Příběh rodiny Zestů

Další dny se naši zamilovánci podívali znovu na místo, kde je to velice bavilo a to bylo v džungli. Rozhodli se prozkoumat další část, ale opět je to nepustilo.

Což je neodradilo, jelikož nabrali do zásob mačety, rozhodli se, že prozkoumají aspoň zbytek.
"Víš, napadlo mě, že když už se známe docela dlouho a .. nemohu říci, že by mě to cestování a starání se o tebe nebavilo.." spustil při výpravě.

Tarashi jen zvídavě hleděla na červenajícího Henryho.
"Ehm..vyklop, co bys měl na srdíčku..tyhle slátaniny ti moc nejdou!" smála se Tar.
Henry se na ní zamračil.


"Prostě..chtěl jsem se zeptat, jestli by jsi nechtěla něco víc, mezi náma.." sklopil pohled na křoví.
"Ježíííš! Jsi jak malej..to je snad jasné, že s tím počítám , ne?" smála se Tar dál. Henry chvíli vyjeveně hleděl na Tar..ale hodil to za hlavu, docela se mu ulevilo, že to oba cítí stejně.


Dorazili do nějaké krásné zahrady, chvíli se jentak procházeli v ruku v ruce a plácali nad sladkými řečičkami, když se objevil nějaký pán.


"Hej! Hej hrdličky...mám pro vás něco, co se vám bude líbit..na! Dejte si oba!" ponoukal hrníček. Zle to nevonělo, ale přeci jen oba chvíli zdráhali s možností, však toho chlapa ani neznají.
Nakonec se nechali ukecat a čaj vypili.


No byl to opravdu dobrý čaj, až na to, že v něm byly drogy. A naše hrdličky ... s těma to pěkně zamávalo.



Až tak, že jejich chtíče vzplanuly kousek opodál ve křoví. Což si asi oba moc nepřáli. Ovšem drogy, jsou drogy.



Jako bonus při návratu domu Tar zjistila, že její jed v těle se zhoršil a musela chudinka vyhledat lék na internetu.

Nečekala jsem, že se tak brzo podíváme zase do džungle! A bylo to opět napínavé - taky mi vyrazil dech ten závěr dílu... co to bylo za podivného chlápka? Co to má za oči? Je to vůbec pozemšťan?
Docela se jim divím, že si to jen tak vypili prostě nějaký náhodný hrnek s čímsi od toho nejdivnějšího týpka... tak si to vypijem, to bude dobré rozhodnutí
Doufám, že se z toho dostanou, hlavně teda Tarashi...

:D dekuji, myslim si, ze to byl saman z modu basemental drugs kazdopadne se jim nic nestalo, jen byli mimo

"Tarashi má narozeniny! My máme...přání jediný." broukala si červenovláska při pohledu na dort ze zeleného čaje, nasbíraný ingredience samozřejmě z džungle.
V tom jí vyrušil zvuk telefonu.


"Co? Všichni? Fakt? BOMBA!" zařvala.
Vypadá to, že se všichni sourozenci shodli, že mají čas a přijdou se podívat. Měla ohromnou radost, po tak dlouhé době vidět je zase všechny. Naposledy se viděli po smrti matky na pohřbu, což ale nebyl zrovna slavnostní důvod a vesměs na něj přišli jen trojčata. Bez nejstaršího. Skoro vždy, protože žil daleko a měl ohromné starosti s lékařskou profesí. Nikdy nebyl doma.
"Však už to sfoukni! Vypadá nádherně a já mám hlad!" žadonil Henry.
"Ne, dokud tu nebudete všichni!" oponovala mu.
"Malinko uždíbnu!" provokoval ji dál, když mu talířek se salátem vytrhla z ruky.



Tak se Henry naštval a přivolal všechny z obýváku, aby bylo po Tarashi.
Chvíli řvali a prospěvovali oslavenkyni a nakonec Tarashi sfoukla svíčku a oslavila tak 30 narozeniny. Kdo by to byl řekl, že Dokonce se objevil na oslavě i duch jejího otce. Nemohl si ujít narozeniny svých dětí.


