Historie jednoho rodu

Holky děkuji  Ludmi, zas tak šikovná nejsem, právě odkládám, co se dá Dnes mám děsný kopr, a nejsem schopná zlikvidovat věci z chalupy
Pokud jde o pózy, snažím se vždy najít nějaké vhodné , jen už jich mám tolik, že někdy to trvá přijít, kde se ta vytoužená schovává. O to raději mám ty fotky ze hry (v minulém díle např. jak Katie sedí na prolézačce, tak to je čistě z interakcí u všech tří, a zrovna se mi Katie pěkně natočila na dvojčata  ). Tak jsem ráda, jestli se mi to hledání daří, a třeba i propojit ty fingované a herní situace  
Pokud jde o Katie a její přijetí celého stěhování, to se omlouvám, ale nějak jsem už nestihla nafotit jejich rozhovor - resp. se mi tím nakonec nechtělo zdržovat      Prostě je to opravdu docela rozumná holka, pokud se nerozhodne do něčeho vrhnout po hlavě. A trochu vám k tomu, jak to bere, řekne něco i Kayla v dnešním díle

105. KAPITOLA - Čas odloučení

Když děti zalehly, Filip s Kaylou se rozloučili se Sharpovými a vydali se na noční procházku po pobřeží. Byl krásně teplý večer a někdo neznalý místních poměrů by si těžko tipl, že před pár dny začal nový rok. Filip objal Kaylu kolem ramen a společně zamířili směrem k pláži. “Musím říct, že sis vybrala perfektní místo k životu. A taky skvělé přátele.” pochválil její vkus.


“Děkuji. Pravda je, že jsme měli štěstí a žilo se nám tu vždy hezky.” odpověděla mu Kayla.
“A jsi si jistá, že to dokážete opustit?” ujišťoval se Filip.
“Ano, jsem. Bylo to nádherné místo pro život, a bude stejně nádherné pro dovolené. Ale je čas jít zase dál. A myslím, že i pro Katie to bude nakonec dobré. Bude se jí stýskat, to ano. Ale je to pro ni zároveň vidina dobrodružství, a to je v jejím případě silná motivace. To mají s Chrisem společné - tyhle ostrovy by jim brzy mohly být malé.” zhodnotila svůj názor.
“Pravda, těch dvou je všude plno.” souhlasil s ní Filip.

Chvíli se ještě bavili o dětech a jejich náturách, než Kayla navrhla. “Pojď, něco ti ukážu.” řekla a pokývla směrem k zátoce. Za okamžik už oba shazovali oblečení, pod kterým měli chytře plavky. Plavali zátokou, až se ocitli v laguně pod vodopády, kterou kouzelně osvětlovalo měsíční světlo.
“Páni, netušil jsem, že tu máte tak úchvatné místo.” žasnul Filip.
“To jsem si nechala jako zlatý hřeb poznávání ostrova. I když k vidění je toho ještě spousta.” usmála se na něj Kayla a připlavala blíž, aby ho mohla políbit.


Společně se pak máchali v laguně, a to tak dlouho, než jim ve vodě začalo být přece jen malinko chladno. Vylezli tedy ven, aby trochu oschnuli, znovu se oblékli a pokračovali v noční procházce. Nakonec zakotvili na molu u jedné z pláží, které v tuto hodinu byli již téměř vylidněné.
“Připadám si jak malá holka nebo puberťačka, ale mám sto chutí tě nikam nepustit.” povzdechla si Kayla.
“Náhodou, přesně vím, jak se cítíš.” připomněl jí Filip. “Ale ty mě můžeš nechat odjet celkem v klidu, protože víš, že se brzy vrátím.” dodal.


“Hm, zas taky brzy to nebude.” zamručela Kayla nespokojeně.
“No tak, prosím tě. Načekali jsme se mnohem dýl, a máme před sebou doufám ještě celý dlouhý život.” snažil se ji povzbudit.
“Jo, to máš pravdu. Ale stejně z toho loučení nemám radost.” trvala na svém.
“Já taky ne. A pořád platí, že bych to odřekl, kdyby to šlo. Ale jednak se tak ke svým klientům nechci chovat, rozhodně ne k těm slušným. A  to tihle jsou. Snaží se o dobrou věc, a pokud jim svými fotkami dokážu pomoct, stojí to za víc, než jen za zachování mého slušného jména.” vysvětlil jí. Pak ji objal a něžně políbil. “Pak ti to vynahradím.” zašeptal jí ještě do vlasů.


Nakonec opravdu chmury zahnali a rozhodli se nekazit si poslední hodiny tak krásné noci. Kayla se uvelebila Filipovi na rameni a společně se zadívali na noční nebe nad nimi.
“Přijde mi to jako včera, kdy jsme spolu pozorovali hvězdy ve Windenburgu.” zavzpomínala Kayla.
“Ty si to ještě pamatuješ?” podivil se Filip.
“Jasně, pamatuju si všechno krásné, co jsme spolu prožili.” odpověděla mu, aniž by odtrhla pohled od hvězdné podívané.
“To já taky.” přiznal se. “Ale nikdy jsem neviděl, tolik hvězd jako tady.” připustil.
“Ano, někde to kazí světelný smog. Ale dokud na nebi uvidíš byť jen jednu hvězdičku, vždycky budeš vědět, že jsme oba pod tou stejnou oblohou.” filozofovala Kayla.


Na molu zůstali až do svítání, než byl čas se opravdu rozloučit. Těžké to bylo pro oba, ale pak se každý vydal na čas svou cestou - Kayla zpátky domů, a Filip na letiště.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V následujících týdnech tedy fungovala jejich rodina odděleně. Katie s Kaylou zůstaly na Sulani. Holčička doháněla učivo za měsíce strávené v San Myshunu. Měla tam sice s sebou individuální plán a s pomocí rodičů, tetiček a prarodičů se ho snažila držet, ale přece jen za svými spolužáky trochu zaostala. Jak ji varovala dvojčata, jejich třídní byla v pokušení trochu jí její návrat okořenit výhružkou opakování ročníku. Neměla totiž ráda úlevy a nestandardní přístup. Katie však napsala tak skvělou slohovou práci na téma “Jak jsem si našla tátu!”, že učitelku dojala k slzám. A tak se Katie nakonec dostalo pochvaly a velmi decentního upozornění, že v druhém pololetí musí zabrat. Holčička tedy přes týden pracovala hlavně na hromadě domácích úkolů.


Samozřejmě ale nejen povinnostmi živ je člověk, a co teprve dítě. Kayla tedy dbala na to, aby se její dcerka učením neumořila a měla i přes týden dostatek volného času pro odpočinek. Katie tak trávila každou volnou chvilku s dvojčaty a nebo dalšími oblíbenými činnostmi na ostrově. Když jednou k večeru do zátoky připlavali její milovaní delfíni, utekla mámě od večeře a z terasy hupsla rovnou do moře. Její oploutvení přátelé měli ze setkání nemenší radost.


Kayla se vrátila do práce v dobrovolnické organizaci pro ochranu životního prostředá, která měla za úkol udržovat ostrovy na Sulani čisté. Vzhledem k jejímu blížícímu se odjezdu musela i ona dokončit nějaké resty a předat agendu svému nástupci. Noel jen kroutil hlavou, že nikdo jiný její práci tak skvěle neobsáhne. Kromě papírování v kanceláři však i nadále pomáhala s dobrovolníky uklízet pláže a hlavně šířit osvětu mezi turisty, jak se správně chovat k přírodě, aby byla zachována ve své kráse i pro další generace.


Podobným tématem se nyní zaobíral i Filip, který aktuálně pobýval v malém pronajatém bytě v Evergreen Harbor. Malé přístavní městečko bylo dříve průmyslovým centrem regionu. Bohužel průmyslová činnost si na městě vybrala svoji daň. Když došly zdroje, opadl i zájem o město. Zůstaly však důsledky předchozího nešetrného zacházení, patrné nejvíce právě v okolí nákladního přístavu. Z rušného městečka se tak stalo spíše město duchů. A právě tuto neutěšenou situaci přijel Filip pro svého klienta zdokumentovat.


Týdny všem utíkaly jako voda, a tak došlo na jejich slova a přání, že jejich odloučení uteče rychleji, než by se nadáli. Den před Filipovým návratem trávila Kayla pochůzkou po ostrovech. Doufala, že tak rozptýlí nervozitu, která před jejich setkáním panovala. S Filipem byli sice stále ve spojení, ale vidět se naživo bylo zase něco jiného. Přece jen spolu jako pár strávili necelé tři dny. Ale i to stačilo, aby z toho všeho teď měla těžkou hlavu. Sama sebe napomínala, že vše bude v pohodě. Společnost jí dělal Noel, který si  - navzdory její snaze ‘být nad věcí’ - všiml, že Kayla není ve své kůži. “Děvče, je všechno v pohodě?” oslovil ji nakonec se starostlivostí v hlase.
“Hmm, cože? Jasně! Proč by nemělo být?” odpověděla Kayla a snažila se neúspěšně tvářit, že je vše v pořádku.


