemožnit Nervózního, pokud to ještě bylo vůbec možné? Ale pak by přeci nebyl Nervózní na pokraji sil... nebo to snad byl záměr... nebo se někde stala chyba? Patricie pak nadhodila další věc, která zůstala viset mezi sestrami jako hustý dým... nebo snad napadl Nervózní své pěstouny a pak utekl? Pokusil se je zabít, jak vykládala jeho internetová pověst? Nebo je snad opravdu usmrtil? Jenže Emilie tomu nevěřila... byla si plně jistá, že Kádinkovi mají něco za lubem, proto vypustili Nervózního a čekají co se bude dít... jen netušila, jak moc by mohla daná situace být nebezpečná pro ně i Nervózního. Čím dál tím víc byla přesvědčená, že je nutné aby si vzpomněl... jenže Nervózní byl jako nepopsaný papír. Jeho vzpomínky se objevovaly a mizely neuvěřitelně rychle... jako kdyby měl blok. Nejhorší ale bylo, že se nikdy nedokázal vyjádřit dost rychle na to, aby sdělil Emilii co viděl... neuměl číst ani psát... o to to bylo horší.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 001

"Tohle jsou šachy," oslovila ho po delší době Emilie. Nervózní se dlouze zahleděl na hrací plochu před sebou. Něco mu to připomínalo, ale nebyl si jistý.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 003

Emilie začala pomalu ukazovat na jednotlivé figurky a pojmenovávala je. Nervózní sledoval její prsty a snažil si vše zapamatovat. Začala se mu točit hlava, jak se snažil namáhat svoje mozkové závity.
"Teď potáhnu pěšákem..." Nervózní sledoval její pohyb. Trvalo mu možná minutu než zaregoval a táhl stejně jako ona. Chvilku tak jejich hra vypadala zvláštně... Nervózní opakoval Emiliiny tahy téměř v zrcadlové přesnosti...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 002

Až později se v jeho hlavě mihla krátká vzpomínka...

"Nebaví mě to!" Slyšel svůj dětský hlásek.
"To proto, že nejsi dost pozorný... i králové hráli tuhle hru a chceš být v budoucnu jednou velký muž nebo ne?" Skoro ucítil jak se jeho mladší já otřáslo.
"Máma mi říká, že nikdy nevyrostu..."
"Nesmíš ji brát tak vážně, moc o všem přemýšlí... nikdy ji nesmíš moc poslouchat, ano?" Snažil se ho přimět ten milý mužský hlas.
"Jenže když ji nebudu poslouchat, tak se bude zlobit..." Hlava se mu zatočila. Najednou před sebou spatřil jinou šachovou partii. Byl o něco starší... a dokázal vyhrát.


Emilie si ho zvláštně změřila. Nervózní si vložil hlavu do dlaní. Po chvíli na sobě ucítil její pohled a tak ji zase zvedl. Vzpomínka v hlavě se rozplynula stejně rychle jako přišla... i přes to však zkušeně natáhl ruku k figurkám a poprvé udělal jiný krok než Emilie.
"Ty sis na něco vzpomněl?" Vyhrkla nadšeně. Nervózní pokrčil rameny a mírně se pousmál.
"Zase jsi to zapomněl?" Smutně přikývl.
"To nevadí... jsme na dobré cestě. Jednou se ti myšlenky v hlavě usídlí nadobro, ano? Stačí když se tomu budeme věnovat... na půdě máme spoustu různých starých věcí... až budeš připravený, můžeme se na ně jít podívat... třeba ti něco připomenou," mrkla na něj. Jenže Nervózní si najednou nebyl jistý, zda to chce udělat... vždy zapomene... a pak se cítí tak prázdný a zoufalý... nic nebylo horšího než fakt, že všechny odpovědi nosil ve své hlavě, ale nemohl je získat...

Uběhlo šest týdnů...

A co se za tu dobu odehrálo?

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 016

Vztah mezi Patricií a Andym nadále pokračoval v nastavených téměř platonických kolejích...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 007

...což zatím nikomu tolik nevadilo...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 008

...Patricii se stále dařilo v práci...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 009

...kde dostávala čím dál častěji dýška...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 010

...ovšem vztah mezi ní a Simonem poněkud ochladl... pokud se dal předtím brát za vřelý. Skoro to vypadalo jako kdyby Simonovi neuvěřitelně překážel její vztah s Andym, i když by to nikdy nahlas nevyslovil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 017

...Emilie nadále pokračovala ve své práci, kde začali pomalu postrádat Nervózního...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 018

...jehož zmizení prozatím nikdo nenahlásil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 019

"Už můžeme jít dovnitř?" Zvolala nervózně Patricie.
"Ještě nám nedal znamení..."
"Nemůžu uvěřit tomu, že se konečně nechal přemluvit a vezme si něco z toho krásného nového oblečení co jsme mu koupili!" Vyhrkla nadšeně. Emilie se na ni usmála... i ona měla z jeho obratu radost.
"Nechápu proč se toho tolik bál... je to jenom oblečení..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 028

"Myslím, že měl pocit, že by tím ztratil další kousek sebe, Paty... Nervózní se hodně váže k tomu co by mu mohlo připomenout kým byl..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 020

"A proto každý den hraje na klavír, následuje tě na každém kroku... uvědomuješ si, že ho máš jako ocásek?" Uchechtla se.
"Mě to nevadí, Paty..."
"Ale váže se k tobě... a ty k němu... vyváříš jako nikdy! Vždyť ten chlap už přibral skoro osm kilo! A ani se tomu nedivím... sestavila jsi mu dokonalý jídelníček... jí pětkrát denně obří porce! Jí za nás za obě! A ty přípravky co jsi nakoupila... proti popáleninám, vitamíny, přípravky pro růst vlasů, řas a obočí... každý den mu mažeš celý obličej a na ty jizvy mu dáváš ten příšerně drahý krém!" Emilie se zasmála.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 026

"Netušila jsem, že mě tolik pozoruješ... snažím se, aby se měl Nervózní lépe," mrkla na ni.
"No ale aspoň, že jsi ho konečně zbavila těch duhových očí... bylo hrozný se na něj dívat, když mu změnily barvu... trochu jsem doufala, že mu zůstanou ty hnědé... ale nakonec mu vybledly do té divné šedé... čert ví čím to bylo..."
"Myslím, že za to mohla ta léčba Kádinkových... ani jedna z nás neví jaké chemikálie do něj dávali... je div, že je ještě Nervózní naživu..."
"Taky se divím... ale je dobře, že se jim ho nepovedlo zamordovat..."
"Neříkej mi, že sis na něj konečně zvykla," usmála se na ni.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 030

"No když nad tím tak přemýšlím... blázniví vědci ho hodili do kopru, nikdo ve městě ho neshání... vlastně tvůj šéf, ano... ale to je skoro to samé jako nikdo... problémy nám nepůsobí... nezdrhá, pomáhá když může a ví co s tím... funguje jako skvělá zpovědnice, protože nic nemůže vykecat... ten chlap má vlastně spoustu výhod... a navíc si díky jeho oblečení můžu objednávat víc věcí na sebe! Takže... jsem ho asi adoptovala," zasmála se. Emilie s úsměvem zavrtěla hlavou nad jejími úvahami.
"Jsem ráda, že už ho konečně bereš jako normálního člověka... protože Nervózní... on potřebuje spoustu pozornosti..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 031

