Fórum o The Sims

Diskuzní fórum pro uživatele forum.thesims2.cz a ostatní fanoušky série The Sims.
 
PříjemPříjem  Latest imagesLatest images  HledatHledat  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

 

 Ze života Nervózního Jedince

Goto down 
+5
Kolikokoli
Ludmila
soarka
Janika31
Lucisab
9 posters
Jdi na stránku : Previous  1 ... 9 ... 14, 15, 16  Next
AutorZpráva
Janika31
Simík designér
Simík designér
Janika31


Poèet pøíspìvkù : 1451
Join date : 06. 02. 18
Age : 32

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty11/03/20, 09:47 am

Nádherný díl! Láska
Já doufám, že tomu dá Tomas šanci. Přece není nic ztraceno. Ztratil sice dost let života, ale ještě jich má stále dost před sebou. Úsměv
Určitě budou s Jamieem tvořit bezva tým! Úsměv

Těším se na další díl. Pro Tebe
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Simí pisálek
Simí pisálek
Lucisab


Poèet pøíspìvkù : 2377
Join date : 11. 12. 17
Age : 28

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty14/03/20, 12:12 am

Díky holky Pro Tebe

105.část - Recept na chycení větru

Později v noci...

Emilie věděla, že se Jamie rozhodl strávit noc u nich doma a ne jet se svojí tetou do místního penzionu. Chápala jeho touhu být s bratrem a měla upřímnou radost, že Tomas dostal další naději v podobě pokrevního člena své rodiny. Byla si jistá, že by mu daná skutečnost mohla pomoci se více vyrovnat s tím, co zažil. Ale i přes tohle všechno nadále cítila vůči Tomasovi zodpovědnost. Proto vyčkala až Jamie odejde do koupelny a vydala se za Tomasem...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 001

"Tome?" Oslovila ho, sotva se její chodidla dotkly podlahy pokoje, který byl i její. Tomas jí nevěnoval ani pohled.
"Chtěla jsem jen vědět... vědět jestli něco nepotřebuješ," začala hovor.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 002

"Nic nechci," odvětil prostě. Emilie se podrbala na hlavě.
"Tomasi, já vím... vím, že o tom nechceš mluvit, ale myslím..." Tomas ji přerušil a konečně se na ni zahleděl.
"Nebudu o tom mluvit," odsekl.
"Není to pro tebe dobré..." Tomas jí znova skočil do řeči.
"Copak ty víš, co je pro mě dobré? Nikdo to nemůže vědět ani já to nevím!"
"Tome, je normální, že se cítíš takhle, ale... chtěla jsem ti jen říct, že přijde chvíle kdy o tom budeš muset mluvit, aby ses od toho osvobodil a mohl žít normální život."
"Já nikdy nebudu žít normální život."
"To není pravda, když to vypustíš ven pak..."
"NE!" Zakřičel na ni. Emilie sebou cukla.
"Jsem psycholožka Tomasi, můžu ti pomoct," pokusila se znova na něj rozumě promluvit.
"Už nechci vidět žádné doktory! Dobrou noc!" Pokusil se ji odbýt. Emilie sklonila hlavu k zemi. Nebyla zvyklá, že vůči ní měl Tomas takový postoj... jako kdyby nenáviděl celý svět, včetně sám sebe.
"Dobře, nechám tě být. Jen chci, aby jsi věděl, že jsem tady pro tebe, ano?" Tomas si vzdychl.
"Beru to na vědomí a teď dobrou noc," odvětil bezbarvě. Emilie přikývla.
"Dobrou noc," vyšlo z jejích úst a vyšla z místnosti. Pevně za sebou zavřela dveře a prudce vydechla vzduch ze svých plic. Věděla, že jí s Tomasem čeká spousta práce a trpělivosti, mnohem víc, než si kdy předtím dokázala představit. Pomalým krokem zamířila k pokoji, který nyní sdílela se svojí sestrou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 005

Patricie postávala v pyžamu u nočního stolku a cosi bručela na obsah šuplete. Emilie se sama pro sebe usmála. V ten moment si uvědomila, jak velké štěstí měly. Kdyby všechno nakonec takhle nedopadlo... možná by ani nebyly naživu. Zavrtěla hlavou. Patricie se otočila za zvukem kroků a věnovala své sestře široký úsměv.
"Představ si to! Simon mi psal, že mu někdo celé odpoledne bušil zezadu na stěnu. Za několik hodin to už nevydržel a chtěl jít za druhým pacientem ve vedlejším pokoji. K jeho smůle se ale prý za podivných okolností dostali novináři a ti si ho vyfotili v županu na chodbě, kde po něm chtěli okamžitě vyjádření. Naštěstí ty lidi nakonec vyprovodila ochranka, ale myslím, že bude Simonův děda podávat další žalobu... doufám, že tenhle humbuk kolem nás a Toma nakonec vyprchá, ale už teď je to vyčerpávající... nemohu ani vynést koš v klidu..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 007

"Já vím Paty, musíme být trpělivé. Vím, že na tohle se jen tak nezapomene, ale už jenom kvůli Tomasovi... doufám, že mu dají pokoj..." vydechla a podrbala se na hlavě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 010

"Proč se tak tváříš? Mluvila jsi s Tomasem? Řekl ti něco?"
"Ano... ale... já ho chápu, musí se s tím vnitřně smířit, proto se chová takhle. Doufám, že se mi podaří ho přimět, aby o tom mluvil... aby to v sobě nedusil..."
"Tak na něj vyzkoušel nějaké psychologické triky," oznámila jí Patricie.
"Jaké myslíš? Nemohu mu dát léky nebo použít hypnózu... potřebovala bych ho přimět, abych mohla být jeho terapeutka. Mohla bych pak díky jeho myšlenkám spoustu věcí pochopit, ale teď je tak hrozně uzavřený... přijde mi, že nesnáší vše co se pojí s jeho starým životem..."
"Ale vždyť jsi ho zachránila! Nemůže se k tobě takhle chovat!"
"Já ho chápu a nic mu nevyčítám. Jsem si jistá, že přijde čas kdy s ním budu moci pořádně mluvit. Hlavně se teď obávám jeho návratu do rodného domu..."
"Proč? Nemělo by mu to spíš pomoci?"
"Tím si nejsem jistá. Je teď plný emoci, která nepouští pořádně ven a až uvidí místo kde vyrostl... pro něj jeho rodiče zemřeli teprve včera, chápeš? Bude to pro něj jako kdyby dostal pěstí... měl by na to jít pomalu, aby se nezhroutil. Jeho psychika dostala v posledních letech spousty šrámů... myslím, že teď má pocit, že pokud se vrátí... dokáže v sobě najít klid, ale to se pravděpodobně nestane. Bude vidět svoje rodiče na každém kroku a tím bude dostávat další šrámy... nechci, aby se zbláznil. Tomas si zaslouží žít klidný život, už trpěl dost," vydechla nepřítomně Emilie. Patricie si vzdychla.
"Jenže nejhorší je, že mu nemůžeme zabránit aby se vrátil, nebo ne?"
"Nemůžeme... doufám, že mi Alice pomůže..."
"S čím?"
"Zachránit Tomase. Už jsem jí řekla, že by si měla domů pořídit klavír. Tomas se stále uklidňuje hrou na něj..."
"Takže se Tomas od nás určitě odstěhuje?"
"Ano, Alice ho chce vzít k sobě do Větrnova. Řekla jsem jí, že není dobrý nápad, aby žil ve svém původním domově. Může ho tam vzít, ale myslím, že se Tomas bude tvářit neutrálně jako kdyby mu to bylo jedno, ale uvnitř něj bude opak. Musí ho uchránit za nás..." pronesla tiše se slzami v očích. Patricie jí věnovala drobný úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 011

"Já vím, že ho máš ráda Emilí, já taky a jsem si jistá, že on má nás rád taky... i když teď vypadá, že by nás nejraději vystřelil na měsíc. Věřím, že někde tam uvnitř je pořád ten náš miloučký Nervózní, který rád naslouchal a miloval veškerou veteš, co byla na půdě. Bude to divné, když tady nebude... zvykla jsem si na něj. Na jeho hry na klavír, němé úsměvy a touhu pomáhat. Byl jako velké dítě, ale teď... teď je..." Emilie jí vstoupila do hovoru.
"Neříkej to, Tomas bude v pořádku. Zítra si zkusím znova promluvit s Alicí... všichni máme stejný cíl, pomoci Tomasi... ale teď... bolí mě hlava, vezmu si nějaký prášek a půjdeme si lehnout."
"Jasně sestřičko, musíš se vyspat... zítra je taky den. Nechci tě vidět smutnou, jako vždycky si přisuzuješ až moc starostí." Emilie zavrtěla hlavou.
"Jsem psycholožka, Paty... je to moje práce, péče o lidi. Musím se ho pokusit vytáhnout z toho do čeho se dostal, čeká mě spousta práce a pevně věřím, že v ní budu úspěšná," vydechla než vyšla z místnosti. Patricie se zhluboka nadechla a zůstala hledět na dveře.
"Pokud na světě existuje někdo kdo dokáže Tomase dostat zpět na cestu, tak to budeš ty, sestřičko," pronesla do němých dveří.

Druhý den ráno...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 012

"Ne, Simone!" Rozléhal se silný hlas po domě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 013

"Já vím, že ti slíbili, že tě pustí dnes, ale pokud si tě tam chtějí ještě do zítra nechat, tak k tomu musí mít důvod! Ne... nepadá nám dům na hlavu... ne, nic nepotřebujeme... zatraceně, můžeš alespoň na několik dní zůstat odpočívat! Vím, že nesnášíš nemocnice, ale nechci, aby se ti něco stalo!" Chvíli bylo ticho, které mírně narušoval jen tlumený Simonův hlas ze sluchátka.
"Simone, poslouchej mě... miluji tě a chci, aby jsi byl úplně v pořádku. Nejsem doktor abych ti řekla, že si tě tam nechávají jen pro publicitu, nevím jak vážný jsi měl otřes mozku nebo jak je na tom tvoje noha a..." Simon ji přerušil. Patricie protočila panenky.
"Vím, že už máš plány a neberu ti je, ale zkus si třeba zapnout televizi a odpočívej... ne, to rozhodně není ztráta času... copak ty by jsi mě odvezl z nemocnice kdyby mě lékaři oficiálně nepropustili? ... to říkáš jen teď, protože chceš abych ti schválila ten tvůj nápad s podepsáním reversu..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 015

"Paty! Neviděla jsi kluky?!" Ozval se za ní hlas. Patricie sebou cukla...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 018

...a otočila se ke svojí sestře.
"Cože?" Vyhrkla a snažila se poslouchat dvě osoby najednou.
"Viděla jsi někde Tomase nebo Jamieho?"
"Koho?"
"Tomase nebo Jamieho!" Zopakovala Emilie. Patricie zamávala rukou ve vzduchu.
"Ne, Simone to nebylo na tebe. Zavolám ti za chvíli, ano? Nedělej blbosti... ne, já nejsem expert na problémy... cože? Já tě znám taky dobře, šéfe... zavolám ti, ano? Pa..." Patricie odložila sluchátko zpět a otočila se plně k Emilii.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 024

"Ani jednoho z těch dvou jsem dneska ještě neviděla, proč je hledáš?"
"Proč jsi mě nevzbudila, Paty!" Zvolala místo jakékoliv odpovědi.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 025

"Říkala jsi, že tě bolela hlava, tak jsem tě chtěla nechat vyspat," pokrčila rameny.
"Nikde nemohu najít Tomase ani Jamieho... už jsem byla všude! Jsi si jistá, že nejsou tady?"
"Jsem tady už docela dlouho a určitě bych slyšela, kdyby se někdo vplížil do kuchyně nebo snad z domu..." vydechla. Emilie zavrtěla hlavou.
"Pomoz mi je najít," vyzvala ji. Patricie přikývla.

Za několik minut kdy obě sestry prošly celý svůj pozemek i dům, se obě ujistily, že kromě nich dvou již na pozemku nikdo nezbyl.
"Kam mohli jít? Tady... jestli je někdo uvidí... pro Tomase to není dobré!" Drmolila Emilie. Patricie ji chytila za ramena ve snaze ji upokojit.
"Jistě se vrátili do Větrnova."
"Ale... ale... jak? Oba mají strach z aut... musejí být ztracení... musejí... jak dlouhou můžou být pryč?"
"To nevím, ale taky nejsem vzhůru dlouho... počkej! Kam to jdeš!" Zvolala, když její sestra vyrazila z domu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 029

"Jedu do Větrnova..."
"Ale... vždyť nevíš, kde to je!"
"Mám mapu a schopný mobil," pronesla přes rameno.
"Ale to... Simon mi říkal, že to je strašné místo!"
"Nebojím se pár bezdomovců nebo místních... už jsem přežila veřejné lynčování a společenský pád v Krasohlídkově... tohle už je pro mě jako procházka v parku," procedila a nastoupila do vozu. Několika tahy tak stáhla okénko.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 032

"Dávej pozor na dům!" Zavolala na ni a nastartovala motor. Patricie zavrtěla hlavou.
"Tak mě aspoň nech jet s tebou!"

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 034

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 035

"Ne, zvládnu to sama! Máš starosti ještě i se Simonem, zatím se měj hezky," zvolala a popohnala staré vozidlo po upravené silnici.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 038

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 039

"Bože můj, jak jen tohle dopadne!" Vykřikla Patricie a chytila se za hlavu.

Návrat nahoru Goto down
https://lucilla-sims.tumblr.com/
Janika31
Simík designér
Simík designér
Janika31


Poèet pøíspìvkù : 1451
Join date : 06. 02. 18
Age : 32

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty14/03/20, 11:03 am

Krásný díl! Láska Jako vždy!

Trošku mě mrzí Tomasovo chování vůči Emilií, jakoby jí úplně pohrdal. Musím říct, že po tom vše si tohle nezaslouží. Sice ho chápu, že to pro něj musí být těžké, ale Emilie si tohle opravdu nezaslouží. Alespoň malou omluvu by ze sebe dostat mohl, přeci jen, ona ho zachránila. Riskovala všechno, jen pro jeho život. Smutný

Jsem zvědavá, kam se ti dva ztratili. Zřejmě asi do Větrnova, no uvidíme!

Těším se na další díl. Láska Pro Tebe
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Havranice
Simpařan
Simpařan
Havranice


Poèet pøíspìvkù : 288
Join date : 23. 06. 19

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty14/03/20, 11:31 am

uff, dlouho jsem nestíhala číst, až tento týden jsem přelouskala vše od dílu s útěkem. byla jsem u toho jak na trní, máš smysl pro pro napínavé až dramatické psaní *THUMBS UP*
Tomas v tom musí mít pěkný guláš, asi bude chvíli trvat, než si to přerovná v hlavě ..
Návrat nahoru Goto down
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila


Poèet pøíspìvkù : 2814
Join date : 10. 11. 17
Age : 56
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty14/03/20, 01:38 pm

Taky se mi moc nelíbí Tomasovo chování vůči Emilii, ale na druhou stranu ho zase chápu, že má ze všeho v hlavě pěkný galimatyáš a neví, jak se vlastně chovat. A ten napínavý konec dílu - doufám, že se bratři nezatoulali daleko a jsou v pořádku ! *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Simí pisálek
Simí pisálek
Lucisab


Poèet pøíspìvkù : 2377
Join date : 11. 12. 17
Age : 28

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty15/03/20, 10:57 pm

Díky moc holky za milé komentáře Pro Tebe Pro Tebe Tomas v tom má opravdu guláš Smutný

106.část - Ztracené město

Emilie nastavila svůj mobil na správnou trasu a za zvuku starého rádia, poslouchala i slova navigace. Čím blíže byla Větrnovu tím více se měnila krajina. Duny písku se najednou začaly proměňovat na lehké travnaté porosty mezi nimiž jako vojáčci postávaly různě vysoké domy. Zlehka přeřadila a auto nabralo rychlost. S obdivem pozorovala řídké stromy mezi nimiž mohla spatřit vyhlídkové věže. Tahle část Podivína vypadala jako z pohádky... připomínala jí domov. Běžnou rychlostí tak přejela ohradu plnou krásných koní, když její auto začalo nadskakovat na méně udržované silnici. Až pak pochopila, že začalo okolí kolem ní divočet... jako kdyby za tou vší krásou se skrývalo něco jiného... jako kdyby na jejím konci... vytřeštila oči, když minula kompletně zrezivělé auto z něhož vyčuhoval z houštiny jen kufr. Popohnala auto kupředu, jenže čím blíže jí navigace naváděla k jejímu cíli, tím více se začala ztrácet skutečná silnice a na jejím místě se zjevila mírně udržovaná lesní cesta. K jejímu autu se tak začaly sklánět stoleté stromy jejich větve byly široké jak obě její nohy dohromady. Tohle bylo místo kde se Tomas narodil? Kde vyrůstal? V tomhle bohem zapomenutém městě? Zavrtěla hlavou, když jí na pravé straně uvítala zaprášená, z větší částí rzí nahlodaná cedule s nápisem Větrnov. Emilie vykulila oči, když jí navigace oznámila, že je na místě. Ale na jakém místě? Z internetu zjistila, že má Větrnov ještě několik čísel popisných, ale ty byly kde? Zoufale se rozhlížela a se sníženou rychlostí si prorážela cestu mezi keři a snažila se najít cokoliv, co připomínalo zásah člověka. Před jejíma očima se tak jako na zavolanou vyjevila středně vysoká budova s prázdnými okny a propadlou střechou u jejíž verandy byl do kamene vytesaný starý nápis, který dával najevo, že se jednalo o rybárnu. Emilii přejel mráz po zádech. Stočila auto po směru mezery mezi keři, která vypadala jako částečně udržovaná cesta. Zanedlouho tak spatřila pokroucené dopravní značky i s nečitelnými směrovkami, které vypadaly jako děravé zuby. Emilie se otřásla. Tohle nemohlo být místo k žití... tohle... vypadalo to tady jako město duchů... opravdu tady mohl žít Jamie i s Alicí? Ale kde? Spali snad ve vzdáleném shnilém autobusu nebo polorozbořeném domě, kterému v okně nadále vlálo něco jako záclona? Co bylo tohle za místo? Ptala se sama sebe stále dokola. Z hrůzou pozorovala cestu před sebou kde tušila, že by mohla snad narazit i na lidské ostatky. Věděla, že potřebuje najít maják, protože nedaleko měl být Tomasův dům a pokud tam mohl být obydlený bezpečný dům... pak jistě Jamie s Alicí museli žít nedaleko. Emilie tak znova stočila vozidlo, když před sebou spatřila spadlý kmen. Prudce sešlápla brzdu až auto zahvízdalo. Dál musela jít pěšky... ale neukradne jí někdo mezitím auto? Ptala se sama sebe, když vystoupila z bezpečí svého vozidla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 002

Několikrát tedy zamkla svoje auto a rozhlédla se. Na dálku tak mohla spatřit další opuštěné budovy, které tiše vyprávěly příběh o zkáze přímořského městečka. Ale co se tady mohlo stát? Proč to tady lidé opustili? Ptala se sama sebe. Vytáhla z kapsy kompas a snažila se zorientovat. Věděla, že moře by mělo být na sever, proto se nakonec rozhodla vydat tím směrem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 003

Emilie tak odhodlaně kráčela pokroucenými keři a raději ignorovala okolí. Sice nebyla paranoidní, ale z nějakého důvodu měla pocit, jako kdyby jí někdo pozoroval... jako kdyby stačilo udělat jediný špatný krok a... až pak to zaslechla. Pomalu zvedla hlavu. Zaschle moře, jeho tichý šumot. Oběma rukama odhrnula houštinu a posunula se více dopředu a pak...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 004

...pak ho spatřila. Maják se se svojí krásou a upraveností do tohoto místa skoro nehodil. Emilie tak na něj hleděla jako na zjevení. Jeho špička se lehce zaleskla v odrazu slunce, když Emilie vyrazila k němu blíže. Skoro by tak upadla, když se nakonec dostala na jemnou pláž.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 005

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 006

Emilie zůstala stát jako uhranutá a s neskrývaným obdivem pozorovala maják, který svojí velkolepostí ukazoval, že Větrnov stále žije. Udělala několik drobných kroků směrem k moři.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 008

Nechávala si tak oplachovat boty mořskou vodou. Jak to bylo vlastně dlouho kdy naposledy viděla moře? Zeptala se sama sebe, vzápětí zavrtěla hlavou. Nezáleželo na tom.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 009

