Kolikokoli a její bunkr

Děkuji, musím už zase něco napsat, teď jsem neměla vůbec čas, a když jo, tak jsem stavěla nebo hrála za svou legacy rodinku

Uf, tak jsem se dostala konečně k hraní apokalyptické rodinky .

Shrnutí minulých dílů: Christine chybí hvězdy a nebe. Erik a Molly objevili portál na novou planetu.

GENERACE 2. - DÍL DEVÁTÝ

"Moll, tohle bylo fantastické! Musíme o tom říct mámě a ostatním!"
Molly zauvažovala. "Co když to byla náhoda? Uznávám, že tam byl okrásně... nebe... tisíckrát krásnější než jsem si představovala, ale..."
"Musíme jim to říct. Jestli půjdou, to už bude na nich. Souhlasíš?" naléhal Erik. Znal svou matku přeci jenom lépe než Molly a věděl, jak se ve stísněném bunkru trápí.
"Dobře," souhlasila nakonec Molly.



Erik byl značně nervózní. Svolal celou rodinu do obýváku a přemýtal si v hlavě všemožné scénáře, jak tohle může dopadnout. Malia mu poradila skvělý trik - představit si nejhorší možný výsledek (prohlásí ho za blázna a zamknou ho v pokoji, dokud nezmoudří), nejlepší možný výsledek (radiace najednou zmizí a budou moci odejít z bunkru) a pravděpodobný výsledek (alespoň polovinu zůčastněných to nadchne a budou ho následovat).
Zhluboka se nadechl.
"Asi se divíte, proč jsem vás tady všechny pozval," začal. Ostatní přikývli.
"Povídej, pročpak jsi nás vytáhl z postele, synku."
"Není tvůj syn," osočil nepříliš hrubě Miu Bear. Nějak se poslední dobou nemuseli. Ani nevěděl proč vlastně. Možná jí snědl nějakou bobuli z rostliny co pěstovala? Kdo ví.
Mia pokrčila nos.
"Bude to rychlovka, mami," zkusila uklidnit situaci Molly.



"Něco jsme našli," pokračoval Erik a pokoušel se předešlou nepříjemnou situaci ignorovat.
"Hodně jsem pomohla!" povyskočila Malia, která si uvědomila, o co jde. Držela to v tajnosti celý den!
"To je pravda," usmál se na ni bráška.
Christine se poškrábala na čele. "Co jste zase vy uličníci provedli?"
"Tentokrát nic!" zatleskala Malia.
"Našli jsme jakýsi portál."
Mia pokrčila rameny. "Myslíš tu divnou bednu v pracovně? Myslela jsem, že je to taková divná skříň. Ani nefunguje."
"Není to skříň," odpověděl Erik. "Podařilo se nám ho aktivovat. Je to portál na jinou planetu."
Všichni oněměli.
"Nedělá si z vás legraci," vstoupila do ticha Molly. Byla jsem tam taky. Je to nádherná planeta. Je tam vzduch a... obloha.
Christine povadla.
"Nedělejte si z mojí ženy dobrý den, víte, jak je citlivá!" rozlobil se Bear.
"Není to vtip, tati!" bránila je Malia.
"Je to pravda, mami. Přísahám," řekl Erik tak přesvědčivě a citlivě, že tomu snad na okamžik ostatní uvěřili.
"Můžeme se tam jít podívat. Klidně hned," usmívala se Molly.
Christine zavrtěla hlavou. "Víte, že máme zítra ráno tu hromadnou narozeninovou oslavu, nevím..."
"Ber to jako dárek k narozeninám, mami," usmíval se Erik a vzal Christine za ruku, aby jí pomohl překonat obavy.
"Půjdeme všichni!" radovala se Malia a rozběhla se. Ostatní ji beze slova následovali.



"Jen si běžte, stejně mám důležitější věci na práci," volala za skupinkou nepozvaná Calico.



Erik naťukal sekvenci, kterou si už zapamatoval. Zmáčknul tlačítko. V tento moment možná ještě ostatní nevěřili, ale poté, co se v portálu objevil podivný zelenavý vír, uvěřili.
Postupně do něj vstoupili všichni.
Christine šla s Bearem poslední. Jakmile se objevila v onom novém světě, rozplakala se. Nebyla to obloha, kterou hnala. Cizí hvězdy, cizí měsíce, neznámá oblaka. Ale ten pocit z pohledu do nekonečna vesmíru byl stejný jako tehdy před dvaceti lety, kdy viděla nebe naposledy.



Teprve poté se rohlédla kolem sebe. "Je to tu nádherné, Eriku," vydechla úžasem. "Děkuji. Tohle je ten nejlepší dárek, jaký jsem si mohla přát."
"Můžeš sem kdykoli přijít a koukat na hvězdy. Je to neobydlená planeta, ale je tu vzduch a jestli mám věřit infu na portálu, tak by tu ani neměla být žádná škodlivá radiace nebo něco podobného."
Christine objala svého syna s očima stále toužícíma po obloze.



