Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share
 

 Ze života Nervózního Jedince

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10  Next
AutorZpráva
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty06/03/19, 01:54 pm

Moc hezky popsaný díl. Pasáž Emílie s Nervózním byla krásná. Úplně jsem se vžila do jeho postavy, to živé prožívání vzpomínek. Úsměv
Jinak z těch policistů nemám dobrý pocit. *SORRY*
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty07/03/19, 09:02 pm

Moc děkuju holky Pro Tebe vždycky se snažím co možná nejvíc vžít do Nervózního, protože on je především ten největší "tahoun" příběhu Úsměv popravdě pokaždé když napíšu další jeho komplikovanější část, tak si říkám jak bude úžasné až se dostanu na konec a konečně sem budu moci dát jak to s ním bylo... Píšu už mám úplně domyšlený konec i jednotlivé scény Úsměv akorát si pak říkám, že mi bude příběh chybět... naštěstí to ale ještě bude trvat hodně dlouhou dobu Chichichi

Hello, našla bych ti odkaz, ale je pravda, že už to oblečení mám v pc tak dlouhou dobu, že netuším kde jsem ho stáhla Chichichi takže kdybych na něj náhodou narazila, tak ti sem dám odkaz Mrkající

Jinak jsem se rozhodla, že vás nebudu napínat a přidám další dílek, když už toho mám tolik nafoceno dopředu Úsměv

23.část - Panika a ledový král

Patricie zamířila do pracovny odkud zaslechla hlas své sestry...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 002

"Emilie!" Oslovila ji zadýchaně. Emilie se na ni ohlédla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 003

"Co se stalo Paty?" Patricie zprudka vydechla a věnovala krátký pohled Nervóznímu než se znova zaměřila na svoji sestru.
"Copak to jsi neslyšela zvonek?"
"Ne," odvětila klidně.
"Sestřičko... tam venku... tam je..."
"Co se děje? Týká se to Andyho?"
"Ne! Před brankou... stojí policie... myslíš, že..." Emilii mírně zbledl obličej.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 005

"To není možné... třeba nás chtějí jen na něco opozornit..."
"Ale co když jsou tady kvůli NĚMU! Skončíme v kriminále! A on... se vrátí k těm magorům! Co budeme dělat!" Zvolala hystericky. Nervóznímu přejel při tom co slyšel mráz po zádech. Nevěděl co je to kriminál, ale rozuměl tomu, že by se měl vrátit k těm lidem... mechanicky začal kráčet ke dveřím aniž by si toho jedna ze sestar všimla.
"Uklidni se! Nemohou o něm vědět! Nebo si snad myslíš, že jsme jediné co tu žijí? Nebo to snad máme napsané na fasádě? Jsem si jistá, že se jedná jen o nedorozumění..."
"V tomhle zatraceném městě náhody neexistují! Nervózní je tady celebrita...! A my... jsme jediné, které nejsme tak zblblé tou povídačkou... co když...!" Emilie ji chytila za ramena.
"Patricie... poslouchej mě a upokoj se... nikdo neví jaký máme názor na Nervózního a celou jeho záležitost... a nikdo nemůže vědět, že je tady s námi... za poslední týdny jsme se chovaly jako běžné obyvatelky Podivína." Patricie se jí vyškubla.
"Tak jak mi vysvětlíš ty pitomce tam venku?!"
"Třeba nás chtějí na něco upozornit... jsou to pořád policisté a mají chránit bezpečnost ve městě... takže půjdeme teď dolů a budeme v klidu... vyslechneme si co chtějí a půjdeme domů, ano?"
"Jenže co když to nebude tak jednoduché?!" Vyhrkla zoufale.
"Patricie..." Emiliina slova přerušilo slabé zabzučení. Obě se podívaly za zvukem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 009

Nervózní se během jejich dohadování usadil na podlahu a chytil se za hrudník. Cítil jak v něm roste panika. Srdce mu bilo v hrudi jako splašené, až měl pocit, že se udusí. Hlava se mu točila nad představou, že je znova uvidí... sice na ně neměl moc vzpomínek, ale i tak kdykoliv si je pokusil vybavit, pocítil bolest a neuvěřitelně silný strach. Tentokrát ho jistě zabijí... nebo ne... určitě ho zmrzačí za to, že utekl... ale utekl vlastně? Zoufale sklonil hlavu ve snaze přimět mozek rychleji fungovat, ale nic se nestalo. Netušil co se stalo, že skončil u Emilie... ale ať už to mělo na vině cokoliv, byl si jistý, že to byla ta nejlepší věc, která ho kdy mohla potkat. A teď měl odejít? Ucítil jak se začaly hlásit ke slovu slzy... už nechtěl být jen prázdnou schránkou... nechtěl ztratit ani jedinou vzpomínku, kterou za poslední dny získal. Copak to opravdu neměl nárok být člověkem? Byl opravdu až taková zrůda? A nebylo by v tom případě opravdu lepší, aby odešel?
"Nervózní!" Vyhrkla Emilie a sedla si k němu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 011

Zlehka ho vzala kolem ramen. Samotnou ji vyděsilo jak studený najednou byl.
"Všechno bude dobré, ano?" Nervózní na ni zvedl svoje zoufalé oči. Byl si jistý, že nikdy nechtěl nikomu ublížit, tak proč tomu věřily jen tyhle dvě ženy? Nebo byl předtím jiný a nepamatoval si to?
"Nervózní... já a Patricie... půjdeme se podívat dolů a ty... schovej se a nevycházej do chvíle než si pro tebe přijdu, ano? Jistě to vyřešíme rychle," odklonila se od něj, když ji chytil za ruce. Tolik jí toho chtěl říct a myšlenka na to, že už ji třeba nikdy neuvidí ho ničila. Skoro cítil jak nad nimi v daný okamžik tloukly hodiny a vyměřovaly jejich poslední společné minuty. Emilie mu věnovala úsměv.
"Všechno bude dobré, neloučím se s tebou... neměj strach," poklepala ho po paži. Nervózní zavrtěl hlavou. Nedokázal se nebát, jak by taky mohl?
"Nerada vás ruším, ale všem bude divné pokud nepůjdeme dolů za těmi policisty..." zašeptala s třesoucím hlasem. Emilie přikývla a pomohla Nervóznímu vstát.
"Schovej se, ano? Počkej na mě," snažila se ho přimět. Patricie se postavila ke své sestře a změřila si ho téměř mateřským pohledem.
"Jenom jsem ti chtěla říct... že jsem tě začala mít za tu chvíli co jsi byl tady ráda... a teď bych ti byla vděčná kdyby jsi poslechl Emilii... docela ráda bych si jednou poslechla tvůj hlas," mrkla na něj. Nervózní moc dobře vnímal v jejich běžně veselých očích strach. Zhluboka se nadechl a poslechl je. Dlouhými kroky vyšel z pracovny a zmizel v nitru domu. Emilie se ohlédla na Patricii a pokývaly na sebe hlavami. Zažily toho už opravdu hodně a nebylo to poprvé co našli na svém prahu policisty, ale nyní nešlo jen o ně dvě a jejich rodinu... teď byl ve hře život Nervózního, kterého měly každá svým vlastním způsobem ráda.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 013

Pomalým krokem došly až ke dveřím. Emilie se ještě krátce na svoji sestru zahleděla.
"Nezapomeň, že se nic neděje... musíme působit klidně a vyrovnaně."
"To se snadno říká, ale hůř dělá... chudák Nervózní..."
"Jeho se to jistě netýká, ano?" Patricie trhavě přikývla a urovnala si tričko.
"Jsem připravená," zašeptala a Emilie přikývla. Sama si nebyla jistá, kde se v ní najednou vzala ta chladnokrevnost. Rázně vzala za kliku a otevřela dveře dokořán. Společně pak vykročily k policistům.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 015

"Koukej na ně..." oslovil blonďatý policista toho druhého.
"Mlč, Benjamine," zasyčel na něj.
"Ale šéfe... nejsou krásné? A víš, že ta jedna byla modelka?"
"Sklapni..." pronesl jeho směrem než je Emilie pustila před jejich dům.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 029

"Vy jste Emilie Dvořáková?" Začal hovor starší policista.
"Ano a tohle je moje sestra Patricie Dvořáková."
"Jsem detektiv Smith a tohle je kadet Eliáš... už jsem se bál, že nás necháte stát před domem celou věčnost," začal hovořit starší policista. Emilie se zhluboka nadechla a pokusila se ignorovat svoje bijící srdce.
"Omlouvám se, ale byla jsem v koupelně a moje sestra spala... jistě chápete, že v tomhle počasí nelze vylézt z domu jen zabalená v ručníku," odvětila klidně. Muž se usmál.
"Je vidět, že jste cizinka slečno Dvořáková..."
"Co od nás potřebujete? Stalo se snad ve městě něco na co nás chcete v rámci bezpečnosti upozornit?" Zeptala se ho bez obalu.
"Vy jste asi dnes nečetla noviny?"
"Proč?"
"Možná, že byste dostala strach, alespoň podle toho, co nám bylo ráno nahlášeno," oznámil ji suše.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 018

Emilie se zamračila.
"Nerozumím vašemu tónu, můžete nám už konečně sdělit skutečný důvod vaší návštěvy?"
"Dnes ráno nám bylo nahlášeno, že v domě ukrýváte nebezpečného zločince," Emilie nechápavě zavrtěla hlavou.
"My dvě? Vypadáme snad na to, že schováváme v domě nějaké delikventy?"
"Nemohu soudit váš fyzický vzhled ani kondici, slečno Dvořáková, ale padlo na vás a především vaši sestru oznámení a my to musíme prověřit, zvláště u něčeho tak delikátního jako je vaše situace."
"Pak si troufám vám sdělit, že si z vás někdo pravděpodobně udělal dobrý den, protože v našem domě se žádní zločinci neukrývají."
"Však my si to ověříme... máme u vás provést domovní prohlídku," pronesl s úsměvem. Emilie se dlouze nadechla a byla vděčná, že až do téhle chvíle zaměstnával její sestru druhý policista svými zvláštními otázkami na její kariéru modelky.
"Pak budu chtít vidět příkaz k domovní prohlídce," odvětila ledově.
"To nebude problém... Benjamine! Podej mi desky!" Zavolal na mladšího policistu. Benjamin mu věnoval krátký pohled a zahleděl se na svoje prázdné ruce.
"Asi zůstali na základně šéfe! Nebo v tom rozbitém autě!" Smith zavrtěl hlavou a znova se podíval na Emilii.
"Ten dokument je jen banalita... stejně k domovní prohlídce dojde ať chcete nebo ne, takže pro vás bude jistě lepší, když nás do domu pustíte hned."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 025

"Je mi to líto, ale bez patřičného povolení vás do svého domu nepustím. Zdejším lidem nedůvěřuji a vy jste nám navíc ani neukázali svoje policejné odznaky. Jak mám věřit tomu, že nejste jenom podvodníci?" Smith protočil panenky a ukázal jí svůj odznak.
"Už mi věříte?" Emilie trhavě přikývla, cítila jak ji pomalu docházeli síly, i přes to ale byla odhodlaná vydržet... ve hře bylo mnohem víc než jen jejich pověst.
"Dobře, jste policisté, ale stejně vás do domu nepustím... bez příkazu k prohlídce jsou vaše slova jen slova. Moc dobře znám svoje práva a znova vám opakuji, že nás někdo křivě obvinil. Ani jedna z nás v domě neukrývá zločince... jsme rády za svůj běžný život a byly bychom vděčné kdybychom už mohli mít klid."
"Pokoj budete mít až nás pustíte dovnitř, slečno Dvořáková. Protože pokud máte čisté svědomí, pak se nemáte čeho bát," ujistil ji s úšklebkem. V ten okamžik zaslechli prudké zahvízdání brzd. Všichni čtyři se ohlédli za zvukem a spatřili drahé černé auto. Patricie pootevřela ústa, když spatřila vysoké muže, který vyšel z jeho nitra.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 031

Simon vypadal poněkud divoce, ačkoliv jeho postoj působil důstojným dojmem jako kterýkoliv jiný den. Odhodlaně otevřel bránu a vstoupil na pozemek sester Dvořákových. Všichni čtyři přítomní si ho prohlédli, ale Simon se díval na jedinou osobu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 032

Patricie se na něj váhavě podívala. Trvalo to možná jedinou vteřinu, ale vypadalo to jako kdyby si rozuměli beze slov. Patrice pootevřela znova ústa, když Simon zavrtěl hlavou. V jeho očích poznala rozrušení. Styděl se za ni? Přišel je potopit? Pak se mechanicky otočil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 001

Změřil si oba policisty a jeho oči byly tak studeně modré, že v té chvíli připomínal skutečného ledového krále, jak mu ve městě rádi přezdívali. Benjamin se instinktivně schoval za Smitha.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 002

"Co tady děláte pane Margisone?" Oslovil ho odhodlaně Smith.
"Asi před dvaceti minutami jsem mluvil s vaším nadřízeným a vaše akce byla odvolána," oznámil mu chladně.
"Odvolána? Co tím chcete říci?!"
"Došlo zde k omylu, tyhle ženy jsou nevinné ve všech bodech a teď chci aby jste okamžitě opustily jejich pozemek."
"Na co jsi tu hrajete? Vy nejste můj nadřízený a nemáte právo mi rozkazovat! Možná vaše rodina vlastní polovinu Podivína, ale to neznamená, že mi můžete říkat co mám dělat!" Vyhrkl. Simon však vypadal, že se ho jeho slova vůbec nedotkla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 004

