Ze života Nervózního Jedince II.

Opět moc krásný díl, a spiklenecká Anežka má navíc moc hezké šaty !

Díky holky, moc si toho vážím

Ludmi, kdyby jsi chtěla klidně ti sem můžu dát na ně odkaz


10.část - Dotek


Anežka moc dobře věděla, že je Tomas v dobrých rukách. I tak však nabyla dojmu, že by se měla zpovzdálí ujistit, že je vše v pořádku. Pomalým krokem kráčela po parku a hledala v cizích lidech známé tváře.
"Kde jsou ti dva?" Mumlala si sama pro sebe až ji zaujala nízká budova, která ukrývala veřejné záchodky.



"Přeci se někam nevypařili..." šeptala, když zašla za roh a spatřila, to co hledala.





Na její tváři se usídlil drobný úsměv. Sice neměla ponětí jakým způsobem se ti dva ocitli zrovna na tomhle místě, ale v ten moment jí přišlo, že na tom nezáleží. Tomas vypadal klidně a jeho hlava lehce spočívala na Emiliině. Nevypadal, že by měl brzy vybuchnout a to byla jediná věc na které jí záleželo. Udělala několik kroků dozadu a ukryla se za zdí. Jenže co tady měla nyní dělat ona? Nemohla odejít, protože by tím ztratila Tomasovu důvěru, když by zjistil, že ho tu nechala samotného a pak by měla velký problém ho přimět, aby s ní někam šel. Podrbala se na hlavě a vytáhla odněkud mobil. Další možností pro ni byla její sestra, která dokázala o své blízké svatbě hovořit i tři hodiny v kuse. Sama pro sebe se usmála. Věděla, že to vydrží... bylo to pro dobrou věc. Nadšeně semkla drobné zařízení v dlani a zamířila na dámské záchodky.

Jakmile se za ní zavřely dveře sebou Tomas škubl. Prudce otevřel oči dokořán a rozhlédl se. Emilie sebou trhla také, ale na rozdíl od něj se neprobudila. Místo čehokoliv co by se dalo očekávat, cosi zabručela a přemístila svoji hlavu do jeho klína. Tomas šokovaně zalapal po dechu a zůstal hledět na její klidný obličej.



Klidně se přivinula k jeho boku a ze spánku se usmála. Tomas pootevřel ústa a v ten moment ho napadlo jediné slovo... krása. Pozoroval několik osamělých pih, které letmo křížily její obličej. Čokoládové vlasy, které se i přes své svázání do ohonu rozprostřely po jeho noze. Váhavě k nim vztáhl ruku a stiskl jeden její pramen mezi svými prsty. Byly tak dlouhé a hebké, že pocítil jak se jeho srdce znova probudilo k životu. Emilie cosi zamumlala a natočila hlavu zpět čelem k obloze. Tomas pustil její vlasy a očekával její reakci, ale Emilie byla nadále uvězněná ve svých snech. Zlehka se opřel o svoje koleno a naklonil se nad ní. Sledoval křivku jejích řas, nos který vyčníval z jejího obličeje i plnost jejích rtů. Jak bylo možné, že si nikdy pořádně nevšiml všech detailů její tváře? Kdysi jí mohl vídat každý den... pozorovat její pilné ruce práci... mohl naslouchat jejímu vyprávění... mohl se slunit v její blízkosti a cítit se v bezpečí, ale kde byl nyní jeho klid? Kde? Necítil se doma ani ve Větrnově ani tady... pak kde bylo jeho místo v životě? Ztěžka vydechl a znova se zaměřil na její obličej. Byla tak hezká... přišla mu některé žena někdy tak krásná jako ona? Byl si jistý, že ne. Ani Anežka ho nenutila podobně uvažovat... ale čím to bylo? Snad tím, že ho Emilie zachránila? Zavrtěl hlavou, nedokázal to pochopit. Emilie sebou škubla, čímž ho vytrhla z jeho uvažování.
"Emilie..." vydechl její jméno, ale ani tak oslovená neotevřela oči. Toužil se jí dotknout, ale nevěděl jestli může. Bál se chvíle, kdy by zjistila, že na ni sáhl. Váhavě natáhl paži k její tváře a lehce přejel konečky svých prstů po pleti její líce. Samotného ho překvapilo, jak hladké je měla. Fascinovaně laskal její tvář a v ten moment měl pocit jako kdyby se všechno ostatní rozplynulo... jako kdyby existovalo jen jeho srdce a její štíhlé tělo v jeho náruči. Uvědomil si vůbec někdy jak příjemný to byl pocit? Letmo se pousmál a odvážil přemístit svoje prsty až k její bradě, kterou zlehka uchopil. Díky tomu tak zjistil, že hranu jejího obličeje zdobil drobný dolíček, který nebyl na první pohled vidět. Musel se pousmát svému zjištění. Něžně pohladil palcem drobnou prohlubeň na její bradě, když ho znova zaujaly její rty... kdyby se mohl jen jedenkrát dotknout... kdyby mohl... Zavrtěl hlavou a zahleděl se na její semklá víčka. Spala, stále byl její rozum uzavřený proti okolnímu světu, takže by mohl... mohl... polkl. Zlehka natáhl svůj třesoucí palec směrem k jejím ústům, při tom si několikrát zkontroloval její zavřené oči, než svým prstem dosáhl svého cíle. Několikrát přejel po jejích rtech a cítil, jak se jeho nitrem začíná rozlévat zvláštní teplo, které jeho nezkušenému srdci němě našeptávalo, co má činit. Tomas sundal svůj palec z jejích úst a omámeně se sklonil více nad ní až mohl ucítit její dech na svém obličeji. V ten moment Emilie otevřela oči.
"Tome..." zašeptala. Tomas sebou prudce trhl a divoce se narovnal až zády narazil do stěny. Rychle si zakryl jednou dlaní obličej.
"Co se děje? Jak dlouho jsem spala? Tome?" Vydechla a pomalu se posadila. Tomas zavrtěl hlavou a nadále držel svoji rudou tvář ukrytou za rukou.
"Stalo se něco?" Zkusila znova vyslovit svoji otázku a přisunula se k němu blíže. Tomas cosi zamumlal.
"Já ti nerozumím přes tu ruku. No tak, dej ji dolů, nic se přeci neděje," zašeptala. Nic se neděje? Jak to může vůbec vyslovit? Ptal se sám sebe, když pocítil její paži, kterou se snažila sundat jeho dlaň. Tomas sebou při jejím doteku škubl. Bylo to jako kdyby někdo uvnitř něj zažehnul ohňostroj. Prudce zavrtěl hlavou a složil svoji ruku do klína.
"Vidíš, takhle je to lepší," pronesla tiše a usmála se na něj. Byla tak blízko... tak blízko... příliš blízko. Instinktivně vztáhl jednu svoji dlaň k jejímu ramenu a přitiskl ji k sobě blíž. Zároveň opřel svoji druhou paži o své koleno.



"Na co myslíš?" Ozval se její hlas po jeho pravici. Co jí měl říct? Jak by jí vůbec mohl povědět na co zrovna teď myslí? A dalo by se to vůbec nějak vysvětlit? Ani on sám netušil, co se to s ním děje. Měl snad strach? Ne, to určitě ne... tuhle emoci znal až příliš dobře, ale tohle... tohle podivné teplo, které se rozlévalo jeho tělem bylo něco cizího... něco co cítil jedině, když byl s ní. Ale co to bylo? Zavrtěl hlavou. Emilie si položila dlaň na koleno a znova zapátrala v jeho obličeji. Všimla si, že jeho tvář nesla růžovější odstín, ale dál v něm nedokázala číst. Na co mohl myslet? Co se mu mohlo honit hlavou? Tomas otočil svůj obličej k její ruce, která spočívala na jejím koleni. Fascinovaně sledoval její štíhlé prsty, které ležely na její pokožce. Zlehka pootevřel ústa, než natáhl svoje třesoucí prsty k místu, kde ležely ty její.



Emilie sebou cukla, když jeho dlaň dosáhla svého cíle. Pomalu přejel svými prsty po jejím koleni. Oba zalapali po dechu. Bylo to příliš divné, než aby dokázal některý z nich povědět cokoliv rozumného. Tomas ji k sobě pevněji přitiskl a přiblížil k ní blíže svůj obličej.



Oba zavřeli oči a nechali se unášet podivnou elektřinou, která je svazovala k sobě tak pevně, že ani jeden z nich netušil, co by s tím měl dělat. Tomas semkl její koleno a nahnul svoji tvář, tak že dokázal cítit její dech na svém obličeji. V ten moment měl pocit, že ho to teplo snad zadusí, ale zároveň... zároveň se cítil tak neskutečně živý, že nechtěl, aby to někdy přestalo... v ten okamžik si z celého srdce přál jedinou věc, zůstat takto s Emilií už napořád a sdílet s ní všechno co jeho rozdrcená duše ještě dokázala nabídnout. Emilie se zachvěla a instinktivně natáhla svoji dlaň k jeho tváři. Letmo uchopila jeho obličej a otřela svůj nos o ten jeho. Najednou nedokázal ani jeden z nich přemýšlet co vlastně dělají. Byl to pro ně jako dýchání, tak snadné a jednoduché a přesto tak důležité, že se toho nechtěli vzdát.
"Chytej!" Zaslechli nedaleko cizí hlas. Oba sebou prudce trhli a měřili si jeden druhého překvapeným pohledem.
"Co se to se mnou děje..." vydechl tiše Tomas, než se s kompletně rudým obličejem vymotal z jejího objetí a vyběhl.
"Tome!" Zavolala za ním rudolící Emilie a postavila se. Tomas divoce seběhl schody.
"ANEŽKO!" Zakřičel a rozeběhl se po parku. Emilie se postavila k zábradlí, když se vedle ní zjevila Anežka.



"Bože můj to je pošuk... to ho píchla vosa nebo co?" Vydechla a sledovala jeho divoký běh po parku. Emilie na její poznámku nijak nereagovala.
"Běží jako kdyby ho honil smrťák a ještě se nějak divně klátí, nezdá se ti? Stalo se něco?" Otočila se k ní. Emilie se zhluboka nadechla.
"Nic... všechno je v pořádku," pronesla bezbarvě.
"Dobře, zase ho přivedu, ale teď ho půjdu chytit dřív než si vykřičí hlasivky... zatím se měj hezky... paa!" Zamávala jí a vykročila ze schodů.
"Tady jsem Tome! Přestaň ječet jako kdyby tě chtěl někdo zamordovat!" Zavolala na něj. Tomas se prudce zastavil a zahleděl se správným směrem. Jeho pohled však zaujala Emilie, která nadále stála u zábradlí. To že na něj Anežka mluví si uvědomil až když mu zaklepala na rameno.
"Co je to s tebou?" Zvolala. Tomas se k ní otočil.
"Nic... jen chci jít pryč... HNED!"



"No dobře ty dramaťáku, ale počítej s tím, že mě sem ještě doprovodíš..."
"Už s tebou nikam nepůjdu!"
"Ale nepovídej... nenechám tě zahnívat ve Větrnově! Chceš přeci se mnou chodit nebo ne? Tak se nechovej jako asociál! A teď pojď, všichni zírají..." zamumlala a chytila ho za loket. Tomas sebou prudce škubl a vytrhl se jí. Chvíli si ji ublíženě měřil, než společně vykročili z parku. Emilie je mezitím pozorovala ze své dálky. Co se to mezi ní a Tomasem právě odehrálo? Ptala se sama sebe a vložila si tvář do dlaní.

No tak to je síla.
Koukám, že jsou v tom oba až po uši, jen ani jeden si to nějak nechce přiznat. I když je pravda, že pro Tomase to je něco nového, něco co nikdy nezažil, tak sám neví o co jde. Ale Emilie k němu chová hluboké city, jen se toho asi sama bojí.

No, musím říct, že ta jejich momentka byla nádherná už dávno vím, že k sobě prostě patří.

Těším se na další dílek.

Moc pěkné rande, i když u veřejných záchodků

Díky holky mezi Tomasem a Emilií to bude ještě v budoucnu hodně složité, však uvidíte


11.část - Další žádosti o ruku

Později večer...



"Ach Simone... Simone... všechno se točí..." zasmála se Patricie.



"Jak by také ne... s Arturovou matkou si to potom vyřídím, měla nás upozornit," zamumlal.
"Ale mě to nevadí!" Zvolala Patricie a její hlas poskočil o několik oktáv výš a níž.
"Půjdu ti uvařit pořádné kafe..." odvětil Simon, aniž by jakkoli reagoval na její poznámku.
"Ale proč? Proč...? Vždyť... vždyť... jsi tak hezký," vyblekotala zvláštním tónem a přitiskla svoje rty k těm jeho.



"Hmpf... Paty... Paty... počkej..." odtrhl se od ní.
"Proč?"
"Jsi opilá, potřebuješ kávu a ledovou sprchu," pronesl pragmaticky.
"Vezmi si mě... vezmi... chci s tebou být už navždycky!" Vyhrkla a pročísla mu vlasy až mu začaly trčet do všech stran.
"Paty, počkej... takhle to nejde... poslouchej mě, teď tě odnesu nahoru do pokoje, tam na mne počkáš a já ti donesu kávu, ano?"
"Takže mě nechceš?" Vydechla nešťastně.
"Samozřejmě, že tě chci, ale takhle to nejde... už jsme o tom mluvili a navíc jsi opilá..."
"Ale... takže mě nemáš rád?" Zavzlykala.
"Nemám tě rád, to je pravda. Miluji tě, to je správná definice, ale teď už se mnou přestaň diskutovat, protože..." Patricie ho přerušila.
"Já tě taky miluju! Miluju... miluju..." Simon se zasmál.
"Dobrá, pojďme..."
"NE!" Zvolala a nohou se vzepřela o rám dveří.
"Co se děje?"
"Dej mi pusu..."
"Paty..." vydechl Simon se širokým úsměvem. V ten moment mu přišla celkem roztomilá se svými rudými tvářemi a obrovskýma očima dítěte.
"Jen jednu malililinkatou pusu... prosím!"
"Paty, tohle je naprosto..." Patricie ho přerušila.
"Jinak nikam nepůjdu! Uteču ti!"
"Sotva dokážeš stát na nohou," podotkl.
"Stejně ti zdrhnu, šéfe! To ti garantuju!" Vykřikla a ukázala na něj prstem.
"Hádám, že s tebou nyní nebude žádné vyjednávání. Dobře ty můj snílku, přijímám tvůj výměnný obchod," mrkl na ni, než si ji nastavil v náručí tak...



...aby se setkal s jejími rty.

Zanedlouho se oba ocitli v horním patře...



...kde se z malinkaté pusy stalo něco úplně jiného...
"Paty... Paty... počkej," zamumlal, když pocítil její paže, které mu začaly uvolňovat kravatu.
"Ne... ne..." nenechala se vyrušovat.
"Paty... musím ti jít uvařit tu kávu... potřebuješ ji..." Patricie mu skočila do řeči.
"Jediné co potřebuji jsi ty," zašeptala a...



...stáhla ho k sobě blíž...

Druhý den, hodně brzy ráno...



Simon sebou letmo škubl, když zaslechl tlumené pípání vlastního budíku. Zmateně zamrkal, zvedl hlavu ke komodě a natáhl svoji paži výš na místo, kde drobné zařízení mělo svoje místo. K vlastnímu překvapení se ale hlasitá věc na vyvýšeném postu komody nenacházela.
"Kde..." zamumlal a posunul se spolu s Patricií v náručí dál ke kraji postele, kde více slyšel protestování budíku. Letmo nahnul hlavu nad podlahu kde ho konečně spatřil. Světlý rušič spánku ležel na zemi, ciferníkem ke koberci a vytrvale vykřikoval svůj jednotvárný tón.
"Jak ses tam dostal?" Ptal se tiše Simon a natáhl k němu svoji dlouhou ruku, aby ho umlčel. Až pak ho zdvihl a zahleděl se na čas.
"To už je tolik?" Vydechl a posadil ho zpět na podlahu. Znova se umístil do své původní polohy a zahleděl se na svoji společnici, kterou nedokázal vyrušit ani budík nebo jeho vlastní eskapády. Simon se pousmál, vypadala tak klidně a něžně ve spánku, že měl chuť se na ni dívat celý den... jenže nemohl. Stále moc dobře věděl o svých povinnostech k restauraci, které ho nutily se rychle zvednout a připravit se do práce.



"Paty... Paty..." šeptal a začal ji lehce výskat ve vlasech.



"Hmmm...." zamumlala.
"Paty, vzbuď se..."
"Ještě minutku Emilí a pak... pak půjdu umýt ten záchod..." vyhrkla chraplavě. Simon se zasmál.



"Jaký záchod?"
"Ten u kterého se vždy střídáme... když přijede strejda velkobobek..." zamumlala.
"Kdo je strejda velkobobek?" To už měl Simon co dělat, aby se nezačal smát nahlas. Patricie sebou cukla.
"To je přeci... přeci..."



Pomalu otevřela oči a snažila se pochopit, kde se nachází. Až za několik vteřin se natočila správným směrem a zůstala hledět od Simonových očí.
"Ahoj lásko..." Simon se zakřenil.
"Takhle mi ještě nikdo nikdy neřekl, ale líbí se mi to... ovšem jen pokud to neznamená, že strejda velkobobek jsem já," mrkl na ni.
"Cože?"
"Prozradíš mi kdo je strejda velkobobek?" Patricie prudce zamrkala.
"To je strejda Dvořák, který vždy udělal velký nepořádek, když byl na záchodě... ale jak jsi na to přišel? Bože můj bolí mě hlava... co se stalo?" Vydechla.
"Pokud se mě ptáš na naši současnou situaci, tak se nestalo nic k čemu bychom nebyli svolní oba dva," zasmál se. Patricie zrudla.
"Proboha co se stalo včera?" Vydechla šokovaně.
"Dala sis zázračný punč od paní Benešové... no a pak... no..."
"Co? Proboha!"
"Jsem moc rád, že jsem se stal tím šťastlivcem, který s tebou leží v téhle posteli," mrkl na ni. Jeho hravé já si v ten moment našlo cestu skrz jeho pragmatickou povahu.
"Bože můj! Co jsem dělala? Snad jsem se neplazila po cizích chlapech!" Zvolala rudá až za ušima. Simon ji políbil na čelo.
"Pokud bych měl použít tvoje slovo, tak jsi se plazila po jediném muži..."
"Po kom? Simone proboha promiň... to je strašná ostuda..." vyhrkla a ukryla svůj obličej do jeho ramene. Simon ji konejšivě pohladil po rameni.
"Můžeš být klidná... já jsem byl jediný objekt po kterém jsi měla chuť se plazit, když se k tobě přiblížil jeden z Arturových bratranců a sáhl ti na zadek, tak jsi mu málem zlomila zápěstí... bylo to zajímavé odpoledne i večer," uchechtl se.
"To je hrůza... udělala jsem scénu! Promiň Simone... promiň... už nikdy nebudu pít!" Zvolala.
"To nic moje... nebyla to tvoje vina," zašeptal do jejích vlasů.
"Co jsem ještě dělala?"
"Na tom nezáleží..." Patricie k němu zvedla tvář.
"Ale záleží! Pověz mi to, prosím," požádala ho tiše. Simon si vzdychl.
"Všude jsi chodila se mnou, líbala jsi mě a objímala... no... a pak..."
"Pak co?"
"To je fuk..."
"Prosím!" Simon prudce vydechl.
"Požádala jsi mě o ruku, několikrát..."
"TO JE KATASTROFA!" Vykřikla kolísavým hlasem a znova skryla svůj obličej do jeho ramene. Simon se zasmál.
"Určitě mě teď musíš nenávidět..." zamumlala do jeho kůže.
"Proč bych tě měl nenávidět? Potěšilo mě, že by jsi mě chtěla za svého manžela... při tom jaký jsem..." Patricie se na něj znova zahleděla.
"Takže se za mě nestydíš?" Pípla.
"Popravdě vím moc dobře, že jsi za to nemohla a navíc to co se dělo potom... jsem moc rád, že jsi moje přítelkyně," mrkl na ni.
"A jak jsme se dostali domů?"
"Přivezl jsem tebe i Stefana."
"A i on byl na třísky?"
"Ne, držel dekorum kvůli Elise. Motal se kolem ní až jsem si všiml, jak je jí to nepříjemné... myslím, že by měl zpomalit. I bez restaurace to nějak vyřešíme... mám nějaké peníze, mohl bych prodat auto a další věci se kterými bychom smazali jeho dluhy a dál se uvidí... nemám problém s tím pracovat rukama," vydechl s nepřítomným pohledem.
"Ty jsi tak neuvěřitelně úžasný!" Zvolala a objala ho.
"Nesmysl... ale musíme se připravit na všechny varianty..."
"I já ti mohu půjčit, mám nějaké úspory a..." Simon ji přerušil.
"Jen si je nech, já to zvládnu. Najdu si práci... klidně i víc prací najednou..."
"Ale to nevydržíš..."
"Ale vydržím, postarám se o tebe i mého bratra, to ti slibuji."
"Já ti pomůžu, jsme na to dva, rozumíš? Nenechám tě v tom samotného," slíbila mu tiše, než přitiskla svoje rty k těm jeho.

Zhruba za dvě hodiny se ve škole zjevil Stefan...



Věděl moc dobře, že neměl času nazbyt. Skoro cítil jak nad jeho hlavou tikají hodiny, které odpočítávaly čas. Nesměl prohrát, musel splnit slib co dal svému bratrovi. Teď přišel čas mu vrátit všechnu péči mu dal. Často mu přišlo jako když jsou jen oni dva proti celému světu. Proti dědovi, který jim nerozuměl... proti lidem, kteří jim toužili ublížit nebo si je podmanit. Bojovali společně každý svým vlastním způsobem... Simon svým rozumem a ocelovým klidem a on svojí zbrklostí a horkokrevností, která se srážela s jeho nemocemi. Oba byli jako oheň a voda, ale byli schopni pro štěstí toho druhého učinit cokoliv. Protáhl si prsty a nabral na kroku. Musel Elisu přesvědčit musel... za každou cenu. Odhodlaně vykročil a zamířil k jejímu kabinetu.

Stále bylo hodně brzy a chodby byly téměř prázdné, když Stefan zaslechl ostrou výměnu názorů skrz tenké dveře vedoucí do jejího kabinetu.
"Okamžitě nám zaplať! Je to jenom tvoje vina, že se tohle všechno stalo!" Křičel mužský hlas.
"Není to moje vina! Kdyby se strýc nezapletl s Kádinkovými nic z toho by se nestalo!"
"Ale i tak by jsi nám dlužila za tvoje proklaté rodiče!"
"Nech mě!"
"Dej mi co nám patří a já ti dám pokoj," zavrčel ten hlas, než Stefan zaslechl cosi co znělo jako pád. Na nic nečekal a bez zaklepání vrazil do místnosti.



Stefan se zamračil a na jeho čele mu naskočila žíla, když spatřil Franca, který se tyčil nad svojí sestřenicí na podlaze.



"Lizzie to jsi mi neřekla, že se ti do práce stahují hadi," procedil jedovatě. Elisa k němu zvedla oči zalité slzami.
"Stefane..." zašeptala. Franco se otočil k příchozímu.
"Co tady děláš chcípáku?! Vypadni! Do toho co se tady děje ti nic není!" Zakřičel. Stefan se pousmál a zavřel za sebou dveře.
"Právě že mi je hodně... to že jsi neuvěřitelný kretén vím už od dob kdy jsi spolu se svými podařenými kamarádíčky svázal mého bratra a strčili jsi ho do odpadní jámy... jsi zatracený šmejd, ale to že už si dovoluješ na vlastní rodinu a dokonce na ženu, to je ubohé... jsi ještě větší špína, než jsem si myslel..."
"VYPADNI!" Zařval na něj Franco. Stefan k němu s ledovým klidem přistoupil, v ten moment připomínal svého bratra, než ho prudce chytil za košili a srazil jeho hlavu s deskou stolu. Elisa si zakryla ústa.
"Zapiš si za uši šmejde, že pokud dostaneš chuť na nakládačku máš zavolat mě nebo si najdi někoho jiného ve stejné velikosti."
"OKAMŽITĚ MĚ PUSŤ TY CHCÍPÁKU JEDEN ZATRACENÁ!" Křičel Franco. Stefan přiblížil hlavu k jeho uchu.
"My dva se vlastně známe docela dobře a nevadí mi ti nakopat zadek kdy bude třeba. Já nejsem Simon, nebudu se tě ptát na důvody, prostě budu konat, to si zapamatuj. Strávil jsem dost času mimo sídlo abych se dokázal prát s takovými ubožáky jako jsi ty," zasyčel a prudce ho zvedl. Franco si odplivl.
"Jsi jen obyčejný chcípák! Může ti být úplně jedno co dělám z touhle špínou!"
"Ty si nedáš pokoj, viď?" Mrkl na něj, než mu jednu vrazil, vzápětí ho zvedl ze země a nastavil si jeho obličej, aby se na něj mohl dívat.
"Zapiš si do svého mozku, že už konečně necháš moji rodinu na pokoji!"
"Ona není tvoje rodina!" Oponoval mu.
"Ale je! Elisa patří ke mně a pokud se dotkneš jí, dotkneš se mě a víš co to pro tebe znamená... znám spoustu lidí a najdu si tě i v té nejčernější díře... nebojím se tě Franco," zavrčel na něj zlověstně až Elise naskočila husí kůže. Kým byl vlastně Stefan? Co měl všechno za sebou? Honilo se jí hlavou.
"A já se nebojím tebe Margisone... ale z touhle lůzou si budu dělat co mě napadne!" Zaprskal.
"Elisa je moje žena, rozumíš!" Vykřikl, než ho znova udeřil.
"Do obličeje ne! Do obličeje ne!" Zařval Franco a snažil se vyškubnout vzteklému Stefanovi. Elisa sledovala jejich boj se zakrytými ústy. Stále tomu nemohla uvěřit... ještě nikdo se jí nikdy nezastal... nikdy... vždy byla na vše sama... ale nyní se dívala do štíhlých zad nejmladšího Margisona a nemohla uvěřit tomu co se děje.
"Okamžitě mě pusť, chcípáku!"
"Možná jsme chcípák, ale zapamatuj si, že tenhle chcípák bude mít vždy dost síly na to, aby ti vylepšil vizáž, když se dotkneš někoho z mé rodiny!" Zavrčel a pustil ho. Franco spadl na zem, prudce se vydrápal na nohy a vyběhl z kabinetu.
"JEN SE UTÍKEJ SCHOVAT MÁMĚ POD SUKNI, ZBABĚLČE!" Zařval za ním Stefan, než prudce zavřel dveře a zamířil k oknu, které otevřel dokořán. Za několik vteřin tak mohl spatřit běžícího Franca.
"NEZAPOMEŇ NA TO CO JSEM TI ŘEKL!"Zakřičel za ním. Franco sebou škubl a spadl na zem, vzápětí se divoce zvedl, nastoupil do auta a rychle se vyřítil z parkoviště.
"Zmetek..." procedil Stefan a zavřel okno. V ten moment pocítil zvláštní slabost... jako kdyby mu někdo stiskl plíce... jako kdyby mu je někdo zatížil kamenem. Začal divoce kašlat, zoufale se začal přehrabovat ve svých kapsách.
"Kde je... kde..." sýpal, než spadl na podlahu.
"Stefane!" Zvolala Elisa, která se vzbudila z podivného ztuhnutí a rychle vykročila k němu. Stefan se pokusil zvednout.



"To nic... nic... nic... jen... můj inhalátor..." sýpal a začal vydávat zvuk jako když se dusí. Elise se vehnaly slzy do očí.
"Kde máš inhalátor? Kde?! Řekni mi to!" Zakřičela na něj a podepřela mu tvář. Stefan se šustivě nadechl.
"V autě... na parkovišti... stříbrné auto... přístrojovka... klíče... mám v kapse... starý, vylepšený veterán..." snažil se jí sdělit vodítka přes nedostatek vzduchu, který sužoval jeho plíce. Elisa prudce přikývla.
"Hned jsem zpět!" Zvolala a prudce vyběhla z kabinetu.



K jejímu štěstí bylo Stefanovo auto to jediné, které na parkovišti u školy zůstalo. Třesoucími pažemi si odemkla dveře u řidiče a přelezla po sedačce až k přístrojovce, kterou otevřela dokořán. Šokovaně si změřila množství krabiček od léků a zoufale se začala jimi prohrabovat až nalezla lesklý inhalátor, který ležel až na samém dně. Pevně kolem něj semkla své prsty, zamkla vůz a vyrazila zpět za svým společníkem, který sýpal na podlaze jejího kabinetu.

Rychle si položila jeho hlavu do svého klína, vložila mu do úst inhalátor. Stefan vztáhl k její dlani svoji třesoucí a stiskl drobný předmět na správném místě.
"Dýchej... dýchej..." prosila ho a nadále držela inhalátor na svém místě. Stefan se několikrát dlouze nadechl léčivého plynu, než začal pociťovat pomalé uklidňování jeho plic. Bylo to jako kdyby mu z nich pomalu někdo sejmul okovy. Za několik minut si vyjmul plastový dávkovač z úst, zahleděl na se Elisu a vztáhl paži k jejímu obličeji.



"Tak jsem si myslel... myslel... že budu hrdina... ale jsem zase... zase za chcípáka," zasmál se zadýchaně. Elisa ze sebe vydala zvláštní zvuk, než se k němu sklonila a objala ho.
"Ale na tohle... tohle bych... si rád zvykl," podotkl trhaně. Elisa se téměř hystericky zasmála a odtrhla se od jeho ramene.
"Takže máš astma," zašeptala.
"No... to je jedna... z mých vad," mrkl na ni.
"A ty další?"
"Ty ti rád prozradím... pokud mi povíš ano," zašeptal. Elisa sebou škubla a pomalu se postavila. Stefan se na podlaze narovnal do sedu, než stanul na svých třesoucích chodidlech. Pomalu přešel až k ní, aby jí mohl vidět do tváře.



"Tak co mi povíš? Protože před tím... magorem jsem tě už patřičně adoptoval," podotkl nadále kolísavým hlasem ve kterém byl znát předchozí nedostatek vzduchu. Elisa znejistěla.



"Já... já..." nedokázala dokončit myšlenku.
"Je to jednoduché vezmeš si mě, já nacpu tomuhle vytřizadkovi to co mu dlužíš a už ho nikdy neuvidíš... je to vlastně pořádný srab, když na něj důkladně zadupeš," mrkl na ni.
"Já nevím co říct... nevím... jen děkuji ti... nikdo to... pro mě nikdy neudělal," vydechla třesoucím hlasem.
"Protože jsi žila mezi hyenami, ale já jsem jiná třída... takže, co mi povíš Lizzie?" Elisa si nervózně pročísla vlasy. Z nějakého nepochopitelného důvodu se i přes incident s inhalátorem najednou cítila se Stefanem bezpečněji. Skoro jako kdyby jí mohl ochránit před celou její rodinou, která ji nenáviděla kvůli jejím volnomyšlenkářským rodičům.
"Potřebuji si to promyslet... nemohu teď... nemohu..." vydechla tiše. Stefan pokýval hlavou, jednou paží ji chytil za rameno a druhou ji něžně chytil za obličej.



"Dobrá... budeš mít čas až do konce tohoto týdne, protože potom by sis už vzala jen chudého Margisona," zašeptal s těsné blízkosti.
"Takže potom... potom... už tvá nabídka neplatí?" Zeptala se nervózně.
"Ale platí... s dědictvím nebo bez něj... stejně si tě chci vzít," zašeptal,...



...než přitiskl svoje rty na její tvář. Elise přejel mráz po zádech.
"Děkuji, že jsi mě zachránila, Lizzie. Nikdy ti to nezapomenu," pronesl tiše a znova ji něžně políbil na tvář.
"Přemýšlej dobře... navrhuji ti sebe s dědictvím, které ti vyřeší velké množství problémů... nebo mě bez dědictví s tím, že ti přibudou další starosti... i já mám minulost, která nebyla zrovna ukázková... nikdy jsem nebyl zrovna poslušný kluk," vydechl a znova přiložil svá ústa k hladké pokožce její líce.

Nádherný díl!
Paty byla vážně roztomilá , ale sáhněme si do svědomí, kdo z nás má podobné stavy, jako ona, když si trochu upijem? Myslím, že asi všichni, takže musím pochválit, jak krásně reálně si vystihla situaci i situaci po té, když se probudila.

Jinak strejda velkobobek mě naprosto odrovnal .

A Stefan? Přišel akorát na vteřinu To, jak se zachoval bylo úžasné. Myslím, že se v Lizzie něco změnilo. Jsem zvědavá, jak tohle dopadne!

Když si chlap dovoluje na ženu, tak se mi taky otevírá kudla v kapse, vůbec se Stefanovi nedivím Doufám, že se Lizzie rozhodne správně a včas !

Díky holky

Jani, moc děkuji za tak krásná slova

Jinak uvidíme co bude s Lizzie a Stefanem, v hlavě mám pořád dvě možné verze a obě jsou vlastním způsobem zajímavé tak uvidíme, co tam víc zapadne


12.část - Zamlžené sny



Emilie se nemohla soustředit. Její mysl se stále vracela k minulému dni... k Tomasovi. Ale co se to vlastně včera stalo? A stalo se vůbec něco? Všechno bylo tak zvláštní... tak podivné. Najednou se na ni díval jinak a ona na něj také... ale co to bylo? Zachvěla se, když pocítila mlhavý dotek jeho prstů na svém koleni. Proč se jí dotýkal takovým způsobem? Byl snad zvědavý? Emilie moc dobře věděla, že Tomas neměl žádné zkušenosti se ženami a možná... možná... zavrtěla hlavou. Možná se v něm skutečně probouzel muž... muž toužící po ženě, ale proč zrovna ona? Celé dny trávil s Anežkou, ale ani tak nebyl schopen snést její dotek, chtěl s ní chodit, ale nedokázal se k ní tak chovat, ale když byl s ní... když se jí podařilo dostat přes jeho pevnou slupku, najednou prahnul po doteku víc než kdokoliv na světě. Poznala to na něm, když ji držel u sebe, když snesl její paži v jeho rámě. Měl k ní zvláštní pouto, čemuž se dalo rozumět, vzhledem k jeho minulosti, ale... opravdu by mohl... mohl se na ni dívat i jinak než na svoji zachránkyni? Mohl by v ní vidět ženu? A dokázala by se vůbec jeho polámaná duše soustředit na něco takového? Emilie zavrtěla hlavou a znova se zahleděla na svůj odraz v zrcadle.



Sice byla psycholožka, ale v ten moment se nedokázala soustředit... jako kdyby i její jindy rozumný úsudek zahalovalo něco jiného. Něco silného, něco primitivně drobného, ale přesto dostatečně vnímavého, aby dokázalo zaznamenat hřejivou náruč Tomase i jeho srdce, které tlouklo těsně u toho jejího jako žádné jiné. Emilie si zakryla tvář dlaněmi. Nesměla nad ním takto uvažovat. Tomas byl nemocný a potřeboval její pomoc. Potřeboval psychologa, nikoliv ženu... nesměla v něm vidět muže. Tomas nebyl v pořádku a zcela jistě nebyl na něco takového připravený. Netušila co se to s ní děje... proč se to s ní děje? Nikdy nebyla neprofesionální, tak proč se jí nyní dostávalo na rozum něco takového? Stiskla si spánky. Musela se naučit svoje myšlenky ovládat, protože jinak... jinak by nebyla již schopna být jeho psycholožka. Musela by ho nechat jít vlastní cestou... musela by mu nalézt jiného léčitele duší. Znova k sobě zvedla zrak a zahleděla se do svých modrých duhovek. Po něčem takovém netoužila. Přála si zůstat po jeho boku a pomoci mu nalézt klid... přála si ho držet za ruku, když by konečně promluvil o svých démonech. Chtěla stát při něm, když by plakal a snažil se vypořádat se svojí minulostí. Toužila po tom být jeho zpovědní vrbou, jeho důvěrnicí, osobou na kterou by se mohl spolehnout... jenže něčím takovým by se nemohla stát pokud... pokud by dovolila... dovolila popustit uzdu svým emocím. Nesměla se vůči němu stát zaujatou, musela mít nadále zdravý úsudek. Tomas pro ni musel být jen pacientem, zvláště nyní. Zhluboka se nadechla.
"Bude to dobré," ujistila svůj odraz, než zaslechla kroky u jejích dveří.
"Emilí?" Ozval se hlas její sestry.
"Jen pojď dál," vyzvala ji. Patricie nadšeně vstoupila do jejího pokoje.



"Chtěla jsem ti moc poděkovat za ty tabletky, hned je mi lépe. Slibuju ti, že už nikdy si nedám žádný pochybný punč!" Zvolala. Emilie jí věnovala téměř mateřský pohled.



"Jsem moc ráda, že ti je lépe, Paty. Teď pojedete do restaurace?"
"Ano, Simon dokončil svoji sérii telefonátů... musím si brzy najít další práci," zamumlala.
"Mohu vám pomoci..." Patricie ji přerušila.
"Ne, Emilí potřebuješ peníze pro sebe, zvládnu to... spolu se Simonem. Zřídíme si alespoň bistro, ale napadlo mne..."
"Co tě napadlo?"
"Možná bych mohla zkusit kontaktovat místní modelingové agentury... kdyby se mi podařilo znova nafotit několik sérií punčoch, pak bych mohla... mohla více Simonovi pomoci s jeho snem..."
"Paty nejsem si jistá, jestli je tohle zrovna to, co po tobě Simon chce a..." Patricie ji přerušila.
"Vím, že z toho nebude mít radost, ale nenechám ho udřít k smrti zatímco si budu válet doma šunky. Mohu dělat prakticky cokoliv, ale je mi jasné, že pokud bych dostala možnost znova fotit punčochy a boty, pak bych vydělala více. A kdybych si vzala víc zakázek, pak možná... možná," dlouze vydechla a pročísla si vlasy.
"Chci mu pomoci, nechci aby se trápil... sice to nikdy nepřizná, ale vím, že na restauraci neskutečně visí.. chci to pro něj udělat... alespoň něco, jinak jsem mu úplně k ničemu," zašeptala. Emilie k ní přistoupila a chytila ji za ramena.
"Určitě mu nejsi k ničemu. Pokud chceš znát můj názor... pak si jsem jistá, že se spíše vyrovná se ztrátou restaurace než kdyby měl přijít o tebe. Neskutečně se ti otevřel, už dávno není tím kamenným mužem, kterého jsem poznala na vánočním večírku. Dostal více barev, ale to je jen díky tobě. Takže pokud by přišel o tebe myslím, že by ho to zdrtilo," vydechla pevným hlasem. Patricie prudce zamrkala.
"Co to říkáš? On o mně nikdy nepřijde! Budu se ho držet dokud mě nebude mít plné zuby... miluji ho! Ještě nikdy v životě jsem něco takového k někomu necítila... teprve s ním začal můj život dávat smysl!" Zvolala. Emilie se pousmála.
"Já vím, Paty... mě nemusíš nic dokazovat," vydechla jemně.



"Teď mě jen napadá... co jsi vlastně včera celý den dělala?"
"Mluvila jsem s Tomem..."
"A?"
"A nic."
"Takže jste se díky Anežce pozdravili a dál nic?"
"Ne, ale nestalo se nic... co by stálo... za vyprávění," odvětila nervózně. Nemohla své sestře vykládat o tom co se stalo, protože by riskovala, že jí řekne svůj názor... názor, který jí našeptávala i její duše.
"Opravdu se nic nestalo? Zdáš se mi divná."



"Divná? Jak jsi na to přišla?"
"Znám tě a jsi nervózní," pronesla pevným hlasem Patricie.



"Samozřejmě, že nejsem nervózní! Jen jsem přemýšlela... že dnes udělám nákup!" Rozhodila dramaticky rukama.
"Takže jsi nervózní z nákupu? Co se opravdu stalo mezi tebou a Tomasem?"
"Mezi mnou a ním? Absolutně nic! Ani jsme spolu neměli moc velkou šanci mluvit a..." zavrtěla hlavou. Patricie jí zlehka stiskla rameno.
"Vím, že tě trápí, že odmítá tvoji pomoc, ale jsem si jistá, že přijde den, kdy ti naopak poběží naproti, věř mi," mrkla na ni.
"Proč myslíš?"
"Protože má pro tebe slabost a věř mi, že pokud na světě existuje člověk, který ho dokáže dostat z bahna, pak to budeš ty, i kdyby ses do toho bláta měla ponořit za ním a vyrvat ho z tlamy samotné lochnesky. Jsi ten nejvytrvalejší a nejodvážnější člověk, kterého znám a pokud máš svůj cíl jen tak se ho nevzdáš... to je jedna z věcí, které jsem na tobě vždy obdivovala, sestřičko," mrkla na ni. Emilie zamrkala, aby zahnala slzy. Vzápětí se natáhla blíže k ní a...



...sevřela ji v náručí.
"Díky, Paty..."
"Nemáš za co, řekla jsem jen pravdu. A kdy vlastně půjdeš zase do práce?"
"Až na konci týdne. Dnes dojdu nakoupit..."
"A nechceš počkat až na večer? Došli bychom tam všichni tři!" Vyhrkla Patricie a odtrhla se od ní.
"To není nutné, dokážu naložit věci do kufru," mrkla na ni.
"Ale... opravdu nechceš počkat? Se Simonem bychom ti pomohli, nebuď tvrdohlavá Emilí," zaprotestovala.
"Nemůžu celý den sedět doma, Paty. Zvládnu to, neboj se."
"Paty! Už musíme jít!" Ozval se od schodů Simonův hlas.
"Už musím běžet Emilí, zavolej mi pak, ano?"
"Mluvíš jako kdybych se snažila odcestovat do jiného státu, ale dobrá... zavolám ti."
"Díky!" Vyhrkla a instinktivně políbila svoji sestru na tvář.
"Mám tě moc ráda," zašeptala.
"A já tebe, vždycky budeš moje malá, ztřeštěná sestřička."
"A ty budeš vždy ta velká, odvážná a moudrá... ta která ví vždy co má povědět," v ten moment se Patricie zasekla. Ty slova... slova... už někdy řekla... někdy... až pak se jí před očima zjevil sen, který se v alkoholovém oparu téměř ztratil. Byla to jen vteřina, možná okamžik... ale mohla by přísahat... zavřela oči.

Všude byla mlha a podivné teplo. Dusno, které škrtilo její hrdlo a nutilo ji ke kašli, kterého ani nebyla schopna. Její chodidla byla jak z gumy, ale zároveň se nemohla pohnout. Vnímala jen, jak se jí neuvěřitelně točí hlava.
"Haló?" Pokusila rozehnat svým hlasem zvláštní atmosféru místa. Až pak spatřila tmavého Nervózního. Jeho černé oči se na ni dívaly se zvláštní starostí se kterou natáhl ruku kamsi za sebe.
"Co chceš? Nenechám se zase napálit! Ty jsi mrtvý, Grime!" Uhodila na něj. Grim zavrtěl hlavou.
"Skutečně mrtvý je jen ten, který se tak cítí," odvětil prkenně a jeho ruka nadále směřovala kamsi za něj.
"Nerozumím ti."
"To proto, že máš rozum zahalen do mlhy, ale neboj se... vždy si najdu cestu k těm kteří mě skutečně potřebují," vydechl neuvěřitelně hlubokým hlasem.
"Pořád ti nerozumím," založila si ruce na prsa.
"Tak se podívej tímhle směrem," Patricie vydala frustrovaný zvuk, ale nedokázala skrz hustou hmotu ve vzduchu nic spatřit.
"Nic nevidím," procedila. Grim cosi zamumlal, než vykročil jejím směrem, chytil ji za paži a začal ji táhnout k místu, které chtěl aby zřela.
"Co to..." vydechla, než její oči zaujaly dvě zářivá světla, která osvětlovala dvě postavy.
"Kdo je to?" Otočila se ke svému průvodci. Grim pokrčil rameny.
"Musíš jít blíž," odvětil. Patricie udělala několik váhavých kroků, než konečně dokázala rozeznávat obrysy postav. V ten moment pochopila, že jedna z postav leží bezvládně v náruči té druhé.
"Co se to..." až pak zaslechla troubení a světla nabrala na intenzitě. Škubla sebou a ohlédla se. Grim zmizel a spolu s ním i její pokoj. Prudce se zaměřila zpět na dvě postavy a její srdce se málem zastavilo. Dívala se na Tomase, který v náručí svíral Emilii.
"Co se tady stalo?!" Vykřikla. Odpovědí jí byl Tomasův dlouhý vzlyk.
"Je to moje vina... moje vina... moje vina..." opakoval skřípavým hlasem.
"Co je tvoje vina? CO? ODPOVĚZ MI?! CO SE STALO MÉ SESTŘE?!"
"Nikdy jsem neměl... neměl... neměl... kéž by mě Kádinkovi zabili!" Vykřikl, rozplakal se ještě víc a silněji semkl bezvládnou Emilii. Patricie si k němu klekla.
"CO SE TADY STALO?!" Vykřikla téměř hystericky.
"Kéž bych se nikdy nenarodil... bez ní... bez ní, už nic nebude jako dřív... já nebudu jako dřív... chci umřít s ní!" Zvolal zoufale. Patricie ho divoce popadla za ramena a zatřásla s ním.
"ODPOVĚZ MI KONEČNĚ! CO SE STALO?!" Zakřičela na něj s očima plnými slz. Tomas k ní zvedl oči podlité krví, jeho ret se třásl.
"ODPOVĚZ MI!" V ten moment pocítila chladný dotek na svém rameni. Škubla sebou.
"Pojď se mnou," zašeptal jí hluboký hlas do ucha.
"TEĎ S TEBOU NIKAM NEPŮJDU, GRIME! CHCI SE KONEČNĚ DOZVĚDĚT, CO JE S MOJÍ SESTŘIČKOU!" Zakřičela. Grim ji divoce chytil za pas a postavil ji před sebe.
"Není to jeho vina, nebuď na něj krutá a teď... teď... se nesmíš vzbudit..."
"COŽE?!" Grim potřásl hlavou až mu do očí popadaly jeho tmavé kudrny. Zlehka se sehnul a stiskl její dlaň.
"Co to děláš?" Vykoktala.
"Nevzbudíš se," vydechl, než přitiskl svoje rty na hřbet její dlaně. Bylo to jako kdyby jí někdo vpustil do žil mohutný chlad. Bylo to jako kdyby jí políbila samotná smrt... lepé řečeno syn smrti.



"Paty, jsi v pořádku?" Vyrušila ji z denního sněni Emilie. Patricie sebou divoce trhla, div nespadla na zem.
"Sestřičko!" Vykřikla a vrhla se na ni div ji nesrazila na zrcadlo.
"Paty, proboha... čím jsi ty léky zapila?" Vyhrkla šokovaně.
"Emilí... Emilí..." tiskla k sobě svoji sestru nadále Patricie.
"Co se to tady děje?" Ozval se Simon, který vešel do pokoje za hlasem své přítelkyně.
"Emilí, slib mi, že do žádného krámu nepůjdeš... slib mi to!"
"Paty, nerozumím ti," zvolala nechápavě Emilie.
"Paty co se děje? Je ti špatně?" Zeptal se klidně Simon. Patricie se k němu otočila a natáhla se pro jeho paži.
"Zakaž jí, aby někam chodila!"
"Cože?!" Vydechli oba jedním dechem.
"Paty, nemůžu nikomu nic zakázat. Měla by jsi zůstat doma... a s Arturovou mámou si to vyřídím ještě dnes... není možné takhle obelhávat hosty na oslavách!" Zvolal.
"Paty, co se to s tebou děje?" Zeptala se jí Emilie. Patricie si otřela jednou paží slanou vodu z tváří.
"Prostě mám špatný pocit... bojím se, že se ti něco stane!"
"Poslouchej mě, ten tvůj pocit je z kocoviny. Cítíš se úzkostná a to je normální. Nic se mi nestane..."
"Ale..." pokusila se jí oponovat.
"Opravdu ne, vždyť víš, že jsem opatrná..."
"Ale..."
"Pokud ti není zle klidně můžeš jít se Simonem do restaurace," přerušila její tok myšlenek Emilie.
"Nemyslím si, že by bylo vhodné, aby Paty chodila do restaurace, když jí je zle."
"Ale mě není špatně! Jen... jen... mám pocit... dnes se mi zdálo... viděla jsem tě v bezvědomí!"
"Byla jsi opilá, je normální, že se ti zdají hlouposti," pokusila se ji upokojit Emilie.
"Emilie má pravdu. Sny jsou jen výplodem naší fantazie a mají základ v realitě jen v několika bodech. Nelze z nich však ztvrdit jakékoliv důsledky do budoucnosti. Navíc pojem budoucnost není snadno definovatelná, tudíž..." Patricie přerušila jeho odborný monolog.
"Vím co jsem viděla a já tomu věřím!"
"Myslím, že by jsi měla zůstat doma," odvětil Simon bez jakékoliv reakce na její proslov.
"Ne Simone, Paty by měla jít s tebou. Jedině tak přijde na jiné myšlenky..."
"Ale," pokusila se oponovat Patricie.
"Říkáš, že ti není špatně. Jen běž, říkala jsi přeci, že chceš pomoci Simonovi..."
"Ale..."
"Netrap se," mrkla na ni. Simon mezitím sledoval jejich rozhovor jako tenisový zápas.
"Ale budeš opatrná," vydechla po chvíli Patricie.
"Jako vždycky," odvětila pevným hlasem. Patricie pomalu přistoupila k Simonovi a stiskla jeho dlaň.
"Jsi si jistá, že zvládneš den v restauraci?" Zeptal se jí jemně.
"Zvládnu to, ale... zavolej mi Emilí, ano? Zavolej!"
"Samozřejmě," ujistila ji, než společně se Simonem vykročili z jejího pokoje.

Za několik hodin Emilie vyrazila na nákup...



"Červená kontrolka?" Zvolala, když spatřila na přístrojovce starého vozu červené světýlko, které jí oznamovalo nedostatek oleje.



Zmateně vystoupila z vozu a vykročila k jeho kapotě. Stačilo jen několik minut, aby se dokázala ujistit, že jí starý vůz nelže. Hned poté si došla pro lahev s motorovým olejem.
"Hlavně mě nevypeč," požádala auto, sotva naplnila příslušnou nádobu v motoru patřičnou kapalinou. Později zamířila se zbytkem oleje v lahvi ke kufru, kam ji bezpečně uložila. Ani si tak nevšimla...



...že ji pozoruje pár šedivých očí. Jak dlouho ji neviděl? Ptal se sám sebe, když zřel její štíhlou postavu u starého vozu. V ten moment se mu před očima vyjevilo jejich setkání a... a... prudce zavrtěl hlavou a sklonil ji k zemi. Už nesměl nikdy dovolit, aby ho něco takového ovládalo, ať už to bylo cokoliv.
"Tome!" Zavolala na něj Emilie a vyrušila ho z myšlenek. Tomas k ní zvedl oči. Zdálo se mu to nebo byla hezčí každým dnem víc a víc? Divoce zavrtěl hlavou na nesouhlas a sklopil zrak, když jeho zrak zaujalo její oblečení. Viděl ji někdy takhle oblečenou? A její... jeho obličej dostal brunátný odstín.
"Tome, jsi v pořádku?" Vydechla Emilie. Tomas rychle zvedl hlavu a snažil se opětovat její pohled.



"Jsem v pořádku," procedil.



"To jsem ráda. A co tady děláš?"
"Měl jsem zkoušku..."
"A jak dopadla?"



"Prošel jsem."
"To je báječné! Vždycky jsem věděla, že všechno zvládneš!" Zvolala. Tomas sebou škubl.
"Nezvládnu všechno," odvětil stroze.
"A jsi tady sám?"
"Za chvíli mě vyzvedne Alice," procedil.
"A kde je Anežka?"
"Je ve školce." Emilie si ho změřila a věnovala mu širší úsměv.
"A jak se vůbec máš? A jak jsi se dostal domů... z parku?"
"Mám se pořád stejně a odjel jsem s Anežkou, což víš..."
"Moc ráda tě vidím, víš to?" Vydechla bezmyšlenkovitě po chvíli.
"To nevím proč," odsekl. Emilie zavrtěla hlavou a založila si paže na prsa.



"Protože jsi výjimečný člověk a nikdy nepřestanu mít radost z toho, že jsi došel až sem."



"Nejsem ničím výjimečný, jsem pořád stejně rozbitý a ty by jsi měla se mnou přestat ztrácet čas."
"Tome, žádný čas, který do tebe vložím nebude ztracený," vydechla pevným hlasem. Tomas zamrkal.
"Pořád věříš, že ze mě bude veselý člověk?"
"Věřím, že budeš takový jaký máš být. Že se se mnou podělíš o své démony a budeme jim čelit společně."
"Jenže to co mám v hlavě já je horší než mor. Nikdy tě nenechám nést na zádech další moje problémy..."
"Ale já ti s nimi pomohu ráda..."
"Nepotřebuji psycholožku!" Zvolal rozčileně.
"Tak mě neber jako psycholožku..."
"A jak tě mám tedy brát, no? JAK?!"
"Jako Emilii, tvoji kamarádku..."
"Kamarádku..." zopakoval po ní prkenně.
"Ano, věř mi Tome, prosím... prosím," požádala ho a váhavě natáhla paži k jeho dlani. Tomas ztuhl a zahleděl se jejím směrem. Několik vteřin hleděl na její dlouhé prsty, než k nim mechanicky zvedl svoji ruku. Letmo se dotkl jejích konečků prstů, než ho Emilie chytila za celou dlaň.



Znova to pocítil... to teplo... teplo, které rozehrávalo jeho nervy jiným směrem. Zalapal po dechu. Proč byl tak citlivý na její dotek? Proč? Proč si nyní dokázal představit, jak si ji přitáhne do náruče? Proč toužil po tom cítit znova její hřejivé tělo blízko u toho jeho? Proč? Frustrovaně vydechl a rychle jí ruku vzal.
"Musím jít," vyhrkl, otočil se k ní zády a divoce vyběhl.



Při tom mu z kapsy vypadla drobná kartička. Emilie se k ní instinktivně sehnula a v otočila ji k sobě čelem. Z drobného plastu se na ni mračil Tomas ze své studentské kartičky.
"TOME, POČKEJ!" Vykřikla a vyběhla za ním. Byl to pro ni jako instinkt... jako něco, co k ní patřilo navěky, když poháněná touhou po Tomasově zastavení, vběhla do vozovky bez rozhlédnutí.



Byl to okamžik... možná vteřina... když se z kopce začalo řítit černé auto. Emilie ho zaslechla až když stála přímo před ním. Prudce se zastavila a její vlasy se jí připletly před obličej. Nebyla schopna křičet, ani se pohnout. V ten moment dokázala jen sevřít v paži Tomasovu kartičku a zavřít oči...

Ajajaj, tak snad se ten sen nevyplní

Ach jo Co mi to děláš??
Když bych byla na místě Paty, nenechala bych ji samotnou doma kdybych měla takový sen.

Jsem zvědavá, jak tohle dopadne. Doufám, že to Emílie zvládne.

Nechci vás trápit, ale některé věci jsou prospěšné zase pro něco jiného, i když to není moc příjemné


13.část - Srdce bije rychleji

První co zaslechl byl skřípot brzd. Tomas sebou škubl jako kdyby do něj někdo uhodil. Skoro cítil jak se ten zvuk zařezává do jeho pleti jako žiletky. Zalapal po dechu a zděšeně se ohlédl. V ten moment se jeho svět zastavil. Díval se na Emilii, která stála uprostřed silnice zatímco se naproti ní řítilo černé auto. Vnímal jak se něco v něm změnilo... jako kdyby se jeho srdce zmenšilo, ochrnulo... jako kdyby nedokázalo porozumět tomu, co cítí. Díval se na scénu před sebou se zadrženým dechem. Emilie... Emilie... byla to ona... její vlasy vlály ve větru, její dlaně byly semklé do pevných pěstí, zatímco její chodidla stály na němém asfaltu. Připomínala mu mučednici... připomínala mu jeho... zvedl se mu žaludek, když se do jeho hlavy dostalo něco jiného...



Kdo jsem? Šeptal hlas v jeho hlavě. Vnímal tu nekonečnou prázdnotu, která drásala vlastním způsobem jeho nitro a ničila jeho sny, o kterých ani netušil, že by je mohl mít. Protože jak by vůbec mohl snít někdo kdo ani netuší kým je? Byl člověkem? Zvířetem? Věcí? Čím se dal definovat on sám? Najednou spatřil svoje dlaně. Pozoroval vystouplé šlachy a dokonalý tvar jeho útlých prstů, které matně odkazovaly k něčemu co dříve miloval. Ale co to mohlo být? Co? Nyní znal jen bolest, strach a temnotu... nekonečnou tmu, která ho pohlcovala... existoval vůbec? Nebo byl tohle jen pokřivený sen umělé reality, kterou kolem něj stvořili ti lidé? Tomas zalapal po dechu a jeho rozum mu v neuvěřitelně kratičký moment nabídl další obraz z jeho života.

Jsi nula, Grime... nikdy na to nesmíš zapomenout, slyšíš mě? Všechno si to zasloužíš, protože jsi zlý člověk. Všichni tě musí nenávidět, protože jsi jen špína. Ty nejsi člověk, zapamatuj si to! Vnímal jejich hlas. Nedokázal jim odporovat... nedokázal nic... jeho hlas byl mrtvý... a on asi také. Skoro měl pocit, že se dívá jen na blikající obrazovku špatně natočeného filmu, ale pak... proč cítil tu bolest? Proč vnímal utrpení ve svém srdci? Proč? Proč byl tak zlý člověk? Proč na něj všichni zapomněli? Proč ho chtěli všichni lidé zabít? Co provedl tak zlého? A proč mu ti lidé říkali Grime? Už jen zvuk toho jména v něm vzbuzoval hluboké znechucení.
Zapamatuj si, že jsi Grim! Ty jsi Grim! Snažil se ho ten hlas přesvědčit. Až pak se v něm něco drobného vzbudilo... cosi maličkého, co leželo pohřbené v jeho srdci. Najednou zřel dvojici šedivých očí, které se na něj dívaly. To drobné něco v něm zavrtělo hlavou, tak prudce, že se toho sám vyděsil... vzápětí však gesto té drobné části jeho vlastního já napodobil.
Fajn, tak snad si budeš pamatovat, tohle! Protože to se ti stane kdykoliv, kdy mi budeš oponovat! Ten hlas byl zlý, surový a krutý... ale nic se nedalo připodobnit tomu, co ucítil poté. Chladný předmět se přitiskl k jeho citlivé kůži na zadní straně jeho spodní části krční páteře. Bolelo to tak moc, že poprvé znova uslyšel svůj hlas. Ale byl to on? Nebo to byl podivný řev nějakého zvířete? Co to bylo? Co? Do očí se mu vedraly slzy, než všechno zčernalo. Tomas spolkl hořké slzy, než se mu před očima jako zjevení objevil jeho bratr.



Až se vrátím, tak spolu pojedeme kempovat! Sliboval jeho hlas, než si přehodil přes rameno naditou tašku. Nechtěl, aby odešel. Nechtěl ztratit další čas, který mohl trávit s ním... s jeho poslední rodinou. Jamie byl jeho posledním propojením se všemi, které dříve znal... které miloval. Díval se za ním se slzami, které nenechal vytéct z vlastních zraků. Místo toho plakalo jeho srdce... štkalo za jeho odcházející postavou... za bytostí, ve které nadále vidělo svého drobného bratříčka, který ho rád tahal za nos. Ale nyní byl pryč... pryč...

Ty kluku ušatá, víš, že opakování je matka moudrosti? Nikdy nedovol, aby hudba opustila tvé srdce... stejně jako z něj nikdy nenech odejít svoji rodinu. Pro ni tam musíš mít vždy místo, pokud ji opravdu miluješ a ctíš... Tomas zamrkal a zaslechl další slova svého dědy.

Nic není věčné ani život ne. Časem poznáš, že ani další dva životy by ti nepomohli k tomu, aby jsi pochopil a udělal všechno správně, ale když už nic... můžeš se o to alespoň pokusit. Lepší je udělat alespoň něco, než jen zůstat stát a propásnout jedinou šanci, kterou jsi v životě dostal... Tomas zalapal po dechu.



Ach Tome ty snad nikdy nevyrosteš, uslyšel hlas své matky. Jsi tak tvrdohlavý a odvážný... v jejím hlase byla cítit starost. Měl ji tak moc rád... tak moc, že se zmohl jen na to, aby ji objal a požádal ji, aby neplakala. Mám tě rád, mami. Zašeptal jeho dětský hlas. A já tebe, Tome... vždycky budeš můj zvědavý kluk... vždycky tě budu mít ráda.

Jsi jako já... možná jednáš nejdříve zbrkle, ale později uděláš správnou věc. Vím, že ať se stane cokoliv, dokážeš se rozhodnout dobře, když přijde osudná chvíle, snažil se ho ujistit jeho otec. Tomas těžce polkl...



...a poté ji spatřil.
Co se ti to stalo? Ptal se její hlas. Krčil se před ní... očekával její výpad... očekával, že mu bude chtít ublížit, ale... ale... nestalo se tak. Šokovaně si ji měřil a ona jeho. Jako kdyby bylo něco jiné... jako kdyby... kdyby... její oči... ty ho nesoudily. Dívaly se na něj zděšeně, ale ne s patřičnou dávkou zhnusení a strachu. Byl to spíše šok, jako kdyby se nevyděsila přímo jeho, ale něčeho jiného. Ptala se ho co se mu stalo... ale proč to chtěla vědět? Proč? Proč se o něco takového zajímala? On byl ničím... nikým... jen zbytečným předmětem v lidském světě, ale v ten nekonečně krátký moment, když se díval do jejích laskavých očí si přál jí odpovědět a to ho vyděsilo natolik, že se rozhodl utéct.



Pro nikoho nemohu být nijak důležitý... ozval se v jeho hlavě jeho vlastní hlas. Pro mě jsi a vždy budeš, ujistila ho a v jejích zrakách se zjevilo něco zvláštní. Něco co znova dokázalo vzkřísit jeho srdce... jeho city... jeho duši.



V ten moment měl pocit, že to vždy bylo o nich dvou. Jako kdyby to tak mělo být... jako kdyby ji měl poznat... jako kdyby právě ona byla jeho jedinou skutečnou nadějí. Ona byla ta která se nebála pohlédnout do jeho duhovek... byla to ona, která kolem něj ovinula svoje paže, když měl strach... byla to ona, která ho trpělivě učila věcem, které znal i průměrný předškolák... byla to ona, která ho vedla cestou, které věřila a která ho zavedla až k jeho vzpomínkám. Byla to ona, která mu ošetřovala rány... která ho nesoudila kvůli ostatním... která mu věnovala svoji důvěru ačkoliv si ji nijak nezasloužil. Když ho poznala byl jen prázdnou schránkou a nyní... nyní... byl jen uzlíkem nervů toužícím po jejím doteku, ale zároveň... zároveň se jí bál. Měl strach toho co v něm probouzela. Jeho srdce se prudce rozbušilo. To něco ji chtělo chránit... to něco ji chtělo obejmout a nikdy nepustit... ale nebylo to jenom kvůli tomu, co pro něj učinila... bylo v tom i něco jiného. Jednalo se o její něhu, o lesk v jejích očích, o její rudolící tváře, hřejivou pokožku a nádherné dlouhé vlasy, které měl šanci vidět v celé své kráse jen jednou v životě. Až pak to pochopil... už se nechtěl na tu scénu dívat... nechtěl. Jeho tělo naplnil adrenalin.
"EMILIE!" Zakřičel divoce a vyběhl. O větrňanech se vždy po městech s pošklebky vyprávělo, že dokázali uhánět s větrem o závod a možná to i byla pravda... možná běželi rychleji než ostatní, protože museli umět žít v rozpadajícím městečku jehož jedinou nadějí byl maják, který rozjasňoval okolí svým jasem a nadále dával každému víru, že dokáže rozehnat všechny místní démony. Tím byla pro Tomase Emilie. Byla pro něj větrňanským majákem, který nadále nevzdal boj s vlnami, lidskou chamtivostí ani s rozpadem města. Byl to on kdo stál blízko břehu a sledoval postupnou zkázu Větrnova, ale tvrdohlavě se odmítal vzdát. Stejně jako se Emilie odmítala vzdát jeho plného uzdravení. Vždy byla jako malý schopný buldozer. Tak křehká, ale přesto solidní jako diamant.
"EMILIE!" Zakřičel znova a odrazil se od země. Jeho chodidla dopadla na silnici, hned vedle třesoucí Emilie, kterou instinktivně sevřel ve své náruči. Ukryl její tvář do svého ramene, letmo ji nadzvedl a udělal drobný krok do druhého pruhu. Auto s prudkým manévrem změnilo směr. Ozvalo se další divoké zahvízdání brzd, ze kterého Tomasovi přejel mráz po zádech a jeho strach se vrátil v plné síle... ale bylo mu to jedno. Pokud měl nyní zemřít, pak to považoval za jedinou správnou smrt, kterou si pro sebe dokázal představit. Když držel její tělo u svého byl připraven svůj život směnit za ten její. Byl ochoten se osobně setkat s osobou v kápi, kterou mu kdysi vnucovali jako jeho otce. Nyní už se nebál... nebál... Řidič divoce stočil volant a jeho vůz se pokusil na jeho manévr zareagovat, bylo však už pozdě... plechové auto letmo strčilo do Tomasova boku. Tomas bolestně vydechl, ztratil rovnováhu a dopadl s Emilií do druhého pruhu.



Tomas zůstal na všech čtyřech a vnímal bodavou bolest ve svých kolenech, dlaních, ale především ve svém boku. Dlouze vydechl a otevřel oči.



"Emilie?" Zašeptal její jméno. Odpovědí mu bylo ticho.
"Emilie?" Zopakoval znova. Ještě nikdy ji takovou neviděl... nikdy. Její oči byly zavřené, vlasy měla rozprostřené kolem hlavy jako svatozář a ústa měla zamčená na milion západů.
"Emilie... Emilie... otevři oči," požádal ji se staženým hrdlem. Tohle se nemohlo skutečně dít. Nemohlo... nemohlo... nemohla být mrtvá... nemohla!
"Emilie!" Zvolal a dotkl se její tváře. Jeho společnice však nadále nereagovala.
"Vzbuď se! Tohle ne... ne... NE! Ty nemůžeš být mrtvá!" Zakřičel. Třesoucími dlaněmi s ní začal letmo cloumat ve snaze ji probudit. Vzápětí se k ní sklonil a začal ji líbat po tváři.
"Neopouštěj mě... neopouštěj... prosím! Prosím! Ty nemůžeš... nemůžeš..." nedokázal dokončit myšlenku. Skoro vnímal jak pomalu ztrácí rozum. Bylo to jako kdyby se jeho svět rozpadal... jako kdyby jediným pevným podkladem jeho života byla ona. Jako kdyby i na dálku udržovala části jeho mysli pohromadě jedině ona.
"EMILIE!" Vykřikl zoufale a jeho hlas klesl níž a výš.
"HEJ VY DVA! To jste se oba pomátli? Málem jsem kvůli vám spolkl volant!" Tomas muže ignoroval.
"Mluvím s tebou! Přestaň se tady plazit po své opilé holce! Chci kompenzaci! Kvůli vám dvěma jsem málem dostal infarkt a taky jsem si odřel auto!" Tomas nadále nereagoval a se zoufalou panikou se nadále snažil probudit Emilii. Muž zavrtěl hlavou a zaťukal mu na rameno. Tomas sebou cukl.
"Koukej se mnou mluvit ty pitomče! Co si o sobě vlastně myslíte? Tohle jen tak nenechám! Ta tvoje holka je totální cvok! Měl by sis ji někam zavřít pod zámek!" Strčil do něj. Tomas ztuhl a otočil se k němu. Nikdo mu nebude říkat, aby někoho zavíral... nikdy. Z jeho úst vyšlo cosi jako zavrčení. Muž zacouval.
"Ty seš koukám taky pěkně cáklej! Takový jizvy... to jste oba utekli z blázince? Měli by vás něčím nadopovat, aby jste přestali obtěžovat lidi!" Tomasovi se zatmělo před očima, když se mechanicky zvedl.
"Zopakuj to," zavrčel.
"Ty i ta tvá podařená ženština by jste potřebovali dostat pořádně za vyučenou, aby jste neobtěžovali slušné lidi!" Tomas cosi zamumlal, než se na něj vrhl. Ani netušil proč to dělá... možná za to mohl strach i bolest... upřímný děs ze skutečné osamělosti...

Emilie sebou na silnici cukla. Co se to stalo? Ptala se sama sebe a otevřela oči. Chytila se za hlavu. V ten moment si nebyla jistá, kde se nachází ani proč leží uprostřed ničeho. Až pak zaslechla zvláštní zvuk. Zhluboka se nadechla a posadila se. Její oči se zaměřily za zvukem... to co zřela ji vyděsilo.
"TOMASI!" Zakřičela. Tomas sebou škubl. Ten hlas... hlas... mechanicky se ohlédl k ní. Jeho rty se roztřásly ještě více. Muže ve svých pažích pustil na zem.
"Tomasi," vydechla Emilie a hleděla na něj. Dívali se na sebe jako kdyby nikdo jiný neexistoval. Tomas udělal několik kroků k ní, než před ní padl na svoje odřená kolena a neuvěřitelně nahlas se rozplakal.



"Tome," zašeptala a její srdce se sevřelo. Instinktivně přiložila k jeho ramenům své dlaně.



"Tome," vydechla jemně, než...



...si ho přitáhla do náruče. Tomas kolem ní omotal svoje paže tak pevně, že měla pocit, že ji snad zadusí.



"To je dobré... je to dobré... nic se nestalo... nic, vůbec nic," snažila se ho ujistit, ačkoliv si v daný moment nebyla jistá, proč se rozhodl namlátit tomu muži.



"Bál jsem se... tak moc jsem se bál..." šeptal třesoucím hlasem a tiskl ji k sobě ještě silněji ve snaze znova pocítit pevnou zem pod svýma nohama. Mezitím se znova postavil muž a přistoupil k nim.
"Tak už jsi konečně vzhůru! Je mi jedno jaké drama tady oba provádíte, ale tohle si nenechám líbit!" Zakřičel. Tomas se nahrbil, ale Emilie ho nenechala, aby se ohlédl.
"Kdo jste?" Zeptala se ho pokojně.
"Jsem ten, kterému jsi skočila pod auto, ty šílená...!" Tomas vydal zvláštní zvuk, který ho přiměl mlčet.
"Koukej si to zvíře držet na uzdě! Málem mě zabil!"
"Tomas není žádné zvíře... omlouvám se, že jsem vám způsobila potíže..." vydechla a jednou paží vyndala ze své kapsy peněženku.
"Dám vám peníze... jen nás prosím nechte na pokoji," požádala ho.
"Vážně? A kolik?!"
"Mám tady 6000..."
"6000?" Vykoktal muž, který vypadal jako kdyby vyhrál v loterii.
"Ano, vezměte si je," opatrně vyjmula obsah své peněženky a vložila je do rukou muži bez toho, aniž by pustila Tomase. Muž si přepočítal bankovky ve své paži a usmál se.
"Fajn, myslím, že na tohle všechno zapomenu... hezký den a nesnažte se příště tolik umřít nebo brzy přijdete na mizinu," mrkl na ni, než se vrátil ke svému autu. Za několik vteřin tak na jeho přítomnost upomínal jen zvířený prach. Emilie pohladila Tomase po hlavě.
"Musíme se zvednout, nemůžeme tady sedět," zašeptala do jeho ucha. Tomas zavrtěl hlavou.
"Proč nechceš jít pryč?"
"Mám strach... nechci tě... nechci... pustit," pronesl váhavě do jejího ramene.
"Tak pojď se mnou," vyzvala ho. Tomas sebou škubl a odtáhl se od ní na několik milimetrů, aby mohl pohlédnout do jejích očí.
"Mohu?"
"Samozřejmě," odvětila s úsměvem. Tomas zamrkal a jeho zlomené srdce se rozbušilo. Pootevřel ústa jako kdyby chtěl cosi vyslovit, ale najednou nevěděl co chce říct.
"Půjdeme domů," vydechla.
"Domů," zopakoval po ní, ačkoliv si nebyl úplně jistý, kde se jeho domov nachází. Zahleděl se do jejích modrých duhovek a až pak pochopil jedinou věc. Jeho domov byl tam, kde byla i ona...

