Příběh rodiny Zestů

Henry mě fakt neskutečně štve.... Prej: '' nemám, co bych ti řekl, nebo nevím, co čekáš.'' Tak je normální? Já myslím, že je toho dost, co by jí měl říct. Rozhodně asi prvně to, jakej je idiot!!! Já bych mu jednu natáhla nejradši.

Ať si sbalí kufry a táhne do háje zelenýho, opravdu, když nemá koule na to, aby jí řekl pravdu.

Fakt je mi z celé situace na blití, nehledě na to, že ty děti jsou určitě té mimozemšťanky. Nevím proč, ale jsem si tím víc než jistá, ale uvidíme. A pokud se narodí fialováčci, Henry se asi bude ještě divit.

Jsem vážně zvědavá, jak tohle dopadne.

Jinak bych i ráda aby si Tanashi našla někoho hodného a ne nějaký další extrém.

Těším se na pokračování

Dekuji Ti za tak vycerpavajici komentar :D
Libi se mi, jak se rozcilujes nad chlapem :D je fakt, ze tohle se nedela, ale .... Pockejme si

Henry se zachoval nechutně! Souhlasím s Janikou na 100% ... měl by dostat pár facek (nebo i víc) a sebrat se a táhnout. Nechci ho omlouvat za to, že je to chlap, protože pravý chlap by se takhle nikdy nemohl chovat. Vlastně už od jejich svatby to s ním šlo od desíti k pěti. Ta svatba byla veliká chyba... a pokaždé, co Tarashi čekala dítě, nebo spíš děti, jeho reakce byla prostě strašná, chladná, podpora žádná, naprostý nezájem. To se samozřejmě může stát, pocity můžou být různé, ne každý z tohohle je nadšený. Ale neměl se teda ženit, když nechtěl mít rodinu, nebo se vzít samozřejmě mohli, ale bez dětí.
Ale nejhorší je, že Tarashi se snaží něco změnit a bez tohohle rozhovoru to asi nepůjde. A on nemá ani nejmenší snahu, prý „nechápu, co po mně chceš" (co asi?) a „nemám, co bych ti řekl" (fakt super). To je vrchol ignorace, nezájmu a sprostoty. A teď ještě přemýšlí, že svojí rodině zdrhne. Možná to fakt bude nejlepší.
Možná s tím vším souvisí ta jeho nebezpečná minulost. Jestli se třeba bojí o rodinu? Ale moc se mi to podle jeho chování nezdá. Ať je to, jak chce, takhle by se nikdy k rodině nikdo chovat neměl, je to hnus.
Třeba to dají ještě nějak dohromady, uvidíme. Ale co bude s tou mimozemšťankou?
A co se týká Tanashi, měla by si taky najít někoho normálního, snad se oběma sestrám (i dětem) bude dařit líp.

Těším se na další pokračování snad to dobře dopadne..

Hello - děkuji Ti :D baví mě, jak mě dokážete odhadnout fáááákt! Před Váma se nedá hrát na utajení sakriš..odhalíte veškeré mé zápletky, sakriš :D Tak se podívejme..
**