"Znova vám opakuji, že jsem mluvil s vaším nadřízeným a ten vám změnu nemohl nahlásit, protože jak se dívám, u sebe nemáte vysílačku," pokýval hlavou na jeho prázdný obal u pasu. Smith se sklonil ke svému opasku a vydal podivný neartikulovaný zvuk.
"Pak bychom měli stejně provést prohlídku!"
"Já vám to ale nedovolím... došlo zde k omylu, ta osoba která vám nahlásila údajnou lokalitu, kde se náchází ďábelské dítě vám lhala, protože trpí stihomamem a psychickou poruchou," odvětil.
"Cože? Jak to můžete vědět?!"
"Protože se mi ta osoba dnes ráno přiznala... je to moje snoubenka Alicia de la Vega a vy máte o jejích eskapádách na základně celý spis." Ve Smithově tváři vymezela veškerá barva.
"Psychická porucha?"
"Už jsem uvědomil vašeho nadřízeného o její poruše a nyní si na ni bude dávat vaše oddělení větší pozor, aspoň doufám... protože to není poprvé kdy obvinila nějakou nevinnou dívku ze své stihomamem podtrhnuté teorie," jeho hlas se zdál bezbarvý, jako kdyby ho nezajímalo co zrovna říká o své snoubence.
"Jak vám mám věřit?"
"Přísahám vám na jméno své rodiny, že tyhle dvě ženy neskrývají v domě toho muže." Patricii přejel mráz po zádech.
"Jak si můžete být tak jistý?"
"Protože u mě pracuje Patricie Dvořáková a včera jsem byl u ní doma."
"Vy jste byl u ní doma? A není to náhodou tak, že se snažíte chránit vaši milenku?"
"Varuji vás, dávejte si pozor na to co říkáte. Jsem Margison a lidé z mojí rodiny vždy pomáhali tomuhle městu v těch nejhorších chvílích. Jsem si jistý tím co říkám a jsem zde jen kvůli neomluvitelném chování mé snoubenky. A pokud si potřebujete něco zjistit..." natáhl k němu paži ve, které svíral svůj telefon.
"...můžete zavolat svému nadřízenému a celou záležitost si ověřit." Smith se zamračil.
"Nic od vás nepotřebuji! Všechno si prozkoumám sám! Sbohem," procedil než se otočil na podpatku a vyrazil i se svým kolegou od domu sester Dvořákových. Simon se zhluboka nadechl a otočil se k sestrám, které ho téměř bez dechu sledovaly.
"Omlouvám se, bohužel za celou situaci může moje snoubenka a neexistují žádná slova, kterými bych mohl řádně vyjádřit svoji lítost nad její neomluvitelnou a naprosto absurdní žárlivostí," Emilie pokývala hlavou. V jeho očích skutečně spatřila stud.
"Vaše snoubenka... je psychicky nemocná?" Vyhrkla zděšeně Patricie. Simon zavrtěl hlavou.
"Ne tak úplně... ale její chorobná žárlivost je zničující... už jsem ji několikrát varoval a ona mi slíbila, že to už nikdy neudělá... jenže jak se zdá, tak moje slova na ni nemají příliš velký účinek... proto jsem se rozhodl věci udělat jinak... už se nebudu jenom dívat, to vám slibuji..." Patricie udělala několik kroků k němu.
"Děkuji, že nám věříte, i když k tomu nemáte žádný pořádný důvod," zašeptala se slzami v očích.
"Jenže já mám důvod Dvořáková... a ta věc se jmenuje spravedlnost," pronesl tiše jejím směrem. Znova se na sebe zahleděli a to jejich neviditelné pouto se znova napjalo. Patricie prudce zamrkala a Simon se stejně rychle nadechl. Až pak si Emilie pořádně všimla, že se mezi nimi něco děje. Vypadali jako kdyby spolu dokázali komunikovat beze slov. Jako kdyby jim stačil jen jediný pohled, aby ten druhý věděl, co chce ten druhý říct.
"možná bychom si měli promluvit uvnitř," oslovila ho tiše Emilie. Simon přikývl a tak všichni tři zmizeli v domě.
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simpařan
Simpařan
Janika31

Poèet pøíspìvkù : 594
Join date : 06. 02. 18
Age : 27
Location : Ljungaverk

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty07/03/19, 09:24 pm

Šokovaný Šokovaný Páááni. Já nemám slov!
Nádherný díl a Simon s zase hezky předvedl, jsem zvědavá, co Simon myslel tou spravedlností a tak celkově co se z toho nakonec vyvrbí.
Šup další díl! Andílek Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty07/03/19, 09:47 pm

Ufff, ještě že to takhle dopadlo a hošani v uniformách nemohli pokračovat ve své "bohulibé" činnosti Úsměv
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty08/03/19, 05:58 am

Úžasný díl! Bylo to taaak napínavé, obdivuju Simona, že takhle zasáhl a pomohl jim. Chudák Nervózní, doufám, že se jeho stav nezhorší z toho šoku. Hlavně doufám, že to celé nějak dobře dopadne. Jsem ráda, že to sestry takhle ustály, mě by z toho kleplo Úsměv nejdřív jsem doufala, že policie přišla kvůli něčemu jinému a úplně ve mně zatlo, když to bylo fakt kvůli Nervóznímu Smutný Alicia je taková potvora!
Btw. ohledně toho oblečení, určitě ho nehledej Úsměv ale děkuju, jsi moc hodná Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty12/03/19, 09:31 pm

Díky holky Pro Tebe


24.část - Princ na bílém koni

Patricie s Emilií odvedli Simona do obýváku...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 016

"Jsme vám opravdu moc vděčná pane Margisone, za to co jste pro nás udělal..." oslovila ho Emilie. Simon však nepohnul ani brvou. Jeho tvář nesla stále stejný výraz.
"Nemusíte mi děkovat... udělal jsem co bylo nutné... Aliciino chování je neomluvitelné... a považoval jsem za správné vás ušetřit ostudy... i když jsem bohužel přišel pozdě... omlouvám se..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 019

"Co myslíte tím pozdě? Zabránil jste, aby nám prohledali dům jako kdybychom byli nějací zločinci."
"Slečno Dvořáková... jenže o tom to jen není... tady jste v Podivíně... lidé tady jsou zvláštní a bohužel vědí víc než si přejete... jsem si jistý, že se už dávno roznesla zpráva o tom, že vás policie podezírá z toho, že tady skrýváte Nervózního Jedince... ale nebojte... udělal jsem již několik opatření..."
"Jaké opatření?" Vyhrkla Patricie. Simon se na ni zahleděl, v očích se mu začala odrážet únava.
"Možná bych vám to neměl říkat... ale zítra vyjde na přední straně novin článek o mojí snoubence... jistě z něj nebude mít radost, ale alespoň bude mít na nějaký čas jinou zábavu než otravovat vás a vaši sestru," zamumlal.
"Vy jste udal svoji snoubenku?" Simon zavrtěl hlavou. Zdálo se jí to nebo se dokonce letmo pousmál?
"Něco mnohem horšího... označil jsem ji za blázna a prozradil jsem tisku pár jejích pikantních detailů ohledně stíhání mých zaměstnankyň... myslím, že jsem to měl už udělat dávno..." Patricie zalapala po dechu.
"Vy... vy..." nebyla schopna dát dohromady větu. Opravdu Simon veřejně ponížil svoji snoubenku?
"Takže vaše snoubenka takto pronásledovala vaše zaměstnankyně?" Zeptala se ho klidným tónem Emilie.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 020

"Bohužel ano... ale to není důležité... díky zítřejšímu článku bude vaše pověst brzy čistá... obyvatelé Podivína uvidí všechno zase z jiného úhlu a vy budete mít klid... ale pro dnešek bych vám Emilie doporučoval, abyste nevycházela z domu... o vaši sestru se osobně postarám, to vám slibuji, protože ji ve svém podniku dnes postrádat nemohu... ale vy... buďte opatrná... zdejší lidé... jsou hodně pověrčiví, bohužel," zamumlal.
"Copak vy se nebojíte Nervózního Jedince?" Zeptala se ho Emilie. Simon zavrtěl hlavou.
"Viděla jste někdy toho muže?"
"Ano," vydechla.
"Jak se vám zdál? Vypadal snad, že by vás dokázal zabít pohledem? Ten muž je troska a vyděsit dokáže tak jedině vlastním vzhledem... protože kdyby byl skutečně tak nebezpečný jak ostatní tvrdí, tak by dokázal zničit svoje pěstouny mrknutím jediného oka... a myslete si o mě co chcete, že jsem blázen, ale věřím tomu, že ve vás dříme aspoň trocha zdravého rozumu... dle mého názoru jsou mnohem nebezpečnější než on, Kádinkovi," pronesl tak klidně jako kdyby hovořil o svém obědě. Ale mohl to myslet vážně? Dalo se vůbec někomu v Podivíně důvěřovat?
"Máte opravdu pokrokové názory," odvětila nakonec Emilie.
"Pokud by jste znala Kádinkovi, mluvila by jste stejně, slečno Dvořáková," usadil ji. Sestry si vyměnily krátké pohledy. Každá z nich si v koutku duše přála, aby aspoň někdo z Podivína sdílel jejich názor na Nervózního, ale ani jedna si nebyla jistá, zda Simon jen neblafuje... ale bylo by mu to vůbec k něčemu?
"Dvořáková... kromě jiného máte zpoždění 14 minut, ale tentokrát vám to vzhledem k dané situaci budu muset odpustit..." Patricie se na něj zářivě usmála.
"Donesu vám kávu," promluvila mezi ně Emilie než zmizela v chodbě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 022

"Počkejte...! Měla jste říct své sestře, že nemám na podobné hlouposti čas... moje restaurace již měla být dávno otevřená!"
"Chceme se vám trochu odvděčit, šéfe." Simon se zamračil.
"Nic nechci... udělal jsem co bylo správné a za tím si stojím... za to nepotřebuji žádný druh odměny, Dvořáková," pronesl příkře.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 028

"Přísahal jste na jméno svojí rodiny, ačkoliv jste si nemohl být jistý, zda v domě skutečně někoho neschováváme," Simon zprudka zavrtěl hlavou.
"Věřím tomu, že nejste až natolik nerozumné, aby jste schovávali v domě nejnenáviděnějšího obyvatele Podivína..."
"Ale i tak jste využil svůj vliv a..." Simon ji přerušil.
"Přestaňte říkat hlouposti, Dvořáková. Margisoni mají možná vliv, ale někdy by bylo lepší nebýt jedním z nich, chápete?"
"Proč?" Nahnula se jeho směrem. Simon se více napřímil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 026

"Neptejte se mě na podobné věci... prostě to tak je."
"Pak jste se stejně kvůli nám přemohl a využil jste svého jména ačkoliv si přejete být někým jiným," zašeptala jeho směrem.
"Nepitvejte se v tom... existují určité drobnosti, které nemusíte vědět. A pro vás je to jedině lepší..."
"A vaše snoubenka to ví?"
"Ne, oficiálně to nikdo neví a už se neptejte," vyslovoval jednotlivá slova opatrně a pomalu. Skoro to vypadalo jako kdyby se snažil, aby si to Patricie zapamatovala.
"Dobře, tak obrátíme list... takže vaše snoubenka žárlí na všechny zaměstnankyně?" Simon si dlouze vzdychl.
"Ne."
"Tak proč si vybrala zrovna mě?" Simon k ní zvedl své jasně modré oči.
"Protože jste mimořádně krásná a máte dlouhé, čokoládově hnědé vlasy," odvětil klidně. Patricii zrudly obě tváře a přisunula se na pohovce blíže k němu, jak jí to jen opěradlo dovolovalo. Znova ucítila to propojení mezi nimi a dokonce se na chvíli zdálo, že i Simon to vnímá. Několikrát mrkl a díky tomu Patricie zjistila, že má ty nejdelší řasy jaké kdy u muže viděla.
"Připadám vám mimořádně krásná?" Zeptala se ho třesousím hlasem. Simon pootevřel ústa a zase je zavřel. Dlouze se jí podíval do očí a vzápětí se odvrátil. Promnul si spánky.
"Dnes říkáte ještě větší nesmysly než obvykle, Dvořáková... vůbec nechápu proč tady s vámi ještě sedím... měla by jste se jít připravit... nezapomeňte, že jsem váš šéf a vy máte stále zpoždění!" Zvolal rozčileně. Patricie mu věnovala drobný úsměv. Zjistila, že se jí líbil ve všech jeho podobách a ve svém nitru se těšila na den až se setká s jeho milejší stránkou, pokud vůbec nějakou měl.
"Dobře, tak si vypijete kávu a já se pak za vámi vydám, ano?" Mrkla na něj.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 027

"Vy jste snad neslyšla co jsem vám říkal! Snad si nemyslíte, že vás nechám jít samotnou! Obyvatelé Podivína vás budou sledovat na každém kroku! Proto dnes pojedete se mnou! Nedovolím, aby vám něco udělali, je vám to jasné?!"
"Díky, že si o mě děláte starosti, šéfe," vydechla tiše se širokým úsměvem.
"Musím se o vás starat, nezapomeňte, že pro mě pracujete a nyní je vaše pracovní doba... mám za vás zodpovědnost, Dvořáková!"
"Můžu se vás ještě na něco zeptat než si dojdu pro věci?" Simon dlouze mrkl, ale nakonec přikývl. Měl pocit, že už ho nemůže u Patricie nic překvapit.
"Usmíváte se někdy?"
"Zatraceně Dvořáková! Co je tohle za otázku?"
"Omlouvám se... vypadlo mi to... ale napadlo mě to asi proto, že jsem vás nikdy neviděla se usmívat... někdy to vypadá, že to ani neumíte," Zašeptala nepřítomně. Simon se ještě více zakabonil.
"Ne nadarmo mi říkají ledový král na to nezapomeňte a přestaňte mě konečně rozebírat!"
"Jenže vy nejste ledový král, šéfe. Oni vám nerozumí... myslím, že na povrchu působíte tvrdě a nepřístupně, ale uvnitř jste úplně jiný... a nesnažte se mi to vyvrátit, protože kdyby jste byl tak zlý jak ostatní tvrdí, tak tu nejste, šéfe," mrkla na něj. Simon zavrtěl hlavou.
"Moc se díváte na televizi... a teď už se jděte obléknout nebo vás na hodinu vyhodím!" Vyhrkl. Patricie se s úsměvem zvedla z pohovky a zamířila do chodby.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 030

V hlavě si uvědomila jedinou věc... Simon se dnes neprojevil jako ledový král... dnes byl jejím princem na bílém koni a to ať už si chtěl říkat co chtěl. Pomalu zamířila ke schodům a ve svém zamyšlení si ani nevšimla Emilie, která kráčela s podnosem do obývacího pokoje...
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty12/03/19, 10:25 pm

Hmmm, opravdu zajímavý projev péče o zaměstnance, vlastně zaměstnankyni Mrkající Že by ledový král začal zvolna roztávat ? A doufám, že se v nejnevhodnější moment před ním neobjeví Nervózní !
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty13/03/19, 06:25 am

Moc hezký díl Úsměv vtipné bylo, když mluvil o tom, že nejsou určitě tak nerozumné, aby schovávaly Nervózního Jedince. Doufám, že ten je bezpečně schovaný a nevyleze, dokud nebude čistý vzduch Chichichi
Náš ledový král je na tenkém ledě - nechci vidět ty scény, až Alicia uvidí ten článek. Vysmátý ale jsem tak ráda, že zasáhl zrovna v pravý čas. Nechci ani pomyslet, co by bylo, kdyby Simon nepřijel a nezachránil situaci.
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty19/03/19, 09:43 pm