“Já nevím, chodíš tu dnes jako tělo bez duše, sotva promluvíš. Působíš taková roztěkaná. Takovou tě neznám.” zhodnotil její dnešní rozpoložení Filip.
“Jo, v pohodě. Teda, moc jsem toho nenaspala a ráno mi nebylo zrovna nic moc. Ale teď je to už dobré, jen jsem asi unavená.” vysvětlila mu.
“Určitě? Není za tím víc?” ujišťoval se její kolega.
“No vidíš to? To snad není možné, kde se to tady zase vzalo?!” zahučela Kayla místo odpovědi a rozběhla se k pláži.


Noel se vydal pohotově za ní, a pomohl jí síť plnou odpadků, kterou vyplavilo moře, odklidit. “Tohle musel vyhodit někdo z lodi blízko pobřeží. Vidíš, je tu i láhev od místního drinku. Že si ti lidi nedají pokoj.” lamentovala u toho Kayla.
“Bohužel, některým je to jedno. Ale za ty roky, co tu agentura funguje, se to o dost zlepšilo. Kéž by to jednou bylo dokonalé.” povzdechl si Noel.  “Poslyš, opravdu se neděje něco dalšího? Na to, jak jsi opálená, vypadáš fakt docela bledá. Víš, že mi můžeš říct cokoli.” vrátil se nakonec k jejich původnímu rozhovoru.


“Jsi horší, než kdy byl můj táta.” zakroutila Kayla očima. “Jak říkám, moc jsem nespala. Jsem trochu nervózní, zítra se má vrátit Filip. A já se bojím, že když teď byl pár týdnů sám, tak mu třeba dojde, že se vlastně vůbec nechce usadit a vést nudný rodinný život. Že si to prostě rozmyslí, když si připomene staré způsoby. Nebo, že se mnou zůstane jen kvůli Katie a… a prostě ne ze své vůle. Co když pak nebude šťastný, když mu seberu jeho volnost. Tohle se mi prostě honilo hlavou skoro celou noc. Takže opravdu, je to jen trochu nervozity a nevyspání. Spokojený?” vychrlila na něj.


“Spokojený nejsem ani náhodou. Holka, já nechápu, proč se tak shazuješ. Každej rozumnej chlap by dal nevím co za to, aby s tebou mohl strávit zbytek života. To, že jsi natrefila na pár blbců, je holt smůla. Ale z toho, co jsi mi o Filipovi řekla ty a Katie, a ta že o něm básní pořád, bych řekl, že ten týpek to má v hlavě docela srovnaný.” sdělil jí svůj názor Noel. “Nebo ti dal nějak najevo, že se něco změnilo?”  ujistil se ještě.
“Ne, to nedal. Byl vždy v pohodě. Mluvili jsme klidně hodiny, ani nám nedošlo jak to utíká. Jen se bojím, že vlastně sám ani neví, co všechno se pro něj změní.” odpověděla mu.


“To si piš, že neví. A jestli něco zjistí, tak jedině to, že ho čeká nejlepší část života. Věř mi, vy dva jste si souzeni. Svoji porci smůly jste si snad už vybrali. Ale třeba jste to měli psáno v osudu, aby se vaše cesty na chvíli rozešly a vy jste pak mohli být opravdu šťastní. Kdyby se to tehdy nestalo, tak se teď možná rozvádíte. A tak vám dopřál čas vyzrát, nabrat zkušenosti. Nemyslím si, že by některý z vás nevěděl, co chce.” snažil se ji povzbudit.
“Díky, Noeli, jsi fakt skvělý kamarád.” usmála se na něj konečně Kayla.
“Od toho tu jsem. Lepší?” zajímal se ještě.
“Lepší.” přikývla Kayla a snažila se vidět věci zase růžověji.

Krásný dílek

Jsem ráda, že se paní učitelka nad Katie smilovala a nenechala ji ročník opakovat. Jsem si jistá, že je to velmi šikovná a chytrá dívenka.

Kayle docela rozumím, v každém občas trochu hlodají pochyby a obavy, ale jak řekl Noel, jsem si jistá, že Filip vyzrál a je konečně připraven na rodinný život. Opravdu bych si troufla říct, že si jsou souzeni od první chvíle a teď konečně nastal čas jejich osud naplnit.  

(btw.: Trošku jsem i přemýšlela jestli není Kayla těhotná  Pár faktů by tomu napovídalo, ale nechám se překvapit  )

Krásně se ti dva rozloučili, moc pěkný večer na pláži A potom ta momentka Katie s delfínem, tihle mokří kamarádi jí asi budou chybět No, a co se týče Kaylina zdraví, zastávám stejná názor jako Janika

To byl moc příjemný dílek na všech fotkách jsem mohla oči nechat taky jsem ráda, že Katie nemusí opakovat ročník jinak mám na Kaylu stejný názor jako ostatní jsem zvědavá jestli jsme se trefily

Děkuji, děkuji  Moc se mi líbí, kam vaše uvažování spěje, on to byl tak trochu záměr  Tak jsem ráda, že se vydařil  Ale na to, jestli je to něco víc nebo opravdu jen nervozita , si chvíli počkáte  Příště totiž Sulani na chvíli opustíme

Další moc krásný díl zbožňuju Sulani a tu pohodovou atmosféru. Doufám, že se tam budeme občas vracet zároveň se moc těším zpátky do města a na to, co chystáš pro Kaylu a Filipa nebo i ostatní simíky je to tak krásné a pohodové čtení a ty nádherné fotky a dobře vybrané pózy jsou něco.
Taky mám nejraději, když pózy najdu přímo ve hře a nemám ráda bloudění těmi různými poseboxy. Pomohlo mi udělat si seznam všech poseboxů a roztřídit si je podle kategorií + stáhnout/vytvořit fotky póz, zabralo to strašně moc času, ale je v tom o dost větší pořádek a ty fotky mi pomáhají se aspoň trochu orientovat, sice to pořád neumím využívat na 100% (to asi s takovým množstvím ani nejde), ale bez toho si to už neumím představit.

Noel je moc dobrý kamarád a ja na něho spoleh. Moc se mi líbilo, jak rozumně Kayle radil. Je mi jí líto, jak je nervózní, ale určitě se s Filipem zase shledají a pevně věřím, že tentokrát jim to vydrží.
Já se teda musím přiznat, že mě nic takového o těhotenství Kayly nenapadlo vlastně mě vůbec ani nenapadla možnost, že by Katie mohla mít dalšího sourozence nechápu, proč - nějak jsem si asi zafixovala, že mají jen Katie Ale nejspíš k nějakému dalšímu potomkovi dřív nebo později dojde

Kayla má na ostrovech záslužnou práci (kdo ví, jak se jí bude vracet zpátky k herectví, po takové době to bude asi těžké) - a fotka Katie s delfínem je boží! Nádhera
Jak psali ostatní o tom, že by Katie a Chris mohli skončit spolu, až budou dospělí - to mě taky napadlo u minulých dílů a bylo by to hezké
Ta idylka na ostrovech je fakt úžasná, úplně si u čtení odpočinu, skoro jako bych tam sama byla

Hellohello, na Sulani se vrátíme zase v dalších dílech, a v budoucnu pak doufám taky. Noel je opravdu super, Kaylu podpořil vždycky. Vlastně když nad tím přemýšlím, je pro ni něco jako starší brácha, kterého nikdy neměla
Jinak já od začátku vím, to můžu prásknout, že Kayle a Filipovi bych ráda dopřála mimčo. Přece jen by si Filip zasloužil prožít si to celé pěkně od začátku, a se vším všudy  Tak uvidíme, zda a kdy se zadaří No, a Chris svůj prostor ještě taky dostane
Ale teď už na chvilku za ostatními

106. KAPITOLA - Zase o kousek dál…

Čas plynul rychle nejen na Sulani, ale i v San Myshunu. Filipovy sestry náležitě oslavily, že se jejich bratr konečně rozhoupal, a dal to s Kaylou zase dohromady. Obě si ji oblíbily a těšilo je, že zůstane členem jejich velké rodiny. Kromě toho ale spolu Gabriela s Valerií musely vyřešit jednu zásadní otázku. “Val, víš, jak jsem mluvila, že vám vyklidím pole, ať máte s maličkým soukromí? To jsem nemluvila do větru.” nakousla to téma starší Gabriela.


“Dobře, že o tom mluvíš. Taky jsem to s tebou chtěla probrat?” odpověděla jí Valerie.
“Vážně? To jsem ráda. Nechtěla jsem, abyste mě přemlouvali, že tu s vámi mám zůstat, že je ten byt dost velký a bla bla. Protože jsem ti chtěla říct, že už jsem si domluvila u správce, že bych se mohla nastěhovat do bytu, který měly Kayla s Katie.” vyhrkla hned Gabi.
“Páni, ty nezahálíš.” vyvalila na ni oči sestra. “Ale nebylo to nutné. Protože jsme se s Patrikem shodli, že nechceme, aby naše dítě vyrůstalo ve městě. Takže jsem ti chtěla navrhnout, ať tu klidně zůstaneš, protože my se budeme určitě stěhovat.” překvapila ji svým oznámením.


“Cože? Co tak najednou? A kam? Jestli mimo město, tak co tvoje práce?” žasla pro změnu Gabriela.
“Jejda, pomalu na mě, ano?” brzdila ji Valerie. “Najednou to není, mluvili jsme o tom už před svatbou. Jen jsme nevěděli, jestli najdeme něco vhodného. Ale měli jsme štěstí na domek v Brindleton Bay. Prodává se ten v sousedství, na dohled od našich. No uznej, že je to prostě osud. Budu to mít blízko k rodičům, i na základnu, když budu chtít na Sixam. Ale budeme mít své soukromí. Navíc dům má sklep, kde si může Patrik zařídit malé studio. Tady by miminko zbytečně rušil, takže bych to tady musel nějak jinak řešit naopak on.” líčila sestře.


“A pokud jde o mojí práci, ta je teď úplně vedlejší. Jednak bychom neradi jedináčka. A pak dobře víš, že programování jsem studovala hlavně proto, abych rozuměla všem těm přístrojům, co naši nashromáždili. Né, že by mě to vůbec nebavilo, to zase ano. Ale asi to není úplně práce mých snů. Takže se teď těším, že budu víc v přírodě, než u počítače, a třeba začnu zase malovat. Vůbec bych raději dělala něco…. kreativního, chápeš?” přiznala jí ještě své osobní plány do budoucna.
“Páni, máš to pěkně promyšlený. Ale já tu stejně nezůstanu. Prožili jsme toho tady hodně, a byly to hlavně hezké věci. Ale od toho krachu s Masonem se tu už necítím úplně dobře.” svěřila se jí Gabriela.
“Páni, tak to bude Filip čučet. Ale myslím, že to pochopí. Všichni prostě musíme jít někdy zase o kousek dál.” dala jí Valerie za pravdu.


A tak v dalších týdnech probíhalo stěhování a zařizování nového domku pro Patrika s Valerií. Domeček to nebyl nijak velký, ale šikovně řešený, takže v patře jim zbyla volná místnost pro případ, že by v budoucnu opravdu svoji rodinu ještě rozšířili.

https://peacemaker-ic.tumblr.com/post/175169305261/welcome-to-brindletone-bay-residential-and - Bedlington Boathouse, vybavení vlastní

Na stěhování přes chodbu se připravovala i Gabriela, která čekala jen na to, až se najdou vhodní zájemci o jejich starý byt. Ale osud tomu chtěl, že jednou, když se vydala pomoc sestře s vybalováním, upoutala cestou přes Brindleton Bay její pozornost velká vývěsní cedule. Neodolala, na chvíli zastavila a vystoupila z auta. Poutač hlásal, že místní veterinární klinika je k prodeji. Gabriela stála před budovou a v hlavě se jí rojily myšlenky.


Budovu dobře znala ze začátku své kariéry. Tehdy ale upřednostnila novou a moderní kliniku v San Myshunu, která zaručovala prestiž a hlavně byla blízko. Teď už byla uznávanou lékařkou a hlavně dospěla. Zjistila, že už netouží dál vymetat večírky. Sama se tomu podivila, když si uvědomila, že se vlastně chce “nudně” a obyčejně usadit. A mít vlastní kliniku by byl splněný sen. Věděla, že nad ordinacemi je volný prostor, kde by se dal zřídit byt. A tak začala počítat, že pokud prodá studentský dům v Britchesteru, který stále pronajímala, přidá svoje úspory, odmyslí si nájemné v San Myshunu… “Sakra, to by mohlo vyjít!” pomyslela si nakonec.


A tak se přihodilo, že i takový živel, jako byla Gabriela, zakotvil v poklidném Brindleton Bay. Rodiče byly z jejího rozhodnutí v šoku. Ale vědomí, že budou mít obě dcery nablízku, je hřálo u srdce. Gabi svým stěhováním ostatně šokovala sama sebe, ale jak sama říkala “člověk míní, život mění.” Přesně podle plánu si v nevyužívaném patře zařídila malý byteček. Ale pro ni a její miláčky byl naprosto dostačující.

https://peacemaker-ic.tumblr.com/post/175169305261/welcome-to-brindletone-bay-residential-and - Progressive Pet Care Inc., vybavení bytu vlastní

Ano, miláčky! Gabi totiž dala Masonovi svým způsobem za pravdu. Rozhodla se, že když zatím nemůže mít žádné dítě, pořídí si aspoň toho psa. Jen si nenašla štěně, ale dala domov dospělé fence z útulku. Do její zvířecí rodiny tak přibyla fenka Trixie.


Nesmrtelná Molly, která už měla svoje léta, naštěstí novou spolubydlící přijala v klidu. S přibývajícím věkem jí už jen tak něco nerozhodilo. Nejdůležitější pro ni bylo mít vždy misku plnou žrádla. Kolikrát se od něj odmítla vzdálit i ve chvíli, kdy ji přemohla únava.


Když se Gabriela zabydlela, zkontrolovala vybavení ordinací a celé kliniky a uvedla do pořádku vše, co se jí nezdálo, zbývalo jediné. Poohlédnout se po spolehlivém spolupracovníkovi. Naštěstí se jí ozvala Lexie Hadley, veterinářka, která tu působila pod původním majitelem. Gabrielini rodiče na ni pěli jen ódy, že se starala už u nebožtíka Clydea, a jejich Honey má u ní také tu nejlepší péči. Tedy samozřejmě hned po Gabi, která ale byla v San Myshunu trochu z ruky. Lexie byla šťastná, že nepřijde o svoji práci a své oblíbené zvířecí pacienty. Gabriela naopak věřila, že Lexiina obliba u místních pomůže vrátit klinice její původní klientelu. A tak se obě dámy brzy pustily s chutí do práce.


A Valerie s Patrikem? Ti krátce po přestěhování přivítali na svět holčičku, která dostala jméno Francesca. Většinou jí však říkali Frannie, nebo Fanny. Na první pohled bylo zřejmé, že miminko podělilo Sixamské geny po mamince. I z toho důvodu byla Valerie ráda za stěhování z města. Tady u lesa mohla s malou trávit dny venku bez přítomnosti desítek zvědavců, které by zajímal důvod nezvyklé barvy pleti jejího děťátka.


Ovšem co se týká nátury, Frannie rozhodně nebyla tak klidné miminko, jako kdysi její maminka. Dokázala se pěkně ozvat a dát najevo svoji nelibost nad čímkoli. Babička Andrea tipovala, že z ní bude pěkný paličák. Spíš jí připomínala Filipa nebo Gabrielu. Valerii nezbývalo než doufat, že až dcerka povyroste, dokáže se přizpůsobit svému okolí stejně jako kdysi ona. Přesněji řečeno, že bude vůbec ochotná se přizpůsobit. Už teď svým rodičům totiž připravovala nejednu bezesnou noc. “Frannie, sluníčko, copak ti je. Napapaná jsi, přebalená taky. Bolí tě bříško?” konejšil ji Patrik, který měl ten večer službu. Jemně jí masíroval bříško, protože ani chování v různých polohách holčičku neutišilo.


I přes drobné těžkosti se však Gabriela i Valerie s Patrikem radovali z nových etap ve svých životech. A společně s rodiči se už těšili, až se jim vrátí i Filip s děvčaty, a oni budou zase všichni pohromadě jako jedna velká rodina.

Nádherný dílek!

Naprosto chápu rozpoložení Gabriely rozpoložení. Taky by se mi nechtělo zůstávat na místě, které by mi připomínalo bolestné okamžiky i když tam nebyly jen ty bolestné. Jendou si člověk uvědomí, že musí popojít zas o kousek kupředu.

Jsem strašně ráda, že našla takovou nádhernou kliniku a měla na to ji koupit. Určitě se tam bude cítit fantasticky a navíc to pro ni bude změna a to celkem razantní.

Val s Patrikem taky našli nádherný domeček, moc se mi líbí a věřím, že se jim tam bude parádně bydlet.

A malá Fanny je boží, těším se až povyroste.