Všichni Tar popřáli a předali dárky, jen Henry se tak nějak culil vzadu. Tar věděla, že něco kuje, ostatně jako vždy. Za tu dobu už znala jeho postoje, jeho řeč těla, dokonce i smýšlela podobně. Ten člověk jí prostě sednul, ačkoliv zezačátku neměla ani pomyšlení a nevěřila by, že jednou s tímhle.. zapšklým chlapákem bude. Ale žrala ho. Celého.


"No tak teď, ku příležitosti, že je z tebe už velké káčátko, stále roztomilé a stále tomu nemohu uvěřit, když si vzpomenu na naše setkání-počkat..moje jsem chtěl říct..jo..tak bych ti chtěl dát svůj dárek.." smál se až zvážněl.


"Notak to vybal! Je jasné, že mi chceš něco říct a ne" Nejedu do džungle, hodně..dlouho!" dodala a při vzpomínce na svůj zdravotní stav se hrůzou oklepala. Henry popošel k Tar blíže.
Poklekl si před ni a vytáhl z kapsy krabičku. Všichni zalapali po dechu.


"Jooo ty brďo! Budu družička!" vypískla Tanashi, čímž na chvilku strhla pozornost na sebe. Začervenala se a pokynula rukama, aby nastávající ženich dokončil svou žádost. Všichni se tedy otočili zpět na mladý pár a napjatě čekali, co se bude dít.


"Vezmeš si mě?" špitl Henry a zamáčkl svou slzu v oku. Byl rozněžněn.
Naše rudá záře jen přikývla a v návalu emocí vyskočila na Henryho.


Ten ji stiskl jak nejpevněji uměl a všichni se odebrali zpět do obýváku užívat si rodinou oslavu.

No teda, moc pěkná oslava i s happyendem Hlavně ať jsou spolu šťastní. Kdo by to řekl, že to takhle dopadne, když si vzpomenem na jejich začátky
Btw. Tarashi bych s těmi brýlemi ani nepoznala, vypadá úplně jinak. Taky to asi dělá to trochu usedlejší oblečení. Dortík vypadá dobře A jestli bych si někoho nepřála na oslavě, tak duchy, brrr

Souhlasím s tebou Hello, duchy bych asi na své oslavě nerozdýchala jinak mám velkou radost ze zásnub tvůj příběh je naprosto boží plný nečekaných zvratů a hodně zajímavých postav

Těším se na další dílek

Děkuji Vám , děvčátka moje Přitom já s tím příběhem stále nejsme úplně spokojená, páč vím, že by se tam dalo víc popsat situace, víc doladit fotky a tak :) ale vážím si toho, že to čtete

Po chvíli, kdy se od sebe snoubenci odlepili se Henry stále choval odtažitě. Tar věděla, že je na něm něco divného a tak ho chytla v chodbě za ruku. "Hej, co se děje?" podezíravě se zadívala na jeho oči.


"Víš, přemýšlel jsem dlouho, jestli by nebylo lepší, vzít si tě tady a teď a samou láskou bych to nejraději udělal.." postavil se vážně mezi dveře.
Tar na něj zvídavě pohlédla. Vlastně, proč ne?
"Fajn.." usmála se.
Henry neotálel a jelikož je připraven vždy a všude za každé okolnosti, vytáhl i prstýnky svatební. Jeden dal samozřejmě své budoucí choti. Společně si jej navlékli a slíbili si, že zítra zajdou na úřady, podepsat papíry s tím, že nechtějí žádný obřad, jen prostě úředně potvrdit a oddat maximálně narychlo oddávajícím.


"Miluji Tě!" špitla a políbila ho s takovou vášní, že je těla nenechala chladnými.
"No wow, já snad omdlím!" ksichtila se nejmladší Lucita, když vylezla ze záchodu, při pohledu na novomanželé.
"Ty jsi ještě mládě! Zavři oči!" neodpustil si rejpavou poznámku Henry. Lucita se jen ironicky zasmála.
"Hodně štěstí v životě!" ozvalo se z obýváků. Veselka pak dále pokračovala v rytmu rodinném a zábavném, kecali, co kdo má nového. Byly to pro červenovlásku nejlepší narozeniny.


Po skončení oslavy se ještě nehodlala odebrat na kutě a tak šla umýt jejich mazlíčka, který už povyrostl a miloval hrabání okolo domu. Nebylo divu, že ten uzlíček byl věčně špinavý.


Po té, co vyšla z koupelny a usušila se, jelikož byla celá mokrá, snad víc, než ten pes, si ji odchytl Henry.
"Nechce se ti spát?" zazubil se. Tar jen odmítavě poklimbala hlavou.
"Zavři oči a nech se vést, má drahá!"
Henry ji dovedl ven. Když si mohla odkrýt oči,tyčila se před nimi jejich raketa.


"Je na čase, opustit tuto zem!" pokývl rukou, aby si nastoupila. Tar celá unešená bez jediného slůvka nastoupila. Tedy...trochu přitlačena, neboť Henry se své družky nemohl nabažit.


Celý večer pak strácvili na oběžné dráze jen oni dva...zaláskovaní až po uši.

No teda, takový vývoj jsem vůbec nečekala
Už vůbec bych si netipla na začátku téhle zápletky, že vůbec může dojít k téhle svatbě, pak už bylo jasné, že ti dva se mají rádi, ale zase mě překvapili tak náhlým rozhodnutím - a proč ne, že? Pod kouzlem okamžiku to takhle prostě udělat. Stejně už oslava probíhala, tak je aspoň další důvod ke slavení a ten závěr mě taky dostal - prostě víc netypický průběh svatby si už neumím představit Snad budou spolu šťastní. Už teď se těším na další kapitolu

Děkuji moc, doufám, že jste si užili Vánoce, jak se patří a já přidávám další minidílek plného zvratu :)

Pár dní po svatbě si pár užíval prvních novomanželských dní, když v tom nás navštívila nečekaná návštěva.
Bohužel, Tarashi měla tak vynikající náladu, až se chudák zakuckala. Což o to, kuckání by ještě šlo, jenže tím, jak jí zaskočilo, se chudák dávila, až z toho smrťák usoudil, že je bohužel přijata tam do onoho světa.
Henry se snažil přimlouvat smrťáka, což mě docela pobavila hláška se jménem, že se mu líbí nicméně, opravdu mě vyděsilo, že náš pár má být rozdělen smrtí, což jsem opravdu nemohla dopustit. A ačkoliv Henry opravdu prosil, neuprosil smrťáka a novomanželku si vzal.
Snažila jsem se samozřejmě naši červenovlásku obživit a naštěstí se mi podařilo!
Chvíli si tedy museli pokecat venku před lavičkou, neboť Henry byl zdrcen a chvíli mu nedocházelo chudákovi, že vedle něj Tarashi opravdu sedí.
"Lásko?" prolomila ticho.
"Hm?" seděl zkroušeně a kouřil jednu za druhou.
"Haló? Já jsem tady.." opatrně se snažila prolomit tu atmosféru.
"Ne.." dál žbrblal.
"Ale ano.." snažila se ho přesvědčit.
"Fajn, takže..když jsi to opravdu ty..jak dlouho jsme spolu manželé?" zodpověděl ji otázku, v domnění, že se mu to vše zdá.
"No..celkem čerstvě..vzal sis mě v kuchyni, při mé oslavě narozenin.." zavzpomínala.
"Co jsem ti řekl, když jsme se poprvé viděli?" dotázal se s tím, že stoprocentně nebude vědět.
Cituji: "Jak si představuješ vlézt do mého domu.." zasmála se při pomyšlení, jak jejich první společné nenávistné pohledy probodávaly jejich těla. V životě by neřekla, že by s tím morousem někdy mohla být.
U Henryho se rázem vykouzlil úsměv a začal se taky smát.
"Jsi to ty.." špitl a pohleděl na dívku.
Ta ho obejmula a společně se vydali domu.

Henry pracoval poslední dobou tvrdě a vracel se domů docela pozdě. Jednoho dne ale potřebovala Tar probrat něco důležitého.
Když si vyčistil zuby, rozhodla se zajít do koupelny.
"Mohu s tebou mluvit?" začala opatrně. Myslela si, že to je celkem jasné, nechala to položené tak viditelně.
Ale Henry je opravdu nevšímavý, pokud do něj někdo nekopne a tak se na ni jen zvědavě podíval.
"myslela jsem si, že si všimneš.." špitla a pohled jí směřoval k zemi.
Byla celkem smutná z toho, že si nevšiml.
Když se Henry svlékal a nechápal, co myslela, pro jistotu se ještě jednou otočil zpět zrcadlu, až po té ho trkla malá modrá věcička položená před ním. Zadíval se proto podrobněji, když uviděl na té malé věcičce dvě čárky. zase tak blbý není.
Otočil se zpět a beze slova na ni koukal a ona zase na něj.
Bylo roztomilé sledovat, jak ani jeden neví, co říct dál.
"Vážně?" prolomil ticho.
Tar přikývla. "Nejspíš, když jsme vyrazili na naši svatební cestu raketou.." dodala. Nevěděla však jestli má radost nebo ne. Nijak se netvářil, jen na ní dál zvědavě koukal. Tar se hnaly slzy do očí. Nemohla se dál na něj koukat, proto se na místě otočila, v tu chvíli se ale na ni zezadu Henry přilepil a pevně ji přitiskl k sobě.
"To je skvělý, budeme rodiče.." špitl ji něžně do ucha.
Červenovlásku zahřálo u srdce, že ho po tak dlouhé době cítí a že ví, že se na ni nezlobí.
Těsně se k němu navinula a přitakala. Po té mu vlepila na tvář pusu a nechala ho vykoupat. Sedla si mezitím v obývaku.
Když se Henry vysprchoval, sedl si k ní.
"Co ti je?" zvídavě na ní pohleděl.
"Já..jsem nějaká unavená a je to nové..a..po tom všem..tvá reakce..nějak jsem to čekala celé jinak.." zesmutněla.
"Blázníš? Jsem šťastný! Budeme rodiče a ano po tom všem, nemohu být šťastnější..omlouvám se za mou prvotní reakci, je toho teď hodně.." utěšil ji a přitáhl si ji k sobě.
Tar se mu složila do dlaní a užívali si jeden druhého. Ani jeden tuto chvilku neprolomil slovy, jen tam tak seděli a dlouho mlčeli.

No teda, příběh se zase posunul o dost dál každá kapitola je plná zvratů, máme tu tolik novinek - hlavně ta předchozí kapitola mě naprosto šokovala - ještěže se ti podařilo zvrátit tenhle hrozný osud. Jinak by to bylo hodně smutné A Henry, jak si ani nemohl uvědomit, že je to opravdu ona ani se ale nedivím.
A nový díl - mám radost, že je nová generace na cestě ale připadá mi, že snad mám větší radost já než Henry! Takovou chladnou reakci bych nečekala. Asi to bylo tou únavou a šokem z té změny, i když bych čekala, že taková novinka vzbudí více emocí i u vyčerpaného člověka. Určitě je toho na ně oba hodně, ale doufám, že ta jeho reakce neznamená něco špatného, snad je to opravdu jenom tak, jak říká

Dekuji 🥰 a neboj, pak jsem zjistila, ze to je prostě Henry. 🥳 Uvidis dal🥳

"Ještě stále tomu nemohu uvěřit.." špitla do ticha, když seděli společně na zahradě.
"Hmm?"
"Budeme rodiče..ty a já..nikdy bych to od nás neřekla a teď..co když.." přemýšlela nahlas.
"Pšššt! Mám nápad.." přerušil jí z jejích pesimistických myšlenek.
"Mám to skvěle naplánované, nemusíš se bát, kotě.." políbil ji nežně na čelo.
"Jo?"
Henry jen přikývl. "Prostě si zajedeme na dovolenou jako to máme spolu vyzkoušené už v té džungli.." zazubil se.
"Cože? Ale do džungle nemohu..malárie a bůhví, jaký svrab by mě tam.." snažila se namítnout zděšeně při představě, že by se jí kdykoliv mohlo něco stát, nehledě na jejich minulou eskapádu, kdy málem zemřela na jed, který měla v sobě ... ačkoliv už jednou vlastně umřela.
"Ale notak! Já nemyslím tam, myslím někam, kde jsme ještě nebyli, pobal se a vyrazíme, ju?" přislíbil dívce a jemně ji hladil po bříšku.
Ta jen přikývla.
"A už přestaň myslet tak depresivně!" nakázal a chytil ji za nos. Oba se začali smát a pak usoudili, že je přeci jen chladněji a měli by si zalézt pod přístřešek a balit.
*** Druhý den ráno pak vyrazili na ostrov Sulani..
Chvílema se jentak poflakovali a nakonec si řekli, že by nejspíše bylo hezké navštívit i sestru, která je nedaleko odsud. Ale vše až po tom, co nasbírají trochu bronzu. Na ostrově bylo plno lidí a tak si naše dvě hrdličky moc skromně a ani soukromě neužívali, navíc Tarashi tak hezky zářila, že si ji všichni fotili a jí se to docela líbilo. nesnášela pohled na sebe v zrcadle, jelikož bříško rostlo neúprosně rychle a ona už si připadala každým dnem větší a větší.
Ale ti lidé tady byli úplně jiní. Stále někdo něco nosil dobrého, stále se všichni bavili, dlouho do noci u moře a nejlepší byl pohled na měsíc a pak zase na východ slunce. Všichni se sem jezdili dívat jen, aby tu nádheru viděli. Henry měl vynikající plán, kterým potěšil nejen svou choť, ale i jeho myšlenky, které také rostly. Ty ale nedával tak najevo, neboť nechtěl svou manželku stresovat ještě více, než byla. Byla to takový malá, hezká, emocionální bomba a on si to moc dobře uvědomoval. Jeho úkol ale byl, udělat ji šťastnou.

Moc krásný díl! Oba tenhle oddych nutně potřebovali po všech těch hororových zážitcích. A Sulani je úplně jako ráj... je to tam nádherné - to nebe s hvězdami a dokonce je to tam krásné, i když prší Snad to Tarashi pomůže a bude se cítit zase líp.

Děkuji moc za zprávu, jsem ráda, že se mnou souhlasíš, že Sulani je naprostý ráj, ačkoliv prší.
To víš, ty hormoooony :)
**
EDIT:
Když se už už konečně Tanashi podařilo dostat cíl do chomoutu, zjistila, že si její drahá polovička žije docela na vysoké noze. Oprava! Na veliké veliké vysoké noze a jako bonus u moře. Takže to vlastně neměla daleko od jejího snu, žít si na moři a zvelebňovat tak ostrovní krásy.
Ani ji vlastně netrvalo dlouho se zabydlet. Žilo se tu jedinečně a drahá polovička byla stejně většinu času v práci. Byl to herec.
A nebyl herec jen profesionálně. Což ostatně pochopila i naše dámička, která se hodně rychle vrátila na zem, když se jednoho večera vrátil a řekl, že tohle není správně na svém místě a že krb se musí hlídat, co kdyby chytl jeho krásný dům.
"Jako jak tvůj dům?" vytřeštila oči.
V tu chvíli se jí rozpadl celý její sen. Zřejmě začala chápat za koho se provdala a proč se nechystal do chomoutu. Byl to sobec první třídy. Ale ona hodlala být větší. Sebrala se a šla si užívat svobody na "dvůr".
Za chvíli se k ní vrátil a omlouval se.
"Promiň, nejsem zvyklý...chvilinku mi to potrvá, ale věř, že jsem to tak nemyslel!" spytoval svědomí.
Tanashi přeci jen svolila a když krásně zamžoural očima a tak hezky ji prohrábnul vlasy a hodil na ní ten jedinečný pohled, neodolala.
Vzal si ji do vířivky a ukázal ji, zač jsou toho bubliny!
Ovšem v tu chvíli se rozdrnčel telefon a u dveří někdo stál a také zvonil. Tanashi šla tedy ke dveřím a její manžel vzal neoblomný telefon.
"Cože? A to chceš po mě alimenty?,"
"Ne, nemyslím si, že my dva se ještě někdy uvidíme a ty dvě děcka, ať se postará o ně někdo jinej, nemám zájem! Sbohem!" nafučeně odložil telefon a šel se podívat, kdo přišel.
No, situace nemohla být v tu chvíli horší.
Tanashi stála v chodbě a koukala vyvaleně na ženštinu, která měla pupek jako blázen.
"Ahojky, zlatíčko...nevěděla jsem, že jste se vzali, nějak jsi se jí zapomněl zmínit a mě také, že?" překvapeně na sebe trojice zírala.
"Já, no..neměl jsem kdy.." koktal.
Pak sebral zbytek odvahy a vysvětlil jak se věci mají.
"Víš, neplánovali jsme to..a když si to chtěl nechat, myslela jsem, že spolu budeme, ale nějak nám to neklape..jen teda v jedné straně nám to klape!" vysvětlila žena.
Tanashi dál jen nevěřícně koukala.
"Tak mě napadlo ti to říct, snad se nezlobíš..on totiž Veera je takovej..a my dva se máme přeci jen rádi..a to dítě je vlastně taková náhoda, ale slyšela jsem, že ty jsi taky pěkná raubířka..tak jsem myslela, že bychom ti mohli ukázat, jak se věci mají" zasmála se a začala se svlékat.
Než se Tanashi nadála, hýřily v ložnici emoce, jaké ještě neznala.
Vlastně se nezmohla na slovo, jen si užívala čas v posteli se svým mužem a jeho...ex?


Zatímco si náš pár užíval na dovolené, o kousek dál se schylovalo k velké hádce. Tanashi už trpěla dost dlouho a jeho úlety i s její maličkostí už překypovala nad její chtíč.
Když zase jednou uviděla blondýnku s kterou měla tu čest a  která mu porodila jeho třetího potomka a navštěvovala je skoro každý den, už je nemohla dál sledovat. Sice si chtěla užívat, nechtěla děti, stačilo, když ho navštěvovali jeho děti, ale tohle taky nechtěla. Bohatství, je jedna věc, mít vztah s ženami je další věc, ale mít vztah, který už dost obchází jí, už opravdu přehání.
Jednoho dne kalich přetekl a dospěla názoru, že je lepší sbalit věci a prostě odejít.
Co víc, nejdřív všechny zfackovat, to musí být. Jedna pro blondýnku, druhá pro něj a třetí podpásovka, hodit manželský prstýnek, který zaručoval ve zlém i dobrém bývalému manželi do obličeje.
"Co sis jako myslela?" vyjekl na ni manžel.
"Co je moc je příliš, jsi tak tupej, jak oko dohlédne, nic tě nezajímá, jen ty, tvé peníze a ona!" ukázala prstem na blondýnku. Ta zalapala po dechu.
"Já? Myslela jsem, že s tím souhlasíš..nebránila ses nám!" usmála se na ní a pohodila očkem.
To chudáka Tan rozčílilo ještě víc. Plivla na blondýnku, ta se rozplakala a při vraždícím pohledu na manžela řekla s hrdostí.."Je po všem.." sundala ten proklatý prstýnek, mrskla ho po něm a s hrdostí odcházela. Ještě se stihla otočit a říci:
"Beru si polovinu toho, co mi patří!" mrkla a byla v mžiku pryč.
Pár tam zůstal stát jak opařený a jen hleděli na dámu, která z boje odchází jako hrdina.

To bylo moudré rozhodnutí! Konečně odešla z takového nedůstojného vztahu pro ni... tohle žití pro Tanashi nebylo dobré. Udělala dobře, že si to uvědomila, sebrala se a odešla z toho doupěte. Snad se jí teď bude dařit líp, moc jí to přeju a těším se na další vývoj

Prusvih damy, vypadl mi jeden dil, kde se podrobne podivame, co Tanashi muz vlastne delal...myslite ze hp mam pridat ted?

Jasně ať je to komplet. Určitě jí provedl něco hrozného, i když takové žití úplně stačí samo o sobě (aspoň pro lidi, kteří na tohle nejsou dělaní, ). Možná bude dobré editovat nějaký ten příspěvek výš a dát to na správné místo před ten poslední díl, ať to na sebe líp navazuje (aspoň pro ty, co to ještě nečetli)?

Super, jasne, mela jsem v planu na to upozornit, pouziju zitra EDIT, tak mas zitra co cist a ze to teda je k poctenicku akorat tedy 18+ .. neni nic videt ale i tak :P
EDIT: přidáno :)

Tenhle díl už tu někde předtím byl možná na nějaké předchozí stránce. Tak je dobře, že nakonec nic nechybělo.
Tanashi udělala jedině dobře, že se sebrala a odešla. možná to akorát měla udělat hned na začátku.

Faaakt uz jsem tak uzblbla ja ho nevidela sakris

Dny plynuly rychleji, než obvykle, když věděli, že se čas porodu blíží. Trávili spolu veškerý společný, volný čas, který šel, naposled, než je oba rozdělí jejich společný potomek. Ovšem, jednoho dne, volal šéf Henrymu, aby pro něj vyrobil něco, co ještě nikdo nevyrobil, jinak ho vyrazí. A tak si Henry vytáhl náčrtek, který měl připravený pro plán nouze a šel ho vytvořit k raketě. Jmenovalo se to součástka "červí díra", když to sestavil, bylo na čase, ji otestovat.
K neuvěření, že to vyšlo hned na poprvé a Henry letěl až proletěl červí dírou a ocitl se na fialkové planetě.
Byla úžasná! A Henry byl nadšený. To bylo přesně pro něj, opuštěná země, plná fialových krás, kam oko dohlédlo.
Bylo to uklidňující, až dokud nenarazil na slečnu.
Slečna ho dlouho prohlížela beze slova na sebe koukali a když se pohl, pohla se i ona. Nevěděl, zda má utéct nebo stát, či se snaží od něj pochytit nějaké znalosti a nervozita stoupala.
Až do okamžiku, kdy mu zazvonil telefon, což by si všiml, kdyby měl wifi, nakonec měl signál, kupodivu, kde mu přišlo RODIM na displayi, smskou od své drahé.
"Je to tu! Je to tu!" zavřískal a utíkal rychle k bráně, nasedl do rakety, ovšem, když přiletěl domů, všiml si fialkujícího světýlka, který se tyčilo pod palubkou.
"Ty?" překvapivě hleděl na dámu.
Chvíli vydávala bublající zvuky, nakonec ale Henry usoudil, že bude lepší jít do porodnice, než ji teď schovávat.
Když se dostal k porodnici, Tar už byla skoro u vchodu.
"Tak děleeej!" funěla u dveří.
Henry se naposledy zastavil, vydechl a začal se uklidňovat, na tuto chvíli čekal celý svůj život. Bude ale dobrým otcem?

Tak to je další hodně (mnou) nečekaný vývoj!   Super!  
Henryho šéf zní dost přísně. Naštěstí se Henrymu podařilo ten úkol splnit. A ta planeta je nádherná. Vypadá to tam tak kouzelně a úchvatně. Jenom mě znervózňuje ta bytost...
Jsem moc zvědavá na jejich děťátko, ale obávám se, že poslední věta (Henryho obava) je na místě... nějak cítím, že na tuhle roli on není dělaný a třeba s tím bude mít něco společného i nově příchozí? Ale přeju si, aby to bylo přesně naopak než to, čeho se obávám.

Presne tak, Henryho sef byl dost prisny, ale Henryho to hecovalo a mas castecne pravdu ve vsem