Historie jednoho rodu

Moc hezké počtení. :)
Tomáše je mi líto. Ale hold se nedá nic dělat, jak jsi napsala, je čas na další generaci.
A Gábi nám vyrostla v pěknou krasavici.

Krásné! Tolik jsem toho zameškala, ale má to své výhody - pak je toho víc ke čtení amoc jsem si to čtení užila. Moc krásně píšeš a máš vše tak krásně nafocené - pokaždé obdivuju ty domy. Nádhera!

Děkuji za pochvaly, jsem ráda, jestli se pěkně četlo  Tomáš se jako jeden z mála mých simíků dožil teen-věku svého vnuka, žil opravdu nezvykle dlouho. Asi atletika na 10, protože podobný "veterán" je jen druhý sportovec, René z Apokalypsy. A Gábi se mi taky líbí, čímž mi zkomplikovala situaci, protože díky Valerii neměla mít výraznou roli v příběhu, ale teď je mi líto ji odsunout stranou No uvidíme, co s nimi vymyslím, a hlavně kdy - myslím, že teď bude zase chvilku pauza, protože nemám nafoceno už ani ťuk

Tomáše je mi opravdu moc líto byl to moc sympatický simík... a tolik jsme s ním prožili... ale je pravda, že život musí jít dál nejvíce mě pobavila hláška "to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou" každopádně Gabi moc hezky vyrostla a i Valerie bude jistě moc zajímavá akorát, když tak čtu tvůj komentář... neměl by teď být dědicem rodu Filip? Nebo se spíš zaměříš na holky?

Jasně, že by to mělo být Filip, a k němu jsem chtěla ještě jednu výraznější postavu (jako byla třeba Anja v této generaci). Což měla být Valerie, ale teď se mi Gabči nechce vzdát, ale nevím, kolik linek bych utáhla, ale třeba to ještě nějak vymyslím

Je mi pokaždé moc líto každého Simíka, který opouští Tvůj příběh, ale takový už je život Doufám, že teď nás čeká zase pár veselých kapitol s malou Valérií i velkou Gabrielou

Sem tam se mi podaří ty moje simíky zapnout a pomalu sbírám snímky z pokračování jejich životního příběhu A abych mohla hrát dál, potřebovala jsem si kousek příběhu srovnat na "papír", ať se v tom nezačnu motat    Takže vzniklo krátké pokračování, které předává štafetu dál

56. KAPITOLA – Šestá generace

Pro Andreu a Radka bylo neuvěřitelné sledovat, jak jejich děti rostou a dospívají. Ano, bylo tomu skutečně tak – jejich prvorozený syn Filip dosáhl plnoletosti, přitom to bylo tak nedávno, co se učil prvním krůčkům.


Filip odmalička oplýval zvláštním charisma. Byl to prostě pohodář s nadhledem, což mu přidávalo na šarmu. U spolužáků byl oblíbený, zejména dívek se kolem něj točilo mnoho, ale žádná ho neulovila. Zato on lovil svým foťákem jeden snímek za druhým, a tak se z jeho koníčku stala doslova vášeň.


A než se nadáli, slavili další narozeniny, když vyrostla Valerie. Jejich jedinečná dcerka dospěla v krásnou slečnu, dál pečlivě skrývající tajemství, o kterém věděli jen rodiče. Její sourozenci sice tušili, že je jejich nejmladší sestra zvláštní, ale nikdy neodhalili příčinu toho neurčitého dojmu, který v nich Val vzbuzovala.




Společně s prostřední Gabrielou však byli správná trojka. Ne, že by se nikdy nehádali, to přece k sourozeneckým vztahům patří. V důležitých chvílích se však vždy podrželi a stáli jeden při druhém. Lamač dívčích srdcí Filip, tak trochu divoká Gabriela a něžná, ale zvídavá Valerie. Všichni tři připraveni vykročit vstříc své budoucnosti.


Zatímco dívky byly stále školou povinné, a tak zůstávaly u rodičů, Filip došel po maturitě k závěru, že Oasis Springs je pro něj příliš malé. Rozhodl se tedy vylétnout z hnízda a začít žít městským životem v San Myshunu. Jelikož jeho rodiče na tom nebyli úplně špatně, pomohli mu uhradit zálohu na celkem nadstandardní byt blízko centra, kam se vešel i malý fotoateliér. Ovšem provozní náklady už byly plně na něm a protože jako začínající fotograf neměl zrovna stabilní příjem, rozhodl se nabídnout bydlení jedné nadějné herečce – své „něco-mezi-tetou-a-sestřenicí“ Isabele Bjergsen.


Právě Bela se stala jeho zkušebním objektem v novém ateliéru. „Neblbni, copak jsem nějaká modelka?“ protestovala, když jí dirigoval před fotografickým plátnem. „Hele, chceš být filmová hvězda, ne? A ta se musí umět nakrucovat před fotografy, tak nebrblej, a pózuj!“ nařídil jí Filip pobaveně.


„To sice jo, ale zatím nemám roli ani v blbé reklamě, takže je to trochu předčasné, nemyslíš?“ bránila se Isabela. „Bel, prosím, já potřebuju nějaké ukázky práce, abych sehnal kšeft. A když pěkně zapózuješ, můžeš si ty fotky dát taky do svého portfolia a nabídky se ti pak jen pohrnou.“ smlouval Filip. „Fajn, tak co takto? Nebo takto?“ začala se nakrucovat Isabela, až Filip nestíhal cvakat spouští.


Aby byt utáhli, chodila Bela po konkurzech i na ty nejmenší role, a Filip sháněl zakázky, kde se dalo. Od focení dětských besídek se sem tam dostal i k zajímavějším projektům, jako třeba nafotit materiál do nového propagačního letáku zdejšího fitness klubu. A tak jednoho dne pobíhal mezi posilovacími stroji a fotil místní namakané svalovce i paničky snažící se držet si figuru, aby co nejlépe vystihl prospěšný efekt cvičení a pomohl klubu nalákat nové klienty.


Najednou se v hledáčku jeho fotoaparátu objevil opravdu luxusní exemplář. Šel tedy dívku požádat o svolení, aby ji mohl do chystaného prospektu vyfotografovat. „No, to si snad děláte legraci, ne?“ odvětila mu ona z běžícího pásu. „Nene, já nežertuji, opravdu bych byl rád, kdybyste mi mohla zapózovat, působíte velmi přirozeně a fotogenicky.“ snažil se jí lichotit Filip. „To by se vám tak líbilo, zneužít můj obličej k reklamě. To v žádném případě nedovolím!“ zachovala si dívka svůj odmítavý postoj.


Filip sice úplně nechápal, o co jí sakra jde, ale nechtěl vyvolávat konflikt, a tak se rozhodl dál netlačit na pilu a raději vyklidil pole. Chvíli se rozhlížel, kdo jiný by se mu hodil, ale jeho pohled se stále vracel k té nepřístupné dívce. Běžela na pásu ladně a s lehkostí, moc příjemně se na ní dívalo. Její tvář mu byla povědomá, ale nedokázal si ji zařadit, ať se snažil sebevíc. Když pás zastavila a chystala se k odchodu, Filip neodolal, zvedl fotoaparát a rozhodl se, pořídit si pár snímků na památku.


Cvakání spouště však nešlo přeslechnout. Brunetka se otočila a když zjistila, že objektiv míří na ni, doslova vybouchla. „Co si to jako dovolujete? Jasně jsem vám řekla, že s focením nesouhlasím. Nepřipadá v úvahu, aby si nějaké fitko lákalo klienty na moji osobu, to by se tak někomu hodilo. Okamžitě mi dejte ten fotoaparát.“ běsnila jak utržená ze řetězu. CVAK!


Filip sklonil objektiv a přistoupil blíž. „Pardon, ale nedám. Na základě vašeho nesouhlasu fotografie samozřejmě nepoužiji k propagaci tohoto klubu, ale jinak jsme prakticky ve veřejném prostoru, takže pro sebe si tady můžu fotit co chci a koho chci.“ objasnil jí se sladkým úsměvem Filip. Pak se otočil na kramfleku a nechal jí tam stát s němým úžasem.

Teda ten čas u nich tak letí... krásné pokračování děti ti krásně vyrostly už jsem moc zvědavá na jejich osudy jinak že by si lamač dívčích srdcí Filip, našel svoji vyvolenou?

Ajajaj, to nám to potomstvo krásně vyrostlo ! A Filipovi už se zapalují lýtka

Děkuji, taky mě vždy potěší, když se mi vyloupnou hezcí simíci, navíc v šesté generaci A Filipovi se zapalují lýtka už dlouho, jen mě nějak nebavilo hrát jeho teen období (nebo spíš fotit a tvořit z toho příběh) :-D

Ještě jsem zvládla malé pokračování, tak snad se bude líbit Dál už to bude horší, protože simíci absolutně neposlouchají při pózování, a do záběru z veřejných míst mi neustále leze někdo ze čtveřice Andrea, Radek, Anja a Karel  

57. KAPITOLA – Známá neznámá

Několik dalších dní nedokázal Filip dostat dívku z fitka ze své hlavy. Při vyvolávání fotek si dokola prohlížel její tvář a přemýšlel, proč mu byla tak povědomá. Když měl hotovo, vydal se z komory rovnou do kuchyně pro něco k snědku. Cestou míjel Belu vzdychající jako každý úterní večer u nějakého pitomého seriálu, kterému nehodlal věnovat vteřinu své pozornosti. Něco na obrazovce ho přesto upoutalo a přimělo ho zastavit.


„Proboha, vždyť to je ona!“ pomyslel si. „Hm, hezká kočka. Kdo to je?“ pronesl pak nahlas, a snažil se tvářit, že jeho zájem je jen tak ledabylý. Isabelu jeho otázka zaskočila, po chvíli mu ale odpověděla. „To je Constance, je strašně zamilovaná do Edwarda, ale netuší, že je to její bratr, a tak…“ začala vysvětlovat. „Sakra Bel, mně je fuk, o čem to je!“ přerušil ji Filip. „Myslel jsem, co je to za herečku!“ upřesnil jí svůj dotaz. „Jo tááák!“ protáhla Bela. „To je Kayla Flemming, nový objev televizní scény. Je fakt dobrá, myslím, že by teď měla točit i nějaký nový film. Opravdu nadějná herečka. Joo, to kdyby se mi taky povedlo.“ rozplývala se dívka.


To už ji Filip ale neposlouchal. Znal jméno a rozluštil záhadu známého-neznámého obličeje. Jeho podvědomí ho na jejich obrazovce vídalo každý týden, ale vědomě odmítal sledovat nějakou hloupou telenovelu, o které Isabela tvrdila, že si ji pouští pouze za studijním účelem. Kecy v kleci! Sedl se k počítači a rozhodl se Keylu vygooglit a následně najít.


Než se stihl pustit do hlubšího pátrání, zapípal mu v kapse mobil. Otevřel zprávu z neznámého čísla a těšil se na novou zakázku. „Omlouvám se za tu scénu v klubu, mohli bychom se prosím sejít dnes večer v Treetop Oasis? K.F.“ stálo ve zprávě. Filip chvíli nevěřícně zíral na telefon, než si dal dva a dva dohromady. Tak to bylo jednodušší, než čekal.


K večeru se vypravil do místního vyhlášeného podniku. Ze začátku se zkoušel rozhlížet, zda dívku někde nespatří, ale bez úspěchu. Nakonec se zkusil zeptat barmana, ten jen přikývl a ukázal mu ke schodišti. O patro výše našel u vchodu stát ostříleného chlapíka, kterého si zařadil jako bodyguarda. Představil se mu a muž ho pustil dál. A tam, v rohu místnosti, seděla ONA. „Dobrý večer, děkuji, že jste přišel. Posadíte se prosím?“ vybídla ho, a pokynula mu k vedlejší sedačce.


Filip pozdravil, a posadil se. Byl nesmírně zvědavý, co mělo to všechno znamenat. „Musím říct, že mě vaše pozvání překvapilo. Kde jste vlastně sehnala mé číslo?“ zeptal se. „No, trochu jsem zatlačila na majitele fitness, a pod pohrůžkou žaloby mi ho nakonec celkem ochotně sdělil.“ přiznala se Kayla a sklopila ostýchavě hlavu. Ta změna v chování byla až neuvěřitelná – z dračice se stala nesmělá školačka.


„Fajn, a proč jsem tady já? Taky mi chcete pohrozit žalobou.“ pokoušel ji Filip. „Proboha to ne!“ vykřikla Kayla. „ Já..já… chtěla jsem se jen strašně omluvit.“ vykoktala vzápětí. „Chovala jsem se hrozně, vůbec nevím, co to do mě vjelo. Ale poslední měsíce jsem pod neuvěřitelným tlakem. Myslela jsem, že si cvičením vyčistím hlavu, že v novém městě mě třeba chvíli nikdo nepozná, a ten váš foťák byla poslední kapka. Prostě toho bylo najednou moc, a já jsem bouchla jak papiňák.“ chrlila ze sebe. „Vím, že to naprosto neomlouvá mé chování, připadám si jako úplná husa. Ani nevíte, jak se stydím.“ dodala a chytla se za hlavu. Filip jí jen pobaveně sledoval.


„Stačí, stačí, omluva se přijímá.“ prohlásil, když skončila. „I když jestli chcete, můžete pokračovat, poslouchalo se to hezky.“ usmál se na ni ještě víc. „Já nevím, co víc k tomu říct. Jen… měla bych velkou prosbu.“ upřela na něj štěněcí pohled. „No, sem s ní!“ vybídl ji Filip. „Myslíte, že ty fotky by se mohly ztratit? Nerada bych se takto viděla někde v médiích. Samozřejmě jsem připravena se s vámi vyrovnat, takže na nich vyděláte tak jako tak.“ navrhla mu.


Filip sice neměl v úmyslu pořízené fotografie nikomu nabízet, ale proč nevyužít příležitosti, že? „O vaše peníze nemám zájem.“ opověděl. „Ale…“ chtěla namítnou Kayla, ale Filip ji gestem zarazil. „Mám pro vás ale jinou obchodní nabídku.“ pokračoval. „Zaručím se vám, že ty fotky nikde nezveřejním, pokud se mnou půjdete na schůzku.“ přednesl jí svůj návrh. „Cože? Jako rande?“ zeptala se nevěřícně Kayla. „Nic víc, nic míň.“ přisvědčil Filip. „Samozřejmě ve vší početnosti.“ dodal a bavil se jejím úžasem.


Kayla se na chvíli zamyslela, a nakonec přikývla. „Moje číslo máte, tak dejte vědět, kdy a kde.“ odpověděla nakonec. „Ozvu se brzy, nebojte.“ usmál se na ni Filip. „Dobrá, platí. A teď se omlouvám, budu muset už jít.“ rozloučila se a zvedla se k odchodu. Filip se za ní s úsměvem díval, a gratuloval si, jak perfektně dokázal situaci využít.

Pátrání tedy ani nebylo nutné, schůzka proběhla taky ve Filipův prospěch, jen to rande pak bude i s bodyguardem ? A ta restaurace je moc hezky zařízená !

S tím focení ti plně rozumím Fidgety někdy si u počítače pořádně zanadávám, když si důkladně připravím scénu a dokonce daní simíci nahodí i správný výraz a pak se tam prostě vetře někdo kdo tam být nemá veřejná místa jsou prokletí

Filip měl koukám pořádné štěstí jsem moc zvědavá na jejich první pořádné rande jinak koukám, že Bela je kopií své mámy jsem moc zvědavá jestli taky uvidíme jejího bratra a do koho se vyloupl on

Mnoo, právě ta první schůzka je aktuálně kámen úrazu, už jen proto, že jsem pro ni rychle zařizovala nový pozemek, a teď mi nevychází to focení Jinak veřejné pozemky jsou v San Myshunu podle mě naprosto tragické, ale na komplet předělání nebyl čas, naštěstí jsem našla krásné podniky od Peacemakera - SAN MYSHUNO MAKEOVER, tak jestli tam příběh zavítá, bude to rozhodně koukatelnější

Lucisab, pro Patrika v příběhu nezbývá moc místo, zrovna během posledního hraní mi ale skočil do teen-věku, tak jsem vlezla do hry a vyfotila vám ho - myslím, že se pěkně namíchal (jen mu možní změním obočí, tohle je nějaké divné   )

Koukám, že všichni spíše šli do podoby Anji aspoň takhle na první pohled (z Karla má sice většinu obličeje, ale délku a umístění očí a úst odpovídají zase Anje já miluji genetiku v TS ) ale Patrik je velký sympaťák jinak ty renovované pozemky vypadají opravdu dobře už se těším až z nich něco uvidím ve tvém příběhu

Krásné díly!
Filip vyrostl do fešáka. I Val se moc povedla.
Musím říct, že má moc pěkný byt a doufám, že z toho rande něco kápne. Byli by moc hezký pár.
Těším se na pokračování.