Tak tu máme druhý díl... dneska krapet dramatický
Prosím, neděste se hambatosti některých obyvatelů bunkru. Již po několika týdnech všichni ztratili stud
1. GENERACE - DÍL DRUHÝ... o několik měsíců později...
Christine myslela na svého sboubence, ztraceného či mrtvého, stále méně a méně. Milovala ho, to ano, ale pokud chtěla přežít, musela na minulost zapomenout.
Z toku myšlenek nad obědem ji vyrušil podivný zvuk vycházející z obýváku. Christine odložila talířek a šla se podívat, co se to tam probůh děje. Znělo to jako kdyby někdo boural zeď.
"Bože! To je snad nejhorší chrápání, co jsem kdy slyšela!" vykřikla Christine a neuvědomila si, že až příliš nahlas.
Bear se s trhnutím probudil: "Co... co se děje?"
"Oh, promiň, nechtěla jsem tě probudit," omlouvala se Christine, "ale chrápeš fakt strašně."
Bear se nervózně zasmál "Tak už víš, proč spím v pokoji sám."
Christine se usmála.
Bear se na sedačce posadil, aby si Christine mohla sednout vedle něj.
"Je mi to fakt trapné, Chris, můžeš mi to odpustit?"
Christine mávla rukou. "Mia taky občas chrápe," zahihňala se, a hned se rozhlédla, aby se ujistila, že ji Mia náhodou nezaslechla.
Christine a Bear si povídali skoro do rána. Christine překvapilo, jak moc je Bear laskavý. Když ještě žili na povrchu, učil v mateřské školce a děti přímo miloval. Každý den jim vymýšlel nové hry a nová překvapení. Dokonce jednou nechal svou třídu pokreslit zdi ve školce. Ředitelce se to zprvu nelíbilo, ale když viděla, jak šťastné dětičky byly, nechala Beara, ať pokračuje, jak se mu zdá za vhodné.
Christine zase Bearovi vykládala o svém dětství na venkově. O dědečkovi a babičce, kteří ji vychovávali, o své kočce Micině, kterou dostala od tety, když jí bylo pět let, a nakonec i o svém snoubenci.
Christine a Erik měli vztah z rozumu. Erik byl veterinář, Micina byla nemocná a potřebovala ošetřit. V té době už prarodiče na Christine tlačili, že je načase, aby se usadila a založila rodinu. Erik byl dobrý parťák, Christine ho měla ráda, a zamilovali si ho i všichni její přátelé a rodina. Chodili spolu dva roky, když ji požádal o ruku a Christine přijala. Teprve v bunkru uvažovala, zda přijala kvůli sobě nebo kvůli prarodičům, kteři zemřeli krátce po sobě půl roku před válkou.
"Jsem rád, že ses konečně trochu otevřela, Chris," řekl náhle Bear vážně.
"Moc mi to naše povídání pomohlo," přikývla Christine. "Děkuju."
"Objetí?" "Jasně!"
"Dobré ráno!" pozdravil Bear na druhý den, když Christine vešela do obývacího pokoje.
"Co to je?" smála se Chris.
"No, růže přece!" odpověděl Bear vesele. "Je umělá, našel jsem ji ve skladu, když jsem hledal lepší bačkory."
Chris růži přijala. "To teda, a čím jsem si ji zasloužila?"
Bear zvážněl. "Včera jsi toho o sobě hodně řekla a bál jsem se, aby sis nemyslela, že jsem z tebe chtěl jenom vytáhnout informace. Slibuji, že nikomu nepovím, cos mi řekla. Jsem rád, že jsme přátelé."
Christine se rozněžněla. "To je tak pozorné, děkuji, Beare."
Jeff byl zrovna v kuchyni, když zaslechl hlasy. Vyšel z kuchyně a viděl Beara s Christine.
Zasmál se, protože si myslel, jak není Bear vtipný.
Ale potom mu úsměv povadl.
Proč je najednou tak smutný? Chvíli pozoroval Beara a Chris, jak se smějí a flirtují.
A potom utekl rychle do svého pokoje, aby ho neviděli, kterak se mu derou slzy do očí...
"Kde je Jeff?" zajímala se Mia, když vešla do obývacího pokoje. "Potřebuju spravit ten šuplík u stolku."
Bear se rozhlédl a nahlédl do kuchyně.
"Naposledy jsem ho viděl v kuchyni, ale myslím, že tady kolem proběhl. Zkus se mrknout k němu do ložnice."
Mia poslechla.
"Jeffe? Jsi tu? Potřebuju spravit ten..." Jeff seděl na posteli, s prázdným výrazem, ale bylo vidět, že plakal. "Jsi v pohodě?" zeptala se Mia.
Jeff se rychle otočil na druhou stranu a utřel si zaschnuté slzy z tváří. "Jo... ehm... nedáš si něco k jídlu?"
Mia přikývla.
"Jídlo je fantastický, ale co to s tebou vlastně bylo? To jen tak nezahraješ do outu, viděla jsem tě jak bulíš."
Jeffovi bylo v tu chvíli tak mizerně, že mu bylo jedno, jak se k němu Mia chová. Hlavně, že tam byla ona a nemusel se dívat na ty dva... flirtující... setřásl myšlenku.
"Prostě se mi stýská po povrchu," odpověděl diplomaticky. "Tobě snad ne?"
Mia pokrčila rameny. "Vlastně ani ne... byla jsem... brala jsem všechno strašně vážně, víš? Bože... jak já tě pronásledovala kvůli tomu pozemku. Tolik nervů, tolik vrásek mi to jistě přidá, když tady nemáme pořádné krémy. Mažu se vazelínou! No, to je peklo, ale co, může to být všem jedno. Aspoň furt nemusím poslouchat svýho šéfa. Takovej idiot, tos neviděl..."
Mia mluvila a mluvila a Jeff byl rád, že mluví o sobě a neptá se ho na nic dalšího.
Když dojedli, dostal Jeff chuť na víno. Možná, že aspoň tohle mu trošku uleví. Ano, potřebuje se odreagovat.
"Víno? Skvělý nápad! Taky mi nalij!"
"...A potom jsem mu řekla... ať se jde vycpat!!!" smála se Mia a občas u toho zachrochtala.
Jeff se smál s ní. "Ať se jde vycpat! To je skvělý! Doufám, že tě ten úchylák pak nechal na pokoji."
"Nenechal, ale soudní nařízení mu to zakázalo!"
Přiťukli si a Mia vypila celou sklenici jedním hltem.
"Ty teda valíš!!!" chechtal se Jeff. Mia ukázala na dvě prázné lahve na baru. "Kámo, jedeme v tom stejně."
Plácli si.
"Hele, neříkalas, že máš tu rozbitou poličku nebo co?" žvanil Jeff.
"Jakou poličku, ty trdlo! Mám *škyt* šuplík! Rozbitej!"
Jeff vrávoravě vstal ze stoličky. "Tak to jdeme opravit," rozhodl se a oba se smíchem šli dolů do ložnice.
"Tak kde je ten šuplík *škyt*, co potřebuje promazat?" mrkl Jeff na Miu, když došli do ložnice.
Mia se smála až se za břicho popadala. "Ty blázne! Už to nepij, vždyť jsme v tvojí ložnici!"
Oba se rozřechtali.
"No jo, tak na to si sednem!"
Sedli si vedle sebe a Jeff málem přepadl na Miu. "Tyjo, teď se mi úplně zamotal celý svět, hahaha."
Mia ho přidržovala. "Jsi úplně na šrot!" smála se a u toho znovu škytla.
"Fuj, smrdí z tebe chlast," smál se Jeff a ještě si znovu přičichl.
"Ti dám chlast, z tebe jde chlast!" urazila se Mia naoko.
"Ze mě?" Jeff dýchl Mie přímo do tváře.
"Prase!" dýchla Mia do tváře Jeffovi.
Jeff dýchnutí opakoval. Mia mu to vrátila. A pokaždé k sobě byli blíž a blíž...
"HOŘÍÍÍÍ! HOŘÍÍÍ!!!!"
Jeff se s trhnutím probudil. Rozhlédl se kolem sebe a uviděl vedle ležet nahou Miu. Podíval se na sebe pod peřinou. "Sakra."
"HOOŘÍÍÍÍÍÍÍ!" slyšel znovu někoho volat.
Vstal a natáhl a okamžitě ucítil palčivou bolest v hlavě. Natáhl si kraťasy a běžel nahoru.
U dveří do kuchyně potkal Christine. Křičela a byla celá rozrušená. "Bear hoří!" vykřikla na Jeffa zděšeně.
Jeff vběhl do koupelny. Bearovo oblečení bylo celé v plamenech. Christine panikařila a plakala. Vyhazovala z kyblíku nepořádek, aby mohla nabrat vodu.
"Prosím! Jeffe! Prosím, nenech ho zemřít! Prosím!!!" žadonila Christine. "Nemůžu ztratit... dalšího! Prosím!"
Jeffovi trhalo srdce vidět někoho, koho miluje v bolestech.
Naštěstí se samotnému Bearovi podařilo dostat se k dlouho neudržovanému hasicímu přístroji, který byl doslova přivrtán ke zdi.
"To bylo o fous," řekl Bear a snažil se, aby to znělo povzbudivě.
Jeff s Christine se s úlevou zasmáli.
Ehm... naprosto nezajímavá fotografie ze sprchy, kde se ze sebe Bear snažil dostat popel...
Když se Bear osprchoval a převlékl, čekala na něj Christine v obýváku.
Jakmile ho uviděla, vrhla se mu do náruče. "Tohle už mi nedělej! Měla jsem TAKOVÝ strach!"
Bear ji k sobě přitiskl. Náhle mu nádherně zavoněla.
"Slibuji, že už se nikdy nenechám zapálit," řekl Bear a přitiskl ji k sobě ještě pevněji. A i když to znělo žertovně, věděla, že to myslí vážně.