Právě teď jsem dočetla tento příběh... a jsem z něho naprosto vedle, úplně unešená.
Původně jsem chtěla dočítat zhruba od nějaké stránky 8 nebo 9 do konce, ale potom znovu přišlo takové uspěchané období, kdy nebyl na nic pořádně čas - ale pořád jsem tady měla příběh v oblíbených odkazech, abych se k němu vrátila, jakmile budu moct. Ale když jsem začala číst od strany 8/9, napadlo mě, že bych si ho mohla přečíst raději rovnou od začátku, protože tento příběh zbožňuju - říkala jsem si, že jsem třeba za tu dobu zapomněla některé detaily, i když jsem si většinu z toho pamatovala, jsem strašně ráda, že jsem se vrátila na začátek, i když mi to čtení trvalo dýl, a mohla jsem si znovu vychutnat každý díl a prožít s postavami celý ten příběh od úplného začátku. Bylo to perfektní čtení, hrozně mě to bavilo, i kapitoly, které jsem už měla přečtené kdysi dávno. Bylo to jako setkat se se starými dobrými kamarády po dlouhé době
a když jsem se dostala do té části, kde jsem předtím musela přestat číst kvůli nedostatku času, byla jsem úplně ohromená, protože příběh nabral ještě větší spád než předtím. Každý díl mě úplně pohltil - každá kapitola odhalila něco nového a napínavého! Strašně se mi líbilo probuzení Simona, kdy se z ledového krále (není divu při jeho předchozím životě) stal moc příjemný člověk a oddaný přítel Patricie
Opravdu moc sympatický!
A vůbec, celé to bylo takové napínavé. Bála jsem se celou dobu o Emílii a Paty, aby se jim nic nestalo, protože chvílemi šlo cítit tu hutnou atmosféru v tom podivném městě a bylo strašné si neustála uvědomovat nebezpečí, v jakém byly! Při některých dílech se mi úplně draly slzy do očí, bylo to tak smutné a pěkné zároveň
Asi nejhorší pro mě bylo, když Simon putoval přes poušť se zraněnou Paty, to jsem se o ně opravdu bála... Nejlepší rozhodnutí za celý příběh bylo, když Simon utekl od oltáře
a objevila se nová super postava, jeho bratr
(a taky bratr holek, což jsem nečekala, že se takhle rychle objeví a hlavně takto nečekaně a jeho vysvětlení bylo opravdu zajímavé). O Simona jsem měla strach, protože díky tomu Patriciinu snu (což bylo mistrovsky vymyšlené) se nedalo odhadnout, co se stane a bála jsem se, že se to vyplní.
Strašně se mi líbilo, jak jsi ukazovala sny a podivné útržky vzpomínek Nervózního a jak se potom na konci propojily a všechno se objasnilo. To bylo opravdu geniální! Právě tahle epizoda o jeho dětství se mi moc líbila a je to jedna z mých nejoblíbenějších - úplně mě dojímalo, jak si Tomas hrál s Jamiem
to bylo opravdu moc krásné. I ten epilog (musím říct, že mě hodně překvapil)
Chci ti strašně, ale strašně moc poděkovat za tenhle úžasný příběh!
Je perfektně vyvážený, máme tu spoustu záhad (do toho přicházejí další v průběhu děje), drama, romantiku, citlivé popisy různých scén, motivace jednotlivých postav - prostě úplně všechno, co pořádný příběh potřebuje! Naprosto souhlasím se všemi nadšenými komentáři tady i s Ludmilou - opravdu máš talent pro dramatické i romantické scény
A je obdivuhodné, kolik jsi měla vymyšlených variant (třeba ta zápletka se záměnou Tomase za Grima - to je prostě geniální!!! Naštěstí došlo k té „chybě" s barvou očí, protože díky tomu vzniklo tohle
) - ale myslím, že tahle finální podoba příběhu je ta pravá
i když od tebe by se mi líbilo cokoliv!
Co se týká nových příběhů, určitě bych taky hlasovala pro pokračování Nervózního jedince
Ale zaujaly mě i ty další možnosti. Ráda bych viděla třeba i bunkrovou rodinu bez bunkru, nebo tvoji příběhovou rodinu. Všechno musí stát za to ve tvém mistrovském podání
Jsem ráda, že jsem konečně dočetla až sem a jediná věc, které je mi hrozně líto - že jsem nestíhala číst a nabírala čím dál větší zpoždění, že mi dělalo problém to dohnat. Taky je mi líto, že jsem ti nemohla sem psát pravidelné komentáře a svoje dojmy po každé kapitole. Je fakt hrozné, když se nedostává času na věci, co by člověk chtěl
Držím palce, ať máš vždy čas na psaní, protože máš k tomu talent a my nemůžeme bez tvých příběhů žít
Jsem tak ráda, že jsem to konečně po tak dlouhé době mohla dohnat a dozvědět se veškeré to dění v příběhu
a zároveň je mi z toho i smutno - doufám, že Tomas bude moct překonat všechny ty problémy, ale neumím si snad představit větší trauma v životě, než jaké musí prožívat on. Ale snad to všechno zvládne a bude schopný žít už normálně. Jsem na druhé straně hrozně ráda, že jsem tu měla toho tolik ke čtení - a jsem šťastná, že jsi začala psát druhý díl Nervózního, protože si neumím představit, že by toto byl konec toho všeho - nemůžu se dočkat a hned se jdu vrhnout na pokračování
Příjem 
opravdu moc ti děkuju