Příběh rodiny Zestů

Toto je Alisha Zest. Je vytvořena správňácky, kvůli vydání DLC Snowy Escape a s tím, že je to jen další siminka, pro mě nepodstatná, jako ostatní simíci, jen na ozkoušení k dodatku a downloadů. Samozřejmě s aspirací po rodině, ovšem s vlastnostmi, aby mi padla do městečka Komorebi z tohoto dodatku.

Koláž musí být  

Po prvotním doražení na místo, aby jsme jako správní horolezci a snowboarďácký vítězové na plné čáře, musely pořídit lyže, snowboard a horolezecké vybavení.


Jenže už v tuto chvíli si Alisha vytvořila své vlastní plány a hned v automatu hodila minci pro sněžítko. Ti panďuláčci se mi docela líbili a tak jsme ji přinutila, vhazovat tak dlouho, než mi to hodilo hlášku, že se automat zasekl.  


Po "nenápadným" drcnutí do automatu, se nám samozřejmě sněžítko vysypalo, ale stále jsme neměla všechny, každopádně fialová makovička se usmyslela a tak se vydala na první sjezd snowboardem.
Ladný vsunutí nožek do nástavců, pár krkolomných houpavých pohybů, aby se odrazila a už svištěla.


Vypadalo to, že snad i jí to půjde, pár hrbolů vychytala s přehledem, dokonce předjela i jedno nemotorné dítě. A s lišáckým úsměvem si zvýšila fyzičku a dokonce pohonila ego.


Nakonec však při dojezdu najela na dva hrbolky a s trochou nepozornosti si sedla přímo na zadek.
"Chmmmpf!" odfrkla si při bolestivém zvedání svého těla v zaseknuté mechanice snowboardu. Rozhodla se, že to ještě párkrát zkusí..


Když dojela při pátém sjezdu dolů a z toho třikrát sešupila rovnou po hlavě kopec napřed, zadívala se v dálce na něco, co její smysly zajímalo víc. Bylo to žluté...kovové?! Jasně! Byl to nějakej paňáca! Sněhovej paňáca! Na tom si musí rozhodně vytvořit fotku..teda..s ním..


Bylo na čase se tedy vydat domů, ačkoliv jsme zdaleka neměly prozkoumáno spolu úplně vše. Jenže byla rozlámaná, hladová a chtělo se jí ukrutně po těch možnostech, co dnes provedla, spát :D


Koukám, že některé fotky se podařilo nahrát v jiné kvalitě, ale už nějak nestíhám dnes přehodit, tak možná jindy, snad mě neukamenujete

Alisha vypadá jako moc zajímavá siminka a ty její sněhové eskapády jsou boží jsem zvědavá kam její cesta dál povede

Pěkné zimní dobrodružství musí to být super dodatek, to místo vypadá nádherně a stojí za průzkum.
Koláže jsou moc hezké, jenom je škoda, že nejsou pořádně vidět detaily na těch jednotlivých fotkách

Co se týká těch zmenšených obrázků, tady je návod od Fidgety - je potřeba vybrat Hotlink for Forums (příp. v české verzi Přímý odkaz na fórum)
https://thesims234.forumczech.com/t4-vkladani-obrazku-na-forum

Alisha vypadá jako správně prdlá holka  A ty tvoje komenty jsou boží, dobře jsem se bavila Už se těším na pokráčko

Hellohello, díky za tip na návod (já už na něj málem zapomněla). Tohle vypadá na Thumbnail, po rozkliknutí se sice zvětší, ale ten hotlink bude fakt lepší Snad nám to NiQush1 opraví, až bude chvilka

Alisha se mi moc líbí určitě to bude správňácká simka a parťačka na hraní

Moc se těším na její příběh a jestli potká nějakého sympatického simíka

A podobně, jako ostatní jsem se pobavila na jejími sněhovými (ne)úspěchy

Taky musím sama dodatek pořádně prozkoumat

Holky děkuji, strašně si vážím vašich komentářů, udělaly mi radost po celodenní dvoušichtě, proto teď udělám radost já vám, dalším dílkem, fotky časem nejspíš upravím, až budu mít trochu víc volna, zítra mám jedno, každopádně držím se dle návodu, ale zkusila jsem nahrát více fotek a to byl kámen úrazu..:)


"Hmmm...Hora Komorebi...vyšlápla jsem půlku..a kde nic, tu nic.." mávla rukou Akisha.
Holka jedna fialová si již delší dobu říkala, že ta hora ji sakra láká, ale když ji nemá s kým navštívit, samotnou jí to vůbec nebere, postrádá celé tohle horolezectví smysl. Nemá se s kým podělit, nemá s kým prožívat tu radost. Jak tak prozkoumávala, zjistila, že opodál se skrývá malá jeskyně a že na ní pravidelně jako ona chodí jeden zajímavější blonďák a taky sám?
Jednoho dne se vydala opět do jeskyně s tím, že blonďák sem taky vleze. A taky se tak stalo, o pár dní později na něj narazila. Nebo spíš on na ní.


"Haló? Je tu někdo?" zařval do tmy.
"Jasně...je tu někdo, ty víš, že sem chodím a já vím, že sem chodíš ty!" ukázala na něj prstem, když se vynořila zpoza tmy. Blonďatý týpek na ní zíral.
"Jasně, promiň, nebudu tě otravovat.."
"Naopak, myslím, že bych potřebovala parťáka..." zauvažovala a zasmála se.
Chodívali pak spolu a často na toto místo. Časem samozřejmě kvůli jinejm potěšením, že? Kdo by si neužil v jeskyni na opuštěném místě :



A takto se odhodlávali častokrát, až jednou při jejich výšlapu nebyly dva, ale tři :)
Jasně! Ti dva se vzali a měli spolu chlapečka, splozeného přesně na tomto místě a se zápalem stejným, jako jeho rodiče.


"Bolí mě nohy!" kňoural malý Tamio.
"Ale noták, ještě kousek a vylezeme na nejvyšší bod, určitě se ti tam bude líbit!" podporovala fialovláska malého chlapce.
"Tamhle to je, už to vidím!" křičel Johny a nadšeně hleděl do dálky.
Všichni si ulevili, neboť na vrcholku bylo opravdu nejkrásněji.


Chvilku se samozřejmě zdrželi, přičemž malý chlapec si stavěl sněhuláčka a rodiče ani nemluvim :D
Nakonci se ještě stavěli na srázu, protože Tamio si chtěl ještě vylepšit dovednost v lyžování :)


(Kdyby to bylo moc rychlé, jakože ano je, původně jsem opravdu nechtěla s rodinou hrát a žádné plány jsem neměla, ale později se dozvíte vlastně proč jsem za ně začala hrát a fotit právě u nich, tak proto je to takové "rychlé")

Téda, tak nevím, jestli Tamio nebude být brzy sourozence Jeho rodiče se s tím fakt nepářou
Každopádně rychlost mi nevadí, i můj příběh začal tak nějak podobně (první dvě generace byly letem světem), takže se těším, jak se to vyvine

Krása, ty zimní záběry máme tu vedro, tak jsem doufala, že pohled na sníh mě zchladí

Vůbec mi tady nevadí ta rychlost je to moc pěkné počtení se zajímavými fotkami a jsem ráda, že se tady dozvídáme základ tvojí příběhové rodinky, jak vůbec vznikla. A už se moc těším, jak se to vyvine a co se bude dít Už teď je pěkné, jak z jedné siminky najednou máme tři simíky. Za chvilku možná i víc
A díky i za zvětšení fotek v té první kapitole, jsem ráda, že jsem si mohla prohlídnout ty detaily na nich

To jsou teda ti nejlepší rodiče na světě jinak mi tvoje rychlost taky nevadí můj první příběh tady byl taky trošičku rychlejší než teď kdy všechno co napíšu má extra délku

Těším se na pokračování i na to jestli bude mít malý Tamio sourozence každopádně hory tvé simíky pěkně spojily

Děkuji holky, ano :D rodinka je to vskutku aktivní :)

Měly jste pravdu děvčata, malému Tamiovi se narodily sourozenci, přesněji tři :)
Takashi, Tanashi a nejmladší Tarashi. Takashi s Tanashi se měli rádi, jen nejmladší Tar dělala naschvály. Cítila se jako poslední a odstrčená.


A jelikož rostly jako z vody, bylo potřeba se nastěhovat do nového domu. Přesněji velkého domu, do kterého nikdo z nějakého důvodu nechtěl a byl k prodeji již delší dobu.


Bylo rozhodnuto po tom, co Akisha překvapila větou: "Bude nás o jednoho víc!"
Johnny jen vyvalil oči a pleskl se do čela. "Nový dům je nadosah!" zakřičela trojčata a tak se stěhovalo.


V novém obydlí však šel stranou zase pro změnu nejstarší z trojčat Takashi. Trávil čas osamocen a bál se. Jediný, kdo si všiml jeho strachu byl nejstarší Tamio, který mu slíbil, že v jedné z místností je křišťálová koule.


Tamio se začal zajímat o křišťálovou kouli a nebylo divu, že po večerech semtam mluvil v místnosti. Nikdo tomu ovšem nepřikládal velkou váhu, páč doteď duchové nešly vidět .... nebo ano?


Po večerech všichni trávili čas u krbu a přemítali o tom, co dělali a jak se dnes měli. Akisha při povídání dělávala večeři a nemohla bych opomenout, že se náramně zakulacovala.


Někdy si s Johnnym zaskotačili jako za starých časů a tvořily na zahradě velkého sněhuláka. Pro děti byla pak naprostá bžunda toho sněhuláka vždy zkopat, aby rodiče stavěli nového.



Při rodičovském stavění děti měly dostatek času, aby sami prozkoumávaly tu vzrušující kouli. Ovšem nad jejich strašidelnými historkami se nikdy nic nedělo, maximálně nejstarší Takashi měl o to větší strach a uspávání pak trvalo hodinu i s pokromením příšery pod postelí. Bez toho by neusnul.


Jednoho večera Tamio dokonce vyvolal duchy smutku, kteří mu sdělily, že se v nejbližší době stane prokletí, které zarmoutí celou rodinu. "co jsi to udělal?" ozývalo se jako ozvěna po celé místnosti.


Bohužel druhé ráno opravdu rodinou otřáslo neštěstí...Akisha bohužel potrácí...

Tak ten konec byl tedy neuvěřitelně smutný chudák Akisha... jsem zvědavá kam to duchaření dál povede už se těším na pokračování

Děkuji za komentář, taky mi to bylo strašně moc líto :(


A tak se nám nejstarší z dětí naprosto položil myslí a duší do nadpřirozena. Věnoval tomu veškerý svůj čas. Děcka se tak musela připravovat na poslední ročník školy a tak pečlivě připravovali své finální projekty.


Tamia nikdy nebavil život jako klasického pubertáka, zatímco mladí popíjí a užívají si pubertálního věku, on studoval a byl naprosto oddán spirituální magii.

Tu jednou se mu podařilo pokecat si s původní majitelkou domů,tu jednou se nadnášel a vypadalo to, že někam odletí, tam zas vyvolal kostislavu. Musím uznat, že z té měl doma každý vítr a byl požádán, aby ji navrátil zpět do své komorní říše mrtvých.




A jak čas plynul, s ním plynula i léta. Z dětí se nám vyklubali puberťáci, škola jim šla, neboť si všichni navzájem pomáhali. Vypadalo to, že se celkově vžili a žádné nepřátelské hašteření nebude. Akorát Johnny začal více natáčet videa a dostával za ně nejen přilepšení finanční, ale i dárky, což jednou vedlo k tomu, že se jim na zahradě objevila velká kraví rostlinka po tom, co ji dostatečně jako semínko ukryl a zalýval.








Jednou se ponořil Tamio hluboko do nejodvážnější seance a to "nebuď srab a podívej se k nám, neživým!" přemlouval rodiče dlouho, ti se nechtěli dělit s mrtvými o další děťátko, stačilo, že o jedno přišli a později s ním navázali i kontakt, musím uznat, že pláčíčí miminko mi v jejím stavu nepřišlo dvakrát příjemné a samotné mnou prošel mráz..že by až tak ta hra byla chvílema propracovaná? Nebo jen náhoda, že? NE, bohužel, náhoda to nebyla. Objevilo se to pak ještě párkrát, kdy se spojoval s mrtvými.
Nu každopádně, když povyrostl do mladého dospělého, řekl si, že to zkusí a jak si přál, tak se stalo, byly opět Vánoce a náš Tamio se "zhmotnil" do ducha. Všichni v tu chvíli byli rázem naštvaní a celkem jim pokazil Vánoce, ale když se schoval a objevil se jako stromeček, který se hýbe a pak z něj vyskočil, musela i matka uznat, že tohle se povedlo a oba dva se tomu zasmáli. Matce slíbil, že je to jen na určitý čas a pak se přemění zpět v živého. Prý ho v posmrtném životě zatím nechtějí. Každopádně si pohladil své sourozence tam na oné straně a slíbil jim, jelikož to byli dvojčata, že na ně všichni myslí, jednou se jistojistě shledají.


A pak se už konečně dál mohli věnovat Vánocům naplno. Dokonce přišel i děda Mráz!





Donesl spousty dárků a tak si spokojeně ten večer povídali u jídla a náramně se bavili...až na jeden jedinej dáreček, který si Akisha přála, který se zatím ne a ne zrealizovat, dostali všichni, po čem toužili.


Každopádně puberťáci s nejstarším bratrem rostli moc pěkně :) Na závěr pro tu podobiznu :)

Předchozí díl byl tak smutný a ještě když tam potom to miminko bloudí v podobě ducha, brrr...

To vyvolávání duchů vypadá drsně - hlavně ta kostislava ale všechno je to strašidelné. Jsem ráda, že mám možnost to vidět, protože za tyhle věci moc nehraju, v TS4 jsem to vůbec nikdy ani nezkoušela. Vypadá to zajímavě

A na závěr moc hezká fotka - ty děti se jim tak povedly!

Je fakt, že proto jsem si tu rodinku oblíbila, přesně tyhle dějové linie mi pomohly utvořit plán vytvořit příběh :)

Moc zajímavá rodinka!!! Ale ten potrat mě teda mrzel, to jsem nečekala To je nějaký mod? Doufám, že ano, protože to bych svým simíkům nepřála.
Jinak super náhled do kolekce Paranormálno - tu nemám a zatím neplánuji pořizovat, tak si to můžu aspoň trochu takto okouknout

Fidgety napsal:

Jinak super náhled do kolekce Paranormálno - tu nemám a zatím neplánuji pořizovat, tak si to můžu aspoň trochu takto okouknout

Přesně to jsem chtěla napsat je to opravdu moc zajímavé a ráda si prohlížím fotky, jak to vypadá a jak se s tím hraje (těch duchů bych se bála zato Tamio má pro strach uděláno).
A jsou tu moc zajímavé zápletky Snad budou teď už rodiče spokojení, když jim studna nadělila, co si přáli

Fidgety napsal:

Moc zajímavá rodinka!!! Ale ten potrat mě teda mrzel, to jsem nečekala  To je nějaký mod? Doufám, že ano, protože to bych svým simíkům nepřála.
Jinak super náhled do kolekce Paranormálno - tu nemám a zatím neplánuji pořizovat, tak si to můžu aspoň trochu takto okouknout

Ano, ano, damy. Je na to mod basemental, ktery zpusobi, ze pokud se wicked whims jako tehotenstvi spolecne skloubi s alkoholem, muze siminka potratit, stejne jako u koureni umrit na rakovinu, coz se mi zatim nepodarilo.
Kazdopadne Vam dekuji za komentiky, jsem rada, ze se paranormalno libi, krom desiveho pozemku s vyvolavanim, Kostislavou a prace jako Lapac duchu to nic noveho neprida. Kazdopadne ano, do pribehu je to super oziveni.

Hned po zapnutí hry nás nemile překvapila zdrcující zpráva, že otec naší první nevěsty se utopil v našem bazénu. Ohromné neštěstí!


Taková tragédie! Ale koho by napadlo lézt do bazénu v takové zimě, že?




A tak nám nezbývalo nic, než se rozloučit a zavolat patologa, který samozřejmě doporučil, aby se nikdo nekoupal při teplotě -12 v bazénu.




Simíci samozřejmě přitakali a šli dál po svých. Dneska totiž naše nejkrásnější a neoslavovanější velevážená slečinka měla narozeniny!
Musím uznat, že batolátko byla pěkná, ačkoliv když vyrostla...hmmm..něco mi na ní nesedělo, vypadala jako...spřízněná duše ďábla!

Snad je to jen pozemkem a až vyroste, nebude kupit plány, jak zahubit celé simstvo!
Čas plynul a zub času se na našich rodičích podepsal a kupodivu i naše teenagery doháněl čas natolik, že bylo na čase opustit hnízdo.

Jako první, který si dal předsevzetí novoroční najít si přítelkyni, opustil do svého, ačkoliv na chvilku jen jako jediný z trojčat- chlapec.

Ihned na to, si totiž našel přítelkyni a vzali se.

Jaké to štěstí, že ona měla vše, po čem toužil.

I to basketbalové hřiště, který si přál na svém pozemku, načež zjistil, že se na něj nevejde. Štěstěna přála a tak první Takashi letěl až do velkého San Myshuna, snad ho to nenáláká zpět za jeho celoživotním přáním vylézt horu Komorebi ...

Jedině, že by se odvážila i jeho nová manželka a podívali se sem aspoň na výlet...a samozřejmě i zpět za rodinou.
Našel si zde práci jako technik pro výrobu robotů.

Jediné, co mu ovšem jeho žena zapomněla říct, že tak trochu trpí výbuchy smíchu. A jeden takový nastal krátce po jejich svatbě a zabydlování.

Ovšem tento smích byl natolik tragický, že se chudinka opravdu naposledy zasmála. A smrťák nemilosrdně velké lásce utnul tipec.

Chudák nestíhal rozumově pobrat, čeho byl vlastně svědkem. Jeho žena umřela na....záchvat smíchu. Jak ironické?

A tak se bohužel musel smířit s tím, že poslední rozloučení bylo v podobě představivosti, kdy mu jeho žena dala poslední dárek na rozloučenou...bedýnku vtípků, které Takashimu zůstalo v šupleti ležet jako vzpomínka na velkou a bolestnou ztrátu jeho ženy v mladém věku. A byt, který teď obývá sám.

Začalo a skončilo to tak smutně... co teď bude Takashi dělat? Musím říct, že ten střešní byt vypadá dobře - a ten přístup hned na zahradu, to by se mi líbilo

Taky by se mi libil jinak, ano, tim, ze rodina zacala rozrustat, zacinalo to byt tezsi je vsechny ohlidat a tak zacali umirat :D

Tanashi byla další, která chtěla evidentně od rodičů dřív, než bylo potřeba. Našla si totiž Veeda, napohled oslintanýho, ač bohatýho frajírka, který bydlel na Sulani. To Tanashi stačilo k radosti. Vyhlídka slunce, moře, klidu a zase moře, bylo vše, po čem její srdce toužilo.
Ovšem Veer nebyl člověk, který by chtěl do chomoutu.


Chtěl se bavit, užívat si. Jeho volnost byla vším, co k životu potřeboval.


Když se už už konečně podařilo dostat cíl do chomoutu, zjistila, že si její drahá polovička žije docela na vysoké noze. Oprava! Na veliké veliké vysoké noze a jako bonus u moře. Takže to vlastně neměla daleko od jejího snu, žít si na moři a zvelebňovat tak ostrovní krásy.
Ani ji vlastně netrvalo dlouho se zabydlet.



Žilo se tu jedinečně a drahá polovička byla stejně většinu času v práci. Byl to herec.
A nebyl herec jen profesionálně. Což ostatně pochopila i naše dámička, která se hodně rychle vrátila na zem, když se jednoho večera vrátil a řekl, že tohle není správně na svém místě a že krb se musí hlídat, co kdyby chytl jeho krásný dům.



"Jako jak tvůj dům?" vytřeštila oči.
V tu chvíli se jí rozpadl celý její sen. Zřejmě začala chápat za koho se provdala a proč se nechystal do chomoutu. Byl to sobec první třídy. Ale ona hodlala být větší. Sebrala se a šla si užívat svobody na  "dvůr".
Za chvíli se k ní vrátil a omlouval se.
"Promiň, nejsem zvyklý...chvilinku mi to potrvá, ale věř, že jsem to tak nemyslel!" spytoval svědomí.
Tanashi přeci jen svolila a když krásně zamžoural očima a tak hezky ji prohrábnul vlasy a hodil na ní ten jedinečný pohled, neodolala.

[/url

Vzal si ji do vířivky a ukázal ji, zač jsou toho bubliny!
Ovšem v tu chvíli se rozdrnčel telefon a u dveří někdo stál a také zvonil. Tanashi šla tedy ke dveřím a její manžel vzal neoblomný telefon.
"Cože? A to chceš po mě alimenty?,"
"Ne, nemyslím si, že my dva se ještě někdy uvidíme a ty dvě děcka, ať se postará o ně někdo jinej, nemám zájem! Sbohem!" nafučeně odložil telefon a šel se podívat, kdo přišel.
No, situace nemohla být v tu chvíli horší.
Tanashi stála v chodbě a koukala vyvaleně na ženštinu, která měla pupek jako blázen.
"Ahojky, zlatíčko...nevěděla jsem, že jste se vzali, nějak jsi se jí zapomněl zmínit a mě také, že?" překvapeně na sebe trojice zírala.
[url=https://postimg.cc/v4YR6v41]


"Já, no..neměl jsem kdy.." koktal.
Pak sebral zbytek odvahy a vysvětlil jak se věci mají.
"Víš, neplánovali jsme to..a když si to chtěl nechat, myslela jsem, že spolu budeme, ale nějak nám to neklape..jen teda v jedné straně nám to klape!" vysvětlila žena.
Tanashi dál jen nevěřícně koukala.
"Tak mě napadlo ti to říct, snad se nezlobíš..on totiž Veera je takovej..a my dva se máme přeci jen rádi..a to dítě je vlastně taková náhoda, ale slyšela jsem, že ty jsi taky pěkná raubířka..tak jsem myslela, že bychom ti mohli ukázat, jak se věci mají" zasmála se a začala se svlékat.
Než se Tanashi nadála, hýřily v ložnici emoce, jaké ještě neznala.



Vlastně se nezmohla na slovo, jen si užívala čas v posteli se svým mužem a jeho...ex? Nechala se vést a život byl tak nějak..divnej :?

Takashiho je mi opravdu moc líto jsem zvědavá kam jeho život dál půjde... každopádně vývoj posledního dílu mě tedy dost překvapil tvoji simíci mají vážně zajímavé a divoké zážitky i osudy

Jako jo je pravda, ze timhle me docela odzbrojily :D jsem rada, ze jsi zvedava dekuji

Tarashi byla ze všech trojčat nejvíce obezřetná a nejvíce pintlich.
Když odcházela z domu, měla za cíl, zůstat soběstačná a spolehnout se jen sama na sebe. Odstěhovala se do dalekého písečného městečka, aby věděla, že vše, na co se může spolehnout je ona sama. Našla si baráček, ovšem když přijela, v domečku někdo byl.


"Ehm, promiňte, ale kdo jste?"
"Jak si představuješ vlézt do mého domu?"
"Jak jako vlézt do vašeho domu? Pokud vim, neznáme se! A toto není váš dům?"
"Tak to bych se na to podíval, vy budete určitě uklízečka!"
"No dovolte! Žádná uklízečka, platím si tu nájem a teď s dovolením uhněte!"


Tarashi strčila do mladého pána a vydala se na nový festival mládí v okolí. Rodiče tu měli být co nevidět, tak měla na čase.


Když dorazila, všimla si, že rodiče tu ještě nejsou, tak si udělala selfiečko se starým známým Jamajčanem.


Nevšimla si ovšem, že z povzdálí jí sleduje osoba.


"Ahoj, sestřičko, kde máš naše?" zvídavě vytáhla malou dívenku z placu. Ta se k ní rozeběhla a obejmula ji. Vypadala přesně jako všichni její sourozenci.
"Co já vím...někde tu budou!" zabubřeně odpověděla a dál si hleděla hraní s dětmi.
"Taky tě ráda vidím..." podrbala se ve vlasech a sledovala bezstarostné dítko, jak si hraje s dětmi. Přemýšlela, že by jednou taky takovou rošťandu brala. Nad tou myšlenkou se uculila.


Vydala se najít rodiče, ovšem ti ji zbystřili dřív a tak se chvíli bavili.
Ovšem daná osoba ji sledovala stále. Nemohla si nevšimnout, že tam je také, jelikož jeho zrak byl upřen pokaždé na ni, co se jen otočila.
"Tak co, jak se zabydluješ, bude ta práce těžká, je to malej dům?" ptala se matka.
"Cože? Jaká práce?" nechápala Tarashi.
"No přeci u něj, nečekala jsi, že tam budeš bydlet jentak daleko od domova...něco to stojí a ten pán byl tak hodný, že sháněl někoho, kdo se mu o dům postará, zatímco on jezdí na služebky. Je hezkej?" vyzvídala dál.

"Cože mám dělat?? Já myslela, že ten dům je můj!" nevěřícně zírala na rodiče.
"No, technicky vzato je! Ale za protislužbu, že se mu o to tam postaráš!" vysvětlil otec.
Tarashi chudák nemohla popadnout dech. Ta zloba, co v ní proudila, že ji rodiče neřekli, že bude někomu dělat opatrovníka!
"Nebudu nikomu uklízet! Nejsem služka!" sykla na rodiče.
"Ale jsi, doma jsi nám taky uklízela a starala se!" prskla na ní Lucita.


To byla poslední kapka! Otočila se směrem k chlápkovi.
"Tak aby bylo jasno, nikomu jsem nic neslíbila! Uklízet budu tak, jak se mi chce a vy..." vyhrkla ze sebe.
Chlápek se jen usmíval.
"V klídku, holka..jsi mladá, do toho se dostaneš!" poplácal ji po rameni a otočil se.
Tarashi nemohla uvěřit tomu, co se teď právě stalo...