Moc děkuji za krásné komentáře Pro Tebe

25.část - Varování

Emilie pomalu došla až k Simonovi a položila na konferenční stolek latté. Simon však nevypadal, že by ho káva jakkoli zaujala. Zlehka si k němu přisedla a Simon si ji změřil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 009

"Chtěla bych vám znova poděkovat za vše co jste pro nás udělal," oslovila ho. Simon zavrtěl hlavou. Skoro to vypadalo, že není zvyklý na vděčnost. Chvíli se dokonce zdálo, že ho podobné lidské projevy obtěžovaly.
"Už jsem vám řekl, že mi nemusíte děkovat. Vždy dělám co považuji za správné..." Emilie přikývla. Na několik vteřin mezi nimi zavládlo ticho. Emilie si protáhla prsty, když na ni Simon znova promluvil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 004

"Chtěl bych vás poprosit o laskavost..." zašeptal. Emilie na něj pohlédla a spatřila v jeho obličeji drobný záblesk váhání. Jako kdyby se bál vyslovit svoji prosbu nahlas. Emilie mu věnovala úsměv.
"Myslím, že po tom dnešku po nás můžete žádat cokoliv," ujistila ho. Simon se zhluboka nadechl.
"Už na vánočním večírku jsem vycítil, že vy jste ta rozumější... proto bych vás chtěl požádat, aby jste dávala pozor na svoji sestru... Patricie je hodně lehkovážná a důvěřivá... už jsem ji jednou varoval, ale... vím, že na ni zvládnete dávat pozor," slova se mu zadrhla v hrdle a najednou se zdál být zranitelnější. Emilie si ho změřila.
"Vy si děláte o moji sestru starosti?"
"Samozřejmě!" Vyhrkl pevně, ale vzápětí sebou cukl.
"... chci říct, ano. Vaše sestra je ta nejméně zodpovědná osoba na světě," opravil se v okamžiku. Emilie se znova usmála.
"Máte pocit, že mé sestře hrozí nějaké nebezpečí?" Simon sklonil hlavu, ale vzápětí jí zase zvedl. V jeho očích se odrážely upřímné obavy.
"Jsou věci, o kterých mi nepřísluší mluvit. Mohu vám jen říci, že jsou skutečnosti, kterým vaše sestra nerozumí a není ani dobré, aby jim rozuměla... a lidé, kteří se zjevují v její blízkosti... by jí mohli ublížit... tohle místo je kruté... proto musíte být opatrné, snažte se prosím držet dál od místních tajemství... a od určitých lidí..."
"O kom to mluvíte?" Simon vypadal jako kdyby se sebou sváděl boj.
"Nemohu vám nic říct... jen... dávejte na ni pozor, prosím," zašeptal. Emilie se zatvářila zmateně, ale nakonec přikývla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 007

"Je od vás neskutečně milé, že se tak staráte o moji sestru..."
"Dělám jen to, co by měl dělat správný podnikatel... pokud jsou šťastní zaměstnanci, je na tom podobně i firma... slíbíte mi to, tedy?"
"Ano, slibuji," odvětila s úsměvem. Simon stiskl rty a přikývl. Najednou se zdál být klidnější. Opravdu tohle byli jen obyčejné starosti šéfa o jeho zaměstnance? Ptala se sama sebe Emilie a snažila se prohlédnout jeho pevnou masku. Jenže Simon se tvářil stále stejně. Po záblescích drobných emocí najednou nebylo ani památky a před ní nyní seděl jen Margison, ledový král, který podle drbů nedokázal projevovat lítost... nedokázal mít rád... nedokázal se jakkoli projevit... ale byla to pravda? Podle toho co před chvílí viděla v jeho očích si byla jistá jednou věcí... Simon byl možná tvrdý jako kámen, ale pod tím vším ještě tlouklo srdce, tím si byla jistá. Jinak by nebyl schopen projevit starost o někoho dalšího a už by se vůbec nezahazoval s tím jim pomáhat od policie, aby dokázal pravdu. Pak ale... proč mu tak říkali? Měli k tomu nějaký jiný důvod? Stalo se snad v minulosti cokoliv, co mu toto označení přisoudilo? Zavrtěla hlavou nad svými úvahami a aniž by si toho všimla...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 016

... se za jejich zády zjevila Patricie.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 017

Chvíli je sledovala se širokým úsměvem. Stále si nemohla zvyknout, že její šéf překročil jejich práh a seděl nyní v křesle, které koupili možná z desáté ruky v bazaru. Zdálo se jí jako kdyby jejich obyčejný domov navštívil král. Jeho statná postava převyšovala omšelý kus nábytku a díky tomu se jí zdál obývací pokoj najednou hezčí. Zhluboka se nadechla. Už dávno věděla, že by si zvykla, kdyby ho tu viděla častěji... až potom se Simon trhavě ohlédl a zamračil se na ni.
"Dvořáková! Na co se tak díváte! Máme spoustu práce!" Zpražil ji. Patricie se však nepřestávala usmívat. Simon se postavil a přistoupil k ní.
"Alespoň, že jste se dnes oblékla... co je to s vámi? Stalo se vám tam nahoře snad něco?"
"Ne, jen... děkuji..." Simon si prudce vzdychl.
"Jestli od vás ještě jednou uslyším děkuji tak vás vyrazím!" Patricie stydlivě sklopila zrak, ale po chvíli se na něj znova zahleděla.
"Omlouvám se..."
"Odpustím vám, jestli sebou pohnete a konečně odjedeme do práce..." Rychle se otočil na Emilii.
"Děkuji vám za kávu i za všechno ostatní, sbohem," pronesl strohým hlasem. Emilie se rychle podívala na latté, které stále stálo nedotčené na stolku.
"Ale pane Margisone, vždyť jste ho ani neochutnal!" Vyhrkla.
"S tím si nedělejte hlavu jsem si jistý, že by bylo skvělé... už musíme jít," odhodlaně vykročil ke dveřím s Patricií v patách.

Společně tak došli k autu, kde Simonovi spadly klíče na zem. Zuřivě se sehnul.
"Opravdu bych vám chtěla nějak projevit vděčnost, šéfe... vím, že o to nestojíte a pořád kvůli tomu jen... nadáváte... ale nechtěl jste ani kávu... ani děkuji... a já..." Simon se narovnal.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 021

"Jasně jsem vám řekl, že nic nechci... Můžete na to prostě zapomenout?" Vyhrkl aniž by jí věnoval pohled. Patricie ho obešla a stoupla si k němu čelem.
"Nechci aby vám bylo nepříjemně, ale... to co jste pro nás udělal... chránil jste naši pověst aniž byste nás lépe poznal... a já... nemohu to nechat být, šéfe..." zašeptala.
"Dvořáková já se z vás zblázním! Pokud se příště dostanete do průšvihu, tak vás v tom nechám... protože váš vděk je horší než angína!" Patricie se pousmála jeho přirovnání.
"Omlouvám se," podotkla se stále nasazeným úsměvem.
"Hlavně se už dnes neomlouvejte... a ani mi neděkujte... pokud mi chcete udělat radost, tak už nezdržujte a nasedněte do auta," odvětil s káravým tónem. Jenže Patricie se nedokázala soustředit na jeho zlověstné jiskřičky v očích, které předvídaly Simonův brzký výbuch, ať už by pro ni znamenal cokoliv... Simon byl její hrdina a byla si jistá, že musí něco udělat... cokoliv, aby měla pocit, že Simonovi poděkovala... aby mohla klidně spát. Věnovala mu jeden ze svých zářivých úsměvů...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 022

...než udělala první věc, která jí přišla na mysl. Pevně sevřela svoje paže kolem jeho těla. Simon se ani nepohnul, zůstal stát a skoro to vypadalo, že přestal dýchat. Patriciiným nitrem se znova rozlil příjemný hřejivý pocit... skoro přesně cítila, jak teplo rozzařovalo její poničené nervy... už ho nikdy nemusela spatřit... kdyby ti policisté skutečně prohledali dům... kdyby našli Nervózního... silně semkla jeho kabát a vdechla jeho vůni. Bylo to pro ni tak přirozené... znova si uvědomila ten zvláštní pocit jako kdyby ho znala už léta a nyní se jen znova potkali... bylo to příjemné a děsivé zároveň.
"Dvořáková, co to zase děláte..." zamumlal jí tiše do ramene, aniž by se namáhal ji od sebe odstrčit.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 024

"Vzhledem k tomu, že jste odmítl přijmout cokoliv co jsme vám nabídli... rozhodla jsem se vám dát alespoň toto, abych vám projevila svůj obdiv..."
"Už jsem přeci říkal..." zasyčel, ale Patricie ho nenechala domluvit.
"Já vím, ale pokud vy jste předtím udělal něco co jste považoval za správné, pak já tohle považuji za nutné... víte, jak jsem vám vyprávěla o tom co se nám stalo v Krasohlídkově? Nikdo nám nepomohl, šéfe... byly jsme sami... lidé nás nenáviděli... všechno jsme to museli vydržet... a teď... jsem ráda, že ještě existují lidé, kteří jsou ochotni pomoci, aniž by z toho sami měli nějaký užitek."
"Ale já z toho mám užitek, Dvořáková... potřebuji vás ve svém podniku," vyhrkl.
"Šéfe... vy můžete zaměstnat kohokoli na koho si ukážete... já nejsem jediná servírka, která by u vás chtěla pracovat..."
"Jenže já nechci jinou servírku," zavrčel.
"Stejně jako já nechci jiného šéfa," pronesla tiše do jeho ramene.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 027

Simon sebou prudce škubl.
"Dvořáková, myslím, že se naše konverzace začala dostávat do zcela šílených kolejí..." zamumlal než ji od sebe zlehka odstrčil.
"Omlouvám se."
"Už žádné omluvy... a doufám, že po tomhle gestu už budete schopna spát..." pronesl jízlivě jejím směrem. Patricie mu věnovala úsměv.
"Samozřejmě, šéfe. Nyní jsem schopna roznášet celé odpoledne to nejlepší jídlo z celého Podivína," vyhrkla nadšeně. Simon se zatvářil pochybovačně.
"To jistě... jen abyste to jídlo zase na někoho nehodila..."
"Ale to se stalo jen jednou!" Zvolala na svoji obranu.
"A jistě ne naposledy! A teď nasedat!" Zdálo se jí to, nebo na jeho tváři spatřila slabý odlesk úsměvu?

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 031

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 032

"Páni vy máte úžasné auto! A to rádio! Šéfe... mohla bych...?" Ani to nestačila doříct, když se Simon natáhl k rádiu a jedním stisknutím ho zapnul. Z jeho nitra se tak začala linout příjemná melodická písnička, kterou Patricie milovala ještě v Krasohlídkově.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 033

"Je neuvěřitelné slyšet nějaké rádio takhle krásně hrát... to naše zní jako v agónii a nedá se v něm nic vyladit... je to hrůza," zamumlala. Simon se na ni letmo ohlédl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 035

"A to vám ho váš přítel neopravil? Je to přeci automechanik."
"Ano, ale o našem autě řekl, že je to stoletá šunka co patří na šrot... už s ním nechce nic dalšího dělat," zašeptala smutně.
"Vaše auto je veterán, Dvořáková a to poměrně vzácný..." Patricie se rozesmála.
"To myslíte vážně? Vždyť se ho kdysi proháněli po silnicích tisíce!"
"To ano, ale jen vaše a několik dalších kusů má ten zvláštní tvar nárazníku..."
"Nárazníku?!"
"Ano a nesmějte se tak..."
"Vy se zajímáte o veterány?"
"Můj děda jich má plnou garáž, takže vím o čem mluvím... a to rádio bude jistě jen maličkost... bude to určitě problém s anténou a..." Simon zamumlal ještě několik podivných názvů dílů a Patricie se zatvářila zmateně. Simon Margison byl podnikatel a dokázal opravovat auta? Co dalšího ještě mohl umět?
"Vy... vy... byste to dokázal spravit?"
"Ano," vydechl sebevědomě. Patricie prudce zamrkala očima.
"To je..." Simon ji rychle přerušil.
"Dám vám vědět až budu mít čas a podívám se na to," oznámil jí suše. Patricie měla pocit, že ji čelist spadla až pod auto. TEN Simon Margison si chce vyhrnout rukávy a hrabat se v autě?
"Ale to... já..." koktala.
"Hlavně mi prohoha zase neděkujte! Nebo budu litovat, že jsem vám to vůbec nabídl!" Zvolal zuřivě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 036

"Ale šéfe... tohle je to... od vás... moc milé... a já... nevím... co vám... já..." koktala dál.
"Prostě neříkejte nic... zanedlouho budeme v restauraci, takže od vás čekám profesionalitu a žádné drby! Je vám to jasné?! A to nejdůležitější... dejte si pozor na vaše kolegy, ano?"
"Myslíte si, že to už...?"
"Samozřejmě, vyšel článek na první straně o Nervózním... a teď už i jistě ví celý Podivín, že vás podezírala policie... můžeme jen doufat, že nebudou vědět, co všechno jsem musel..." odmlčel se a zavrtěl hlavou.
"Takže by vám překáželo kdyby to věděli?"
"Bylo by mi to jedno, kdybych věděl, že vám to nepřihorší... Alicia ona..." prudce trhl volantem až kola zaskřípala, když se v poslední minutě vyhnul toulavé kočce. S podobně rychlým manévrem pak vrátil auto zpět na silnici.
"Nebojím se vaší snoubenky..."
"Možná byste měla... není horší než já... ale... slibuji vám, že se pokusím zařídit, aby vám dala pokoj... ten článek vyjde zítra, pak bude mít jiné starosti... ale dnes... dávejte si pozor... sice vám budu nablízku kdyby se náhodou objevila... jak říkám... jsem mnohem horší než ona, ale... nechci vás zatahovat do zbytečností..." zamumlal než se odmlčel úplně.
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty19/03/19, 10:23 pm

Asi málokterý muž by dokázal odolat pohledu nebo objetí krásné dívky, natož tenhle "Ledový král" Mrkající  Sympatické pokračování příběhu, ještěže se tam uvnitř domu neukázal Nervózní ... *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty20/03/19, 05:45 am

Jsem tak ráda, že je tu další díl mého oblíbeného příběhu Úsměv a je to moc krásný díl. Divím se, že Andy nebyl ochotný spravit jim to rádio, když šlo o takovou maličkost.. ani nepoznal, že mají vzácné auto. Od Simona je hrozně hezké a nadstandardní, že jim takhle přišel pomoct Úsměv u té věty "Už na vánočním večírku jsem vycítil, že vy jste ta rozumnější" jsem se nasmála Vysmátý
Miluju tvoje příběhy, jsou tak vyvážené, nepostrádají napětí ani vtip Láska
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty21/03/19, 06:12 pm

Hello, Andy tak trochu nemusí stará a z větší části rezavá auta Chichichi takže jakmile po prvním setkání s Patricií otevřel kapotu a na jeho ruce se snesl rezavý déšť... už tehdy to auto upřímně nesnášel Chichichi Andy totiž tyhle auta považuje za extrémně nebezpečná a motorově naprosto mimo (Andy miluje sportovní vozy Mrkající ) takže ho opravil jak mohl... nastříkal ho nějakou levnější barvou, opravil zadřenou součástku v motoru, která nešla, pokusil se vybouchat nějaké pukliny na kapotě a měl dost (zvláště když se podíval do interiéru a viděl prodřené sedačky, na některých místech upadané kličky na otevírání oken a u spolujezdce naprosto netěsnící dveře) takže si ho v ten okamžik představte jak jen zíral na "vrak" před sebou a porovnál ho s Patricií Vysmátý myslím, že si říkal, že se jí musel někdo pomstít Vysmátý v tu chvíli zkrátka neuvažoval nad tím jestli to je vzácný veterán nebo ne, vlastně to ani neměl chuť studovat Vysmátý (jo, kdyby tam přijela v nablýskaném Porsche, to by jeho zájem vypadal jinak Vysmátý ) a to si pak radši ani nechtějte představovat, jak se musel tvářit, když do toho auta musel znova nasednout a popojet s ním před servis Chichichi (předtím si ho dotlačil před garáž a později, když opravil tu součástku, s ním do ní i zajel). Proto s ním už pak nechtěl nic dalšího mít, protože se mu nechtělo zase hrabat ve rzi, zvláště když funkčnost rádia neovliňuje chod auta Vysmátý (a možná i tak trochu doufal, že si kvůli tomu holky koupí nové auto nebo aspoň nějakou mladší ojetinu Andílek )

Jinak vám moc děkuji za tak milé a krásné komentáře Pro Tebe Červenám se jsem opravdu moc ráda, že se vám příběh líbí a že vám dělá radost Pro Tebe
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty21/03/19, 07:10 pm

Díky moc za tohle dovysvětlení, Pro Tebe hezky to dokreslilo příběh a Andyho charakter Chichichi No.. i tak udělal na tom autě kus práce Úsměv hlavní je, že zprovoznil ty nejdůležitější věci. Simon mě svou znalostí starých aut překvapil. Zajímalo by mě, co přesně myslel Simon tím varováním, když měl takové obavy o Patricii. Už se těším, až se o tom dozvíme víc Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty26/03/19, 09:49 pm

Hello, můžu tě ujistit, že je ještě spousta věcí, která tě v budoucnu na něm překvapí Vysmátý Simon má hodně tajemství a některá z nich se přímo vážou i na jiné postavy z příběhu Píšu

26.část - Vlaštovka

Emilii se ulevilo, jakmile se za Patricií a Simonem zavřely dveře. Její myšlenky se po celou dobu konverzace se Simonem stáčely k Nervóznímu. Kam se asi schoval? Jak moc velký měl strach? Ve svém nitru cítila podivné sevření nad každou vzpomínkou na něj. Věděla, že ho musí okamžitě najít, ale nebyla si jistá, kde by ho měla hledat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 002

I ona v sobě stále vnímala ten otřes... mohli je objevit... co by bylo s Nervózním? Ani si nechtěla domýšlet jaké peklo by ho čekalo za to, že byl celou věčnost mimo vliv Kádinkových. A pak ony dvě... jak moc vlastně byla hluboká nenávist obyvatel Podivína k Nervóznímu?

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 004

Zhluboka se nadechla a rozhlédla se po chodbě v horním patře. Byla si jistá, že musí svoje otázky vyhodit z hlavy... teď ji Nervózní potřeboval a ona ho nesměla zklamat. Položila si ruce na hrudník a snažila se upokojit. Emilie měla vždy zpomalené reakce, takže se v ní nahromaděný strach začal projevovat až nyní, když bylo po všem a nemohl ji nikdo vidět vyšilovat. Jenže to si nemohla dovolit... nesměla povolit svoji mysl... stále tu byl Nervózní. Ani si nechtěla představovat, kam se ukryl. Byl snad ve skříni? Pod postelí? Zavrtěla hlavou. Jediné v co doufala bylo, že se nepokusil utéct oknem... Skoro si ho představovala, jak se v marné snaze uprchnout před svými pěstouny vrhá z druhého patra do neudržované zahrady plné písku z okolí. Promnula si spánky. Nesměla takhle přemýšlet... protože pak měla pocit, že se nemůže nadechnout. Nervózní musel být v pořádku, možná byl na dně s nervy jako ona... ale musel být naživu... protože jaký by měl tohle jinak smysl? Už jednou se dívala do očí takzvané spravedlnosti, která je vyhostila z jejich domova a dnes se do nich dívala znova a musel uznat jedinou věc... Krasohlídkov i Podivín si byly až příliš podobné... o to více se v ní vzedmula její vrozená touha po spravedlnosti.
"Nervózní!" Zavolala do prázdně chodby a vykročila k pracovně. V jejím nitru, ale nenalezla nic jiného než shrnutý koberec. Snažil se snad Nervózní ukrýt zde? Později přešla k ostatním místnostem až se dostala ke své původní ložnici. Zlehka vzala za kliku a vstoupila dovnitř.
"Nervózní?" Vydechla tišeji. Skoro nevěřila, že zde je, než si všimla podivně zkroucené části závěsu.
"Nervózní?" Zašeptala znova. Útvar za závěsem se pohnul.
"Já vím, že tam jsi..." měla pocit, že se rozpláče, když viděla, že tam je... a že je v pořádku. Nervózní se divoce vymotal ze závěsu a zakryl si obličej rukama.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 005

Z jeho hrdla se vydral téměř nelidský výkřik. Emilie sebou cukla. Zbláznil se snad?
"Nervózní! To jsem já! Slyšíš mě?" Vyhrkla. Nervózní sklonil hlavu a zavrtěl jí na znamení nesouhlasu. Až příliš se bál... až příliš... nebyl schopný čistě přemýšlet. Z jeho hrdla se vydral vzlyk a položil si dlaně na hrudník. Emilie se zhluboka nadechla a klekla si k němu.
"Nervózní... jsem tady... jsem Emilie, ano? Všechno je v pořádku, nemusíš mít strach..." pokusila se ho uklidnit třesoucím hlasem a v ten okamžik byla ráda, že se na ni nedívá. I jí po tvářích stékaly slzy z nahromaděného stresu, který se ve chvíli, kdy ho spatřila zlomeného, vydral na povrch. Nervózní se ani nepohnul a tak se k němu Emilie instinktivně přisunula blíž... sice věděla, že mohla ztratit mnohé, ale v ten okamžik po tom všem... potřebovala i ona hmotný důkaz, že se nic nestalo... proto se zlehka naklonila...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 008

...položila si jeho hlavu na svoje rameno a omotala kolem jeho těla svoje paže. Chvíli ho kolébala v náručí jako dítě a tiše mu plakala na rameno.
"Všechno je v pořádku," zašeptala mu do ucha. Nervózní několikrát zamrkal. Nezdálo se mu to? Pomalu se nadechl a povolil sevření svých paží na hrudníku. Tohle nebyl žádný sen... většinu z nich si ani nedokázal zapamatovat... a tenhle byl tak živí a zvláštní. Pomalu se od ní odklonil a zahleděl se jí do tváře.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 013

Emilie nevypadala, tak jak si ji pamatoval. Její tvář byla zarudlá a ačkoliv se na něj usmívala, cítil v tomhle jejím typickém gestu změnu. Byla smutná... připomínala mu jeho, když se ráno vždy vzbudil stejně prázdný jako když ulehl do postele... a když se na svůj odraz každý den díval... viděl jen odlesk toho kým byl... a ty oči... byly nyní stejné jako ty jeho. Zlehka pootevřel rty, ale vzápětí je zase zavřel. Chtěl ji upokojit... až teď si pořádně uvědomil váhu jejích slov... ti policisté je neobjevili... jinak by u něj teď jistě nebyla... už dávno by byl někde zavřený jako nějaký nebezpečný šílenec. Najednou se cítil hloupě... nebyla to právě teď Emilie, která potřebovala někoho, kdo by ji ujistil, že je vše v pořádku? Netušil na co se jí mohli ti muži ptát, ale podle toho co viděl v její tváři... najednou se přestal bát o sebe, ale... o ni. Pod váhou svých vlastních myšlenek, tak nakonec zvedl jednu svoji dlaň a její vnitřní dlaní ji setřel slzy z jedné tváře. Nechtěl, aby vypadala jako on... chtěl, aby byla šťastná. Až pak zcela instinktivně pomalu našpulil rty...
"Šššš," vyšlo z nich. Byl to ten nejčistší a zároveň jediný zvuk, který ze sebe dokázal vydat během spousty let a dával smysl. Sám se toho zvuku polekal a rychle se postavil. Emilie zůstala sedět asi vteřinu na podlaze než ji došlo, co se právě odehrálo. Prudce se postavila na nohy...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 016

...a věnovala mu široký úsměv plný překvapení. Chvíli tak před sebou stáli neschopni pohybu.
"Nervózní... ty jsi právě...!" Emilie nemohla ani pořádně doříct větu, jak ji po naprostém zoufalství pohltilo nadšení. Skoro měla chuť si poskočit na místě. Věděla, že by to možná někdo považoval za hloupost, ale byla si jistá, že to byl pro Nervózního úspěch.
"Bože můj! Mám takovou radost!" Vyhrkla než mu pod tíhou vlastních rozjitřených nervů znova padla do náruče.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 024

"Uzdravíš se! Vím to! Jednou to přijde!" Zvolala nadšeně, zatímco její hrudník zavalil zvonivý smích. Její naprosto spontánní reakce ho donutila se také pousmát. Sice si pořádně neuvědomoval, co se stalo, ale byl si jistý, že když měla důvod k radosti ona, pak by měl i on. Emilie se od něj po chvíli odklonila.
"Musíme víc zapracovat na tvých myšlenkách... a také..." divoce mluvila a rozmachovala u toho rukama.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 019

Nervózní se nepřestával usmívat. Opravdu pro něj měl ten podivný šepot něco znamenat? Nebyl si jistý, že učinil něco tak pokrokového... sice si uvědomoval, že nic podobného z jeho úst nikdy nevyšlo... ale mělo to skutečně až takový smysl?
"Jednou budeš schopný zase mluvit a tvoje hlava... jsem si jistá, že si vzpomeneš na všechno!" Najednou z ní pozitivita přímo křičela až tomu začal i Nervózní pomalu věřit. Snažil si představit svůj hlas... jaký jen mohl být? Byl spíš vyšší nebo hlubší? Byl příjemný nebo pisklavý? Podobal se některému z těch, které slyšel z televize?
"...a pak budeš připravený," zašeptala. Nervózní přikývl. Věděl, že pokud si vzpomene a promluví... bude jeho život jednodušší... ale nebyl si jistý, zda budou jeho vlastné vzpomínky k užitku. Co když byl skutečně tak hrozný jak o něm říkali ostatní? Co když ho jeho hlava v tom jen ujistí? Co když se z něj stane někdo jiný? Zavrtěl hlavou. Nechtěl si nic takového představovat. Nechtěl si ani na jediný okamžik sám sebe představit jako špatného člověka... protože jestli takový v jádru opravdu byl... pak si byl jistý, že se nechce se svým pravým já nikdy setkat.

Později se oba přesunuli do obýváku...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 025

"Ti lidé nic netuší, Nervózní... ale musíme být opatrní, ano? Nesmíš se objevit dřív než tvoje hlava objeví všechno co ztratila..." Nervózní přikývl. Tomuhle rozuměl. Ve svém nitru tušil, že podobným způsobem žil vždy. Nikdy nebýt viděn, ale zároveň nezapomenout být člověkem... jediným rozdílem v celé situaci byl fakt, že nyní se opravdu cítil být lidskou bytostí. Zlehka se otočil a zahlédl na stole ležet staré pomuchlané noviny. Jako v tranzu se postavil a uchopil je. Něco mu to připomínalo... až po chvíli...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 029

...začal ze starého papíru skládat malou vlaštovku.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 030

Chvíli tak na svůj výtvor hleděl s úsměvem a cítil se zase o něco lépe. Sice netušil odkud věděl, jak podobnou věc složit a k čemu slouží, ale najednou se cítil jako tenhle ošuntělý kus papíru. Pomalu narovnal křídla malé skládačky než natáhl paži a vhodil ji do vzduchu. Vlaštovka se mírně zakymácela než nabrala slušnou výšku a vznesla se až ke stropu. Její papírová křidélka ji donesla až na druhý konec pokoje, kde vzala faleš a "uklidila" se mezi květiny. Chvíli se tak díval na její křídla a najednou měl pocit, že se cítil jako ona... vnímal, že by mohl umět létat, ale chyběla mu síla, která by ho donutila je pořádně roztáhnout... až potom se podíval do překvapených očí Emilie a uvědomil si jedinou věc... stejně jako on před chvíli přiměl vlaštovku létat... tak jeho učila znova létat Emilie... byly to právě její útlé ruce, které ho něžně postrkovaly kupředu a nutily ho uvažovat, že by to vůbec mohl dokázat. Ucítil jak ho v nitru začalo hřát to zvláštní teplo, zvedl hlavu a zahleděl se na ni a se stejnou intenzitou se na ni usmál. Emilie udiveně zamrkala a úsměv mu oplatila. Vnímala, že oba dostali druhou šanci.
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty26/03/19, 10:28 pm

Už jsem se lekla, že se Nervóznímu z té přemíry stresu něco stalo, ale nakonec to dopadlo tak krásně Pro Tebe Jen co se asi stane, až si opravdu vzpomene ? Aha
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty28/03/19, 07:26 am

To je tak pěkně a citlivě sepsané, krásně nafocené, ty pózy to skvěle doplňují. Láska *BRAVO*
Jsem ráda, že ten šok měl vlastně tak pozitivní vliv, že se něco prolomilo a snad na tom Nervózní bude brzo ještě líp Úsměv stejně jako Ludmila jsem se bála, že se mu z toho všeho přitíží.
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty03/04/19, 09:07 pm

Díky holky Pro Tebe no věř mi Ludmi, že je možná teď Nervóznímu lépe když nic neví... protože někdy je opravdu lepší některé věci zapomenout Smutný myslím, že není tajemství, že pro něj bude odhalení jeho minulosti hodně těžké sousto, stejně jako odhalení kým vlastně byl... (protože jedna věc je to tušit, ale druhá je to vědět Aha ) ale k tomu až později... Píšu


27.část - Nikdo nic nepřehání

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 001

Patricie se vrátila domů až v pozdějších hodinách a k jejímu vlastnímu překvapení, nalezla svoji sestru plně bdělou v obývacím pokoji...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 008

"Emilí, co tady ještě děláš?" Přisedla si k ní se širokým úsměvem. Emilie jí věnovala unavený pohled. Vypadala, že ještě nezamhouřila ani oko.
"Čekala jsem na tebe..." zamumlala.
"Stalo se něco Nervóznímu?!" Vyhrkla zděšeně. Emilie se pousmála a zavrtěla hlavou.
"Ne, ten je v pořádku... teď spí... četla jsi ten článek?"
"Ne," odvětila Patricie.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 004

"To co tam píší... je to hrozné, Paty..."
"Snad mi nechceš naznačit, že jsi dostala strach... protože jestli si dobře pamatuji, tak to byl tvůj nápad," mrkla na ni.
"Samozřejmě, že ne. Nadále si přeji, aby si Nervózní na vše vzpomněl... ale to co tam o něm napsali..."
"Myslím, že tam nebude nic co bychom už nevěděli, Emilí..."
"Považují ho za blázna a upozornili všechny obyvatele Podivína, aby nevycházeli ze svých domovů v nočních hodinách... prý mu měsíc dává sílu..." Patricie se rozesmála div se nezadusila.
"To myslí ti pisálci vážně? Je snad Nervózná vlkodlak? Co se ještě nedozvíme?" Zasmála se. Emilie však nevypadala, že by jí bylo moc do smíchu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 011

"Proč máš pořád tak protáhlý obličej?"
"Brouzdala jsem po internetu... už jsou vytvořené i skupiny za honbou na Nervózního... je to ohavné... jako kdyby ani nebyl člověk, ale zvíře... a to pořádně divé..." vložila si hlavu do dlaní.
"Emilí... ale tohle jsme už věděly dávno... místní lidé jsou magoři..."
"To ano... ale doufala jsem, že až si Nervózní vzpomene, že dostane šanci... ale takto... myslím, že se bude muset odstěhovat..."
"Tak se odstěhuje," uzemnila ji.
"Máš pravdu... ale... to nic... bylo tam i vyjádření Kádinkových... napsali tam absurdní příběh ve kterém popisovali, jak se u nich zjevil otec Nervózního, samotný smrťák, všechny je přemohl a pomohl svému synovi na svobodu... a prý mu pak dál pomohl jistý Vincent Černín... prý se ho snažil Leoš Kádinka zastavit, ale najednou se prý zjevilo auto Vincenta Černína a odvezlo ho pryč... prý se s jeho silou pokusí získat nadvládu nad městem..."
"Takže samé žvásty..." obrátila oči vsloup Patricie.
"Jak je vůbec možné, že tady tomu někdo věří? Ta výpověď je horší než nějaký béčkový film..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 012

"Já vím... není to racionální, ale zdejší lidé... možná to dělají mimozemšťané, že už jsou schopni věřit čemukoliv... ale my... musíme si pospíšit... musíme zjistit pravdu, už nemůžeme jen tak čekat... dnes jsme měly štěstí, ale co zítra? Co když někdo chytrý přijde na to, aby se udělaly preventivní prohlídky v každém domě? Musíme zjistit skutečnou pravdu o Nervózním..."
"A jak to chceš udělat? Na internetu se kromě hor kravin ve stylu Akta X nedozvíš nic jiného..."
"Pak bychom si měly shrnout co o Nervózním víme a dá se tomu věřit," podívala se na ni vážně Emilie.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 010

Patricie si vzdychla. Bylo už na ni příliš pozdě, ale i tak se rozhodla přistoupit na Emiliinu hru.
"Jeho matka se jmenuje Olivie Přízračná a na svém pozemku má osobní hřbitov..." Emilie přikývla.
"Jeho otec je neznámý stejně jako jméno... má hned několik přezdívek z nichž nejznámější je ta poslední - Nervózní Jedinec, kterou mu pravděpodobně dali sami Kádinkovi, kteří ho adoptovali jako malého chlapce..." Patricii se zalesklo v očích.
"To znamená, že někde musí existovat záznamy! Nervózní se musel dostat do dětského domova a tam bychom se mohly dozvědět jeho jméno!" Vyhrkla nadšeně Patricie.
"Jenže k těm se nedostaneme, protože nemáme patřičné povolení a hlavně bychom vzbudily podezření," zamumlala Emilie. Patricie zoufale rozhodila rukama.
"Tak proč si tedy vůbec namáháme mozky?!"
"Protože se tomu snažím přijít na kloub... co reálného se muselo stát, aby se začali lidé Nervózního bát?"
"Házel všem do oken kameny?" Emilie zavrtěla hlavou.
"Říkali o něm, že uměl předvídat smrt... co když byl prostě jen v nesprávnou chvíli na nesprávném místě?"
"Jeho matka má na zahradě hřbitov!" Emilii přejel mráz po zádech.
"Ano... co když je jeho matka opravdu vražedkyně... a Nervózní to viděl a snažil se někoho varovat, co když..." Patricie ji přerušila.
"Ale to by znamenalo, že skutečnou bestií je jeho matka!" Zbledla Patricie.
"Byl to malý chlapec... možná nechápal co se děje a možná byl rozumější než si mohl kdokoliv představit... možná se bál... lidé ho neměli rádi, protože byla Olívie příliš zvláštní a uzavřená... v krátkém čase jí zemřelo hned několik manželů... a Nervózní byl mezi tím... sám... a nyní se o něj jeho matka nezajímá... nechala ho napospas těm šílencům a všem ostatním obyvatelům Podivína..." zašeptala Emilie nepřítomně a Patricie její větu doplnila.
"...a jednoduše ho obětovala, protože v něm viděla co by se mohlo stát jí kdyby lidé v Podivíně zjistili, že její pověst není jen povídačka... to je hnus!" Zvolala Patricie a chytila se za ústa.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 006

"Je to jen domněnka, Paty... ale bojím se, že... chudák Nervózní..."
"Už chápu proč tolik dbal šéf na naši pověst... zdá se, že v tomhle městě má právě tahle věc cenu zlata," zamumlala Patricie.
"Jestli je to pravda... Nervózní ztratí všechny iluze... jeho matka ho opustila a nechala ho těm vědátorům a ty věci co mu dělali... je to strašné, kam jsme se to dostaly?"
"Do pekla? Co budeme dělat?" Emilie si promnula spánky, vypadala opět starší než ve skutečnosti byla.
"Zachráníme ho..."
"My dvě? Uvědomuješ si, že jsme silné asi jako vlas? Nemáme za svými zády nikoho kdo by nás ochránil... tedy kromě šéfa... který mě odvezl i přivezl z práce... on je tak..." Patricie zrudla a nervózně se zasmála.
"Na pana Margisona se nemůžeme spolehnout, Paty. V tomhle jsme sami... pomohl nám, ale nic o něm nevíme... nyní se pokusím v Nervózním zlomit ten blok..."
"Blok?"
"Domnívám se, že se mu muselo v minulosti stát něco, díky čemu přestal mluvit... musel dostat šok..."
"Šok? Jak jsi na to přišla?"
"Pokusila jsem se mu vyprávět různé příběhy... nejvíce na něj působí auta a autonehody... vždy se zasekne a nebo ztratí vědomí... myslím, že to je ten největší problém... to znamená, že musel být buď něčeho takového svědkem nebo se to stalo přímo jemu..."
"Ale na internetu nepsali nic o jeho autonehodě... myslím, že by to bylo na programu dne kdyby to byla pravda, nemyslíš?"
"Pak si možná někdo dal záležet, aby se to veřejnost nedozvěděla... zjevně se tenkrát stalo ještě něco jiného a to něco by možná mohlo prokázat, že Nervózní není takový démon..."
"A jak ho chceš přimět, aby se toho šoku zbavil?"
"Existuje spousta způsobů, ale můj učitel nejvíce preferoval... aby si celou vzpomínku musel prožít znova..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 005

"A to chceš udělat jak? Vždyť ani neví kdo je..."
"Já vím... musím na něj jít postupně... ale myslím... že až si vzpomene na tuhle věc, pak by mohl promluvit... zároveň z toho mám i obavy... jeho psychika... to co má za sebou, bojím se, že by mu ta vzpomínka mohla i ublížit... dnes na mě zasyčel..." Patricie pozvedla jedno obočí.
"Zasyčel?"
"Vím, že to zní divě... ale snažil se mě upokojit a tak na mě konejšivě zasyčel... jestli mi rozumíš..."
"A to si myslíš, že to je nějaké zlepšení?"
"Ano. Poprvé využil svůj hlas k něčemu lidskému, nezabzučel nebo nehvízdal jako starý alarm. Myslím, že za ty roky s Kádinkovými nejen ztratil svoje vzpomínky, ale i schopnost mluvit... takže má nejenom blok... ale hlavně neumí mluvit... proto možná jen bzučí... a navíc kdo ví v jakém prostředí byl... třeba na něj mluvili jen málokdy... a on začal napodobovat stroje kolem sebe..."
"To je trochu moc kombinací, nemyslíš? A nefantazíruješ už taky?"
"Patricie... možná to zní divně... ale... myslím, že to tak je... musíme ho znova všechno naučit... musíme ho přimět, aby se přestal bát mluvit..."
"Jenže kdyby tohle všechno byla pravda... pak by ti přeci nerozuměl nebo ne? Vzpomeň si na všechny ty dokumenty co jsme viděly v televizi s našima..."
"Já vím... taky tomu nerozumím... Nervózní je hodně zvláštní... a možná za to může i jejich léčba... vzpomeň si na jeho oči... dříve měnily barvu..."
"Jo, vypadalo to strašně..."
"Mám pocit, že mi něco uniká, Paty... něco zásadního... točí se mi z toho hlava..."
"Pak bychom si možná měly lehnout... teď nic nevymyslíme a stejně to jsou všechno jen dohady... dneska už bylo toho vzrůša trochu moc..."
"Máš pravdu," zašeptala Emilie.
"To jsem ráda, že to vidíš stejně... pojď, Emilí... zítra je neděle... budeme se flákat a pak si přečteme dokonalý článek o Alicii de la Vega! Jo to bude ráno! Dneska přeci tuhle hádanku rozlousknout nemusíš," mrkla na ni. Emilie přikývla, byla v té chvíli ráda, že je její sestra taková jaká je.

Ráno už byly sestry o něco klidnější...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 015

Patricie se pustila do cvičení jógy, když se z protilehlého stolu ozval telefon.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 016

Za několik minut se tak v pokoji zjevila Emilie a změřila si svoji sestru, která si doslova šlapala po hlavě.
"Copak to neslyšíš, že zvoní telefon?!" Oslovila ji a snažila se při tom překřičet relaxační hudbu, která se linula z rádia.
"Snažím se uvolnit! Takže tu pro nikoho nejsem!" Ozval se její přiškrcený hlas. Emilie protočila panenkami. Otočila se a uchopila sluchátko.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 018

"Haló? Pane Margisone?" Patricie se trhavě svalila na zem, až část jejího těla dopadla do krbu.
"To je šéf!" Vykřikla a rychle se snažila vyhrabat na nohy. Emilie se na ni se sluchátkem v ruce ohlédla. Na její tváři se usídlil vítězný úsměv.
"Dej mi ho!" Zavolala na ni přes opěradlo pohovky.
"Ano, pane Margisone... je tady, předám vám ji," odvětila Simonovi do aparátu Emilie. Patrice rychle oběhla gauč, div si u toho nezamotala nohy a divoce vytrhla telefon Emilii z ruky. Dlaní jí poté naznačila, aby ji nechala samotnou. Emilie se jen zasmála, než její pokyn vykonala.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 020

"ŠÉFE!" Zakřičela přehnaně nahlas do telefonu Patricie.
"Nekřičte tak, nejsem hluchý, Dvořáková! A co to tam máte proboha za strašný kravál?!"
"To je..." Simon ji nenechal domluvit.
"Myslím, že to nechci vědět... ať už dělátou jakoukoli pošahanou seanci nepotřebuji to vědět..."
"Ale šéfe, to není...!"
"Opravdu to nepotřebuji znát, Dvořáková!"
"Dobře," pípla.
"Nejdřív mluvíte tak nahlas, že byste probudila i mrtvého a teď kuňkáte?! Zblázním se z vás... ale k věci... mám 62 minut volného času, který bych mohl věnovat vašemu rádiu... jak jste na tom vy?" Patricii se rozsvítily oči.
"62 minut?"
"Ano, přesně asi 62 minut 15 sekund a bude to míň, pokud se okamžitě přesně nevyjádříte..."
"Já mám... na vás... milion hodin šéfe!" Chvíli bylo ve sluchátko ticho než se znova ozval Simonův pragmatický hlas.
"Dobře, mohu přijít tak do 20 minut, Dvořáková... vyhovuje vám to?"
"Ano!" V té chvíli si byla jistá, že by mu odsouhlasila i cestu na Měsíc.
"Jsme domluveni, nashledanou." Simon ani nečekal na její rozloučení a okamžitě zavěsil. V tomhle byl přímý jako šíp. Patricie se nepřítomně zahleděla na telefon ve své paži a nadšeně vypískla. Rychle položila sluchátko a vyběhla za svojí sestrou do kuchyně...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 002

"EMILÍ!!" Zavolala na ni přes pult. Emilie na ni zvedla hlavu.
"Copak?" Patricie k ní vyběhla a vytrhla jí mísu z ruky. Emilie jí ji zase vzala a položila ji vedle sebe na bar.
"Co se děje?" Zeptala se jí se širokým úsměvem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 003

"Neuvěříš kdo přijde!"
"Že by pan Margison?"
"Ano! A potřebovala bych, aby jsi... sebe a Nervózního... schovala.. no víš proč..." mrkla na ni.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 015

"Jasně... a kdy?"
"Za 20 minut!"
"Dobře, ale slib mi něco..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 017

"Co?"
"Že to nebudeš přehánět, znáš se Paty..." Patricie se zatvářila zmateně.
"Já? Vůbec nevím o čem mluvíš... a hlavně ani nemám čas... musím se převléknout!"
"Nezapomeň na to, že je pan Margison zadaný a ty taky... nechci, aby jsi se dostala do potíží... zvláště teď, když jsi si ještě neujasnila nějaké věci, Paty..."
"Jaké?" Zvolala otráveně.
"Třeba by jsi si měla ujasnit kam spěje tvůj vztah s Andym a co by jsi s ním měla dělat, protože..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 016

"Hele, taky tě mám ráda... a opravdu zbožňuji tvoje psychologické proslovy, ale teď nemám čas... vždyť se na mě podívej! Mám na nohavicích popel! A ta hudba... zatraceně!" Zuřivě od ní vyběhla aniž by se ohlédla...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 019

...za několik minut už stála u zrcadla a snažila si urovnat už tak dokonalé učesané vlasy.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 021

"Jako kdybych já někdy něco přehnala," zamumlala s pohledem na svoje červené zavinovací šaty s výstřihem a pustila se do další kontroly svého vzhledu.
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty04/04/19, 05:05 am

Další díl, strašně zajímavý a plný informací. *THUMBS UP* Bude těžké se dozvědět něco víc o Nervózním, zajímalo by mě, jak to sestry udělají, z jakého konce se do toho pustí, aby si ověřily tyhle dohady. U té pasáže o Olivii mi přecházel mráz po zádech Úsměv
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty09/04/19, 10:41 pm

Díky Hello Pro Tebe


28.část - 62 minut

Zanedlouho se u domu sester Dvořákových zjevil Simon...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 008

"Šéfe ani nevíte, jak jsem ráda, že jste přišel a ten článek... co vaše snoubenka?" Vyhrkla aniž by příliš uvažovala nad tím, co říká. Simon si ji změřil. Už si začínal pomalu zvykat na její drzé otázky, které pokládala s tím nejnevinnějším pohledem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 007

"Mluvil jsem s ní a nyní vám dá pokoj," oznámil jí bezbarvým hlasem.
"A křičela na vás?"
"Dvořáková... přišel jsem opravit vaše rádio a ne na výslech!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 011

Patricie mu věnovala široký úsměv, stále nemohla uvěřit, že její šéf... znova dobrovolně překročil práh jejich domu.
"Jen bych nechtěla abyste měl nějaké problémy... já..." Simon ji přerušil.
"Umím se o sebe postarat, Dvořáková... zavedete mě do garáže?"
"Ale jistě!" Vyhrkla nadšeně. Simon zamířil znova k bráně, když ho Patricie rychle zastavila.
"Garáž... ona se nedá otevřít automatickým klíčem z téhle strany..." zamumlala stydlivě.
"Vaše garážová vrata nejdou otevřít z téhle strany?" Vyhrkl překvapeně.
"Ne, ale dají se otevřít zevnitř... pojďte!" Vybídla ho a snažila se ignorovat jeho zmatený pohled.

Za krátkou dobu tak oba došli až do obýváku, kde si sundali kabáty. Patricii skoro vypadly oči z důlků, když spatřila Simonův neformální oděv. Vypadal tak... jinak...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 012

Přejela ho pohledem od prostějších bot až po lehkou tmavomodrou mikinu. Simon si rázným pohybem vyhrnul rukávy a až poté zvedl hlavu a zadíval se na Patricii.
"Co je to s vámi?" Zvolal.
"Já..."
"Je vám špatně?"
"Ne, jen... nemáte oblek..." zašeptala překvapeně. Simon se zatvářil zmateně.
"Máte snad pocit, že i v neděli ve svém volnu chodím v obleku? Nebo si snad myslíte, že v něm i spím?" Procedil.
"Ne, ale... jste tak..." vykoktala.
"Nerozumím vašemu chování Dvořáková... jestli máte pocit, že vás urážím tím, že nemám na sobě kravatu, pak se s tím smiřte... to vy spíše vypadáte, že jste měla namířeno na nějakou oslavu..." Pronesl jejím směrem. Patricie se zahleděla na svoje červené zavinovací šaty a její tváře dostaly stejný odstín. Simon si všiml, že má na sobě pěkné šaty? Znamenalo to tohle?
"Takhle běžně doma chodím..." odvětila nepřesvědčivě. Simon se ušklíbl.
"V podpadcích?"
"Ano."
"V takových šatech?"
"Ano."
"v zimě?"
"Ano..." usmála se na něj nejistě.
"Myslím, že vám nikdy nebudu rozumět... kde je vaše garáž?" Patricie se zhluboka nadechla...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 014

...než ho odvedla na určené místo. Simon stanul na prahu a vypadal jako když zkameněl. Jeho oči bloudily po zaprášené místnosti. V ten okamžik měla pocit, že ji Simon hodnotí. Jako kdyby ona byla tou garáží a on hledal veškeré její chyby... Po chvíli se k ní mechanicky otočil.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 020

"Měla byste si se sestrou zařídit, aby vám někdo opravil ty praskliny na zdech... takhle vám sem za chvíli bude pořádně táhnout a zatékat... doufám, že podobně nevypadají veškeré stěny ve vašem domě..."
"No všechny nejsou takové," zašeptala.
"Takže vám dům padá na hlavu?"
"Ne, ale potřeboval by rekonstrukci... střecha a některé podlahy... prateta asi neměla na tyhle věci moc čas..."
"To asi ne, ale vy ho budete muset mít... možná by vám mohl pomoci váš přítel..." zdálo se jí to nebo vyslovil slovo "přítel" s podivným tónem?
"Andy mi řekl, že je to zbytečnost..."
"A viděl to?"
"Ano..." Simon si vzdychl a zavrtěl hlavou. V jeho tváři se na chvíli usídlila zvláštní emoce, která dávala najevo, že by mohl zanedlouho vybuchnout.
"Nebudu se plést do vašeho života..." zamumlal než se sklonil ke koženému vaku, který sebou přinesl.
"Kam si mohu tyhle věci odložit?" Patricie se rozhlédla než ukázala na tmavý stolek pokrytý nejrůznějším zaprášeným nářadím.
"Tamhle..." Simon přikývl...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 029

... a opatrně k němu přešel a začal na jeho volnější část vykládat několik různě dlouhých drátků.
"Šéfe? Můžu vám nějak pomoci?" Simon se na ni otočil. V ruce držel podivně zkroucený šroubovák.
"Ne..." odvětil a vydal se k autu.
"Ale... Emilie považuje naše auto za vzpomínku na mámu a já... můžu tady být s vámi?" Simon se zastavil a znova se na ni podíval. V jeho očích spatřila zvláštní něhu až se jí srdce z nějakého nepochopitelného důvodu sevřelo. Simon vypadal smutně.
"Samozřejmě, že tady můžete být... je to vaše auto..." oznámil jí. Jeho hlas zněl stále stejně pragmaticky, ale v jeho pohledu bylo něco jiného... jako kdyby mu něco připomněla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 027

Společně pak nasedli do auta. Patricie s obdivem hleděla na muže vedle sebe, který se do ošuntělého starého auta hodil asi jako tenisový míček do salátu. I přesto však vypadal klidně, když začal s trpělivostí opatrně odšroubovávat šrouby, které držely rádio na místě.
"Můžu se vás na něco zeptat?" zeptala se nesměle, když spatřila na Simově pažích drobné kousky rzi.
"Už se mě stejně ptáte, tak mluvte..." odvětil aniž by se na ni podíval. Patricie se zavrtěla v sedačce.
"Kde jste se toho tolik naučil o veteránech?"
"Můj děda jich má plnou garáž, to jsem vám už říkal..."
"Ale jak se mohl někdo jako vy... od restaurace dostat k něčemu takovému? Chci říct, velíte takovému krásnému luxusnímu podniku a nevadí vám hrabat se v něčem takovém?" Simon v ten okamžik pomalu vyndal rádio a zlehka od něj odpojil nevábně vyhlížející dráty.
"Je to staré auto, ne pitevna, Dvořáková... každý máme nějaké koníčky," odvětil a vylezl z auta. Patricie mu byla v patách. Simon opatrně položil tmavou krabičku na pracovní stůl a začal si prohlížet její části. Patricie ho sledovala pátravým pohledem. Simon vypadal najednou opravdu jinak. S nezvyklou opatrností se dotýkal jednotlivých drátků a nahrazoval je jinými. Zdál se tak klidný... jako kdyby v něm existoval ještě jiný svět a Patricie si v ten okamžik uvědomila, že by ho ráda prozkoumala.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 030

"Takže když nejste v restauraci, tak se svým dědou opravujete veterány?" Simon zavrtěl hlavou.
"Můj děda není tak familiérní, aby mi dovolil se více dotýkat jeho aut... musí mít zvláštní náladu, aby to snesl..." zamumlal.
"Proč?"
"Ty auta jsou jako jeho děti... a neptejte se mě už tolik..." vyhrkl aniž by se ohlédl. Patricie na chvíli zmlkla než se rozhodla znova promluvit.
"Šéfe... skutečně vám nevadí pro nás tohle udělat?" Simon si vzdychl a věnoval jí krátký pohled přes rameno.
"Myslíte si, že bych vám to nabídl, kdybych to nechtěl udělat? Nezapomeňte, že čas je jediná komodita, kterou si skutečně nekoupíte, Dvořáková..."
"Já vím... a samozřejmě vám za tohle všechno zaplatím... za ty dráty a tak..." Simon se k ní rychle postavil čelem.
"Nic nechci, Dvořáková! Šetřete raději peníze na tyhle praskliny... nerad bych, aby vám ten dům spadl na hlavu!" Patricii jeho ryhlá reakce překvapila. Chvíli si tak zůstali hledět do očí než se Simon znova vrátil ke své práci.
"Ale vždyť vy tu ztrácíte svůj čas... pořád o něm tolik mluvíte... a já..." Simon jí skočil do řeči.
"Berte to tak, že díky vám mohu dělat co mě baví, ano? Přestaňte řešit hlouposti... rozhodně je teď důležitější bezpečnost téhle budovy... a vás," to poslední znělo jako kdyby řekl sám pro sebe.
"Je od vás moc milé, že si o mě a sestru děláte starosti... jistě za pár let ty peníze našetříme..."
"Já se z vás zblázním... zvednu vám plat, nebo vám něco půjčím, ale neztrpím, aby jste žila v drolících zdech! Měl by vám...!" Prudce se otočil a zadrhl se mu hlas v hrdle.
"Zatraceně!" Zvolal než se znova vrátil k rádiu.
"O čem to mluvíte?"
"Neposlouchejte mě..."
"Myslíte Andyho? Odkud se vlastně vy dva znáte?" Simon zkameněl. Jeho ruce zůstaly v nepřirozené poloze viset nad rádiem. V ten okamžik Patricie litovala, že mu nemůže vidět do tváře.
"Ze školy..." vyšlo nakonec z jeho úst.
"Takže už se znáte hodně dlouho..."
"To ano..."
"A nemáte se rádi..."
"Myslím, že není nutné abych vám vykládal cokoliv o vašem příteli... měla byste se zeptat jeho," Patricie k němu přistoupila. Díky světlu od okna vypadaly jeho řasy ještě delší než si pamatovala.
"Už jsem se ho ptala," zašeptala jeho směrem. Simon na ni zlehka pohlédl.
"Pak jistě víte všechno," odvětil klidně.
"Řekla bych, že ne... mám takový pocit... a proto se ptám vás..." Simon zamrkal. Jeho modré oči se zdály najednou milejší.
"Nepřísluší mi vám cokoliv sdělovat a pokud nevěříte svému příteli... je to smutné..."
"Kdysi jste mě varoval... říkal jste, že někteří lidé zde dokážou milovat stejně jako lhát... myslím, že jste mluvil o Andym..."
"To jsem opravdu řekl, máte dobrou paměť... ale nikdy jsem nezmínil jméno vašeho přítele..."
"Ale varoval jste mě..."
"To nepopírám a stojím si za tím..."
"Tak proč mi neřeknete něco víc? K čemu je mi varování, když nevím od koho by to mělo přijít?"
"Řekl jsem jen to, co jsem mohl. Všechno ostatní je na vás... a já jen doufám, že bude vše tentokrát jinak..."
"Tentokrát? Co tím chcete říct?"
"Vůbec nic, Dvořáková..."
"Nemluvte v hádankách! Pokud něco víte, řekněte mi to!" Vyhrkla zoufale. Simon zavrtěl hlavou, vypadal jako kdyby bojoval sám se sebou.
"Nemohu... vím, kde je moje místo a tam i musím zůstat..."
"A kde by mělo být?"
"Jsem váš šéf... a nemusím vám sdělovat detaily z mého života," uzemnil ji.
"Ale...!" Simon se nepřítomně zahleděl na hodinky.
"Mám už jen 20 minut, tak mě nezdržujte..." Patricie od něj odstoupila. Byla si jistá, že Simon skutečně věděl mnoho, ale z nějakého zvláštního důvodu jí nechtěl, nebo spíše nemohl nic prozradit.

Za několik minut Simon nainstaloval zpět rádio. Patricie znova udivovalo jakým způsobem se choval k jejich starému autu... vypadalo to jako kdyby se dotýkal nějakého vzácného kamene. Po chvíli začal otáčet jednotlivými knoflíky starého zařízení, když se z auta začala linout téměř čistá píseň. Patricie nadšeně nadskočila na sedačce.
"Tuhle stanici jsem nemohla naladit!" Zvolala. Simon přikývl a vystoupil z auta.
"Je to opravené... ale nezaručuji vám, že to vydrží deset let... tahle věc je ta nejzávadnější z celého vozu... nebudu vám vysvětlovat proč," zamumlal.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 032

"Bože můj, šéfe! Chtěla bych vám...!" Udělal krok k němu a Simon ucouvl.
"Hlavně se mě zase nedotýkejte, Dvořáková!" Vyhrkl a udělal další krok od ní. Patricie zavrtěla s úsměvem hlavou.
"Udělám něco lepšího! Pozvu vás na čaj nebo kávu!"
"Už mám jen dvě minuty... musím jít," sdělil jí suše.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 033

"Prosím! Bude to jen deset minut!"
"Já nikam nechodím pozdě, Dvořáková! A nemám v plánu si kvůli vašim hloupostem kazit pověst!" V ten okamžik se ozvalo z jeho kapsy tlumené zvonění. Simon cosi nesrozumitelného zamumlal, když vytáhl mobil a zjistil, kdo mu volá.
"Počkejte chvíli..." pronesl směrem k Patricii, než se k ní otočil zády.
"Ano?" Oslovil neznámeného v telefonu.
"Měli jsme se za deset minut sejít... Co se stalo Arture? Tvoje manželka? Dobře... odložíme dnešní schůzku na jindy... zavolám ti až budu mít po ruce diář..." zašeptal než zavěsil. Mechanicky se k ní otočil zpět.
"Takže máte víc času..." zvolala se širokým úsměvem.
"O čem to tady zase mluvíte?"
"Ta schůzka co jste měl odpadla, takže teď tady můžete zůstat o něco déle... prosím! Chci si s vámi alespoň vypít kávu! Nebo vás budu se svými díky otravovat dokud mě nakonec přeci jen nevyhodíte!" Simon si vzdychl.
"Dobře... mám jen třicet minut a ani o vteřinu více... doufám, že nebudu litovat, že jsem vás neodmítl," Vydechl otráveně.
"Jistě, že ne! Pojďte!" Vybídla ho. Simon zavrtěl hlavou, než se vydal za ní...

Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty10/04/19, 09:18 pm

Jedna záhada za druhou - napřed Nervózní a jeho rodina (dá-li se to takto nazvat), teď zase chování Simona Aha Už se nemůžu dočkat pokračování ! *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty18/04/19, 08:12 pm

Tak holky musím říct, že tohle bylo to nejzvláštnější vytváření dílku sem Vysmátý aneb zkombinujte pc, které není schopné se připojit k netu s věčně tvrdohlavým mobilem a starším tabletem, kteří mají naopak volnou cestu k internetu... Vysmátý no bylo to zajímavé a zdlouhavé, ale nakonec vám sem díky veškeré mojí domácí technice mohu přidat pokračování obou mých příběhů Jupííí

Předem se omlouvám oběma adminkám kdyby náhodou můj text nějak popletl forum (třeba by se zvolilo nějaké divné zarovnání, protože text kopíruji z jiného editoru,  se kterým se byl ochotný přátelit můj tablet a který mi neházel místo háčků a čárek nad písmenyjen otazníky Červenám se )



29.část – Návštěvník


Patricie rychle zavedla Simona do kuchyně…

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 001

„Tady se posaďte, šéfe!“ Vyzvala ho a ukázala na jednu ze židlí u stolu.
„Dvořáková… tohle opravdu není nutné…“ zamumlal, než se usadil.
„Nic neříkejte a nezdržujte mě! Víte přeci jak je čas nenahraditelný,“ odvětila a pokusila se při tom napodobit jeho hlas. Simon zavrtěl hlavou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 002

„Jste opravdu neskutečná… a co to tam vlastně hledáte?“
„Lopatku na dort… vůbec netuším, kam ji moji sestra dala…“ Simon ztuhl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 003

„Dort?! Dvořáková,… mluvila jste jen o kávě!“ Zvolal. Patricie mu věnovala zářivý úsměv, než vytáhla z lednice obrovský želatinový dort.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 004

„Ale šéfe, tohle není jen tak ledajaký dort… tohle je speciální želé… recept se u nás dědí z generace na generaci,“ zvolala nadšeně, než před něj položila jeden kousek s dokonale vytvarovanou šlehačkou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 005

„Dvořáková, tohle já nemůžu…“
„Snad mi nechcete říct, že jste jeden z těch lidí, co žijí jen z tofu, vitaminových preparátů a zvláštních věcí, které snad ani nevypadají jako jídlo,“ zamumlala. Simon prudce zamrkal a následoval ji pátravým pohledem až ke staré konvici, která začala pomalu hvízdat.
„Myslím, že můj jídelníček by vás zklamal, Dvořáková,“ procedil, místo jakékoli bližší odpovědi.
„Takže jíte jen pasty pro astronauty?“ Zeptala se ho později, když mu opatrně zalévala kávu horkou vodou.
„Proboha Dvořáková… co je tohle za otázky?“
„Napadají mě, protože nechcete ani ochutnat naše vyhlášené želé,“ mrkla na něj a elegantně se před něj usadila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 008

„Myslím, že jsem neměl na tohle přistoupit… na tohle nemám vůbec čas…“
„Proč? Copak vy nikdy nikam s nikým nechodíte na kávu?“
„Samozřejmě, že ano… ale,“ zavrtěl hlavou a odmlčel se. Skoro to vypadalo, jako kdyby ani nechtěl dokončit myšlenku.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 011

„Šéfe, prosím… trochu se uvolněte, je to přeci jen káva a želé… nechci po vás, abyste na mě přepsal restauraci,“ mrkla na něj.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 012

„Přepsat na vás restauraci! No to by dopadlo! Jste ta nejméně zodpovědná osoba na světě… můj podnik by šel ke dnu!“
„Vy mě příšerně podceňujete, šéfe! Copak to nevidíte, jak jsem hezky prostřela stůl? A co to občerstvení?“ Vyhrkla.
„Našli by se nějaké chyby, Dvořáková… například tu nikde nevidím ubrus a co teprve ubrousky!“
„Proto jsem přinesla tohle!“ Vítězoslavně na něj zamávala rolí papírových utěrek, které měla položené na židli vedle sebe.
„Já se z vás zblázním… kdybyste vy vedla restauraci…“
„…šéfe, copak to tady nevidíte aspoň nějaké pozitivum, prosím!“ Pokusila se přerušit jeho pánovitý monolog. Simon si vzdychl.
„To želé vypadá vskutku zajímavě a musím ocenit, že ho dokážete vytvořit… jen doufám, že není ve skutečnosti z pytlíku,“ zamumlal.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 014

„No musím se vám k něčemu přiznat… neumím moc vařit a to želé… dělala moje sestra… ale ona je výjimečná kuchařka, věřte mi!“ Simon zavrtěl hlavou.
„Víte, že mě to nepřekvapuje? Nikdy bych si vás nedokázal představit s vařečkou v ruce…“
„Ale já umím trochu vařit! Ne tak jako Emilie… ale dokážu ohřát párek a udělat míchaná vajíčka, chcete to vidět?“ Simonovi mírně zacukaly koutky, ale nakonec na jeho tváři zůstala stejná kamenná maska jako vždy.
„Samozřejmě, že ne… mě přeci nemusíte nic dokazovat, Dvořáková…“
„Ale já nechci, abyste si myslel, že jsem jen hloupá bývalá modelka!“
„Kde jste zase přišla na takovou pitomost? Nikdy jsem si o vás nemyslel, že jste hloupá, protože kdybyste byla, tak bych vás nikdy nezaměstnal!“ Patricie mu věnovala široký úsměv.
„Pak byste mohl ochutnat naše vyhlášené želé… prosím… a navíc část toho co vidíte před sebou, jsem dělala sama…“
„Před chvílí jste řekla, že ho dělala vaše sestra…“
„To ano, ale je tam i jedna malá věc ode mě,“ mrkla na něj.
„Jaká?“
„Vidíte ten dokonalý malý kopeček šlehačky? Dala jsem si hodně záležet, aby vypadal perfektně! Víte, jak je těžké vytáhnout něco z poloucpané šlehačky ve spreji?“ To už se Simonovi roztřásla ramena a jeho rty se rozšířily do dokonalého úsměvu. Patricii se v hrudi usídlilo zvláštní teplo. Simon se smál opravdu potichu a Patricii bylo jasné, že si toho krásného jevu u něj nikdo ani nemusel všimnout.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 023

„Vy se smějete…“ zašeptala a očima se vpíjela do jeho zářivého obličeje.
„A co mám s vámi jiného dělat? Uvědomujete si, jaké hlouposti mi tu vykládáte?“
„To nejsou hlouposti! Je to náhodou hodně důležité… víte, jaké by to bylo, kdybych vám dala jen kostku želé? Jídlo by přeci mělo být nejen chutné, ale i koukavé… alespoň to říká, váš šéfkuchař!“
„Myslím, že by měl radost, že ho posloucháte, Dvořáková,“ odvětil, zatímco se snažil zkrotit úsměv na své tváři.
„Prosím, šéfe… dřív než se moje dílo rozteče… prosím! A navíc… jsem si jistá, že moji sestru potěší názor od někoho, jako jste vy… jste přeci profík!“
„Nejsem profík…“
„Prosím! Slibuji vám, že na tenhle dokonalý kousek jen tak nezapomenete!“ Vyhrkla ve snaze ho přesvědčit. Simon zavrtěl hlavou, ale nakonec uchopil do ruky vidličku.
„Ale vy si dejte taky, ne že tady na mě budete hledět jako na nějakého pokusného králíka!“

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 024

„To bych ani neměla v plánu, šéfe!“ Zvolala, než si vzala také do ruky příbor…

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 025

…a Simon si opatrně vložil část želé do úst. Vypadal při tom klidně a vyrovnaně, jako vědec co zkoumá nějaký objev.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 026

Patricie se přistihla, že se na něj opravdu musí dívat. Byl tak jiný… tak živější. Byla si jistá, že ho takového nikdy neviděla. Simon před ní vždy vystupoval jako chladný šéf, ale nyní se zdál lidský… jako kdyby dokázal cítit. Nyní si už byla plně jistá, že není ledový král, jeho problém bylo, že dokázal svoje emoce dokonale skrýt, i když v dané chvíli se zdálo, že až tak dokonalé jeho krytí nebylo. Simon na sobě cítil její pohled a tak k ní zvedl svoje oči. Chvíli tak na sebe hleděli a každý z nich cítil to zvláštní pouto mezi nimi… najednou se zdálo, že tenhle moment už není jen o kávě a želé. Simon zprudka zavrtěl hlavou a ukázal na její želé…

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 028

„Dvořáková!“
„Ano?“ Vyhrkla a pokusila se soustředit na slova, co jí měla vyjít z úst.
„Říkal jsem, že nechci, abyste mě sledovala jako nějaký objekt… zatím jste si nedala ani kousek!“
„Já… ehm… no chutná vám to?“ Zeptala se místo jakékoliv prázdné výmluvy.
„Nic vám neřeknu! Koukejte taky jíst!“ Zvolal pánovitě. Patricie se zasmála a poslušně si vložila vidličku do úst.
„Už jste spokojený?“
„Ano,“ odvětil a odměnil ji dalším úsměvem.
„Tak mi už povíte svůj názor?“
„Má to moc zajímavou chuť… předpokládám, že byste mi recept asi nedaly…“

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 033

„Moje sestra by mě zabila, kdybych vám cokoliv prozradila! Je to rodinné tajemství… ale pokud na něj dostanete chuť… jsem si jistá, že se tady vždy nějaký kousek najde…“ Simon zamrkal.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 034

„Tomu samozřejmě rozumím… ale můžete jí vyřídit, že má vaše rodina skutečně zajímavé kulinářské dědictví…“
„Z toho bude mít jistě radost! A šéfe… mohla bych se vás na něco zeptat?“
„Už se ptáte, tak mluvte,“ ujistil ji a vložil si do úst další sousto.
„Proč jste řekl, že by mě váš jídelníček zklamal?“ Simon se zasmál a Patricie zjistila, že každý jeho smích udělal s jejím žaludkem legrační věci.
„Vy jste neskutečná… ale odpovím vám… respektive, co myslíte, že asi jím?“
„No představuji si, že máte vlastní kuchařku a služebné… a že jíte jen ty nejvytříbenější pochoutky,“ pronesla klidně.
„Nemám ani kuchařku ani služebné, protože to všechno zastanu sám.“
„Vy umíte vařit?“ Vydechla překvapeně.
„Ano,“ odvětil pevně.
„A uklízíte si sám?“
„Proč vás to tak překvapuje? Nebo máte snad pocit, že nedokážu vzít do ruky ani vysavač?“ Patricie se v té chvíle v hlavě zjevila představa Simona a hučícího vysavače a musela se zasmát.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 035

„Proč se smějte?“
„Promiňte… já nedokážu si vás představit jak…“
„Vytírám nebo žehlím? Za koho mě máte, Dvořáková?“
„Jste jeden z nejbohatších lidí v Podivíně a vy nemáte služebné?“
„Mám rád svůj klid, Dvořáková a domnívám se, že uklízení není až takový problém… mám jenom střešní byt a ne vilu s deseti pokoji…“ zamumlal nepřítomně a napil se kávy.
„Páni… já měla jsem o vás úplně jiné představy…“
„Takže jste zklamaná?“
„Ne, spíše překvapená… nikdy bych si vás nedokázala představit s hadrem nebo snad s naběračkou v ruce…“
„To jen dokazuje, jak moc málo mě znáte, Dvořáková…“ usadil ji. Patricie zavrtěla hlavou, Simon uměl být příjemný, ale také dokázal pořádně štípnout.
„Pak to platí i o mě! Víte, co zase umím já? Lidé mi dříve říkali, že jsem královna slev… dokážu najít tu nejlepší nabídku a ani mě to nestojí moc práce!“
„A nedělá to spíše váš vzhled?“
„Co mi tím chcete říct? Myslíte snad, že jsem s těmi lidmi něco měla?“ Simon zavrtěl hlavou.
„Nemusíte s nimi něco mít… jste zvláštní a máte svoje osobité kouzlo, řekl bych, že ačkoli jste byla modelka, tak o něm ani nevíte…“
„Kouzlo? No fotila jsem punčochy… myslím, že jsem úplně normální žena,“ uchechtla se nervózně.
„Dokážete lidi očarovat, věřte mi. Je ve vás něco… co ostatní donutí se dívat… vůbec nechápu, proč jste nebyla modelka se vším všudy,“ Patricie zrudla až ke kořínkům vlasů.
„No můj agent mi říkal, že nejsem hezká… že mám moc malý nos a navíc ho nemám správně položený ke rtům… mám prý obličej plný anomálií… říkal, že by se na mě nikdo dívat nechtěl…“
„Pak byl ten muž zjevně naprostý amatér,“ zašeptal a znova mezi nimi zavládlo to zvláštní ticho. Chvíli si tak hleděli do očí a připadalo jim, jako kdyby se čas zastavil. Patricie se zlehka pousmála a Simon ji následoval. V ten okamžik se zdáli jeden jako druhý. Jejich pohyby se zvláštně zrcadlily… jako kdyby dokázali odhadnout jakým směrem se ten druhý pohne. Oba se pak jako v transu kousek nahnuli přes stůl k sobě, když se ze Simonovy kapsy ozval mobil. Simon sebou prudce škubl a posadil se zpátky na židli. Zamračeně vytáhl telefon z kapsy a přijal hovor.
„Haló!“ Vyštěkl do aparátu. Starý ledový král byl zpět. Patricie zaslechla ze sluchátka jiný podrážděný hlas, ale bohužel nedokázala rozeznat přesná slova.
„Co tím myslíš, že jsem tam měl být… přeci je teprve…“ Simon si odklonil hladký display od ucha a zahleděl se na hodiny na svém telefonu. V jeho tváři se zjevilo upřímné zděšení.
„Hned tam jsem!“ Zvolal do mobilu, než hovor ukončil. Zuřivě se postavil.
„Dvořáková! Máte vůbec ponětí kolik je hodin?!“ Vykřikl. Patricie se rychle postavila také.
„To netuším,“ pokrčila rameny.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 037

„Ztratil jsem s vámi neuvěřitelných 60 minut!“ Zvolal a pročísl si vlasy. Najednou se zdál nejistý.
„To už uběhla hodina? No…“
„Nic neříkejte a pořiďte si do kuchyně hodiny! Tohle se mi ještě nikdy nestalo… co to se mnou zatraceně děláte, Dvořáková!“ Vykřikl a zamířil do chodby.
„Omlouvám se, šéfe!“ Vyběhla za ním.

Simon zuřivě popadl kabát a otevřel dveře, aniž by poslouchal Patricii, která ho mezitím stačila dostihnout.
„CO TY TADY DĚLÁŠ?!“ Zakřičel na Simona jiný příchozí. Simon zkameněl a jeho obličej se zdál téměř nehybný. Patricie ho rychle předešla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 038

„To spíš já se ptám, co tady děláš… Jak ses dostal před dům?“
„Příště bys měla zavírat bránu, kotě… protože ti koukám, lezou do baráku pěkná individua,“ zasyčel Simonovým směrem. Ten však zůstal nehybný, jediné co prozrazovalo, že je stále naživu, byly jeho oči, které vysílaly ten nejzvláštnější pohled jaký na něm, kdy Patricie viděla…
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty18/04/19, 09:48 pm

A jéjé, dva kohouti na jednom smetišti, to se nám to začíná zajímavě komplikovat Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simpařan
Simpařan
Hellohello

Poèet pøíspìvkù : 1076
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty19/04/19, 08:14 am

Jej, tenhle díl ti musel dát moc práce, když jsi to musela takhle přes mobil a tablet dávat dohromady - ale je zase perfektní, jak je u tebe zvykem. Láska
Jsem ráda, že Patricie přemluvila Simona, aby zůstal na kafe a dortík. Mám z toho opravdu dobrý pocit. Až na ten závěr, kdy se tam objevil Andy Vzteklý Zajímalo by mě, co přesně se mezi nima stalo.
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Stříbrný simík stavitel
Stříbrný simík stavitel
Lucisab

Poèet pøíspìvkù : 1190
Join date : 11. 12. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty21/04/19, 09:02 pm

Díky holky Pro Tebe Hello, takže už máš Simona raději? Úsměv Jinak časem se určitě dozvíte, co se stalo Mrkající jinak se omlouvám, že se nyní v příběhu Nervózní příliš nezjevuje...  Červenám se je pravda, že se teď z určitých postav snažím získat maximum pro jeho budoucí vývoj  Píšu  


30.číst - Rande s gaučem

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 003

"Andy, měl jsi mi zavolat, že přijdeš! Chceš mi říct, že by ses nám tady jinak procházel po pozemku jako zloděj?!"
"Jsi moje ženská! Můžu si dělat co chci! Navíc jsem netušil, že máš toho tolik co skrývat, že se bojíš mojí nečekané návštěvy!"
"Nemám co skrývat!" Zvolala.
"Ne?! Tak proč je tady TENHLE pitomec!" Ukázal na něj. Simon se zamračil, ale rozhodl se mlčet. Rychlým tahem si navlékl kabát, obešel je a vykročil směrem k bráně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 004

"Jen se na něj podívej! Zbabělec! Ani se nebrání! Takový jsou všichni Margisoni, prohnané vyděšené krysy!" Simon se zhluboka nadechl a kráčel dál.
"Ani není dost chlap, aby se bránil! Kdyby jsi byl jako tvůj bratr, bylo by to lepší! Ten by se jistě bránil! Je škoda, že je to teď takový chcípák... " Simon se trhavě zastavil a otočil se. Chladná modř jeho očí byla tak pronikavá, že Patricii přejel mráz po zádech.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 008

"Nech mého bratra na pokoji," zasyčel jeho směrem.
"Paty jen se na něj podívej... ledový král umí mluvit, možná mu vztek konečně rozmrazil jazyk..." zasmál se jízlivě. Patricii z jejich výrazného nepřátelství naskočila husí kůže a nebyla schopna promluvit. Ještě nikdy je neviděla spolu mluvit a nyní si byla jistá, že to bylo lepší.
"Přestaň s tím, Andy... jsme už oba dospělí..."
"Dospělí? Ty jsi nikdy nebyl dospělý, vždy jsi někomu visel na krku jako cvičená opice a nyní se snažíš dostat k mojí holce! Ale něco ti povím, viděl jsi se v zrcadle? Tvůj bratr by měl v sobě sílu mi ji přebrat, ale ty... dokážeš vzbudit jen odpor... jsi chladný, rezervovaný... jsi ovce... možná máš peníze, ale ty ti nebudou na ni stačit... můžeš si být zabouchlý jak chceš, ale ona bude vždy moje! Protože mezi mnou a tebou je propastný rozdíl! Jsem mnohem lepší než ty... zapiš si do té své hlavy, že se nikdy ani jediným prstem nedotkneš jejích rukou, nohou... je celá jenom moje!" Simon zavrtěl hlavou.
"Je smutné, že svoji přítelkyni považuješ za části těla. Víš vůbec, že má jméno?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 012

"A ty víš jak se jmenuje tvoje báječná snoubenka?"
"Nemám v plánu se s tebou dohadovat," procedil otráveně Simon.
"Protože bych pak před MOJÍ Patricií mohl odhalit pravdu. Máš z toho strach, že jo?" Andrew dal mimořádný důraz na Patriciino jméno.
"Říkej si co chceš, je mi to jedno."
"Takže jí můžu říct jaká jsi ovce? Že obelháváš a doháníš k šílenství Alicii de la Vega, svoji drahou milovanou snoubenku, a to jen kvůli..."
"Mlč!" Okřikl ho.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 014

"Vidíš? Není ti to jedno, mám zase na vrh, Margisone. Proto ti radím, dávej si pozor na to co děláš. Mohl by jsi přijít o všechno," ušklíbl se na něj.
"Dělej si co chceš, stejně o tom nic nevíš," ujistil ho. Andrew se zasmál a ukázal na Patricii za svými zády.
"Pak se pořádně podívej na moji nádhernou ženu. Je moje! Zapiš si to do svého mozku a nepřibližuj se k ní, ano?"
"Jsi pořád stejný... nikdy se nezměníš... nemá cenu s tebou o čemkoliv mluvit... sbohem, Andrewe Ryane Seely," procedil než se k němu otočil zády.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 015

"Jen utíkej domů k těm ubožákům! Nikdy jsi se neuměl bránit, jsi ovce!" Zakřičel za ním než Simon zmizel za stromy. Až pak se otočil k Patricii. Ta stále nemohla pochopit výjev před sebou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 016

"Doufám, že ti je jasné, že si nepřeji, aby jsi se s ním někdy ještě viděla o samotě!" Patricie se zamračila a založila si ruce na prsa.
"Přestaň se chovat jako idiot! Je to můj šéf! Proč jsi k němu byl tak odporný!"
"Protože si to zaslouží! Lidé jako on potřebují jen tvrdé příučky, princezno."
"Je mi z tebe zle..."
"Proč? Protože jsem řekl pravdu?!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 017

"Protože se chováš jako pitomec! Nechápu co měl ten výstup znamenat! Choval jsi se ke mě jako k nějaké trofeji... jako kdybych byla nějaký pohár se kterým se můžeš přede všemi chlubit a kteří ti budou ostatní závidět!"
"Jenže on mi má co závidět! Proto se mi snaží lézt do zelí!"
"Nic takového se nestalo! Pan Margison je na rozdíl od tebe slušně vychovaný!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 020

"Co mi tím chceš říct?!"
"Chci, aby jsi odešel!" Andrew se zamračil ještě více, pokud to bylo vůbec možné.
"To myslíš vážně? Tobě se ten idiot líbí?"
"Jediný idiot, kterého tady vidím jsi ty..."
"Takže je to pravda!"
"Přestaň s tím už! Nech mě být!"
"Fajn! Ale až mě budeš hledat... možná s tebou tentokrát já nebudu chtít být... a věř mi, že ty se mnou ještě budeš chtít mluvit," zasyčel jejím směrem než od ní vztekle odkráčel.

Zanedlouho už Patricie stála v kuchyni a snažila se umýt nádobí ve dřezu. Její myšlenky se však nadále stáčely ke kohoutímu zápasu mezi Simonem a Andrewem. Co to mělo znamenat? Ptala se sama sebe, když omylem hruběji položila hrnek do dřezu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 021

"Paty?" Zaslechla za sebou hlas své sestry.
Patricie sebou cukla a pomalu se otočila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 022

"Slyšela jsem křik... pohádala jsi se s panem Margisonem?" Patricie prudce zavrtěla hlavou.
"Ne... objevil se tady Andy... křičeli na sebe otřesné věci, je mi z toho zle Emilí... Andy si myslí, že se mi šéf líbí..."
"Ale to je přeci pravda, nebo ne?"
"Ano... tedy... nevím... šéf je pro mě jako něco nedosažitelného... víš jako třeba ti herci z časopisů... díváš se na ně... hřeješ se v jejich stínu, ale zároveň víš, že oni si tebe nikdy nemohou všimnout... chápeš?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 027

"A co pro tebe znamená, Andy?"
"Je to kluk se kterým chodím..."
"A dál?"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 035

"Co chceš abych ti řekla? Teď zrovna je to obrovský pitomec a nechci ho ani vidět!"
"Zlobíš se na něj, protože na tebe žárlí nebo proto, co říkal panu Margisonovi?"
"Zlobím se na něj, protože udělal hroznou scénu! Kdyby jsi to viděla! Navezl se do šéfova bratra... prý je to chcípák... ani jsem nevěděla, že má šéf nějakého bratra... Andy se prostě choval jako hulvát!"
"Jsi na něj zkrátka naštvaná, protože byl neurvalý k tvému šéfovi."
"Co to říkáš?"
"Vidím to na tobě. Máš pro pana Margisona slabost a možná ho i miluješ."
"Já... to co říkáš je blbost... a vůbec... mám dnes všech chlapů plný zuby... dnes budu mít rande s gaučem, takže mě neruš... mám ráda tvoji psychologii, ale teď bych byla ráda sama..."
"Paty, jen chci aby jsi si uvědomila co vlastně cítíš... nechci, aby jsi byla s někým kdo pro tebe nic neznamená..." Patricie jí skočila do řeči.
"Co kdyby jsi se vrátila za Nervózním? Nesnažíš se ho snad teď učit číst a psát? Určitě bude rád, když budete ve výuce pokračovat..."
"Paty..."
"Chci mít prostě chvíli pro sebe, ano?" Emilie přikývla. Byla si jistá, že si Patricie potřebuje urovnat věci v hlavě.

Později se tak Patricie převlékla do pyžama a natáhla se na gauč. Stále se nemohla zbavit toho zvláštního pocitu. Simon se nebránil. Neřekl na svoji obranu ani jediné slovo. Je snad zvyklý, že na něj lidé útočí? Patricie se při té myšlence zatřásla a pocítila vinu. Neměla něco říct na jeho obranu? Ale nebyla si jistá co... tak málo ho znala.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 037

Zlehka si položila paže pod hlavu a zavřela oči. Stále ho měla před očima. S chladným výrazem přijímal veškeré urážky na svoji osobu, zároveň však ani jednou neurazil Andrewa... alespoň ne tak jako ponižoval on jeho. Co se mezi nimi mohlo odehrát? Proč měl Andrew potřebu se vytahovat před Simonem? A proč ho Simon neusadil? Stále dokola si kladla stejné otázky než se nad ní její mysl smilovala...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 038a

...a donutila ji na chvíli na vše zapomenout...

Patricie chvíli netušila kde se ocitla. Její oči bloudily po garáži než...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 039a

...narazily na vysokou postavu. Patricii se rozbušilo srdce a vykročila k němu. Simon však stále postával na tom samém místě a ani se nehýbal.
"Šéfe, tak moc mě to mrzí... Andy vám neměl říkat ty hrozné věci... vím, že mi řeknete, že mi do toho nic není, ale... mám pocit, že mi do toho je mnohem víc, než bych si přála... sice vás neznám, ale mám pocit... že jste si to nezasloužil... zní to hloupě... ale cítím to tak... posloucháte mě?" Zeptala se ho váhavě. Simon se k ní pomalu otočil. Jeho obličej nevykazoval žádné emoce.
"Měla byste si dávat pozor..." řekl nakonec jeho hlas. Patricii přejel mráz po zádech.
"Zase mě varujete?"
"To už jsem dávno udělal."
"Proč jste tak smutný? Odpustíte mi?"
"Nemám vám co odpouštět..."
"Šéfe, nechci aby vám někdo ubližoval..."
"Jsou věci se kterými nemůžete nic dělat."
"Ale já chci! Chci pro vás udělat cokoliv!" Vyhrkla aniž by více uvažovala nad svými slovy. V ten okamžik se Simon usmál,...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 040a

...zlehka ji chytil za pas a nadzvedl ji.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 041a

"Co to děláte šéfe?" Smála se Patricie.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 045a

"To co jsem chtěl udělat dávno..." zašeptal, než se k ní s úsměvem natáhl. Patricie měla pocit, že se jí zatočí hlava, ale Simon ji nadále držel u sebe, když se jejich hlavy k sobě přiblížily a v ten okamžik...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 048

...se Patricie s trhnutím probudila. Zůstala tak několik vteřin sedět na gauči než si položila dlaň na rty.
"Co se to se mnou děje?" Zašeptala do ticha.
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin - Bronzový simík stavitel
Admin - Bronzový simík stavitel
Ludmila

Poèet pøíspìvkù : 1217
Join date : 10. 11. 17
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty21/04/19, 09:15 pm

Že by šéfův bratr měl něco společného s Nervózním jedincem ? Zajímavý díl, nutí k zamyšlení Aha
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 4 Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Ze života Nervózního Jedince
Návrat nahoru 
Strana 4 z 10Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 2 :: Vaše příběhy - TS2-
Přejdi na: