Historie jednoho rodu

Moc hezké počtení. :)
Tomáše je mi líto. Ale hold se nedá nic dělat, jak jsi napsala, je čas na další generaci.
A Gábi nám vyrostla v pěknou krasavici.

Krásné! Tolik jsem toho zameškala, ale má to své výhody - pak je toho víc ke čtení amoc jsem si to čtení užila. Moc krásně píšeš a máš vše tak krásně nafocené - pokaždé obdivuju ty domy. Nádhera!

Děkuji za pochvaly, jsem ráda, jestli se pěkně četlo  Tomáš se jako jeden z mála mých simíků dožil teen-věku svého vnuka, žil opravdu nezvykle dlouho. Asi atletika na 10, protože podobný "veterán" je jen druhý sportovec, René z Apokalypsy. A Gábi se mi taky líbí, čímž mi zkomplikovala situaci, protože díky Valerii neměla mít výraznou roli v příběhu, ale teď je mi líto ji odsunout stranou No uvidíme, co s nimi vymyslím, a hlavně kdy - myslím, že teď bude zase chvilku pauza, protože nemám nafoceno už ani ťuk

Tomáše je mi opravdu moc líto byl to moc sympatický simík... a tolik jsme s ním prožili... ale je pravda, že život musí jít dál nejvíce mě pobavila hláška "to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou" každopádně Gabi moc hezky vyrostla a i Valerie bude jistě moc zajímavá akorát, když tak čtu tvůj komentář... neměl by teď být dědicem rodu Filip? Nebo se spíš zaměříš na holky?

Jasně, že by to mělo být Filip, a k němu jsem chtěla ještě jednu výraznější postavu (jako byla třeba Anja v této generaci). Což měla být Valerie, ale teď se mi Gabči nechce vzdát, ale nevím, kolik linek bych utáhla, ale třeba to ještě nějak vymyslím

Je mi pokaždé moc líto každého Simíka, který opouští Tvůj příběh, ale takový už je život Doufám, že teď nás čeká zase pár veselých kapitol s malou Valérií i velkou Gabrielou