| | Lucisab a její postapokalyptický svět | |
|
+5Fidgety Kolikokoli soarka Hellohello Lucisab 9 posters | |
Autor | Zpráva |
---|
Janika31 Simík designér
Poèet pøíspìvkù : 1451 Join date : 06. 02. 18 Age : 32
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 02/08/18, 08:42 pm | |
| |
| | | Lucisab Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2377 Join date : 11. 12. 17 Age : 28
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 02/08/18, 09:09 pm | |
| Holky, moc děkuju snažila jsem se, aby tu svatbu měli co nejlepší, když už jsem jim vymyslela tak komplikovaný život ale výběr jejich oblečení mi dal pořádně zabrat Tereza Caroline ušila množství šatů než jsem na tyhle narazila na netu a mohla začít chudinka znova a co se týká Mathiase, tak to byl vůbec oříšek... pro něj jsem chtěla něco rebelského, něco co by si zrovna každý na svatbu nevzal... a tak jsem mu chtěla najít něco s kšandami jenže na netu mi všechno na něj přišlo moc usedlé (např. Mathias by si opravdu nikdy nezapnul košili až ke krku ) takže zase rozhodla náhoda, když jsem narazila na recolory těhlech vestiček a bylo vymalováno Jinak co se týká Alexe... to jsem sem ještě nepřidala ty detailní fotky, jak polyká housle nebo jak hraje mimo struny ten kluk je vážně talent Jinak Hello s tou změnou máš pravdu, ale myslíš, že už to pro něj teď není tak zlé dříve by se k tomu nikdy neodhodlal, ale teď... no asi chtě nechtě konečně trochu dospěl |
| | | Hellohello Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2706 Join date : 21. 11. 17 Location : Ostrava
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 03/08/18, 06:54 pm | |
| - Lucisab napsal:
- ....polyká housle nebo jak hraje mimo struny ...
Jinak Hello s tou změnou máš pravdu, ale myslíš, že už to pro něj teď není tak zlé dříve by se k tomu nikdy neodhodlal, ale teď... no asi chtě nechtě konečně trochu dospěl To bych chtěla vidět, ty fotky teď jen doufám, že se ti podařilo to vyfotit jj, lidi se časem mění, hlavně v takových situacích. Je to tak hezký díl a teď, když čtu, kolik práce ti dalo už jen najít vhodné oblečení. Co teprve to vše okolo. Není to vůbec jednoduché, ale výsledek působí perfektně. |
| | | Janika31 Simík designér
Poèet pøíspìvkù : 1451 Join date : 06. 02. 18 Age : 32
| | | | Lucisab Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2377 Join date : 11. 12. 17 Age : 28
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 05/08/18, 06:02 pm | |
| Tak polykače houslí už máte v příslušném tématu jinak včera jsem měla málem infarkt, protože mi nešli spustit simíci už jsem se bála, že nakonec budu potřebovat přeinstalaci, ale naštěstí jsem to vyřešila míň násilnou metodou... tak doufám, že už se to nebude opakovat... nerada bych přišla o rozdělaný příběh 26.částSvatba pokračovala dál... "Víš, že jsme ještě nesplnili jednu svatební tradici?" "Jakou?" Zeptala se ho s úsměvem na rtech Caroline. Mathias ji pustil... "Smím prosit?" Rozmáchl před ní okázale rukama. "Ale... já neumím tancovat..." vykoktala překvapeně. "A to mě má jako odradit, abych s tebou netancoval?" Oznámil jí suše než si ji... ...přitáhl k sobě. Caroline na něj nesměle pohlédla, před očima se jí jako zrychlený film promítl sen, ve kterém tančila právě s Mathiasem. V reálu však s nikým nikdy opravdu netančila, neměla k tomu příležitost. "Jsem hrdý na to, že to bude další poprvé co se mnou zažiješ, zlatíčko. A buď za to ráda, protože lepší tanečník skutečně neexistuje," prohlásil hrdě. Caroline si ho změřila s přimhouřenýma očima. "Mathiasi, ty se prostě nikdy nezměníš." "A proč bych měl? Sama jsi mi před chvíli řekla, že nechceš, abych se kdy měnil," mrkl na ni. Caroline se zasmála. "To jsem přeci vůbec nikdy neřekla!" "Ale myslela sis to a i teď ti to vidím na očích... ze mě nikdy nebude žádný nudný páprda, takže se máš pořád na co těšit." "V tomhle s tebou musím souhlasit," Mathias ji obdařil dalším úsměvem... ...než ji pomalu sklonil. "Tak co? Jak moc dobrý v tom jsem?" "Ty si pořád potřebuješ čechrat svoje ego!" Osočila ho naoko. "Ale no tak... teď jsem docela hodný, nebo ne?" "Jsi pořád stejný... ale víš, že se mi o tomhle zdálo? Bylo to v ten den, kdy se narodil Alex a mě bylo zle..." "To já vím, že se ti o mě zdálo... volala jsi moje jméno ze spaní... jen jsi mi nikdy neřekla, co jsme tam spolu prováděli, jen doufám, že jsi mě tam zase nešikanovala..." "Hrál jsi na klavír a pak jsme spolu tančili... umíš hrát na klavír?" Zeptala se ho tiše. Mathias sklonil blíže svoji hlavu k té její. "Vyslov jakýkoliv název hudebního nástroje a moje odpověď zní ano. Přeci víš, že jsem učil Alexe," odvětil sebevědomě. "To ano, ale nikdy jsem tě neviděla na něj hrát, tak mě napadlo, že když jsi muzikant... tak jsi na to prostě nějak přišel..." "Určitě bych na to přišel kdybych to neuměl, ale pravda je taková, že jsem se to naučil před spoustou lety... a důvod proč jsi mě ještě nikdy neviděla na něj hrát? Moje srdce patří kytaře, ale jinak dokážu hrát prakticky na cokoliv, dokonce i na obyčejné sklenky od vína... tak povíš mi už konečně, jak moc se liší tvoje představa od reality?" "Víš, že jsi mi tam říkal jménem a ne tou tvojí přezdívkou... a ten tanec byl... úžasný a teď... byl trochu jiný, ale..." Mathias ji nenechal domluvit. "Takže jsem byl příšerný suchar... no omlouvá tě jenom to, že jsi mě k sobě tolik nepouštěla... a co se týká toho tance... chceš mi snad říct, že tvůj snový Mathias je lepší než jedinečný živý originál? To není možné... i když už možná vím co tomu chybí," zvolal vítězně než ji zlehka políbil. "Tak co teď?" Zašeptal jí jen pár centimetrů od obličeje. "Teď je to dokonalé," pronesla tiše s rudými tvářemi. "Já to věděl," rychle ji zvedl. "Dívej se mi do tváře a nech se vést, se mnou budeš vypadat jako taneční bohyně," ušklíbl se. (a zatímco náš páreček tančil, vzadu za nimi prožívali své osobní rodinné drama Daniela s Terezou, těžko říct co jí její máma vyčítala )Nakonec došlo i na svatební fotky do rodinného alba Tentokrát došlo i na krájení skutečného svatebního dortu... "No tak, nestyď se! Otevři pusu!" Volal na ni Mathias. "Ale Mathiasi, neměl by jsi si vzít vidličku? A není tohle příliš velký kus?" "Nedělej si starosti s hloupostmi, zlatíčko... a teď konečně otevři pusu!" Caroline se pousmála, ale nakonec mu vyhověla. "Ach... Mathiasi, málem jsem se udusila!" "To já taky... měla by jsi vidět svůj obličej!" Chechtal se Mathias. "Ty jsi vážně hrozný!" Plácla ho do ramene, ale nakonec se začala smát taky. "Legrace být musí, zlatíčko," zašeptal a podal jí její talířek s dortem. "Myslím, že už jsi mi moji porci nacpal do pusy, takže další kousek nebudu potřebovat..." Mathias na ni nijak nereagoval, jen s úšklebkem pokrčil rameny a odkráčel od ní směrem do jídelny. Caroline ho po chvíli nakonec přeci jen následovala s talířkem v ruce. V průběhu svatby mi došlo i na další významnou událost... nastaly narozeniny Davida a Christine... Nejdříve přišel na řadu David... ...a musím říct, že už tehdy jsem byla zvědavá, jak bude vypadat jako dospělý... Pak přišla na řadu Christine... ...ta rozhodně podobu se svými rodiči nezapře Jsem zvědavá, jak spolu budou jednou žít, protože Daniela, Alex a Christine jsou všichni mrzouti a jediný David je hodný... bude to zajímavé |
| | | Kolikokoli Simík stavitel
Poèet pøíspìvkù : 960 Join date : 04. 03. 18
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 05/08/18, 06:32 pm | |
| Krásná svatba, krásný dětičky. A se třema mrzoutama.. no, hodně štěstí :D |
| | | Hellohello Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2706 Join date : 21. 11. 17 Location : Ostrava
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 05/08/18, 07:13 pm | |
| Moc krásné pokračování svatby Děti se taky vyvedly jsou krásné, jsem zvědavá, jak se bude projevovat jejich mrzoutství to ten bunkr snad vybouchne |
| | | Ludmila Admin
Poèet pøíspìvkù : 2814 Join date : 10. 11. 17 Age : 56 Location : poblíž Olomouce
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 05/08/18, 10:00 pm | |
| Perfektní taneční kreace, ti by mohli jít do Star dance A děťátka krásně vyrostla, už teď se těším na pokračování - ovšem na stárnutí první generace už rozhodně nikoliv, to bude asi problém, že |
| | | soarka Simpařan
Poèet pøíspìvkù : 380 Join date : 19. 02. 18 Location : Praha
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 06/08/18, 04:49 pm | |
| Krásné fotky a ten polykač houslí a snad ti mrzouti nebudou dělat problémy |
| | | Lucisab Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2377 Join date : 11. 12. 17 Age : 28
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 11/08/18, 05:49 pm | |
| Moc vám všem děkuji no mrzouti jsou zatím v pohodě , ale vím, že to s nimi v budoucnu moc jednoduché nebude... co se týká stárnutí, tak na to jsme se taky moc netěšila... včera jsem se na chvíli k bunkru vrátila a je pravda, že bez první generace je bunkr, takový prázdný... ale jak už jsem říkala nebudu předbíhat 27.částPosvatební veselí pokračovalo až do ranních hodin a zatímco naši novomanželé vyklidili pole, zbytek bunkru i tak pokračoval v oslavách... Julián s Terezou si hrály na terase jako malé děti... ...a Alex s Danielou je úspěšně kopírovali... ...později se značně podnapilá Tereza pokoušela uložit na noc do hamaky, ale zamotali se jí nohy a dopadla na zem... ...což měla za následek, že alespoň trochu vystřízlivěla... A jaké bylo ráno? Ráno každého dostihla denní rutina... uklízení po batolatech... ...rozhýbané žaludky kvůli alkoholu... ...a samozřejmě péče o nejmladší obyvatele... ...ten Mathiasův výraz je k nezaplacení A v našich puberťácích se začalo něco dít... respektive s jedním... Alex si začal uvědomovat, že hodně často přemýšlí o Daniele a i když by to nikdy nepřiznal, moc rád ji pozoroval při spánku... a tak ho napadlo, že se jí pokusí získat... díky starému kalendáři zjistil, že by měla mít Daniela brzy svátek a proto se rozhodl, že pro ni napíše píseň... vždyť co by mohlo být hezčího naž vlastní písnička? Později se setkal se svými rodiči u snídaně. Mathias nebyl hloupý a dávno si všiml postraních pohledů Alexe, které pohazoval po Daniele a jelikož neuměl chodit kolem horké kaše, jednoduše to na něj vybalil. "Musíš zbalit Danielu," oznámil mu bez obalu u snídaně. Oba zůčastnění na něj zvedli hlavu. "Co..že?" Vypadlo z Alexe. "Všiml jsem si, že se ti ta holka líbí a nemá cenu, aby jsi si hrál na mnicha. Musíš ji získat dřív než si začne z tebe kvůli tvé náklonnosti dělat legraci a než začneš dělat naprosté stupidity... rozhodně tě nemám v plánu pak proplesknout, aby jsi se probral a nedělal mi ostudu..." "Mathiasi, co to zase říkáš? Náš syn by neměl na sebe ani Danielu tlačit... měl by na ni jít pomalu..." Mathias ji skočil do řeči. "Kdybych já na tebe šel pomalu, tak by jsi mě přestala mlátit a nesnášet až když bych byl pod černou zemí, zlatíčko. Alex a Christine by se nikdy nenarodili a lidé by vymřeli..." "Mathiasi, přestaň říkat nesmysly před naším synem! Nikdy jsem na tebe nevztáhla ruku!" Oponovala mu statečně. Mathias se ušklíbl. "Mám Alexovi vyprávět o jedné noci..." Caroline zrudla a bouchla Mathiase do předloktí. "To ať tě ani nenapadne...!" "A vidíš? Teď jsi mě udeřila, zlatíčko," zamumlal s výmluvným výrazem. Caroline zalapala po dechu a pootevřela pusu k další odpovědi, když se jim do hovoru vložil Alex, který jejich skoro hádku sledoval jak tenisový zápas. "Mami, tati... nehádejte se! Jsem v pohodě... já i Daniela jsme v pohodě..." pokusil se je ujistit. "To vidím, že jsi v pohodě... kdykoli se zjeví Daniela, tak se tváříš jak pes, který má před sebou hárající fenu v kleci... jsi naprosto odrovnaný! Potřebuješ taktiku, Alexi... jinak se budeš takhle kolem ní točit jako pitomec a ničeho nedosáhneš... musíš si uvědomit svoje kvality... máš můj talent, charizma a nadlidskou krásu a díky mým doporučením máš i skvělou kondici! Kdyby jsi byl v původním světě, ženy by ti už dávno padaly k nohám!" Caroline odložila lžíci do misku a přejela Mathiase pochybovačným pohledem. "Myslím, že Daniele nejvíce záleží na tom, co má náš syn v hlavě... Alex by měl být především sám sebou..." "Jenže on nedokáže být sám sebou, když jí má před sebou... a navíc není vhodné ukazovat ženě svoje slabiny hned na začátku..." "Ty jsi mi je taky hned ukázal," mrkla na něj. "Já? Nikdy!" "Už od začátku jsem věděla, že tvojí slabinou je pýcha... nemusel jsi nic říkat, viděla jsem to..." "Já nejsem pyšný, jsem jen zdravě sebevědomí!" "Vidíš a o tomhle mluvím..." s úsměvem se zadívala na Alexe. "Nejvíc záleží jen na tom, jak moc ji máš rád, pak všechno půjde jak má... Daniela je moc hodná a jistě tě má také ráda." "Ale já... ji nemám... rád... chci říct... mám ji rád... ale ne tak... jak si myslíte..." vykoktal Alex. "Když o tom není schopen mluvit ani s námi, tak jak ji dokáže získat? Alex ode mě nutně potřebuje radu! A já mu ji dám! Jsem ten nejzkušenější muž z celého bunkru!" Alex zakašlal. "Já vám děkuju, že si o mě děláte starosti... ale zvládnu to sám... už mám pro Danielu připravené překvapení..." "Jaké překvapení?" Vydechli oba jedním hlasem. "Zjistil jsem, že by měla mít svátek... a tak jsem..." nervózně vytáhl popsaný papír z kapsy a než stačil cokoliv dalšího říct, už mu lístek vytrhl Mathias. "Sem s tím! Co to máš..." rychle papír vybalil a s úsměvem přečetl nadpis. "Ty jsi jí napsal píseň! To je skvělé! Jsi jako já! Žádná žena, kromě tvojí matky... neodolá napsané písni! Už máš i vymyšlenou hudbu... jsem na tebe hrdý!" Pěl chválou Mathias a pustil se do čtení téměř nečitelného Alexova rukopisu. V jeho obličeji se rázem začaly měnit emoce. "Tvoje zuby září jako dlaždice v kuchyni? Tvoje vlasy se vlní jako roury v zakázané místnosti? Co to má znamenat?! Chceš ji urazit?!" Alex zbledl, Caroline přejela svého muže káravým pohledem. "Já chtěl... jsem..." Mathias se zamračil, Caroline mu položila ruku na rameno a donutila ho, aby se na ni podíval. Její oči mu jasně naznačovali, co by následovalo kdyby se pokusil jejich syna nějak urazit. "Co je! Nechci být na něj zlý... ale toto!" Caroline mu tentokrát rameno stiskla. Mathiasův pohled mírně zjemněl, nechtěl se s Caroline hádat. Donutil se tedy opatrně vrátit Alexovi jeho text. "Chtěl jsem ti jen říct, že by jsi neměl zpívat o jejích zubech a přirovnávat její vlasy k rourám... je to totiž divné... co kdybych ti ten text napsal já?" Alex se zatvářil ublíženě. "Ale na tomhle jsem pracoval... hrozně dlouhou dobu! Chci jí zazpívat toto!" Zvolal než uraženě utekl z místnosti. "Tak to se ti tedy povedlo! Ranil jsi našeho syna!" Mathias pokrčil rameny. "Člověk by měl umět snášet kritiku, zvláště když ji získá od odborníka... copak tebe by neurazilo, kdybych ti zpíval o tvých zubech? To už bych ti mohl rovnou zpívat o hladkosti záchodové mísy!" "Moje zuby ti připomínají záchodovou mísu?" Zeptala se ho s přimhouřenýma očima. "Já... ani náhodou... byl to příklad! Tvoje zuby jsou... ne, nebudu ti to říkat! O zubech se žádné písně neskládají! Zpívá se o vůni tvé kůže, o jemnosti tvého hlasu, o tvojí kráse... ale... to je jedno..." zabručel. "Musím svého syna naučit skládat zamilované písně," zamumlal spíš pro sebe než pro Caroline. Ani jeden z nich netušil, že se před chvíli odehrál podobný rozhovor i mezi druhou částí obyvatel... "Líbí se ti Alex?" Zeptala se své dcery Tereza. Daniela na ni zvedla své velké hnědé oči. "Alex?" Zvolala udiveně, jako kdyby byl snad její jediný vrstevník mimozemšťan. "Ano Alex... oba jste už dost staří na to, aby jste začali pociťovat jisté pocity... jisté..." Juliánovi dělalo problém mluvit takhle. "Můžu vás oba dva ujistit, že se mi Alex nelíbí! Vždyť je příšerně nafoukaný! A stále mluví o svém otci..." Julián se široce usmál. "Zcela s tebou souhlasím, holčičko a jsem rád, že na něj máme oba stejný názor... je vidět, že jsi dost inteligentní, aby jsi..." pak se setkal s pohledem své ženy... ...a rázem zmlkl. Daniela se podívala na svoji mámu. "Měla by jsi dát Alexovi šanci. Ten chlapec se mi nezdá, tak příšerný jak ho oba popisujete," oznámila jim suše. Tereza si totiž už dávno všimla obdivných pohledů Alexe, které vysílal směrem k její dceři a byla si jistá, že ji má opravdu rád. "Mě přijde hloupý a zahleděný do sebe, jak tě mohlo napadnout, že je jiný, mami?" "Řekněme, že jsem psycholožka a vidím do lidí, holčičko. Alex se snaží vyrovnat svému otci, ale rozhodně není tak strašný... měla by jsi si s ním promluvit a uvidíš..." "Mluvím s ním každý den a zatím neudělal nic z čeho by něco neměl... Copak s ním mám být jenom proto, že jsme jedni z posledních lidí na světě? Pořád je tady můj bratr a jeho sestra... možná oni utvoří pár, který tolik chcete vidět..." "Danielo, nikdo tě nebude do ničeho nutit, z toho neměj strach..." snažil se ji upokojit Julián. "Musíte pochopit, že nechci být s někým kdo se cítí dokonalý a nedokáže si uvědomit vlastní chyby... jestli na něj někdy pomyslím, tak by mi musel ukázat, že není jenom sebestředný marnivec, ale že má také něco v hlavě... pokud tam něco má... a já si myslím, že tam má akorát sám sebe," oznámila jim. Tereze neunikl hořký tón její dcery a v duchu se musela pousmát. Už dávno věděla, že ho má i přes všechny jeho chyby vlastním způsobem ráda, jenom jí rozčiluje, že není takový jakého by si ho přála mít. |
| | | Ludmila Admin
Poèet pøíspìvkù : 2814 Join date : 10. 11. 17 Age : 56 Location : poblíž Olomouce
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 11/08/18, 11:05 pm | |
| Kdybych si mohla dovolit vstoupit do Tvého bunkru, asi bych s velkým povzdechem milé Daniele řekla, že nikdo není dokonalý a nikdo nemůže mít v životě všechno, co si vysnil, princové na bílých koních jsou jen v pohádkách ... A Alex ? To je prostě ještě kluk, který neví, jak náležitě zaujmout dámu svého srdce - mně zazpívat o zubech jako dlaždicích, tak se asi neudržím |
| | | Hellohello Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2706 Join date : 21. 11. 17 Location : Ostrava
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 12/08/18, 07:04 pm | |
| Zuby jako dlaždice no... v každém případě se Alex snažil a myslel to dobře. Doufám, že tu písničku ještě vypiluje. I když je Mathias tak namyšlený, tentokrát má pravdu a myslím, že jeho rada by mohla prospět. Zato se nedivím, že se Daniela i Alex cítí trapně, když s nima rodiče takhle mluví. Mně by se to teda nezamlouvalo ale díl je to krásný, dobře napsaný a vtipný |
| | | Lucisab Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2377 Join date : 11. 12. 17 Age : 28
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 16/08/18, 11:06 pm | |
| Díky no Alex je chudáček trochu zbrklý, ale opravdu se snaží a Daniela se zase chce zuby nehty postavit proti očekávání druhých, tak nějak je unavená z toho, jak na ni ostatní hledí a čekají, kdy se dá dohromady s Alexem Popravdě jsem jim to nechtěla udělat tak snadné, i když je od nich očekávané, že budou spolu |
| | | Fidgety Admin
Poèet pøíspìvkù : 1613 Join date : 10. 10. 17
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 17/08/18, 12:41 pm | |
| Rodičovská promluva do duše A já se Daniele nedivím, mě kdyby se v pubertě snažil někdo donutit naprosto k čemukoli, natož k vážnému vztahu, tak bych se sekla a nebyla by se mnou řeč vůbec _________________ Rodokmen - Historie jednoho rodu ---- MOJE BODOVÁNÍ[/b][/color] k Výzvě Apokalypsa Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Moje homemade (s)tvoření
|
| | | Janika31 Simík designér
Poèet pøíspìvkù : 1451 Join date : 06. 02. 18 Age : 32
| | | | Lucisab Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2377 Join date : 11. 12. 17 Age : 28
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 21/08/18, 08:43 pm | |
| Díky holky jsem ráda, že vás to pořád baví 28.částStarosti v bunkru pokračovaly... ...péče o malé nezbedníky nejstarší členy bunkru občas vysilovala, i když se našli chvíle, kdy to bylo naopak... (ty Juliánovi ruce ) ...a Caroline si našla novou zábavu... místo televize se chodila (snad pokaždé) dívat na svého manžela ve sprše (tentokrát už bez tolika šoků, že by to dělal prstýnek na ruce?) A mezi tím vším prožíval náš mladý skladatel svoje velké drama. Možná za to mohla i kritika, kterou sklidil od svého otce... ale nyní byl Alex ještě více nejistý než předtím. Sice se snažil působit jako jeho otec, protože si z celého srdce přál být stejně nad věcí jako on. Proto si do puntíku zapamatoval veškeré jeho rady, které se mu honily v hlavě jako tornádo. Byly to pokyny ve stylu... Nepoť se... nedrbej se na hlavě, aby jsi si nezničil účes... nepřešlepuj, ruce nech volně nebo si bude myslet, že z ní máš strach... neprokřupávej si prsty, ženy to nesnáší... rozhodně se perfektně oblékni a navoň se! Ne, že k ní přijdeš a budeš smrdět jako Juliánova teplákovka... a proboha se na ni hned nevrhni, nech ji ať si myslí, že má navrh, i když ve skutečnosti budeš pánem situace ty! A až se konečně dostaneš k cílové rovince, nesněz jí celý obličej, vím, že budeš nadšený, ale nikdo to nemá rád... A hlavně nezapomeň, že jsi můj syn a máš talent, za který by každý vraždil! Nikdy se nenech ztrhnout a nepodceňuj se! Jsi úžasný, charizmatický... pořád si to opakuj! Protože čím víc si to budeš říkat, tím větší to bude pravda!...jenže jakmile se zjevil v obýváku, už mu situace nepřišla, tak jednoduchá. Sice si stále opakoval otcova slova, ale... v kapse ho jako kámen tížil text písně, který chtěl nejdříve vyhodit do kompostu... potom co mu jeho otec řekl, že je to katastrofa, ztratil o sobě mínění a cítil se... no prostě jako idiot. Alexovi, totiž ten text přišel dokonalý a vložil do něj všechny svoje myšlenky... všechny věci, které v sobě cítil a když viděl v otcových očích zklamaní a znechucení, chtěl se ho zbavit... ale pak, najednou nemohl... ruka se mu zasekla nad otevřeným kompostovačem a nedokázal to... bylo by to jako kdyby vyhodil část sebe a proto si ho nechal... ale teď když se díval na Danieliny tmavé dlouhé vlasy, ho najednou přešla chuť to pokoušet. V ten okamžik se bál, že by viděl to samé u Daniely... a nebo ještě hůř, že by se mu vysmála... i Alex měl totiž zvýšené sebevědomí a podobně jako jeho otec těžce snášel výsměch... a věděl, že tentokrát by nemohl hledat oporu u otce. Nervózně přešlápl, až prkno pod jeho nohami hlasitě zareagovalo na jeho váhu. Daniela se otočila za hlukem. "Co chceš?" Alex se podrbal na hlavě a široce se usmál. Pomalu přešel až k ní. "Ahoj," vypadlo z něj nakonec. "Proč jsi mě tak dlouho pozoroval?" "Já? Já tě vůbec nepozoroval... sotva jsem přišel... a chtěl jsem ti říct, že jsem přišel na jednu úžasnou věc!" Zvolal nadšeně, Daniela si ho změřila kritickým pohledem. "Co? Zjistil jsi, že máš další naprosto úžasný talent?" Odvětila unaveně a zvedla se z gauče. "Nepotřebuji vědět všechno... mám moc práce, Alexi..." "Počkej!" Chytil ji za ruku a přitáhl si ji k sobě. "Pusť mě, co je to s tebou?" Alex ji rychle pustil. "Chci ti něco říct, pojď blíž..." ukázal na ni prstem. "Ach... jsi jak malej..." vydechla, ale nakonec mu vyhověla. "Našel jsem jeden starý kalendář... a tam jsem zjistil, že máš dneska svátek..." Daniela se od něj odklonila. "A to mě má ohromit? Svátky neslavíme." "Ale je to špatně, nemyslíš? Táta říká, že by se měla využít každá příležitost na pořádnou oslavu." "Už zase tvůj táta... díky, že jsi mi to řekl... ale teď... musím jít..." "Já... něco jsem si pro tebe přichystal! A věř mi, že nebudeš litovat... je to úžasné!" "Co by to mělo být?" Daniela opravdu neměla chuť poslouchat další Alexovo vychloubání. "Napsal jsem ti píseň," usmál se na ni zářivě. Daniela divoce zamrkala a zabrnělo ji v žaludku. "Ty... ty jsi mi složil písničku?" Alex sebevědomě přitakal na souhlas. "Ale proč?" Alex pokrčil rameny. "Přišlo mi to jako dobrý nápad, když máš svátek," mrkl na ni. Daniela se nenechala přemlouvat a tak ji zanedlouho předvedl svoji píseň v reálu. "Tak jak se ti líbila?" Zvolal nadšeně. Daniela si ale nebyla jistá co odpovědět. Alex měl rozhodně krásný hlas, podobně jako jeho táta a díky tomu, jak dokázal položit intonaci na tom správném místě, zněl jeho hlas přímo kouzelně, jenže... "Jo, ta část s dlaždicemi byla... zajimavá..." zašeptala... prostě text už nebyl takový jaký by měl být. Alex zkrátka nedokázal skládat jako jeho táta. "Takže se ti nelíbila?" "Kde jsi přišel na všechna ta přirovnání? A opravdu ti moje chodidla připomínají listí?" Alex zesmutněl. "Já to věděl... nedokážu být jako můj táta... nenapadají mě ty správné věci..." zašeptal, Daniela si ho prohlédla s překvapením v očích. Bylo to poprvé kdy přiznal nějakou slabost. "Nemyslím si, že by to bylo tak zlé... jen... bylo to zkrátka zajímavé... a nemusíš být přeci jako tvůj táta... můžeš být prostě jen Alex, nebo ne?" Alex zvedl hlavu a usmál se. "Jenže já chci být jako on, vždycky si se vším dokáže poradit..." "To ty přeci také... i když tancovat neumíš vůbec," oznámila mu suše. "Tancovali jsme spolu před spoustou let! Teď už jsem moc dobrý tanečník!" Daniela se zasmála. "Díky za písničku," Alex ji chytil za paži. "Ukážu ti, že jsem se zlepšil!" Daniela se mu vytrhla. "Ale to nemusíš," pousmála se. "Ale já chci!" Daniela se zasmála, ale nakonec se nechala přemluvit. "Tak co, že mi to už jde?" Daniela se musela znova upřímně zasmát jeho dětinskému dokazování, i když nakonec musela uznat, že už ji šlapal na špičky jen málokdy. "Je to lepší..." "Vidíš? Já ti to říkal! Brzy budu tak dobrý jako táta! Poprosím ho, aby mě to pořádně naučil..." "Proč musíš pořád mluvit o svém otci?" "Nemluvím o něm stále... tak mě to chceš naučit ty?" "Já?" "Jo, jde ti to líp než mě a navíc jednou tady spolu zůstaneme sami, takže..." "Co myslíš tím sami? Budou tady i naši sourozenci." "Jasně, ale ti se budou zabývat hlavně sami se sebou, nezapomeň, že jsme starší než oni..." "Jestli zase narážíš na to, abychom byli pár, tak..." Alex se posumál. "To jsem úplně nemyslel, ale když už jsi o tom začala... proč tě to vlastně tolik rozčiluje? Víš občas mě napadá, jak jsou na tom ostatní... věřím totiž tomu, že nejsme jediný lidé, kteří si uchovali zdravý rozum... co když jsou sami a každý žije sám v podobné betonové krabici? Co když jsou už navěky odkázani k tomu nemít děti a vlastně neznat ani žádnou společnost? Nemyslíš, že oproti nim máme veliké štěstí? Známe se a vyrůstali jsme spolu... znáš moje chyby a zůstanu tady s tebou do konce života... není to super?" Daniela zamrkala a najednou nevěděla co odpovědět. Měla pocit jako kdyby Alexe někdo vyměnil, protože ten původní se dokázal akorát chlubit a mluvit o otci, ale toto... opravdu byl Alex schopen přemýšlet až na takové úrovni? "Chápu, že je divný, když na nás rodiče pořád útočí a vyptávají se na nás dva... taky mě to unavuje... ale když se nad tím tak zamyslím, tak máme vážně štěstí... jsem rád, že tě mám... a nemysli teď jenom na tamto... jsi moje kamarádka a mám tě opravdu moc rád," mrkl na ni. "Alexi... nikdy by mě nenapadlo... já tě mám taky moc ráda," najednou jí Alex připadal milý, až jí to vyráželo dech. "Pak proč bychom se měli něčemu bránit, když se máme rádi?" "Ale já si nejsem jistá..." "Tak to zkusíme, Dany... nikdo to přeci nemusí vědět... důležité je, jestli chceš..." a v té chvíli, když se mu dívala do jeho šedivých očí tu odpověď už dávno znala a byla si jistá, že ji věděla už v prvním okamžiku, kdy si uvědomila, že oba dospívají. "Myslím, že chci..." zašeptala nesměle. Alex se zářivě usmál. "Ale nechci, aby to někdo věděl..." Alex přikývl a zasunul jí tmavý pramen za ucho. "Tvoje přání je mi rozkazem, moje černovlásko," pronesl tiše. Poté se k ní pomalu sklonil a zlehka jí vtiskl jejich první polibek. |
| | | Janika31 Simík designér
Poèet pøíspìvkù : 1451 Join date : 06. 02. 18 Age : 32
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 21/08/18, 09:48 pm | |
| další parádní pokračování. Musím uznat, že Juliánova teplákovka mě pobavila , kam na to chodíš. Jinak moc to těm dvěma přeju. Jsou moc hezký pár. Ovšem osobně si myslím, že před Terezou to neukryjí. |
| | | Ludmila Admin
Poèet pøíspìvkù : 2814 Join date : 10. 11. 17 Age : 56 Location : poblíž Olomouce
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 21/08/18, 10:04 pm | |
| Pěkně se to u mladé dvojice rozvíjí, první polibek, hmmm |
| | | Fidgety Admin
Poèet pøíspìvkù : 1613 Join date : 10. 10. 17
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 21/08/18, 10:39 pm | |
| _________________ Rodokmen - Historie jednoho rodu ---- MOJE BODOVÁNÍ[/b][/color] k Výzvě Apokalypsa Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Moje homemade (s)tvoření
|
| | | Hellohello Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2706 Join date : 21. 11. 17 Location : Ostrava
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 23/08/18, 04:52 am | |
| Krása! Jak by nás mohl tvůj příběh přestat bavit, když tak úžasně píšeš vždycky se nemůžu dočkat dalšího dílu a skoro skáču radostí až do stropu, když se tu další objeví tenhle díl je úžasný. Je radost vidět další pokrok ve vývoji. Hrozně se mi líbí, jaký vliv zanechala Mathiasova výchova na Alexovi Daniele se vůbec nedivím, že ji štve, jak Alex skoro v každé větě zmíní svého tátu. Ale Alexovi se to tentokrát povedlo Juliánova teplákovka, to byla bomba vždycky to máš proložené tolika vtípky |
| | | Lucisab Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2377 Join date : 11. 12. 17 Age : 28
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 23/08/18, 06:38 pm | |
| Moc děkuju Hellohello moc mě to těší hrozně ráda píšu a v pc mám rozdělaný jeden šíleně dlouhý příběh, který asi dopíšu až budu v důchodu Jinak co se týká Juliánovi teplákovky, tak jsem původně chtěla, aby Mathias narazil na kuchařské umění Caroline, ale nakonec jsem se rozhodla to změnit přeci jen by si to u ní nechtěl rozházet a spoléhat na to, že se to v bunkru nikdo jiný nedozví je nesmysl sám má přeci jen stále pocit, že ho někdo chce pomlouvat kvůli jeho dokonalosti A Alex se snaží ze všech sil podobat svému otci, proto ho stále musí zmiňovat, protože každý krok, který kdy udělá touží provést jako Mathias takže většinou nějakou dobu trvá než se rozhoupe, protože se nejdříve musí rozmyslet, co by udělal jeho táta s touhle písničkou tak vlastně udělal vyjímku a proto byl i tak nejistý ale jak vidíte, nakonec se mu zadařilo, i když by jeho táta s tímhle textem určitě na světlo nikdy nevyšel A co se týká Terezy, tak ta bude jistě vědět své, tím si buďte jistí ale prozatím nechci předbíhat brzy uvidíte sami, kdo bude nakonec ten, kdo je nachytá jako první Jinak všem moc děkuji za milé komentáře |
| | | Lucisab Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2377 Join date : 11. 12. 17 Age : 28
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 03/09/18, 08:48 pm | |
| Po menší odmlce přidávám další část 29.částV bunkru se všichni snažili zvládnout fakt, že je jejich domov poněkud přeplněný... ...Julián s Terezou často hrály šipky, aby se odreagovali a zároveň, aby si užili společné chvilky. A Mathias s Caroline? Ti trávili nejvíce času v kuchyni u baru a nebo v ložnici... "Ať tě ani nenapadne, že chceš další děti, nebo se od tebe odstěhuju až do doby než bude vedle tebe bezpečné spát!" Osočil ji Mathias. "Už nerozeznám smrad od vůně... už NIKDY nechci vidět ani jednu plenu!" Caroline však brala jeho vztekání s humorem a nenechala si zkazit náladu. Jí samotné už dvě děti stačily, ale občas ho ráda popichovala s tím, že by si přeci jen mohli pořídit fotbalové družstvo. To se pokaždé Mathias urazil a chvíli mu pak trvalo, než s ní znova začal mluvit... A co náš nový mladý pár? "Jsi si jistý, že všichni spí? A neměl jsi hlídat Christine než usne?" Alex mávl rukou. "Ségra usnula v židličce, takže máme spoustu času, Dany," mrkl na ni a natáhl k ní ruku. "Opravdu? Nezapomeň, že jsem nechtěla, aby to někdo věděl a bunkr je dost malinký na takové tajemství..." "Šššš, copak to nechceš jít ke mě?" Daniela si ho váhavě prohlédla. Byla to pro ni lákavá nabídka, hrozně moc ji zajímalo jaké by to bylo obejmout Alexův holý hrudník... ...takže nakonec zvítězila zvědavost. "Máš o tolik větší ruku než já..." žasla. "A ty ji máš zase o dost menší... táta říká..." Daniela ho rychle přerušila a... ...pevně se k němu přitiskla. "Můžeme alespoň na chvíli přestat mluvit o tvém tátovi?" Zašaptala mu do ucha. Alex rychle zmlkl. "Budeme mluvit o čem jen budeš chtít," odpověděl jí nakonec. Daniela se od něj odklonila... vzduch mezi nimi houstl, podobně jako pára, která je opklopovala... čas se pro ně zastavil a v okamžiku, kdy se k sobě naklonili blíž... "Uááááá!" Ozval se řev přes stěnu. Daniela se prkeně narovnala a vytřeštila oči. "Takhle na nás přijdou!" Vyjekla jako malá holka a vyskočila z vířivky tak rychle, že Alexovi polila celou hlavu vodou. Rychle se zamotala do ručníky a zmizela dřív než stačil Alex cokoliv říct. "Doprčic!" Ulevil si nakonec a vyklepal si z hlavy vodu. "UÁÁÁÁÁ!" Zesílila svůj vztek Christine uvězněná v dětské židličce. Alex protočil oči vsloup. "To ti jednou vrátím ty jedna kazisvětko! Úplně jsi mi zkazila rande!" Zamával jí před očima lahví. Christine se po ní zoufale natáhla, ale Alex od ní naopak lahev vzdálil. "AJAC MI NECE DÁT PAPŮ!" Zařvala vztekle. "Ty jedna mrňavá vyděračko!" Zaprskal než ji lahev položil na stoleček před ní. Christine spokojeně uchopila nádobku do ruky a se širokým téměř andělským úsměvem se dala do jídla. "Měl bych tě vyhodit ven, aby tě tohle přešlo... počkej až ty budeš chtít mít rande s Davidem... vrátím ti to," zasyčel na ni tichou hrozbu. Christine na chvíli přestala pít mléko a podívala se mu do očí. Pak naklonila hlavu na stranu a široce se usmála, v té chvíli připomínala svého otce víc než kdokoli jiný na světě. Ale i když to někdy v bunkru pořádně vřelo... rodiny spolu dokázaly trávit čas i v těch nejpodivnjěších chvílích (za Mathiase vás prosím, aby jste zapomněli co na té fotce zrovna dělá ) ...jenže ne vždy to fungovalo, zvláště v případě jediné koupelny... "Hele já chápu, že jsem naprosto božský, ale můžete vypadnout? Chci se vysprchovat a snesu tu jen moje zlatíčko a ne kopec puberťáků! Vypadněte!" Nakonec se všichni až na Caroline znechuceně odloudali pryč... ...někdy to však bylo naopak. "Tati? Můžeš prosím...?" Mathias ho nenechal domluvit. "Ty se chceš osprchovat? Tak to si počkáš nebo se předvedeš jako chlap a nebudeš se stydět před svým otcem jako holka," zahuhlal s plnou pusou pěny. "Ale tati..." Mathias se na sebe zazubil do zrcadla a skutečně ho nechal počkat až do chvíle než dokončil svoji práci. Někdy se koupelna stala svědkem i něčeho jiného... ...tajný vztah byl pro ně hodně zajímavý, ale za nějakou dobu jim začalo dělat problém krotit svoje hormony... ale prozatím se dokázali i se svými horkými hlavami schovat, i když jim to dělalo čím dál tím větší potíže... A nakonec nastal další velký den... "Jupí! Už nebudou žádné pleny!" Oslavoval víc nahlas než bylo nutné Mathias. A tady už je David po úpravě, bude z něj moc zajímavý dospělák A nakonec přišla na řadu i Christine... ...po úpravě z Christine vyrostla sebevědomá dívka s láskou k hudbě a zahradničení... ...naopak z Davida vyrostl poměrně nesmělý chlapec s láskou k vědě a učení... ...a už nastal problém s postelemi, škoda, že se ti dva nemohou namačkat do těch batolecích postýlek... |
| | | Ludmila Admin
Poèet pøíspìvkù : 2814 Join date : 10. 11. 17 Age : 56 Location : poblíž Olomouce
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 03/09/18, 09:03 pm | |
| Ta Christine tu hudbu nějak žere, takové zanícení, a mezi rostlinstvem ji skoro není vidět S tím spaním máš asi hodně práce, aby se všichni vystřídali, to teda nezávidím |
| | | Hellohello Simí pisálek
Poèet pøíspìvkù : 2706 Join date : 21. 11. 17 Location : Ostrava
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 04/09/18, 05:24 am | |
| Jéé, druhá várka batolat už vyrostla, ten čas neúprosně letí! Je to krásný díl! zase moc hezky sepsáno. Těším se, co bude dál! |
| | | Janika31 Simík designér
Poèet pøíspìvkù : 1451 Join date : 06. 02. 18 Age : 32
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět 04/09/18, 06:08 pm | |
| Parádní díl. Batolátka nám vyrostla v krásné dětičky. Jinak jsem vážně zvědavá, jak to ti dva budou dlouho tutlat. (Hlavně nenápadně) |
| | | Sponsored content
| Předmět: Re: Lucisab a její postapokalyptický svět | |
| |
| | | | Lucisab a její postapokalyptický svět | |
|
Similar topics | |
|
| Povolení tohoto fóra: | Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
| |
| |
| |