Kolikokoli a její bunkr

No štrikujícího Beara si vůbec nedovedu představit A číča ve svetříku, to se taky jen tak nevidí A dětičky pěkně rostou, jsem zvědavá na to třetí !

Dobrej matroš!  Já tu Calico prostě žeru  Jinak dětičky jsou krásné a jsem ráda, že nejsem jediná, co má více než nutné dvě děti

Tak proto chodí Bear pořád ve svých pletených vestičkách! To si je plete sám?

A dobrej matroš s Calico... Kéž by kdyby ta kočka zůstala žít navěky jinak gratuluju k dalšímu mímu jsem zvědavá, jak se ti tam seskládají jinak děti moc pěkně vyrostly jsem zvědavá jak bude vypadat jako dospělý syn Beara

Lucisab napsal:

Tak proto chodí Bear pořád ve svých pletených vestičkách! To si je plete sám?

A dobrej matroš s Calico... Kéž by kdyby ta kočka zůstala žít navěky jinak gratuluju k dalšímu mímu jsem zvědavá, jak se ti tam seskládají jinak děti moc pěkně vyrostly jsem zvědavá jak bude vypadat jako dospělý syn Beara

Děkuji, Calico mě baví psát . A vestičky samozřejmě plete Bear sám :D

1. GENERACE - DÍL ŠESTÝ

Čas plynul a v bunkru panoval běžný životní běh. Jeho obyvatelé téměř zapomněli na život na povrchu, Christine si nedokázala vybavit světlo slunce, hvězdy na noční obloze, zeleň stromů ani zpěv ptáků.
Naštěstí měla svoje milované děti a Beara.

Na druhou stranu, nejmladší členové domácnosti, žili v bunkru celý život. Pojem přírody nebo nekonečné oblohy jim byl cizí.
Molly rostla ve velmi pořádnou dívku a už v raném věku pečovala o bunkr s láskou a péčí. Mia nechtěla, aby jim Molly dělala služku, ale Molly jí vždy s úsměvem odpověděla: "Ale maminko, já to dělám ráda!"
A tak ji Mia nechala.



Jednu vlastnost však ve svých dětech Mia, Bear a Christine podporovali. Po ztrátě Jeffa jim došlo, že tady nikdo z nich nebude navěky. Děti se musí naučit pečovat o sebe, o zvířata (konkrétně tedy kočky) a i malou Maliu.
Molly si holčičku hned zamilovala...



... stejně tak jako Erik, který sestřičku zbožňoval natolik, že i její prdíky pro něj byly jako vůně lučního kvítí (které nikdy necítil ani neviděl).



Stejně důležité jako péče o ostatní členy domácnosti, dbali rodiče na správné vzdělání svých potomků. Možná nezažili svět nahoře, ale to neznamená, že se o něm nemůžou nic naučit.



Horší to bylo se vztahy. Erik a Molly si byli přáteli, sourozenci, spolužáky... dospělí z bunkru doufali, že pro ně nebude v budoucnu překážkou, že neměli žádné kamarády, nemohli lítat po venku a hrát si. Vlastně jediné, co mohli dělat, je povídat si.



A když konečně vyrostla Malia...



... ukázalo se, že Erik péči o svou sestřičku zbožňuje. A Christine s Bearem byli přešťastní.
"Mami, Malia bude jednou velká umělkyně, jako ty."
"Co to povídáš, Eriku," Christine se otočila.
"Proboha, Malio! Víš jak špatně se ta dlažba čistí?"



"Děkuji, blatšíčku, budu veliká maulíška."
"To teda budeš! Ta nejlepší! A na maminku se nezlob, ona tě má moc ráda, jenom se jí stýská."
"A po čem se jí štýská?"
"Vlastně ani nevím. Vždyť se tady máme moc dobře."



Ale čas a geny jsou neúprostné, takže postupně vyrostla Molly...



... a nedlouho po ní i Erik...

Moc hezky ti ta děťátka vyrostla, jen chudák Erik má akné nebo jen znamínka ?

Ta cenzura u Calico U obou kapitol jsem si moc hezky početla  Musím říct, že Molly je vážně krásná slečna! A Erik je... no, ehm... má zajímavou vizáž

Cenzura mě pobavila a z těch textů mám opravdu pocit, že na mě za simíky padá ta ponorka toho, že opravdu už neuvidí slunce, ani hvězdy nebo neucítí vítr ve vlasech, a že to nemůžou svým dětem ani popsat, protože si to děti neumějí vlastně představit
Molly je krásná slečna a jak píše Shina, Erik má velice zajímavou vizáž doufám, že uvažuje nad její menší změnou

Cože, takhle velké děti? Jak je to možné? souhlasím s ostatními, co se týka Erika, jako malému mu to slušelo víc ale pod touto image je vidět, že je to hezký kluk. Molly to sluší.
A ta cenzura u Calico

Ta cenzura u Calico jak už jsem psala, doufám, že Mia najde způsob, jak udělat Calico nesmrtelnou Jinak Erikova teenovská image je skutečně zajímavá, hlavně to spojené obočí a akné jsem zvědavá, jak se změní a Molly je moc hezká

Neměla jsem teď moc času na hraní, ale něco málo jsem přece jenom nafotila :)

GENERACE 1. - DÍL SEDMÝ

"Večeuže," usmívala se malá Malia na tatínka.
Bear se usmál. "Zlatíčko, to ti nestačila kašička?"
"Kašiška bueeeee, hambáš mňaaaam!"



"No, myslím, že už je čas na kutě, jak na tebe tak koukám," smál se Bear.
"Ne?"
"Ale ano."
"Uetadýuko?" povytáhla Malia rebelsky jedno obočí.
"Dáme letadýlko, a potom půjdeš spát?"
"Jo!"
"Tak se pořádně připoutejte, vážení! Uííííííííííí!"



A tak Bear uložil dcerku do postýlky... Malia prakticky okamžitě usnula...



"Lásko, Maliu jsem uložil, jdeš do postele?" zeptal se Bear, když otevřenými dveřmi uviděl svou manželku v druhém dětském pokoji.
"Jasně, jenom... dej mi prosím chvilku s Erikem."
Bear Christine políbil na tvář. "Budu na tebe čekat."



Když Bear odešel, posadila se Christine na palandu vedle svého syna.
"Chtěla bych s tebou o něčem mluvit, Eriku."
"O čem, mamko?" Erik nechápal, co po něm může máma chtít.
"Dneska je to patnáct let od smrti Jeffa," začala Christine.
"Aha..."
"Víš, my tady s tatínkem nebudeme věčně a až odejdeme..."
"Mami," přerušil ji Erik, "o tomhle se nechci bavit."
Christine vzala syna za ruku. "Já vím, taky mi to není příjemné, ale musíme si o tom promluvit."
Erik váhavě přikývl.
"Až odejdeme, musíš se postarat o svou sestřičku. A musíte se s Molly postarat navzájem o sebe."
"To je přece jasné, mami."
"Víš, bavili jsme se o různých věcech, o těle ženy a o těle muže..."
Erika zamrazilo. "Ježiš, mami!"
Christine byla nervóznější než v den své svatby. "Vím, jak se občas na Molly koukáš," řekla opatrně.
"Jak se na ni koukám? Mě Molly nezajímá, hraje furt na piáno, ani šachy se mnou nechce dát," zlobil se Erik.
"Slib mi, že nikdy nezneužiješ toho, že jsi větší a silnější, abys..." pokračovala Christine, jako by ho neslyšela.
"Co abych?" nechápal Erik.
"Že se jich bez jejich souhlasu nedotkneš," vydechla Christine.
"Jakože si s Maliou nemůžu hrát na letadlo?" Erik náhle zesmutněl.
Christine se usmála. "Na letadlo ano," řekla.
Erikovi jako by náhle došlo o čem mluví. Četl o takových věcech v jedné fantasy knížce, kterou našel v knihovně. Matně si vzpomínal na název. Bobule, Bable, Bible nebo tak nějak to bylo. Vzpomněl si, jak se tam chovali muži k ženám.
"Nikdy bych jim nic neudělal," řekl najednou. "Přísahám, mami, že je budu opatrovat a chránit, dokud tady budu."
Christine svého syna štěstím objala.



Ve stejný okamžik, o patro výše, probíhala další vážná konverzace.
"Molly, dneska je to patnáct let, od smrti tvého otce."
"Já vím, mami. Co se děje? Moc o něm nemluvíš."
Mia přikývla. "Já vím, nemluvím o něm tolik, kolik bych chtěla. Byl to dobrý člověk, Molly, měl veliké srdce."
Molly svraštila obočí. "Myslela jsem, že jste se neměli moc rádi."
"Jeho srdce patřilo někomu jinému," přikývla Mia, "ale to já byla ta tvrdohlavá, která to nedokázala pochopit."
Chvilku obě mlčely. Molly si pamatovala svého otce jenom matně. Byly jí dva roky, když zemřel. Naštěstí jeho smrt si v její paměti nenašla místo. Vzpomínala, jak si s ní hrával s domečkem pro panenky, jak jí vyprávěl všelijaké příběhy. Jak se vždycky s maminkou hádal...
"Nelituji toho, že jsme spolu byli..." vytrhla ji Mia ze snění. "Dalo mi to tebe, a ty jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo," Mie se objevila v oku slza.
Molly se hned přitáhla k mámě a objala ji kolem ramen.
Mia posmrkla. "Jenom tím chci říct, že ne vždy je dobré... když si myslíš, že nemáš jinou volbu a zafixuješ se na toho jediného muže, který ti v životě zbyl..."
"Co tím chceš říct, mami?"
"Erik je moc hodný chlapec..." Molly vyděšeně poskočila. Už chápala, kam tahle konverzace vede.
"Nic mezi náma není!" přerušila mámu Molly. "Fakt si myslíš, že bych si něco začala s ním? Četla jsem dost červené knihovny, co tady zůstalo po prababičce a vím, že by nebyl žádná výhra," šklebila se Molly.
"Až takhle o něm mluvit nemusíš, dceruško..."
"Prostě... jenom... nemusíš se bát."
Mia se usmála.



...o pár hodin později, kdy dospělí už šli spát.
"Tak co, Moll, taky se tě ptali?"
"Jojo, trapná konverzace."
"A vědí, že souložíme."
"Pfff, vůbec nemají tucha, staříci."

Tak ta poslední konverzace mezi Molly a Erikem mě dostala

No jo, typičtí puberťáci a starostliví rodiče

Ti se teda nezdají

To snad není možný by mě zajímalo, jak se jim to podařilo ututlat a jsem zvědavá, co na ně budou pak říkat rodiče až se to dozví

"Bobule, Bable, Bible nebo tak nějak..." myslela jsem, že to nic nepřekoná (přitom taková prkotinka), ale ten závěr to teda rozsekal!

Ten závěr mě taky šokoval ale celé je to zase moc krásně napsané!

Tak jsem našla trochu času v práci a konečně dočetla osudy tvých simíků z bunkru. Musím říct, že se mi to moc krásně čte. Píšeš moc hezky, líbí se mi i zápletky.
Jen je mi líto Jeffa..

A poslední konverzace mě dostala musím říct. Ale tak trochu jsem něco takového čekala.

Těším se na pokračování.

GENERACE 1. - DÍL OSMÝ

Dlouho jsem nic nepřidala, protože se zas tak nic moc v bunkru neděje. Ale přicházím s krátkým reportem, co se tedy stalo, jak nám naši obyvatelé stárnou a tak dále.

Christine už je dospělá a v poslední době na ni doléhal smutek a deprese. Myslela na Jeffa, na to, co tehdy zaslechla v kuchyni, když Mie říkal, že je zamilovaný do Beara. Myslela na to, jak jí chybí příroda, lesy, kam vždy chodívala s prarodiči na houby.
Jediné, co jí pomáhalo, bylo malování.





"Tatínku, nepřipadá ti, že je maminka nějaká smutná?" zeptala se jednou Malia, která rostla jako z vody.
"Ano, dcerunko, je smutná, protože jí chybí příroda," odpověděl jí Bear. Christine stála hned za nimi, ale vypadala zcela ponořená do své další malby.
"Co je to příroda?" ptala se Malia dál.
"Stromy, mraky, slunce, květiny..." zasnil se Bear.
"Ale vždyť to máme všechno tady," ukázala Malia na biologicky upravené stromy, které jim dodávaly kyslík a na mraky namalované na betonové stěně bunkru.
Bearovi se sevřelo srdce, když pomyslel na to, že jeho děti nikdy nepoznají, jaké je to tam venku.
"Tohle všechno," vysvětloval Bear, "je jenom stín toho, co bylo nahoře, Malio. Tvá matka i já i teta Mia, pamatujeme si, jaké to bylo, sledovat nekonečnou oblohu. Je pochopitelné, že jí to chybí. Musíme jí dát prostor."
Malia se zamyslela. "Myslíš, že by jí pomohlo, kdyby zase mohla vidět to nebe?" zeptala se.
Bear se pousmál nad tou naivní myšlenkou. Minimálně dalších 300 let...



Ale v tu chvíli už se Malie rodil v hlavě plán. Plán jak pomoci matce znovu vidět nebe. Ale bude to těžká práce a hodně čtení a cvičení.



Mezitím čas dále plynul a přišel den, kdy Molly a Erik oslavili svou plnoletost. Bear připravil výborný čokoládový dort, ale jak ho zděsilo, když se otočil na pouhou minutku a na dortu si začala libovat Calico!
Hned se musel pustit do práce a upéct nový dort.



Nakonec vše dobře dopadlo a Calico bylo z prvního dortu tak špatně, že na ten druhý se ani nepodívala. A tak Erik a Molly oslavili narozeniny společně.







POZNÁMKA: Takže máme s narozeninami první událost :) .

kód:

UDÁLOST: Pokaždé když Simík z druhé generace dosáhne věku mladý dospělý, hoďte šestistěnnou kostkou:
      1-2: "Co je tohle vůbec za místo?" (Změňte jednu z vlastností pozemku - kromě Zóny otřesů - na Fujky)
      3-5: "Divně se tu žije." (Nic se neděje)
      6: "Konečně jsem našel to prokleté nastavení!" (Můžete změnit všechny vlastnosti pozemku na co chcete)

S Molly jsem hodila 2, takže jsem změnila vlastnost "Penízkové víly" na "Fujky" - super, jako kdyby tam už teď měli málo bordelu 
S Erikem jsem hodila 4, takže se nic neděje.

Taky jsem dosáhla bodu, kdy simík dosáhne věku mladý dospělý a můžu tak předělat nábytek. Dělala jsem hlavně recolory a vyměnila jsem koberec v obýváku.
Jo a smazala jsem některé downloady, takže mi nějaký nábytek ze hry zmizel a musela jsem ho nahradit (hlavně světla, proto jsou některé fotky tak tmavé)  

Trvalo až do večera, než konečně mohli být Erik s Molly sami.
"Všechno nejlepší, Moll."
"Všechno nejlepší, Eriku."
A oba si v tu chvíli pomysleli, že se mají možná rádi víc, než si mysleli.



Druhý den ráno zastihla Malia bratra a Molly v odpočinkové místnosti.
"Na něco jsem přišla!!" volala už od dveří.
Erik zvedl hlavu od šachů. "Copak, prcku?"
Malia se urazila. "Nejsem žádnej prcek. Pojď se podívat sám."



Erik se usmál a šel do místnosti, do které ho Malia zavedla. "Co chceš tady dělat, Malio? Tady snad chodí jenom teta dělat pokusy s pamlsky pro Calico."
"To je jasný, ale nanapadlo tě někdy přemýšlet, co je tady tohle?" ukázala na podivný obloukovitý předmět.
Erik pokrčil rameny. "Nevím, prostě nějaký hypermoderní věšák?"
"Houby věšák! Je to portál!" prohlásila Malia vítězoslavně.



Erik se poškrábal na hlavě. "Jaký portál? Kdes k tomu přišla?"
"Přečetla jsem si i ty technický knížky, co jste nikdo číst nechtěl. O historii bunkru a tak. Je to portál do jiného světa. Akorát ho teda asi ještě nikdo nevyzkoušel..."
"Malio, to si děláš srandu? Nikdo nevyzkoušel? Tak chce, abychom to zkoušeli my?"
"Ne vy, já. A vezmu tam mámu, aby zase viděla nebe. Určitě tam bude nějaké nebe."
"Malio! V žádném případě!" děsil se Erik. Představa, že by jeho malá sestřička cestovala někam do jiného světa, ho vystrašila.
"Nikdo nikam nepůjde," zopakoval Erik něžněji. "Ještě by se něco špatného stalo."
"Ale Eriku, copak nevidíš, jak je nešŤastná?" rozplakala se Malia.
Erik se zamyslel. Ano, s Christine to bylo poslední dobou špatné. A i jeho lákala představa, že by mohlo být ve světě něco víc, než jenom bunkr.
Sehnul se k Malii. "Dej mi ty knížky, sestřičko. Slibuju, že se na ně podívám, a zkusím zjistit, jestli to vůbec funguje."
"Díky brácho! Jsi ten nejlepší na světě!" radovala se Malia.



Erik udělal, co slíbil. Dostal od Malii několik knih, které zřejmě napsal Jeffův dědeček. Portál podle svazků měl sloužit jako únikový prostředek v případě, že by samotný bunkr už nemohl sloužit. Nepsal tam nic o světě za portálem.
Všechno tohle Erik vysvětlil Molly, když se zajímala, nad čím Erik tak urputně studuje.
"V žádným případě nikam nejdeš!" zlobila se Molly, že ho něco takového vůbec napadlo.
"Neboj, Molly, v návodu se jasně píše, že portál vede na místo, kde by měla být jeho kopie, která detekuje kyslík a radiaci a další tyhle věci v ovzduší. Kdyby se tam nedalo přežít, tak by nám to přístroje řekly."
"A když se zavře? Jak se dostaneš zpátky?"
"Vede jenom na to jedno místo, nikam jinam. Takže zase z toho místa to povede sem. Je to bezpečné, studoval jsem to. I Malia..."
"Malia?" zlobila se Molly. "Malia je dítě!"
"Třikrát tak chytrá než já," podotkul Erik.
Molly přikývla. "Jo, to je pravda... Minimálně ji by určitě nenapadlo tam jít."
Erik nesouhlasil. "Když nepůjdu já, tak půjde ona jindy tajně."



"Tak v tom případě je to jasné," řekla Molly. "Jdeme oba."
Erik vytřeštil oči, ale bylo mu jasné, že s Molly se nemá cenu hádat. Byl to bláznivý plán, tak proč by nakonec nemohli jít oba.
"Zapni to," řekla Molly. "Kdybych se měla ještě jít s mámou loučit nebo jí něco vysvětlovat, tak bych to už nedala. A tebe bych nepustila."
"A taky by tvá máma ten portál preventivně rozbila," přikývl Erik.
"Tak jo, měla by to být tahle kombinace..." řekl Erik a vyťukal něco do klávesnice na portálu. Chvilku se nic nedělo... ale potom...
"Tak jdeme."



Bylo to jako jízda na tobogánu. Necítili pořádné své tělo, jako kdyby ani nebylo jejich. Ale než se nadáli, vyskočili z portálu. Z totožného portálu, do kterého právě vstoupili. Ale v úplně jiném světě...

Páááni. Malá Malia je opravdu malý, chytrý tvoreček. To se opravdu povedlo.
Nádherné druhé místo, tam bych cestovala často.

Chudák Christine Ale jsem moc zvědavá, jak se bude tvářit, až se poprvé podívá na Sixam

Povedený dílek Malia je opravdu moc chytrá, ale jsem moc ráda, že se se svým plánem nejdříve svěřila Erikovi než, aby tam šla sama... kdo ví co je tam čeká, i když to tam vypadá moc zajímavě

Jinak doufám, že Erik brzy shodí svoji image super rebelujícího puberťáka ale hlavně, že už přišel o beďary

Krásný díl! Ta poslední fotka!!!    nádhera, jsem zvědavá, co je bude čekat v téhle galaxii. 
btw. jestli mají v tom vesmírném světě nějakého mimozemského holiče, prosím tě, pošli tam Erika   a taky kdyby si nechal narůst vousy místo toho pidiknírku. Vypadá jinak jako pěkný kluk   
Moc se mi líbí ten vložený kód s tou událostí  ovlivňuje nějak ten bordel na pozemku simy uvnitř bunkru?

Zajímavě se to vyvíjí, jsem moc zvědavá, jak to vypadá v tom jiném světě

Stydím se, teprve teď čtu tvůj příběh. A přitom je tak úžasný!

Normálně jsem se do toho zažrala tak, že mě Jeff málem rozbrečel. A to nejen tím, že zemřel. Každopádně nejlepší je stejně Calico, určitě by si rozuměla s mým Emilem.

A kdy vůbec mlaďoši prásknou rodičům, že jsou spolu? Jsem hrozně zvědavá jestli to zase změní vztahy nebo ne. A jestli vlastně spolu zůstanou, pokud narazí na život v jiném světě (Sixam je nevyzpytatelný ) ?

A nakonec Molly, je tak sladká!

Moc se těším na pokračování. Výborně se to čte. Musím zjistit jestli si někdy dřív už příběhy nepsala, protože tvůj styl mě vážně chytnul.