"To jo... ale nejvíc stejně stojí o tvoji pozornost, až mě to děsí..." ukázala na ni prstem. Emilie se zatvářila nechápavě.
"Proč tě to děsí?"
"Jsi už dlouho sama... a on je takový ten typický ztracený případ, který se ti líbí... je věčně vyděšený a hledá u tebe útěchu... a co víc... teď jsi ho vykrmila jako sele na porážku... všimla sis jak teď vypadá? Už nemá kruhy pod očima a jeho pleť dostala růžovější odstín... dokonce díky tomu už není tolik vidět jak má kostnatý obličej... a jeho tělo... všimla sis, že mu docela narostla ramena?" Emilie se nervózně zasmála.
"Co to plácáš?"
"Jen tě upozorňuji na to, že se z něj pomalu ale jistě stává chlap... a co musím uznat i já... myslím, že až mu víc narostou vlasy a přibere aspoň dalších osm kilo... bude super extra sexy," to už se Emilie rozesmála natolik, že nemohla pomalu popadnout dech.
"Paty, já takhle vůbec nepřemýšlím! Nervózní je člověk co potřebuje pomoct... nedívám se na něj jako na muže, ano?" Patricie si založila ruce na prsa.
"To si povíme... až ho uvidíš v jeho novém ohozu... trvá mu to už zatraceně dlouho... připravila jsi mu to aspoň?"
"Ne, chtěl si vybrat sám..." Patricie se plácla do čela.
"No nazdar! Aby nakonec odtamtud nevylezl ve tvém županu! Musíme mu jít pomoct!" Emilie ji rychle chytila za ruku.
"Zaslouží si trochu soukromí," zvolala. Patricie jí ruku vytrhla.
"Neblázni... možná v něm aspoň probudíme mužské pudy," vyhrkla jejím směrem a rychle uhnula Emiliině paži, která ji chtěla plácnout po rameni.
"Dobře! Půjdu se tam podívat... a ty zůstaneš tady!"
"Cože? Ani náhodou! Nervózní je jako Popelka! O tohle se nenechám připravit! A navíc musím na tebe dávat pozor..." Emilie zavrtěla hlavou než se z místnosti vedle ozvalo zabzučení Nervózního.
"Vidíš, potřebuje nás! A pak kdo tady v něm umí číst!" Vyhrkla vítězně a rázně rozrazila dveře. Emilie jí byla v patách.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 034

Obě zůstali chvíli zírat na muže před sebou.
"No nazdar, vypadá jako když jde na pohřeb...!" Vyhrkla otráveně Patricie.


(jinak Nervózní měl mít původně o dost kratší vlasy, ale bohužel se mi nepodařilo sehnat ještě kratší sestřih než nabízí MO... tak snad to bude aspoň trochu odpovídat šestitýdenním vlasům Aha )


Naposledy upravil Lucisab dne 17/02/19, 09:28 pm, celkově upraveno 1 krát
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty17/02/19, 08:53 pm

Bože, takhle nás napínat, jak bude vypadat, až se otočí Mrkající *BRAVO*
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty18/02/19, 03:49 am

Přesně, takhle nás napínat! Tytyty Vysmátý Mrkající Zase to byl moc krásný díl s pěkně sepsaným příběhem o Nervózním. *BRAVO* Láska Emílie je kouzelnice, že toho tolik dosáhla, Nervózní vypadal na začátku jako beznadějný případ. Už se těším na další díl, až uvidíme, jak teď vypadá. Hrozně tě obdivuju, oba tvé příběhy jsou špičkové *BRAVO* Pro Tebe
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty21/02/19, 09:22 pm

Moc děkuju Pro Tebe Červenám se jinak jsem se rozhodla, že vás tentokrát dlouho napínat nebudu Vysmátý jen doufám, že vás nový vzhled Nervózního nezklame... dlouho jsem uvažovala co všechno mu nechám na obličeji, ale nakonec mi vzniklo toto Vysmátý přeci jen ho čeká ještě minimálně jedna verze, tak abych ho měla čím vylepšovat nebo naopak zhoršovat Píšu

Jinak Emilie je opravdu takový malý schopný buldozer Chichichi ze srdce se snaží zařídit spravedlnost, protože ona ani Patricie jí v poslední době moc nezažily... takže dělá všechno co může, aby Nervóznímu pomohla Úsměv bohužel však její odvaha jít proti celému Podivínu jí může přivodit nemalé potíže... takže má na jednu stranu štěstí, že má takovou povahu, ale na druhou stranu... Aha  Smutný


19.část - Nové objevy

Nervózní ztuhl, když za sebou zaslechl Patriciin hlas. Prudce se ohlédl a pokusil se zakrýt si řadu knoflíků, které se mu podařily utrhat při marné snaze si přetáhnout zapnutou košili přes hlavu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 001

Bohužel však jeho snaha nebyla příliš účinná.
"To se mi snad jenom zdá! Ty jsi je urval!" Vyhrkla Patricie při pohledu na povadle visící vlnité nitě místo několika knoflíků. Nervózní zabzučel a zacouval.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 002

"Přestaň na něj útočit... určitě nevěděl co s nimi... a navíc proč jsi mu kupovala košili?" Patricie si ji změřila s přimhouřenýma očima.
"Každý chlap by měl mít košili! To je základní výbava... jako malé černé! Bez nich by byl šatník chudý a prázdný!" Emilie zavrtěla hlavou a raději zaměřila svoji pozornost na Nervózního.
"Neboj, snadno je přišijeme zpátky, ano? Tohle není žádná katastrofa," snažila se ho ujistit. Nervózní se na ni usmál. Věřil všemu co mu řekla a jakmile uslyšel z jejích úst tuhle větu, okamžitě se mu ulevilo. Pomalu uvolnil svůj postoj a svoje křečovitě zkroucené ruce natáhl podél svých boků.
"Podívej! Pár z nich přežilo! Možná bych mu měla ukázat jak se zapínají..." vyhrkla Patricie a okamžitě se natáhla k Nervóznímu. Nervózní sebou cukl a Emilie ji chytila za paži.
"Co je?" Zvolala. Emilie zlehka pustila její ruku.
"Nervózní není zvyklý, že na něj někdo sahá, když mu nevysvětlí co s ním chce přesně dělat," odvětila klidně.
"Tak mu to vysvětlím...!" Emilie jí rychle skočila do řeči.
"Já mu to řeknu, ty se s tím nemusíš vůbec zabývat," Patricie protočila panenkami a rozesmála se.
"To jsem si mohla myslet! A pak že jsem neměla pravdu! Líbí se ti a nechceš, aby na něj sahal někdo jiný! Ale mě se fakt bát nemusíš... teď je sice docela sexy, ale... stejně mám raději jiné typy," pronesla a zlehka si založila paže na prsa. Nervózní si ji zmateně prohlédl. Sexy? Co je to sexy? A o jakých typech to mluvila? Cítil jak se mu v hlavě začínal vařit pořádně hustý guláš, jak se snažil přijít na to co vlastně chtěla Patricie říct.
"Patricie! Co to říkáš?!" Vyhrkla zděšeně a pohlédla střídavě z Nervózního zpět na ni.
"Jen pravdu... a neboj, Nervózní mi stejně nerozumí," mrkla na ni.
"Ale... Patricie tohle není spravedlivé... neměla bys... tady..." Emilie si dlouze vzdychla, někdy měla pocit, že je její sestra ještě malé děcko.
"Ale měla! A jestli nemám pravdu, tak mě to necháš udělat."
"Jenže... ty... já se v tomhle zkrátka vyznám líp," podotkla.
"Myslíš v zapínání knoflíků?" Nervózní se přistihl, že je poslouchal skoro s otevřenými ústy. Ony se hádají? Kvůli těm věcem, které spadly na podlahu, když se oblékal? Nebo o co tu vlastně šlo? Nebo se snad hádaly kvůli němu? Emilie si odhrnula zbloudilý pramen vlasů z tváře.
"Samozřejmě, že ano! Chci říct ne! Zatraceně... Patricie, mám větší trpělivost než ty, přestaň se se mnou dohadovat jako puberťačka... tímhle mu rozhodně nepomůžeme! Takže se prosím zachovej, alespoň trochu rozumně!" Patricie jí věnovala další úsměv.
"To vidím tu tvoji trpělivost... fajn, jak chceš... ale jednou si to budeš muset pořádně uvědomit, Emilí..." v ten okamžik se zezdola ozval zvonek.
"Asi bych měla jít, myslím, že vím kdo na mě dole čeká," zlehka se znova pousmála než rychle odešla z pokoje. Emilie zaměřila svoji pozornost na Nervózního.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 005

"Těm věcem, co jsou tady se říkají knoflíky," natáhla k němu paži a ukázala mu prsten na jeden osamělý knoflík. Nervózní sklonil hlavu, ale vzápětí ji znova narovnal. Široce se na ni usmál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 006

"Čemu se směješ? No nic... chtěla bych ti ukázat, jak tyhle malé věci fungují... dovolíš mi to?" Nervózní přikývl, už dávno se Emilie nebál a neměl pocit, že by mu měla ublížit. Emilie udělala krok k němu a zlehka uchopila knoflík do jedné ruky.
"Je to vlastně úplně jednoduché..." Emilie dál mluvila a Nervózní jí skutečně chvíli věnoval pozornost, ale za několik krátkých vteřin se zaměřil na něco úplně jiného. Ta zvláštní žena ho podivným způsobem fascinovala už od první chvíle kdy na něj poprvé promluvila. Často se tak přistihl, že ji pozoruje bez toho, aniž by k tomu měl větší důvod. Obdivoval ji. Rád se díval na její tmavé vlasy, které se jí zlehka vlnily podél obličeje, na drobné pigmentové flíčky, jež se jí rozprostíraly po čele. Bylo pro něj vždy těžší se neusmívat, když měl možnost si ji déle prohlížet, protože cítil, že pokaždé na ni uvidí něco nového. Byla pro něj jako drahokam... o to více nerozuměl, jak se vůbec mohla začít zajímat o někoho jako byl on. Protože zatímco ona zářila, on byl pohaslý a naprosto prázdný.
"Nervózní? Posloucháš mě?" Narvózní sebou znova cukl a prudce přikývl.
"Vyzkoušíš to teď sám?" Zahleděl se na svůj hrudník a spatřil dva nově zapnuté knoflíky. Věnoval jí zmatený pohled.
"Jenom to zkus," vybídla ho. Nervózní polkl. Nebyl si jistý, zda to dokáže... nevěděl... trhavým tahem chytil za knoflík a ve své hlavě se snažil najít návod, jak postupovat dál.
"Ty jsi mě neposlouchal, že ne?" Usmála se na něj. Nervózní zamrkal a sklonil hlavu. A v ten okamžik ucítil, horkost na svých tvářích. Prudce zdvihl hlavu a změřil si ji zděšeným pohledem. Emilie ho chytila za ruku, kterou nadále svíral knoflík.
"Copak? Vzpomněl sis na něco?" Jenže tentokrát to nebyla vzpomínka... volnou dlaň si rychle položil na tvář. Až pak si Emilie všimla malých červených flíčků na jeho obličeji. Bylo to poprvé kdy na něm něco podobného viděla... Nervózní se styděl, což byla emoce, na kterou nebyl zvyklý. Emilie mu položila druhou paži na tu, kterou měl stále přitisklou na líci.
"To nic... tohle je normální, stydíš se... asi jsi v té chvíli myslel na něco jiného a teď se cítíš provinile, protože neznáš postup... ukážu ti to znova," sundala mu dlaň z obličeje a chytila ho oběma rukama za ruku, kterou stále svíral knoflík. Nervózní sebou škubl a rychle ji za ni chytil druhou paží. Emilie k němu vzhlédla.
"Nervózní, co se děje?" Zašeptala. Jenže on to nevěděl. Možná dostal strach... Emilie sevřela jeho paži ještě pevněji a podívala se do jeho očí. I pro ni byla změna, že už v nich nemohla vidět víc barev jak jednu. Jeho bledě šedé duhovky možná na první pohled působily chladně, ale ona v nich viděla i něco jiného a právě tím něčím, co nedokázala pojmenovat, se jí líbily mnohem více než kdyby byly andělsky modré.
"Nervózní, na co myslíš?" Zeptala se ho klidně a zahleděla se na jejich zamotané paže. Nervózní si vzdychl. Bál se... ale ne jí... měl strach, že jim už moc času nezbývá... že se znova vrátí k těm lidem... že zapomene... jenže nic z toho jí říct nemohl. Jeho hlas zemřel již před spoustou let a kdo ví jaký byl... jak zněl. Frustrovaně zabzučel a pustil ji. Pomalu od ní odstoupil. Emilie se na něj váhavě usmála.
"Dobře, podám ti něco jiného na sebe, ano?" Nervózní přikývl. Emilie lehkým krokem přešla ke komodě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 007

"Patricie ti objednala opravdu neskutečné množství oblečení... myslím, že když bude takto pokračovat, tak vykoupí celý butik a stane se zákazníkem roku," zasmála se, a s tričkem v ruce se ohlédla na Nervózního, aniž by tušila, že si mezitím svlékl košili stejným způsobem jako ji předtím navlékl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 008

Byla to dlouhá doba, kdy viděla jeho nahá záda...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 009

...a pohled na ně ji donutil se usmát. Už nemohla počítat jeho obratle. Sice na nich stále mohla vidět několik jizev, které se táhly téměř přes celá jeho záda v různých šířkách a délkách, ale... bylo to jiné... ucítila, jak se jí rozbušilo srdce. Byla šťastná. Nervózní byl na dobré cestě stát se znova mužem, kterým kdysi býval.

(p.s. ty jizvy si prosím domyslete Červenám se popravdě, jsem nechtěla shánět na Nervózního nějaký šíleně zjizvený skin, který bych potom nemohla snadno upravovat Červenám se takže jsem mu nechala klasický MO skin a napatlala jsem mu obličej make-upem Vysmátý Červenám se )

Mezitím došla Patricie až před dům...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 011

"Ahoj, krásko... pustíš mě dovnitř?" Zavrněl. Patricie se váhavě pousmála, ale nakonec mu vyhověla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 013

Andrew jí pomalu připravil o dech, když ji rychle popadl a políbil na přivítanou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 014

"Půjdeme k tobě, nebo ke mě?" Zašeptal. Patricie se zatvářila zmateně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 015

"Ahoj, Andy... neřekl jsi, že dneska přijdeš..."
"A vážně potřebuji povolení, princezno? Jsi moje ženská," vyhrkl.
"Ale tenhle dům není jenom můj... vlastně je mojí sestry," odvětila. Andrew se zatvářil otráveně.
"A v tom je snad nějaký rozdíl? Tak kam půjdeme?" Patricie prudce zamrkala. Tiše v hlavě doufala, že se Emilie postará o to, aby Nervózní zůstal nahoře v patře a pokud možno ve svém pokoji.
"Pojď..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 016

Pomalu ho odvedla do obýváku. Její kroky se však zastavily u chodby a ve snaze svoji sestru upozornit na návštěvníka důrazně nakopla botník.
"Andy! Jen se posaď! A zůstaň tady! Donesu ti něco pití!" Křičela přehnaně nahlas. Andrew si ji zmateně změřil.
"Nemusíš takhle řvát, nejsem hluchý... a nic nechci... vlastně chci... tebe," mrkl na ni.
"Tak se posadíme na gauč a ty mi pak povíš, to kvůli čemu jsi přišel aniž bys mi něco řekl..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 019

"Víš, že jsi moc hezká?" Patricie zavrtěla hlavou.
"A kvůli tomu jsi tady?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 022

"Ne, princezno. Přišel jsem abychom konečně náš vztah posunuli někam dál... víš jak dlouho spolu chodíme?"
"Dva měsíce?"
"Ano! Neměli bychom to nějak oslavit?" Natáhl se k ní, ale Patricie mu uhnula.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 021

"Tohle není to správné místo..."
"Ach... a kde je? Ke mě se pozvat nenecháš, vždycky ti do toho něco skočí... někdy ti je špatně... jindy musíš zaskočit za nemocnou kolegyni... mám pocit, že se mi vyhýbáš a že nechceš být se mnou sama... jako opravdu sama..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 029

"Ale tak to není," rozhodila rukama.
"A jak to tedy je? Pak můžeme jít teď hned do tvého pokoje, pochybuji, že nás bude tvoje sestra vyrušovat..." znova se na ni natáhl, ale Patricie se mu znova vykroutila.
"Emilie může kdykoliv přijít, nechovej se jako puberťák..." vyhrkla podrážděně.
"Ale já už jsem zoufalý! Kašleš na mě! Pořád si něco vymýšlíš a vymlouváš se! Chodíme spolu dva měsíce!"
"Já vím..."
"A nemyslíš, že ke vztahu patří i něco jiného než jen chození za ručičku?"
"Andy... já..." rychle ji přerušil.
"Může za to jiný chlap?" V ten okamžik se jí před očima zjevil její šéf a zavrtěla hlavou. Simon Margison nebyl pro ni, byl chladný, rezervovaný a nepříjemný... a vyhýbal se jí. Zatímco Andrew... vzdychla.
"Tak mám pravdu?!" Zvolal zlostně.
"Samozřejmě, že ne! Za co mě máš?!"
"Tak v čem je problém?!"
"Možná by mi pomohlo, kdyby... kdyby jsi o tom pořád nemluvil! A nesnažil se... ze všech sil mě..." znova zlostně vydechla aniž by dořekla větu. Andrew si rozčileně pročísl vlasy, až pak se na ni znova podíval a pokusil se o úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 034

"Tak dlouho jsem za tebou běhal... pochop, že nejsem platonický typ... ale... dobře, zkusím na tebe jít jinak, co ty na to?" Patricie se na něj dlouze zahleděla a zvažovala svoji situaci. Andrew byl její jediná možnost na normální vztah... aspoň to tak v téhle chvíli pociťovala.
"Dobře," pronesla tiše.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 036

Andrew ji vzal kolem ramen.
"Vidíš není to fajn?" Patricie přikývla. Bylo příjemné si položit hlavu na jeho široké, pěkně tvarované rameno a snažit se myslet, že svět kolem nich nebyl tak šílený, jak ve skutečnosti byl. Z tranzu ji vytrhl Andrew, když jí jedním prstem zdvihl hlavu na úroveň té své.
"Víš, že tě mám rád, princezno, že jo?" Patricie se zlehka pousmála, když si ji přitáhl blíže a políbil ji...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 038

...a aniž by to tušili...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 039

...se za jejich zády zjevila tichá postava...
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty21/02/19, 09:50 pm

No, já jsem asi ze staré školy, ale kdyby mě takhle chlap "uháněl", poslala bych ho do p...(atřičných míst) Mrkající A jakpak na to dění na gauči asi bude reagovat Nervózní ?
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty24/02/19, 08:04 am

Přesně, Ludmi Úsměv   Tenhle díl je tak super. Jaký velký pokrok Nervózní udělal! Líbí se mi citlivý přístup Emílie. Naopak Patricie je úplně jiného založení a vůbec se nedokáže do jeho situace vcítit, ale mohla by se aspoň pokusit chovat tak, jak jí radí její sestra Úsměv jenže při své povaze nechápe, proč by vůbec měla. Docela se bojím toho, co se stane dál. *SORRY*
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty24/02/19, 06:02 pm

Moc parádní díly! Nervózní je úžasný. Udělal obrovský pokrok. Úsměv
Jen se bojím, co přijde, jak psala Hello.
To, že hrozí, že na to přijde Andrew se mi vůbec nelíbí. Smutný Leze mi krkem, čím dál víc. Červenám se Vysmátý Vysmátý
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty25/02/19, 09:52 pm

Díky holky Pro Tebe no popravdě ani mě se chování Andrewa nelíbí... ale patří to k němu Vysmátý ale abych se ho i trochu zastala... není tak špatný Mrkající třeba ještě dostane šanci si napravit reputaci Píšu zatím je ale Cassanova celým svým srdcem  Vysmátý

Patricie je tvrdý oříšek, není zlá a svým vlastním způsobem má Nervózního ráda, ale zároveň... je trochu nedospělá Aha sice by se pro svoji rodinu rozkrájela, ale zatím máš Hello bohužel pravdu... kdo ví, třeba jí budoucí události donutí konečně pořádně dospět Mrkající


20.část - Bolavá srdce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 001

Nervózní zůstal chvíli stát na místě a sledoval výjev před sebou s otevřenými ústy. Co to Patricie dělá s tím mužem? Honilo se mu hlavou. Udělal jeden drobný krok blíž, aby více viděl. V ten okamžik mu nedocházelo co vlastně dělá, byl natolik omámený novými skutečnostmi, které neznal, že nemyslel na vlastní ale i bezpečí sester. Tiše pozoroval jejich propletené paže a uvažoval. Jeho hlava mu znova nevydala žádnou odpověď. Ve svém podvědomí tušil, že ví co ti dva dělají, ale zároveň tomu nemohl přijít na jméno. Bylo to znova jako kdyby se natahoval po odpovědi, která byla na dosah ruky, ale zároveň se pro něj najednou zdála být vzdálenější než celý vesmír. Promnul si spánky. Nenáviděl svoji mysl. Odmítala mu prozradit kým byl... nechtěla mu povědět, co se s ním stalo... proč je tak neuvěřitelně rozbitý. Zoufale si vzdychl, když za sebou zaslechl kroky.

Emilie měla pocit, že se jí zastaví srdce, když spatřila Nervózního stát mezi dveřmi do obýváku. Už ze schodů viděla, co se odehrává na gauči a bylo jí jasné, že stačí jen malá chyba a Andrew se dozví, že mají nového spolubydlícího. Zoufale vyběhla co nejtišeji ze schodů a okamžitě sevřela levou dlaň Nervózního. Ten se k ní prudce otočil. Jeho zorničky byly na malou chvíli zvětšené strachem, ale zanedlouho se zklidnily. Nervózní se usmál. Emilii přejel mráz po zádech, když zaslechla z gauče hlas své sestry.
"Andy... já... ne..." Sevřela Nervózního paži ještě pevněji a zatáhla za ni. Nervózní nechápavě zamrkal než jí klopýtavě následoval do schodů. Mezitím se podařilo Patricii ze sebe Andrewa shodit. Dlouhými kroky od něj okráčela a zůstala stát u skříně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 004

"Co se zase děje, princezno?" Patricie se objala rukama a těžce se nadechla.
"Myslím, že by jsi měl jít, Andy..."
"Cože?!" Vyhrkl a postavil se. Zuřivě zamířil k ní a otočil ji za loket.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 006

"Co tím chceš zatraceně zase říct?! Co jsem udělal?!!" Křičel. Patricie se zachvěla a o krok ustoupila.
"Já prostě takhle nemůžu! Chápeš?! Přestaň mě nutit k něčemu... jsem unavená!"
"Samé hloupé výmluvy! Mám toho už dost! Jsem tvůj kluk! A víš ty co?! Jdu! Mám tě plné zuby! Kašleš na mě, tak já budu moct taky! Nazdar!" Vyhrkl rozhořčeně než uraženě odešel. Až když se za ním zavřely dveře si uvědomila, jak moc se jí klepe brada. Pomalu se sesunula do křesla a vložila si hlavu do dlaní.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 007

Byla divná? Měl Andrew pravdu? Proč s ním nemohla být? Proč se s ním dokázala cítit dobře jen když nevyžadoval další úroveň vztahu? Cítila se tak zmatená... bolest v jejím hrudníku se nedala popsat. Tohle se jí ještě nikdy nestalo... bylo to jako kdyby jí něco bránilo... jako kdyby... zavrtěla hlavou a zakázala si víc přemýšlet.

Emilie mezitím odvedla Nervózního do pracovny...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 008

"Nervózní... bože můj měla jsem takový strach... mohl tě vidět... mohl tě..." nebyla schopna mluvit. Srdce jí bilo v hrudi jako splašené. Nevěřila Andrewovi, ať už si Patricie říkala co chce. Byla si jistá, že Nervózního nesměl nikdo spatřit... alespoň ne do chvíle než by se mu vrátila paměť. Dlouze vydechla, protože si byla jistá, že cestou nahoru zapomněla dýchat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 009

Nervózní se podrabal na hlavě. Až nyní si uvědomil co všechno se mohlo stát a cítil se hloupě. Nikdy nechtěl způsobit Emilii bolest a to ať už by byla jakákoliv. Tolik si přál, aby jí mohl říct, jak moc ho mrzí, že tam zůstal stát jako pitomec. Tolik si přál ji požádat o odpuštění, ale nevěděl jak. Hrdlo ho zradilo sotva otevřel ústa. Frustrovaně zabzučel a udělal jeden smělý krok k ní. Tahle žena ho chránila a on byl rozhodnutý jí její službu oplatit. Byl si jistý, že kvůli ní by se klidně vrátil k těm lidem... kvůli ní by byl ochoten si znova projít celým peklem, jen kdyby měl jistotu, že ona se nenamočí do té temnoty ve které sám vězel. Třesoucí paži si pomalu položil na srdce. Emilie ho nechápavě sledovala.
"Co to děláš?" Zašeptala. Nervózní polkl. Pootevřel ústa a naznačil němými rty nějaké slovo, kterému Emilie nedokázala porozumět. Zavrtěl hlavou. Ještě blíže se k ní přiblížil. Emilie v jeho očích spatřila lítost.
"Já se na tebe nezlobím... jen... buď na sebe opatrný, ano?" Vydechla. Nervózní se na ni smutně usmál. Znova si položil levou dlaň na srdce a pak ji letmým pohybem zvedl k jejímu obličeji.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 012a

Jeho prsty se dotkly její tváře tak jemně a něžně, že Emilie překvapeně zalapala po dechu. Nervózní jí opatrně přejel konečky svých prstů po hraně tváře až ke špičce brady, až potom svoji ruku svěsil zpět podél svého boku. Emilie se na něj usmála a z oka jí ukápla slza. Ten muž byl natolik zvláštní a jiný a přesto se zdál tak jedinečný, že ho měla chuť uchránit před celým světem jako vzácný květ té nejkrásnější květiny. Bylo to jako kdyby se ocitli ve své vlastní soukromé bublině, když mu Emilie pod tíhou vlastních emocí padla do náruče...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 015

"Buď na sebe jen opatrný, ano? Prosím... nikam nechoď sám... nechci aby se ti něco stalo," slova z ní padala jako vodopád. Nervózní opatrně nadzvedl svoje paže a podíval se na Emiliino tělo, které se tisklo k tomu jeho. Trvalo možná několik vteřin než mu došlo co by měl se svýma rukama dělat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 016

Opatrně a tak lehce jako by se bál, že se snad Emilie rozpadne jí položil dlaň na rameno a druhou paži jí nesměle chytil za pas. Pomalu ji položil svoji hlavu na rameno a pocítil něco neobyčejného ve svém nitru. Tahle pozice mu něco připomínala... tentokrát byla bolest v jeho hlavě snesitelnější, když spatřil ve své mysli vzpomínku, kterou celkem nedávno zapomněl... znova uviděl svoji matku a její dlouhé ruce, kterými sevřela jeho tělo. Tolik ji měl rád... skoro se držel té myšlenky jako klíště, ale v jeho hlavě zůstal za několik vteřin jen obrys minulosti. Tentokrát nezapomněl úplně... matčina tvář se sice rozplynula v dýmu, ale ten pocit... a možná právě kvůli němu k sobě ještě více semkl Emilii...

Mezitím v přízemí domu...

Patricie začala nervózně pochodovat po domě a snažila se urovnat myšlenky, když zaslechla nějaké auto zastavit u jejich garáže.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 001

Vyděšeně vyhlédla nenápadně z okna a v ten okamžik jí málem spadlo srdce až na zem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 003

Simon Margison se snesl ze svých bohatých výšin a rozhodl se v pozdních večerních hodinách navštívit jejich omšelý starý dům. Ale co by mohl chtít? Napadlo ji. Skoro měla pocit jako kdyby jí narostla křídla, když odhodlaně vykročila z domu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 005

"Šéfe!" Oslovila ho. Simon jí věnoval pohled. Chvíli se měřili navzájem než jí vyšel vstříc.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 006

Z jeho obličeje se nedaly vyčíst emoce, ale i tak jí přišel v noční temnotě, jen jasně ozářený pouliční lampou jako nádherná antická socha. Možná za to mohlo to světlo nebo odlesk jeho modrých očí, ale najednou znova ucítila to podivné pouto mezi nimi. Bylo to jako kdyby jí k němu něco lákalo... cítila se jako můra lapená ke světlu... cítila se...
"Dvořáková!" Vyrušil ji jeho podrážděný hlas.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 008

"Šéfe?" Vyhrkla nevinně. Simon zprudka vydechl a vytáhl z pod kabátu nějakou věc.
"Jednou se z vás zblázním! Vždyť vy jednou zapomenete doma i hlavu! Co doma... v práci... na ulici... kdekoliv! Jste naprosto nezodpovědná osoba!" Zvolal rozčileně a natáhl k ní paži. Patricie se pomalu zahleděla na jeho ruku.
"To je vaše peněženka, Dvořáková! Jsou v ní vaše doklady, hotovost... všechno! Víte co by se mohlo stát kdybych ji nenašel já, ale někdo jiný? V restauraci nepracujete sama! Jednou z vás zešedivím!" Vyčiňoval ji nadále než ji do třesoucích paží vrazil její vlastní peněženku. Patricie přikývla a po tváři ji stekla zbloudilá slza.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 020

Simon pootevřel ústa a zahleděl se na ni. Z jeho očí vyprachala veškerá ostrost.
"Dvořáková, jste v pořádku?" Zašeptal. Patricie trhavě přikývla.
"Mám jen den blbec... řekla bych," odvětila tiše.
"Až takový, že kvůli tomu pláčete? Omlouvám se pokud jsem na vás příliš křičel a rozhodilo vás to... nechtěl jsem... ale uvědomujete si, že jste mohla díky své zapomětlivosti přijít o vše? Mohla jste... zatraceně Dvořáková..." vyhrkl a pročísl si vlasy. Existovalo jen několik málo věci, které dokázaly rozhodit někoho jako byl Simon... a jednou z těch věcí byly ženské slzy, protože díky vlastní povaze nikdy nevěděl, jak je zastavit. Proto jen trhavě vytáhl ze svého kabátu úhledně složený kapesník a váhavě ho podal Patricii.
"Vemte si ho... a osuště si ty slzy, které roníte čistě kvůli svému... jak jste to řekla? Dni blbec," z jeho úst znělo tohle spojení natolik směšně, že se Patricie musela zasmát.
"No vidíte, to se mi líbí víc... ještě chybí vaše vlezlé otázky a budu se moct vrátit zpět," Patricie od něj stydlivě přijala kapesník a otřela si jím tvář.
"Jak je možné... že někdy jste tak... chladný... a jindy... tak milý?" Simon pozvedl jedno obočí.
"Jsem pořád stejný Dvořáková... nesnažte se mě rozebírat jako nějakou matematickou rovnici, jsem stále váš šéf na to nezapomeňte... takže už jenom kvůli tomu mi opravdu nemusíte rozumět," ujistil ji. Patricii se znova zalily oči slzami. Simon nechápavě zamrkal.
"Šéfe!" Její hlas stoupal o několik oktáv výš a níž, když se pod tíhou vlastních pocitů vrhla do jeho náruče.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 023

Simon mírně zacouval, ale nakonec zůstal stát na místě. Bylo to jako kdyby do sebe zapadly dva dokonalé kousky skládačky. Simon zkoprněl, přejel mu mráz po zádech.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 022

"Dvořáková, co to zase děláte? To jste se zbláznila?" Vyhrkl a snažil se ignorovat její třesoucí paže omotané kolem jeho těla. Jenže Patricie ho v ten okamžik nechtěla poslouchat. Vnímala jak se to zvláštní pouto mezi nimi ještě více napjalo a zamotalo snad na tisíc uzlů. Zhluboka se nadechla a snažila se zapamatovat jeho vůni... byl cítit koženými potahy svého auta, jídlem, mýdlem a snad borovým jehličím? Její srdce se bezmocně rozbušilo a pak ji napadlo to dokonalé slovo, kterým se dala popsat tato chvíle... v jeho náručí cítila domov... jako kdyby ho znala celou věčnost.
"Dvořáková, jestli jste se pomátla... měl bych vám zavolat doktora," ozval se znova jeho pragmatický hlas.
"Omlouvám se..." zašeptala mu do kabátu a potlačila vzlyk. Tolik si přála, aby všechno bylo jinak... aby mohla být s ním... až nyní si začala uvědomovat proč nemohla být s Andym...
"Dvořáková..." oslovil ji, zavrtěl hlavou a uchopil ji za pas. Zlehka ji od sebe odstrčil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 029

"Vy pořád pláčete? Dvořáková jestli se něco stalo... řekněte mi to... nejsem zrovna moc vnímavý typ, ale pokusím se vás poslouchat... jsem vás šéf a můj podnik vás potřebuje," Patricie si začala sušit oči rukama. Simon zavrtěl hlavou a podíval se na zem.
"Vy jste můj kapesník hodila na zem... to jsem mohl myslet!" Zvolal a sehnul se, aby jí mohl znova podat. Patricie ho vděčně přijala. Simon zmatený jejími náladami k ní natáhl jednu paži ve snaze ji upokojit. Pomalu jí položil dlaň na rameno...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 030

...a stejně něžně jako se jí ho dotkl, jí ho se stejnou silou stiskl. Jeho široká dlaň hřála jako čerstvě vytažený uhlík z krbu. Začal jí rytmicky třít ramena.
"Dvořáková! Jste studená jako kostka ledu! Zblázním se z vás! To nevíte, že je únor?! Nebo nevlastníte kabát?! Copak to vás dostatečně neplatím?! Nebo chcete chytit zápal plic?!" Lamentoval a snažil se ji zahřát. Patricie pomalu zvedla hlavu a věnovala mu úsměv.
"Děkuji," zašeptala.
"Ještě abyste něco namítala! A teď vám říkám jako váš šéf... okamžitě se vraťte do toho domu, zabalte se do dek a ať vás zítra uvidím brzy v práci nebo vás vyrazím! A jestli náhodou onemocníte, přísáhám, že vás roztrhnu jako hada za vaši neskutečnou nezodpovědnost!" Patricie přikývla.
"Dobrou noc," zašeptala. Simon si ji změřil.
"No jen běžte," vyzval ji. Patricie začala pomalu kráčet k domu, když se v půli cesty ohlédla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 033

"Vy tu budete stát celou noc?" Zeptala se ho přes plot.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 034

"Ano, pokud okamžitě nezalezete do svého domu! Koukejte poslouchat co vám říkám!" Zdálo se jí to nebo spatřila na jeho obličeji drobný záblesk úsměvu?
"Dobrou noc," zopakovala. Simon řikývl.
"Dobrou noc," odvětil. Až potom Patricie vstoupila do svého domova. Simon si urovnal kabát a rozhlédl se. Měl pocit jako kdyby ho někdo sledoval, což se mu stávalo až příliš často. Rozčileně si prohlédl okolí a přitáhl si kabát blíže k tělu. Už chtěl mít jen klid... A aniž by to tušil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 035

...se za nedalekým stromem krčila temná postava.
"Za tohle mi zaplatíš kocourku... ty i ta potvora..."
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty26/02/19, 09:53 am

Šokovaný No páááni. To byl úžasný díl!Láska
Docela se dokážu do Patricie vžít. I když je Simon takovej bručoun něco z něho vyzařuje, co mě taky přitahuje. Andílek Vysmátý
Jinak ta Alicia na poslední fotce, z toho nečíhá nic dobrého. Vzteklý Smutný
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty28/02/19, 07:03 pm

Pěkně napínavý díl. Obdivuju tě, jak dokážeš tak poutavě popsat myšlenkové pochody Nervózního. Poslední fotka fakt nevěští nic dobrého Vysmátý ale jinak co se týká Andyho / Simona, nezamlouvá se mi ani jeden z nich Úsměv i když na mně nesejde, hlavní je, že Patricie konečně odhalila, co cítí. Mám hrozně ráda obě dvě sestry.
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty03/03/19, 02:46 am

Díky holky Pro Tebe

Jinak Hello, doufám, že časem přijdeš na chuť alespoň jednomu z nich Mrkající můžu jen říct, že každý má své vlastní důvody proč se tak chovají... a za nějaký čas se je jistě dozvíte Mrkající

Teď vás moc nepotěším... popravdě jsem dlouho přemýšlela kam vložím tuhle vsuvku... původně měla být součástí minulé části, ale nakonec jsem se rozhodla, že ten dílek nebudu kazit... proto musí přijít teď... Zmatený

21.část - Ochránci Podivína

Před 24 hodinami...

Kdesi v Podivíně...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 037

...se v jednom nejmenovaném tmavém domě nervózně procházel muž ve středních letech.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 038

Jeho chůze se zdála neklidná... jako kdyby na něco čekal... dokonce i jeho postoj vypovídal o tom, že je na něco přichystaný... ale i přes to byla na jeho obličeji poznat slabá únava a netrpělivost. Čekal snad tenhle muž na něco už příliš dlouho? A bylo to pro něj natolik důležité, že vyčkával téměř každý den u vchodových dveří svého víkendového domu?

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 039

Zanedlouho se za ním ozvaly kroky. Žena ve stejném věku se u něj zastavila a z těsné blízkosti si prohlížela jeho zaťatý postoj. Vypadal skoro jako socha... jako kdyby ani nedýchal.
"Leoši?" Oslovila ho. Muž se na ni otočil. Jeho oči byly tak chladné, že by se jich běžný člověk okamžitě vyděsil, ale tuhle ženu jeho zvláštní pohled nemohl odradit. Byla to jeho manželka.
"Co chceš Xénie?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 042

"Neměli bychom už něco podniknout? Uběhlo už tolik týdnů a obávám se..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 041

"Ani to nevyslovuj, Xénie! Jsem si jistý, že náš testovací subjekt přežil!" Vykřikl na ni. Xénie nevypadala, že by ji jeho zvýšený hlas překvapil.
"Tak proč se nevrátil... Nervózní Jedinec se vždy vrátil zpět... už konečně si musíš přiznat, že jsi mu to neměl dávat... nebo alespoň ne v takovém množství," odvětila klidně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 044

"Udělal jsem co bylo správné! Nezapomeň, že jsi mě ještě donutila tu dávku snížit! Možná kdyby jsi mě nepřiměla mu toho dát méně... tak by se vrátil!"
"Kdyby jsi mu toho dal kolik jsi chtěl, tak zemřel sotva jsi mu to podal..."
"To jsou jenom absurdní dohady! Zatím zvládl veškerou léčbu... to stvoření má velkou výdrž... a kdybych mu toho dal dostatečné množství už by od nás nikdy neodešel..." ujistil ji příkře.
"Neodešel by ani tak... nezapomeň, že jsi ho zbavil vzpomínek... a to trvalo opravdu hodně dlouho! Kvůli tobě bude možná naše snažení k ničemu, protože jestli není mrtvý... jak moc dlouho si myslíš, že mu bude trvat než se mu obnoví..." Leoš jí rychle skočil do řeči.
"Moje léčba je plně funkční! Nervózní Jedinec si nevzpomene! Osobně jsem se o to postaral! A i kdyby si vzpomněl a nějakým způsobem by dokázal promluvit, kdo myslíš, že mu uvěří? Všichni ve městě ho nenávidí, vždycky budou věřit nám, Xénie... a ta látka měla v jeho krvi působit několik dní než měla plně zafungovat! Měl odejít a vrátit se poslušnější než kdy jindy! Už nikdy neměl mít ty chvíle vzdoru!"
"Ale místo toho zmizel a nevrátil se! Jsou to už týdny! Musíme něco dělat! Dřív než ho ve městě někdo uvidí..." Leoš se zhluboka nadechl a obešel ji.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 047

"Vzpomínáš si na toho pitomce? Na Vincenta Černína?"
"Samozřejmě, zkazil nám náš poslední patent a obvinil nás z nekalých testovacích praktik na lidech... proč o něm teď mluvíš?"
"Co by jsi řekla na to, že bychom se ho konečně zbavili?" Xénie se usmála.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 048

"Co se mi snažíš naznačit?"
"Možná, že by nám mohl náš starý nepřítel pomoci s naším problémem s Nervózním Jedincem... nevědomky, samozřejmě... a tím bychom zabily dvě mouchy jednou ranou. Nikomu už nikdy nedovolím, aby nám zkazil pověst... tvrdě jsme dřeli, abychom se dostali až sem... a NIKDO nám už naše postavení nesebere, to ti přísahám," zasyčel zlověstně. Xénie k němu pomalu přistoupila.
"Víš, že miluji, když jsi tak odhodlaný? Jsem šťastná, že jsem tvoje žena," vydechla klidně. Leoš se pousmál.
"Slibuji ti, že získáme zpět náš testovací subjekt bez toho aniž by někdo pochyboval o našich schopnostech... všechno bude zase jako dřív," odvětil. Xénie se na něj široce usmála než se k němu přimkla...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 049


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Musím říct, že tohle asi nebudou vaši oblíbenci Zmatený

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Leo-X-nie1b2

Leoš a Xénie Kádinkovi jsou vědci, kteří si před spoustou let vzali do pěstounské péče Nervózního Jedince. Díky jejich vytrvalé léčbě se nakonec z Nervózního stala skoro chodící zombie, což především ocenili ti obyvatelé Podivína, kteří se Nervózního a jeho údajného otce báli nejvíce.

Leoš Kádinka žije celý svůj život jen vědou. Za každou cenu si chce prosadit svou a nesnáší protivníky. Je odhodlaný a nevzdává se. Zároveň je mimořádně chytrý, i když většině lidem přijde jeho "moudrost" spíš jako šílenství. Již spoustu let se snaží získat patent na svoje vynálezy, ale prozatím neměl štěstí.

Xénie Kádinková je podobně jako její manžel zapálená do vědy. Na rozdíl od svého manžela, je ale více společenská a dokonce se jí podařilo udržet několik krátkých styků s dalšími nepříliš oblíbenými obyvateli Podivína... zvláštními bratry Zvědavými, což před svým mužem úzkostlivě tají z obavy před jeho žárlivosti, protože měla v minulosti s jedním z bratrů Zvědavých poměr.

Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty03/03/19, 08:11 am

Ajajaj, tohohle dílu jsem se bála, už je to tady. Jsem si jistá, že nás čekají ještě perné chvíle Plačící
Zase tě musím pochválit, jak krásně a poutavě to máš sepsáno, stejně jako nový díl bunkru Úsměv Láska
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty03/03/19, 08:28 pm

Fujtabl, ti dva jsou nesympatičtí už od prvního pohledu Nene Copak asi chystají, už teď se toho děsím ...
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty04/03/19, 06:55 pm

Ach jo..a je to tady! Plačící
Zloduši přišli na scénu. Ďáblík
Dost se obávám, co na nás chystáš a hlavně na chudáka Nervózního. Smutný
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty05/03/19, 07:23 pm

Moc děkuju Pro Tebe je pravda, že s Kádinkovými se příběh pohne zase jiným směrem, ale nemějte strach, prozatím tolik vládnout nebudou Mrkající


22.část - Infarkt

O 24 hodin později...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 001

Patricie strávila celý večer přemýšlením o svém šéfovi a Nervózním... Emilie jí totiž stačila před spaním prozradit, že ji Nervózní viděl s Andrewem na gauči, což ji celkem rozhodilo. Co se asi v té chvíli mohlo Nervóznímu honit v hlavě? Napadlo ji. A věděl vůbec co se odehrává na pohovce před ním? Možná jí i trochu děsila představa toho, co si o ní nyní Nervózní myslel, proto se rozhodla mu vše vysvětlit... po svém. Nervózního našla vysedávat na gauči před vyhaslým krbem a jeho tvář neprozrazovala na co myslí.
"Nervózní!" Oslovila ho. Muž na ni pohlédl, ale dál nedal najevo, že by ji chtěl poslouchat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 002

Patricie se k němu odhodlaně posadila.
"Ehm... Nervózní... Emilie mi řekla, že jsi mě včera viděl... tady... s Andym... a my..." koktala. Nechápala proč pro ni bylo najednou těžké o tom mluvit. Ve svém minulém životě byla schopna hovořit o čemkoliv a tady v tomhle případě se ještě ke všemu přeci nic nestalo... jenže Nervózní nebyl jen tak někdo... chvílemi jí přišel jako nezkažený a naprosto nevinný mladý muž... skoro jako dítě. Možná proto to pro ni bylo obtížné. Nervózní na ni mechanicky otočil hlavu. Krátce mrkl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 011

V hlavě mu vyvstala jediná otázka... co se mu teď vlastně Patricie snaží povědět?

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 010

"Chci ti jen říct, že to co jsi viděl... je běžná reakce mezi lidmi, kteří se mají rádi... chci říct opravdu rádi, chápeš?" Zavrtěla hlavou, až později si uvědomila o kolik lepší je v mluvení Emilie. A navíc v dané chvíli ani neříkala Nervóznímu pravdu... měla Andrewa ráda? Ano, určitě nějakým způsobem... ale milovala ho? Tím si nebyla jistá... a pak tu byl Simon...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 005

Nervózní zabzučel. Ve svém nitru už dávno pochopil, co se mezi ní a Andrewem stalo... byla to právě jedna z mála chvil, kdy byl schopen si dát věci dohromady aniž by mu někdo musel cokoliv důkladně vysvětlovat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 008

"Ale přátelé se takhle k sobě nechovají, ano? Ne že mi budeš chtít dát takovou pusu nebo tě budu muset..." znova zavrtěla hlavou, když spatřila jeho výraz.
"Promiň nejsem jako Emilie... ale rozumíme si, že ano?" Nervózní jí věnoval lehký úsměv a přikývl.
"Jsi fakt třída! Objala bych tě kdyby... no to je jedno... tolik mi připomínáš našeho bráchu... už ti o něm Emilie vyprávěla?" Nervózní se zatvářil zmateně. Co to byl brácha?
"Podle toho jak se tváříš, tak asi ne... a já si teď říkám, že jsem si asi pustila moc pusu na špacír... ještěže nemůžeš nic Emilii prozradit... jistě by se zlobila, že jsem ti to řekla... víš, ona ti o něm jistě bude vyprávět, ale až na to bude připravená... jsem si jistá... ale teď... myslím, že by byla naštvaná kdyby mě slyšela," zamumlala si pro sebe.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 012

"Proč bych měla být naštvaná?" Ozval se za nimi hlas.
"Do prkýnka..." pronesla zděšeně Patricie. Nervózní se prudce postavil...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 015

...a věnoval Emilii široký úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 014

Emilie mu oplatila stejnou mincí, zatímco Patricie zůstala sedět na pohovce jako přikovaná.
"Tak odpovíš mi, Paty?" Patricie se na ni letmo zahleděla na gauči.
"To byla jen řečnická otázka... víš jak ráda filozofuji s Nervózním..."
"To vím, ale neměla by sis z něj dělat náhradu za plyšáka... Nervózní by se neměl přehlcovat informacemi... víš co se pak vždy stane..." odvětila tiše jejím směrem. Nervózní sledoval jejich rozhovor jako tenisový zápas, najednou si nebyl jistý co by se mělo stát.
"Já vím... pak ho začne bolet hlava a je po legraci... a vůbec... jakto, že jsi vzhůru tak brzy? Dneska přeci nejdeš do práce..."
"Slíbila jsem Nervóznímu, že se spolu podíváme na nějaké věci," mrkla na něj.
"Takže jsi něco vytáhla z půdy?"
"Ano, prateta tam měla nějaké fotografie... třeba by to mohlo něco Nervóznímu připomenout," Nervózní přikývl. V tento okamžik si přál víc než kdy jindy, aby věděl kým byl, ačkoliv si byl jistý, že mu to znova způsobí nekonečnou bolest. Ale byl ochoten to podstoupit... kvůli sobě... ale i kvůli Emilii.
"Tak jděte... já musím jít za chvíli do práce... šéf se zblázní pokud přijdu pozdě..."
"Ale Paty... neměla by jsi jít do práce až za hodinu a půl?" Patricie se zamračila.
"No aspoň budu mít jistotu, že přijdu brzy... a nešli jste se náhodou podívat na nějaké fotky?" Emilie se zasmála než spolu s Nervózním zamířili do horního patra. Jen co Patricie osaměla, zuřivě se bouchla do čela. Emilie měla pravdu. Bylo příliš brzy na to jít do práce, ale zároveň pozdě na to se vrátit do postele. Co se to s tebou děje? Ptala se sama sebe.
"Už z tohohle místa magořím," zašeptala si pro sebe, než se natáhla na gauč.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 020

Ve chvilce se jí podařilo usnout...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 021

Emilie se mezitím s Nervózním usadila do křesel v pracovně.
"Jsi připravený?" Zeptala se ho klidně. Nervózní se zhluboka nadechl a zahleděl se na starou šedivou krabici u jeho nohou. Takhle na dálku to byla jen obyčejná stará papírová krabice, ale pro něj to mohlo znamenat i něco jiného... vždy když se snažil si vzpomenout... cítil neuvěřitelnou bolest... bylo to skoro jako kdyby ho někdo trhal na kusy... a nyní se mohl do tohoto stavu znova dostat... stálo mu to za to? Nervózně se zahleděl na Emilii... její odholání a laskavý pohled ho vždy dokázal upokojit. Znova se prudce nadechl a přikývl. Opatrně se oba přesunuly na koberec. Emilie tiše sejmula víko ze středně velké krabice a vytáhla první zažloutlý snímek.
"Netuším jak staré jsou ty fotky... ale myslím, že jsou moc krásné," usmála se a podala mu první obrázek. Nervózní zlehka uchopil starý kus papíru a dlouze se na něj zahleděl. Ze snímku se na něj usmívaly dvě ženy s dítětem v náručí... a za jejich zády stál ve své majestátní starodávné kráse dům, který se stal jeho skutečným domovem. Pomalu vzhlédl k Emilii.
"Ani nevím jestli to jsou nějací moji příbuzní... možná ty fotky leží na půdě ještě po nějakém bývalém majiteli... ale víš co je to za dům, viď?" Nervózní přikývl. Jednou paží se dotkl domu na fotografii a druhou ukázal na stěnu za jejich zády.
"Je to tenhle dům," mrkla na něj. Nervózní se usmál. Zatím to pro něj šlo dobře... sice nezískal ani jediný střípek své minulosti, ale už aspoň nebyl tak zmatený jako dříve. Téměř s posvátnou úctou odložil fotografii na podlahu a zahleděl se na Emilii, která už pomalu vyjímala další snímek z krabice. Zlehka se usmála a podala ho Nervóznímu.

Na další fotografii bylo dítě, které sfoukávalo svíčky na dortu. Nervózní sklonil hlavu na stranu. Proč ta věc hoří? A byl to skutečný oheň? Zmateně se zahleděl na Emilii.
"Nic ti to neříká?" Nervózní zavrtěl hlavou.
"Až zjistím kdy máš narozeniny upeču ti taky dort, co ty na to?" Nervózní pokrčil rameny. Nevěděl co je to dort ani narozeniny. Emilie mu věnovala hřejivý úsměv.
"Nebudu tě teď s tím zatěžovat... jednou všechno pochopíš, vím to... a pak budeš připravený se postavit každému kdo ti bude chtít ublížit," Nervózní si vzdychl. Něco takového mu přišlo tak nesmyslné, že by spíše uvěřil tomu, že se Kádinkovi polepší a už nikdy mu nebudou dělat ty věci... Natolik se zahloubal do svým myšlenek, že si nevšiml, že Emilie mezitím vytáhla další fotku. Opatrně mu ji vložila do ruky.

"Tohle je maják," Nervózního píchlo u srdce. Pevně sevřel snímek ve svých rukou div ho nezmačkal. Moře... písek... světlo... vlny... dům na kopci... až pak spatřil před svými zraky maják ve všech jeho barvách... viděl jak jeho stěny olizovaly silné vlny... spatřil jeho světlo, které odráželo tmu... byl zase malý... jeho drobná chodidla se nořila do písku... věděl, že tam nemá co dělat... ale z domu na kopci, nikdy nedokázal vidět maják v celé jeho kráse... i když v téhle chvíli netušil proč... věděl, že se bude máma zlobit, ale nemohl jinak... nemohl... Nervóznímu se zatočila hlava, ale tentokrát se nedostavila ta prudká bolest. Emilie ho chytila za paži. Pohlédl na ni vykulenýma očima.
"Vzpomněl sis na něco?" Zeptala se ho. Nervózní zalapal po dechu. Položil si paži na hlavu a znova se na ni podíval. Z očí mu stékaly slzy, když si uvědomil, že mu v hlavě ta vzpomínka zůstala. Z úst mu vyšlo podivné zachrčení a divoce přikývl.
"Zapomněl jsi to?" Prudce zavrtěl hlavou a rozesmál se. Emilie se rozzářila také a pevně ho semkla v náručí.
"To je skvělé! Byl jsi tam už někdy?" Zeptala se ho, když ho pustila. Nervózní přikývl. Ukázal prstem na písek před majákem a znova přitakal na souhlas.
"Vzali tě tam tvoji pěstouni?" Zavrtěl hlavou. Byl si jistý, že ne i když nevěděl proč... až pak mu došlo... jeho máma... ano, musela to být ona nebo někdo jiný? A kdo byla jeho máma? Znova zesmutněl a sklonil hlavu.
"Netrap se... vidíš jaké děláš pokroky? Ten maják je tvoje první vzpomínka... možná, že to je jen kapka vody, ale někdy tě právě ta nejmenší věc může dostat dál... je to dobré znamení," snažila se ho ujistit. Nervózní se na ni zahleděl a přikývl. Pak se znova podíval na fotografii a pohladil stavbu na papíře.
"Jestli chceš, můžeš si tu fotku nechat," Nervózní jí věnoval pohled plný vděku. Tolik si přál tu vzpomínku neztratit... a když bude mít po ruce tenhle obrázek... možná se neztratí v jeho děravé hlavě jako všechno ostatní. Usmál se a přitiskl si snímek na hrudník.
"Myslím, že by to pro dnešek stačilo... pokusím se o tom majáku něco zjistit a pak ti o něm budu vyprávět, ano? Třeba si ještě na něco vzpomeneš," Nervózní pokýval hlavou na souhlas. Emilie pomalu uložila vyndané fotografie zpět do krabice a opatrně ji zvedla ze země, když se z jejího dna snesl jeden opuštěný snímek, který vypadl ze škvíry na jejím dně. Nervózní se k němu instinktivně natáhl a obrátil ho k sobě čelem. V ten okamžik mu přejel mráz po zádech. Bylo tam auto... Zamotala se mu hlava a ucítil starou známou dravou bolest, která se mu snažila rozdrásat zbytky jeho myšlenek. Vypískl a chytil se za hlavu. Ve své mysli uslyšel skřípání brzd... křik... ten křik... křičel snad on sám? Nebo někdo jiný? Všechno se před ním zatočilo než klesl k zemi.
"Nervózní!" Vyhrkla Emilie. Pustila krabici na zem a chytila Nervózního za hlavu.
"Nervózní! Probuď se!" Zlehka s ním zatřásla, když nereagoval, vzala do ruky snímek, který v něm vzbudil takovou reakci. Na fotografii bylo celkem obyčejné staré auto, které postávalo u cedule s nápisem Podivín. Roztřesenýma rukama ji zasunula pod psací stůl.
"Co se ti stalo?" Zašeptala a pohladila ho po tváři. Za několik minut Nervózní pomalu otevřel oči. Měl pocit jako kdyby ho někdo udeřil.
"Jsi v pořádku?" Zeptala se ho. Nervózní polkl. Proč ležel na zemi? Proč je Emilie tak vyděšená? Opatrně se posadil a chytil se za hlavu. Cítil v ní znova prázdnotu... zase něco zapomněl... smutně zavrtěl hlavou. Byl k ničemu... jeho mozek už nefungoval... byl rozbitý... zničený... až pak si všiml fotografie po jeho pravici. Opatrně ji uchopil a zahleděl se na ni. Znova ucítil písek na svých nohou a vítr, jež si pohrával s jeho vlasy. Nezapomněl úplně... prudce se ohlédl na Emilii a zářivě se na ni usmál.
"Ty víš...?" Emilie měla pocit, že nemůže popadnout dech, aby dokázala myšlenku dokončit úplně. I přes to jí ale Nervózní rozuměl. Nadšeně se na ni vrhl a sevřel ji v náručí.
"Ty jsi nezapomněl," zašeptala a popotáhla. Až nyní si uvědomila, že pláče. Nervózní se od ní odklonil. I jeho tvář byla vlhká, znova přikývl. Vnímal v sobě znova to silné teplo, které mu zaplavovalo jeho polámané nitro. Byl šťastný a znova ucítil naději.

O hodinu později Patricii probudil zvonek. Zuřivě se posadila na gauči.
"Který idiot mě musí otravovat takhle brzy po ránu! Až já ho dostanu... vyhodím ho tak rychle, že i raketa by měla rychlost hlemýždě!" Klela, když se dopotácela k oknu. Pohled na příchozí osoby, ale uhasil její vztek až příliš rychle...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 023

...dva muži oblečení do policejní uniformy postávaly u jejich branky jako solné sloupy.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 025

Patricii přejel mráz po zádech. Co tady chtějí? Co jen... zalapala po dechu, když se její srdce rozhodlo s panickou hrůzou dostat ven z jejího hrudníku.
"Nervózní..." zašeptala...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 001

...než rychle vyrazila do horního patra.
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty05/03/19, 09:01 pm

Ajajaj, že by si nějaký bonzák něčeho všiml ? To snad ne Šokovaný
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty06/03/19, 08:31 am

To ne! Je to tak strašně napínavé! Teď snad ani nevydržím čekat na další díl, bojím se, co chcou ti policajti. Snad to nic nebude. Úžasný díl, moc krásně popsané vzpomínání za pomoci fotek. A Patricie má moc hezké tričko Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Sponsored content




Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 3 Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Ze života Nervózního Jedince
Návrat nahoru 
Strana 3 z 10Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 2 :: Vaše příběhy - TS2-
Přejdi na: