Historie jednoho rodu

To je sladký, miláček maličkej

To byl nádherný dílek a nádherná svatba Moc jim to slušelo, musím říct, že mě dojali jejich svatební sliby Jsem neskutečně ráda, že si tu cestu k sobě našli.

Chris je slaďouš , já to tušila, že ke Katie chová city, ale jak řekla ona sama, na svatbu mají dost času Jsem vážně zvědavá, co máš pro ně přichystané do budoucna

Už se těším na pokračování.

Uvidíme, co z těch Chrisových citů bude nakonec Ale můžu slíbit, že i když teď Sulani na chvíli opustíme, Nat s Chrisem se do příběhů vrátí - s Katie se těší, až začnou plnit všechny společné plány
Dnes odbočíme úplně od hlavní rodinky a jak jsem avizovala, koukneme se na to, jak si vede Gabriela. Protože farma mě tak nadchla, že vzalo předsevzetí počkat na slevy za své, musela jsem si ji hned osahat. A když už, tak ji trochu zatáhnout do příběhu    Zatím jsem odehrála samozřejmě minimum, vyhrálo focení. Ale už jen to, že jde o Maxis sídlo, které vyžadovalo minimum zásahů z mé strany (venku jsem přidala jen jednu stáj), mě příjemně překvapilo.

109. KAPITOLA - Práce v terénu

V Brindleton Bay panoval slunečný, přesto stále jarní den. Pro Gabrielu to byl den pracovní, takže ho trávila na klinice. Zrovna v jedné z ordinací doplňovala kartu klienta, když za ní došla Lexie. “Ehm, neruším?” zeptala se své kolegyně a nadřízené.
“Nene, v pohodě, jen si to uložím. Tááák, a je to. Už máš moji plnou pozornost.” vybídla ji Gabriela.
“Já jen, že volal pan Bradford. Prosil, jestli bych se mohla přijet podívat na jeho krávu. Jenže já mám za chvíli operovat pejska paní Griffinové, tak jsem se s tebou chtěla domluvit, jestli by ses toho neujala.” vysvětlila jí Lexie.


“Myslíš operace, nebo krávy pana Bradforda?” nebyla si Gabi jistá, co se po ní chce.
“Původně jsem myslela tu operaci. Bradford je… no prostě, trochu svůj, a raději jedná se známými tvářemi.” upřesnila ji blondýnka.
“Lex, podívej. O tom pejskovi nic nevím, nemá smysl studovat jeho případ těsně před operací. Bude lepší, když tu zůstaneš, a já k Bradfordovým zajedu. Jednou to bude muset přežít.” navrhla jí.


“Máš pravdu.” nemohla nesouhlasit Lexie. “Trefíš tam?” zeptala se ještě.
“Jsou to ti Bradfordovi z Henfordu?” ujistila se Gabriela a Lexie přikývla. “Tak to by neměl být problém. Pamatuji si ještě starého pána. Párkrát jsem u něj byla, když jsem tu po škole začínala. Byl vždy milý. Prý ale už před lety zemřel.” zavzpomínala na staré časy.
“Ano, já už ho nezažila.” potvrdila jí. “Farmu pak převzal jeho syn, ale jak říkám, je trochu z jiného těsta. Hlavně, jak říkám, těžce snáší změny.” odpověděla Lexie.
“Lex, já tam ale stejně nejedu za ním, ale za jeho krávou.” připomněla jí Gabi.


Tomu se obě musely zasmát. Gabriela se pak převlékla a vyrazila do Henfordu. Za chvíli už stála před farmou Bradfordových. Kromě majitele se tu téměř nic nezměnilo - pečlivě upravené okolí za svoje kouzlo vděčilo stále paní Anně, která tu se synem Nicholasem hospodařila. Mladá lékařka neomylně zamířila ke stájím. “Haló, je tu někdo!” zavolala, když kromě zvířat nikoho neviděla.


Bradfordovi měli malé hospodářství - jednu lamu, jednu krávu, pár slepic a včelích úlů. K tomu menší pole, kde pěstovali plodiny na trh. Pro dva ale bohatě práce na celý den. Bylo tedy jasné, že tu nebude nikdo jen tak postávat. “Jo, hned jsem u vás.” ozvalo se z povzdálí a z jedné ze stájí se vyloupl mladý Nickolas Bradford.


“Dobrý den. Jsem Gabriela Svobodová z kliniky v Brindleton Bay. Přijela jsem se podívat na vaši krávu.” představila se mu, když došel blíž.
“No, dobrej. Já jsem ale volal Lexie.” odpověděl jí stroze na pozdrav.
“Ano, ale ta musela zůstat na klinice. Takže vám musím stačit já.” vysvětlila mu.
“Nová paní majitelka osobně. Páni.” odfrkl si ironicky. “Poslyšte, víte vy vůbec něco o hospodářských zvířatech?” zeptal se poněkud příkře.


“Pane Bradforde, jsem vystudovaná veterinářka, takže vás mohu ujistit, že mám celkem slušný přehled.” snažila se ho uklidnit Gabriela.
“Studovaná možná ano. Ale nežijeme na konci světa. Moc dobře vím, že jste sem nedávno přitáhla z města. Ale tohle je něco jiného, než psíci a koťátka zhýčkaných paniček. Tohle je dobytek, slečno.” vedl si svou.
“Věřte mi, že poznám krávu od mopse, pane Bradforde.” nedala se mladá žena.


“Tím si právě nejsem jistý. Proto jsem volal Lexie, ta moje zvířata dobře zná.” pochyboval
“A já se s nimi ráda seznámím. Mimochodem je tohle pořád Snowflake?” pokynula směrem k bílé lamě ve vedlejším výběhu. Nicholas jen přikývl. “Pamatuji si, když ji sem váš otec jako mládě přivezl. To víte, že jsem tu před lety pracovala, když jste o mě tak informován, ne?” vrátila mu malinko úder.
“Oukej, tak nějakou zkušenost máte. Nezbývá doufat, že jste v tom městě nevyměkla.” vrčel dál muž.


No, tady spadlo jablko daleko od stromu, pomyslela si Gabriela při další vzpomínce na starého pána. Ten byl vždy zdvořilý, a to i přesto, že jako veteřinářka tehdy začínala a v terénu si nebyla úplně jistá. Nešetřil úsměvy a lichotkami, a povzbudil ji, aby si věřila.
“Podívejte, můžeme tu dál polemizovat o mých profesních schopnostech, a nechat vaše zvíře trpět. A nebo mu místo toho raději zkusíme pomoci. Co myslíte, že bude lepší?” řekla nakonec neohroženě.
“Fajn, tak tedy pojďte.” rezignoval farmář.


Zavedl ji k druhému výběhu, ve kterém se nervózně procházela strakatá kravička. “Nechce se nechat podojit. Sotva na ni sáhnu, uhýbá. Takovou ji neznám, je to dobrá a hodná kráva.” sdělil jí podstatu problému.
“Jak se jmenuje?” zeptala se Gabriela.
“Bobbie.” odpověděl Nicholas.
“Ahoj Bobbie. Já jsem Gabriela.” představila se kravičce, když vešla do výběhu. Na uvítanou ji jemně pohladila.


Protože Bobbie jejímu doteku nevzdorovala, pokračovala v seznámení. “Bobbie, zlatíčko, něco tě trápí, viď?” promluvila k ní, a dál ji jemně hladila. “Já jsem tu, abych ti pomohla. Budeme kamarádky, ano? Já tě jen malinko prohlédnu, nemusíš se bát.” konejšila ji.
Kravička jí odpověděla klidným zabučením.
Mladý Bradford stál opodál a celé počínání si se zbytkem pochyb prohlížel.


Seznámení ale proběhlo dobře a Bobbie se nechala od lékařky celkem bez problémů prohlédnout. Její majitel byl celkem překvapen, že Gabriela neschytala od krávy nějaký kopanec. Bobbie byla opravdu hodná kráva, ale trpící zvíře je prostě nervózní a nevyzpytatelné, zvlášť k lidem, na které není zvyklé.
“Pane Bradforde, nejde zatím o nic vážného. Vypadá to, že Bobbie má začínající zánět, který je bolestivý, proto se nechce nechat podojit. O mléko ale zatím nepřišla a se správnou péčí bude brzy v pořádku.” seznámila ho se svým závěrem.


“Napíšu vám mast na zklidnění a dezinfekci a nějaká antibiotika. Bylo by dobré je vyzvednout ještě dnes. Hlavně je potřeba pořád dojit. Nepůjde to zpočátku asi snadno, ale je potřeba to zkoušet. Klidně méně a častěji, ale je potřeba mléko dostávat ven, aby se vše dobře zaléčilo.” pokračovala s instrukcemi. “Za dva dny se na ni přijedu podívat. Pokud by se to ale zhoršilo, určitě hned volejte.” dodala nakonec.
“No, snad jste na to kápla. Ale na kontrolu bych se stejně raději domluvil s Lexie.” zamručel mladý farmář.
“Pro mě za mě.” povzdechla si Gabi.


Neměla potřebu toho morouse dál přesvědčovat o své odbornosti. Naopak jí ani moc nevadilo, když si bude moci další setkání s ním odpustit. Vystavila mu tedy recept a zdvořile se rozloučila.
Když dorazila zpět na kliniku, Lexie už měla také hotovo.
“Jak dopadla operace?” zajímala se Gabriela.
“Myslím, že dobře. Nechala jsem si tady Harolda na pozorování přes noc, ale věřím, že do rána bude jako rybička.” odpověděla druhá veterinářka.


“A co na farmě?” ptala se zase ona své kolegyně.
“Ale ani mi nemluv. Bobbie bude myslím brzy v pořádku, ale ten Bradford... To je teda případ… S otcem má očividně pramálo společného. Totální buran.” odfrkla si pohoršeně. +
“Jo, je morous. Ale není zlý, jen trochu nedůvěřivý.” zamyslela se nad ním Lexie.
“Trochu?” vyjekla Gabi. “Málem jsem mu musela odříkat celou svou profesní historii, než mě pustil do výběhu.” zvýšila hlas, jak ji ta vzpomínka na jeho předsudky zpětně vytočila.
“Ach, promiň. Asi jsem fakt měla jet já. Je to trubec.” zaúpěla omluvně Lexie a chytla se za čelo. Byl to i pro ni náročný den.


“V pohodě, já nejsem z cukru. A jsem profík, takže i s nevrlými páničky si poradím raz dva.” ujistila ji.
“Nebýval takový, když se sem po smrti otce vrátil, byl naopak docela fajn. Jenže před časem ho opustila žena a od té doby…” snažila se Lexie farmáře hájit, než jí Gabriela přerušila.
“Lex, podívej. Já mám za sebou taky ošklivý rozchod. Dokonce nejen jeden. Ale to mě přece neopravňuje se k lidem chovat hnusně. Nene, to fakt není omluva. Mimochodem na kontrolu si vyžádal tebe, takže jestli s ním dokážeš vyjít, bude jedině dobře, když tam zajedeš. A já si teď dám sprchu, jestli po mě už nic nepotřebuješ. Tím pánem se dál zaobírat nehodlám, nechci si kazit večer.” uzavřela to nakonec.

:D ze by ze by?

Krásně jsi "zatáhla do hry" nový datadisk, moc hezká kravička se nám představila i s majitelem Mimochodem, z Bradforda mám pocit, že někteří chlapi jsou všichni stejní ...

Děkuji, děkuji.. Musím říct, že mi datadisk přišel do rány. Nějak mi tam ta zvířátka chyběla, fotit dokola pejsky, kočky a mývaly na veterině už byla trochu nuda (i když, né vždycky, to vám pak hodím do fotek ). Dokonce jsem už stáhla mod na krávy a na slepice, že si udělám farmu aspoň provizorně, a v tu chvíli oznámili toto rozšíření. Tak jsem si na něj počkala
Ale omlouvám se, jestli jsem se v příběhu dopustila nějakého veterinárního blábolu Podotýkám, že jsem ekonom-pojišťovák, a o zánětu mléčné žlázy vím maximálně skrz vlastní zkušenosti z kojení  (měla jsem naštěstí jen náběh, ale tak tehdy jsem o tom něco četla - ale není kráva jako "kráva", že?). Jenže lepší diagnóza mě nějak nenapadala

To bylo krásné počtení, tenhle díl mě hrozně bavil a krásné fotky a záběry z nového datáče jsou úžasné! Bylo pěkné se podívat zase na veterinu, ale vždycky je mi těch nemocných zvířátek tak líto. Určitě bylo moudré rozhodnutí, že tam jela spíše Gabriela (kvůli té operaci), ale ten chlap byl teda fakt hodně nepříjemný. Naštěstí to Gábi ustála dobře a doufám, že se kravička brzo uzdraví

To byl úžasný dílek!

Moc se mi líbí, že jsi nám ukázala nový datadisk kravička Bobbie je moc roztomilá, doufám, že bude brzy v pořádku. Jen ten bručoun by si mohl příště vylepšit reputaci, ale to zřejmě ještě chvilku potrvá, ale kdo ví

Moc se těším na pokračování

Páni, že by Bradford jednou vyměkl a třeba by... jééé, no já zase vidím párování úplně všude každopádně to byl moc krásný dílek nový datadisk je boží a úplně zbožňuji nová zvířata doufám, že brzy dodají i koně jak slibovali, pak by to bylo už dokonalé

Díky moc za komenty - potěšily i pobavily. A jsem ráda, že Bradford v nás zanechal takové dojmy, byl to záměr Ale Gabču jen tak něco nerozhodí
Původně jsem chtěla přidat dílek ještě před dovčou, ale chyběly mi tři fotky, a manžel tak zaliskal paměť, že mi nenajela hra. Takže až dnes Je trochu kratší, ale kdybych dala rovnou další část, bylo by to možná moc dlouhé. A hlavně zatím ji nemám dopsanou  

111. KAPITOLA - Rozlučka se svobodou

Začátkem léta se Filip s Kaylou a Katie přestěhovali do San Myshuna. Bylo by sice příjemnější trávit prázdniny ještě u moře, než v rozpáleném městě, ale z organizačního hlediska to byla ta lepší varianta. Především pro Kaylu by cestování těsně před termínem porodu nebylo vhodné. A Katie aspoň měla dost času se aklimatizovat, aby s příchodem nového školního roku nebylo těch změn moc. Jako překvapení ji hned po příjezdu čekaly slíbené dveře do pokojíčku, které jí Filip na dálku nechal dodělat. Aby byl dodržen ráz bytu, byly prosklené. Ale Filip myslel na všechno, takže byly opatřené závěsem, kdyby jejich malá slečna chtěla přece jen soukromí.


A tak se postupně jejich rodinka zabydlovala v kdysi staromládeneckém bytě, a společně se těšili, až se ještě o kousek rozrostou. Nadšení byli všichni, ale nejvíc asi Katie. Měla konečně rodinu, jak si ji představovala. A  malého sourozence se nemohla dočkat. Kayla se zpočátku jen bála, aby nebyla zklamaná až zjistí, že miminko není jen oživlá panenka.


Naštěstí ale Katie měla díky tetě Valerii a její malé Frannie docela představu, že mimina také pláčou a smrdí. Ale to ji neodradilo. V Brindleton Bay tak nakonec přes léto trávili spoustu času - ať už u Val, nebo u dědy a babičky, kde se holčička nemohla nabažit fenečky Honey. Staly se z nich parťačky a vyváděly spolu lumpárny. A Kayla byla ráda, že letní dny tráví v okolí lesů, kde bylo přece jen dýchatelněji.


Po návratu ze Sulani samozřejmě bylo potřeba ještě pořádně oslavit Filipovu a Kaylinu svatbu. Během odpoledne proběhly nejprve náhrady za rozlučku se svobodou. Dámy se rozhodly pro poklidný veget u Valerie na zahradě. Díky vzrostlým stromům tu byl příjemný stín. A tak si na svou dámskou jízdu nechaly u sebe i děti. Val zrovna uspávala Frannie, Lauren už měla půlnoc a Katie si hrála s Clarou. Kayla, Gabriela a Isabela tak mohly jen tak zevlovat s drinkem a tlachat o všem možném.


Gabi se zrovna vyptávala Bely na tipy k podnikání - jako zahradnice a spisovatelka v jedné osobě s tím měla bohaté zkušenosti.
“Hele, ten pupek má i docela výhody. Možná se nebudu muset natahovat na stolek.” pochvalovala si  Kayla vyvalená na lehátku. Poslouchala jen tak napůl. Jednak její soustředění šlo v posledních týdnech do kopru, a navíc teď na práci neměla myšlenky.
“Jestli ti to kafe spadne, nové ti dělat nebudu.” ozvala se Valerie, která zrovna vyšla z domu.


“Pardon.” špitla Kayla, chytila kelímek pořádně do ruky a vyškrábala se do sedu.
“V pohodě, já si tak odkládala brambůrky.” zasmála se jejímu provinilému výrazu. “Konečně usnula. A Lauren spinká taky jako andílek. Takže o co jsem přišla?” obrátila se k ostatním.
“Nic zásadního.” mávla rukou Gabriela.  “Jen řešíme práci.” dodala.
“No, o té jsem poslední dobou taky hodně přemýšlela.” přiznala se Val.


“No, nekecej. Ty už se chceš vracet do práce?” divila se její sestra.
“Právěže nechci. Už kdysi jsem ti říkala, že s IT končím.” zavrtěla hlavou. “Ale dostala jsem nabídku zkusit něco nového. Jeden designer, ani nevím, jak na mě přišel, mě oslovil, jestli bych s ním nechtěla spolupracovat na návrzích interiérů. A mě to docela láká zkusit. Zatím jen pár hodin týdně, až Frannie ještě trochu povyroste.” pochlubila se jim.


“Páni, tak to zní skvěle. Určitě v tom budeš skvělá.” zareagovala jako první Isabela.
“Taky si myslím, ségra. Vždycky jsem tě viděla raději u malířského stojanu než u počítače. Byla jsi u toho taková, prostě svá. Tahle práce ti bude určitě bližší.” připojila se Gabi.
“Teda jsi dobrá, takto začít znovu. Fakt palec nahoru.” složila jí poklonu i Kayla. “Já jsem zvědavá, jak to zvládnu já, vrátit se do starých kolejí. Točit se dvěma dětmi…” povzdechla si a zadívala se na Katie, která si stále hrála s Clarou.
“Kde mám nosík? No, kdepak? Chytíš ho?… Tuuuu, tuuuu!” škádlila se dívenka s hihňajícím se batoletem v náručí.


“Co bys nezvládla. Kaylo, vždyť Katie jsi vychovávala sama, a taky jsi u toho pracovala. A teď na to budete dva. Filip Katie miluje a na to malé se těší jak děcko na vánoční dárky.” ujistila ji Gabriela.
“To je pravda, vůbec ho poslední dobou nepoznávám. A věř mi. Já moc dobře poznám, kolik lásky v něm vy tři vzbuzujete.” dala jí za pravdu Val.
“Díky, holky.” usmála se na ně Kayla.
“Navíc to vypadá, že z Katie ti roste velká pomocnice. Clara je z ní úplně unešená, celé odpoledne na ní visí, a Katie vypadá, že jí to vůbec nevadí.” upozornila ji Isabela.
“Jo, je fakt, že Katie se sourozence nemůže dočkat.” připustila Kayla.


Ještě chvíli u tématu vydržely, než se nakonec Isabela obrátila na Gabrielu. “Mimochodem, Gabi, co ty a chlapi? Není na obzoru náhodou nějaký nový pan dokonalý?” zeptala se, jak se na holčičí pokec sluší a patří - prostě žádné tajnosti.
“Pche, od chlapů si dávám pauzu. Teď se soustředím na jiné miláčky.” odvětila.
“Ale no tak, nejen prací živ je člověk. Neříkej, že se kolem tebe někdo nemotá?” popíchla sestru i Valerie.
“Jako tady, jo? To težko! Vždyť půlka obyvatel jsou důchodci, nebo ženáči s dětma. To fakt nemám zapotřebí, někomu rozvracet rodinu. A ten zbytek, to je tragédie. Jako ten buran, co jsem na něj nedávno narazila. Né, fakt díky, dejte mi pokoj.” ohradila se znovu při myšlence, že by se měla dát dokupy s kýmkoli, s kým se tu za těch pár měsíců setkala.


“Ale no tak, Gabi. Tak strašní místní nejsou. Náhodou jsem narazila na pár milých lidí.” upozornila jí sestra.
“Ne, ne, ne. Opravdu si myslím, že dát si od mužskejch na chvíli odstup mi prospěje.” trvala na svém Gabriela.
“Jo, už mlčím! Ale kdyby sis to rozmyslela, …” chtěla ještě říct Valerie, ale doříct už si netroufla. Navíc ji přerušil dětský pláč.
“A máme po klidu.” povzdechla si Isabela, která poznala svoji Lauren.
“Neboj, jen na chvíli. Je docela dost hodin. Naši i vaši by měli za chvíli dorazit.” upozornila ji Val.
“Páni, fakt že jo. Tak to bychom asi měli holkám nachystat věci!” navrhla Bela.


Pak už se všechny matky zvedly, aby mohly děti předat prarodičům, a připravit se na večerní svatební oslavu, na kterou se měly připojit i jejich drahé polovičky.

Krásný, oddechový dílek Katie je moc šikovná, na nového sourozence bude dobře připravená . Líbí se mi, jak ji i ostatní děti milují.

Jsem moc zvědavá na svatební večírek

Dámská sešlost se Ti, Fidgety, moc pěkně vydařila, děvuchy si mohly odpočinout od potomků a probrat novinky, bez rušivých elementů Kayla se krásně zakulacuje, že by jim čáp nadělil o něco víc ?

Děkuji, jsem ráda, že se líbil i takový dílek o ničem - ale chtěla jsem si aspoň trochu užít Kayly s bříškem a dopřát jí tu zaslouženou pohodu. Jinak ale doufám, že éru dvojčat mám za sebou, i když třeba někdy na ně dojde, teď by se mi moc nehodila do konceptu
A abych trochu vynahradila prázdninové šnečí tempo, přidávám další dílek už dnes

112. KAPITOLA - Rozlučka se Svobodou

I pánové si užívali společné, chlapské odpoledne. Jejich útočištěm se stal bazén s wellness centrem ve Windeburgu. Horké počasí přímo svádělo k tomu osvěžit se v průzračné vodě.
“Jako musím říct, žes mě překvapil, kámo.” pokýval hlavou Robert směrem k Filipovi, zatímco společně šlapali vodu uprostřed bazénu.
“Já? A jak prosím tě?” zajímal se oslovený.
“No, ve více ohledech. Především jsem fakt zíral, co starý mládenec stihnul za pár měsíců - najednou je z tebe ženáč a téměř dvojnásobný otec.” upřesnil mu jeho bývalý spolubydlící.
“A to se diví vysloužilý tajný agent, který se stal zahradníkem, jo?” zasmál se pobaveně Filip.


“Pravda, člověk by někdy nevěřil, kam ho osud zavede.” dal mu Rob za pravdu.
“To jsi vystihl, chlape. Kdybys mi před rokem někdo řekl, že dnes budu mít po svatbě, asi bych se ti vysmál. A podívej teď na mě! Nikdy jsem nebyl šťastnější, to mi věř.” přiznal se Filip a myslel to stoprocentně upřímně.
“Pánové, jsme sice tři šťastní ženáči, ale právě teď si vynahrazujeme rozlučku, o kterou nás tady můj drahý skoro synovec obral. Takže co takhle místo toho dojímání na chvíli vylézt na jedno?” navrhl jim Patrik.


Usadili se tedy u bazénového baru a objednali si tři ležáky.
“Hele, ale stejně jednu věc pořád nechápu.” začal zase Robert na ženicha.
“Co zas?” protočil oči v sloup Filip.
“Jakože tobě nevadilo vzdát se příjmení? Je to takový… no divný. Prostě víš co, když se žena jmenuje po tobě, má to smysl. Ale takto?” vymáčkl se nakonec.


“Tím chceš říct, že jsem snad zženštilej, nebo co?” urazil se naoko Filip.
“Ale nee… No, Patriku, řekni taky něco? Ty byses vzdal svého příjmení, kdyby to Val chtěla?” obrátil se o pomoc na blonďáka.
“Hele, já ti nevím. Možná aji jo. Vždyť je to jen jméno.” pokrčil nakonec rameny mladík.
“Přesně.” dal mu za pravdu Filip. “Je to jen jméno. A z praktického hlediska to bylo prostě lepší. Moje zakázky tolik na příjmení nevisí, mám vybudovanou značku, kde moje jméno už nefiguruje. Ale Kayla chce znovu rozjet svou kariéru, kde je zavedená jako Flemming. Jako jasně, mohla by mít úřední a pak umělecké jméno, ale to by byl zbytečný hokej. No a navíc by si musela změnit jméno i Katie. Tak jsme se domluvili takto.” vysvětlil jim Filip.


“No, jako to chápu. Ale stejně je to divný.” kroutil Rob dál hlavou.
“Není to divný, jen je to nezvyklý, to asi jo. Ale nejsem zdaleka jediný.” pokračoval Filip. “Navíc, pro mě to mělo nakonec i jeden symbolický důvod. Svobody jsem si užil prostě až až. Někteří by možná řekli, že jsem na ni byl až fixovaný. Ale vše jen proto, že jediná, se kterou jsem kdy chtěl prožívat tohle všechno, je prostě Kayla. Takže sbohem Svobodo! Teď mě čeká něco mnohem lepšího - naplněný a šťastný život.” uzavřel to nakonec.


Robert jen pokýval hlavou, a dál už se v tom nerýpal. Změnili tedy téma na fotbal a jiné chlapské záležitosti.
“Hoši, ještě máme chvíli čas. Nedáme si na závěr saunu?” navrhl Filip, když dopili pivko.
“Po tomto?” zeptal se Patrik a ukázal na prázdné sklenice.
“Byla to je třetinka. Než shodíme plavky, všechno vyprchá.” zamrkal na něj Filip.
“Já jsem pro, pojďme!” zavelel Robert. A tak se přesunuli do šaten a následně do sauny v patře.
“To horko venku je protivný, ale tady to je jiný level. Prostě bájo.” pochvalovali si.


Po chvíli se ale pánové nechali unést a rozhodli se, že novopečeného ženáče zasvětí do soužití s novorozencem.
“Jako věř mi. Možná si teď myslíš, že už jako víš, co je to být otcem. Ale víš kulový, kámo! Teprve s miminem, to je ta pravá otcovská škola.” upozornil ho Robert.
“Pravda. Všichni říkali, svatba, ta nic nemění. Ale mimino, to změní všechno. A fakt nekecali.” přidal se Patrik.
“Co blbneš, vždyť to prtě je takový malý bezbranný tvoreček. Vy to líčíte jako soužití s malým ďáblem. To je přece blbost.” nenechal se vystrašit Filip.


“Hele roztomilý to je, ale jsou to minimálně čertíci. Víš co, Katie si už řekne, co chce. Ale to mimino? Jen řve, řve, řve. A ty zkoušíš první a poslední, a ono stejně pořád jenom řve.” potvrdil mu Patrik, ještě s čerstvou vzpomínkou na nedávné probdělé noci.
“Přesně. To je ten nejhorší pocit. Že tak strašně chceš tomu tvorečkovi pomoct, a nevíš jak. Ty ženský to nějak vytuší, ale my chlapi? Jsme naprosto bezbranní.” přisadil si Robert.
“Na tom asi něco bude. Ale stejně se na to těším. Copak vy byste to všechno vrátili, kdyby to šlo?” zůstal nad věcí Filip. A jeho parťáci museli souhlasit - ani jeden z nich by neměnil za žádnou cenu.


Za chvíli už se všichni tři zchladili, oblékli a už spěchali do Brindleton Bay, aby si užili společnou posvatební oslavu. Dámy už měly děti předané do péče prarodičů a byly převlečené. Kromě Kayly, která nad tím mávla rukou, že je tohle skoro jediné, do čeho se ještě vešla a v čem se navíc cítí pohodlně.
“Ahoj, lásko, chyběla jsi mi! Užila sis den?” zeptal se Filip své manželky a políbil ji na přivítanou.


Na zahradě se mezitím rozjížděla pravá zahradní párty. Gabriela se ujala baru a vymýšlela drinky na různé způsoby, včetně nealkoholických pro nastávající maminku. Patrik dotáhl zevnitř rádio a pustil oblíbené pecky, takže se společnost brzy pustila i do tance.
“Ti dva tam nějak soukromničí, neměli bychom to utnout?” zeptal se Patrik své Valerie a kývnul hlavou směrem ke švagrovi.
“Nech je, vždyť jim to sluší.” odpověděla mu Val.


Kayla s Filipem samozřejmě věděli, že se tu dnes sešli všichni hlavně kvůli nim, a měli by se jim proto věnovat. Ale měli důvod vychutnat si pár chvilek v soukromí.
“Dneska konečně začal kopat. Úplně tam chvílemi divočí.” oznámila mu.
“Vážně, dal si načas, prcek jeden.” žasnul Filip a nespouštěl ruce z jejího bříška, aby mu žádný pohyb neunikl.
“Jo, asi to bude pořádný lenoch.” zasmála se Kayla.
“Lásko, to nehrozí. My dva určitě nemůžeme mít líné dítě.” odporoval té myšlence Filip.
“Necháme se překvapit, jo?” mrkla na něj. “Měli bychom jít k ostatním.” upozornila ho.
“Za chviličku. Chci dostat ještě pořádný kopanec.” zdráhal se Filip.


Nakonec se ke společné zábavě přece jen připojili. Dokonce vytáhli tablet a dopřáli všem alespoň zprostředkovaně prožít jejich svatbu.
Později večer se Gabi na chvíli usadila k ohni, který hořel opodál.
“Čau, můžu vyrušit?” zeptal se Robert.
“Jasně, sedej. Jen tu čučím do plamenů a přemýšlím, co musím po víkendu objednat na kliniku.” odpověděla mu Gabriela a on se mezitím posadil vedle.


“Jdeš taky jen tak kecnout k ohni?” zajímala se.
“Vlastně jsem přišel za tebou s takovým… návrhem. Jen se bojím, abych se tě třeba nedotknul.” přiznal se.
“No, tak když mi neřekneš, o co jde, tak to nezjistíme. Takže klidně mluv, já něco vydržím.” vybídla ho.
“Ale, mám jednoho známého, docela slušnej chlap, potkal jsem ho, jak jsme začal pro Belu objíždět trhy. Má už něco za sebou, takže žádný jelito. Práce se nebojí, a je zajištěnej. A co já můžu soudit docela fešák. A hlavně je už nějakou dobu sám, což mu už úplně nesvědčí… No tak mě napadlo, … jestli by ses s ním třeba nechtěla seznámit.” vypadlo z něj nakonec.


“To jste se dneska všichni proti mě spikli, nebo co?” vyjela na něj šokovaně Gabriela.
“Ne to neee. Vůbec nevím, o čem mluvíš. No, já se bál, že tě urazím. Měl jsem mlčet. Promiň.” omlouval se Robert.
“Ale já nejsem uražená. Jen už dnes s tím začaly holky. Hele, vážím si vašeho zájmu. Ale snad nejsem až tak stará, abych potřebovala dohazovat chlapa. Takže, nic ve zlém, Robe, ale až o nějakého budu mít zájem, najdu si ho sama. Jasný?” uvedla to na pravou míru.


“Jasný!” přikývl Robert a jako omluvu ji pozval na drink - celý večer míchala koktejly pro ostatní, tak se jí aspoň odvděčí.
Večírek tak pokračoval dlouho do noci. Možná by pařili až do rána, jako za starých časů, ale na jednu hvězdu večera toho bylo až příliš. Ale měla na to nárok - statečně držela krok, dokud mohla. Ale být střízlivá a navíc těhotná na takovém večírku, to jednoho vyřadí z tempa.


Když si ostatní všimli, že Kayla odpadla, solidárně to zabalili s ní. Byli rádi, že se sešli, a všichni se těšili na svoji budoucnost.
Kayla s Filipem na společný život s jejich dětmi. Gabriela se rozhodla soustředit na kliniku a péči o zvířecí miláčky. Valerie plánovala novou kariéru, jakmile jí to rodina dovolí. S Patrikem totiž uvažovali o druhém prckovi. A Isabela s Robertem přemýšleli, jak rozvinout rodinný podnik, ve kterém se oba našli. Filipovou svatbou by se dalo říct, že šestá generace definitivně dospěla.

Jak je vidět, dobře si zapařili, dámy zvlášť a pánové taky, i ty závěrečné spojené oslavy byly perfektní A jsem zvědavá, co jim z jejich plánů nakonec vyjde !

Moc příjemné dílky a je vidět jak si všichni krásně rozumí jsem moc zvědavá jak bude Filip válčit s miminkem stejně jako jsem moc zvědavá s kým nakonec skončí Gabi

Konečně jsem se dostala k přečtení dvou posledních dílků (moc pěkně se k sobě tématicky hodily) a jsem zase ohromená, jak krásně umíš psát příběhy.
Je tam taková pohoda, úplně bych tam chtěla být s nimi. Katie bude určitě perfektní sestra pro to nové miminko.
A Gábi by všichni měli teď dát pokoj Není nic otravnějšího, než když potřebuje teď klid a všichni jí to takhle vnucují. Fakt to vypadá, jako by se domluvili. Je jasné, že to myslí dobře, ale první by se měli zamyslet Však on určitě jednoho dne nastane vhodný čas.

Btw. krásné pózy! hrozně se mi líbí ta, kde jsou Kayla s Filipem (6. fotka odspod)

Já se zase červenám Díky všem za krásné reakce

Jinak je pravda, že by se Gabriele nikdo do života montovat neměl. Ale mají ji rádi, a chtějí, aby byla šťastná. A opravdu to byla jen náhoda, nijak se na ni nedomlouvali   A právě Gabriele bude věnován dnešní dílek ...

113. KAPITOLA -  Nedělní odpoledne

Byla neděle a klinika byla zavřená. Gabriela si před chvílí dala oběd, ale honila ji mlsná, tak se vydala do centra, aby si koupila nějaký zákusek. Ty nedělní byly vždy nejlepší. Zrovna procházela kolem náměstí, když ji pohled padl na malého kluka, který pobíhal sem a tam a honil motýla. Ten mu uletěl a chlapec s povzdechem sklonil oči. “Júúú.” zaradoval se a rozběhl se za dalším objevem. Do cesty se mu však přimotala vyviklaná dlaždice a on se poroučel k zemi.


“Cos tam chytal? Zajíce?” zavolala na něj Gabriela a hned se vydala jeho směrem.
“Ne, žábu.” odpověděl automaticky chlapec. “Jauvajs!” sykl, když se začal sbírat zpět na nohy.
“Jsi v pořádku?” zeptala se ho starostlivě, když přišla blíž.
“Nejspíš jo. Jen jsem si asi trochu rozbil koleno.” zhodnotil svůj stav, když se konečně postavil a zběžně se prohlédl.


“A kde máš rodiče?” zajímala se dál Gabi.
“Táta je doma, pracuje. Jsem tu s babičkou, měla nějaké pochůzky a vzala mě sebou. Ale mě to nebavilo, tak mě nechala u cvičiště pro psy, měl jsem tam na ni počkat. Já bych strašně chtěl pejska, ale táta ho nechce dovolit. Tak se sem na ně chodím aspoň dívat.” vysvětlil jí.
“Vždyť tam nikdo není.” upozornila ho a kývla pohledem k nedalekému parku pro psy.
“No právě. Ti pejsci za chvíli odešli, a pak tam letěl ten krásný motýl...” přiznal, jak se nechal odlákat ke kašně.
“No, jo, motýli, žáby. Nic ti nemůže uniknout, co?” podívala se na něj naoko káravě. Chlapec jí odpověděl provinilým pohledem.


“Já to naprosto chápu, jako malá jsem byla stejná.” dodala nakonec šibalsky. To mladíkovi vykouzlilo úsměv na tváři. “Pojď si sednout a ukaž mi to koleno.” ukázala mu směrem k lavičce.
“To nejspíš nic není.” čučel na krvácející ránu, když se posadili.
“Pán je hrdina, co?” uznale zamručela Gabi. “Ale to koleno moc hezky nevypadá. Máš telefon, abychom zavolali babičce?” zeptala se ho, ale chlapec jen zavrtěl hlavou. “A číslo víš?” položila další otázku a on přikývl. Zkusila jí tedy zavolat ze svého mobilu, ale nikdo to nebral.


“Podívej, ta rána by chtěla vyčistit. Kousek odtud mám kliniku, tak tě tam vezmu a ošetřím ti to, ano? A neboj, babičce samozřejmě napíšeme, kde jsi.”navrhla mu.
“Já nesmím nikam chodit s cizími lidmi.” namítl chlapec.
“Ale přece tě tu nemůžu nechat krvácet. Tak co kdybych nebyla cizí?” mrkla po něm zase. “Já jsem Gabriela, ale klidně mi říkej Gabi, tak budeme kámoši. Platí?” zeptala se a parťácky mu nabídla malíček.
“Tak jo, platí!” přijal chlapec. “Já jsem Danny, jakože Daniel.” dodal ještě.


Gabriela mu pomohla dopajdat se ke klinice a zavedla ho do jedné z ordinací. Zatímco si chystala dezinfekci, nástroje a náplasti, Daniel se rozhlížel kolem sebe.
“Tohle je ale přece veterinární klinika, že?” přerušil ozval se nakonec.
“Ano, to je. A já jsem veterinářka.” přiznala mu Gabi, která se zrovna pečlivě myla ruce.


“Ale já jsem člověk.” poznamel chlapec.
“No a?” pídila se po důvodu jeho poznámky.
“Umíte ošetřovat i lidi?” zeptal se pochybovačně. Gabriela k němu přistoupila a chytila ho za rameno.
“No, slepé střevo bych ti asi nevyoperovala. Ale s rozbitým kolenem si poradím, věř mi.” ujistila ho a pohladila ho po tváři, aby ho uklidnila.


Daniel jen přikývl a další námitky už neměl. Gabi mu tedy koleno vyčistila, a protože nebylo rozseklé moc do hloubky, stačilo ránu jen zalepit, a bylo hotovo.
“Tak co, myslíš, že jsem to zvládla?” zeptala se ho, když skončila.
“Dobrý, ani to nebolí.” pochvaloval si chlapec.
“Ty jsi hrdina. Ale řekla bych, že pár dní to asi ještě trochu bolet bude.” přiznala mu Gabriela.
“A zahojí se to?” zeptal se starostlivě chlapec.
“No jasně, neboj. Možná tam zůstane malinká jizvička, ale jizvy jsou prý chlapácké.” utěšila jeho obavy.


“Haló, je tu někdo?” ozvalo se z čekárny. Mladá lékařka nechala odemčeno, aby se k nim dostala Danielova babička.
“Ano, hned jsem u vás.” odpověděla Gabi a vyšla ven z ordinace.
“Dobrý den, paní Bradfordová. Co pro vás mohu udělat?” zeptala se, když poznala paní Annu, vdovu po zesnulém farmáři Bradfordovi.
“Přišla jsem si vyzvednout vnuka.” odpověděla jí a stočila pohled k malému pacientovi. Dan hned poznal babiččin hlas, takže byl Gabriele v patách.


“To je tvoje babička?” ujistila se Gabriela a chlapec přikývl.
“Kde ses zase toulal? A cos vyváděl s tím kolenem? Nemůžeš na sebe dávat pozor?” zahrnula ho otázkami paní Bradfordová.
“Promiň, babi. Když ti pejsci šli domů a já se nudil. No a pak přiletěl ten krásný motýlek, a tak pěkně poletoval. Já šel za ním, až se mi ztratil u fontány. A tam byla ta žába, chtěl jsem ji chytit, jenže jsem o ni zakopl a rozbil si koleno. Ale Gabi mi ho ošetřila.” vysvětloval překotně Daniel. “Babi, zlobíš se moc?” zeptal se provinile nakonec.
“Zlobím! Víš jak jsem se bála, když jsem tě tam nenašla? Neměla jsem tě tam nechávat.” přiznala mu babička. “Ale mnohem víc jsem ráda, že se ti nestalo nic horšího.” řekla nakonec a sevřela vnuka v náručí. “A říká se paní doktorka.” napomenula ho ještě, aniž by povolila objetí.


“Zkoušeli jsme vám volat hned od fontány, ale nedovolali jsme se.” vložila se do toho Gabriela.  “A Danny se opravdu jen trochu zapomněl. Jinak byl zodpovědný, původně se mnou vůbec nechtěl jít. Ale ta rána opravdu docela dost krvácela, a nevěděla jsem, za jak dlouho vás zastihneme. Tak se na něj nezlobte, že se nechal přesvědčit. A má dovolené mi říkat Gabi, jsme teď kámoši.” přidala i ona své vysvětlení.
“V pořádku, paní doktorko. Jsem vám moc vděčná, že jste se o toho naše uličníka postarala. Jsem vašim dlužníkem.” odpověděla paní Bradfordová. “Pak nám nezapomeňte poslat účet.”  dodala ještě.
“Paní Bradfordová, to byla to samozřejmost. A s účtem si nedělejte starosti, na malé uličníky nemám tabulky. Navíc ta trocha dezinfekce a náplasti nestojí za řeč.” odmítla placení Gabriela.


Z dalšího dohadování o platbě je vyrušilo vzdálené zavytí. “Jejda, Trixie už asi potřebuje vyvenčit.” poznala mladá žena hned, o koho se jedná. “Spěcháte moc? Pokud ne, mohl by se s ní Danny seznámit.” navrhla jim.
“Jooo, babí, prosím.” škemral hned chlapec.
“To se nehodí, paní doktorko. Už jsme se naobtěžovali dost.” chtěla odmítnout babička.
“Ale jaképak obtěžování. Já už na odpoledne nemám žádné plány, tak budu ráda za společnost. A my dvě si můžeme dát kávu. Myslím, že si ji zasloužíme.” přimluvila se Gabi. “Jejda, jen ty zákusky jsem nakonec nekoupila.” vzpomněla si, kam vlastně mířila.


“S tím pomůžu zase já. Mám od jednoho našeho odběratele v autě výborný ovocný koláč. Tak se budu moci aspoň trochu revanšovat.” přijala nakonec pozvání paní Bradfordová.
A tak se za chvíli všichni sešli za klinikou, kde měla Gabriela malé cvičné hřiště.  Danny byl jak v sedmém nebi a lítal s Trixie po celé zahradě, aspoň jak mu bolavé koleno dovolilo. Dámy se usadily s kávou a koláčem a s dojetím ho pozorovaly.


Společně pak zavzpomínaly i na starého pana Bradforda.
“Syn říkal, že jste u nás nedávno byla vyšetřit naši kravičku.” vzpomněla si nakonec žena.
“Ach ano, jak se Bobbie daří?” zajímala se hned Gabriela
“Dobře, antibiotika zabrala, a už je to zase stará dobrá Bobbie. Dojí snad ještě lépe, než předtím.” odpověděla paní vdova Bradfordová.
“To moc ráda slyším.” usmála se na ni Gabriela. V duchu se pak plácala pro ramenou, že snad tomu protivovi sklaplo. Vůbec nechápala, jak tak milí lidé mohou mít tak nepříjemného syna.


“Víte, nechci být vlezlá. Ale nebyl na vás ten můj mezek trochu hrubý?” zeptala se jí její společnice, jako by snad tušila, na co myslí.
“No, dvakrát galantní zrovna nebyl.” přiznala jí Gabriela.
“Já si to myslela, že se zase předvedl. Zasloužil by vyčinit, mezek jeden. Moc se za něj omlouvám. Taková skvělá veterinářka, měl by se chovat s úctou. A ke všem. Ještě si pomyslíte, že jsme ho špatně vychovali.” zoufala si paní Anna.


“To je v pořádku, paní Bradfordová. Nevěřím, že by to bylo výchovou.” snažila se jí Gabi naznačit, že si z toho nedělá hlavu.
“Děkuji. Vždyť říkám, že jste skvělá. Pálí vám to a máte srdce na pravém místě. A to on má taky. Víte, nechci ho omlouvat. Ale nemá to teď lehké. Před pár lety od něj a od chlapce odešla žena. Když se po smrti mého muže přistěhovali, nikdy si u nás nezvykla. Ona byla opravdu holka z města, farma jí nevoněla. Ale Nick chtěl z celého srdce udržet odkaz svého otce. Kolikrát jsem mu říkala, že to za to nestojí, že farmu prodáme. Ale on se jí nedokázal vzdát a odneslo to jeho manželství. Zůstal na kluka sám, se starou matkou na krku.” svěřila se jí.
“Páni, to jsem netušila.” přiznala se Gabi šokovaně.


A nekecala. Do dnešního odpoledne jí ani ve snu nenapadlo, že by ten pruďas mohl mít syna. Až zpětně si teď vybavila, že na farmě zahlédla houpačku, která tam dříve jistojistě nebývala.
“Tímto se člověk běžně nechlubí.” pokračovala paní Bradfordová. “Vím, že tam uvnitř je pořád můj starý Nick. Danielovi by syn snesl modré z nebe. Ale zahořkl vůči okolnímu světu, zejména vůči ženám. Ale jak říkám, rozhodně to jeho chování neomlouvá.” stála si tvrdě za svým.
“Ale aspoň ho to trochu vysvětluje.” povzdechla si Gabriela “Myslím, že váš syn i vnuk mají neskutečné štěstí, že vás mají.” složila jí poklonu. Paní Bradfordová jí najednou byla ještě bližší. Osud se s ní nemazlil, přesto ho přijímala s grácií.


Odpoledne uteklo jako voda a nastal čas se rozloučit. “Denny, chlapečku, je čas jít domů.” upozornila babička chlapce, když přerušila jeho dovádění s Trixie. I fenečka si očividně odpoledne užila a radostně oddechovala.  
“Babí, ještě néééé. Nemůžeme ještě chvíli zůstat?” škemral Daniel.
“Nemůžeme! Už je pozdě, navíc jsme se dnes paní doktorky naotravovali dost.” utnula ho rázně babička.


“Ještě jednou moc děkujeme za vaši pomoc a za pozvání.” obrátila se pak vlídně na Gabrielu, která se k nim připojila.
“Rádo se stalo. Já děkuji za milou společnost. A příště, až budete brát Dennyho s sebou na pochůzky, vemte ho raději k nám. Může si hrát s Trixie a přes plot nikam neutečou.” nabídla jim.
“Jo, babí, prosííím.” vložil se do toho chlapec.
Paní Bradfordová chtěla ze zdvořilosti odmítnout, ale Gabi trvala na tom, že je oba ráda zase uvidí. Daniel zase sliboval, že bude úplně hodný a poslechne na slovo. A tak bylo domluveno.

Gabriela zažila pořádně zajímavé setkání, které jí snad pomůže třeba k nové lásce (já vím, budu znít praštěně, ale já bych si moc přála, aby se dala dohromady s bručounem ) a Danny vypadá jako moc sympatický kluk moc se těším na pokračování

Paní Bradfordová i Danny vypadají sympaticky ! Nová dějová linka se mi moc zamlouvá

Ludmila napsal:

Paní Bradfordová i Danny vypadají sympaticky !  Nová dějová linka se mi moc zamlouvá

Mně taky! Tahle zápletka mě moc baví a tuším, jak to asi dopadne a hrozně se na to těším!
Líbí se mi, jaké krásné situace jsi zakomponovala do příběhu. Je to napsané tak lidsky a hezky. Tak příjemně se to čte. Nové postavy jsou moc sympatické! Všechno je tak dobře promyšlené a ty záběry jsou fantastické, je radost si ty fotky prohlížet.
Kdo by řekl, co se může vyklubat z pouhé chuti na zákusky (mňam, taky bych si dala) - jaká dokonalá náhoda a jsem ráda, že poznáváme další členy té farmářské domácnosti.

Mám radost, že se vám Gabrielina linka líbí Děkuji Těší mě to o to víc, že jsem dlouho nevěděla, co s tou holkou vymyslím. Takže když konečně přišla inspirace, navíc se mi tvůrci trefili na ruku tímto dodatkem, musela jsem se do toho pustit. Zatím mohu jen slíbit, že bručounovi trochu vylepším reputaci (ale zvažovala jsem, že se na Gabrielu přižene jak rozzuřený býk, co si dovolila sahat mu na syna ) a že Danny s babičkou budou mít na novou přítelkyni určit ještě vliv. A zbytek se uvidí

114. KAPITOLA - Nečekaná návštěva

Gabrielina klinika se slušně rozjela a mladá žena neměla o klienty nouzi. S Lexie se za den naotáčely až až. Práce je ale bavila, takže až na drobné zádrhele nebylo nač si stěžovat. Někdy se to ale přece jen sešlo, jako jednoho dopoledne, kdy čtyřnozí pacienti nadělali v čekárně spoušť takřka apokalyptických rozměrů. “Sakra, asi budeme muset najmout nějakou výpomoc. Takovéhle uvítání na klienty dojem neudělá.” postěžovala si Gabriela a polední pauzu strávila úklidem.


Nakonec si stihla dopřát alespoň kuřecí sendvič, aby do večera nepadla hlady. Ještě s plnou pusou zamířila do čekárny podívat se, zda už dorazil některý z odpoledních pacientů. Poslední sousto jí tak málem zaskočilo, když spatřila, kdo v místnosti sedí. Nebyl to nikdo jiný než pruďas Bradford, jak mu od návštěvy přezdívala.


Gabriela polkla zbytek svého oběda, aby mohla nečekaného návštěvníka pozdravit. “Dobrý den pane Bradforde. Co vás k nám přivádí?” zeptala se rovnou. Bylo jí to docela záhadou, žádného mazlíčka neviděla. “Ehm, mám zavolat Lexie?” dodala ještě při vzpomínce, jak jí dal jasně najevo, že záležitosti svých zvířat hodlá řešit jen s její kolegyní.
Nicholas vyskočil na nohy. “Zdravím. No víte, vlastně jdu za vámi.” přiznal jí.


“Nepovídejte. A co pro vás mohu se svojí pochybnou odborností udělat?” neodpustila si malé rýpnutí.
“Jo, ta sedla.” pokýval hlavou Nick. “Ale přišel jsem vám poděkovat za syna, a.. no donesl jsem vám tohle.” řekl nakonec a ukázal k sedačce, kde měl zabalenou kytici. “Jako poděkování a…” zaváhal.
“A?” vyžádala si Gabriela dokončení myšlenky.
“Ehmmm…. a taky omluvu.” vypadlo nakonec z Nicka malino neochotně.
“No, tak to si ráda poslechnu víc. Ale ta kytka potřebuje nejspíš vodu, tak co kdybyste mě doprovodil do kanceláře.” navrhla mu.


Gabriela ho tedy uvedla do malé pracovny, kterou využívala, když neordinovala a věnovala se papírování stran kliniky. Květinu dala do vázy na stůl a vybídla pana Bradforda, aby se usadil.
“Přiznám se, že jsem se bála, že jste mi přišel vynadat.” začala, když se posadila za svůj stůl.
“Vynadat? A za co? Bobbie je naprosto v pořádku.” nechápal Nick.
“Za to, že jsem si dovolila ošetřit vašeho syna bez patřičného vzdělání v oblasti pediatrie.” vychutnávala si ho dál Gabriela.


“Ach tak. Ne, to bych si nedovolil. I když chápu, že stran mé osoby máte to nejhorší očekávání. Za syna jsem vám ale samozřejmě přišel poděkovat. Matka ho trochu přecenila, když ho nechala samotného. Na svůj věk je vcelku vyspělý, ale pořád je to malý, zbrklý kluk. Opravdu jsme vděční, že jste se ho ujala.” odpověděl.
“Mám podobně praštěnou neteř, a sama jsem byla dítě na zabití. Takže pro něj mám naprosté pochopení.” usmála se na něj Gabi. “Ehm, a myslím, že jste chtěl ještě něco, pokud si vzpomínám...” popíchla ho zase malinko.


“Ach ano, jistě. Jak jsem říkal, dlužím vám omluvu.” povzdechl si Nicholas. “Patrně jsem se vás při našem prvním setkání mohl dotknout, jelikož jsem se nejspíš nechoval úplně vhodně.” spustil tak trochu oklikou.
“Nechtěl jste spíš říct, že jste se choval jako totální buran?” upřesnila si Gabi.
“Poslyšte, ale vy taky máte jazyk jako břitvu.” poznamenal nad další štiplavou poznámkou. Gabriela jen pokrčila rameny. Nicholas se však nenechal rozhodit. Takový opravdu nebyl, aby si bezdůvodně zchladil žáhu na každém, kdo mu přijde do cesty. Aspoň ne dřív. “Ale máte pravdu. Choval jsem se naprosto nepatřičně a moc mě to mrzí, že jsem proti vám měl neopodstatněné předsudky. Takže prosím, přijměte moji upřímnou omluvu.”  vrátil se ke svému původnímu sdělení.


“Dobrá tedy, omluva přijata. A mamince, že děkuji za květiny.” nemohla si pomoct Gabriela.
“Jak víte, že je vázala má matka?” podivil se Nicholas.
“Jen jsem si tipla. Strávila jsem s ní a s vaším synem velmi příjemné odpoledne, a tak nějak mi to k ní sedí.” vysvětlila mu. “Mohu pro vás ještě něco udělat?” zeptala se nakonec ještě ze zdvořilosti.
“Vlastně…” zamyslel se Nick, než se odhodlal přejít k dalšímu důvodu návštěvy. “Danny by si moc přál pejska. Já jsem se tomu vždy bránil a pořád nevím, jestli je to dobrý nápad. Přece jen… ” nakousl.
“Naopak! To je naprosto dokonalý nápad. Dannymu by parťák určitě prospěl.” skočila mu do řeči Gabi.


“Vy jste fakt neskutečná. Nemohla byste mě nechat domluvit?” protočil oči mladý Bradford. “Ale ano, i máti si myslí, že je na statku často osamělý a pejsek by mu svědčil.” dal jí nakonec za pravdu.
“Takže byste se rád poradil, kde nějakého sehnat?” tipla si opět Gabi, a Nick jen kývnul. “No, musím říct, že mě vaše nečekaná důvěra docela překvapuje. Ale když chvíli vydržíte, najdu vám pár tipů na prověřené chovatelské stanice a útulky.” odpověděla,
“Děkuji, to budete laskavá.” oddechl si Nick a další narážku přešel.


Opravdu se dnes snažil vylepšit si reputaci, i když to pro něj nebylo jednoduché. Ostatně který chlap snadno přiznává svoji chybu? Navíc si připadal jak malý kluk, když se do něj matka pustila, že byl hrubý na tak milou slečnu, navíc chytrou a vychvalovanou veterinářku. O to hůř se cítil, když si uvědomil, že má pravdu a jeho chování poslední dobou bylo na facku. Ostatně lidem se raději vyhýbal, neměl na ně prostě náladu.  
Gabriela ho nechala přemítat a hned začala lovit kontakty ve svém laptopu. “Jo, tihle by šli… Tihle jsou taky skvělí… A tady… No, jasně, odsud je Trixie.” mumlala si pro sebe, ve snaze dát ta nejlepší doporučení.  


Po chvíli předala mladému Bradfordovi seznam několika míst, kde by mohla sehnat prověřené pejsky. Pak už se s ním rozloučila, ještě jednou poděkovala za květinu a podali si ruce na znamení prozatímního příměří.

O pár dní později v ordinaci uvítala malého pacienta. “Další prosím.” zavolala do čekárny. Jako na pokyn vběhlo do místnosti malé strakaté štěňátko. “Jejda, ty jsi ale slaďoučký brouček! A kdepak máš páníčka?” vítala se s pejskem.


“Tady jsme! Ahooooj! Podívej, já už mám svého pejska.” ozval se nadšený chlapecký hlásek.
“Nazdar Danny! Ten je tvůj?” opětovala mu pozdrav Gabriela a on jen horlivě přikyvoval hlavou.
“Danny, paní doktorce se říká dobrý den, pamatuj na slušné vychování.” Napomenul ho otec “Mimochodem, dobrý den, paní doktorko.” pozdravil pak sám, jak se sluší.
“To je v pořádku pane Bradforde, my jsme s Dannym přece parťáci.” mrkla spiklenecky na Daniela. “A dobrý den i vám. Koukám, že jste jednal docela rychle.” přivítala ho.
“Ano, zkusil jsem ten váš útulek. Nedávno tam přivezli fenku, kterou někdo odhodil i se štěňaty, tak si Danny jedno vybral. Nejraději bychom vzali i jeho maminku, ale byla prý dost nedůvěřivá a k dítěti nám ji nedoporučili.” vysvětlil jí Nicholas.
“Jmenuje se Merlin. To jsem vybral já!” hlásil se o slovo i Daniel.


“To je moc krásné jméno, přímo kouzelné.” pochválila ho Gabriela. “Tak se na toho pašáka podíváme, v jaké je kondici.” navrhla a vzala pejska ke stolu.
Prohlídka dopadla na výbornou, Merlin dostal své první očkování, a Danny zase několik rad, jak ho správně krmit a celkově se o něj starat. Když přišel čas loučení, chlapec dal průchod své dětské spontánnosti, a zatímco Gabi drbala Merlina za uchem, skočil jí kolem krku. “Gabi, děkuji. Já vím, že ses za mě přimluvila. Slyšel jsem, jak to táta říká babičce. Děkuju, děkuju.” huhlal jí do ucha.
“Rádo se stalo. Ale pohlídám si, abyses o Merlina dobře staral. Jste tu vítaní oba dva.” připomněla mu.
Nicholas jen žasnul, jak si jeho syn mladou veterinářku oblíbil.

Á, zase moc pěkný dílek ! Nicka je nutno pochválit za omluvu, zachoval se vskutku jako chlap, který ví, co se sluší. Gábi si taky umí rýpnout, ale nic se nemá přehánět A Danny je určitě moc spokojený s tím krásným štěňátkem !

Díky, Ludmi On, on potřeboval už trochu ťafku, a myslím, že maminka mu tak nějak nastavila zrcadlo konečně Tak uvidíme, jestli mu to vydrží  A Gabi by nebyla Gabi, kdyby ho v tom trochu nepodusila

Mimochodem vše nejlepší k svátku

Krásné nové pokračování, mám takovou radost, že se to konečně urovnává je to moc zajímavá zápletka a Nick tady působí mnohem sympatičtěji. Místy se ten simík tváří až bojácně, jak si sype popel na hlavu
Gabi mu to vrátila i s úroky, pořádně ho v tom vymáchala. Tak v první řadě on neměl být tak neurvalý, tehdy to vážně hodně přehnal. Ale naštěstí se teď zachoval tak, jak se bohužel nezachová velké procento lidí a opravdu se přišel omluvit. Je jasné, že to taky neměl v životě lehké. Njn, ale nemá si to vylívat na veterinářce I když ta si nic líbit nenechá a bránit se umí pořádně.
Nick se ale zachoval v tomto díle moc hezky a až teď jsem si všimla, že je to i pěkný simík.
Líbí se mi, jak si Danny oblíbil Gabrielu.

Btw. moc pěkné štěňátko

@Ludmila - taky ti přeju vše nejlepší k svátku! I když opožděně

OT : Díky, milé dámy, za přání, jsem ráda, že jste si vzpomněly !