Dny běžely kvapem rychleji, než kdy jindy. Henry nervózně prohlížel schránku každé ráno, až se dočkal.
"Super...konečně jsem ve svém.." procedil skrz zaťaté zuby.
Tohle byl plán. Věděl, že se jeho myšlenky uberou jiným směrem.
Vždy když ještě brzy ráno všichni spali se polehoučku, potichoučku vytratil do temného světa.
Tar byla neskutečně vyčerpaná a mrzutá. Celá domácnost stála na ní a ona se svým těžším tělem den ode dne ztrácela na vše chuť.
Byly Vánoce a s holkama připravovala vše k štědrovečerní večeři.
Rina a Rena nemluvily o ničem jiným. Když se blížil večer, dědeček dorazil. Nejdříve se seznámil s maminkou a po té se k němu vydala Rina. Zvědavá a s nadšením v očích, se ptala po dárečku.
"Hohoho!" zasmál se dědeček a podal holčičce dáreček. Ta zavýskala a svištěla rovnou do postýlky.
Za to Rena spinkala a až jekot vlastní sestřičky jí vzbudil. Rychle pospíchala taky pro dáreček, než děda zmizí.
Ovšem Henryho osobu postrádala hlavně maminka. Byla z toho všeho zklamaná a už pár dní přemýšlela, že s holkama odejde.
Přemýšlela ještě dlouho do noci, ovšem její muž stále nikde.
Když dorazil, již svítalo. Byl to dlouhý den a adrenalin mu proudil v žilách.
Věděl, že to není dobré, a vsází nejen svůj krk.. ale je to lepší, než koukat vlastní ženě do očí, než si ujasní myšlenky. Jistojistě by se jí to nelíbilo.
Ovšem pokud tomu podlehnete jednou, což nebyl Henryův případ..je těžké udržet své lidi v bezpečí a tak se lehko vypěstuje paranoia v podobě strachu o své blízké...

Tak to jsem zvědavá, kam tohle bude směřovat dál. Zajímalo by mě, kam přesně to Henry chodí a co tam dělá, že žije tak nebezpečným životem...
Je to tak depresivní, že jsou zrovna ještě Vánoce a v jejich domácnosti panuje taková blbá atmosféra aspoň, že děti to zatím tak moc nevnímají. A měly radost z dárků Chudák Tarashi. Tohle manželství byl teda hodně nerozumný krok...

Jednoho dne, když se Henry odhodlal, že prvním krokem k obnově svého manželského soužití by mělo být, zrušit co nejdříve pozemskou raketu, aby se na ni nemohl znovu dostat v domnění, že snad ho jednou přestane pronásledovat i Evelína. Očarovala ho, ale uvědomil si, že to celé bylo jen špatné škobrtnutí v jeho nelehkém rozhodnutí a stresu, který v poslední době vybíjel jinde.
A celkem uznal, že se mu to i líbí a není třeba dále otálet.
Když byl venku v zápalu rozbíjení rakety, Tar přemohlo tlačení. Překotný porod. Jak rychle to přišlo, stejně rychle i skončilo, ovšem svému muži se nestihla v jeho zápalu bouchání do stroje dovolat.
Porodila uprostřed pokoje. Po xtém volání na Henryův telefon se mu konečně dovolala.
"Mohl bys dojít prosím tě nahoru?" špitla vyčerpaná do telefonu.
Henry samozřejmě pelášil ihned do domu. Když se rozhlédl po domě, nikdo nikde. Vešel tedy do ložnice nahoře, kde uviděl zakrvácenou Tar s dětmi.
"Proboha, chceš pomoci?" zděsil se.
"Není potřeba..jen zavolej doktora.." protočila panenky.
Henry se plácl do čela a ihned volal 911. Když červenovlásku prohlížel doktor, starší holčičky nad svými novými bratříčky jen s údivem přihlíželi.
"Mjinký.." zaradovala se Rina.
"Ano, jsou...tak..maličtí..." rozněžnil se otec dětí. V tu chvíli jakoby mu problesklo vše hlavou. Uvědomil si, že vše, co k životu potřebuje má doma. Když dvojčátka obstaral, starší hodil do postýlky a sešel po schodech dolů. Celá ta situace na něj pozitivně dolehla. Stál uprostřed své kanceláře, po tvářích se mu kutálely slzy štěstí a jen s dojemnými vzpomínkami přihlížel na rodné listy holek, když mu ve vzpomínkách problesklo, jak malé byly tehdy také. A že vlastně jediné, co potřebuje k životu je opravdu jeho rodina.
O pár dní později uviděl Tar, jak ještě v pracovním uklízí celý dům. Jakoby znovu nabrala druhý dech. Měl radost i za ní. Bylo na čase vše napravit.
"Můžeme si promluvit?" položil manželce ruku na rameno. Ta sebou trhla, když se odtrhla od vysavače a jeho hluku.
Vypla tedy vysavač a zadívala se na Henryho.
"Potřebuji s tebou mluvit o něčem..důležitým.." skousl ret a nervózně si přejel prstama ve vlasech.
"Poslouchám?"
"Víš...uvědomil jsem si, že jsem v poslední době nebyl tím, kým bys potřebovala..a že jsem to celé dokopal.." sklesl pohledem dolů.
"Co ode mě čekáš?" zadívala se na něj tázavě.
Znala ho dokonale. Věděla, že teď přijde nějaká podpásovka. S těžkým dechem přikázala Henrymu, aby to dále neprotahoval.
"Já...zapletl jsem se zase s nima.." vyhýbavě odpověděl.
"S nima? Jako s těma, co mě minule pomalu odkrouhli před tvým zrakem? S NIMA?" vyděšeně zírala Henrymu do tváře.
Ten jen nehybně stál a nezmohl se slova..
"Proboha!" zakřičela.

Konečně se Henry začíná vzpamatovávat! I když si říkám, jestli byl fakt až tolik očarovaný tou mimozemšťankou a jestli za to mohla na 100% jen ona. Co když dost takových nečestných věcí má Henry přímo ve své povaze? Ale to jeho zničení rakety a zájem o děti dává konečně naději do budoucna Snad odteď už bude pro Tar větší oporou, když doteď stál jako manžel a táta za starou bačkoru...
Přeju jim, aby se jim dařilo a aby jim to v rodině klapalo. Ale obávám se té mafie nebo co to je za spolek - v tom Henry udělal zase velkou chybu. Nechápu, jak to Tarashi může vůbec vydržet... ten závěr mi vyrazil dech.
Těším se na pokračování, jsem moc zvědavá na to, jak se to dál vyvrbí!

Děkuji Ti :) no, někdy je zajímavé, jak muži otočí, když se dostanou do většího průseru, než mají své ega. :P
**

"Vážně jsem si myslela, že už zůstanu sama..od toho rozvodu jsem neměla chuť na nic až s tebou...děkuji, velmi se bavím.." usmívala se Tanashi, když vytvářela spolu se svým kumpánem hrad z písku.
"Vlastně je to také po dlouhé době, co se tak bavím, díky tobě.." mrkl na ni a zaplácal poslední bábovičku, která doplnila poslední bouličku na krunýři pískové želvičky.
"Dokonce to má i to správné kouzlo.." začervenala se a pohlédla na vzdálenou soptící sopku.
Zadíval se na ni a zvážněl.
"Co se děje?"
"Musím ti něco říct.." zvedl se a oprášil si ruce od písku.
Tanashi na něj nechápavě hleděla, když si všimla, jak se u jejího nového přítele objevuje zlatavá mlha a rukou krouží ve vzduchu.
"Nejsem obyčejný smrtelník..." zadíval se na své ruce soustředěně. Tanashi jen s úžasem hleděla.
"Myslím, že jsem pro dnešek viděla dost...musím jít.." rozloučila se náhle a odcupitala do domu. Mladík tam ještě chvíli nepochopen stál a pak se vydal do své domoviny.
Zabručel, když uviděl ženu u svého kotlíku.
"Pust mě k tomu.." zamračil se.
"Taky tě zdravím...jaké bylo rande?" zazubila se dáma.
Zamračil se a dál se díval do kotlíku.
"Mám práci, takže jestli nemáš nic důležitého.." pobídl ji, aby se mu ztratila z očí. Ta pochopila a rychle se vypařila.
"Chci tě...a chci tě fakt moc..." mručel při pohledu na bublající tekutinu, míchal u toho nedotčeně s velkou naběračkou.
Když umíchal lektvar, uzavřel ji v náležité sklenici a vydal se zpět. Ovšem ne k Tanashi, ale k jejímu bývalému. Z vyprávění věděl, kde ho najít a jeho magické schopnosti mu blaze pomohli ho najít.
"Zdravím tě.." zazubil se, když se náhle objevil před Veenou.
"Známe se?"
"Ne, teda..já tebe jo, těší mě.." smál se dál.
Veena jen přimouřil oči.
"Co chceš?"
"Teda...jsi víc neomalenej, než mi tě Tanashi popisovala.." špitl.
V tu chvíli se muži rozzářily oči.
"Tan? Ty ji znáš?"
"Jo..dokonce víc, než se zdá.." pošimral se na tváři.

Já teda nevím, ale nemám z toho dobrý pocit. Nějak pochybuju, že by tenhle mág (nebo co to je) mohl být přínosem pro Tanashi. Doufám, že jí nijak neublíží. Ale třeba se pletu bylo by super, kdyby jim to spolu vyšlo třeba by jí právě nový vztah mohl pomoct se překlenout přes to, co zažila - taky si za to ale mohla sama, že v takovém divném vztahu setrvávala.
A s tímhle kouzelným chlápkem je to moc zajímavá zápletka, něco takového bych nečekala
Zato toho bídáka na konci bych nejradši nakopla
Těším se na pokračování

:D já z toho taky nemám dobrý pocit..
**
"Má se dobře, bude se mít ještě lépe.." zazubil se, když pokračoval v ironicky přátelské debatě s jejím bývalím.
"To jsem rád.." posmutněl.
"Neboj, kamaráde, dobře se ti o ní postarám..." zasmál se až mu v očích šly vidět drobné plamínky.
To Veeda moc neuklidnilo a trošku se obával, do čeho se to Tanashi namočila. S obavou se snažil opustit konverzaci, neboť s novým přítelem nechtěl mít nic společného.
V tu chvíli, ale ucítil kouzelník naříkání o pomoc svého bližného.
"To není dobrý..Tan..." špitl a ihned se přemístil do příbytku k ní.
Bohužel, již viděl svou vyvolenou na zemi a nad ní stál všemohoucí.
"Ne, to nesmíš..vždyt...ještě jsem jí pořádně nepoznal..." hlesl, když uviděl sklápějícího se smrťáka vypisováním svého pořadníku a škrtáním jména Tanashi na seznamu.
"Ale můžu..." odfrkl smrťák a než se Adrian nadál, byl fuč.
"ALE NOTÁK!" zakřičel a klekl si k urně.
"Mysli....jo jasně..72 hodin..ano..do západu slunce" přemýšlel na hlas, když se sebral a neváhal ani minutku.
Dlouho vymýšlel, jak přesně zněla slova, který je učitel učil, když má někdo nelehký úkol, ale věděl, že to musí zdolat. Věděl, že jiná šance není a on svou milovanou přivede zpět k životu.
Pomalu ale jistě mu vyprchával čas a on s každým spožděním a špatně vyřknutým slovem a tím neúspěchem docházel silama a nápadama k horšímu psychickému stavu, kdy už vážně nedoufal.
"Helium kertium...flesium!" vykřikl již z posledních sil.
Najednou aniž by věděl, se v koupelně začal obnovovat život.
Koukla se do zrcadla a znovu se nadechla. Musela si znovu osahat své teplé tváře, jestli je to pravda a pro jistotu se štípnout do rukou.
Když se rozevřeli dveře a Adrian tam stál v údivu.
"Podařilo se to! Ano! Právě včas!" křičel a nevěřícně hleděl na dívku.
"Mám ti vyřídit, že tímhle jste spolu neskončili...vzkazuje ti smrťák!" zasmála se a ukázala mu seznam jmen.
"Nevadí! I kdybych mu měl za tebe přinést tisíc objetí...udělám to!" zaradoval se a dívku ihned chytl do náručí. Ta byla údivem bez sebe, jelikož tohle pro ni ještě nikdo nikdy neudělal.
Využil situace a přenesl ji k západu slunce. Byl nádherný výhled. Svlékl se, aby tomu dodal ještě lepší atmosféru a poklekl před ni.
"Tímto tě žádám, jestli by ses stala mou ženou...je to na rychlo a je to neobvyklé, ale cítíme to tak od prvopočátku, vím to.." zasmál se na ni a Tanashi jakoby konečně věděla, že jí někdo zná..

To byl šokující díl   Nečekala jsem, že by se jí mohlo něco takového stát! Naštěstí ji zachránil. Ta žádost fakt je dost uspěchaná, ale budu doufat, že se aspoň Tanashi teď bude dobře dařit - snad si vybrala dobře (i když mám pořád svoje obavy...     )

:D upřímně jsem taky nečekala, že se to stane, vždycky když mi na někom záleželo, tak jsem ho musela zachraňovat viz. Tanashi i Tarashi :D pak jejich sourozenci.. no nic... :D
**
Tarashi stála opravdu naštvaná naproti svému muži a s nervama ještě víc napjatýma, než kdykoliv jindy předtím. Henry se zhluboka nadechl a spustil:
"Chtěl jsem říct, že jsem si chtěl pročistit hlavu a tak trochu utřídit myšlenky a jediný způsob, jak,..zní to hůř, když to teď vyslovuji.." zarazil se a koukal nepřítomně dál s ustaranou tváří.
"Ohrožuješ nás! Už zase! Nehledě na to, že máme děti!" křičela Tar.
Henry jen provinile přitakával.
"Promiň, chtěl bych to napravit.." snažil se obměkčit.
"Jak? Tím, že tě zastřelí? Nebo že nás zastřelí všechny? Jsi normální?" pokračovala neúnavně dál.
"Prosím...vše napravím.." špitl do naprosto nervózní atmosféry.
"Ano! Napravíš! Oslavíme narozeniny holek a odejdeme tady odsud! Navždy! A ty...to uzavřeš jednou pro vždy!" zamávala mu prstem před očima.
Henry jen vyděšeně koukal.
"Ale-,.."
"Jinak se stěhujeme bez tebe! Mám tě opravdu už pokrk!!" dopověděla nekompromisně červenovláska.
To bylo poslední, co Henry slyšel. Něco špitala když šla dolů, oslavit s holkama narozeniny. Čas letěl tak neúprosně rychle. Henry jen ztěžka polkl a ruce se mu začaly dost potit. Z téhle šlamastiky se nedá dostat tak snadno, věděl moc dobře, že ho budou hledat. Ale pro rodinu by udělal vše.. i kdyby...srdce mu bolestně poškočilo. Takhle nemůže přemýšlet.
Naštvaná Tar přinesla k lince, kde se tyčilo na dortu 5 malých svíček nejdříve Renu, ta se lísala k mamince, neboť cítila veškerou napjatost. Byla tak citově vázaná, že to bylo až překvapující, jak empaticky, může dítě cítit.
Pro Rinu to byla zábava, byla zvídavá a aktivní, takže šlo vše jak má.
Jen Tarashi byla zklamaná z přítupu svého manžela, který někam zmizel, ani neoslavil narozeniny dětí. Na jednu stranu už to Tar ani nepřekvapovalo. Vůbec svého manžela nepoznávala. Byla odhodlaná rozdělit rodinu. Takhle už to dál nešlo, holky beztak tátu vidí maximálně večer a kluci jsou maličký ještě. Rozhodla se zakročit co nejdříve. Ať už s ním..nebo bez něj.

No jo, ta hra nám dělá schválnosti a je fakt nevypočitatelná, ráda si zahrává zrovna s našimi nejoblíbenějšími simíčky...ještěže je šlo zachránit aspoň, že je tam tahle možnost.

A k tomuhle dílu - vyrazil mi dech! Vůbec se Tarashi nedivím, že se takhle naštvala, tolik roků už tohle snáší! Nevím, jaké měla možnosti se přestěhovat předtím, ale myslím, že by sobě i dětem ušetřila plno nervů, kdyby se sebrala dřív a odjela a s Henrym se rozvedla. Není to správný člověk pro rodinu, ohrožuje je neustále spoluprací s nějakými mafiány... Nejlepší by bylo, kdyby se fakt rozdělili. Už jenom ta první fotka s tou baseballkou za zády mě šokovala... Nechápu, jak může jít kamsi pryč místo oslavy narozenin svých dětí... však ale stejně ani z jednoho z nich neměl radost, když Tarashi oznamovala, že je čeká... ani se o ně nikdy nestaral. Je to fakt parodie na otce... Nevím, co na něm Tar pořád vidí. Konečně se naštvala tak, že s tím snad něco bude dělat! Protože Henry mě neskutečně štve... Copak tohle je prostředí pro výchovu dětí? A ty už tak strašně vyrostly Hezké fotky

To je přesně ten typ človíčka, co ti psychickky bude tak hrát, že není možný, abys byla bez něj ale i s ním... umí to s ní už od začátku, Tar nemá kam jít, ale nejspíš ani nechce, stále naivně věří... :)
Každopádně moc ti děkuji

Tak jsem docetla resty!

A nestacim zirat, co vse za tu dobu udalo

Jsem moc rada, ze se podarilo Tan zachranit . Vubec jsem necekala, ze by pro ni nastal konec takhle rychle . Nastesti ma sveho strazneho andela, sice se skoro neznaji, ale ja doufam, ze bude o neco lepsi nez partner predchozi! Ale musim rict, ze zadost o ruku me trochu zaskocila , snad to nebude moc uspechane.

A co se tyce Tarashi, ani se nedivim, ze uz toho ma plne zuby. Ten blbec se chova tak nezodpovedne, ze si vubec tak hodnou rodinu nezaslouzi. Snad jim nehrozi nejake nebezpeci

P.S. Holky rostou do krasy!

Dekuji moc za dohnane restiky jsem rada, ze jeste stale ctete, a ano, hra si fakt dela co chce :) ale o to vic me to bavi

"Pááání to je něco! Je obrovský!" křičely radostí holky.
"Jo to je teda žůžo!" mrkal překvapeně Henry.
Po výhružce nehodlal opustit svou rodinu, ačkoliv nevěděl přesně, jak z té své šlamastiky vybruslit.
Tar byla nadšením bez sebe a rovnou šla ukázat celý dům holkám. Bylo to obrovské, útulné a světlé místo pro život s vícero zvířátkami.
Holky poskakovaly s jedné místnosti do druhé a v každé musely ozkoušet postýlky, jestli dobře pérují a jestli se dá ve vaně dostatečně hrát na piráty. Z celého domu se jen různě ozýval smích a dupot dětských botiček.
Když to ustalo, šli se rodiče podívat, kde jejich děti zakotvily.
"Nejdřív úkoly, potom zábava.." usmála se na dcerky Tar.
Ti jen nesouhlasně přikývly a s obličejema protaženýma až k zemi si poslušně přinesly sešítky do kterých chvíli smolily a vybarvovaly různé obrázky.
"Mám to, jdem si hrááááát!" zakřičela jako první Rina, když za ní vyběhla i Rena.
Tar jen odevzdaně vzdychla a odebrala se do ložnice.
"Můžu?" špitl lehce zpoza dveří Henry. Tar jen přikývla.
"Přemýšlel jsem...a vážně o vás nechci přijít,.." spustil smutně.
"Dej mi čas a já to vyřeším, slibuji.."
"Kolik času? Den, týden? měsíc? Henry..promiň, ale..máme tu děti a já nemohu čekat.." nesouhlasně složila ruce na prsa.
"Já vím..pokusím se co nejdříve, není to jednoduché,.." začal se drbat vzadu ve vlasech.
"Miluji tě..miluji vás..a nehodlám o vás přijít a je to tu úžasné. V životě bych si nemohl přát to, co mám teď a jsem vážně..vážně rád, že to s vámi prožívám..jsi báječná ženská a nedal bych to bez vás.."
Tar pohlédla Henrymu do očí, kde uviděla lesknoucí se její odraz.
Vážně její muž brečí? To snad ještě nikdy neviděla. Cítila, že to myslí vážně.
"Fajn...víš proč?" zadívala se na něj.
Henry jen zavrtěl hlavou.
"Děti tě milují..a já..." hlesla.
Henry využil situace a políbil svou červenovlásku. Cítila to napětí, to teplo. Tak moc jí chyběl. Probudilo to v obou chtíč, který už dlouho necítili.
Pomaličku sjížděli jeho ruce po jejím vyrýsovaném tělu, přes boky až na zadek. Lehce štípl.
Tar neváhala a její polibek zintenzivněla, dravě ho líbala víc a víc. Vášnivě se líbali, chtěli se. Tak moc po sobě toužili, že prádlo létalo po chvíli vzduchem. Byli to zase jen oni dva na chvíli..pro tento okamžik.

Moc pěkný díl A ten dům vypadá nádherně! Doufám, že se Henry už konečně vzpamatuje. Doufám, že to na ni nehraje. Ale kolik takhle zbytečně promrhal roků.
Už se těším na pokračování

Je to buran, ale miluje jí :) Každopádně Ti děkuji :P
Takže při předělávání fb jsem rovnou najela na tenhle dílek, kterým pokračuji :)

**
"Ještě jednou ti děkuji, to hlídání je fakt důležité, máme výročí a -,.."
"V pohodě, je super být zase tady.." mávla rukou a rozhlédla se na starý dům. Cítila přímo v těle tu nostalgii. Viděla, jak si tu všichni hrávaly, běhaly okolo domu a ona jako nejmladší, ačkoliv ze trojčat, všechny dobíhala jako poslední a na všechny donášela. Zasmála se nad tou vzpomínkou.
"Rád bych ti představil naší princeznu.." poukázal na dívku, která stála poblíž a zpovzdálí je sledovala.
"Tak ty jsi ta potvůrka.." zazubila se, když se k ní sklonila. Děvčátko jen váhavě přihlíželo.
"Ahoj, jsem tetička Tar. Přijela jsem tě pohlídat, aby si máma s tátou od tebe oddychli..slyšela jsem, že jsi pěkně akční...to já ráda!" mrkla a dotkla se lehce jejího malého nosánku.
"Je to tu furt stejné.." otočila se tentokrát na svého nejstaršího bratra. Ten jen spokojeně přikývl.
"Snažím se to tu udržet...přeci jen, vzpomínky nejsou vše, musí se to dost často celé projít, zejména pod barákem.." zamyslel se ustaraně, při poslední kontrole byl základ v dost špatném stavu.
Nechtěl však sestře říct, že jejich obydlí nejspíš bude muset projít celkovou renovací. Stále to odkládá, snad jim to nespadne dřív na hlavu.
"Tak už běžte!" zamáchala rukama, aby popohnala dvojici ven.
"My to tu s Nathany zvládnem, že?"
Bylo to celkem podivuhodně lehké, mít doma 4 děti a tady jednu.
"Vůbec nechápu, na co si ti tvý rodiče stěžují...pche! Prej aktivní!" smála se, když držela hočičku ve vzduchu.
"Asi bych jim měla dát na starost tvý bratránky a sestřenky..to by viděli..aktivní" vrtěla dál hlavou.
Celý večer pak stavěly bunkr, skládaly kostky, hrály si s barbínkama, skákaly a jančily. Tar vlastnost dětinská jí napomáhá se vcítit do dětských let a vlastně...nikdy ji ani neopustila. Ačkoliv..opravdu je rozdíl hrát si a věnovat se jednomu děťátku s kterým se vcítíš do dané hry a 4, kteří přes sebe řvou. Vlastně....až teď ji pomalu docházelo, jak těžkou práci měla jejich matka a i přesto chtěla vlastně jejich nejmladší sestru-Lucitu a při představě, kdyby se dožily dvojčátka, kolik starostí by pak na matku bylo

U moře se pomalu začalo ochlazovat a Tanashi čím dál tím víc chtěla, aby ji manžel naučil čarovat. Mohla jej vidět nespočetně krát, jak si ulehčoval práci nebo se vcukuletu uklidil prach bez toho, aniž by hnul prsty. Při západu slunce jej vydržela sledovat i několik hodin jen jak máchá rukama a okolo něj se tvoří různobarevné třpytky. S obdivem k němu jednoho dne přišla.
"Víš...asi bych taky chtěla umět to co ty.." špitla, když seděli jentak na zahradě.
"Jsi si jistá? Nemůžeš to dělat jen když se ti zachce, stejně tak nemůžeš na veřejnosti odkrýt svou schopnost.." zvráštěl čelo při pomyšlení, kolik kouzelníků už takhle ztratilo svou moc, když se to dozvěděla mocná rada.
"Já vím...taky nechci, chci jen, aby jsme byli spolu už napořád tací, jací jsme..a když se nám to bude líbit, proč si to neprodloužit.." mrkla na něj. Věděl, že teď momentálně myslela kouzlo času.
Šibalsky na ni pohlédl. Radě by se nelíbilo, kdyby tam přizval někoho, kdo nemá kouzlo v krvi. Přehodil přes sebe kapucu od mikiny, přikázal prstem, aby šla za ním a než se nadáli, přemístil oba do říše kouzel.
"Tak fajn, tohle sněz.." pobídl ji a rychle s ohlížením okolo sebe podal nenápadně do ruky malou fazolku Tanashi.
Ta jen přikývla a rychle si ji vložila do úst. Chvíli se divně tvářila, ale po té uviděl v jejích očích lehký záblesk.
"Tak, jak se cítíš?" usmál se.
Tanashi nevěděla, cítila spousty energie a měla chuť ji ihned vybít.
"Jestli ihned něco neudělám, asi prasknu na přebytek energie..!" skákala na místě a nevózně pohlížela na svého muže. Ten ji pohladil a přikázal, aby se soustředila a dělala, co po ní chce.
"Musím uznat, že na to, že to nemáš ve své pokrevní linii, jsi dobrá!"
"Mám nejlepšího učitele!"
"Hoho, brzdi má paní, moc ses rozpřáhla, musíš koncentrovat svou sílu a i sílu mysli..." pobízel ji dál, když nad ním rozprostřela duhovou mlhu. Jen se zazubila. Chvíli takhle pokračovali, až usoudil, že bude lepší se vrátit domů.
Když dorazili, měla pro něj docela velké překvapení.
"Víš, když jsem se chtěla naučit to, co zvládáš ty, nebylo to jentak.." přiznala a skousla si ret.
Vyděšeně se na ní zahleděl.
"Já,...pamatuješ, jak jsem ti říkala, že nesnáším děti.."
"Už jsme ti říkal, že mi to nevadí, důležité je, že mám tebe a na tom mi záleží nejvíce.." pohladil ji po tváři.
"No, o to jde..že nejspíš, jak jsi mě znovu přivedl na tento svět, tak ten večer jsi asi tak nějak..zapustil semínko lásky.." zachichotala se.
Nastalo hrobové ticho.
"To myslíš vážně?"
Chvíli na něj koukala. Snažila se vyčíst jeho pocity z jeho očí.
"To je úžasný!" obejmul ji a v očích se mu zalesklo.
"Chtěla jsem, abychom byli kompletně...magičtí!" zajásala. Sice děti nesnášela, ale tohle ji nějakým způsobem udělalo ohromnou radost. Možná, že čím starší, tím se její hodnoty opravdu mění. A možná, že ví, že s touto osobou to půjde. A bude to...magické!
Legenda praví, že ji pomáhal už navždy a se vším! Ani na moment ji nespustil z očí

No teda, to byl kouzelný díl! Doslova nabitý magií. Překvapilo mě, že Tanashi takto její manžel mohl předat kouzelnou moc, hned jí to moc pěkně šlo! Snad nebudou mít kvůli tomu s tou kouzelnickou Radou problémy.
Doufám, že jim to spolu bude vždycky tak hezky klapat a budou šťastní.
Potěšila mě ta novinka, že budou mít rodinu (na Tanashi už je to pořádně vidět!)

Ty záběry byly nádherné! Krásně nafoceno, nemůžu se vynadívat

Těším se na další díl!