Malia byla také nadšená. Nikdy hvězdy neviděla, jen o nich četla. Rozhodla se čas strávit vstřebáváním každičkého koutku toho širého vesmíru, kam dohlédla. Kdo ví, kdy ji sem znovu pustí.



"Co ti zase vadí?" rozčiloval se Bear.
"Obdivovala jsem tady tu podivnou květinu a normálně jsi mi vlezl do cesty a celé obdivování mi zkazil!" nadávala Mia.
"Jenom jsem procházel," bránil se Bear. "Nemusíš kvůli tomu syčet a klít tak tiše, abych tě sotva slyšel."
"No, aspoň víš, že máš dobrý sluch!" nasupila se Mia.
Bear protočil oči. "Vrať se k tomu svému obdivování, stejně je to to jediné, co ti tak nějak jde."
Chvilku zapřemýšlel, jestli nepřestřelil, ale Mia zkoušela posledních několik týdnů, co jeho nervy vydrží.



Odešel a nechal Miu samotnou. Ani neviděl její zasmušilý výraz, který rychle vystřídal úsměv.
"Kousek si vezmu, třeba se mi podaří zasadit. Jak je ta květina krásná a jak voní!"



Když se skupinka vrátila z nově objevené planety, šli všichni mlčky spát. Však také toho měli hodně co vstřebat.
Hned ráno si Christine vyhledala Erika.
"Jdeme slavit?" zeptal se Erik.
Christine přitakala. "Ale prvně bych ti chtěla poděkovat, Eriku. Včerejšek byl... možná nejlepším dnem mého života. Děkuju. Děkuju!" už měla zase na krajíčku, ale Erik se usmál tak zeširoka, že se musela usmát taky.
"Tak jdeme. Je to pořádná oslava, však už slavíme všichni tři narozeniny najednou!"



Jako první slavil Bear.
"Přál bych si, abych zestárnul společně s mou milovanou láskou a měl dobré děti!"
Sfouknul svíčky...

kód:

A padla 5, takže se nic neděje.

"Uf, to mi divně ruplo v zádech!"



Další slavila Mia.
"Přeju si, abych byla stále tak krásná jako teď a možná ještě krásnější!"
A také sfoukla svíčky na svém dortu...

kód:

Padla 3, takže mutujeme...

"Proboha!!! Co se to stalo!! Mia křičela, když ji začala svědit pokožka po celém těle. Odběhla kvapem do koupelny. Vlezla si do vany a svědivou kůži drhla a drha, až jí začala po kousku odpadávat. Cítila tlak na hlavě. Prohrábla si vlasy a hrst jí zůstala v dlani. Rozplakala se. Když vše ustalo, zůstala jí šupinatá kůže a pár chomáčů vlasů. Navíc se jí podivně znetvořil obličej.
"To bych radši byla mrtvá!" plakala u zrcadla.



Christine ani ostatní netušili, co se s Miou děje. Mysleli si, že se jí udělalo špatně a odběhla si na toaletu.
"Mám pokračovat?" zeptala se nesměle.
"Raději ano," pobídl ji Bear. "Jinak steče poleva. Ona by na tebe nečekala."
Christine si tím nebyla jistá, ale řekla si, že to snad Mii vadit nebude.
Nadechla se.
"Počkej," zarazil ji Erik. "Prvně si něco přej!"
Christine se zamyslela. "Nic nepotřebuji," uznala nakonec. "Jsem šťastnější než jsem kdy byla. Mám úžasného manžela. Skvělé děti a teď... můžu vidět hvězdy kdykoli se mi zachce. Jsem šťastná. Nic si přát nemusím, protože se mi už vše splnilo."
Sfoukla svíčky.



"Tak si pojdte ukrojit," pobídla ostatní. "Já se jdu podívat na tu Miu."
Nechala rodinu v kuchyni a vydala se obývákem ke koupelně. Najednou jí něco píchlo v boku.

kód:

Je to tak... hodila jsem 2 :'(

"Beare!" vykřikla ještě, než se zhroutila k zemi.
Bear odhodil talířek s dortem a okamžitě se přiřítil ke své milé.
"Není mi moc dobře," zašeptala z posledních sil Christine.
A potom už ostatní jenom sledovali, jak leží na zemi a její duše ji opouští.



O čtvrt roku později...

Bylo to těžké. Pro všechny. Erik a Malia ztratili matku. Vlastně to pro všechny byla první zkušenost se smrtí, protože když zemřel Jeff, byly děti ještě malé, aby si to pamatovali.
"Musím se k něčemu přiznat," řekl zlomeně Erik. Seděli na posteli, každý na jedné straně, protože neměl dost odvahy dívat se jí do tváře.
"Povídej," odpověděla Molly.
"Jsem rád, že máma umřela, kdy umřela," řekl a na chvíli se odmlčel. "Protože stihla vidět nebe."
Molly se usmála. "Věřím, že si myslela to samé, když se jí přitížilo."
"Molly, myslíš... myslíš, že jsme jí to udělali my? Něco na té planetě?"
Molly zavrtěla hlavou. "Ne. Eriku, víš, že to bylo rozbitým přívodem vzduchu u vchodu. Tvoje máma se nadýchala nejvíce, protože tam malovala u stojanu a moje máma..." pozvzdechla si, "moje máma si tam chodívala lehat k bazénu."
Erikovi se objevily na tváři slzy. "Vím, že máš pravdu, ale stejně si to vyčítám."
"Ty za to nemůžeš, lásko."
Erik se zarazil. To bylo poprvé, co mu tak řekla.



Ve vztahu Beara a Mii se nic nezlepšilo.
"Chtěla jsem tu kytku zasadit a ty ji klidně hodíš do vody z vodovodu?! I když víš, že na té planetě bylo sucho a asi ráda vodu nemá?"
"Je to kytka, nevšiml jsem si, že je nějak speciální. Když jsi ji chtěla nedotčenou, nemělas ji nechávat na stole!"
"Odložila jsem si, abych se... abych si odskočila!"
Bear protočil oči. "Bože! Nechápu, že jsi pořád tak zakoukaná do sebe!"
Tohle Miu ranilo.
Od té doby, co vypadala... takto... přestala se o sebe starat. Oblékala se do věcí, které zakrývaly největší část jejího nového šupinatého těla. Svědění nikdy zcela nezmizelo. Každou chvíli se musela schovat a drbat se téměř do krve, jinak svědění neustalo.
"Jo jsem!" opáčila Bearovi, ale řekla to tak chabě a nejistě, že si Bear na chvilku nebyl jistý, jestli nepřestřelil. Raději ji nechal samotnou.



Večer si Bear Miu odchytil. "Chtěl jsem se omluvit," začal. "Asi jsem to přestřelil, co jsem řekl. Vím, proč chodíš do koupelny tak často."
Mia přešla z naštvaného výrazu v úžas a následně strach.
"Jak to..."
"Viděl jsem tvé rány na rukou. Je mi to líto," snažil se usmířit. "Bolí to hodně?" zeptal se.
"Je to lepší," odpověděla Mia nejistě. "Už to nebolí, jenom svědí... a vypadá příšerně."
"Nechtěl jsem se tě dotknout, když jsem řekl, že jsi zahleděná do sebe. Nevypadáš příšerně."
"Ten je dobrej," zasmála se Mia falešně.
"Byla jsi hezká předtím a jsi i teď. I když možná trošku špinavější," pousmál se Bear s nadějí, že Mia trochu zjihne.
"Možná bych to mohla zkusit nějak upravit," zauvažovala nahlas.
Bear byl rád, že uvažuje takto. Všiml si, jak se Mia začala po tom úniku radiace nenávidět. Tohle by ji mohlo trochu zvednout náladu. Když jemu už štěstí nikdy dopřáno nebude. S odchodem Christine odešla polovina jeho srdce.



Mia se zavřela v koupelně snad na půl dne. Ale tentokrát se neškrábala. Byla natolik zaujatá svým cílem, že na nějaké svědění naprosto zapomněla. Vytáhla své staré šaty, půjčila si Bearův strojek a začala svou práci. Když skončila, cítila se skvěle. Po hodně dlouhé době.



Když Molly viděla svou mámu v novém, byla nadšená. Rozhodla se také pro malou změnu vzhledu a Erikovi tak trochu nakázala to samé. A doufala, že ten holící strojek bude ještě fungovat.

Ooo, úžasný díl!! Hrozně se mi líbí, jak se to vyvíjí, tedy kromě té smutné události, ale je to tak krásně napsané, že myslím, že byla se vším smířená. Chudáci děti a Bear, doufám, že se s tím vyrovnají.
Mia jako mutant mě dostala    to má za to, jak byla celou dobu protivná.
Molly je teda kočka! Tenhle účes jí moc sluší. A Erik, jak prokoukl, konečně shodil tou kšiltku a rebelské oblečení  věděla jsem, že je pod tím vším hezký  
A ta nová planeta mě fascinuje      Krásně napsaný díl 

Parádní pokračování Christine je mi moc líto Ale je dobře, že ještě viděla nebe a hvězdy A ta mutace Mii je parádní, tobě jsem měla říct o úpravu mých simíků A Erik i Molly parádně prokoukli, hlavně teda Erik, ale i Molly to teď sluší ještě víc - takhle přirozená je mnohem hezčí

Chudák Christine a i Bear alespoň, že zemřela v klidu jinak Bear vypadá dobře jako mladý a zároveň i jako důchodce a Mia... pěkně jsi ji vylepšila asi to má opravdu za to svoje chování... jinak zdá se mi to nebo to mezi ní a Bearem začíná nějak jiskřit? a oběma dětem to teď moc sluší... hlavně se vyloupnul Erik jsem moc ráda, že změnil styl a Molly je taky moc krásná

Krásné počtení, Christine je mi moc líto . Ale děti pěkně vyrostly a Mia - no, ještě žes ji nakonec trochu upravila, jinak bych asi měla špatné sny

Parádní díl Koli. Sice trošku smutný, ale hold se nedá nic dělat, za chvilku převezme vládu druhá generace.

Jinak nádherná proměna obou dvou Molly se vážně povedla.

Těším se na pokračování.