Nádherný díl!
Úvodní rozhovor o stěhování mě překvapil, jak obě dvě napadlo to samé... ale obě k tomu mají hodně dobrý důvod. Přesně jak píše Janika... jak by se z toho mohla dostat, kdyby tam dál bydlela. Určitě obě udělaly dobré rozhodnutí - navíc jsem užasla, když jsem narazila na ty perfektní domky (opravdu krásně vybavené, jsi šikulka ). Nevím, co mám obdivovat dřív, jestli krásný obytný domek, nebo veterinární kliniku. Gabi to opravdu pěkně vymyslela, k tomu ještě pomohla i Lexie k pěkné práci. Taky je dobře, že obě sestry budou blíž u rodičů a tak nějak víc pospolu.
A máme nový přírůstek do rodiny vypadá moc hezky, je zajímavé, jak se geny projevily  jsem zvědavá, jak bude vypadat, až vyroste


A díky moc i za odpověď k Filipovi a Kayle apod. Filip by si rozhodně zasloužil prožít celé dětství u svého potomka, to máš pravdu... už se na to taky moc těším Jsem zvědavá, kde přesně se nakonec usídlí.

Děkuji, děkuji Ale domečky jsou moje práce jen uvnitř, a to zčásti - jsou stažené z galerie, resp. z https://peacemaker-ic.tumblr.com/. Vůbec jsem neměla čas něco stavět, a ty domky jsou dokonalé - dokonce mi seděly i uvnitř, takže došlo na minimum zásahů v dispozici. Veterinární kliniku jsem si tam dala už kdysi, ale byla bez horního patra, a teď jsem jen hledala něco na bydlení a líp bych to nepostavila. Takže stačilo jen vybavit uvnitř a trochu dodělat zahrádku - jak bude čas, nafotím toho víc do tématu

A další pěkný díl, tolik novinek, člověk to málem nestíhá sledovat Perfektní záběr chrnící kočičky, a co teprve to krásné modré miminko Jsem zvědavá, kam se budou dále ubírat kroky všech zúčastněných !

Popravdě se taky nedivím Gaby, že se rozhodla odejít a začít svůj život jinde. Hrozně moc bych si přála, aby se na ni usmálo štěstí a ona tam potkala někoho s kým by to miminko mít mohla jinak její zvířátka jsou boží a Molly je prostě hvězda jak tam leží v misce se žrádlem

A Fanny je moc roztomilá jsem zvědavá jaká bude až vyroste, snad svým rodičům nezatopí

Jinak Filipovi a Kayle miminko určitě přeji bylo by super vidět Filipa s mímem v náručí

Už se moc těším na pokračování

@Fidgety - já vím, máš toho autora domků moc pěkně uvedeného i přímo v příběhu a na fotkách - chtěla jsem ti pochválit, jak krásně jsi je vybavila (právě jsem tam včera četla, že stavby postavil někdo jiný, ale vybavení je tvoje vlastní). Zbožňuju tvůj styl ať už jde o interiéry jako tady, nebo i exteriéry od tebe je vždycky záruka kvality. A zároveň taky autor má ode mě velkou pochvalu, obě ty budovy se mi strašně líbí, jsou nádherné!


Ta fotka se spící kočkou v misce mě taky včera rozesmála perfektně zachycený vzácný moment všechny ty zvířata jsou moc krásné.

Doufám, že se někdo dobrý brzo objeví v Gabrielině životě, ať se ještě lépe může vzpamatovat z toho nepříjemného rozchodu. Udělala dobře, že se vrhla na tento plán s koupí kliniky.

@Hellohello, děkuji, když už si půjčuji, tak se snažím, aby bylo zřejmé, že se nechlubím cizím peřím, tak jsem ráda, že jsem to označila dobře  A samozřejmě děkuji za pochvalu - pro mě jsi ale paní stavitelkou naopak ty

A dnes už zpět na Sulani, snad vás dílek minimálně potěší, a třeba i trochu překvapí

107. KAPITOLA - Překvapení na druhou

Kayle se po rozhovoru s Noelem skutečně ulevilo. Alespoň na chvíli. V noci opět zvítězily pochybnosti, jestli na Filipa těch změn nebude moc. Ona byla matkou na plný úvazek už několik let. Ale zvládne on skočit do rodinného života natrvalo? Nebude mu chybět staromládenecký život? Kdyby jen tušil, co ho čeká? Otázka střídala otázku. Ráno tedy opět nervózně procházela po místnosti a odpočítávala minuty do setkání.


Nervózní byla i Katie, která tatínka vyhlížela venku na schodech - stejně jako on před pár týdny čekal na jejich návrat domů. Doufala, že nebude mít moc velké zpoždění, protože ho chtěla pozdravit dřív, než bude muset odejít do školy. Filip ale svoji holčičku nemohl zklamat. Za chvíli se tedy vynořil na písku před jejich domem. “Jupí, táta je tadýýý!!!” zakřičela Katie, když si ho všimla.
Pohotově vystartovala a Filip jí nastavil svoji náruč. “Zdar, prcku, mně se ták stýskalo!” přivítal se s dcerkou.


“Ahoj, tatí. Mně se taky stýskalo. Bála jsem se, že tě nestihnu. Ale já bych mamku ukecala, abych do školy nemusela.” blekotala holčička poté, co vpadla do otcova náručí.
“Ale no tak, Kitty, kvůli mně přece nebudeš flákat školu. To by nás mamka hnala.” pokáral ji jemně Filip, aniž by ji pustil se svého objetí.
“Tatí, ale já bych to nevydržela, čekat až do odpoledne, víš?” trvala si na svém Katie.
Kayla, která vyšla ven ihned, jak Katie spustila svůj nadšený humbuk, jejich vítání mlčky pozorovala. Když je viděla, začínala mít pocit, že by snad všechno mohlo být přece jen dobré.


“Ahoj, neruším?” zeptala se nesměla, když se k nim konečně přiblížila.
“Nazdar, krásko!” usmál se na ni zářivě Filip. Postavil Katie nazem, načež popadl do náruče Kaylu a zuřivě se s ní zatočil. “Dostanu pusu na přivítanou?” zajímal se pak.
“Jen, když přestaneš blbnout a pustíš mě na zem! Vždyť se strháš.” kroutila hlavou Kayla.
“Nesmysl, vždyť si jako pírko.” odporoval jí Filip, a přidal ještě jednu otočku.
“Přestaň, nebo tě poblinkám.” varovala ho Kayla.


“Pardon, to bych nerad. Nevěděl jsem, že máš tak citlivý žaludek. No, tak rande na kolotočích škrtám ze seznamu.” omluvil si a postavil jí na zem.
“Na kolotočích? Na seznamu?” divila se Kayla.
“No jasně! Mám seznam toho, co musíme dohnat.” odpověděl Filip a nahodil americký úsměv.
“A máš seznam i pro nás?” zajímala se Katie.
“Samozřejmě, že ano, Kitty, a pěkně dlouhý. Pak ti ho ukážu.” potvrdil jí otec.
“Ale až odpoledne.” vložila se do toho Kayla. “Teď je čas vyrazit do školy.” vrátila je do reality.
“Mamí, vážně musím?” škemrala dívenka.
“Katie, už jsme o tom mluvily, ano? Škola je teď priorita, pořád máš ještě něco dohánět.” připomněla jí a pohladila ji po vlasech.


Katie si povzdechla, ale nakonec poslechla. Došourala se pro tašku, rozloučila se s rodiči a s výrazem raněného zvířete se vydala na cestu za vzděláním.
“Tak co? Dostanu už teď pořádnou pusu?” zajímal se znovu Filip, když osaměli.
“Dostaneš, ale pak s tebou potřebuju mluvit.” odpověděla Kayla a konečně ho políbila na přivítanou. Pak ho odvlekla na lavičku, která stála kousek od nich. Nějak jí přišlo, že venku na vzduchu jí bude teď zrovna líp.
“Uf, takže, kde začít…” řekla spíš pro sebe, když se společně usadili.


“Krásko, to nevím, protože vůbec netuším, o co jde? Děje se něco? Zdáš se mi taková… zaražená… nervózní… možná až odtažitá? Stalo se snad něco? Proboha,.... ty sis náš vztah rozmyslela? Máš někoho jiného?” spekuloval vyděšeně Filip a nebyl k zastavení.
“Ne, ne a ne. Co blbneš? Spíš se bojím, aby sis to nerozmyslel ty.” zarazila ho Kayla.
“Já? Jak jsi na to přišla?” nechápal Filip.
“Prostě jsem dostala strach, aby to na tebe vše nebylo moc rychlé.” přiznala mu.


“Vždyť mám kolik let zpoždění a chci si vše vynahradit. Takže naopak, nechtěl bych ztratit další čas nějakým váháním.” připomněl jí.
“To není tak jednoduché. Navíc nevíš všechno.” oponovala mu.
“Co nevím? Tak mi to řekni.” vybídl ji Filip, dál totálně zmatený tím, co se jeho přítelkyni honí hlavou.
“Však jsem s tebou chtěla mluvit. Jen tys mě nepustil ke slovu, a začal jsi tu fantazírovat. Dokonce jsi mě obvinil z nevěry, ale nebudu si to brát osobně, ano?” upozornila ho a chytila ho za ruku.
“Pardon.” špitnul Filip.


“V pohodě. Ale máš pravdu, chybami se člověk učí. A já se poučila. Teda aspoň co se týká otevřenosti. Bohužel v jiných ohledech jsme asi nepoučitelní.” řekla Kayla.
“Kaylo, já jsem po té cestě asi natvrdlý, nebo aspoň pekelně unavený, takže nějak pořád nechápu, kam tím míříš?” zaúpěl Filip.
“No, chtěla jsem tím říct, že jsem zjistila, že jsme se moc nepoučili například v ohledu používání antikoncepce.” napověděla mu.
“To máš pravdu. Byl jsem posledně tak paf, že mi to nedošlo. Promiň, pokud o to stojíš, slibuju, že se polepším.” omluvil se Filip a chytil i on její ruku.


“To je milé. A asi by bylo vhodné otázku případných dalších dětí probrat. Jenže na to je tak nějak už trochu pozdě… zase.” dala mu další nápovědu.
“Pozdě? Jak zase?” nechápal stále Filip.
“Tobě ta cesta dala fakt zabrat co?” povzdechla si Kayla. “Prostě se nějak stalo, že jsem zase těhotná. S tebou samozřejmě. No a proto se bojím, že toho na tebe bude moc - Katie, teď já, a do toho další dítě. Je to vše nějak moc rychlé, i na mě.” vysvětlila mu konečně.
“Cože, další dítě??” vyskočil šokovaný Filip, když k němu doputovala Kaylina slova.
“Vidíš to, jančíš!” poukázala frustrovaně na jeho o oktávu zvýšený hlas.


“No, jo… promiň! Ale takovou bombu jsem teda nečekal. Páni, ale teda to je fakt pořádná bomba.” odpověděl, když se trochu vzpamatoval.
“Já taky ne, vím to pár dní. A věř mi, že to sama zkouším zatím docela marně rozdýchat. Opravdu jsem to neplánovala. Ani jsem nad tím nestihla přemýšlet, jestli budeme vůbec chtít další děti. A pak toto.” kroutila hlavou.
Filip k ní v tu ránu přiskočil a chytil ji za ruce. Pak se jí podíval do očí. “Lásko, když říkám, že je to bomba, tak tím myslím, že je to sice šok, ale totálně skvělý šok.” chopil se slova.


“Vážně?” vyvalila na něj oči Kayla. “Takže… máš radost?” ujišťovala se.
“Ohromnou! A už teď se těším, jak to tentokrát zažiju všechno správně, pěkně od začátku.” potvrdil jí.
“Ale víš, že to není jen sranda? Třeba před chvíli jsem tě fakt málem poblinkala.” pousmála se na něj.
“To je mi jedno. Jediný, co mi vadí, je to, žes mi malinko pokazila moje překvapení. Ale co plácám, možná jsi ho vylepšila. Protože copak by byla lepší chvíle… počkej, kde to jen…” brblal a šátral v kapse.
“Proboha.” špitla Kayla, která se bála uvěřit vlastnímu tušení.


“Á tady.” pochválil se Filip, když z kapsy koenčně vylovil prstýnek. “Kaylo, lásko, celou dobu, co jsem byl pryč, jsem přemýšlel, jak ti dát najevo, že s tebou opravdu chci prožít zbytek života. Ztratili jsme tolik času, a já už nechci přijít ani o jedinou minutu. A proto se tě chci zeptat, zda bys mě učinila navždy tím nejšťastnějším chlapem, a stala se mou ženou.” vyslovil se.
“Páni, tak teď jsi dostal ty mě. Myslíš to vážně?” zapochybovala malinko Kayla.
“Samozřejmě. Důležité věci myslím vždy vážně.” přikývl.
“Pak ano, vezmu si tě ráda. Moc moc ráda.” odpověděla mu konečně a nechala si prstýnek nasadit.


Filip si pak přisedl zpátky k ní na lavičku. “Ale jseš si opravdu jistý, že to chceš? Nechci tě k sobě poutat jen kvůli dětem nebo na tebe nějak tlačit.” ujišťovala se dál.
“Krásko, ty jsi nenapravitelná.” povzdechl si Filip. “Samozřejmě, že to dělám především kvůli nám dvěma. A měl jsem víc než dost času o tom přemýšlet. Vím, že tě miluji, a doufám, že i ty cítíš to samé. Pokud ano, pak je to samozřejmý krok. Nemluvě o tom, že kouzlit neumím - ten prstýnek v té kapse tahám už ze San Myshuna. Když jsem ho kupoval, to jsem o druhém prckovi ještě nevěděl.” zaškaredil se naoko Filip.
“Máš pravdu, už mlčím. To ty hormony. Pochybuji o sobě poslední dobou víc, než obvykle.” omluvila se Kayla.
“Tak ty pochyby definitivně zaženeme.” usmál se na ni on, a pak svoji snoubenku políbil.

Překrásný díl! Nádherné novinky! Mám z toho oznámení i následného vývoje úplně neskutečnou radost
A nad těmi fotkami z toho krásného tropického prostředí se tu úplně rozplývám. To je ráj na zemi.
Kayla nemohla najít hezčí místo na tento rozhovor. Vůbec se nedivím, že byla tak nervózní. Naštěstí všechno vyšlo přesně tak, jak bych si přála (i když jsem tuhle novinku nečekala tak brzy - ale jsem za to moc ráda teď ještě, co na to řekne Katie). Myslím, že Filip je hrozně rád, že našel svoji ztracenou lásku a získal tak takovou pěknou rodinu i když mu kdysi vyhovoval jiný způsob života, podle všeho se za ty roky změnil a myslím (a doufám), že takhle bude spokojený a šťastnější, než kdy předtím. Už od nalezení Katie tak působí

Prima díl, obzvláště v současné době je moc fajn, přečíst si něco tak pěkného Bude z nich krásná rodinka, myslím, že nejsem sama, co se těší na to mimčo !

Jéééééé to byl nádherný dílek! Mám z nich ohromnou radost už se těším na svatbu i miminko

To byl boží dílek A jsem ráda, že se moje předtucha vyplnila . Už teď jsem zvědavá, co se jim narodí a jaká asi bude reakce Katie až se dozví, že bude mít sourozence?

A žádost o ruku na konec? Musím říct, že to nemohlo dopadnout lépe Mám z nich obrovskou radost a už se moc těším na svatbu! Popravdě jsem zvědavá, kde svatba bude. Exotická svatba na Sulani by se mi docela zamlouvala

No nechám se překvapit, už se moc těším na další dílek.

Mám radost, že se vám předchozí dílek líbil  Hlavně jsem byla ráda, že jsem ho stihla nahrát před odjezdem do Beskyd Teď už jsem zpět, sice od soboty, ale návrat byl krušnější, takže na simíky mám čas až dnes  Bohužel tímto dílem mi dochází předepsané zásoby, na jedno pokračování mám ještě nafoceno. Ale snad se na mě nebudete zlobit, když přes léto tempo poněkud zpomalím, protože jedeme pryč ještě dvakrát

108. KAPITOLA - Oznámení (nejen) zásnub

Sotva se Katie vrátila ze školy, letěla najít tátu. Kayla jí poslala do patra, kde se Filip probíral snímky, které nafotil na své poslední cestě. “Téééda, to je hrůza! Tak to fakt někde vypadá?” vyhrkla holčička, když mu nakoukla přes rameno.
“Tohle je Evergreen Harbor, ale v posledních letech vůbec nedělá čest svému jménu.” potvrdil jí Filip.
“Můžu se podívat na další fotky?” zeptala se Katie.
“Tebe by to zajímalo?” podivil se otec. Když mu to odkývala, uvolnil jí židli.
“To přece nemůže být pravda.” divila se opět u dalšího snímku městečka zavaleného odpadky.


“Bohužel ano. Tyhle fotky nejsou nijak upravené. A ani ty, co vyberu, moc upravovat nehodlám. Tentokrát mi jde víc než kdy jindy o to, abych co nejvěrněji zachytil realitu. I když tato není moc líbivá.” vysvětlil jí Filip.
“A to ten nepořádek nikomu nevadí? Proč s tím nikdo nic nedělá? Vždyť i my tu máme mamčinu agenturu, která se tu stará, abychom tu měli čisto.” nechápala Katie.
“To víš, že vadí. Pořád tam žijí slušní lidé. Ale ti nemají prostředky na to, aby město přivedli zpět k jeho slávě. A to myslím k té podobě, než ho poznamenal těžký průmysl. Proto jsem tam jel fotit, abych upozornil, že podobných míst přibývá a nemůžeme se k nim otáčet zády.” pokračoval ve svém výkladu, zatímco Katie listovala snímky.


Na Katie toto téma zapůsobilo. Sama vyrůstala v ráji, o který se místní starali a udržovali ho v čistotě. bylo to zdravé prostředí. Zažila i San Myshuno, které proti Sulani mohlo působit špinavým dojmem, ale v zásadě i tam se žilo krásně. Ale ve své dětské naivitě dosud nevěřila, že opravdu existují taková města duchů. I když ve škole se už o nich paní učitelka zmiňovala, Katie si vždy myslela, že přehání.
“Co tam vy dva vyvádíte? Nechcete jít už dolů?” ozvala se Kayla z přízemí.
“Jasně, už jdeme!” houkl na ní Filip. “Tak pojď, myslím, že ti s maminkou budeme chtít něco říct.” obrátil se na dcerku.


Katie se už cestou po schodech snažila z tatínka vymámit, o co jde - tak byla nedočkavá odhalit, co tak důležitého se zase bude probírat. Ale Filip samozřejmě nic neprozradil.
Všichni tři se pak usadili na terase, kde bylo při zapadajícím slunci docela příjemně.
“Tak o co jde?” ptala se zase Katie, jen co dosedli na židle.
“No, jen jsem doufal, že mi povykládáš, jak jste se měli. A co škola? Dohnala jsi všechno?” zkoušel mlžit Filip.
“Tati, to jste fakt chtěli mluvit o škole? Vždyť tu jsme řešili při každém telefonátu?” pohoršovala se dívenka. Kayle se v tu chvíli navalilo, takže kdyby Katie zrovna neprotáčela oči, dál by se ptát nemusela.


“Dobrá, dobrá, dostala jsi nás. To jsme řešit nechtěli. Ale kde jen začít... “ zamyslel se Filip. “Takže, jak asi víš, čekají nás letos nějaké změny.” pokračoval.
“Jasně, stěhování do San Myshuna. Ale to jsem vám už říkala, že zvládnu. Bude se mi stýskat, ale zase to bude dobrodružství, začít nový život.” skočila mu do řeči Katie.
“Kitty, koťátko, kdybys mě nechala mluvit, dozvěděla by ses, že těch změn bude asi trochu víc. Viď, zlato?” mrknul Filip na Kaylu.
“Ano, táta má pravdu. Asi bys totiž měla vědět, že se brzo dočkáš sourozence.” vybalila na Kayla na dcerku.
“Co-cože?” vyjekla Katie.


“Vím, je to překvapení. I pro nás bylo. Další miminko jsme s tatínkem nestihli vůbec ani probrat, natož plánovat. Ale prostě stalo se. Asi tu s námi chce být stejně tak moc, jako jsi chtěla ty.” vysvětlovala jí dál maminka.
“Páni, já budu mít bráchu, nebo ségru? No to je paráda!” začala jásat Katie. A její rodiče si oddechli, jak skvěle dívenka zprávu o nečekaném těhotenství přijala. Byla tak nadšená, že dobré čtvrt hodiny nezastavila pusu, a plánovala, jak bude to maličké vozit v kočárku a učit chodit a mluvit, a vymýšlet mu hry. Slunce mezitím dočista zapadlo, a terase se pomalu nořila do tmy, když v Katie najednou hrklo.
“Poslyšte vy dva, ale když už budete mít dvě děti, to byste se možná měli teda jako vzít.” prohlásila pohoršeně, a změřila si rodiče přísným pohledem.


Její výchovný tón oba rozesmál. Což Katie malinko dopálilo, a tak dodala: “Nevím, co je tady k smíchu. Tohle už je vážná věc. Přece nechcete mít další nemanželské mimino.”, čímž už je definitivně odbourala.  
Holčička si založila uraženě ruce na prsou a počkala, až to ty dva dospělé blázny přejde.
“Kitty, kam na tohle chodíš? Nemanželské mimino?” ptal se Filip.
“No, Nat to říkala, že i když jste teď zase spolu a jsme rodina, jsem vlastně pořád nemanželské dítě.” přiznala Katie.
“Koťátko, ale víš, že je přece spousta rodin, kde rodiče dětí nejsou manželé. Na tom není nic špatného.” vložila se do toho Kayla.
“To jo. Ale správní rodiče mají být manželé. Nat to říká, a já s ní souhlasím.” stála si za svým dívenka.


“Teda ta Natalie bude asi vážně chytré děvče.” poznamenal žertovně Filip. Nadsázky v jeho hlase si Katie nevšimla
“To si piš, že jo, je nejlepší ve třídě.” poznamenala k tomu.
“Zlatíčko, pokud ti tolik záleží na tom, abyste ty a tvůj budoucí sourozenec nebyli nemanželské děti, tak tě jistě potěší naše druhá novinka.” ozvala se opět Kayla a Katie jen tázavě povytáhla obočí. Tolik novinek za jeden večer? “Tvůj tatínek mě totiž dnes shodou okolností požádal o ruku.” dodala hned, aby ji dál nenapínala.
“Tati, fakt? A řekla ano, že jo?” obrátila se holčička na otce s obavou, jestli její maminka neměla nějaký šílený nápad odmítnout.
Filip jen s úsměvem přikývl.


Nato už Katie dál nevydržela sedět a spustila oslavný taneček. “Jupí, bude svatba! Budu družička! Jupí! A pak budu manželské dítě!” jásala a Filip s Kaylou se jen museli smát. Byli šťastní jako nikdy předtím.
Když se o jejich zasnoubení a očekávání miminka dozvěděl Noel, uspořádal jim něco jako zásnubní večírek a rozlučku se svobodou v jednom. Byla to komorní společnost. Pozváni byli samozřejmě Sharpovi, a také Candice Edwards - jejich nová šéfová, která byla pravým opakem svého přechůdce. Srdečná, akční a tak trochu ztřeštěná.
“Tak tedy na snoubence a jejich rozrůstající se rodinu. Ať se jim daří už jen líp a líp a štěstí je neopouští.” připil jim hostitel místním tradičním nápojem, kavou.


Všichni se skvěle bavili a dobrá nálada se držela celý večer. Kayla s Tianou probírali svatební přípravy. Nemělo jít o nic velkého, chtěli stihnout obřad co nejdříve, než bude na Kayle její těhotenství vidět. Ale přesto by byla škoda tak velký den odfláknout. Dámy tedy probíraly nevěstiny představy, jak by událost měla vypadat. Když v tom se Kayla polekala. “Sakryš, můžu já tohle vůbec pít?” zeptala se kamarádky.
“Drahoušku, bez obav. Ženy se odjakživa kavě nevyhýbali ani v těhotenství, ani během mateřství. Samozřejmě nikdo neříká, že toho máš pít litry, ale jeden nebo dva pohárky nejsou na škodu. Naopak se vždy říkalo, že to miminku může jedině prospět.” uklidnila ji Tiana. A tak se tedy Kayla znovu napila, protože Noelovi se nápoj opravdu povedl.
Což mu potvrdila i Tiana: “Drahý příteli, musím říct, že je skoro jako od maminky.”


Filipa si vzala do hledáčku Candice. “Já se omlouvám, ale už od chvíle, co nás zběžně představili, chci se zeptat. Vy jste TEN Filip Svoboda, jako TEN fotograf?” oslovila ho nesměle.
“Ano, to bych mohl být já. Vy jste o mně slyšela?” zajímal se.
“Ach jistě. Já vaši práci miluju. Neříkám, že se orientuju ve všem, co jste nafotil. Ale jakmile se vaše snímky objeví v nějakém přírodovědném časopise, nemůžu se na ně vynadívat. Máte opravdu cit pro to, zachytit podstatu prostředí, ve kterém se pohybujete. Dalo by se říct, že jsem vaše velká fanynka.” složila mu žena poklonu.


“Tak to mě těší. Nečekal jsem, že by se moje práce donesla i sem. Zvlášť z tohoto oboru, není to vždy příliš vděčné téma.” poděkoval jí Filip a postavil se, aby spolu mohli hovořit v rovnocenném postavení.
“Jsem na Sulani krátce. V oblasti ochrany životního prostředí se ale pohybuji už od studií, je to můj život. A když se naskytla možnost převzít agenturu v tomto ráji, nemohla jsem odolat. Na první pohled tu vypadá vše idylicky, ale Kayla vám jistě už vyprávěla, že za tím stojí velká dřina.” vysvětlila mu.
“Ano, mluvili jsme o tom několikrát.” potvrdil jí Filip. “Tak to vás jistě zaujme i článek o Evergreen Harbor, na kterém teď spolupracuji. Tam dostalo původní prostředí na frak. Přitom to kdysi muselo být nádherné město.” povzdechl si.


“O tom místě jsem neslyšela, ale ráda se o něm něco dozvím.” odpověděla XXXXXXXXXX.
“Vím, že je to marná naděje, ale chci věřit, že když budu fotit i místa, která nejsou na první pohled líbivá, třeba se lidé proberou.” svěřil se jí Filip.
“Nechci vám brát iluze, ale tohle je běh na dlouhou trať.” přiznala mu a on jen přikyvoval. “Ale pokud byste chtěl, můžete svým uměním pomoci i nám tady. Zrovna nedávno jsem si říkala, že bychom potřebovali aktualizovat naše propagační materiály. Nemohli bychom vám zaplatit moc…” přišla žena se svým nápadem, když ji přerušil.


“Pomůžu moc rád, a o placení nechci nic slyšet.” odpověděl pohotově na její nedořečenou žádost.
“Panejo, to je velkorysé! Opravdu moc si toho vážíme. Víte, Kayla o vás moc pěkně mluvila. Ale neuražte se, měla jsem své pochyby, jestli z ní nemluví jen zamilovanost. Ale je příjemné vidět, že i jako hvězdný fotograf máte srdce stále na pravém místě.” svěřila mu upřímně.
“Věřte mi, že se rozhodně necítím jako nějaká superstar.” zasmál se Filip.
“Přesto, pokud bych si mohla dovolit. Mohla bych se s vámi vyfotit?” zeptala se a zamávala svým telefonem. “Je to teda trapné, fotit se s takovým profíkem mým starým mobilem, ale přesto by to pro mě byla čest.” dodala stydlivě.
“Ale jistě, pokud vám to udělá radost.” souhlasil Filip a střihl si s ní selfíčko.


Ve stejně příjemném duchu se nesl celý zbytek večera a Noel si mohl jen gratulovat, jak se mu večírek pro Kaylu a Filipa vydařil.

Fidgety napsal:

Ale snad se na mě nebudete zlobit, když přes léto tempo poněkud zpomalím...

Jasně, že ne! I když tenhle příběh zbožňuju, tak si ráda počkám na nové dílky Prázdniny musí být, přeju vám krásnou dovolenou a hlavně si pořádně odpočiňte  

A k tomuto dílku - krásné pokračování   moc se mi líbí reakce Katie, doufala jsem přesně v tohle. A Filipova pověst je taky na vzestupu, je super, že pomůže v tak důležité věci, jeho činnost je opravdu záslužná   kéž by se díky tomu podařilo co nejvíc míst vyčistit a zkulturnit. A taky je sympatické, že není namyšlený a vezme i takovou práci a pomůže dobré věci. Vypadá to, že Katie to téma taky zaujalo. Třeba se ekologii a ochraně přírody bude v budoucnosti taky věnovat?

Bylo to moc příjemné čtení, opravdu krása. Těším se na jejich svatbu

Hellohello, ano, myslím, že to téma Katie oslovilo, a pokud mi to ve hře půjde realizovat, je skutečně možné, že to ovlivní směr jejího dalšího života.  Ale uvidíme
Zatím zůstaneme u té svatby    Musím říct, že to byl opět očistec, protože Kayla i Filip stále zůstávají celebrity. A když už se tam nemotali fanoušci, v pozadí neustále někdo plaval, nebo mi tam nacpal skútr apod. Takže najít ten správný úhel bez rušivých elementů bylo chvílemi nemožné    A to používám TOOL, díky kterému věci i simíky můžu odšoupnout. Ale zejména ti simíci se nedali moc odradit. Takže třeba z obřadu moc použitelných fotek nebylo, ale snad se bude líbit i tak

109. KAPITOLA - Svatba na pláži

S přípravami svatby se opravdu neotálelo a co nevidět už na Sulani přistávalo letadlo s Filipovou rodinou. Na tak velké události samozřejmě nesměli chybět rodiče. Filipa však mrzelo, že nemohly dorazit jeho sestry. Valerie si netroufla podstoupit s malinkou Frannie tak dlouhou cestu a Gabriela si nemohla dovolit opustit kliniku hned po startu. Postarala se tak rodičům aspoň o Honey, a slíbili si, že Filipovo manželství oslaví dodatečně, až se vrátí do San Myshuna. K výpravě se ale přidala Isabella, která se poprvé odtrhla od dětí i rodinného podniku. Robert totiž hodil práci tajného agenta za hlavu a pustil se s manželkou a tchýní do zahradničení. Byla to právě ona, kdo jako jediný byl u zrodu vztahu Filipa a Kayly, a tak na jejich svatbě nemohla chybět. Stejně jako Kaylini nejlepší přátelé ze Sulani.
A tak se jednoho večera všichni sešli při západu slunce na pláži.


Svatba to byla neformální, snoubenci chtěli, aby panovala uvolněná atmosféra. Přesto nešlo vynechat manželské sliby. “Kaylo, lásko moje, dala jsi mému životu smysl. Než ses do něj vrátila, byl jsem dočista ztracený. Jen jsem bloudil po světě a cítil se prázdný. Sám jsem nevěděl, co hledám, abych se dokázal cítit opravdu šťastný. Děkuji osudu za naši krásnou dceru, která nás znovu svedla dohromady. Protože teď vím jistě, že jsem přesně tam, kam patřím. A to je po tvém boku. Miluji tě od první chvíle a budu tě milovat do chvíle poslední, to slibuji.” vyslovil se jako první Filip a navlékl jí prsten. Kayla jakoby snad ani nevěřila tomu, že se to skutečně děje.


“Filipe, můj nejdražší, můj osude. Roky jsem věřila, že do tvého života už nikdy nemohu patřit. Možná byly chvíle, kdy jsem si představovala, jaký by byl náš společný život. Ale vždy jsem to brala jen jako naivní a nesplnitelný sen. I já jsem vděčná naší dceři, že nám před pár měsíci obrátila život vzhůru nohama. Protože jen díky ní se sen začal stávat skutečností. A možná je vše, co se teď děje, rychlé a zběsilé, ale já vím, že je to správné. Protože teď už jsem si jistá, že můžeme být šťastní jedině spolu, a věřím, že to tak bude i po zbytek života. Miluji tě od první chvíle a budu tě milovat do chvíle poslední, to slibuji.” pronesla Kayla a i ona nasadila prsten Filipovi.
Pak už došlo na první manželský polibek.


Po formalitách vypuklo pravé svatební veselí. Na pláži byl přichystán altán s velkým stolem, a obsluha nosila pohoštění dle přání hostů. Samozřejmě nechyběl ani přípitek a svatební dort. K tanci hrál starý gramofon, opodál hořel oheň a všichni se dobře bavili.
Když u stolu zůstali jen novomanželé s rodiči, obrátila se Andrea na snachu. “Kaylo, drahoušku. Máme z vás takovou radost. Tolik jsme si tě oblíbili už od začátku. Ani nevíš, jak nás tvůj odjezd mrzel. A když nám pak Filip volal, že je na Sulani a že tě získal zpět, byli jsme za vás neskutečně šťastní.” básnila radostně a Radek s úsměvem přikyvoval.
“Tak tak, má žena má pravdu. Konečně toho kluka někdo přivedl k rozumu.” přisadil si.


“No dovol, tati!” ohradil se Filip. Kayla však dělala, jakoby jejich malou přestřelku neregistrovala. “Děkuji vám. Moc si toho vážím.” odpověděla dojatě směrem ke své tchýni. “I mně s vámi bylo vždy skvěle. Bylo až neuvěřitelné, jak krásně jste nás s Katie přijali. Vždy jsme se u vás cítili jako doma. A moc děkuji za ty hory a hlavně za nádherné rodinné Vánoce. Katie byla díky vám šťastná jako nikdy.” dodala.
“Od první chvíle jste naše děvčata a teď už je to oficiální.” prohlásila Andrea. “Ale přiznám se, že ta vaše rychlá svatba nás zaskočila. Dokonce jsme si chvíli mysleli, jestli se snad nemusíte brát.” vyslovila nahlas svoji domněnku.
“Vážně?” podivila se naoko Kayla. “Miláčku, nechceš k tomu také něco říct?” obrátila se na Filipa.


“Mami, na co hned nemyslíš. Samozřejmě jsme se brali kvůli nám dvěma. Myslím, že jsme se na to načekali dost.” přijal její výzvu Filip.
“To máš pravdu chlapče. Nechápu, že sis tak skvělou dívku nechal utéct.” souhlasila s ním Andrea.
“Tak toho lituji ze všeho nejvíc.” připustil s povzdechem její syn. “Ale že ty, mami, musíš vždycky za vším hledat skryté úmysly.” kroutil pohoršeně hlavou, načež schytal od Kayly kopanec do holeně. “Jauvajs!” sykl instinktivně.
“Děje se něco?” zajímala se Andrea.
“Ne nic, asi jsem jen šlápl na nějakou ostrou mušli. Ženit se bosky na pláži má očividně i své nevýhody.” zahrál to do autu. Kaylin přísný pohled ho však přiměl pokračovat. “Každopádně tvá intuice tě nezklamala. I když to není rozhodně není důvod svatby, tak se brzy dočkáte dalšího vnoučete.” oznámil jim konečně.


“Doufám, že si ze mě zase nestřílíš?” zpražila ho podezíravým pohledem matka.
“Ne, paní Svobodová, nestřílí. Opravdu čekáme miminko. A ano, svatba by byla i bez toho, jen jsme ji díky tomu možná malinko uspíšili.” řekla k tomu své i Kayla.
“Ale, děti, to je báječné!” rozplývala se hned Andrea a oči se jí začaly zalévat slzami dojetí. “A jakápak paní Svobodová, prosímtě. Pojď sem.” vybídla snachu a sama vyskočila na nohy. Kayla ji tedy napodobila a také se postavila. “Odteď jsem pro tebe Andrea. A co to plácám, říkej mi rovnou mami.” navrhla jí a popadla ji do náručí.
“Děkuji, to by pro mě byla opravdová čest.” odpověděla Kayla a už slzela taky.


Všichni se ten večer dobře bavili. A tak si nikdo nevšímal dvou dětí, kteří se ze společnosti vytratili stranou. Katie se na chvíli zastavila před slavobránou, pod kterou si její rodiče před pár hodinami řekli své “ano”, a zamyšleně si ji prohlížela. Ani ona nepostřehla, že jí někdo pozoruje.
“Byla to hezká svatba, že?” vyrušil ji z přemýšlení Chrisův hlas. Chlapec vykukoval zpoza zdobeného sloupu.
“Héj, jak dlouho už mě šmíruješ?” ohradila se Katie.


“Ale já tě nešmíroval.” hájil se Chris. “Jen jsem tě hledal, a vypadala jsi tak zasněně. Nechtěl jsem tě rušit. Promiň, jestli jsem tě polekal.” omlouval se ještě.
“V poho, však nerušíš.” usmála se na něj Katie. Chlapec se tedy k ní připojil a rozjímali ještě chvíli společně. “Jo, byla to moc hezká svatba.” odpověděla nakonec na jeho původní otázku. “Jsem ráda, že jsou naši spolu. Budeme teď konečně normální rodina.” dodala ještě.
“Jenže brzy odjedete pryč. Už to nikdy nebude jako dřív.” povzdechl si Chris a chytil kamarádku za ruku.


“Já vím, Chrisi, vše se změní. Ale pořád zůstaneme přátelé. Budeme se sem vracet, a vy přijedete za mnou. Bude to určitě super.” připomněla mu jejich domluvu.
“Jo, to asi bude. Jenže lepší by bylo, kdybyste tu byli pořád. Takhle si najdeš jiné kamarády, a na nás třeba časem zapomeneš.” depkařil dál Christopher.
“Co blbneš? Ty a Nat budete vždycky mí nejlepší přátelé, jasný? Miluju vás, nikdy na vás nemůžu zapomenout.” ujistila ho Katie.
“Vážně? Tak to bych se tě na něco chtěl zeptat.” zajiskřily mu hvězdičky v očích. V okamžiku klečel na zemi, Katienu ruku stále ve své. “Kate, jednou, až vyrosteme, vezmeš si mě?” vypadlo z něj.


“Chrisi, co blázníš?” lekla se Katie, a vytrhla se mu.
Chlapec byl v tu ránu zpět na nohou. “No, říkala jsi, že mě miluješ. A já bych s tebou chtěl být pořád.” vysvětlit jí v rozpacích.
“Říkala jsem, že miluji vás oba, jako své nejlepší přátele. Ale nevěděla jsem, že chceš, abych byla tvoje holka.” kroutila zaskočeně hlavou.
“Jo, nikdy jsem ti to neřekl, ale jsi nejlepší holka, kterou znám. Tak jsem si říkal, že jestli se někdy ožením, tak jedině s tebou. A chtěl jsem ti to říct, než odjedeš.” vysvětlil jí zklamaný chlapec.


“Ach jo, Chrisi. Na svatbu jsme máme ale přece spoustu času.” povzdechla si Katie. Nechtěla svému příteli ublížit a už vůbec ne o něj přijít. “Navíc, já ani nevím, jestli se chci někdy vdávat, víš? Tak si to neber osobně, jo?” mrkla na něj.
“Jakto?” zpozorněl blonďáček.
“Já nevím. Ale myslím, že prvně chci něco dokázat. Copak ty nemáš nějaké sny? Nechceš zažít dobrodružství? Nevěřím, že bys vydržel celý život jen na Sulani.” odpověděla mu.
“No, to asi ne.” připustil Chris.
“Tak vidíš, prvně musíme poznat svět, nebo ne?” zhodnotila jejich plány.


“Máš pravdu, to musíme.” souhlasil s ní Chris.
“A doufám, že spoustu dobrodružství zažijeme spolu. Vaši třeba souhlasili, že s námi můžete na hory už tuto zimu.” připomněla mu.
“To je fakt, už teď se těším. Ale až dokážeme všechno, o čem sníme, tak… třeba jednou…” nakousl. “Prostě si pamatuj, že tě vždycky budu mít rád.” dokončil nakonec.
“Vždyť to já tebe taky. Navždycky.” usmála se na něj Katie. “Na nejlepší přátele se přece nikdy nezapomíná.” dodala a objala ho.
 

Z jejich dojemné chvilky je vyrušil Noel, který zakřičel přes celou pláž: “A teď překvapení pro novomanžele!” Tím si samozřejmě vyžádal pozornost všech přítomných. Pak už se chopil připravených tyčí, které zažehl v plamenech plážového táboráku. Jako správný mistr tradic pak předvedl originální ohnivý tanec, do kterého vložil všechen svůj um a soustředění. Pro Kaylu v její velký den musel předvést co nejlepší výkon.
(K tradičnímu tanci by se možná hodil tradiční úbor, ale Noel začal tančit sám od sebe, tak jsem mu to nekazila převlékáním)


Očividně se mu dařilo publikum zaujmout. Všichni ho nadšeně povzbuzovali tleskáním a skandováním, a i kolemjdoucí se zastavovali a zvědavě přihlíželi dění na pláži. Když Noelova šou skončila, spustil se bujarý potlesk.
“Bravó, skvělé!!!” ozývalo se po celé pláži.
“Kámo, tak to byl zlatý hřeb večera, všechna čest.” složil mu poklonu i ženich.


A měl pravdu - na všechny už doléhala únava, a tak se postupně rozešli na kutě. A Filip s Kaylou si mohli gratulovat, protože svatba se jim vyvedla dle představ.

To je nádhera! Je to ještě hezčí, než jsem si představovala Hrozně moc se ti to povedlo! Obdivuju tě taky za trpělivost se simíky - ty fotky jsou tak dokonalé, že to vypadá, že focení šlo úplně hladce a nic nenasvědčuje nějakým problémům
Prostě nemůže být ani hezčí svatba než na takovém krásném místě. A korunu tomu dodalo samozřejmě i oznámení dalšího děťátka na cestě a strašně roztomilý Chris až se divím, že tomu Katie odolala a spontánní show Noela bylya třešnička na dortu na závěr Hrozně moc se mi to líbilo!

Moc krásná svatba Takové malé, neformální, na krásném místě, jen s těmi nejmilovanějšími, ty jsou asi stejně nejlepší K čemu davy svatebčanů, obrovské hostiny, složité róby, vše vystajlované do nejmenšího detailu, když se pak mnozí zase rychle rozvádějí ... A Chris jde na to opravdu hopem, vypadá to, že z něho vyroste muž činu Jsem moc zvědavá na další osudy zúčastněných !

Tak to byla nádhera! nemám slov oba dílky byly naprosto boží ta svatba mě naprosto dostala, všechny fotky byly dokonalé, i když občas simíci dělali neplechu moc se ti to povedlo a spontánní zásnuby malého... to bylo tak strašně roztomilé, že jim to snad ještě 100x víc přeji, aby byli jednou opravdu spolu

Už se moc těším na další dílek

Jsem ráda, že se vám svatba líbila A Chris je miláček, má Katie moc rád, a opravdu se bojí, že se jim odcizí. Tak holt zkouší, jak si ji udržet Původně se svatba, včetně této žádosti, měla odehrát těsně před odjezdem, ale nechtěla jsem další pupkatou nevěstu Ale stejně je čas posunout se ze Sulani zase o kousek dál, aspoň na chvíli. Jen teď bude mít příběh malou pauzu, zásoby došly, a navíc čekám na nový dodatek. Ale nebojte, příběh Katie mám namyšlený až do dospělosti (dokonce už sepisuju některé scény předem, abych na ně nezapomněla, byť to bude asi tak kapitola 150), a něco chystám třeba i Gabriele Tak snad se mi ty plány podaří realizovat