Pohlédla na obzor a zhluboka se nadechla. Už dávno věděla, že tohle místo bylo její nejmilejší z celého Větrnova. Nyní jí tohle město připomínalo Tomase... uvnitř ryzího a zvenčí polámaného. Zavrtěla hlavou.
"Ale kohopak to tady máme?" Ozval se za ní hlas. Emilie se prudce otočila a spatřila před sebou muže ve starším věku s dlouhým vousem, který na ni hleděl jako na vetřelce. Jeho drobné oči se klížily do tak tenkých štěrbinek, že sotva dokázala odhadnout jakou barvu mají jeho duhovky.
"Někoho tady hledám," oznámila bezbarvým hlasem. Starší muž se zasmál a obmotal si více kolem krku šálu, která přes vousy nebyla skoro vidět.
"A koho panenko? Třeba bych ti mohl pomoci?" Emilie mu nevěřila. Její instinkt jí radil vyrazit a zmizet mezi stromy, ale bylo by to řešení? On se tady vyznal, ale ona? Copak vůbec dokázala teď jen tak odhadnout kde má auto?
"Toho neznáte, nashledanou," pronesla a otočila se k němu zády. Muži však stačilo jen několik kroků, aby ji zastihl a za loket ji otočil čelem k sobě.
"Tohle je moje město a nestrpím, aby se tady potuloval kde kdo a sbíral senzace. Mám plné zuby novinářů, co si myslí, že ve starých budovách najdou poklad nebo co! Mám toho DOST!" Zakřičel. Emilie se mu vyškubla.
"Ale to není můj problém! Nejsem novinářka, hledám tady přítele!"
"To říkají všichni... tak proč mi neřekneš jeho jméno? Znám tady každý kámen..."
"Protože vám do toho nic není!" Emilie nevěděla, zda je ten člověk skutečný originální obyvatel Větrnova, nebo jenom podivín, který se tady ukrýval před vlastními problémy. Už jenom kvůli tomu mu nechtěla říct Tomasovo jméno... netušila kolik toho ví, ale byla si jistá, že na Tomase nechtěla upozorňovat... nechtěla mu způsobit problémy.
"Já to tady hlídám, protože kdybych tady nebyl... už dávno by město rozebrali do posledního kamene a ty vypadáš jako městská panička co chce MOJE město srovnat se zemí!"
"Můžete mě nechat na pokoji? Nejsem ani místní, tak mě nechte jít za tím za kým chci jít a dejte mi pokoj!"
"Takže jsi zahraniční investor? To je ještě horší! Možná bych měl někomu zavolat a trochu si na tebe posvítit, co říkáš?"
"Dejte mi pokoj!" Zvolala a zacouvala. Zády při tom narazila do někoho dalšího a dopadla na zem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 015

Zaslechla podivné zavrčení, které se vytvarovalo do jediného slova.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 016

"ODPAL!" Muž před ní ztratil barvu a upřeně se zahleděl do Tomasových očí.
"Nebožtík Parker!" Zvolal po chvíli, okřižoval se a zmizel v lese. Emilie se prudce otočila.
"Tomasi!" Vykřikla.
"Co tady děláš?" Uvítal ji. Emilie se zasmála, prudce se postavila...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 019

...a pokusila se ho obejmout, ale Tomas ji odstrčil. Místo toho ji chytil za tvář a pátravě se na ni zahleděl.
"Co tady děláš?" Zeptal se znova.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 024

"Přišla jsem za tebou, protože jsi zmizel a chtěla jsem vědět jestli jsi ty a Jamie v pořádku..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 025

"Já i Jamie jsme v úplném pořádku," oznámil jí suše. Emilie smutně přikývla.
"Teď můžeš zase jít," pronesl po chvíli ticha a sundal svoje dlaně z jejího obličeje.
"Počkej!" Tomas sebou škubl a otočil se k ní. Jeho oči byly chladné jako ocel.
"Co?"
"Chtěla jsem ti jen říct... povědět ti, že jsem neobyčejně ráda, že už zase víš kým jsi... je to zázrak, jsem ráda, že můžeš být zase doma se svojí rodinou. Dokázal jsi to," vydechla a po tvářích jí začaly stékat slzy.
"Díky," pronesl a otočil se k ní zády.
"Vím, že se chceš odtrhnout od všeho co ti připomíná špatnou minulost a já... chápu tě... opravdu... jen jsem chtěla vědět, že jsi v pořádku... že jsi zvládl spolu s Jamiem cestu sem... a..." Tomas sebou škubl a znova se k ní otočil. Několik vteřin tak hleděl do jejích slzami zalitých očí.
"Kvůli tomuhle jsi jela až sem? Do té největší díry Podivína?" Zeptal se poněkud ostřeji.
"Ne, jela jsem sem protože si o tebe dělám starosti..." Tomas k ní udělal několik kroků.
"Už si o mě nemusíš dělat starosti," oznámil jí suše.
"Vždycky si o tebe budu dělat starosti, protože... protože tě mám ráda," vydechla. Tomas zamrkal.
"Chápu, že se zlobíš... že jsi zmatený... že potřebuješ čas pro sebe, ale... nemohla bych sama se sebou vydržet pokud bych ti neřekla, jak moc si cením času, který jsem s tebou mohla strávit. Byl jsi... a vždy budeš součástí mojí rodiny... vždy to tak bude bez ohledu na vzdálenost... mám tě ráda a jsem šťastná, že jsi nalezl co jsi hledal," vydechla. Její rty se třásly a čekala na jeho reakci. Tomas vypadal, že se zasekl. Skoro se tak zdálo jako kdyby netušil jak reagovat. Až po chvíli k ní udělal dlouhý krok...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 032

...a objal ji.
"Děkuji ti za všechno... za dobu kdy jsem byl jen bezejmenná troska... za všechno jídlo, péči... za klid. Opravdu si toho vážím Emilie a nikdy na to nezapomenu," vydechl a urovnal její vlasy.
"Ale nyní musím jít svojí cestou a ty musíš jít tou svou."
"Proč?" Zvolala do jeho ramene.
"Protože už přišel čas. Musím najít sám sebe a s tím mi nikdo na světě nemůže pomoci. Musím zjistit jaký ve skutečnosti je Tomas Parker, protože to nevím... nikdo to netuší..."
"Ale já ti mohu..." Tomas ji přerušil.
"Ne, teď to musím udělat sám. Už jsem narušoval tvůj život dost dlouho, je na čase abych se naučil stát na vlastních nohou bez opory. Musím to zvládnout jinak na tomhle světě nemám co dělat, ale..." v půli věty se zasekl, než bokem přitiskl svoje rty k její tváři.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 037

"...chci, aby jsi věděla, že pro mě budeš vždy můj strážný anděl. Zachránila jsi mě a jednou přijde čas kdy... kdy ti to budu moci splatit," vydechl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 035

"Ale... ale..."
"Sbohem Emilie a nechoď za mnou. Tohle místo je nebezpečné pro někoho jako jsi ty," zašeptal, pustil ji a otočil se k ní zády.
"Počkej!" Zvolala a sevřela jeho ramena zezadu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 045

"Já... já... chci ti pomoci najít klid... chci..."
"Dost Emilie... musím si poradit sám... musím..."
"Uvidím tě ještě někdy?" Vypadlo z ní po chvíli.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 043

Tomas se zarazil, co se to nyní dobývalo do jeho hlavy? V ten moment ji chtěl obejmout a říct ji, že ho jistě ještě uvidí... ale nechtěl tohle říct Nervózní Jedinec? Co by chtěl Tomas? Co? Udeřil se do čela.
"Vždyť já si ani nejsem jistý kdo jsem!" Zvolal mimo kontext. Emilie zamrkala a zvedla hlavu.
"Tomasi?"
"Musím už jít... opravdu za mnou nechoď! " Zvolal, vymotal se z jejího sevření a vyběhl.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 047

"Počkej! Tomasi!" Zavolala za ním a následovala ho. Jenže ačkoliv zde Tomas nebyl několik let, na rozdíl od Emilie věděl stále přesně kam má jít, aby zmizel ve správný čas. S podivnou přesností jí tak dovedl zpět k jejímu nepoškozenému autu a sám zmizel v lese. Emili tak zůstala stát u svého vozu sama.
"Tomasi!" Zavolala do prázdna, ale odpovědí jí bylo ticho.
"Tomasi..." zašeptala. V ten moment měla pocit, že ho ztratila... že ho už nikdy nespatří. Otřela si slzy a znova se rozhlédla. Věděla, že bude muset vyrazit... v ten okamžik měla pocit, že její mise zde skončila. Pomalu nastoupila do auta a nastartovala starý motor. Pevně sevřela řadící páku a vozidlo začalo opatrně vycouvávat ze slepé uličky. Zanedlouho se tak dostalo čelem k cestě, kterou přijelo. Emilie se tak znova rozhlédla než nabrala správnou rychlost a vyjela kupředu. Při tom ani netušila, že ji Tomas pozoruje z nedalekého stromu na jehož větvi seděl.
"Sbohem," vydechl a sledoval její auto dokud ho nepohltily stromy.

Návrat nahoru Goto down
https://lucilla-sims.tumblr.com/
Janika31
Simík designér
Simík designér
Janika31


Poèet pøíspìvkù : 1451
Join date : 06. 02. 18
Age : 32

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty16/03/20, 09:57 am

Nádherný díl Láska . Plačící

Je mi líto Emilií, zřejmě v sobě našla hlubší city, než očekávala a na Tomasovi jí opravdu záleží Plačící . Ale Tomase chápu, potřebuje čas a vyrovnat se s tím sám. Nikdo nemůže pochopit, jak se uvnitř sebe cítí. Smutný

Moc se těším na další díl. Láska Pro Tebe

Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Simí pisálek
Simí pisálek
Lucisab


Poèet pøíspìvkù : 2377
Join date : 11. 12. 17
Age : 28

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty18/03/20, 10:21 pm

Jani, máš pravdu Smutný Tomas je chudák teď celý zmatený a bude mu dlouho trvat, než se nějakým způsob vyrovná s tím co ho potkalo Smutný každopádně vztah mezi ním a Emilií je hodně komplikovaný  Píšu

Jinak vás tady zase poprosím o fantazii v některých částech... jako třeba taška přes rameno, ortéza... Červenám se


107.část - Cesta ke světlejším zítřkům

Podivín se s šokem vyrovnával také po svém. Po té co na světlo vyplavala pravda o Kádinkových se objevila různá svědectví jiných lidí o jejich nekalých praktikách. Díky tomu tak všichni dozvěděli o spojenectví mezi Vegovými a Kádinkovými. Starý rodinný klan přispíval nemalými částkami na výzkum na Grimovi, čímž si chtěli zajistit možnost získání jeho modfikované krve, kterou by si sami pouštěli žilou a tím by tak začali ovládat smrt. Respektive byla to jejich idea u které si nemohli být jistí, zda bude fungovat. Ale pokud byl Grim skutečně syn smrti, pak jeho DNA pro ně byla jako zlatý poklad, který je mohl dovézt k většímu respektu u místních. Protože kdo by mohl být na světě mocnější než člověk, který by si dokázal poradit se zubatou? Stefan se tak musel usmívat, když spatřil v Simonově kanceláři na široké obrazovce notebooku rozčilenou tvář otce Alicie, který s želízky na rukách vykřikoval do všech stran, že se jedná jen o pomluvu. Stefan moc dobře věděl, že danou pravdu vypustil do světa pod zvláštní imunitou jeho děda. Erik mu celé svoje jednání odůvodnil tím, že ne všechno lze pustit ven, pokud na to není správná chvíle. A jelikož se Vegovi dopustili újmy na zdraví Simona, když na něj poslal svoje gorily při obléhání domu holek Dvořákových, měl pro vypuštění netopýrů, jak to sám Erik nazval, víc důvodů než jen ten morální. Stefan zavrtěl hlavou a zaklapl počítač. V poslední době trávil víc času v restauraci, když musel zastávat funkci svého bratra. Bylo to skoro pro něj již přirozené, ačkoliv většinu svého života strávil nad rýsovacím prknem, ve snaze vymyslet ta nejlepší vylepšení na auta. Svižně se postavil a upravil si košili. Před očima se mu tak zjevila krátká vzpomínka na jeho dědu, který zkritizoval jeho oděv, sotva ho spatřil.
Měl bys nosit oblek! Napomínal ho prudce, ale Stefan se mu jen smál. On nebyl ten co chodil stále v kvádru a bylo jedno, zda byl námezním dělníkem nebo Margisonem. Udělal několik dlouhých kroků do restaurace, kde se srazil u vchodu s Betty.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 002