To je neuvěřitelné, jak nádherně Ty dokážeš psát. Dojmula jsi mě k slzám, opět

Tolik bolesti v jeho nitru, která ho sžírá neskutečným způsobem:'(:
Je tak ohromně statečný, postavil se svému strachu, aby zachránil osobu, kterou v srdci neskutečně miluje, i když sám ty pocity nedokáže rozpoznat.

Něco v něm se zlomilo a máš pravdu, k něčemu přeci jen ten incident byl dobrý.

Jsme ráda, že vše ''dobře'' dopadlo.

btw.: Ty koláže jsou nádherné, muselo ti to dát velkou práci. Nestačím zírat

Uff, to jsem ráda, že se ten sen nevyplnil !

Díky holky

Jani, moc děkuji za tak krásná slova moc si toho vážím


14.část - Jiný strach

Za krátkou dobu Emilie odvezla Tomase do svého domu. Oba se nadále nemohli zbavit děsu z prožitého incidentu, což mělo za následek...





...že se nedokázali jeden druhého pustit.
"Tome... já... dojdu pro lékárničku, ano? Ošetřím ti ty odřeniny," vydechla a vzala mu svoji dlaň. Tomas sebou škubl a zahleděl se na svoji prázdnou paži. Zalapal po dechu, udělal jeden dlouhý krok k ní a přitiskl ji k sobě.



"Po... po... počkej," koktal. Emilie se zhluboka nadechla a letmo se dotkla jeho předloktí. Cítila jeho teplo, jeho třes... vnímala jeho strach... ale čeho se nyní bál?
"Copak?" zašeptala.
"Mohu jít s tebou?" Vydechl tiše. Jeho teplý dech ovanul její tvář. Emilie se zachvěla. Takhle se k ní nikdy nechoval... nikdy... tak proč to nyní bylo tak... všechno jiné? Co se změnilo? Zavrtěla hlavou, musela se soustředit.
"Samozřejmě. Je v koupelně... pojď..." vyzvala ho. Tomas ji pustil a znova propletl svoje prsty s těmi jejími. Emilie se několik vteřin dívala na jejich spojené paže, ale rozhodla se nijak danou situaci nekomentovat. S bušícím srdcem společně vykročili směrem ke schodům.

Později Tomase usadila na stoličku ve svém pokoji a začala mu otírat zraněné zápěstí vatou namočenou v dezinfekci. Tomas vypadal skoro jako socha, jako kdyby snad ani necítil štípot, který se musel rozléhat jeho odřenou pokožkou... skoro se zdálo jako kdyby na to byl zvyklý. Zavrtěla hlavou a zvedla k němu zrak. Jeho šedivé oči ji pozorovaly s podivným výrazem, který nedokázala identifikovat. Téměř se zdál smutný, ale zároveň... zároveň... zavrtěla hlavou a sklonila hlavu k zemi.
"Chci ti poděkovat," zašeptala a začala si hrát s pocuchanou vatou. Tomas mlčel. Emilie k němu váhavě zvedla tvář. Nadále se tvářil stejně.
"Omlouvám se, že jsem tě vyděsila. Nechtěla jsem to udělat... odpusť mi prosím," zašeptala. Tomas zamrkal a...



...a prudce si ji přitáhl do náruče.
"Nemám ti co odpouštět," vydechl prostě.



"Ale máš... měla jsem být opatrnější, mohlo se stát cokoliv a... nikdy bych si neodpustila kdyby ses kvůli mně zranil. Nemám radost, když vidím tvoje odřeniny, ale... mohlo to být horší... už jsi trpěl dost a..." slova z ní padala jako vodopád. Tomas ji pohladil po hlavě.
"Důležité je, že jsi v pořádku..." Emilie se od něj odklonila.
"Nesmíš být vůči mně tak obětavý... slibuji ti, že budu příště opatrnější," vydechla pevným hlasem a začala mu kolena čistit dezinfekcí. Tomas ji bez jediného protestu pozoroval. Skoro se opravdu zdálo, že to necítí... ale opak byl pravdou. Tomas vnímal ošklivý zápach dezinfekce i štípot, který se rozléhal jeho nervy jako žíravina, jakmile se vatou dotkla jeho poranění, ale bylo mu to jedno. Možná to znělo zvláštně, ale v ten okamžik si užíval, že něco cítí... že vnímá Emiliin dotek. Proto jako mučedník sledoval její opatrné pohyby, kterými očisťovala jeho zranění. Za několik minut Emilie dokončila svoji práci a znova pohlédla do jeho šedivých očí.
"Nechceš si jít lehnout? Dostal jsi se do šoku a odpočinek ti prospěje," pronesla klidně. Tomas se na ni mlčenlivě díval, než přikývl. V ten moment by jí odkýval cokoliv. Pomalu se zvedl a nechal se dovést k posteli, kde ulehl. Emilie mu věnovala úsměv.
"Teď půjdu uklidit lékárničku a hned se vrátím," obeznámila ho s budoucí situací. Tomas prudce zavrtěl hlavou a chytil ji za ruku.
"Ne... ne... prosím... ne..." Emilie sebou cukla a znova se zaměřila na svoji drobnou dlaň, která mizela v té jeho.
"Hned se vrátím," pokusila se ho ujistit. Tomas se dlouze nadechl.
"Neopouštěj mě prosím... lehni si ke mně... prosím," zašeptal. Emilie prudce zamrkala. Tomas vypadal jako mučedník, jako někdo kdo žadonil o jediný doušek vody. Pootevřela ústa, ale vzápětí je zase zavřela. Co bylo správné? Co bylo špatné? Co by měla udělat? Ptala se sama sebe. Nervózně si zastrčila pramen vlasů za ucho.
"Dobrá," odvětila po chvíli. Tomas ji pustil, Emilie opatrně obešla postel a položila se vedle něj. Tomas se k ní otočil čelem. Několik kratičkých vteřin pozoroval její tvář, než jako ve snu natáhl svoji paži k její tváři a začal ji něžně hladit po hraně její čelisti.



Emilie sebou trhla. Byl tak blízko a jeho šedivé oči se vpíjely do těch jejích. Najednou si nebyla jistá co povědět. Měla by snad vstát a odejít? Měla by sundat jeho dlaň ze své tváře? Až pak jí v hlavě ulpěly Anežčina slova Tomas nesnese cizí dotek..., rozléhalo se její myslí, zatímco jeho paže zkoumala její náušnici. U ní to tolik neplatilo... proč to tak bylo? Bylo to kvůli tomu co spolu prožili? Muselo to tak být... muselo... několikrát zamrkala.



"Tome, měli bychom si promluvit," vypadlo z ní po chvíli.



"Nechci o ničem mluvit," vyšlo z jeho úst. Ta slova jí zabolela. Znamenalo to snad, že jí nevěří?
"Jestli je to kvůli tomu co se stalo..." Tomas vydal zvláštní zvuk, než si ji za pas...



...přitáhl k sobě.



"Dnes nechci mluvit o ničem zlém... nechci si připomínat minulost... nechci..." zašeptal.



"Ale kdyby jsi mi to pověděl, pak... pak by jsi byl svobodnější," snažila se ho přesvědčit trhaně, zatímco se pokoušela ignorovat způsob jakým se na ni díval.



"Dnes ne Emilie... dnes ne..." vydechl tiše.
"Chci, aby jsi věděl, že jsem tady pro tebe, ať se bude dít cokoliv," Tomas jí věnoval drobný úsměv a...



...přitulil ji k sobě.
"Vždycky jsi byla můj strážný anděl a já bych si přál... přál bych si, abych jím pro tebe mohl být také," pronesl jemně. Emilie zalapala po dechu.
"Vždyť jsi mě dnes zachránil. Kdyby nebylo tebe, určitě bychom teď nevedli tenhle rozhovor," ozvala se. Tomas sebou škubl a přimkl ji k sobě ještě víc.
"Jsem rád, že jsem byl dost rychlý," zašeptal.
"Děkuji ti... jsem ráda, že se ti mojí vinou nic nestalo... musíme být oba opatrní," vydechla tiše. Tomas se zhluboka nadechl, když překonal další mezeru mezi nimi a přitiskl ji k sobě ještě blíž. Zlehka vtiskl letmý polibek do jejích vlasů.
"Jsem šťastný, že jsi v pořádku..." zašeptal. Emilie vnímala jeho hřejivou náruč a něco drobného v ní se zachvělo. Instinktivně kolem jeho těla omotala svoje paže.



Kdy naposledy ji někdo takhle držel? Kdy naposledy mohla slyšet něčí srdce takhle blízko? Dlouze vydechla a přitiskla svoji tvář k jeho hrudníku. Tomas kolem ní silněji omotal svoje paže. Moc dobře si uvědomovala, že tohle bylo špatné hned v několika bodech. Tomas byl nepřímo její pacient a to co spolu nyní dělali rozhodně nespadalo do žádné části terapií, které znala. Byl nemocný a potřeboval pomoct. Zoufale si snažila tato slova opakovat ve své hlavě, jenže zároveň... zároveň nedokázala odmítnout jeho náruč. Teplo jeho těla... jeho blízkost. Co se to s ní dělo? Proč se jí najednou zdálo, že cosi v ní na něj reaguje jinak? Jako kdyby se od chvíle kdy ho znova spatřila po takové době něco změnilo. Jako kdyby se změnili oba. Tomas v jejích očích najednou vyrostl. Už nebyl jen vyděšeným člověkem, najednou z něj byl muž. Nádherný muž s šedivýma očima, jehož tvář zdobily jizvy z bojů, které se mu podařilo vyhrát. Možná byla jeho duše roztříštěná, ale něco v ní tušilo, že má naději na uzdravení. Silněji se přitulila k jeho hrudníku. Věděla, že přijde den kdy bude v pořádku. Kdy se bude usmívat na svět a bude schopen kráčet kam ho jenom napadne. Chtěla si ho tak představit... představit jako muže, který se nebude ničeho bát, který nebude závislí na nikom ani ničem... ani na ní. Ucítila ve svém nitru bolest. Nedokázala si představit, že by v jejím životě nebyl, ale zároveň si přála, aby jednou nastal den kdy bude doopravdy šťastný, i kdyby to mělo být bez ní. Toužila po tom ho vidět osvobozeného od všech jeho démonů... chtěla, aby byl spokojený.
"Také jsem ráda, že jsi v pořádku," zašeptala do jeho hrudi. Tomas ji vtiskl další polibek do vlasů.
"Emilie," vydechl její jméno a přimkl ji k sobě ještě pevněji. Chtěl cítit každou část jejího těla, aby se mohl ujistit, že je v pořádku. Už ji nikdy nechtěl vidět ležet na zemi... už nikdy... jen ta myšlenka ho nutila znova cítit bolest... bol, který ještě nikdy nezažil. Pohladil ji po vlasech a zavřel oči. V ten moment si uvědomil, že nechtěl žít ve světě ve kterém by ona nebyla.

Nádherný díl, takové láskyplné objetí ledacos dokáže ...

Tak to bylo naprosto nádherné! Tomas ji miluje celým svým srdcem. Tahle jejich chvilka byla tak zvláštní, ale zároveň tak krásná

Moc se těším, na další vývoj

Moc děkuju holky, moc si toho vážím je pravda, že pro Tomase jsou tyhle chvíle hodně důležité, i když tomu sám nerozumí


15.část - Jak vypadají klidné sny

Uběhlo několik hodin...



Díky prožitým událostem nakonec byli oba unavení natolik, že téměř okamžitě usnuli jeden druhému v náručí...



Emilie se zachvěla a pevněji přitiskla svoji dlaň k jeho tváři. Ačkoliv by se mohlo zdát, že byla na první pohled pokojná a klidná, uvnitř ní se odehrávalo něco úplně jiného...



Nejprve vnímala podivný chlad... studeno, které se prodíralo do jejích myšlenek jako žíravina. Otřásla se. Co se to dělo? Kde byla? A proč bylo kolem ní tolik mlhy? Ptala se sama sebe a snažila se paží rozehnat mléčnou hmotu ze svého dosahu. Zoufale se pokoušela zaostřit na cokoliv až spatřila něco, co neočekávala. Vedle ní se nacházel její dům. S podivnou úctou sledovala jeho světlejší omítku i střechu, která působila mladší.
"Co to..." zašeptala a kochala se pohledem na budovu, která se zdála úplně jiná, než si ji pamatovala. Byl tohle její domov? Bylo to tak? Zavrtěla hlavou. Nebyla si jistá. V ten moment z domu vystoupila starší žena o hůlce. Její chůze byla váhavá, skoro jako kdyby se bála prudčeji pohnout... skoro jako kdyby měla strach ze svého úkrytu vyjít. I tak však zvedla své oči obklopené vráskami k narušitelce a věnovala jí široký úsměv. Emiliino srdce se rozbušilo, byla to její prateta. Chytila se za ústa. Tohle se jí muselo zdát... muselo... její prateta byla mrtvá. Promnula si zrak, ale její prateta nadále stála opírajíce se o elegantní hůl a trpělivě vyčkávala na její reakci. Emilie udělala několik kroků blíže, ale vzápětí se zastavila. Její prateta jí pokynula a otočila svoji tvář jiným směrem. Emilie ji následovala.



Tomas... jeho siluetu by poznala mezi miliony jiných. Několik kratičkých vteřin se dívala do jeho štíhlých zad.



Byl od ní natolik vzdálený, že měla chuť se rozeběhnout. Zastavit jeho rázný krok a přimět ho zůstat na místě.
"Tomasi!" Zavolala, ale odpovědí jí bylo ticho. Zmateně se ohlédla na svoji pratetu, která jí pohled opětovala.
"Nesnaž se dělat ty samé chyby co já," zaslechla její melodický hlas.
"Cože?" Zvolala Emilie. Její prateta zavrtěla hlavou, otočila se zpět k domu a pomalými kroky začala kráčet zpět do jeho nitra.
"Počkej!" Zakřičela, ale stará žena ji již neposlouchala. Vytrvale mířila svým směrem, než za sebou zavřela dveře starého domu. Emilie zalapala po dechu. Co se to děje? Prudce se zaměřila zpět na Tomase.
"Tome!" Zakřičela na něj zoufale.



Tomas sebou škubl, ale nezastavil se.
"Tomasi!" Zavolala na něj znova a vyběhla. Se vší silou, kterou v sobě pociťovala se snažila překonat vzdálenost, která je dělila. I přes to však měla pocit, že přechází i něco úplně jiného. Jako kdyby nyní šlo o víc než jen zastavit Tomase... jako kdyby se jednalo o jeho i její život. Zoufale se v plné rychlosti natáhla po jeho ruce a stiskla ji.



Tomas sebou divoce trhl a ohlédl se.



"Co tady děláš?" Zaslechla jeho hlas.
"Nechci, aby jsi někam chodil!" Zvolala. Tomas se na ni zahleděl a nadále nepouštěl její paži.



"Ale já musím odejít..."
"Kam?"
"Musím jít domů," odvětil.
"A kde je tvůj domov? Mluvíš o Větrnově?"
"Větrnov už dávno není domovem pro nikoho," odpověděl bez jediného náznaku emoce.



"Co tím myslíš?"
"Na tom nezáleží... teď mě musíš nechat odejít..."
"Já... to nechci! Potřebuješ pomoct!"
"Mě už není pomoci..."
"To není pravda!"
"Musíš si přestat lhát. Vždycky jsem byl ztracený bez ohledu na všechno co se stalo. Nejsem schopen rozumě přemýšlet... možná ani nejsem člověk... možná jsem opravdu monstrum ukryté v těle nevinně vyhlížejícího Tomase Parkera..." Emilie silněji semkla jeho dlaň.



"To není pravda!" Oponovala mu se slzami v očích.
"Ty víš, že jsem ztracený... nikdo mě už nikdy nemůže dát do pořádku..."
"Ale já ti pomohu!"
"Nikdo mi nemůže pomoci..."
"Ale já ano! Mám tě ráda... tak moc... moc... nevzdávej se, prosím!" Zvolala. Tomas zavrtěl hlavou.
"Nemůžeš zachránit někoho, kdo nechce být zachráněn. Měla by jsi se zaměřit zpět na svůj život a ne řešit ten můj. Zapomeň na mně a nech mě odejít..."
"Ne!" Vyhrkla a prudce se vrhla do jeho náruče.
"Nenechám tě odejít! Pustím tě až ve chvíli kdy budeš šťastný..." pronesla a odklonila se od něj zpět na délku své paže.
"Štastný? Jaké je to být šťastný? Znám jen démony a bolest... nic jiného si nepamatuji." Emilii se vehnaly slzy do očí.
"Tak mi dovol změnit tvé vzpomínky."
"Jak?"
"Tím, že si vytvoříš nové."
"To nedokážu..."
"Ale dokážeš! Spolu to zvládneme!"
"Spolu... s tebou?"
"Ano, se mnou. Slibuji ti, že tě neopustím..."



"Všichni jednou odejdou..."
"Já ne... vždycky tady budu pro tebe," zašeptala ve snaze ho přesvědčit. Tomas jí věnoval zvláštní pohled.
"Jsi příliš hodná pro tenhle svět," pronesl.
"Dovolíš mi tedy jít s tebou?" Zeptala se klidně. Tomas si vzdychl.
"Dobře," vydechl tiše, pevně semkl její prsty a vykročil.
"Kam půjdeme?"
"Tam kde už slunce nikdy nezapadne," odvětil. Emilie přikývla a začala následovat jeho kroky...



Emilie se v přítomnosti zachvěla a cosi zamumlala. Tomas kolem ní pevněji semkl svoji paži...



...a z jeho úst vyšel bolestný vzdech. Jeho srdce se divoce rozbušilo. Vnímal strach... ukrutný děs, který zachvátil jeho tělo. Otřásl se a jeho dech se zrychlil.



Všude bylo ticho, jediné co narušilo místnost byl jeho hlasitý dech, ale spal vůbec?



Nebo bděl? Dalo se to v jeho případě vůbec poznat? Prudce sebou škubl až více pocítil pevnost dlaždic pod svým bokem. Věděl, že by se měl zvednout, ale jak by to měl udělat? Znal snad způsob jak by to měl provést? Nebyl si jistý. Zmateně se pokusil otevřít oči a první co spatřil bylo ošklivé opotřebované kanape. Kde to byl? Proč tu byl? Kým byl? Jenže jeho rozum pro něj neměl odpovědi. Znova byl jen prázdnou schránkou. Opatrně se pokusil posadit.



Točila se mu hlava a měl pocit, že se nedokáže nadechnout. Bylo to jako kdyby mu někdo stiskl plíce ve smrtelném sevření. Rozhlédl se... to místo. Nakrčil se. Věděl, že přijdou... věděl... skoro je cítil...



...skoro vnímal jejich přítomnost v horním patře domu. Byl si jistý, že zase přijdou... že ho budou pozorovat přes obrovská okna a až se jim zachce... že za ním přijdou. Otřásl se a srdce se mu divoce rozbušilo. Toužil utéct... uniknout z jejich dosahu, ale nevěděl jak, někdy měl pocit, že už bez nich nemůže žít. Jako kdyby oni řídili celý jeho život. Jako kdyby jim patřila jeho duše.



Přál si zemřít, ale ani to mu nedovolili. Jaký byl tedy uděl jeho bytí? Byl tady snad kvůli nim? Proč tu byl? Proč to jeho tělo ještě nevzdalo? Najednou zaslechl podivný zvuk, který přiměl chloupky po jeho těle se postavit do pozoru. Zoufale se ohlédl. Skoro čekal, že tam budou, ale nikdo za ním nebyl. Stále tu byl jen on sám a... vydal zvláštní zvuk, když si všiml podivného kusu nábytku v rohu zapadlého sklepení. Co to je? Ptal se sám sebe, když se pokusil zvednout. Jenže jeho nohy ho neposlouchaly. Zoufale vydechl a pokusil se připlazit k dané věci. S očima vpitýma do podlahy tak pomalu ručkoval na dané místo. Jen co vytušil, že je v cíly, zvedl svůj zrak vzhůru. Jeho srdce se málem zastavilo a neuvěřitelně podivně vykřikl. Jeho oči se dívaly do zrcadla v němž zřel toho nejděsivějšího muže jakého kdy viděl. Zmateně si sáhl na obličej ve snaze se ujistit, že ten člověk se zjizveným obličejem a smrtelnými kruhy pod očima není on. Jenže jeho dvojník ho napodobil, což ho přimělo vykřiknout znova. Byl to on... ten kostnatý muž s jizvami a tolika stíny v obličeji, že spíše vypadal jako špatně načrtnutá karikatura. Zalapal po dechu a se vší odvahou co v něm zbyla...



...vztáhl dlaň ke svému odrazu. V ten moment jeho oči několikrát změnily barvu. Tomas vykřikl potřetí, prudce sebou trhl až tvrdě dopadl zadní částí svého těla na podlahu. Už se na sebe nechtěl dívat. Už nechtěl pozorovat svůj pokřivený obličej. Chtěl uniknout před vším z čeho měl strach, i když si nebyl jistý co všechno to je. Zacouval až zády narazil do čehosi. Divoce se otočil a část jeho já si oddychlo, když si uvědomil, že se dotýká zábradlí. Rychle se otočil a oběma rukama se ho chytil. Vzepřel se až se mu na rukou napnuly žíly a při tom se snažil postavit na svoje vratká chodidla. Vnímal v sobě slabost, ale strach i touha po útěku nakonec přiměla jeho zničené tělo se znova postavit na nohy...



...a vyběhnout po schodech. Jakmile jeho chodidla skončila před kovovými dveřmi, zoufale chytil za kliku, která k jeho vlastnímu překvapení povolila. Zmateně sledoval otevřené dveře, než...



...vyběhl. Zoufale běžel po schodech až se jeho srdce téměř snažilo dostat skrz jeho hrudník. Jenže jednotlivé schody nebraly konce, skoro se zdálo jako kdyby běžel až do nejvyšších pater cizokrajného mrakodrapu, než konečně zřel dveře a otevřel je dokořán.



Tohle místo neznal. Vnímal podivné teplo, které ho zahřívalo na jedné straně těla. Kde se to ocitl? Je to snad nějaká past od jeho věznitelů? Zmateně se rozhlédl a to co spatřil mu vyrazilo dech.



Zářivé slunce se prodíralo skrz husté mraky a snažilo se svými jasnými paprsky dostat až k jeho pokožce. Tomas zalapal po dechu. Něco takového nikdy neviděl. Měl pocit jako kdyby se ocitl v podivném světě, který ani nebyl jeho. Natáhl ruku ke světlu a pozoroval stíny, které jeho prsty vytvářely na jeho dlani. Pomalu zavřel oči a zhluboka se nadechl. Najednou se cítil lépe, jako kdyby zářivé těleso na obloze dokázalo rozzářit nejen jeho pokožku, ale také jeho srdce. Až pak je zaslechl...
"Musíš ho přimět, aby už nedokázal vzdorovat! Musíš!" Ten hlas... nahrbil se a udělal několik kroků od jeho zdroje. Jenže tu nebyl jen ten zvuk bylo tady i něco jiného. Tomas pocítil něčí paže, které ho hrubě chytily. Zoufale se jim snažil vytrhnout, ale nikdy neměl dost sil... nikdy. Jeho paže občas působily jako z gumy. Jako kdyby ani nikdy žádnou sílu neměly jako kdyby byl jen papírovou karikaturou člověka. Zoufale vykopl nohama a z hrdla mu vyšel další zvuk připomínající křik. Už nechtěl aby na něj sahali... nechtěl, aby s ním dělali ty věci... už nechtěl... nechtěl... znova vykopl nohama až ho dvojice rukou pustila. Tomas tvrdě dopadl na podlahu, která se vzápětí změnila z dlaždicové na betonovou. Oběma rukama se vzepřel o paže, ale nedokázal se zvednout.
"Zvedni ho!"
"Jen ať se zvedne sám!" Slyšel zlé hlasy. Zakryl si uši oběma rukama. Nechtěl je poslouchat. Chtěl zemřít. Bylo mu jedno co mu udělají, protože je neposlechl. Chtěl jen zavřít oči a uniknout z bolesti... ze strachu. Vzápětí zaslechl tiché kroky, které neomylně kráčely k jeho hlavě. Zaryl prsty do betonu, očekávajíc cokoliv, ale nic se nedělo. Zmateně otevřel oči...



...a natočil hlavu správným směrem. Ty boty neznal. Jeho tělo se roztřáslo, když sebral poslední odvahu a odvážil se pohlédnout výš. V ten moment se jeho srdce rozbušilo.



Byla tam a její úsměv byl zářivější než sluneční paprsky, které nadále zahřívaly jeho tělo. V jeho očích se zjevily slzy. V každém svém snu ji mohl vidět, ale nikdy... nikdy se jí nemohl dotknout... nikdy. Mohl se na ni vždy dívat, kdy se pokřivené vzpomínky z jeho bolestivé minulosti začínaly dostávat do jeho mysli. Viděl ji plakat, když brečel sám... viděl ji natahovat k němu dlaň, ale nikdy ji nemohl uchopit, i když se snažil sebevíc. Vždy u něj stála tak pevná a jasná jako křišťál, ale přesto tak daleká jako ta nejvzdálenější galaxie. Zoufale se rozvzlykal, když ho jiný pár rukou začal sunout po podlaze dál od ní. Zuřivě zavrtěl hlavou a vztáhl k ní ze všech svých posledních sil svoje paže. Skoro čekal, že jeho dlaně opět projdou jejími kotníky. Dokázal si to představit... natáhl svoje prsty k ní a vykopl jednou svojí nohou, aby se zbavil jedné paže svého věznitele a oběma svýma rukama se chytil jejích kotníků. Zmateně zalapal po dechu, když si uvědomil, že ji cítí. Tentokrát bylo její tělo pevné jako podlaha na které stále ležel. Vzápětí tlak kolem jeho nohou povolil. Tomas se ohlédl, ale nikdo za jeho zády nebyl. Pomalu se otočil zpět k Emilii, která se na něj nadále usmívala. Pootevřel ústa, ale z jeho hrdla vyšlo jen zabzučení. Zmučeně zavrtěl hlavou a pokusil se přitáhnout za její nohy blíže k ní. Téměř vyšplhal po jejích lýtkách za účelem toho, aby ji mohl alespoň trochu obejmout.



Opřen o vlastní kolena, tak nakonec spočinul se svojí tváří na jejím břiše. Obě ruce pevně omotal kolem jejího těla. V ten moment jeho hruď zachvátily další vzlyky. Plakal sám nad sebou, nad svojí bolestí, slabostí i strachem.
"To bude dobré," šeptal její hlas zatímco ho něžně hladila po holé kůži na hlavě.
"Zavři oči..." vyzvala ho po chvíli.



Tomas zavrtěl hlavou. Nechtěl je zavřít... nechtěl riskovat, že spolu s jeho zrakem by zmizela i ona sama.



"Jen je zavři, prosím... a pak bude všechno takové jaké si přeješ," zašeptala. Jenže Tomas nevěděl, jak si přál aby vypadal jeho svět. Jaký by jen mohl být? Pevněji semkl její tělo, když se jí po delší době rozhodl poslechnout. V ten moment se s ním svět zatočil...



...jako kdyby najednou začalo být všechno zahalené do podivné mlhy...



...jako kdyby se jeho bolest najednou začala zmenšovat...



...jako kdyby najednou dokázal zase svobodně dýchat.
"Otevři oči," ozval se tiše její hlas. Tomas zavrtěl hlavou.
"Neboj se otevři je," požádala ho znova. Tomas pomalu rozevřel svoje víčka.



Několik vteřin se snažil přivyknout na ostré světlo, které se zarývalo do jeho očí,...



...než konečně zřel něco co neočekával.



To místo naplňovalo jeho srdce klidem, který si nikdy nedokázal představit. Dlouze tak pozoroval nádherný bílý klavír, který se leskl na slunci jako jasný drahokam.
"Kde to jsem?" Zaslechl svůj hlas.
"Na místě které je jenom tvé," odvětila Emilie. Tomas k ní vzhlédl a pomalu se postavil.



"A kde to místo je?"
"Ve tvém srdci," usmála se na něj.



"Pak tady chci být pořád... s tebou," zašeptal.



"Já také... a tvoje jizvy... jsou pryč," vydechla překvapeně. Tomas si přiložil obě ruce na líce a přejížděl po hladké pokožce své tváře.
"To... to... jak je to možné?" Vykoktal. Emilie natáhla k jedné jeho paži dlaň, sundala ji z jeho obličeje a semkla ji ve své.
"Protože jsi uvěřil tomu, že máš naději," odvětila. Tomas se zasmál...



...a chytil ji za pas.
"Za to můžeš jenom ty... ty... jen ty..." vydechl jemně.



"Není to jen má zásluha. Musíš tomu doopravdy věřit a pak se mohou stát zázraky."
"Zázraky..." zopakoval po ní.
"Ano, a pak dokážeš přeprat všechny své démony. Když budeš věřit, že to dokážeš, můžeš své sny změnit a později i v sobě potlačit strach, který tě sužuje."
"Nejsem si jistý jestli jsem toho schopen..."
"Jsi schopen všeho na co jen pomyslíš. Možná ti jizvy zůstanou na těle, ale tam uvnitř je můžeš změnit na něco dobrého, vím že to dokážeš." Tomas zamrkal, když si uvědomil, že mu tohle už jednou řekla. Pousmál se a...



...přitáhl ji k sobě.
"Nechci tě už nikdy pustit," vydechl a věděl, že je to pravda. Kdy naposledy se cítil tak dobře? Kdy? Zhluboka se nadechl a znova se zasmál.



"Tak mě už nikdy nepouštěj," odvětila tiše...



...a pevně kolem něj omotala svoje paže. Tomas se zhluboka nadechl a opětoval jí objetí.



Tomas se mezitím v realitě zachvěl a silněji k sobě přimkl Emilii. V ten moment se tak jejich život zdál jednoduchý a prostý jako krásný sen, který nechcete nikdy opustit...

No já zírám! Tak to byl nádherný díl.
Oba dva sny jiné, ale podstata obou snů stejná. Jejich spojení je neskutečné
Tomas je uvnitř rozbitý na milion kousků, ale s pomocí má jistě šanci, věřím v jeho záchranu:*IN LOVE*:

Musím pochválit i fotky, muselo ti to dát hroznou práci! Ale máš to nádherně vychytané a všechny záběry naprosto výstižné!

Moc se těším na další dílek!

Opět krásné počtení, ti dva jsou si prostě souzeni od samého začátku, a jejich sny tomu taky odpovídají

Moc děkuju holky jen doufám, že teď nebude mít té pasáže s Tomasem a Emilií plné zuby ale nebojte, brzy se zase posuneme k dalším obyvatelům mého městečka

Jinak vás zase moc poprosím a trochu fantazie co se týká Tomasových jizev nechtělo se mi shánět zjizvený skin a domalovávat by to bylo neskutečně náročné, tak snad mi to odpustíte


16.část - Vina a něha

Na dům holek se snesla tma...





...zatímco naše dvojice nadále nevěděla o světě. Možná za to mohly veškeré starosti, které je v uplynulých hodinách tížily víc než kámen, že nedokázali otevřít oči dříve. V ten moment se však kolem domu prohnal silnější vítr, který přiměl starou budovu reagovat. Tomas sebou cukl, když zaslechl zazvonění okenních tabulek a otevřel oči. Několik vteřin tak hleděl do stěny a snažil se pochopit, kde se nachází. Až pak si uvědomil váhu cizího těla na tom svém. Pomalu se otočil správným směrem a jeho srdce se rozbušila. Byla s ním... byla tady. Pousmál se, když si uvědomil, že to bylo poprvé kdy spal relativně klidně... kdy ho ze spánku nevyrušil jeho vlastní křik, který ho následně vždy přiměl k divokému běhu k majáku. Nyní tady ležel pod ženou, která ho zachránila a cítil se najednou tak poctěný její přítomností, že netušil co činit. Měl by ji probudit? Ptal se sám sebe a letmo jí odhrnul jeden pramen z tváře. Na jeho obličeji se usídlil zvláštní úsměv. Uvědomil si někdy jak krásná byla když spala? Znova natáhl paži k její tváři a pohladil ji po hraně její čelisti. Bylo pošetilé toužit po tom s ní takto setrvat ještě další delší čas? Jak hloupé to bylo? Jeho tváře zrudly. Emilie se mezitím zachvěla a přetočila se z něj na vlastní záda. Cosi zabručela, než se její víčka rozevřela. Kratičký okamžik tak pozorovala hrubou plochu světlého stropu, než se ohlédla ke svému společníkovi.
"Tome," vydechla jeho jméno. Tomas se usmál a otočil se k ní.
"Ahoj," zašeptal a natáhl svoji dlaň k jejímu obličeji. Emilie několikrát zamrkala, ale rozhodla se jeho gesto napodobit.



"Jak se cítíš?" Vydechla zatímco přejížděla svými prsty po jeho méně zjizvené tváři. Co jí měl odpovědět? Jak se nyní cítil? A věděl to vůbec sám? Zavrtěl hlavou a jemně semkl její pramen vlasů.
"Je mi báječně," odvětil. Emiliiným nitrem se rozlil příjemný pocit. Vědění, že je v pořádku jí přimělo se více usmát.
"To jsem ráda," pronesla tiše a dotkla se drobné prohlubně na jeho čele. Tomas nebyl typicky hezký, ale něco v něm bylo jiné. Možná to byla jeho minulost, bolest se kterou se dokázal dívat i odlesk jeho očí, když ji nyní pozoroval, co přimělo její nitro na něj reagovat jinak. Zhluboka se nadechla a přesunula svoji druhou paži na nejdelší jizvu na jeho obličeji. Její povrch byl zvláštní, hrubý... zavrtěla hlavou, v ten moment si nechtěla představovat jak k ní přišel, proto ji zakryla svoji dlaní a zahleděla se do jeho šedivých očí. Přistihla ho, jak ji pozoruje. Jeho pohled se zdál zvláštní... s podivnou intenzitou hleděl do jejích duhovek a skoro se zdálo, že by dokázal číst její myšlenky. Ale měla by snad důvod se toho bát? Vadilo by jí kdyby dokázal nahlédnout do její mysli? Možná ano... protože to co by tam objevil by ho možná mohlo vyděsit... Znova přejela svými prsty po jeho zdravější tváři a snažila si představit jeho život kdyby nikdy nepoznal Kádinkovi. Poznali by se vůbec? Zcela jistě by nadále žil ve Větrově a možná... možná by byl ženatý s Anežkou. Určitě by ho nikdy nepotkala, ale byla si jistá, že pokud by to byla záminka, aby nemusel nic z toho co prožil zažít, pak by to byla ochotná udělat. Raději ho neznat, než vědět, co všechno mu provedli. Tolik mu toužila pomoci. Najít řešení k jeho problémům, přičarovat úsměv na jeho věčně smutnou tvář, což se jí nyní dařilo ačkoliv nedělala nic zvláštního. Letmo se pousmála. Chtěla ho obejmout a držet ho v náručí, i když to bylo profesně naprosto špatně... bylo to vlastně špatně po všech stránkách... Tomas byl křehký a nemohla od něj nic očekávat ať už jí nyní její duše našeptávala cokoliv. Musela stát oběma nohama pevně na zemi. To byl její úděl, i když jí jeho pohled, o kterém jistě nevěděl, že činí... nutil uvažovat jinak. Zhluboka se nadechla, když se na nočním stolku rozsvítil její mobil a nahlásil tak příchod textové zprávy. Emilie odtrhla svoje oči od jeho a ohlédla se za telefonem.
"Kdo mi to..." vyšlo z jejích úst, ale než stačila jakkoli zareagovat, už se Tomas sunul přes ní k drobnému zařízení.
"Tome to... nemu..." zbytek nestačila doříct, protože se Tomasovi podlomila paže a vinou obyčejné gravitace přiblížil svůj obličej k tomu jejímu.
"Promiň," zašeptal. Emilie zalapala po dechu. Byl příliš blízko, příliš... až mohla spatřit tmavší odstín šedivé kolem jeho zorniček. Tomas se pevněji opřel o měkkou matraci a zůstal na ni hledět. Najednou nevěděl co povědět, jediné co si uvědomoval bylo teplo jejího těla, které zahřívalo to jeho. Jednu svoji paži přemístil na její rameno a jeho tvář nabrala ještě šarlatovější odstín. Netušil co se to s ním děje... nechápal to, nemohl tomu ani rozumět. Emilie ale moc dobře tušila, co se děje, ale nedokázala vyslovit ani jediné slovo, nebo snad udělat jakýkoliv čin, aby tuto chvíli narušila. Možná to ani sama nechtěla. Možná její vlastní srdce po něčem takovém toužilo už delší dobu... Oba zavřeli oči, když se Tomas pomalu sklonil blíže k ní.



Vlastně nevěděl, co chce dělat. Vnímal jen teplo, které se rozlévalo jeho tělem jako vlna něčeho co neznal, ale přesto toužil po tom, aby to nikdy nepřestalo.



Emilie instinktivně přiložila svoje dlaně na jeho široká záda. V ten moment nedokázala rozumě uvažovat. Její mysl se zdála nyní vypnutá jako kdyby dokázala cítit jen to zvláštní pouto, které jí vázalo k tomu nejzvláštnějšímu muži, kterého kdy poznala. Pomalu přejela svými prsty po křivce jeho páteře až k jeho boku, ke kterému zlehka přiložila svoji dlaň. Tomas sebou cukl a bolestně hekl. Emilie sebou trhla.
"Tome, co je ti?!" Zvolala zděšeně. Tomas zavrtěl hlavou a snažil se vstřebat bolest, která se ozývala z jeho boku.
"Bolí tě něco?! Tvůj bok? Podívám se na něj," vyhrkla, nahnula hlavu správným směrem a začala rolovat část jeho trička. Tomas sebou divoce škubl, vykulil oči a rychle zachytil její paži dříve, než stačila odhalit více jeho kůže na světlo.
"To... to... není nutné!" Zvolal a prudce se vymrštil z postele na nohy. Emilie se pomalu posadila a měřila si jeho záda.
"Proč mi to nechceš dovolit? Bolí tě to hodně?" Zeptala se ho klidně. Tomas se zhluboka nadechl. Nemohl ji nechat, aby se ho více dotýkala... nemohl... protože... pak... pak... nebyl si jistý, co by se všechno mohlo stát. Emilie se posunula na posteli až si všimla části jeho odhrnutého trička díky kterému mohla zřít kousek rašící modřiny na jeho boku.
"Proboha Tome! Co se ti to stalo?! Srazilo tě auto?!" Zvolala zděšeně a postavila se k němu. Tomas divoce zavrtěl hlavou. Nechtěl o tom mluvit.
"Řekni mi to!"
"Na tom nezáleží... a... měl... bych... jít domů," vydechl a otočil se k ní zády.
"Tome jestli tě opravdu srazilo auto, pak je to moje vina... a... prosím, dovol mi se na to podívat... mám tady nějaké přípravky, bude ti pak lépe..."
"Já... to... ne..." koktal nesrozumitelně, zatímco jeho mysl bojovala s představami, které si odmítal připustit. Emilie k němu udělala několik dalších váhavých kroků a zlehka přiložila dlaň k jeho ramenu.



"Dovol mi to prosím... prosím," zašeptala. Tomasovi přejel mráz po zádech... její hlas byl smutný, skoro cítil ve svém srdci její bol. Zhluboka se nadechl a trhavě přikývl. V ten moment měl pocit, že by jí dokázal odsouhlasit i vlastní smrt.

Společně tak zamířili do kuchyně...



"Mám tady nějaké věci, které jsem koupila, když jsi... jsi..." letmo se ohlédla přes rameno jeho směrem. Nedokázala dokončit myšlenku a Tomas byl za to vděčný. Netoužil po tom se vracet do chvíle kdy byl jen prázdnou schránkou beze jména. Emilie se zahleděla zpět k baru odkud za několik krátkých vteřin vyndala dvě krabice.



Opatrně odkryla víko menší z nich. Tomas přistoupil blíže k ní a nahnul svůj obličej, aby mohl zřít její obsah. Uvnitř krabice se nacházelo množství různých obvazů, náplastí a dalších zdravotnických potřeb. Největší šok však pro něj nastal, když odhalila vnitřek větší z nich ve které se nacházelo téměř nekonečné množství různých lahviček. Zmateně sáhl po jedné z nich a nastavil ji ke svým zrakům. Bílá plastová lahvička tak na sobě nesla svoji originální etiketu s ručně doplněným textem vlasy.
"Tohle všechno jsi na mne použila?" Ozval se téměř bez dechu a vrátil nádobku zpět na své místo. Emilie mu věnovala téměř plachý pohled.
"Skoro ano," odvětila upřímně.
"Muselo tě to stát strašné peníze a ty ani Paty jste jich nikdy neměli mnoho," pohlédl na ni. Emilie pokrčila rameny.
"Na to nemysli, důležité je, že ti to pomohlo," mrkla na něj a znova vložila svoje dlaně do krabice.
"Pořád tomu nerozumím... nikdy jsi nemohla vědět jak to dopadne... kdyby to co ti lidé říkali byla pravda, pak jsem vás mohl klidně zabít," Emilie k němu znova zvedla hlavu.
"Já nevěřím na povídačky o synovi smrti, vždycky jsem věděla, že je to nesmysl. Byla jsem si jistá, že tě jen týrají, aby mohli dělat divadýlko pro místní... už od samého začátku jsem si byla jistá, že jsi jen člověk co potřebuje pomoci, žádný démon... ti ani neexistují," odvětila pevným hlasem.
"Jsi v Podivíně, tady je možné cokoliv..."
"Podivín není žádné VIP místo pro démony. Stejně tomu nevěřím a měla jsem pravdu. Jsi člověk, kterému ublížili a nijak sis jejich péči, pokud se to tak dá nazvat, nezasloužil."
"Ale... co kdyby... kdybych se zbláznil? Co by jsi dělala?"
"Nezblázníš se, protože i když to sám nevíš, jsi mnohem silnější než si myslíš. Věřím ti... věřím tvému rozumu i srdci. Jsi neuvěřitelně statečný a zasloužíš si už jen být šťastný," Tomas zamrkal.
"Jenže to já neumím..."
"Umíš to, každý člověk umí být šťastný jen si to štěstí musí připustit."
"Jak je možné, že jsi nade mnou nezlomila hůl? Jsem jen rozbitý muž, který nikdy nebude moci být takový jaký měl být..."
"Nepřemýšlej o minulosti. Nemusíš být takový jaký jsi měl být, buď takový jaký chceš být... jaký se cítíš být. Ty jsi Tomas Parker bez ohledu na vše co se stalo. Žádný jiný nikdy nebyl ani nebude. Je jedno jaký jsi byl předtím, teď jsi tady a můžeš svůj život začít psát dle svého rozumu. Chceš být klavírista? Pak jím můžeš být. Chceš mít přátele? Pak si jsem jistá, že je získáš. Máš zlaté srdce a všichni tě musí milovat."
"I ty?" Vydechl aniž by více uvažoval nad svými slovy. Emilie zrudla.
"Já tě mám ráda už hodně dlouho... vždycky budeš mít v mém životě svoje vlastní místo, které ti nikdo nevezme," zašeptala.
"A nelituješ mě?"
"Obdivuji tě. Dokázal jsi projít peklem a nyní tady se mnou vedeš tenhle rozhovor. Ne každý by to dokázal. Zvládl jsi uchránit svoje skutečné já před... před nimi. Máš velkou vnitřní sílu o které zatím nic nevíš. Dokážeš všechno na co pomyslíš, jsem si tím jistá..."
"Pak proč mě pořád pronásledují... myšlenky... moji démoni... proč?"
"Protože je hodně brzy. Čas je nejlepší učitel i rádce... a pokud mi to i povíš... budeš mi o nich vyprávět, pak to spolu zvládneme ještě rychleji." Tomas se zarazil.
"Společně?" Vyšlo z jeho úst.
"Společně," potvrdila se širokým úsměvem.
"Neměla by jsi se mnou ztrácet tolik času..."
"Tohle pro mě není ztráta času. Nic co se týká tebe... vždycky tady budu, když mě budeš potřebovat... vždy."
"Není to vůči tobě spravedlivé," odvětil a nepřítomně vytáhl kulatou krabičku z krabice. Emilie zavrtěla hlavou.
"Dělá mě šťastnou, když vidím, že žiješ život jaký si zasloužíš..."
"A jaký život si zasloužím?"
"Takový jaký budeš chtít... s Anežkou nebo s kýmkoliv jiným... pokud... no..." podrbala se na hlavě. V ten moment si nebyla jistá, proč o ní začala mluvit.
"Máš pravdu... Anežka měla v mém životě vždy velké místo, i když si nejsem tak úplně jistý jaké ho má nyní... nevím to stejně, jako nevím víc věcí... někdy si připadám jako akrobat, který ještě řádně nenacvičil svoje číslo a neustále padá do trampolíny, která sice zmírní jeho pád, ale zároveň ho nutí se vrátit na začátek a všechno zkoušet znova. Neumím doopravdy žít.. nevím jaké je to být Tomasem Parkerem... nevím co bych měl dělat nebo cítit. Jediné čím jsem si jistý je to, že chci pohřbít svoje vzpomínky na... na..." nedokázal jejich jméno vyslovit. Emilie rychle natáhla svoji dlaň k jeho předloktí a stiskla ho.
"Já vím a jednou o dokážeš. Máš před sebou spousty let a je už nikdy neuvidíš," pokusila ho ujistit.
"Budu se jim muset jednou postavit, musím... jinak nebudu mít klid. Chci jim toho hodně říct... chci aby mě poslouchali a věděli, že už nejsem Nervózním Jedincem... chtěl bych je vidět hnít v pekle, nenávidím je," zašeptal a silněji semkl krabičku ve své paži.
"To je přirozené, rozumím ti. Věř mi, že nebudou mít dobrý život ve vězení. Byl jsi dítě, když... když tě získali. Všichni v Podivíně to vědí a nedarují jim to. Všichni jsou na tvé straně."
"Ale mě nezáleží na ostatních. Chtěl bych aby to... Kádinkovi... pocítili na vlastní kůži... chci mít pocit, že skutečně trpí za to co všechno... co..." zavrtěl hlavou a bolestně vydechl.
"Budou pykat, věř mi. Stráví ve vězení zbytek života, zatímco ty budeš venku dýchat čerstvý vzduch. Oni jsou sami, ale ty ne," Tomas uložil krabičku zpět na místo a zakýval hlavou.
"Jenže já jsem sám, vždycky to tak bylo. Jamie je pryč, Anežka dospěla a já také... jenže teď je to jako kdyby nás dělily kilometry a zbytek mé rodiny je mrtvý. Jsem sám..."
"Nejsi sám..."
"Ale jsem..."
"Máš mě..."
"Opravdu?"
"Copak jsem ti někdy lhala?" Tomas jí věnoval smutný úsměv.
"Myslím, že jestli skutečně existuje nebe, pak věřím, že mi tě do cesty poslali moji rodiče nebo děda. Nikdy nezapomenu na den kdy jsem tě poznal... nikdy..."
"Ty si to pamatuješ?" Vydechla překvapeně.
"Ano, je pravda že některé věci mám v mlze, ale vzpomínám si na ten den... den kdy jsme se srazili. Byla jsi první člověk, který se mě nesnažil zabít. Začala jsi se o mě starat už tenkrát, když jsem byl jen monstrem bez vzpomínek. Ty říkáš že obdivuješ mě, ale já tebe obdivuji ještě víc. Říkáš o mě, že jsem statečný, ale ty jsi mnohem víc než já. Vzala jsi k sobě do domu cizince, který ti nemohl nic slíbit... který se mohl proměnit ve zvíře... který ti mohl přinést jedině smůlu, ale i tak jsi se rozhodla ho vzít k sobě. Byl jsem jako velké dítě... k ničemu a rozbitý na milion kousků... nikdy ti nepřestanu být vděčný. Jsi můj strážný anděl a jsem si jistý, že kdyby nebylo tebe... netrvalo by to dlouho a zemřel bych jako Grim... nikdo by se nikdy nedozvěděl pravdu... vždycky budeš pro mě... mě..." najednou nedokázal dokončit myšlenku. Emilie zalapala po dechu a odtrhla od něj zrak. Nastalo mezi nimi ticho, které prolomila Emilie, když se jí podařilo jednu z větších krabiček omylem shodit na zem. Vydala zvláštní zvuk a rychle ji sebrala ze země. Tomas k ní přistoupil a změřil si větší krabičku od krému v jejích pažích.
"K čemu je tohle?" Ukázal na nádobku ve snaze rozehnat zvláštní atmosféru, která se mezi nimi rozhořela. Emilie několikrát přetočila krém v pažích, než mu dokázala odpovědět.
"Na jizvy..." odvětila.
"Takže jsi mi ho dávala na všechny jizvy?"
"Hlavně na... na tyhle..." pomalu natáhla ruku k jeho obličeji a dotkla se jeho nejdelší památky na prožitá muka na jeho tváři. Tomas zavřel oči...



...a uchopil její druhou dlaň, ve které nadále třímala velký krém.



Něžně ho pohladila po tváři a vnímala, jak se její srdce rozbušilo.
"Měla jsem velkou radost, když se mi tenkrát podařil sehnat... je to moc dobrý krém a hezky voní," šeptala a snažila se ignorovat tu zvláštní věc v ní, která ho chtěla obejmout.
"Myslím... myslím, že si to pamatuji," pronesl tiše a otevřel oči. Emilie se zhluboka nadechla. Ten pohled... díval se na ni tak jako nikdo jiný na světě. Pro někoho by mohli být jeho zvláštně šedivé duhovky téměř odpudivé, ale pro ni... měla pocit, že by se do nich vydržela dívat věčnost. Zavrtěla hlavou, sundala svoji dlaň z jeho obličeje a otočila se k němu zády. Třesoucími prsty uložila velký krém zpět a začala se znova přehrabovat obsahem velké krabice.
"Někde bych tady měla mít... už to mám!" Zvolala a znova se k němu ohlédla.
"Co je to?" Ukázal na nádobku v jejích pažích.
"Je to dobré na modřiny a podlitiny," odvětila prkenně.
"Aha..." vydechl. Několik vteřin tak na sebe hleděli bez jediného slova, než se Emilie opět odvážila promluvit.
"Tome... já..."
"Hmm?"
"Potřebovala bych aby jsi..."
"Co?"
"Nechci aby jsi měl pocit... pocit... já... sundáš si tričko?" Tomas vykulil oči a jeho obličej pokryla červeň. Zalapal po dechu a pocítil znova to podivné teplo, které se začalo rozlévat jeho tělem.
"Nechci ti ho zašpinit a... také nevím... jak velkou tu modřinu máš... a..." koktala zatímco i její tvář začala nabírat jiný odstín. Tomas zamrkal.
"To... já... nevím... já... no..." drmolil zatímco se snažil utřídit myšlenky.
"Slibuji, že to bude rychlé a nic neucítíš. Dám pozor..." Tomas se zhluboka nadechl, ale nepohnul se ani o píď.
"Věř mi prosím," vydechla jemně. Tomas polkl. Byl si jistý, že pokud na světě existoval někdo komu mohl plně důvěřovat pak to byla ona... ale mohl on věřit sám sobě? Prudce se k ní otočil zády. Věděl, že si bude muset vsugerovat spousty věcí, aby neudělal nějakou hloupost. Prkenně si přetáhl tričko přes hlavu a odhodil ho stranou. Musel se soustředit... musel... zhluboka se nadechl a opřel se o knihovnu oběma rukama. Při tom začal ve své hlavě počítat.





Emiliin pohled sklouzl po odhalené pokožce jeho zad a v hlavě zaslechla hlas své sestry. Jsem si jistá, že ty jsi jediný člověk na světě, který si může k Tomasovi dovolit cokoliv. Vím určitě, že pokud by jsi ho požádala, aby položil hlavu špalek, tak to udělá a ani se nepokusí utéct, když se nad ním zaleskne ostří sekery. Zavrtěla hlavou. Nechtěla si to připouštět, místo toho se zaměřila na jeho záda, která jasně vyprávěla o hrůzách, které jejich majitel zažil. Do očí se jí proti její vůli vehnaly slzy, když pozorovala široké popáleniny, které se táhly po jeho kůži a zanechávaly za sebou podivně zkrabacenou pleť. Co mu to dělali? Ptala se sama sebe a zahleděla se na jeho krční páteř, kde se na ni usmívaly jizvy po téměř středověkém stroji, kterým se léčila mysl. Její pohled sklouzl níž, kde se táhly jiné druhy jizev v různých velikostech a šířích, které mizely za látkou jeho kraťasů. Zhluboka se nadechla a otřela si nos rukou. Musela se upokojit. Tomas ji nesměl vidět plakat. Nahnula tak svůj zrak správným směrem a spatřila rašící modřinu, která vypadala jako když se napojuje na nejdelší jizvu jeho zad. Cukla sebou. Za tohle mohla ona... to ona znova poznačila jeho kůži. Ucítila bolest ve svém nitru a mechanicky odšroubovala víčko nádobky. Jemně začala vtírat do jeho pleti světle šedý krém zatímco jí po tvářích stékaly slzy. Nikdy mu nechtěla ublížit. Už takhle toho zažil dost a nyní přidala do jeho duše další vroubek a byla to její vina... jen její... stačilo tak málo a mohl být mrtvý. Polkla zatímco něžně vmasírovávala krém na postižené místo. Přála si smazat z jeho těla i duše veškerou bolest a ne mu přidat další. Nebyla kvůli tomu horším člověkem? Nezradila tím jeho důvěru? V ten moment si přála, aby to byla ona, která by nesla na svém těle důkaz dnešní nehody a ne on. Protože její tělo by to sneslo, ale jeho... nezasloužil si to. Zasloužil si jen štěstí. Zhluboka se nadechla. Za několik minut zpátky zašroubovala víčko krému a položila ho stranou. Zároveň její zrak zaujala další jizva, která se v podivném tvaru táhla na jeho boku. Se slzami v očích k ní natáhla paže a dotkla se jí. Tomas sebou divoce cukl a otočil k ní svoji tvář.
"Emilie..." vydechl, když si uvědomil, že pláče. Pomalu se k ní postavil čelem.



"Tak moc mě to mrzí... nechtěla jsem ti ublížit... nechtěla... a teď... kvůli mě trpíš bolestí," vydechla a rozplakala se. Tomas několikrát zamrkal. Nechtěl ji vidět plakat... chtěl spatřit její úsměv... chtěl slyšet její jasný hlas.
"Emilie," zašeptal její jméno.
"Všechno je to moje vina... nikdy si to neodpustím," pronesla nešťastně. Tomas zavrtěl hlavou a instinktivně si klekl k ní.
"Není to tvoje vina a nemám ti co odpouštět. Jsem rád, že jsem ti mohl pomoci. Udělala jsi toho pro mě hodně... mnohem víc, než ti kdy budu moci vrátit. Je mi jedno, že mám modřinu... nezáleží mi na tom... jediné na čem sejde je to, že jsi v pořádku," vydechl pevně a...



...políbil ji na tvář.
"Promiň," pronesla zatímco se její tělo otřásalo dalšími vzlyky. Netušila proč nedokázala zadržet svoje slzy. Tomas se na ni zahleděl a otřel svými dlaněmi slanou vodu z jejích tváří.
"Neomlouvej se mi," zašeptal a oběma rukama ji objal kolem pasu. Nechtěl ji už vidět na zemi, proto ji obratem zvedl z podlahy.



Emilie se dlouze nadechla...



...než se vrhla do jeho náruče.



Tomas její objetí přijal a přiložil svoji tvář k jejímu ramenu.
"Jak bych se na tebe mohl někdy zlobit? Jak?" Šeptal a hladil ji po zádech.
"Protože jsem ti ublížila..." vydechla nešťastně. Tomas se od ní odklonil a jednu paži přiložil k jejímu obličeji. Na jeho obličeji se usídlil zvláštní úsměv.



"Ty ublížit mě? Nikdy jsi mi nic neudělala... byla jsi to ty, která jsi mě vytáhla z bahna. Díky které jsem stále tady... díky které vím kdo jsem... čert vezmi nějakou modřinu nebo cokoliv jiného... klidně bych tě běžel zachránit ještě milionkrát kdyby bylo třeba."



"Nechci, aby jsi se trápil... aby jsi musel cítit bolest..."
"Mnohem větší bolest bych cítil, kdyby se ti něco stalo... kdybych to nestihl a viděl bych tě krvácet na silnici... kdyby..." zavrtěl hlavou, v očích se mu mihl strach a přiložil svoji hlavu k jejímu čelu.
"Raději bych byl mrtvý sám než abych tě viděl zemřít... vím určitě, že bych to nezvládl... vím to..." vydechl s podivnou bolestí v hlase, která přiměla Emilii,...



...aby ho přimkla k sobě blíž.
"Nic se nestalo," zašeptala. Tomas pokýval hlavou a silněji ji k sobě přitiskl.



"A to je ta nejlepší věc na světě," odvětil.



V ten moment dokázali oba jen poslouchat svoje bijící srdce, která začala pomalu ovládat jejich činy...



Tomas se tak pomalu naklonil k ní blíž a aniž by to jeden z nich tušil...



...se před domem zjevily dvě auta...

Škoda toho vyrušení v nejlepším ! Ale ty krásné něžné záběry !

Tak to bylo něco úžasného.
Musím říct, že jsi mi chvilkami vháněla slzy do očí . Je mi Tomas tak moc líto. nechci si ani v těch nejtemnějších snech představovat, co vše mu dělali, že má na sobě takové jizvy, které se s nim jistě ponesou po zbytek života .

Jinak dávno vím, že tihle dva jsou velmi hluboce propojeni, ty jejich něžné chvilky mě vážně dostávaly do kolen!
Trochu jsem čekala, že je někdo vyruší v ten nejlepší moment

Strašně se těším na další díl!

Díky holky, moc si toho vážím



17.část - Kdo uteče, vyhraje




"Dělám si o Emilí starosti! Absolutně se mi neozvala!" Zvolala rozčileně Patricie, zatímco se snažila nalézt klíče od domu.



"Jsem si jistý, že se to nějak vyřeší... v domě se svítí... určitě je v pořádku," pokusil se jí uklidnit Simon.
"Přesně tak! Tedy... jestli mohu něco říct..." ozvala se Anežka. Oba oslovení se na ni otočili.
"Chci říct, že mě se ztratil Tomas a vám zase Emilie... osobně si myslím, že jsou prostě spolu," pokrčila rameny.
"Vzhledem k dané situaci je vaše úvaha celkem opodstatněná, ale osobně se spíše přikláním k verzi, ve které Tomas nalezl svůj klid v lesích Větrnova," odvětil pragmaticky.
"A jak jste na to přišel?"
"Holky mi toho hodně vyprávěly. Tomas není v pořádku a netuším jaká síla by ho měla přimět přijet zrovna sem."
"Jako první to jsou jeho zkoušky a to druhé je jednoduché... to je Emilie. Vsadila bych svoje boty, že by za ní běžel i do horoucích pekel, kdyby to bylo možné," usmála se na něj vřele. Simonův obličej nenesl ani jediný náznak emoce.
"Uznávám, že Emilie má pro Tomase jistě velký význam, ale nejsem si nyní příliš jistý jeho vztahem k ní, ostatně jsem ho už dlouho neviděl, takže ani nemohu posuzovat jeho aktuální situaci," odvětil pevným hlasem.
"MÁM JE!" Přerušil je Patriciin hlas, když konečně nalezla svoje klíče.
"Super! Mohu jít s vámi?" Zvolala Anežka. Patricie divoce přikývla.
"Jistě..." vydechl Simon a jako prkenná socha se otočil na podpatku směrem k železné bráně. Anežka si ho změřila zkoumavým pohledem. Dědic Margisonů opravdu působil hodně chladně, skoro se zdálo jako když nemá žádné emoce... jako když ani nedokáže pochopit celou situaci. Až nyní plně rozuměla jeho přezdívce ledového krále. Ani tak se však nenechala zastrašit svými vlastními smíšenými pocity a vydala se za svými průvodci.

Mezitím v domě naše dvojice nadále prožívala zvláštní emocionální bouři...



Tomas k sobě tiskl Emilii a jeho srdce mu přitom bušilo do hrudního koše, tak silně, že měl pocit, že se zadusí. Chtělo se mu plakat... chtělo se mu smát... chtěl ji k sobě semknout, až by měl pocit, že jsou jedinou bytostí. Zhluboka se nadechl a jeho tělo zachvátila další vlna zvláštního tepla, která se nesla jeho tepnami. Jenže co se to s ním dělo? Proč se to s ním dělo? Pomalu pootevřel ústa a letmo se od Emilie vzdálil.



Několik vteřin pozoroval její rudolící tváře a rty, které byly jen několik milimetrů od těch jeho. Nevěděl co chtěl přesně udělat... nevěděl... ale něco v něm to tušilo. Jako kdyby jeho nitro znalo moudra, o kterých neměl ani zdání. Emilie otevřela oči.



Byla tak krásná. Kochal se pohledem na její tvář, kterou zdobily pihy. Najednou se cítil neobyčejně poctění její blízkostí. Vnímal její vůni, její hřejivý dech, který ovinoval jeho tvář jako ten nejjemnější šál. Chtěl s ní takto setrvat... chtěl zastavit čas... chtěl se na ni dívat, dokud by jeho zrak neztratil svoji barvu. Ale proč ho něco takového napadalo? Proč? Ptal se sám sebe. Emilie zavrtěla hlavou a její tváře ještě více zrudly. Co to dělala? Škubla sebou. Tohle nebylo správné... nebylo... musela ho pustit, i když jen samotná představa, že opustí jeho náruč ji z nepochopitelného důvodu ničila. Odvrátila od něj zrak. Nesměla si nic připouštět. Nesměla si představovat vlastní paže, kterými by přitiskla jeho obličej blíže k jejímu vlastnímu. Chtěla se dotknout jeh rtů... těch, které znaly jen bolest a strach... těch, kterých se pravděpodobně nikdy nedotkla žádná žena. Toužila po jeho ústech... prahla po tom se do nich vpít. Chtěla, aby dokázal vnímat všechno, co nyní cítila. Přála si zamotat svoje prsty do jeho vlasů a obejmout ho vší silou, kterou dokázala ze svého těla dostat jen proto, aby mohl pochopit, že už není sám. Zoufale si vzdychla a zavrtěla hlavou.
"Promiň... já... měla bych..." mumlala, že ji sotva slyšel a sundala svoje paže z jeho ramen. Tomas sebou cukl. Nechtěl, aby ho pouštěla... aby přestal cítit dotek jejích dlaní na své kůži, proto vydal zvláštní zvuk, uchopil její ruce a sám je umístil na svoje zjizvená záda.
"Neopouštěj mě prosím," zašeptal. Emiliino srdce se rozbušilo, když k němu zvedla zrak a spatřila v jeho zorničkách zvláštní smutek.
"Nikdy tě neopustím," vydechla instinktivně. Tomas se mírně pousmál...



...než přitiskl svoji dlaň k jedné z jejích tváří a přitiskl svoje rty k hladké kůži její líce.
"Děkuji," pronesl tiše. Jeho hlas se zvláštně třásl a Emilie by v ten moment dokázala přísahat, že cítila to zvláštní chvění i ve svém vlastním nitru. Tomas se zhluboka nadechl...



...a zlehka políbil špičku jejího nosu. Emilie zalapala po dechu, když se blíže přiblížil k jejím rtům, ačkoliv ani on sám netušil co přesně od doteku jejích úst očekával.



Jejich srdce se silněji rozbušily, že si ani jeden z nich nevšiml...



...příchodu tří postav.



"Do prkýnka..." pronesla tiše Patricie a její ústa zůstala v němém úžasu dokořán. Simon se zdál jako kdyby ještě více zkameněl. Jeho pohled nenapovídal na co myslí, i když se v jeho hlavě odehrávala bouře ve stylu hurikánu Katrina.



Anežka několikrát zamrkala a očima přejela po poznačené kůži jeho zad. Její srdce se bolestně sevřelo. Co se mu to stalo? Ptala se sama sebe.Tomas jí nikdy nedovolil, aby se ho blíže dotkla nebo snad, aby mohla pohlédnout na němé důkazy jeho mučení. Nikdy ji nepustil k sobě blíž... ale nyní ho k sobě tiskla Emilie a její ruce spočívaly na jeho zjizvené pleti. Vnímala z něj pokoj se kterým ochotně přijímal její objetí, které se zdálo víc než výmluvné. Líbali se snad? Nebo co se mezi nimi odehrávalo? Matně se nahnula do jiného úhlu, kde pochopila, že se jejich rty nedotýkají. V ten moment Simon prudce kýchl až všichni v místnosti nadskočili. Tomas s Emilií se od sebe odtrhli a prudce se nasměřovali ke svým narušitelům.



Tomas se díval na jednotlivé tváře, které okamžitě začaly pozorovat jeho hrudník na kterém se vyjímalo několik menších jizev. Cukl sebou. Najednou se cítil nahý... najednou se cítil příliš obnažený před celým světem. Až pak jeho oči zaujaly čokoládově hnědé zorničky jeho kamarádky z dětství.
"Anežko..." vydechl a udělal krok od Emilie. V ten moment si přál zmizet... přál si uniknout před podivným zmatkem, který v něm vytvářela pouhá přítomnost jeho zachránkyně. V tu chvíli prahnul jen po tom se znova ukrýt ve Větrnově a žít život Tomase Parkera, ať už měl vypadat jakkoli.
"Ahoj Tome," uvítala ho Anežka se širokým úsměvem. Tomas k ní udělal několik dalších kroků.



"Co tady děláš?" Vydechl a rozhodil rukama.
"Teta vyšiluje, vypařil jsi se jako pára nad hrncem a tak jsem se jí nabídla, že tě půjdu hledat... a vidíš našla jsem tě v té nejlepší společnosti!" Zvolala a zasmála se. Tomas zamrkal a rozhodl se ignorovat Emiliinu tichou postavu za svými zády.
"Chci jít domů," procedil.



"Co to proboha žvaníš?"



"Chci jít hned domů!"
"Klid dramaťáku, musím tě upozornit, že já už nikam dneska nepojedu..."
"Proč?!"



"Protože je pozdě a jsem unavená," odvětila pevným hlasem a spráskla ruce.
"To není žádná odpověď!"
"Nevyšiluj... prostě už dnes nikam nejedu, tak se nevztekej. Navíc seš polonahý, takže co? Ani náhodou, že bych se nechala zatknout kvůli tomu, že mi sedí v autě skoro nahatý chlap! A navíc se mi nechce letět do Větrnova, když je tma... chci si udělat volno a navíc mám šílený hlad!"



"Hlad? Tak se najíme doma!"
"Ty jsi mi tedy pořádný gentleman! Ani náhodou! Najím se tady... tedy ne přímo tady, protože to co chci ochutnat je nejlepší někde jinde... ne že bych nevěřila tvé kuchyni Emilie," pokývala jejím směrem a otočila se k Simonovi.
"Díky mému šílenému bratrovi co sbírá kdejaký krám vím, že jsou tady největší specialitou kuřecí rolky s příchutí Oázy. Sice přímo nerozumím co v tom je, ale chci to dnes bezpodmínečně ochutnat a vsadím se, že vy dva budete vědět, kde se to dá ještě dnes sehnat," mrkla na ně. Simon s Patricií zamrkali, o co se to snažila?
"Kuřecí rolky?" Zopakovala po ní nechápavě Patricie.
"Ano, kuřecí rolky! A taky budu potřebovat nějaký pěkný penzion! Hrozně se na to těším ještě nikdy jsem v žádném nespala! Povíte mi, kde bych se mohla pořádně najíst a ubytovat?" Simon si pročísl vlasy.
"Jen pár bloků odtud je Penzion u páva..." ozval se jeho pragmatický hlas.
"Výborně! Dovedete mě tam?"
"My dva?" Vydechl Simon s Patricií najednou.
"Samozřejmě! Budu se tady cítit bezpečněji! Přeci jen je to cizí město a díky tomu, že vy jste led... chci říct Margison, tak bych se mohla něco dozvědět o místní historii!" Vyhrkla nadšeně.
"Nejsem si jistý, zda je tahle doba vhodná..." procedil.
"Slibuji, že vás na oplátku provedu po Větrnově a také vám budu vyprávět místní historky," zvolala téměř bez dechu. Odměnou jí tak byla první projevená Simonova emoce, který po její nabídce vykulil oči.
"Vy jste ochotná nám udělat prohlídku s výkladem o Větrnove?" Vydechl šokovaně.
"Jasně! Já nikdy nic neslibuji nadarmo! Nebudete litovat, ukážu vám i radnici!"
"Radnici?" Vykoktal Simon.
"Ano," ozvala se vítězně.
"A to se nebojíte reakce místních?"
"Proč bych se jich měla bát? Vždyť já sama jsem místní a všichni mají natolik velké bobky z mého dalšího bráchy, že se ke mě nepřiblíží už jenom z principu... holt není nic lepšího než přenesená pověst," uchechtla se.
"Skutečně jste to ochotná udělat?"
"Samozřejmě, přijímáte?" Natáhla k němu pravici. Simon si prohlédl její nabídnutou dlaň, než ji stiskl.
"Přijímám vaši nabídku." Anežka mu věnovala úsměv a krátce si potřásla s jeho dlaní.
"Výborně! Tak půjdeme! Pa Tome! Pa Emilie!" Zvolala a udělala krok ke dveřím.
"Počkej!" Vyhrkl Tomas.
"Co?"
"Jdu s vámi..."
"Takhle? Ani náhodou! Chci jít s Patricií a panem Margisonem... a ty zůstaneš tady, ráno si tě vyzvednu. Do té doby se zatím dáš dokupy," mrkla na něj.
"NE! Chci jít teď!"
"Nesnaž se před ničím zdrhat. Emilie ti zachránila život, tak se nechovej jako když tady ani není. Vydržel jsi s ní doteď, tak to zvládneš i dál. Uvolni se a nechovej se jako pošuk." Dirigovala ho s dravčím pohledem. Tomas se zamračil.
"Půjdu hned!" Anežka zavrtěla hlavou
"Jak malý kluk..." zabručela, než k němu natáhla dlaň a letmo se dotkla jeho holého ramene. Tomas sebou prudce trhl jako kdyby do něj vrazila nůž a uskočil o několik kroků dozadu. Anežka ucítila malé bodnutí ve svém nitru. I když si to nechtěla připouštět, mrzelo jí, že Tomas nesnese její dotek. Zhluboka se nadechla a dala si ruce v bok.
"Nesnaž se mě naštvat, už sis vzpomněl který z nás dvou dával bahno tomu druhému do sendvičů? Tak na to nezapomínej... já teď půjdu s Patricií a panem Margisonem a ty zůstaneš tady. Jsem si jistá, že ti tu bude výborně. Ostatně je to vidět už teď... tak už nevyšiluj... zatím pa a mějte se tady krásně!" Zvolala a otočila se k Patricii se Simonem, kteří sledovali jejich rozhovor jako tenisový zápas.
"Půjdeme?" Simon s Patricií si vyměnily pohledy. Najednou nevěděli co povědět. Tahle drobná žena s téměř dětskými rysy v obličeji měla očividně mnohem více sil než oba dokázali odhadnout. Šokovaně přikývli, než společně bez dalších slov zmizeli z kuchyně.



Tomas s Emilií se na sebe ohlédli. Co se to právě odehrálo?

Teda, Anežka je ale žena činu, to se jen tak nevidí

Tak to byla opět paráda. Anežka vzala otěže pevně do svých rukou Je vážně se vším rychle hotová , moc se mi její povaha líbí!

Jinak jsem moc zvědavá, jak bude pokračovat jejich chvilka, tedy jestli bude nějak pokračovat, nebo prostě půjdou spát.

A pragmatický Simon mě taky dostal, úplně vidím ten jeho poker face

Moc se těším na další dílek!