"Šéfíku!" Ozval se její pronikavý hlas. Stefan se na ni usmál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 008

"Jen jsem vám chtěla říct, že jsem moc ráda, že se vám ani vašemu bráchovi nic nestalo! Byla by to velká škoda... ale jsou to hrozný šoky... Jeník z toho chudák nemůže spát, prý toho nešťastníka vidí pořád před sebou a lituje, že mu nepomohl," podotkla a podrbala se na hlavě.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 007

"Myslím, že teď není jediný, který toho lituje Betty..."
"A jak je na tom vůbec váš bratr?"
"Už lépe, ale nejraději by utekl z nemocnice. Myslím, že se brzy vrátí a zase mě dlouho neuvidíte," uchechtl se.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 013

"A nechcete tady s námi taky zůstat? Je s vámi sranda! Ne snad, že bych si nevážila vašeho bratra, ale vy... neměla bych vám to říkat, ale zvyšujete pracovní morálku u některých ženských tady," mrkla na něj. Stefan se zasmál.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 016

"Co mi to tady vykládáte?" Zazubil se.
"Mě se to teda netýká, protože mám svého Jeníka, který se sice občas chová jako idiot, ale znáte to... láska je slepá a nevyměnila bych ho za nic na světě... ale kdyby jste jen věděl jak o vás mluví holky, když se nedíváte. Tedy váš brácha je taky kus chlapa, ale na toho se žádná raději moc nedívá, protože neví jak by reagoval, ale vy... vy jste sluníčko..." Stefan se začal smát.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 014

"Vy chcete přidat, že ano?"
"Ne! Jako jo... peníze navíc by bodly, ale... říkám pravdu! Ať se klidně pod zem propadnou!"
"Dobře, díky za informace a uvidím, jak mi to vyjde abych s vámi byl častěji, ano? Můžete to říct mému fanklubu jestli vám to pomůže s pracovní morálkou," mrkl na ni se širokým úsměvem. V ten moment se ozvalo klapnutí dveří. Stefan se letmo otočil za zvukem a spatřil před sebou Elisu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 020

"Ahoj! Co tady děláš?" Oslovil ji prudce. Elisa sebou škubla.
"Přišla jsem vám dát tohle..." natáhla k němu paži. Stefan k ní vztáhl svoji dlaň, kam mu Elisa umístila drobný inhalátor.
"Tohle jste u mě kdysi nechal v kabinetu..." podotkla a stáhla svoji ruku zpět ke svému boku.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 027

"Páni, děkuju... tyhle věci běžně někde nechávám ležet a počkej! Copak to jsi zapomněla, že si tykáme?" Zvolal.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 034

"Nemám důvod si s vámi tykat. Neznáme se..."
"Ale oba nás spojuje stejný cíl..." pomalu se natáhl k ní blíž. Elisa prudce zamrkala, když ucítila vůni jeho kolínské.
"...svoboda," zašeptal s pevné blízkosti u její tváře. Elisa sebou škubla a udělala krok od něj.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 036

"Nech toho! To co mi nabízíš ty... to není svoboda... to je..."
"...spojenectví," doplnil ji.
"Já si spojenectví představuji jinak," podotkla pochybovačně.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 040

"Nesmíš to brát tak vážně, Lizzie. Nijak bych tě neomezoval, mohla by sis být s kým by tě jen napadlo. Nebránil bych ti a až by ses rozhodla se provdat za někoho koho by jsi skutečně chtěla, pak bych odešel, to ti slibuji."
"Pořád mluvíš o tom, jak mě necháš si dělat co budu chtít a že až se budu chtít rozvést... ale co ty? Copak ty se nebudeš chtít rozvést?"
"Nevím, nikdy jsem se nechtěl ženit, takže neuvažuji o nějaké další svatbě," mrkl na ni.
"Tak proč se chceš oženit?"
"Protože zoufalá situace si žádá zoufalé řešení. Moc dobře víš co mě k tomu vede... takže už jsi nad tím začala víc přemýšlet?"
"Ne, protože nemám nad čím, nejsem na prodej."
"Já taky ne, ale vím, že z toho budeme mít výhody oba a zvláště teď ty, když je tvůj strýc v chládku," mrkl na ni.
"Nemám k tomu co říct..."
"Myslím, že kdyby jsi mi víc věřila, pak bys mi měla rozhodně co říct. Nemáš toho chlapa ráda, protože tě nikdy ani on nebo snad zbytek rodiny nepřijal mezi sebe jak by měl a teď to bude jenom horší, proto si to pořádně promysli, protože moje nabídka stále trvá, Lizzie."
"Můj názor se jen tak nezmění, sbohem," zvolala a vykročila z restaurace.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 042

Stefan se sám pro sebe pousmál a zahleděl se na inhalátor ve své paži.
"Však uvidíme..."

Patricie mezitím posedávala v obýváku a její myšlenky se neustále stáčely k její sestře.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 043

Vnímala v sobě paniku, která drtila její tradiční klid a nutila ji vymýšlet plány B, jak zachránit Emilii z opuštěného města. Protože co když tam Tomas s Jamiem nakonec nejeli, co když jsou někde tady ve městě? Co když jela Emilie někam, kde je ani nemohla očekávat a nyní se tam potýká s nějakými blázny? Zoufale zavrtěla hlavou, nesměla na to myslet. Nechtěla si ani připouštět fakt, že se jí nedařilo zkontaktovat její sestru. Ale co když tam někde leží a potřebuje pomoct? Co bude dělat? Vložila si tvář do dlaní. Mysli! Mysli! Pobízela se, když zaslechla známý zvuk motoru skrz rozbité sklo. Prudce zvedla hlavu.
"Emilie..." vydechla a vyběhla.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 045

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 048

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 049

Emilie zůstala několik vteřin sedět v autě a snažila se upokojit. Nechtěla, aby na ni Patricie poznala, jak moc jí odloučení od Tomase trápilo. Tolik mu chtěla pomoci... tolik si přála stát se jeho terapeutkou a projít s ním všechny démony, které mu vězely v hlavě... jenže Tomas se rozhodl jinak. Odstřihl ji. Na jednu stranu ho chápala, ale na druhou... obávala se... měla strach, zda bude schopen přejít všechny věci co se mu přihodily bez odborné pomoci.
"Emilí!" Zaslechla zvenčí. Otočila se za zvukem a spatřila svoji sestru, která k ní běžela z domu. Zhluboka se nadechla a...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 050

...vystoupila z vozu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 051

"Emilí! Jsem tak šťastná, že jsi zpátky!" Zvolala a...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 055

...vrhla se jí do náruče.
"Měla jsem hrozný strach! Jak to dopadlo? Co Tomas? Našla jsi ho? Co Jamie?" Chrlila na ni otázky. Emilie se od ní odpojila.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 061

"Oba jsou ve Větrnově. Tomas se rozhodl, že... se se vším popere sám..." vydechla trhaně.
"A tebe to teď trápí," podotkla Patricie.
"Dělám si o něj jen starosti... doufám, že nebude bydlet v domě po rodičích a..."
"Neboj Emilí, jsem si jistá, že se o něj Alice postará... mluvila jsi s ní?"
"Ano, zavolala jsem jí cestou. Netušila, že se Jamie s Tomasem vydají do Větrnova, řekla že za nimi hned vyrazí... je pravda, že tady mají pořád hodně vyřizování kvůli soudu a dalším záležitostem ohledně Kádinkových... navíc Tomas nemá doklady... je to strašně složité... čeká ho ještě hodně dlouhá cesta..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 062

"Jsem si jistá, že to zvládne. Má Jamieho, Alici... a my ho půjdeme navštívit, kdy to jen bude možné!" Vyhrkla. Emilie zavrtěla hlavou.
"Tomas nás nechce vidět... respektive, mě nechce vidět..."
"Proč?"
"Myslím, že chce vymazat všechny svoje životy, které nepatřily k Tomasovi... takže teď bude jen s Jamiem a Alicí, protože ti patří do jeho původního světa... musíme to respektovat..."
"Ale..."
"Ne, Paty. Musíme teď vyčkat, dokud se nerozhodne jinak... musíme mu dát čas, ať už nám to láme srdce jak chce..." Patricie trhaně přikývla.
"Bude mi chybět..." oběma se zaleskly oči.
"Mě také... musíme ho nechat roztáhnout křídla, i když nás tíží jeho osud.. zvládneme to," zašeptala. A aniž by si toho všimli...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 066

...se u jejich domu objevil žlutý taxík. Obě sestry byly tak natolik zaměstnané vlastním rozhovorem, že nevěnovaly pozornost mladému muži, který vystoupil z vozu, přehodil si příruční tašku přes rameno a začal se k nim kulhavě blížit.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 067

"Holky!" Zavolal na ně. Obě se otočily za hlasem.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 069

"Simone? Proboha co tady děláš, vždyť jsi měl být ještě..." zbytek nestačila Patricie doříct, protože...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 070

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 073

...si ji Simon přitáhl k sobě.
"Už jsem se až dost válel v nemocnici. Cítím se dobře a chci být tady, chápeš?" Zašeptal do jejího ucha.
"Ale..." Simon ji nenechal domluvit a místo toho...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 076

...si ji k sobě přitiskl blíž.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 077

"Simone, ty jsi stejně blázínek..." pronesla tiše s rudými tvářemi.
"Chci být tady... je tady tolik práce a nechci vás nechat samotné," zašeptal a zahleděl se na Emilii, která stála osaměle za jejich zády. Pomalu se tak od sebe odpojili.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 080

"Taky tě rád vidím Emilie."
"A já tebe Simone. Ale jestli ti lékaři..." Simon mávl rukou aniž by si vyslechl všechno co chtěla povědět.
"Mastičkáři... umím se chovat k ortréze, není to poprvé co ji mám. Můžu posedávat a u toho obvolávat všechny instituce, aby se daly vaše okna do pořádku... už na dálku vidím, jak jsou rozbitá..."
"Simone, už jsem ti jednou řekla, že..."
"Ne, Paty... já to myslím vážně, a proto chci, aby jsi ty i tvoje sestra byla v bezpečí. Venku se potulují senzace chtiví novináři, kterým vaše rozbité obydlí přijde vhod... musíte teď dbát na svoje soukromí... navíc to vypadá, že budete muset vypovídat v případě Tomase..."
"My?" Vyhrkla Emilie.
"Ano, dlouhou dobu jste se staraly o Tomase... budou s vámi chtít mluvit, tím jsem si jistý... takže máme hodně práce," vydechl a natáhl svoji paži k Patriciině. Společně si propletly prsty. Emilie se na ně usmála.
"Všechno zvládneme jako vždycky," pokusila se je ujistit.
"Samozřejmě Emilí! My se nedáme!" Zvolala a zamávala se Simonovou paží ve vzduchu. Ten se jen tiše zasmál.
"Nikdo se nevzdá, půjdeme všichni dál jako schopní lidé, tím jsem si jistý."
"Jako schopní buldozeři," zasmála se Patricie. Simon zavrtěl hlavou.
"A pak už konečně budeme mít klid," vydechla tiše Emilie a zahleděla se kamsi za obzor. Jenže co pro ni nyní znamenal klid? Práce? Její rodina? Tomasovo štěstí? Patricie jí zaťukala na rameno, aby ji vzbudila ze snění.
"Co kdybychom si dnes udělali naše rodinné želé?" Emilie se na ni otočila.
"Máš na něj chuť?"
"Ano! A hlavně musíme oslavit, že jsme všichni zase pohromadě... až na Tomase a Petra, ale... nebudeme teď na to myslet... musíme se dívat dopředu..."
"Na budoucnost," odvětila Emilie, že jí bylo sotva slyšet a otřela si zbloudilou slzu, co jí vyklouzla z oka.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 086

Pomalu začala kráčet od Patricie se Simonem, kteří jí začali tiše následovat.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 087

Slunce se tak opřelo o střechu starého domu, který mnohé pamatoval. Budoucnost, pro každého z nich nyní znamenala něco úplně jiného. Byly to snad plané sny, touhy nebo nezištná touha po pomoci? Jedno bylo už nyní jasné. Nikdo z Písečné oázy už nemohl žít stejně a to samé platilo pro naše hrdiny a bylo jedno kde se zrovna nyní nacházeli. Jejich srdce nadále nepřestávala doufat, bez ohledu na vše... bez ohledu na to kolik ze sebe ztratil a nalezl Tomas... bez ohledu na Petra, který stále věřil ve svoje osvobození. Nikdo nepřestával doufat v to, že slunce zase vysvitne dost vysoko na to, aby svými hřejivými paprsky objal celý svět a nikdo nemusel již trpět.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak a tohle je vlastně závěr příběhu Červenám se děkuji, že jste se mnou vydrželi tak dlouho (skoro dva roky Úsměv ), i když se příběh občas táhl jako žvýkačka Červenám se moc si vážím každého komentáře, který mě jen vždy přiměl pokračovat dál Láska na příště mám pro vás připravené zajímavosti a překvapení, které neznáte a také hlavní otázku a to... co by mělo přijít po tomhle příběhu? Úsměv Pokusím se to dodat, co nejdříve Úsměv
Návrat nahoru Goto down
https://lucilla-sims.tumblr.com/
Janika31
Simík designér
Simík designér
Janika31


Poèet pøíspìvkù : 1451
Join date : 06. 02. 18
Age : 32

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty18/03/20, 11:22 pm

Láska Láska Nádhera. Jen tiše žasnu a je mi tak podivně smutno a uvnitř cítím prázdnotu, jako bych řekla sbohem velmi blízké osobě.Plačící


Byl to nádherný příběh. Pro Tebe Láska

Moc Ti děkuji za tak krásné zpracování, každý díl byl něčím výjimečný. Láska Emočně nabité ať už radostně, nebo naopak. Tahle krása mi bude neskutečně chybět a proto doufám, že bude pokračování, protože za sebe můžu říct, že bych chtěla moc vidět další osudy, zápletky. Chtěla bych se dočkat svatby Paty a Simona, spravedlivého trestu pro Kádinkovi, očištění Petra, uzdravení Tomase,... zkrátka je toho tak moc, co by se člověk ještě rád dozvěděl. Hlasuju rukama i nohama pro POKRAČOVÁNÍ!

Ještě jednou děkuju! Jsi úžasná! Pro Tebe Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila


Poèet pøíspìvkù : 2814
Join date : 10. 11. 17
Age : 56
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty19/03/20, 12:33 pm

Čtu si to tu tajně v práci, a troufnu si dnes klidně i přidat komentář - moc krásných chvil jsi svým příběhem přinesla nejen mně, ale určitě i ostatním. Pro Tebe Tento díl je vlastně takovým "koncem bez konce", myslím, že si určitě zaslouží pokračování *THUMBS UP* Máš nesporný spisovatelský talent - smysl pro romantické i dramatické momenty, zápletky a nečekaná rozuzlení, škoda toho nadání nevyužít Láska
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Simí pisálek
Simí pisálek
Lucisab


Poèet pøíspìvkù : 2377
Join date : 11. 12. 17
Age : 28

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty21/03/20, 11:36 pm

Hrozně moc vám děkuji za tak milá slova holky Pro Tebe budu se opakovat, ale opravdu si toho vážím Pro Tebe

Každopádně máme tady ještě nějaké věci na dořešení a k tomu epilog, který pro vás možná až tak překvapivý nebude Červenám se


108.část - Epilog

Nejprve bylo ticho... skoro se zdálo jako kdyby nikdo už na světě nebyl... jako kdyby již jedinými živými bytostmi byly drobné rostlinky ukryté v květináčích. V ten moment se ozval hvízdot, který svým podivným způsobem začal narušovat vzniklý klid.

K drobným květinám tak vztáhl dlaň neuvěřitelně vysoký muž.
"Ještě není váš čas," zašeptal jim hlubokým hlasem a začal sypat malá semínka do květináčů naplněných hlínou.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 002

"Zlato!" Narušil dané ticho další hlas. Muž sebou škubl a zvedl hlavu.
"Ano?" Zavolal na ni nazpátek.
"Někdo klepe, ale nemohu teď odejít... podíváš se prosím, kdo přišel?"
"Jistě! Hned jdu!" Odvětil pevným hlasem, zlehka odložil sáček se semínky na podlahu a vykročil do chodby.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 004

Skrz okno dveří, tak mohl spatřit svého souseda.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 005

Pomalu otevřel dveře.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 010

"Ahoj Bobe..." pozdravil ho.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 009

"Nazdárek Felixi! Promiň, že ruším, ale moje žena vám posílá buchty... nedala by mi pokoj kdybych vám je nedonesl," zamumlal a vložil mu do rukou krabičku přikrytou papírovou utěrkou.
"Ehm děkuji..." vydechl a zahleděl se mu do očí. V ten moment to pocítil... podivný chlad, který začal prostupovat jeho tělem.
Dívej se na něj... zaslechl ve své hlavě mrtvolný hlas. Otřásl se a sklopil zrak.
"To ne..." zašeptal a zhluboka se nadechl.
"Já vím, že vám moje stará pořád něco posílá, ale je to od ní vlastně jen taková drobnost... chtěla tím poděkovat Claire za ten sváteční recept... díky tomu jsme byli za hvězdy! Kluk si přivedl tu svoji novou a to víš... byla samá cetka... měšťanka... vůbec nevím jestli to s ní má budoucnost... ale kluk je asi spokojenej... odhaduju, že je dobrá v posteli," uchechtl se a zaměřil se na Felixe před sebou.
"Posloucháš mě vůbec? Seš v pohodě?" Zeptal se ho trhaně. Felix se znova nadechl a zvedl k němu oči. Škubl sebou když ho spatřil. Jeho otec... s posvátnou úctou sledoval postavu v kápi, která se neslyšeně přiblížila k jeho dobráckému sousedovi a zaklepala mu na rameno kostnatým prstem. Felix zavrtěl hlavou, ale bytost v kápi přikývla.
"Hej Felixi! Je ti blbě?" Zamával mu před očima Bob.
"Co máš dneska v plánu, Bobe?" Zeptal se ho mimo kontext prudce. Bob zamrkal.
"Tady s Rodem... kde je ten zatracenej kluk... RODE!" Zakřičel na muže v autě.
"Co je strejdo?!"
"Polez ven! Chci ti představit svýho souseda!"
"A k čemu?!"
"Neremcej a mazej sem!" Muž v autě zavrtěl hlavou, ale nakonec se vysoukal z vozu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 016

"Ehm... já jsem Rod..." podal paži Felixovi a se zvláštním zaujetím pozoroval jeho obličej. Felixovi přejel mráz po zádech a odvrátil od něj zrak, byl nerad když si ho někdo příliš dlouho prohlížel.
"Tady Rod dělá do počítačů a je v tom fakt dobrej... jako dělá mi ten kluk jen samou radost, ale byl bych rád kdyby se taky trochu věnoval našemu hřebčínu... a proto mě dnes veze na burzu... jdeme se podívat na nádhernýho hřebce s delším rodokmenem než máme my všichni dohromady! Bude to výhra! Cítím to v kostech!"
"Strejdo, myslím že bychom už měli jít..." zašeptal.
"Nebuď lama! Fajn, jdi si sednout a já za chvíli přijdu," mávl nad ním rukou. Rod si vzdychl, usmál se na Felixe a pomalu se vydal zpět do auta.
"Bobe... a nechtěl bys tu burzu nechat na jindy? Dneska přijdou na návštěvu moje rodiče a jistě tebe i tvoje ženu rádi uvidí..."
"Kluku, to zní zatraceně dobře! Ale problém je, že burza je dnes a ne jiný den... navíc by mi určitě někdo vyfoukl toho koně! Víš jak je v poslední době těžký sehnat kvalitního plemennýho hřebce?"
"A opravdu to tak spěchá? Máš stáj plnou koní..."
"Hele o co se tady snažíš? Snad na něj nemáš taky zálusk!" Felix zavrtěl hlavou.
"Ty víš že mám ambice někde úplně jinde..."
"Já vím... ty tvoje růže jsou fakt božský... moje stará by vraždila za jedinou jejich sazenici! Nevím jak jsi to dokázal, že jsou schopný vydržet i kratší mrazy v květu!"
"A nechtěl bys opravdu raději dnes být tady s námi? Může tady být i Rod a pro tvoji ženu dojedu v tom nevidím problém..."
"Jestli to říkáš kvůli těm buchtám... neblázni kluku, nechci od tebe žádný revanž," mrkl na něj.
"Ale..." Bob ho přerušil.
"Už budu muset jít nebo bude Rod štěkat. Někdy si připadám jako jeho syn," pokrčil rameny se širokým úsměvem.
"Počkej!" Bob sebou škubl.
"Počkej tady chvilku..." vyhrkl a zmizel v domě. Bob se rozhlédl, zdálo se mu to nebo mu někdo stál za zády? Za několik krátkých okamžiků se vrátil Felix s drobným květináčem v paži. Bob užasle otevřel ústa a s neskrývaným obdivem sledoval drobné modré růže.
"Jsou fakt nádherný, Felixi!" Felix zavrtěl hlavu a natáhl k němu ruku s květináčem.
"Vezmi si je." Bob na něj vykulil oči.
"Cože?" Vyhrkl.
"Ano, vezmi si je. Dej je svojí ženě, věřím jejímu pěstitelskému duchu, to jí vyřiď prosím. Jsem si jistý, že pod jejíma rukama tahle rostlina vyroste do patřičných rozměrů."
"Počkej to já... já nemohu... tvoje pověstný růže... nikdo je nemá... jenom se o nich mluví... a..."
"Tak si je vezmi... ale mysli na to, že jejich výjimečnost spočívá v dlaních, které o ně pečují, proto poraď svojí ženě ať je nikde nerozšiřuje, ano?"
"Ale... ale... to přeci... to je... hrozně velkej dar... Felixi, to já nemohu!" Koktal.
"Tvoje žena je potřebuje, dones jí je ještě dnes než půjdeš na tu burzu, ano? Slib mi to," vydechl naléhavě. Bob natáhl ke kvetoucí rostlině paže a opatrně si od něj převzal květináč.
"Nevím co říct... stará se zblázní a já z ní... ale... co já ti donesu... za tohle... to bych ti pomalu mohl darovat koně... jen škoda, že před tebou veškerá zvěřina bere nohy na ramena... stará říká, že máš blbou karmu," zamumlal. Nebo spíš smrt v zádech... nebo snad v krvi? Napadlo Felixe.
"Je to karma," pronesl po chvíli.
"No nic... už musím jít, ale... děkuju ti... fakt, nevím co říct... až přijdu příště, něco ti donesu!"
"To nemusíš příteli. Cením si tebe i tvojí ženy jako sousedů, lepší jsem mít nemohl. Děkuji ti za všechno Bobe, opravdu... dobří lidé jsou vzácnost, proto mě těší, že jsem vás mohl potkat." Bob zavrtěl hlavou.
"Neplácej nesmysly... mám pocit jako kdyby ses se mnou loučil! Ale my dva se ještě uvidíme!"
"Já vím, za nějakou dobu..."
"Jasná páka! Ale jen aby bylo jasno... ty seš taky hodnej kluk a je jedno jestli máš na čele deset očí, to tady vědí všichni... doufám, že už nemáš mindrák ze svýho obličeje... že ne?" Felix zavrtěl hlavou.
"To je dobře! Jen si vezmi jakou krásnou ženskou máš doma! Tak si to zapiš za uši! Zatím se měj, uvidíme se zítra... ale za tyhle růže si budu muset vzít náklaďák až se stará složí blahem a bude vám chtít darovat celý barák... zatím, jo?"
"Sbohem Bobe," vydechl těžce. Bob ho poplácal po zádech, než vykročil k autu. Krátce mu zamával, než zmizel v jeho nitru. Vozidlo pak několikrát poskočilo po silnici, než zmizelo v oblaku prachu. Felix sklonil hlavu k zemi. Zase se to dělo... bylo jedno jak daleko od všeho byl... nikdy od toho nemohl utéct... nikdy se nedokázal osvobodit od toho čím byl. Mohl před tím jen chránit ty které miloval... způsobem, který mu byl cizí. Se skloněnou hlavou vstoupil zpět do domu a zaposlouchal se do dětského pláče.
"Aničko, už běžím jenom si umyji ruce!" Slyšel hlas své ženy.
"Já se o to postarám!" Zavolal a natáhl svoje dlouhé nohy, aby byl v kuchyni co nejdříve.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 025

"Co to má být maličká? Co tě trápí?" Oslovil svoji dceru.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 026

Drobné děvčátko se na něj zahledělo jeho očima... stejně hnědými duhovkami jako měl on sám.
"Pojď k tátovi..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 027

"Myslím, že to jsou zuby... Kamilka je zatím v klidu, ale Anička je pořádně mrzutá..." Felix potěžkal svoji dceru a přiblížil si její zadeček k nosu.
"Já myslím, že je to něco jiného..." zazubil se.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 029

"...že ty jsi nám vyrobila voňavý poklad?" Zeptal se něžně svojí dcery.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 032

"Aghh," odpověděla mu. Felix se zasmál a pohodlně si umístil miminko do náruče.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 033

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 035

"Hned jsem u vás jenom tady dopatlám..." Felix ji přerušil.
"To nic, já ji přebalím... že maličká? Spolu to zvládneme," mrkl na ni. Pomalým krokem si jí tak donesl do obývacího pokoje, kde ji na gauči vyměnil plenu, hned poté usínající holčičku uložil do postýlky.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 036

"Jen spinkej moje maličká," šeptal a vtiskl jí na čelo polibek. Až pak jeho uši zaznamenaly rádio, ze kterého se do před chvíle linuly příjemné melodie.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 037

V Podivíně došlo k největšímu nedorozumění, které nemá obdoby. Grim Ambrosis Thanasie zvaný ďábelské dítě byl uznán mrtvým poté co krevní testy potvrdily, že Nervózní Jedinec o kterém se celý svět domníval, že se jedná o něj, změnil v Tomase Parkera, vnuka uznávaného klavíristy Michaela Parkera. Ozýval se z rádia příjemný hlas. Celá záležitost se ještě bude projednávat, ale známým vědcům nyní hrozí doživotní vězení za týrání a pokus o psychickou proměnu Tomase Parkera na Grima. Je to odporná záležitost. Pronesl jiný hlas. Musíme se teď pokusit všechno mladému Parkerovi vynahradit, je to neomluvitelné nedorozumění... počkej on je ten mikrofon ještě zapnutý? Vypni to! Zakřičel jiný hlas. Omluvte nás a poslechněte si příjemnou skladbu od Michaela Parkera na počest mladého Tomase Parkera. Vydechl klidně ženský hlas. V ten moment se z rádia začala linout krásná klavírní melodie.

(mohla by to být tato: https://www.youtube.com/watch?v=XIev6NlsheQ)

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 038

Takže byl mrtvý... po tolika letech. Felix se těžce nadechl a otřel si zbloudilou slzu. Nyní už byl opravdu mrtvý. Grim Ambrosis Thanasie... tohle jméno stále nosil v srdci, ačkoliv mu přineslo jen smůlu a bolest. On byl Grimem... on nesl jeho břímě i nadání spojené se zvláštní DNA. On byl ten mutant... ten démon... ďábelské dítě. Zavrtěl hlavou. Opravdu byl tak děsivý? Opravdu měli ostatní důvod ho tak moc nenávidět? Před očima se mu zjevila vzpomínka... tmavá dodávka... ti lidé se ho snažili dopravit do jeho nového domova, ale neměli štěstí. Už v autě jim řekl, že ho jeho otec nedá a měl pravdu. Postava v kápi se zjevila dřív než ji Grim očekával. Jeho zvláštní otec ho zachránil před věčným utrpením a uvrhl ho do bezpečí pro něj samotného. Grim si moc z nehody nepamatoval... snad jen svého skutečného otce... skřípot brzd a pak jen klid... podivný klid... když později znova otevřel oči, ležel uprostřed polí... sám opuštěný. Nejdříve si myslel, že je mrtvý, zvláště když mu jeho otec poprvé dovolil ho spatřit, ale nebylo to tak. Byl mírně potlučený, ale dokázal chodit. Jeho nohy ho tak donesly k osamělé farmě, kde na zápraží plakala žena ve středním věku. Když ji spatřil okamžitě pocítil její ztrátu... někdo jí zemřel... někdo... pak díky její bolesti spatřil malého chlapce v jeho věku, který mlčky seděl u ní. Byl průsvitný a bez vlasů. Natahoval k ní ruku, ale nemohl se jí dotknout. V ten moment se chlapec otočil na něj a ukázal na něj prstem. Grim mu nerozuměl, nebylo to poprvé kdy viděl ducha, ale tenhle se mu snažil něco nesrozumitelně sdělit. Kulhavě zamířil blíže, když se mu udělalo zle a klesl k zemi. Když poté znova otevřel oči, hleděli na něj dva lidé ve středním věku, oba na něj dívali s bolestí rodičů, kteří ztratili jediné dítě. Grim zalapal po dechu a v ten moment zapomněl kým byl.
"Kdo jsi?" Zeptal se ho tenkrát starší muž. Grim pokrčil rameny. Najednou si nebyl jistý.
"Kde máš rodiče?" Zeptala se ho žena. Grim znova pokrčil rameny.

Čas se sešel s časem, když se starší pár rozhodl si zvláštního chlapce ponechat a vydávat ho za svého mrtvého Felixe. Bylo to špatně? Možná... ale jejich srdce se tím začala uzdravovat a Grim tak získal skutečně milující rodiče, kteří ho chránili a milovali i přes jeho pokřivený obličej, o kterém všem pověděli, že za něj mohla jeho krutá nemoc, kterou překonal. Později když Grim poprvé spatřil někoho kdo má zemřít, jeho myšlenky se vrátily a on si vzpomněl... nedokázal od nich odejít a vzít jim jejich radost... rozhodl se žít život někoho jiného, aby tím chránil nejen sebe ale i je. Proměnil se v Felixe... syna farmářů, naučil se pracovat na poli, začal chodit do školy a děti si ho přes počáteční ostýchavost, protože Felixovi nebyl podobný ani omylem, zamilovaly. Grim tak získal kamarády, v poklidu nastoupil na střední školu, kde poznal svoji manželku Claire. Žil svůj vysnění život po boku ženy a dvou novorozených dcer. Měl by teď snad všechno zahodit a znova se stát Grimem? Zavrtěl hlavou. Už jen kvůli nim nemohl. Jeho rodiče z něj udělali Felixe a on jím byl šťastný. Žil sice život někoho jiného, ale zároveň byl tím nejšťastnějším mužem na světě. Možná byl sobcem... zvláště vůči Tomasovi, ale co mohl dělat? Kdyby řekl, že je Grim jistě by ho město lynčovalo a jeho rodina... rodina, kterou miloval by tím utrpěla nejvíce. Proto každou noc prosil svého otce, aby toho muže, který stál na jeho místě zachránil, aby do jeho života přivedl někoho, kdo mu pomůže. Jenže jeho stvořitel byl jen postavou v kápi, bez emocí ho tak vždy sledoval ze své dálky a Grim tak nikdy nevěděl, zda ho vidí nebo snad slyší... nebo zda ho má snad vůbec rád. Odhodlaně ho tak pokaždé kdy ho spatřil prosil a nyní... nyní byl Tomas konečně volný a jeho skutečná identita byla mrtvá... nadobro. Grim měl pocit jako kdyby zemřel doopravdy. Chytil se za hrudník a vzpomněl si na svoji matku. Přál si aby jí mohl spatřit, ale věděl, že nemůže... byl si ale zcela jistý, že bude vědět, že není mrtvý. Ona byla jediná, která dokázala skutečně komunikovat s jeho otcem... musela to vědět. Zhluboka se nadechl.
"Felixi!" Ozval se za ním milý hlas. Grim sebou škubl a otřel si zbloudilou slzu.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 039

"Copak je s tebou?" Vydechla starostlivě. Pokusil se o úsměv.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 040

"To nic... vůbec nic..."
"Dojala tě ta krásná melodie? Slyšela jsem to o Tomasovi Parkerovi... je to fakt hrozné, je mi ho líto. Doufám, že bude v pořádku a ty hyeny dostanou co si zaslouží..." Grim přikývl.
"To bych si také přál," vydechl svým příliš hlubokým hlasem.
"Jistě se tak stane... ale proč jsi tak smutný?"
"To nic Claire jen si říkám jaké mám štěstí... nekonečné štěstí, že vás mám..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 056

"Co mi to povídáš? To my máme štěstí, že máme tebe. Jsi úžasný člověk Felixi..."

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 055

"To ty jsi úžasná žena, Claire. Milovala jsi mě, i když jsem byl zvláštní... až moc vysoký a pro někoho děsivý... i když mě tvůj pes nesnášel... i když můj obličej připomíná rozšlápnutou plechovku... i když..." Claire ho přerušila.
"Dost, pro mě jsi byl a vždy budeš dokonalý. Miluji tě, slyšíš mě? Všechno bude dobré. Dnes přijdou tvoji rodiče a pozvala jsem i svoji sestru s Adamem a dětmi, nevadí ti to?"
"Samozřejmě, že ne. Rád Emilii s Adamem a dětmi uvidím, doufám, že se tentokráte nechá Adam přemluvit na jednu partičku šachů," zasmál se.
"Myslím, že bude chtít utéct z toho ruchu, takže určitě," mrkla na něj. Grim přikývl a natáhl k její tváři paži.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 058

"Miluji tě, vždy to tak bylo... od první chvíle, kdy jsem byl zvláštní kluk s divným sestřihem... jsi moje štěstí i domov..."
"Ty pro mě také," vydechla. Grim jí věnoval úsměv, než si ji přitáhl blíže do náruče.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 060

V ten den tak někdo zemřel pro to, aby někdo jiný mohl žít. Felix tak nahradil Grima a Nervózního nahradil Tomas... všechno tak mohlo začít plynout jemněji a pro všechny zúčastněné snad i přímou cestou ke světlejším zítřkům...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A tímhle dílkem už všechno skutečně končí, i když tohle byl jen takový dodatek, který jste všichni možná stejně očekávali. Znova bych chtěla jen říct, že si vážím toho, že jste se mnou vydrželi až do úplného konce skoro celé dva roky. Tenhle příběh tak skutečně vzkvétal jen díky vám, protože mě vždy těšilo a vždy bude těšit pro vás psát Pro Tebe takže ještě jednou děkuji Pro Tebe ale teď ke slíbeným zajímavostem Mrkající (ke kterým jsem si dovolila udělat nějaké ty bannery, abych nějak využila tu horu nepoužitých fotek co se mi válí v pc Červenám se )

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 B001a

- v původní sestavě měly holky prohozená, resp. jiná jména, což jsem si uvědomila až když jsem je nedávno potkala ve městě  Červenám se takže Emilie se ve skutečnosti měla jmenovat Claire a Patricie byla Emilií  Červenám se
- měla jsem dvě verze konců (obě byly bez Jamieho, protože ten byl tak trochu čára přes rozpočet) v jedné z nich to byla právě Emilie, která odjela s Tomasem do Větrnova, kde s ním měla prožít jeho první setkání s jeho domovem, což mělo být hodně emotivní, zvláště když by Tomas spatřil svoje staré hračky... následně měli oba skončit na pláži, kde v jedné verzi mělo dojít k polibku mezi ním a Emilií (což mi potom přišlo hodně nereálné vzhledem k jeho stavu) v druhé verzi se měli rozloučit podobně jako to bylo teď akorát, že by Tomas odešel s Alicí a Emilie by zůstala na pláži sama...

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 C001a

- když jsem dávala dohromady simíky, kteří měli být součástí příběhu, chtěla jsem aby to bylo takové ikonické, i když jen pro mě protože znám všechny ty řeči kolem  Chichichi tohle sice už znáte... a to, že Alicia je proto jediný stažený simík v příběhu a to kvůli pomyslenému odkazu k původní sestavě, dále jsem chtěla, aby holky si byly co možná nejvíce podobné, proto jsem je vytvořila dvakrát  Chichichi ale jejich druhá verze se mi vůbec nezamlouvala proto vznikla třetí, kterou už znáte  Mrkající dále je tu ještě Simon, který je můj první vytvořený simík v bodyshopu... ten měl roli prakticky jasnou, ale vůbec jsem netušila kam ho mám umístit, protože jsem ho tenkrát stylizovala jako motorkáře v koženkové bundě  Chichichi nakonec jsem mu tak vytvořila úplně jiný styl a udělala jsem z něj byznysmana (někdy vám sem jeho původní vzhled musím dát abyste se mohli zasmát z čeho náš konzervativní Simon vznikl  Chichichi )
- jinak co už jsem také říkala, v příběhu byla původně celá linka se vzteklým Andym, který měl Patricii a Simovi řádně zatápět, nakonec jsem to celá vystřihla, abychom se k hlavnímu hrdinovi, kterým byl vždy Tomas někdy dostali  Aha takže Andy prostě zmizel a zjevil se jen tehdy, kdy jsem ho potřebovala, doufám, že mi to odpustíte  Červenám se
- v původní verzi byl Simonem Adam Samotář, který je předvytvořený simík z Podivína  Úsměv pro porovnání je tady odkaz  Mrkající https://sims.fandom.com/wiki/Ajay_Loner

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 D001a

- v jedné z verzí měl Simona nahradit Stefan, což se především odkazuje k prvnímu Patriciinu snu. Takže ano, kdysi dávno jsem (úplně na začátku) přemýšlela, že by Simon zemřel... (měl se v podstatě obětovat, když by chránil Patricii při odhalení Nervózního) ale už když jsem Patricii nechala ten sen, už tehdy jsem věděla, že mi prostě umřít nemůže  Červenám se
- jinak někdo by mohl třeba říct, že se příběh jmenuje po Nervózním Jedinci, který tam vlastně nebyl... ale v mém příběhu se syn Olívie nikdy nestal Nervózním Jedincem, tím se skutečně stal jen Tomas, který tuhle přezdívku získal u Kádinkových, takže název plně odpovídá  Úsměv

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 E001c

A co by tedy mělo být dál? Podle toho jak jste se zatím vyjádřily jste pro abych v příběhu pokračovala  Úsměv (s čímž jste mě popravdě potěšily, protože už mám jako vždy vymyšlenou horu věcí  Chichichi  Píšu ) ale aby to bylo spravedlivé a splnila jsem vám co jsem vám kdysi slíbila... stejně vám sem vypíšu co bych mohla psát dál  Mrkající

Jako první je samozřejmě pokračování tohoto příběhu  Úsměv a co by vás v něm mělo čekat?
- nějaké nové postavy, o kterých jste slyšeli, ale nikdy jste je neviděli... a možná se pro Emilii objeví nějaká láska  Mrkající
- minimálně jedna svatba (ale podle mých propočtů určitě víc  Mrkající )
- dozvíte se více o Tomasovi a jeho válčení v životě
- budete vědět jestli Simon zachrání svoji restauraci
- určitě ještě uvidíte Andyho a kdo ví... třeba se zastaví i Grim  Mrkající

Jako druhé jsem měla na plánu svoji rodokmenovou rodinku, která je praštěná neuvěřitelným způsobem  Chichichi v ní o zvraty nouze rozhodně není, protože v jejich případě šťastní až navěky znamená vždy něco jiného  Aha (miluju ty jejich rodinné vazby  Chichichi )

Jako třetí jsem vybrala nějakou výzvu z TS4  Úsměv
- buď tzv. Rags to riches čili z chudého bohatým, kdy by simík musel bez možnosti pracovat vybudovat svoje konto doslova od nuly a žil by jako skutečný bezdomovec a živil by se sběrem plodin z okolí a vykopáváním pokladů
- dále pak 100 baby challenge, kde jde o to mít 100 dětí pokaždé s jiným otcem  Aha to by byla výzva rozhodně bez příběhu, protože netuším jak bych omluvila siminku, která by měla třeba 30 dětí s pokaždé jiným otcem  Aha

Jako čtvrté mě pak ještě napadla moje první generace z bunkru akorát bez bunkru  Aha dlouho jsem totiž přemýšlela jakým způsobem by se naše čtveřice našla, pokud vůbec... a tak mě něco malého napadlo, ale nevím...  Aha pravděpodobně by to bylo v TS4, aby to bylo trochu jiné...  Mrkající
Návrat nahoru Goto down
https://lucilla-sims.tumblr.com/
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila


Poèet pøíspìvkù : 2814
Join date : 10. 11. 17
Age : 56
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty22/03/20, 02:23 pm

Jak už jsem psala výše, pokračuj, prosím, v psaní, ať už si vybereš příběh jakýkoliv. Pro Tebe Vždy to bude zárukou, že nás vytrhneš z každodenních starostí *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simík designér
Simík designér
Janika31


Poèet pøíspìvkù : 1451
Join date : 06. 02. 18
Age : 32

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty23/03/20, 08:54 am

Děkuji za tak krásné shrnutí ohledně Grima. Láska Jsem moc ráda, že přežil, ale malinko jsem to tušila. Jeho otec by ho jen tak nenechal, pokud by nenastal jeho čas. Úsměv
Jsem moc šťastná, že má tak krásný život, který si zaslouží. Musím uznat, že mi trochu vrtá hlavou, jestli jeho dcerky, dostaly dar, jako on. Andílek


Jinak krásné bannery a zajímavé fakty o našich postavách Vysmátý Musím říct, že Simona, jako motorkáře bych chtěla vidět. Vysmátý Červenám se

A já osobně jsem pro pokračování tohoto úžasného příběhu, protože si snad už svůj život bez něj nedokážu představit Chichichi Červenám se , ale klidně můžeš napsat vše Vysmátý , ale věřím, že by to bylo asi hodně náročné. Andílek

Moc se těším na další tvé psaní Láska Pro Tebe
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Lucisab
Simí pisálek
Simí pisálek
Lucisab


Poèet pøíspìvkù : 2377
Join date : 11. 12. 17
Age : 28

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty23/03/20, 10:51 pm

Moc děkuji holky za tak krásná slova Láska Láska jsem ráda, že vám moje povídání dává možnost zapomínat na každodenní starosti, to je něco co mě opravdu moc těší Pro Tebe

Jinak Jani, k tvé otázce ohledně Grima a jeho holčiček... no to je hodně velká otázka, možná na ni někdy přijde odpověď Mrkající zatím jsou malé, ale pokud by to byla pravda... myslím, že by byl zase v Podivíně pořádný rozruch Zmatený Zmatený jinak při tom jaká jsem hned ze všeho nadšená bych klidně rozepsala vše, ale to bych si pak připadala jak žonglér v cirkuse Vysmátý Zmatený a určitě bych pak nic pořádně nedokončila, už takhle mi dva příběhy přijdou jen tak tak Chichichi takže se musím krotit nejen kvůli pravidlům fóra, ale i kvůli své hlavě a času Vysmátý a Simon jako motorkář se už připravuje Pššt jen mu musím sehnat pořádnou motorku, aby to mělo správné grády Chichichi Pššt

Ještě jsem se chtěla zeptat Ludmily jako adminky... když začnu psát další pokračování, mám si kvůli tomu zakládat nové vlákno pro příběh nebo to mohu přidat sem, když se vlastně jedná o pokračování ke stejnému příběhu akorát s maličko jiným názvem? Červenám se vím, že se ptám asi na pořádnou blbinu, ale raději se zeptám, než šlápnout vedle Červenám se
Návrat nahoru Goto down
https://lucilla-sims.tumblr.com/
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila


Poèet pøíspìvkù : 2814
Join date : 10. 11. 17
Age : 56
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty24/03/20, 08:29 pm

Ne, v žádném případě to není blbý dotaz, Lucisab Úsměv Já bych nejspíš založila nové vlákno s podobným názvem (třeba Ze života Nervózního jedince II nebo pokračování 2), protože tento příběh vlatně skončil, tak aby se to někomu nepletlo Aha
Návrat nahoru Goto down
Lucisab
Simí pisálek
Simí pisálek
Lucisab


Poèet pøíspìvkù : 2377
Join date : 11. 12. 17
Age : 28

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty24/03/20, 09:21 pm

Dobře Ludmi, budu se tím řídit Úsměv
Návrat nahoru Goto down
https://lucilla-sims.tumblr.com/
Havranice
Simpařan
Simpařan
Havranice


Poèet pøíspìvkù : 288
Join date : 23. 06. 19

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty28/03/20, 11:34 am

páni.. ten konec i epilog se moc povedl, stejně jako celý příběh. Nervózní byl jeden z mých nejoblíbenějších simíků ve dvojkách a hrozně mě bavilo číst, jak jsi s ním naložila. jen mi bylo celou dobu divné, proč si není podobný a ejhle.. nakonec to do sebe všechno tak pěkně zapadlo a to se mi moc líbí. máš úžasnou fantazii a smysl pro psaní, určitě piš dál *THUMBS UP*
Návrat nahoru Goto down
Hellohello
Simí pisálek
Simí pisálek
Hellohello


Poèet pøíspìvkù : 2707
Join date : 21. 11. 17
Location : Ostrava

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty29/03/20, 05:00 am

Tak jsem si nemohla nevšimnout, že tento příběh končí.. bohužel jsem v poslední době nestíhala číst nové díly, ale postupně čtu zmeškané kapitoly a i když ještě nevím, jaký bude závěr, chtěla jsem ti moc poděkovat za tak nádherný příběh Láska krásně se čte a určitě se k němu i v budoucnu vrátím a přečtu si ho celý znovu od začátku. Strašně jsem si ty postavy oblíbila a jestli se rozhodneš psát pokračování (už jenom pouhá zmínka pokračování mi udělala velikánskou radost), stoprocentně (a moc ráda) budu číst i to. Od tebe každý příběh, každá fotka, každý dům stojí za to! Láska Pro Tebe *THUMBS UP* máš talent!
Návrat nahoru Goto down
http://www.modthesims.info/member.php?u=1113201
Lucisab
Simí pisálek
Simí pisálek
Lucisab


Poèet pøíspìvkù : 2377
Join date : 11. 12. 17
Age : 28

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty29/03/20, 06:28 pm

Holky, já opravdu nevím co říct Červenám se Červenám se moc děkuji za tak krásná slova, to si ani nezasloužím Červenám se moc mě těší, že jste se s mými postavami tak sžili, to je něco z čeho mám opravdu velkou radost Pro Tebe děkuji Vám všem za Vaši podporu, toho si nesmírně vážím Pro Tebe ještě jednou moc děkuji Pro Tebe

Jinak mohu říct, že se příběh brzy vrátí Úsměv už dolaďuji poslední detaily, ale odhaduji, že snad v průběhu příštího týdne by se mohl vrátit Úsměv držte palce ať mi všechno vyjde tak jak má Zmatený
Návrat nahoru Goto down
https://lucilla-sims.tumblr.com/
Lucisab
Simí pisálek
Simí pisálek
Lucisab


Poèet pøíspìvkù : 2377
Join date : 11. 12. 17
Age : 28

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty03/04/20, 09:04 pm

Tak mohu vám všem nahlásit, že dnes jsem konečně dala dohromady pokračování toho příběhu Jupííí najdete ho tady Úsměv
Návrat nahoru Goto down
https://lucilla-sims.tumblr.com/
Lucisab
Simí pisálek
Simí pisálek
Lucisab


Poèet pøíspìvkù : 2377
Join date : 11. 12. 17
Age : 28

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty10/04/20, 06:53 pm

Jak jsem tady kdysi slibovala, konečně jsem vám nafotila originální podobu Simona Vysmátý využila jsem k tomu soutěž s malým obchůdkem tady na fóru Úsměv nakonec jsem ho nenafotila na motorce, tak mi to doufám odpustíte.

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 A001

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 A002

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 A003

Která jeho podoba se vám zamlouvá víc? Úsměv
Návrat nahoru Goto down
https://lucilla-sims.tumblr.com/
Ludmila
Admin
Admin
Ludmila


Poèet pøíspìvkù : 2814
Join date : 10. 11. 17
Age : 56
Location : poblíž Olomouce

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty10/04/20, 06:58 pm

Tak mně se líbí obě podoby, ale ta z obchůdku přece jen trošku víc Mrkající
Návrat nahoru Goto down
Janika31
Simík designér
Simík designér
Janika31


Poèet pøíspìvkù : 1451
Join date : 06. 02. 18
Age : 32

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty18/04/20, 08:36 am

Oba dva to jsou fešáci, ale nějak jsem si zvykla už na našeho Simona a vidím v něm větší sympatie Červenám se takže za mě Simon z Nervózního Červenám se .

Ale jak říkám,oba dva jsou to hezouni Láska
Návrat nahoru Goto down
http://janika31.tumblr.com/
Fidgety
Admin
Admin
Fidgety


Poèet pøíspìvkù : 1613
Join date : 10. 10. 17

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty04/03/21, 12:34 pm

Teď asi budu za blázna, že tu přispívám do rok starého a prakticky uzavřeného tématu!   Tydýt  Šílený  No, za blázna mě má minimálně manžel, který mě v posledních dnech nemohl odtrhnout od fóra. Pššt   Ale už to se mnou a simíky vzdal, a čtení fóra ho aspoň nic nestojí.  Chichichi
Ale to hlavní, krom toho, že jsem blázen, je fakt, že jsem největší opožděnec na fóru!!!  Červenám se  Mám tak hrozné resty v příbězích, že je to až ostudné.  Plačící   Ale jsem ráda, že se mi konečně podařilo jeden odškrtnout, protože vynechat tento příběh by bylo neomluvitelné.

A proto i tento komentář, protože Lucisab, ani s takovým zpožděním nemůžu opomenout smeknout před tím, jaké osudy jsi svým simíkům připravila.  *BRAVO*  *THUMBS UP*  Bohužel “Nervózní” vznikl v době, kdy jsme čekali přírůstek do rodiny a já padala na ústa únavou, o nevolnosti nemluvě. A ten kolotoč potom, to teprve.  Zmatený  Prostě tak tak jsem udržela nitku v tvém bunkru, a tam jsem naopak poctivou čtenářkou. Ale tento příběh mi nějak proklouzl mezi prsty.
A tak jsem se tento týden hecla, a přečetla jsem ho jedním dechem.  Pohoda  Jak říkám, jsem za blázna, spát jsem šla ještě později než obvykle, z dětí budou asi TV maniaci (to jsou stejně), ale nešlo to jinak  Červenám se  
Kdybych tu mělo vypsat vše, co mě dostalo, asi by mi nestačil počet znaků. A tak to shrnu - jsem ráda, že jsem se nemýlila v Simonovi, i když v něčem mi nesedl (asi za to ale může jeho bradka, víc by se mi k němu líbila ta z původní verze). Ale jinak byl můj favorit, a jsem moc ráda, že se jeho charakter potvrdil a on děvčata nezradil - ať už tím, že kvůli Paty utekl od oltáře, nebo když se dozvěděl o Nervózním. Drsný  Překvapilo mě, že Nervózní vlastně není Grimm, ale nakonec je to dobře. A už se moc těším, až se začtu do pokračování, protože Tomasův chlad k Emilii mě mrzel, byť jsem ho chápala, bylo mi té holky fakt líto. Tak jsem zvědavá, co bude dál. O něco méně mě překvapilo, že pravý Grimm přece jen žije - resp. nepřekvapil mě tolik ten samotný fakt, ale skutečnost, jak normální život se snaží vést, byť to očividně nikdy nebude úplně možné.
Prostě je to parádní příběh  Láska  a moc mě mrzí, že jsem ho tak dlouho zanedbávala.  Červenám se Snad brzy doženu i zbývající resty.  Andílek

_________________
Rodokmen - Historie jednoho rodu ---- MOJE BODOVÁNÍ[/b][/color] k Výzvě Apokalypsa
Můj blog: Fidgety a její simíci ---- Moje FB stránka: FidgetySims
A něco úplně o něčem jiném, než jsou simíci: Moje homemade (s)tvoření
Návrat nahoru Goto down
https://fidgetysims.blogspot.com/
Lucisab
Simí pisálek
Simí pisálek
Lucisab


Poèet pøíspìvkù : 2377
Join date : 11. 12. 17
Age : 28

Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty08/03/21, 07:21 pm

Fidgety, hrozně moc ti děkuji za taková krásná slova, opravdu si toho moc vážím... ani nevím co říct Láska Láska jsem moc ráda, že se ti příběh líbil Láska opravdu mě těší, že sis na něj udělala chvilku, i když už je tak obrovský Červenám se

Jinak určitě všichni chápeme, že toho máš hodně, dvě děti jsou záhul Úsměv o to víc si vážím, že sis na můj příběh udělala chvilku Láska opravdu moc si toho vážím Láska

Jinak jsem ráda, že tě postavy nezklamaly Červenám se Simon byl vždycky trochu hodně kombinovaná postava kdy jsem si nikdy pořádně nebyla jistá, kam jeho cesta povede Červenám se a co se týká Grima, tak tam jsem byla už v závěru rozhodnutá, že ho nechám žít Úsměv přeci jen je to syn smrti, taková výjimečná osobnost by určitě nemohla zemřít tak obyčejnou smrtí Úsměv každopádně máš pravdu, že jeho život nebude nikdy úplně tradiční, stále má v sobě svoji minulost, kterou nemůže smazat Smutný a co se týká Tomase, tak ten vždycky bude trochu rozpolcený a trochu i na hranici se šílenstvím Smutný uvidíme, kam ho jeho cesta dál povede Píšu
Návrat nahoru Goto down
https://lucilla-sims.tumblr.com/
Sponsored content





Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty
PříspěvekPředmět: Re: Ze života Nervózního Jedince   Ze života Nervózního Jedince - Stránka 15 Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Ze života Nervózního Jedince
Návrat nahoru 
Strana 15 z 16Jdi na stránku : Previous  1 ... 9 ... 14, 15, 16  Next
 Similar topics
-
» Ze života Nervózního Jedince II.

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Fórum o The Sims :: The Sims 2 :: Vaše příběhy - TS2-
Přejdi na: