Historie jednoho rodu

Jsem moc ráda, že se vám díl líbil a že i pobavil. Děkuji moc za vaše komentáře, vždy mi udělají neskutečnou radost No a s šaty se tajnůstkařit musí, do poslední chvíle
Ludmilo, snad tě moc nezklamu, když Nickova rozlučka nebude. Upřímně je to zase simík bez historie, i tak jsem mu musela stvořit narychlo aspoň kamaráda - svědka, aby na té svatbě nebyl sám s maminkou a Dannym
Ale ta diskuze musela být zajímavá, já tohle moc neřešila - ať si dělá na rozlučce co chce, kromě nevěry. Za sebe ale vím, jak dokáže být trapný striptér na rozlučce nevěsty. Kamarádka moc nadšená nebyla, ta pozornost jí nebyla příjemná, navíc ten člověk se na to typově moc nehodil - resp. se nám moc nelíbil, no. Já bych vybrala jiného nebo spíš bych se do toho vůbec nepouštěla, protože tuším, že na to moc není. Ale to už jsem OT

Když nebyla rozlučka, je jasné, co bude následovat. Aneb jeden oddechový dílek, ale kvůli téhle veselce jsem si vlastně pořídila Svatební příběhy (jinak by takový prostor ani nedostala). Nicméně i tak to byla fuška tu svatbu dát dohromady, což vám popíšu asi pak u zákulisních fotek.

130. KAPITOLA - Gabi se vdává

Počasí se vydařilo na jedničku, a v Henfordu panoval krásný letní den. Vše bylo zalité sluncem, ale nebylo nijak zvlášť horko. Prostě ideální podmínky pro svatbu pod širým nebem. A jedna taková se konala v lesíku u Ostrova Lišek. Přesně tam, kde začalo první oficiální rande jednoho šťastného páru.


Nicholas se musel smát při pohled na seznam hostů - většina byla z Gabrieliny strany. Sám byl jedináček a přátel moc neměl. Výjimkou byl jen Oscar, syn Lionela Benetta, starosty Henfordu. S Oscarem se znali už ze školy a považovali se téměř za bratry. I když čas jejich cesty někdy rozdělil a poslední dobou se moc nevídali, Nick si tohoto přátelství vážil. Věřil, že jeden dobrý přítel je nad sto špatných známých. Tenhle nepoměr mezi svatebčany ho ale nijak netrápil. Naopak se těšil, že tak skvělá, veselá rodina, ho přijímá za svého.
Když všichni dorazili na místo a usadili se, obřad mohl začít. Jako první se uličkou prošla Katie s květinami. Po ní přišel čas pro Dannyho, který dostal na starost prstýnky. Na svoji roli byl patřičně hrdý a připadal si skoro stejně důležitý jako ženich s nevěstou.


Nakonec se uličkou prošli bok po boku svědci nevěsty a ženicha. “Ahoj, já jsem Oscar. Moc mě těší.” představil se Lexie.
“Ahoj. Já vím. Kdo by neznal slavného syna našeho pana starosty.” odpověděla mu blondýnka.
“Ach, má pověst mě předchází, co? Moc mě mrzí, že jsem nestihl pomoct s přípravami. Byl jsem rád, že jsem si vydupal volno na dnešek.” pošeptal jí ještě cestou omluvně.
“Chápu. Ne každý má tu výhodu, že jeho šéfová je sama nevěsta.” usmála se na něj Lexie.


Pak už byl čas na hlavní hrdiny dne. Nicholas se zhluboka nadech a předstoupil před oltář, aby tam počkal na svoji vyvolenou. I když už měl jednu svatbu za sebou, tentokrát byl mnohem víc nervózní. Tehdy to byla spontánní věc, moc o tom nepřemýšlel. Byl mladý, byl hrr a měl své ideály. Od té doby dospěl. A vůbec nepochyboval, že dělá správnou věc a že dnes teprve si bere tu pravou. Proto nechtěl nic pokazit. Všechny katastrofické myšlenky na to, jak se přeřekne ale vzaly za své, když se na začátku uličky objevila Gabriela. V tu chvíli dokázal myslet jen na ni a na tváři se mu rozjel dojatý úsměv. Jeho matka, která seděla nejblíž, by odpřísáhla, že oči se mu zalily slzami.


Ševelení v ten moment utichlo a všichni svatebčané měli oči jen pro nevěstu. Gabriela, která sama byla do tohoto okamžiku nervózní, se neubránila lítosti, že tu s nimi nemůže být jejich tatínek, aby ji doprovodil. Požádala o to maminku, ale ta to zdvořile odmítla s tím, že tato role jí nepřísluší. A že svého otce nosí přece v srdci, proto ji bude provázet i na této cestě.
Gabi se tedy zhluboka nadechla a jistým krokem vykročila ke svému snoubenci.


A tak tam Nicholas a Gabriela stanuli bok po boku před oddávajícím, doprovázeni svými svědky a nejbližšími, aby oficiálně stvrdili, že se jejich cesty spojily navždy. Starosta Bennett se ujmul úvodní řeči, na které si dal obzvláště záležet. Ženil se přece jen nejlepší přítel jeho syna. Co na tom, že podruhé. Poprvé to nebylo v Henfordu. Až dnes v tom tedy hrál důležitou roli.  Navíc doufal, že se Oscar konečně nechá inspirovat.


Poté dostali prostor snoubenci. Jako první promluvil Nick. “Myslím, že nedokážu pořádně vyjádřit, jak moc pro mne znamenáš. A jsem proto nesmírně šťastný, že na to budu mít celý život. Ano, celý život ti chci každý den opakovat, jak moc tě miluji. A jak moc jsem šťastný, že díky tobě se cítím úplný. Díky tobě je úplná naše rodina. Slibuji, že budu stát po tvém boku v dobrém i ve zlém, navždy, dokud nás smrt nerozdělí.”


Gabriela musela zamrkat, aby se vzpamatovala, a byla schopná slova. Sakra, měla jsem se napít, pomyslela si, když pocítila sucho v ústech. Naštěstí dokázala najít řeč. “Když jsi mě žádal o ruku, přirovnal si mě k majáku, na kterém jsme stáli. Pokud já jsem pro tebe majákem, pak ty jsi můj přístav. Bezpečné místo, kde jsem mohla zakotvit, a být šťastná, milovaná. A stejně i já tobě chci dávat lásku, chci tě činit šťastným, až do konce našich dní. Proto slibuji, že budu stát po tvém boku v dobrém i ve zlém, navždy, dokud nás smrt nerozdělí.”
“Na stvrzení vašeho sňatku si prosím vyměňte prsteny.” ozval se po jejím slibu starosta. A tak se také stalo.


“Nyní vás prohlašuji za manžele. Můžete políbit nevěstu.” pokynul ženichovi a dvakrát ho pobízet nemusel. A i nevěsta si očividně chtěla tento okamžik užít, takže žádná odfláknutá pusa to nebyla.


“Dámy a pánové, představuji vám pana a paní Bradfordovi.” obrátil se oddávající na svatebčany. Rázem byli všichni na nohou a vytáhli nachystané bublifuky, aby jimi popřáli novomanželům štěstí ve společném životě. Aneb rýže byla v národním parku zakázaná.


“Miláčku, už jsem ti poděkovala, jak úžasné místo jsi vybral?” zeptala se Gabriela svého muže, když odcházeli od oltáře.
“Párkrát už ano, ale klidně to zopakuj. Doufal jsem, že se ti to bude líbit. No, není to lepší než naše zahrada?” popíchl ji.
“Jednoznačně. Je to prostě dokonalé. Všechno.” usmála na něj.


Obřad byl u konce, ale svatební veselí pokračovalo. Pro oslavu bylo v parku zbudováno malé dřevěné pódium, kam se všichni přesunuli k hostině. Batolátek se opět ujala chůva, která ten den měla nejmenší na starosti - Gabriela by si bez nich nedokázala svoji svatbu představit, ale zároveň chtěla, aby si její parťačky užily oslavu bez neustálých starostí o krmení a uspávání. A tak se všichni, starší děti a pana starostu nevyjímaje, usadili na svá místa.


Než začal catering nosit jídlo na stůl, novomanželé se rozhodli obrátit na své hosty.
“Ehm, ehm. Vím, že všichni máte jistě hlad, ale dovolte mi ještě pár slov. Chceme vám všem poděkovat, že jste se dnes rozhodli přijmout naše pozvání. Jsme moc vděční, že jste s námi přišli oslavit tuto výjimečnou událost. Děkujeme, že tu jste.” začal Nick.
“Opravdu si toho vážíme, že vás tu můžeme mít. Dneškem nejenže se z nás dvou stali manželé. Ale z nás všech je od tohoto okamžiku jedna velká rodina. A to se musí oslavit.” přidala se Gabi.


Pak už se hodovalo. Menu bylo skvostné a všichni si ho pochvalovali. “Jen si nechte místo na dort.” nabádala je svědkyně nevěsty. “Protože věřte mi, lepší jste nejedli.” slibovala jim.
Hosté jí to věřili, ale lahodnému jídlu se nedalo odolat, všichni po pár chodech funěli. Ale tradicím se musí dostát, a tak po hostině přišlo na řadu slavnostní krájení dortu. Novomanželé se ho ujali ruku v ruce, jak se sluší a patří.


A nakonec kousek místa v žaludku našel každý. Lexie pak dali za pravdu, že dort by bylo škoda vynechat.
Ani po zbytek oslavy nevydržel nikdo dlouho hladový - jídla a pití bylo dostatek až do rána. Když se setmělo, vybídl svědek novomanžele k prvnímu společnému tanci.


Pak už se tancovalo, hrálo, jedlo, pilo a připíjelo, dokud toho neměli všichni dost. A Nick s Gabrielou byli šťastní, jak se jim jejich velký den vydařil. Věřili, že je čeká krásný společný život.


A došlo i na focení do svatebního alba.

Tak je to tady očekávaný svatební díl!  A dopadl opravdu nádherně, úplně ideálně, i počasí se vydařilo. Moc se mi to líbilo, dala sis opravdu záležet na fotkách a prostředí   nemůžu se vynadívat na ty záběry a krásné okolí. A závěrečné fotky do alba. Je vidět, že za tím stojí obrovský kus tvojí práce a já si vychutnávám každý detail

Gabi určitě udělala dobrou volbu ohledně svatebních šatů, jsou překrásné. Všem to moc sluší, byla to perfektní svatba  A Katie a Danny vypadají moc roztomile!
Když si jenom vzpomenu na jejich začátky, jak se Nick choval neurvale a jak jim trvalo, než si k sobě našli cestu...  koho by napadlo, že to takto dopadne (mě teda ne ale jsem za to hrozně ráda a z Nicka se stal jeden z mých nejoblíbenějších simů v příběhu je čestný a férový, prostě chlap, jak má být ).

Moc krásný obřad, bylo na co se dívat ! Například ty dobře utajené šaty - ke Gabriele sedí přímo perfektně ! A děti, jak se cítí důležitě, to je v těchto okamžicích fajn vystihnout, to se Ti taky povedlo ! Prostě a jednoduše, mám jen samá slova chvály !

To byl nádherný obřad! Nádherné místo a všem to nesmírně slušelo! Líbilo se mi, jak si Gábi na 5. fotce vykračuje . Vůbec to nevypadá, že by byla z něčeho nervózní.

Moc mě nadchly i fotky na závěr!

To byl naprosto nádherný obřad mám z Gaby obrovskou radost ty šaty jí moc slušely jsem ráda, že jsem se mohla vrátit ke čtení tvého příběhu v tak úžasný moment

Jsem moc ráda, že se vám svatba líbila. Na to, že se Gabi původně neměla vdávat nikdy, tak se myslím fakt povedla
Je až hrůza, kolik času uplynulo od posledního dílku. Ale jak jsem zmínila, docela se mi obrátil život vzhůru nohama, když mi přibyla práce na plný úvazek. A krom toho mě simíci začali zlobit. Měla jsem problémy s umístěním pozemku (což se nakonec ukázalo jako bug), hru jsem musela přetáhnout na jiný disk, protože na SSD se už nevešla, a RAM přestala hru dávat, i když jsem pozavírala, co se dalo (vč. Chrome). Takže jsem ještě značně pročistila MODS, a aktuálně tam mám jen pózy, CAS a pár modů. Žádný nábytek, a tak každý vstup na pozemek začíná vybavováním domu/bytu. Ale aspoň už se mi daří hru uložit dřív, než po 10 minutách, a hlavně přestala padat kvůli RAMce.

A dost fňukání, konečně dílek, na kterém pracuji už do července, a který měsíc čekal na posledních pár fotek. Původně měl být děj ze Sulani delší, ale jelikož by nic zásadního nepřinesl (kromě krásného prostředí), tak jsem to tentokrát vypustila (hra fakt padala, často nešla uložit).  Každopádně včera se mi podařilo to dofotit, tak mohu přidat aspoň jedno pokračování.

133. KAPITOLA - Tak rychle rostou

Krátce po svatbě Gabi a Nicka skončil školní rok a dětem nastaly dlouho očekávané prázdniny. Nejnetrpělivěji je vyhlížela samozřejmě Katie, která odpočítávala dny do odjezdu na Sulani, kde měla strávit léto se svými nejlepšími přáteli. Na ostrov jejich čtyřčlennou rodinu tentokrát doprovázeli i novomanželé s Dannym. Kayla pro Nicka a Gabrielu domluvila pronájem domku na opačném konci zátoky, kde sami bydleli. Byli tak na blízku a přesto měli dostatek soukromí. A samozřejmě ochotně nabídla, že Dannyho si vezmou k sobě.
“Hele, fakt nevadí, že ti zacláním v pokoji? Mohl bych klidně spát na gauči.” ujišťoval se chlapec, když se ukládali ke spánku.
“Neblázni, Lina pořád chce dvakrát za noc mlíko. Akorát by tě naši budili, když ho budou chystat.” připomněla mu Katie.


“Navíc jsem ráda, že tu nejsem sama. Vždycky jsem byla nadšená, když tu mohli spát Chris a Nat, vyprávěli jsme si super historky.” mrkla na něj.
“Chris a Nat? To jsou ti tví kamarádi, že?” zajímal se Danny.
“Jasně, nejlepší. Však je zítra poznáš. Chtěla jsem za nimi jít už dnes, ale mamka to zatrhla, že přijedeme pozdě, a už budou spát. Podle mě teda nespí, určitě mě vyhlíží z okna, ale v tomto je máma teda neústupná.” brebentila dívka.
“Náhodou, já jsem z té cesty docela unavený.” připustil její host.


“Jé, tak proč to neřekneš. Však můžeme zalehnout.” vyskočila hned Katie.
“A řekneš mi nějaký ten váš příběh?” zeptal se ještě Daniel.
“No, klidně. Ale nebudeš se bát?” ujistila se ještě. Chlapec jen zavrtěl hlavou. A tak se uložili, zhasli a Katie se pustila do vyprávění.

Mezitím na opačném konci zálivu procházela Gabriela nervózně po jejich pronajatém domku. “Copak je, lásko, nelíbí se ti tu?” zajímal se Nick.
“Co? Cože? Ale ne, je to tu dokonalé. Já jen…” zadrhla se a její manžel jen zvědavě povytáhl obočí. “No, prostě pořád myslím na Dannyho. Aby si nepřišel odstrčený. Jakože kvůli mně nemůže být s tátou, víš?” svěřila se nakonec.


“Ty jsi roztomilá.” zasmál se Nick a Gabi ho pohoršeně probodla pohledem. “Promiň. Ale nemáš se čeho bát. Danny je už velký kluk a chápe to, že dospělí po svatbě mají mít čas pro sebe. Navíc je naopak docela rád, že se nás zbavil.” odpověděl jí už vážnějším tónem.
“Myslíš?” nevěřila mu jeho novomanželka.
“Nemyslím. Vím to!” odpověděl a pohladil ji po tváři. “On mi totiž řekl, že jsme nechutní a už se na to naše cukrování nemůže dívat.” dodal na vysvětlenou.


“Mně nepřijde, že cukrujeme nějak moc. Nebo, … myslíš, že to přeháníme?” vyděsila se Gabi.
“Lásko, je to pořád malý kluk. Zatím nejeví o holky zájem, tak to nechápe.” smál se už zase Nick. “A pokud jde o mě, řekl bych, že bychom mohli cukrovat mnohem víc.” zhodnotil svůj pohled na věc.
“Jako před Dannym?” vyvalila oči Gabriela.
Nicholas se rozesmál. “Klidně i bez Dannyho, toho k tomu určitě nepotřebujeme.” prohlásil, lapl svou ženu do náručí a v duchu rčení, že činy jsou lepší než slova, ji pořádně políbil.
V tu chvíli byly všechny obavy ty tam a Gabriela si s čistým svědomím mohla začít užívat líbánky naplno.


Druhý den ráno nemohla Katie dospat. Kayla do ní horko těžko nacpala půlku snídaně, než to s ní vzdala. “Tak už teda běž, ale Dannyho vem s sebou, jasný?” poručila jí.
“Jasný!” zahlásila Katie, a než se chlapec vzpamatoval, vystřelila ze dveří. Až na dohled domu Sharpových zpomalila, aby trochu vydechla a aby ji mohl dohnat.


S Dannym v patách a hlasitým halekáním “Chrisi, Natty, jsem tadýýýý!!!” se hnala ke dveřím.
“Vzadůůůů, jsme vzadůůů!” ozvalo se neméně nedočkavé volání ze zahrady vedle domu. Dvojice tedy okamžitě zahnula za hlasem, a Katie vypískla, když své dva nejlepší přátele zahlédla.
Vrhli se k sobě, objímali se, a nadšeně skákali radostí, že se po více než půl roce konečně znovu setkali.
“Heh, a to je kdo?” střelil Chris jedním okem po Dannym, který stál opodál.


Rázem jeho jásot ustal a obrátil se přímo na Katie. “To je jako tvůj kluk?” zeptal se.
Dívenky obě vyprskly. “Nééé, pche kluk. Vždyť je hafo mladší.” pohoršovala se Katie. “Pojď představím vás.” vybídla své přátele a společně se přesunuli za chlapcem. “Tak tohle jsou Christopher a Natalie, mí dva úplně nejlepší kámoši na světě.” řekla směrem k němu. “A tohle je Danny, je to syn nového manžela od ségry mého táty.” uvedla jejich hosta poněkud podrobným výkladem
“No, takže v podstatě jsem něco jako její nevlastní bratranec.” ujal se slova Daniel, když viděl nechápavé obličeje jejích přátel.


A tak začátek letošních prázdnin strávili ve čtyřech. Chris byl k Dannymu ze začátku trochu odměřený. Ale když se ujistil, že nemá postranní úmysly, musel konstatovat, že je to nakonec docela fajn kluk.
Společně prolezli celý ostrov, aby chlapci ukázali, jaké to báječné místo. I Katie koukala, kolik novinek se tu za poslední rok událo.
Chris s Natalií pak vyzvídali, jaký je život ve městě. Četli to sice už v dopisech, slyšeli během videohovorů a něco okusili osobně v zimě. Ale slyšet to vše naživo bylo prostě nejlepší. A Katie byla dobrá vypravěčka.


Samozřejmě spoustu času byli u vody a ve vodě. Danny byl u moře poprvé, a byl naprosto nadšený. I když byl mladší, než ti tři, stíhal s nimi držet krok. Když ho občas přišel táta zkontrolovat, prohlašoval, že tohle jsou nejlepší prázdniny v životě. “Tak to jsme na tom stejně, kámo!” smál se Nick, který si pobyt na ostrově neméně užíval. Ani si nepamatoval, kdy naposledy měl vůbec nějakou dovolenou.
Druhý týden začal ve znamení očekávání velké narozeninové oslavy. “Hele, myslíš, že dojde kouzelník?” zajímal se Chris.
“Pche, kouzelník je pro mrňata. Mamky určitě vymyslí něco lepšího” oponovala mu Nat.
“Stejně je divný, že po prázdninách půjdeme už na střední.” zamyslela se Katie.


“No, to teda. Jenže naše střední je vopruz, každý den lodí snad hodinu tam, hodinu zpět. A navíc vůbec nevypadá jako střední v těch filmech.” povzdychl si Chris.
“Hele, buď rád, že tu nějaká střední vůbec je.” napomenula ho sestra.
“To jo, ale Katie to bude mít nejlepší - spousta cool lidí, bezva kroužky, kluby. To by se mi taky líbilo.” zasnil se blonďák.
“Hele, zase taková sláva to nebude. Spousta cizích lidí, pro který budu jen holka od tý slavný herečky.” připomněla mu Katie své obavy. “A vůbec, zdá se mi, že se ti přehřívá mozek. Pojďte do vody.” zavelela. A tak vzali šnorchly a šli ukázat Dannymu krásy podmořského života.


O pár dní později nadešel velký den, kdy tři nejlepší přátele měli společně oslavit narozeniny a vstoupit tak do nové etapy svých životů. Oslava se konala na stejné pláži, kde si o rok dříve řekli ano Katiini rodiče. Kouzelník se opravdu nekonal, ale pro vyřádění byla pro všechny nachystaná vodní skluzavka, a na pozdější hodinu připraven taneční parket s pořádnou aparaturou.
Oslavenci pak dostali jeden společný dort, což jim vůbec nevadilo. Prostě patřili k sobě.


Společně tedy sfoukli svíčky, a byli tak oficiálně pasováni na středoškoláky. Maminky jen těžko skrývaly slzy dojetí, jak jim ty děti rychle vyrostly.



A pak se rozjela pravá párty. Jezdilo se na skluzavce, malá Lina měla svůj soukromý bazének, jedlo se a pilo. Před západem slunce dorazil DJ a připravil oslavencům parádní soukromou diskotéku. Lepší oslavu si naše trio přát nemohlo.


Po oslavě se s ostrovem rozloučili Gabi, Nick i Danny, neboť novomanželům skončily líbánky a volaly je pracovní povinnosti. Anna sice měla na farmě výpomoc a Gabi mohla také svým zaměstnancům plně důvěřovat. Ale přece jen oba si rádi ošéfovali své podnikání sami.
Katie s rodiči a sestřičkou zůstala na Sulani celé prázdniny, které ovšem krutě rychle utekly. Vůbec se jí nechtělo domů, ale Filip jí nakonec nalákal na velké překvapení - dodatečný dárek k narozeninám, který jí doma čekal.
Když dorazili do San Myshuna, Katie hned na první pohled upoutala jedna skutečnost. “Héj, co je s mým pokojem? Proč tam má Lina svoje krámy? To je teda fakt překvapení.” čertila se při pohledu skrz dvojí prosklené dveře.


“Sakra, já jí říkal, ať zatáhne závěs.” povzdechl si Filip a Kayla jen pokrčila rameny. “No, teta Val tu asi trochu řádila. Hned se na to podíváme. Ale Kitty, prosím tě, skoč mi nahoru odnést foťáky, ať se tu nerozbijí.” obrátil se k dceři.
Dívka už se nadechovala k dalším protestům, ale za zády se ozvala její matka. “Zlato, poslechni tatínka a běž. A věř mi, všechno se vysvětlí.” zastavila Kayla její námitky. Katie tedy poslechla, a za hlasitého brblání se vydala se po schodech do patra. I tady něco nesedělo - stěny byly jiné a místo otevřeného prostoru vystoupala do malé chodbičky, kde známé byly jen fotografie na zdech.


“Co to… Co se tady…” nebyla schopna slova. Za zády slyšela kroky rodičů.
“Copak? Došla ti snad slova?” rýpnul si Filip. “Tohle kolo máš k narozeninám.” dodal. Katie nechápala. Kolo? A kvůli tomu je překopaný celý byt?
“Nechceš jít dál?” zeptala se s úsměvem Kayla. Katie jen přikývla a prošla dveřmi do malého obýváku s kuchyňským koutem.
“Co je s tvým ateliérem?” nechápala. “Ona se k nám stěhuje babička?” napadlo ji hned.
“Babička? Co by tady dělala babička? Víš, že ta rezolutně odmítá opustit svůj dům. Nemluvě o tom, že neumí nahrávat videa, tak co by dělala tady s tím.” nechápal Filip.
“Zlatíčko, tohle je tvoje. Tedy pokud budeš chtít mít takové napůl vlastní bydlení.” objasnila jí Kayla.


“Moje? Jako fakt? No, jasně že chci. Ale tati, tvůj ateliér? Jak vás to napadlo vlastně?” chrlila jednu myšlenku za druhou.
“O můj ateliér si nedělej starosti. Stejně jsem ho nepoužíval, raději fotím v terénu, skutečné věci. A na pracovní koutek se najde místo i dole.” ujistil ji otec.
“A hlavně jsme si říkali, že velká středoškolačka asi nebude chtít sdílet pokoj s batoletem. Jenže Caroline s námi nemůže spát věčně. Upřímně si myslím, že kdyby jí tvůj otec nebudil chrápáním, na mléko si celou noc nevzpomene.” řekla Kayla na rovinu, za což jí Filip probodl dotčeným pohledem. “No, každopádně byt není nafukovací, ale máme ho rádi, zatím se stěhovat nechceme. Tak nás napadlo, že pokud budeš dodržovat určité podmínky, můžeš tu mít svoje bydleníčko.” dodala nakonec.
“Mami, tati, to je božíííí!!!” vyjekla Katie, která zrovna nakoukla do ložnice.


“Kitty, ale samozřejmě bydlíš pořád s námi, jsme tu pro tebe dnem i nocí. Jen jsme ti chtěli dopřát soukromí. Ale pokud by ses tu cítila odstrčená, vymyslíme…” začal sypat své obavy Filip.
“Vůbec si nepřijdu odstrčená! Je to prostě bájo!” skočila mu do řeči dívka.
“No, tak fajn…” odvětil trochu zaskočený Filip. Měl samozřejmě radost, že má ona radost. Ale najednou mu začalo plně docházet, že už to není jeho malá holčička. Přesně nad tím přemýšlela i Kayla, když si dceru prohlížela.
Katie, jakoby vycítila, co se rodičům honí hlavou. “Jsi ten nejlepší tatínek na světě!” skočila mu kolem krku. “Mami, a ty jsi samozřejmě taky nejlepší.” usmála se přes jeho rameno na Kaylu.

Ta menší prodleva v Tvém příběhu vůbec nevadí, Fidgety, ta svatba přece stála za to, a když jsi navíc měla problémy s PC, kdo by se zlobil A teď ty prázdniny a následné narozeniny všech školáků, vlastně už středoškoláků - krásně Ti ten potěr vyrostl ! A Katiino nové "bydlení" je prostě boží !

Díky moc, že si dáváš práci s opravou hry, musí to být hrozné, pídit se po té chybě a přijít o tolik pozemků a muset je jeden po druhém opravovat a vybavovat Jsem strašně ráda, že se ti podařilo dokončit nový díl! Hrozně jsem se těšila na pokračování Líbánky v tom tropickém ráji, to je úplně ideální. Bála jsem se, aby Danny nebyl odstrčený, když se Katie přece jen setká s kamarády, ale naštěstí ho přibrali mezi sebe. Ty fotky jsou prostě nádherné! Všechno máš propracované do detailu. Nemůžu se vynadívat na ty pózy a prostředí a prostě na všechno! Ani jsem si neuvědomila, že Katie už je tak velká (ten čas fakt strašně letí) a že její narozeniny už jsou takhle blízko! A taky že Danny je o tolik mladší než ona. Oslava byla super a dort taky - a to bydlení se ti moc povedlo! Katie je hodně podobná na Kaylu.

Hello, no, zkoušela jsem doma ukecat tuning PC, ale to mi /zatím/ neprošlo. Tak mi nic jiného nezbylo, protože jinak mi vytížení RAM létalo přes 95 % Naštěstí by se měl příběh brzy posunout dál, takže nepotřebuji znovu vybavit všechny domy a kam nemusím, ani nelez (kdyby třeba Ježíšek donesl lepší RAMku). Jen se teda děsím, v jakém stavu najdu kliniku
Jo, a aby toho nebylo málo, těšila jsem se, jak si zahraju střední, a ona na ní Kayla nějak není přihlášená. Prostě není školou povinná. Takže teď musím vyřešit ještě toto

Každopádně jsem moc ráda, že se vám líbil dílek i středoškoláci. A ano, Katie je Kayle až moc podobná, už teď se mi ve hře pletou Ale jinak mi to vůbec nevadí, že je po mamince

To bylo boží pokračování!

Moc se mi líbilo, jak mezi sebe přijali Dannyho i když Chris byl ze začátku trochu naprdnutý.
Musím říct, že všichni vyrostli do krásy . Katie je totální kopie Kayly . Neskutečná podoba, opravdu.

A Chris je velký fešák . Jsem zvědavá, jestli nakonec spolu přeci jen nebudou tvořit pár.

A nakonec takové překvapení pro Katie . To jim muselo dát velkou práci vše uklidit a vybavit. Je to naprosto boží . Tam se Katie bude jistě parádně bydlet!

Moc se těším na pokračování.

btw.: Mrzí mě, že máš takové problémy s pc . Snad se brzy najde nějaké řešení ať ti hra nepadá a můžeš v klidu fotit tento boží příběh!

No, stále ukecávám muže na lepší grafiku, a jediné štěstí je, že nemám moc čas hrát. Ale už jsem to nemohla vydržet, a jelikož jsem na neschopence (jen viróza), ale je mi už lépe, tak jsem rekonvalescenci věnovala příběhu. Protože jsem měla vážně absťák
Snad se vám nový díl bude líbit A omlouvám se, že teď moc nejsem ani na fóru, je toho prostě nějak moc

134. KAPITOLA - Začíná září

Léto uteklo jako voda a než se všichni nadáli, bylo po prázdninách. Tento školní rok měl být velký pro nejednoho našeho hrdinu.
Především Katie čekal nástup na střední školu. Celou noc skoro nespala nervozitou, jak jí noví spolužáci přijmou. Nikdo z těch starých na Copperdalskou střední nešel. Což Katie až tolik netrápilo - i když byla oblíbená, za tu krátkou chvíli žádné pevnější přátelství nenavázala. Ale čím byla starší, tím více cítila, že je těžké probojovat se s matčiným stínem za zády.
Ráno se tedy mžourající nevyspáním došourala do koupelny. Pohled do zrcadla ji však dokonale probral. “No co to dopr… je?” zírala nevěřícně na svůj odraz.


“Mamí, mamí, pomóc! Takhle nemůžu mezi lidi!” začala hulákat a vmžiku letěla ze schodů. Kayla se vyděsila, co se stalo, ale když dceru uviděla, málem nad jejím zoufalstvím vyprskla smíchy. “To jsou jebá… akné, miláčku. To je akné.” konstatovala a snažila se udržet vážnou tvář. “Pojď, něco na to najdeme. Ukážu ti, jak s tím zatočit.” vzala ji nakonec kolem ramen a vedla do jejich koupelny.
Za pár minut byly pupínky skryté pod korektorem a jemným make-upem, a mladá slečna se mohla vypravit za další studijní etapou.

(Škola je stažená z galerie, potom doplním odkaz na tvůrce)

Když ji řidič vyložil před kampusem, snažila se rychle smísit s davem a působit co nejméně nápadně. Vešla do budovy, kde dostala leták s instrukcemi a číslo své skříňky. A tak se ji vydala najít. Pozorovala studenty kolem sebe, někteří se nadšeně vítali po prázdninách, jiní jen tak nesměle postávali. Snažila se nevšímat zkoumavých pohledů, které ji sem tam někdo věnoval. “Ha, tady to je.” řekla si pro sebe když našla konečně správná dvířka. “Proboha, to měl přede mnou nějaký hípísák, nebo co?” ušklíbla se, když skříňku otevřela.


Naštěstí byla vybavená. Starou výzdobu promptně zlikvidovala do nejbližšího koše a z batohu vylovila vlastní dekorace. Brzy skříňka vypadala dle jejího gusta zevnitř i z venku. “Mnohem lepší.” pochválila se.
“Působivé, slečno. Jen nevím, jestli na sebe až příliš neupozorňujete.” ozvalo se vedle ní.
“Jejda… teda, pardon, dobrý den. Já, já, viděla jsem tu hodně zdobených skříněk, tak jsem myslela.. Přehnala jsem to?” vykoktala ze sebe Katie.
Pravda, proti některým hrůzám tady, je vlastně tohle docela hezké.” uznala nakonec žena


Zvonění jim připomnělo, že je čas vydat se do třídy. Katie se nadechla, vzala si své věci a našla  správnou učebnu. Usadila se na jednu z volných židlí a rozhlížela se kolem sebe. Všichni se rozhlíželi kolem sebe a zkoumali, s kým se budou následující měsíce téměř denně potkávat.
O chvíli později vešla i jejich profesorka. Usmála sa na Katie a postavila se před tabuli.
“Dobrý den, mládeži. Jsem Rita Coombesová a vítejte na hodině společenských věd. Budu vás mít ještě na několik dalších předmětů, ale především jsem vaše třídní učitelka. Takže s čímkoli budete potřebovat poradit, mé dveře jsou pro vás vždy otevřené.” přivítala je s laskavým úsměvem a vřelým hlasem.


Katie si ji hned zamilovala. Působila na ni uklidňujícím dojmem. A trochu jí připomínala její babičku. Navíc uměla vykládat poutavě a dokázala zaujmout. Kladla otázky, zajímal jí názor všech studentů, a každou úvahu pochválila, pokud bylo poznat, že dotyčný přemýšlel. A bylo jedno, že jeho myšlenka třeba vedla špatným směrem.
Během 45 minut měli její studenti stránky popsané spoustou podnětných poznámek. “Na závěr si zapište zadání krátké eseje, kterou zpracujete na příští hodinu. No nekoukejte na mě tak vyčítavě, pane Mulligane, tady jste na střední, takže žádné ulejvání, a hned od začátku pěkně zapojte hlavičky.”


O polední přestávce všichni zamířili do jídelny. Katie neměla náladu čelit dalším zvědavým pohledům a šuškandám, a tak si vyhlídla klidné místo na galerii nad tělocvičnou. Sendvič od mámy zhltla raz dva a pak se jen tak rozhlížela, když ji vyrušil dívčí hlas. “Jejda, promiň, asi jsi chtěla být sama.”
Kayla se otočila a zahlédla snědou blondýnku. Zdála se jí přátelská, tak jen pokrčila rameny. “Jo, ale nevadí, klidně sedej.” vybídla ji.
“Dík, potřebovala jsem vypadnout. Všichni ví, že máma je trenérka rozleskávaček, tak jsem dnes v obležení. Každý se chce zalíbit.”  vysvětlila dívka.


“Mimochodem, jsem Sayu.“ představila se.
“Tak sem jsi zdrhla.” rozlehlo se po galerii a za chvíli si k nim přisedla třetí dívka.
“To je Emmily, přišly jsme sem spolu z jedné základky.” vysvětlila Sayu.
“Těší mě, já jsem Catherine.” odpověděla jim.
“Flemmingová, co? Moje máma naprosto žere cokoli, v čem tvá máma hraje.” vyhrkla hned Emmily.
“Jo, super. No, raději bych byla, kdyby mě s mámou nikdo nespojoval.” povzdechla se Katie.
“Holka, viděla ses v zrcadle? Vždyť ty vypadáš přesně jako ona v její první roli.” zhodnotila to dívka.
“Jo, to je fakt.” dala jí za pravdu Sayu.


“Hele, ale v klidu. Pár lidí si o tom bude špitat, někdo z tebe vyloudí autogram a za několik dní bude klid. Tahle škola je plná děcek se známými rodiči, takže jakmile odhalí někoho dalšího, sorry, ale přestaneš být zajímavá.” snažila se ji povzbudit Emm.
“Přesně. Případně vypukne do týdne nějaký skandál a hned se bude mluvit o někom jiném.” přidala se Sayu.
“No, už se těším.” pousmála se Katie.
“Mimochodem, nechceš se přidat k roztleskávačkám ty? Něco mi říká, že pohybově na tom budeš dobře. Mám na to čuch po mámě.” navrhlá jí ještě dívka.
“Ne, fakt díky za nabídku, ale nemám potřebu se veřejně producírovat.” odmítla zdvořile Katie. Další přemlouvání utnulo zvonění, které je svolávalo k odpolední výuce.
“Tak se měj. A kdyby sis to rozmyslela, najdeš mě na chodbě.” rozloučila se Sayu.
“A rada na závěr. Nemá cenu se schovávat - pak jsi pro ně snadná kořist, zlato.” dodala druhá z dívek.


Odpolední hodiny proběhly bez větších dramat, a tak se Katie mohla vydat domů.
“Ahoj, zlato, jdeš rovnou včas, jídlo je hotové.” přívítala ji  máma, sotva zaslechla cinknout dveře výtahu.
“Čau, mami, jen si umyju ruce.” pozdravila ji dívka a zmizela v koupelně. O chvíli později už seděly i s malou Linou u stolu. “Kde je táta?” zeptala se Katie.
“Lítá někde po městě. Dostal prý nějaký super nápad a něco potřebuje sehnat. Je záhadný jak tajemný hrad v Karpatech. Každopádně nemáme na něj čekat. Tak jezte.” vybídla je. V případě Liny nebylo třeba říkat dvakrát. “Raději mi pověz, jak bylo ve škole?” zeptala se.
“Já myslela, že u jídla se nemluví.” poznamenala Katie.


“Ale tak koťátko, netrap mě. Nejsi už dítě, abys mluvila s plnou pusou a zaskočilo ti.” připomněla jí Kayla. “Linulko, papej hezky!” napomenla mladší dcerku, která si málem vyklopila porci do klína.
“Ukaz, pomůžu ti.” řekla Katie a nabrala sestřičce sousto. “Jo, ve škole to bylo docela fajn. Samozřejmě už od pohledu každý ví, čím jsem dcera.” utrousila směrem k matce trochu otráveně.
“Broučku, to mě mrzí, jestli tě to trápí. Víš, že jsem se snažila držet vás od toho humbuku stranou. Abyste měly své soukromí, mohly v klidu vyrůstat. No, koho by napadlo, že budeš celá po mně.” snažila se ji povzbudit.
“Ne, mami, je to v pohodě. Vlastně někteří byli milí, a nikdo na mě nijak nedotíral. Jen… víš, bojím se, že budu jen v tvém stínu, že sama nic nedokážu.” přiznala jí své obavy.


“Holčičko, tak o to se já rozhodně nebojím. A ty bys taky neměla. Jestli někdo dokáže velké věci, tak jsi to ty. Vždyť ty jsi dokázala dát tuhle rodinu dohromady, bez tebe by Lina nikdy nepřišla na svět. A máš dobré srdce, touhu změnit svět, toho se drž.” dala Kayla průchod obdivu, který k dceři chovala. Byla pyšná, že má takovou dceru.
“Díky, mami.” usmála se Katie. Bylo povzbuzující slyšet, jak moc jí matka věří. “Jo, a mimochodem dnes jsem odmítla nabídku do týmu rozleskávaček. Přijde mi to takové povrchní.” vzpomněla si ještě na jeden zážitek.
“Ale zlato, roztleskávačky nejsou vůbec povrchní. Tedy, některé možná ano. Ale hlavně, mají vliv. A ty bys mimochodem byla dost dobrá. Já bych tu myšlenku úplně nezatracovala. Protože jak tě znám, brzy přijdeš s nějakými nápady, co ve škole dělat lépe. A nemůžeš mít lepší pozici něco vyjednat, než jako členka jejich týmu.” sdělila jí svůj pohled na věc.


Sakra, na tom něco bude, pomyslela si Katie a pak už se mlčky pustila do jídla. Nesnášela, když se pletla a nepřišla na něco sama.

Začátek školního roku vypadal slibně i na venkově. Gabriela se první zářijový pátek vracela domů ve výborné náladě. Z ordinace dnes odešla dřív, měla ještě nějaké pochůzky, které se vydařily, a tak s úsměvem na tváři dorazila na farmu. Zarazilo jí, že nikoho nevidí venku, ale náladu jí to nezkazilo. Vydala se podívat, jestli někoho nezastihne v domě.


Jakmile vešla do dovnitř zaslechla hlasy z obýváku. Vydala se tedy za zvukem a už v chodbě o sobě dávala vědět.
“Ahoj, jsem doma! Neuvěříte, co jsem dnes zjistila. Nemůžu se dočkat, až vám to…” další slova se jí zasekla v ústech, když viděla scénu před sebou. Nick a Anna seděli na gauči jako hromádka neštěstí.  
“Proboha, co se stalo?... Snad někdo?... Kde je vlastně….?” začala blekokat a bála se cokoli domyslet.


“Lásko, jsi tu, konečně.” povzdechl si Nick a hned vyskočil na nohy. “Zkoušel jsem ti volat, ale nebrala jsi to.”
“Jo, promiň, ztlumila jsem si na schůzce telefon, a zapomněla ho dát zpět nahlas.” omlouvala se Gabi. “Nicku, mluv, co se děje? A kde je Danny? Měl by už přece být dávno doma… .” začínala panikařit Gabi. Tohle se jí nelíbilo.
“Dýchej prosím, ano.” snažil se ji nejprve uklidnit. “Danny zmizel. Nepřišel ze školy, tak jsem tam volal, a prý ho vyzvedla matka. Jenže tento týden ho vůbec neměla mít . A nemůžu se jí dovolat, byl jsem u ní doma a nikde nikdo.” seznámil ji se situací.
“Panebože, snad se jim nic nestalo.” vyděsila se Gabi.


“Lásko, nevím, vůbec nevím. Doufám, že ne. Projel jsem trasu od školy k ní dvakrát, cesty sem, nikde jsem nic neviděl. Ani v nemocnici nikoho nepřijali, policie o nich neví, takže nehodu vylučují. Spíš to prý vypadá, že ho Melisa unesla. Nemůžeme tomu uvěřit. Prostě nemůžeme.” kroutil hlavou Nick.
“Proboha, miláčku, to přece není možné. Ale určitě je najdou, a Danny bude v pořádku.” snažila se teď naopak uklidnit ona jeho.


“Snad. Musíme doufat.” povzdechl si Nick.
“Co můžeme udělat? Můžu nějak pomoct? Nějaké letáčky, někam zajet, někde zkusit hledat?” přemýšlela nahlas.
“Ne, lásko, kam jsem mohl, tam jsem zajel. Obvolal jsem naše staré společné známé, ale o Melise nikdo nic týdny neslyšel. Teď už to má v rukou policie, my už můžeme jen čekat. Ale ta bezmoc je děsná, řval bych, kdybych nevěděl, že to nepomůže.” vysvětlil jí.
“Možná bych ale přece jen měla jeden nápad.” řekla po chvíli přemýšlení Gabi.

Jupí, další dílek je tu!

Moc krásně jsem si početla.

Hned v úvodu mi bylo líto Katie, které na obličejí vyrašilo takové akné. Chuděra. V takovém věku to není nic příjemného, ale ani nic neobvyklého. Naštěstí nám všem kreje záda make-up. Vůbec to nebylo poznat a první školní den jí to moc slušelo.

Moc se mi líbilo, jak si vyzdobila skříňku!

A jsem i ráda, že má tak milou třídní učitelku, která se snaží být nápomocná a ne někoho nepříjemného. To se pak do té školy hned chodí o něco příjemněji.
A nové spolužačky se zdají být fajn a kamarádské! A určitě mají v něčem pravdu, za chvilku si ostatní spolužáci přestanou Katie všímat a najdou si jiný objekt.

Jsem zvědavá jestli se nakonec přidá k rozleskávačkám po promluvě s Kaylou. Určitě to nezní, jako špatný nápad a člověk by jeneměl hned odsuzovat. Jsem si jistá, že by jí to mohlo pomoci v mnoha ohledech.

No a ta poslední část???

To snad ne... Mám hroznou obavu, kde je Danny a proč Melisa udělala něco takového... K tomu nemám, co dodat... . Tyhle věci se bohužel stávají...Já jen doufám, že je v pořádku! To je asi to nejhlavnější a snad se brzy najde.

Taky by mě zajímalo, co napadlo Gábi

Už se mo těším na další díl!

btw.: Jsem ráda, že jsi zpět . Vůbec se neomlouvej, každý to tu chápe, že někdy toho času není nazbyt. Přeji ti brzké uzdravení a i tu novou grafárnu.

Chudák Katie, první školní den a hned trable s akné - ještě že toto se dá vyřešit líp než nějaké problémy se spolužáky. A fajn profesorka, to je zase velmi příjemný bonus !
Ovšem co provedla Melisa Nickovi, to mě nadzvedlo - doufám, že se Danny brzo najde v pořádku ! A i kdyby se z tohoto incidentu vyklubalo jen něco nevinného (třeba návštěva fastfoodu, zoo nebo cukrárny), už bych Melise nevěřila ani nos mezi očima ! A copak asi napadlo Gabi ? Jsem moc zvědavá na další díl !

Mám takovou radost, že je tu další díl  Díky moc za něj a brzo se uzdrav!  

Tak dobře jsi vystihla nervozitu při přestupu na střední, že jsem byla nervózní společně s Katie...  no, děti slavných rodičů to vůbec nemají lehké.

Ta škola se tvůrci strašně moc povedla - je tam úplně všechno, co si představuju u takové typické americké školy. Katie má hezkou skříňku, výzdoba se jí povedla, ale líbí se mi i obyčejné skříňky bez výzdoby, ty barvy jsou tak nádherné a moc pěkně se k sobě hodí.
Učitelka je sympatická a příjemná, myslím, že Katie má štěstí na dobrou třídu aspoň z tohohle hlediska snad i spolužáci se časem ukážou v dobrém světle. Je mi líto Katie, jak se necítí ve své kůži kvůli tomu, že Kayla je tak slavná. Navíc to na ní pozná opravdu každý na první pohled, je jako její kopie  
Ty dvě holky zatím působí docela přátelsky, ale nevím proč, mám z toho všeho divný pocit... nevím, jestli tým roztleskávaček je to pravé pro Katie (hlavně když se sama na to necítila), sice Kayla přednesla dobré argumenty - ale teda nevím... Rozhodně tam může něco dokázat (jak sama chce), být i populární (i když to může být hodně povrchní popularita, jak sama zmiňuje). Tipovala bych ji na něco jiného podle povahy a když se na to sama necítí, tak si říkám, jestli je to pro ni vhodné. Na druhou stranu je šikovná a věřím, že by se jí tam nakonec mohlo líbit, kdyby se dostala do přátelského prostředí - možná je to předsudek, ale řekla bych, že obzvlášť v takové skupince se dá počítat s velkou rivalitou a intrikami, ale vždycky záleží, jaká se sejde konkrétní parta lidí, tak snad na téhle škole to bude dobré. Hlavně doufám, že tam bude spokojená, pokud si to vybere a že se k ní ostatní budou chovat hezky (z toho mám asi největší obavy, doufám, že jsou liché    ).  Snad má pravdu Kayla a bude to přesně to prostředí, které pomůže Katie vymanit se z jejího stínu.

A druhá část mě šokovala      Kde je Danny?   Je možné, že by ho Melisa opravdu unesla?   To je hrozné! Podařilo se ti tu zoufalou situaci perfektně vystihnout těmi pózami a popisem    Je mi jich tak líto, musí si prožívat úplné peklo   Doufám, že se ho podaří co nejrychleji najít!  
Jestli to opravdu udělala Melisa, tak doufám, že bude po zásluze potrestána
Teď budu mít problém vydržet to napětí a čekání na další vývoj příběhu!

Ani nevíte, jakou mi vaše komentáře udělaly radost  Nejen, že vás dílek potěšil, ale i jak přemýšlíte, o tom, co bude dál - to je při psaní vždy takovým mým přáním. A zvlášť tuto zápletku, kterou v hlavě nosím - no, vlastně už od doby, co jsem se Melisu rozhodla vrátit do hry  Nevím, jestli s ní budete spokojené i po přečtení pokračování Ale pak k tomu případně dodám víc, až s dalším komentářem  Teď už bych navázala tam, kde jsem minule skončila

135. KAPITOLA - Staré dobré konexe

“Jak myslíš, že bys mohla pomoct? Vždyť jsem ti říkal, má to v rukou policie.” nechápal Nick. To už zpozorněla i Anna.
“Zavolám Robertovi.” odpověděla Gabi.
“Robertovi?” nechytal se Nick a sedl si na gauč.  Gabi se usadila mezi něj a svou tchýni.
“Přece Sinclairovi. Nechtěj po mě definovat znovu náš příbuzenský vztah.” připomněla mu.
“No, dobře, už vím. Ale jak nám pěstitel kytek pomůže najít Dannyho?” nechápal pořád.
“Rob přece nebyl vždy pěstitel kytek, to nevíš? Nikdy jste o tom nemluvili?” podivila se Gabi.


“Vlastně ani ne. Většinou řešíme maximálně hnojiva a věci kolem pěstitelství.” přiznal Nick.
“Ach, vy chlapi. No dobře, takže ve zkratce. Rob byl dřív detektiv. Odešel od policie a dělal soukromý očko. Ale, i když nám to nikdy výslovně nepotvrdil, a i Bela ohledně toho mlží, my si myslíme, že byl u tajné služby. Tedy, nejen myslíme, my jsme si tím docela jistí. Protože Valerie má na tyhle věci nos.” vysvětlila mu.
“Robert a tajný agent?” valil na ni Nick oči.
“Přesně. Ale i když je několik let ze hry, určitě má pořád nějaké konexe. Napadlo mě, jestli by nezkusil oslovit bývalé kolegy, aby přiložili ruku k dílu. Samozřejmě věřím i policii, ale víš jak - oni mají ta chapadla přece jen trochu dál.” objasnila mu, kam tím míří.


“Upřímně, lásko, tohle mi přijde ujetý. Jakože Robert a tajný agent? To mi hlava nějak nebere.” snažil se tu myšlenku přijmout.
“Gabi, zavolej mu prosím.” vložila se do toho Anna. “Cokoli, co i kdyby jen minimálně zvýšilo šanci, že se Danny brzy vrátí domů, se musí zkusit.”
Gabi přikývla a vylovila telefon z kapsy. Na zvonění brzy odpověděl mužský hlas. “Čau děvče, co pro tebe můžu udělat?”
“Ahoj Robe, myslím, že víc, než by tě napadlo.” odpověděla mu a pustila se do vysvětlování.


“Já jsem ale nikdy netvrdil, že jsem byl tajný agent.” zkusil to na ni ještě Rob, když ho seznámila se situací.
“Ale taky jsi to nikdy nepopřel. Aspoň ne dost dobře, aby ti Val uvěřila.” odpověděla mu.
“Vy dvě jste vražedná kombinace. Jako agentky byste měly větší úspěch než já. Gabi, samozřejmě hned žhavím dráty. Udělám maximum, aby se ten kluk našel. Pak se ozvu.” ujistil ji Robert a zavěsil.
“Myslíš, že ho najde?” zajímala se Anna.
“Myslím, že určitě. Nikdo nenašel tolik lidí a nevyřešil tolik záhad jako on. Myslím, že o spoustě z nich jsi četla v detektivních povídkách Isabely S. Bjergsen.” usmála se na ni Gabi.


Byl to dlouhý večer, a ještě delší noc. Annu vyhnal Nick do postele, přece jen bylo toho na ni moc a ve svých letech už by neměla ponocovat. Moc toho sice nenaspala, ale aspoň že se natáhla.
Nick nespal vůbec a Gabi usnula až nad ránem na gauči vyčerpáním. Z krátkého spánku ji probudil zvuk jejího mobilu. “Máme je. Danny je v pořádku, a Mel - no, ta více méně taky. Už je vezou na stanici. Pošlu ti adresu a sejdeme se tam.” informoval ji Robert.
Těžko popsat, jak se oběma ulevilo. Nick rychle informoval matku, Gabi se převlékla, a hned vyrazili na cestu. Robert už je čekal před policejní budovou, jak slíbil.
“Kamaráde, ani nevíš, jak jsem ti vděčný.” stiskl mu ruku na přivítanou.


“Hele, maličkost. Vždyť jsme rodina. A nebylo špatné dát o sobě vědět.” usmíval se Rob. “Tak pojďte za mnou, Danny už čeká.” vybídl je.
Oba ho následovali dovnitř budovy. Robert je zavedl do malé čekárny, kde seděl Danny v přítomnosti jednoho ze strážníků. Opravdu byl v pořádku. Dokonce se zdálo, že si to užívá, narozdíl od policisty, který už měl dost jeho nekončících dotazů. “A máte taky služební psy? A umí hledat lidi?” chrlil další otázky.


Nick byl neuvěřitelně šťastný, že svého syna vidí. Bylo to jen něco málo přes 24 hodin, co ho vysadil před školou, ale jemu to přišlo jako věčnost. Tolik strachu.
“Danny, ty kluku ušatá, pojď za mnou!” zavolal na synka.
“Tatííí, ty jsi tadýýý.” vyjekl chlapec a vyskočil z křesla.
“No jasně, kde ses nám zatoulal?” zeptal se a přitáhl si ho do náruče.


“Ehm, pane Bradforde, pokud byste byl tak laskav, a se synem mě doprovodil. Musíme dořešit nějaké formality.” obrátil se na něj policista, který doteď Dannyho hlídal.
“Ale jistě, cokoli, co je potřeba, abychom se mohli vydat domů.” souhlasil Nick. Muž mu pokynul ke dveřím a vedl je ke kancelářím.
“Můžeme?” zeptala se Gabi Roberta.
“Jasně Mel je ve výslechovce, čeká na to, jestli Nick vznese obvinění.” odpověděl jí Rob.
“A?” nadechla se k další otázce.
“Taky připravená!” věděl hned, o co jde.
“Tak pojďme na to.” zavelela Gabi.
“S vaší rodinou se fakt jeden nenudí, co?” zasmál se Robert.


Očividně byl mezi policisty legenda, a tak mu nedalo moc práce přesvědčit dozorce, aby Gabrielu, jakožto “konzultantku vyšetřování” vpustil za Melisou. Když Gabi vešla do výslechové místnosti, tatam byla sebevědomá žena, která na ni před několika měsíci ječela na chodbě Nickova domu. Teď tu seděla zhroucená na plastové židli, oči uplakané, vyděšená z toho, co bude dál.


“Ahoj Mel!” pozdravila jí.
“Ty? Co ty tu?” vyskočila oslovená na nohy, jako když ji píchne včela. “Přišla ses mi vysmát, co? Jak jsem to zvorala?” utrousila smutně a podezřívavě si Gabi měřila.
“No, zvoralas to. Ale vysmát jsem se ti fakt nepřišla.” ujistila ji.
“Tak proč jsi tady? Poslal tě Nick? Už mě nikdy nechce vidět, že? Jdeš mi říct, že už mě k Dannymu nepustí.” domýšlela si dál blondýnka.
“No nedivila bych se mu, kdyby nechtěl. Uvědomuješ si, jaký měl strach?” zeptala se jí.


“Já, já… na to jsem vůbec nemyslela…” koktala Mel.
“Tak proč? Proč jsi to vlastně udělala? Co tě napadlo vzít Dannyho pryč od táty a babičky a zkusit ho odvézt bůh ví kam?” chrlila na ni Gabriela otázky, které ji tak tížily.
“Protože jsem měla strach, chápeš?” vyjekla Melisa. Gabriela jen nevěřícně zavrtěla hlavou a tak pokračovala. “Celé léto poslouchám, jak jsi úžasná. Jaká je s tebou sranda, jak báječně jste se měli u moře a jak je super, že tě Nick našel a vzal si tě. Dostala jsem strach, že v tobě najde tu mámu, kterou jsem já pro něj nebyla, a o mě už nebude mít zájem. Že ti prostě nedokážu konkurovat.” přiznala jí.


“Pro Kristovy rány, Meliso, je to dítě. Vždycky ti bude básnit o ostatních.” vykřikla Gabi. “Kdybys s námi o tom mluvila, místo zdrhání za kopečky, tak by ses dozvěděla, že nám zase pořád vykládá o tobě. Jak si užíváte legraci, poznáváte super místa ve městě, kde ještě nebyl. Jaký jsi mu u sebe v bytě nachystala nádherný pokojíček. A jak je šťastný, že má svoji maminku zpět. Ten kluk tě miluje. A hlavně, Mel, mě by v životě nenapadlo ukrást někomu syna. A už vůbec ne, když vím, že má mámu, která ho miluje.” hučela na ní rozčileně. “Navíc, vždyť bych byla sama proti sobě. Až budu mít vlastní dítě, bude přece pro Dannyho super, že pro někoho bude vždycky na prvním místě.” vyhrkla ještě.
“A do prkýnka! Ty jsi… to?” lekla se Mel.


“Ne, ne, ne, nic takového jsem neřekla, jasný? Tohle je prostě všechno špatně.” povzdechla si Gabi a zkoušela se uklidnit.
“Já, tohle mi vůbec nedošlo. Nepřemýšlela jsem,... měla jsem prostě jen strach.” omlouvala se dál Mel.
“No, tak příště prosím přemýšlej.” požádala ji káravě Gabriela.
“Příště? Copak bude nějaké příště? Nick mi už nikdy nedovolí Dannyho vidět. Můj syn mě miluje a já už ho nikdy neuvidím. Jak jsem mohla být tak hloupá??” začala depkařit Melisa.
“Proboha, Mel, uklidni se a nech mě chvíli myslet.” požádala ji.


“Fajn, pokud mi teď slíbíš, na Dannyho štěstí mi to odpřísáhneš, že už nebudeš vyvádět blbosti, tak se u Nicka přimluvím.” navrhla jí.
“Cože? Jako vážně? Jasně, že slibuji, už budu naprosto vzorná, nikdy se nic takového opakovat nebude.” dušovala se blondýnka.
“Budeš hrát podle pravidel, vozit Dannyho včas domů, kdykoli bude cokoli, jakýkoli sebemenší problémek, dojdeš za námi jako normální rozumný člověk a vyřešíme to společně.” pokračovala Gabriela a Melisa přikyvovala. “Ale co ten záznam. Po dnešku to budu mít v rejstříku a sociálka…” začala se strachovat ale Gabi ji gestem umlčela.
“Záznam o čem? Žes chtěla vzít syna na výlet a jen sis spletla víkend? To je přece jen velké nedorozumění, ne?” odpověděla jí.


“Gabrielo, opravdu? To bys pro mě udělala?” vydechla překvapená Mel.
“Pro tebe ne. Ale pro Dannyho. Je s tebou opravdu šťastný a já nedovolím, aby měl zlomené srdce, kdyby o tebe měl znovu přijít. Ale varuju tě, dám si na tebe pozor. A jestli se vypaříš, nebo cokoli zvořeš, tak pamatuj - já si tě najdu. Našla jsem tě teď, najdu tě kdykoli příště.” připomněla jí. Nechtěla jí vyhrožovat, jen chtěla, aby ji brala vážně.
“Přísahám, už se to nebude opakovat.” potvrdila svá slova Mel. “A děkuji.” dodala ještě.
Gabriela jen mlčky přikývla a zaklepala na dveře, aby ji pustili ven. Vzápětí vešla do vedlejší místnosti.
“Tak co? Můžeme jí věřit?” zeptala se.


“No, musím říct, že to byl uragán emocí.” odpověděla ji Valerie. “Spousta strachu, nervozity, trápení a výčitek. Myslím, že si sáhla na dno. A rozhodně jsem za celou dobu neměla pocit, že by lhala, nebo něco hrála. Fakt má syna ráda a udělala by pro něj cokoliv. Jestli se ale poučila, a přestane blbnout, to ti neřeknu. Je zbrklá a asi jedná dřív, než věci promyslí. Každopádně svůj slib dnes myslela upřímně.” zhodnotila jejich rozhovor mladší ze sester.
“Díky, Val, díky, žes přijela. Moc to pro mě znamená. Zvlášť, když máš chvíli po porodu.” poděkovala ji Gabi a objala ji.
“Ségra, to je přece samozřejmost. A není to tak daleko. Za chvíli jsem zase u holek zpátky.” ujistila ji.


“Mimochodem, že ty jsi opravdu…?” zkusila se zeptat, když ji Gabi pustila.
“Nezačínej ještě ty!” zarazila ji. “Musím za Nickem. Uvidíme se později. Stavíme se ten tvůj malý poklad ještě oslavit.” mrkla na ni.
Strážník ji poté doprovodil ke kancelářím. Nick s jeho kolegou vyplňoval nějaké papíry a Danny seděl stranou a pohupoval nohama. Byl to šílený den. Před týdnem by ji nenapadlo, že něco takového bude řešit. Navíc ještě orodovat za bejvalku svého manžela. Ale věděla, že je to to nejlepší, co může udělat.
“Můžu vám na chvíli ukrást manžela?” oslovila policistu a ten jen pokrčil rameny. Gabi tedy vzala Nicka stranou.


“Zlato, jen se chci zeptat, nechceš proti Mel vznést obvinění, že ne?” zeptala se na rovinu.
“Nevím. Mám pocit, že bych měl. To co udělala, ach… nenacházím slušná slova. Kdyby mi teď přišla pod ruku, asi bych ji… víš co.” přiznal jí.
“Vím. Ale podívej.” nadechla se a vzala ho za ruce. “Vím, že teď vnitřně zuříš, i když to nedáš najevo. Ale nedělej to. Mysli na Dannyho. Dospívá a to nejhorší, co by teď měl zažít je, abys se tahal s jeho mámou po soudech.” promluvila mu do duše. “Bylo to jen… Prostě zpanikařila, bála se, že nebude dost dobrá máma a Danny ji zavrhne. Berme to prosím jako nedorozumění.” požádala ho.
“Ty? Ty se Mel zastáváš?” nevěřil Nick svým uším.
“Jo, sama se tomu divím. Ale ano. Protože mi jde o Dannyho. A myslím, že jí taky. Pak ti to vysvětlím.” odpověděla mu.
“Vzal jsem si tu nejúžasnější a nejmoudřejší ženu pod sluncem.” složil jí poklonu.


A dal na její slova - případ byl uzavřen bez obvinění a všichni mohli jít. Nick, Gabriela a Danny se vydali domů s tím, že s Mel si promluví později. Cestou se Gabi přiznala, že s Mel mluvila ona, a že si hodně věcí uvědomila. Nick se původně chtěl zlobit, že za ní šla za jeho zády. Ale pak musel sebekriticky uznat, že by jí to nedovolil a bůh ví, jak by to pak vše dopadlo. Ale rozhodně na ni chtěl v následujících týdnech dohlédnout. Než jí začne znovu věřit, bude se jeho “ex” muset hodně snažit.
Danny to vše bral jako dobrodružství a smál se tomu, jaká je máma popleta. Doma vystřelil jak z děla, aby se přivítal s Merlinem a taky s babičkou samozřejmě.
“Hej, o čem jsi vlastně chtěla mluvit, když jsi včera přišla? Říkalas, žes zjistila něco úžasného, ne?” vzpomněl si najednou Nick.
Gabi se k němu otočila. “Jo tohle,.. Ale taková maličkost. Byla jsem totiž u doktora a jsem těhotná.” řekla jakoby nic.


“Tě-tě-těhotná?” opakoval Nick jako opařený.
“Jo, takový malý suvenýrek z líbánek.” potvrdila mu.
“A to říkáš jen tak? Mezi řečí? Jakoby se nechumelilo?” namítl Nick, stále trochu mimo.
“Však nechumelí. Vlastně je docela hezky.” žertovala. “A večeři při svíčkách k tomu ode mě nečekej.” smála se Gabi.
“Ale to bych čekal.” zažertoval si trochu i on. “Páni, já budu táta!” povzdechl si.
“Zlato, ale ty už jsi táta roky.” připomněla mu se smíchem. “Takže se seber, pro tebe je to jen další dítě. To já se s tím musím srovnat” popíchla ho. “Ale teď, jde se slavit!”
“Jasně, miminko se musí oslavit.” přitakal Nick.
“Jdeme slavit, že je Danny v pořádku doma, ano. Dnes je to jeho den.” uvedla ho na pravou míru a políbila ho. Měla pocit, že věci jsou tak nějak, jak mají být.

To je fajn, že se Danny tak brzo našel, Gabi měla perfektní nápad zapojit Roberta i Valerii ! Co se týče Mel, určitě bych s ní nejednala tak klidně jako Gabi, asi bych prohodila minimálně něco o IQ šumící trávy .... Ovšem Gabi se teď vlastně nemůže moc rozčilovat, když je v očekávání, že ano !

Jéé, díky za rychlé pokračování, protože to bylo tak napínavé, že jsem myslela, že to nevydržím do dalšího dílu

Tak to se povedlo! Ale zároveň mě to všechno šokovalo!
Gabi je machr! Okamžitě ji napadlo nejlepší řešení. Naštěstí Robert pomohl opravdu bleskově, což je určitě nejdůležitější v takových případech. Já bych se musela tím čekáním a bezmocí zbláznit... tohle bylo vyřešené opravdu rychle, nečekala jsem, že se jim ho podaří takto rychle vystopovat! Mám takovou radost, že je v pořádku! Ale úplně mnou projela vlna hněvu - já bych k Melise nebyla tak shovívavá!  

Na druhou stranu je hlavně pro Dannyho lepší, že se to udělalo takto. On
vůbec netuší (a je to jeho štěstí), co se dělo   a je to tak lepší, protože má z toho dne krásný zážitek, nejdřív nevinný výlet s mamkou a potom dobrodružství na policejní stanici  
Danny je šikovný a milý kluk Líbí se mi,  jak se na té stanici na všecko vyptával, měli k němu posadit někoho, kdo je míň nervózní z dětí a jejich všetečných otázek  Ta fotka je boží - policajt tam sedí jako na jehlách Zachyceno v tom nejlepším okamžiku

Výslechová místnost se ti moc povedla     Úplně se mi ulevilo, že to dopadlo takhle a i na Melisu, jak se zdá, dopadla vážnost celé situace. Skoro mi jí bylo líto, ale opravdu jen skoro. Potvora! No... musel jí úplně vypnout mozek a všechno, jinak si to neumím vysvětlit. Šílené...  a Gabi s ní jednala pěkně - líbilo se mi, jak jí řekla, že Danny zase doma básní o času stráveném s ní. A jak jí vnukla nápad, že to byl jenom omylem nenahlášený výlet. To je tak obdivuhodné.   Tomu se říká velká síla charakteru. Já bych toho určitě nebyla schopná.
A ten závěr - tak důležitá věc jen tak mimochodem sdělená mezi řečí
  Ke Gabi to úplně sedí     Perfektní šťastná novinka na závěr!

Těším se zase na nový díl tvůj příběh se tak krásně čte. A o nádherných fotkách ani nemluvě - vždycky si každou kapitolu prohlížím několikrát a kochám se prostředím, výrazy, gesty, prostě vším. Jsi moc šikovná a máš můj velký obdiv!

No páni .
To byl parádní dílek se šťastným koncem .

Mám radost, že se Danny našel v pořádku a je zpět. Byla to docela rychlovka, díky bohu.

Danny je parádní chlapec, pořád optimistický . Taky mě pobavilo, jak se na vše vyptával a chudák policista už měl hlavu, jako pátrací balón .

Jinak Melissa to asi opravdu nemyslela zle, jen dostala strach, jak tvrdí. Gábi mě docela překvapila , ale jsem ráda, že si popovídaly a vysvětlily si, jak se věci mají. Snad Melissa pochopila, že se nemusí vůbec obávat. Od Gábi je i milé, že se za ní přimluvila u Nicka. Uvidíme, jestli Nick svolí, aby Dannyho mohla pořád vídat. Úplně rozumím, že takhle narušená důvěra se těžko dává dohromady, ale snad najdou nějaká kompromis.

A Gábi mě překvapila . Docela mě pobavilo, jak to jen pronesla mimo řečí . Strašně moc jim gratulujuu . Další miminko do rodiny!

Jsem zvědavá na reakci Dannyho, že bude mít sourozence .

Btw.: Ta poslední fotka je totálně boží . Strašně jim to sluší, nemůžu si pomoct, ale krásně k sobě pasují!

To bylo strašně moc zajímavé mám velikou radost, že je Danny zpátky bylo to strašně moc napínavé Melissu snad i chápu, ale doufám, že se už o něco takového znova nepokusí. Jinak se moc těším na miminko Gaby a Nicka

Od Gaby a Nicka na chvíli k hlavní hrdince. Ale slibuji, že se k nim vrátíme, nakonec malinko víc, než jsem zamýšlela - jakože miminko byste určitě viděli, ale jejich příběh se měl uzavřít. No, nakonec jsem se ale rozhodla, že ještě trochu prostoru jim dám

Ale teď už....

136. KAPITOLA - Návrat do Komorebi

Listí se zbarvilo, opadalo a přišel první sníh. Roztál, napadl druhý a než by se kdo nadál, byly tu Vánoce. Ale Katie se netěšila ani tak na dárky, jako na společnou dovolenou, kterou naplánovali po svátcích na zimní prázdniny. Opět se totiž rozhodli vyrazit do Komorebi, což samo o sobě byla úžasné. Tentokrát však s sebou brali vzácné hosty - Christophera a Natalii.
“Ty kráso, jsem myslela, že jsme u tvé babičky zažili hodně sněhu… ale toto…” valila oči Nat.
“Toto, to je ráj, moje milá. Tady teprve pochopíš, jak je sníh super.” slibovala jí Katie.
“Tady je to prostě bomba! Ségra, vidělas ty kopce?” doběhl je i Chris, ze kterého nadšení jen čišelo.
“Mládeži, mazejte si vybalit. Katie, vy tři budete nahoře, majitel tam přihodil postel navíc, tak se tam snad vejdete.” organizoval je Filip.
“Tak pojďte za mnou.” vybídla Katie kamarády, aby ji následovali.


Ubytování v podání tří puberťáků spočívalo v odhození tašek do kouta. Katie jim pak poradila, co na sebe, aby se venku cítili dobře, a hlavně v teple. Cesta byla dlouhá, a tak první den zůstali jen v okolí chaty.
“Aspoň si zkusíme, jestli si pamatujete, jak se staví sněhulák.” mrkla na ně. Chris se ale odmítl účastnit, byl jak na trní, a chtěl se podívat po okolí. Filip se k němu připojil, aby se hned první den neztratil. A tak u chalupy zůstala jen dámská společnost.
Kayla šla připravit večeři, a holky se pustili do stavby, zatímco Lina nadšeně běhala kolem.


Na vylepšení jejich výtvoru odběhla Katie dovnitř, kde posbírala pár věcí a navzdory protestům matky ukořistila i několik kousků zeleniny na ozdobu. “Ale tohle jsem zrovna chtěla nakrájet.” neslo se za ní, když pelášila zpátky ven.
Ve chvíli, kdy dílo dokončily, Kayla zrovna vykoukla z terasy. “No, večeře sice nebude moc pestrá, ale uznávám, že téhle dámě to sluší.” hodnotila jejich výtvor.
“Jé, díky teto.” usmála se na ni Nat.


“Chlapi se ještě nevrátili?” zeptala se, když se rozhlédla a nikde ty dva neviděla.
“Očividně ne. Ale táta to tady miluje, takže předpokládám, že Chrise protáhne všemi kouty.” upozornila ji Katie.
“Tak v tom případě stihneme před jídlem ještě dívčí válku.” vyjekla Kayla jako malá a už sbíhala z terasy dolů.
“Co-cože?” nechytala se hned Natalie.
“Koulovačkaaaa! Kryj se!” varovala ji Katie, ale to už koupila jednu do obličeje. Samozřejmě se ale nenechala zahanbit, a za chvíli měla připravenou munici k odvetě.
“Haha, huhulát.” seznamovala se mezitím Lina s novým kamarádem.


Poté, co se vyblbly a dorazili i Filip s Chrisem, byl čas konečně na jídlo. Pak se postupně vystřídali v koupelně, a šli si po dlouhé cestě odpočinout. I když někteří měli energie stále dost a očividně jim vydržela i bojová nálada. Děvčata akorát sněhovou peřinu vyměnila za péřové polštáře.
“Jste jak malé.” komentoval jejich počínání Chris, který dorazil do pokoje jako poslední.
“Možná, ale je to sranda!” nenechala se urazit Natalie.


Po chvíli ale obě dívky naznaly, že tato zábava opravdu trochu dětinská je, a srovnaly polštáře na místo. Usadily se na posteli proti Chrisovi a všichni tři se dali do řeči o plánech na zítřek.
“Hned po snídani vyrazíme konečně na svah.” informovala je Katie. “Ve středisku kousek odtud je několik sjezdovek od těch pro mrňata po složitější, takžeme můžete zkusit lyže nebo snowboard.” pokračovala.
“Nenene, mě na ta ďábelská prkýnka nikdo nedostane!” odmítla rezolutně myšlenku zimních sportů Natalie.


“Ségra, nebuď posera” popichoval ji Chris. “Však pro to jsme sem jeli, ne?”
“Ne. Já jsem chtěla trávit čas s Katie. Jakože i ten sníh je docela fajn, ale já raději zůstanu pod kopcem.” trvala na svém.
“Nat, to nevadí, dole se dá i bobovat, to by se ti mohlo líbit. A sama pak uvidíš, jestli nezměníš názor.” ujistila ji Katie, že tahle dovolená nemá být o stresu ale o zábavě.
“Tak to já se rozhodně svezu. Dnes jsem ty svahy viděl, a je to fakt pecka.” nemohl se naopak dočkat Chris.


Když byl program zítřejšího dne domluvený, konverzace se stočila k tomu, jak se kdo měl posledního půl roku. Povídali si o svých školách, nových známých a nakonec i plánech do budoucna. Natalie věděla, že za zůstane na Sulani. Byl to její domov každým coulem. Christopher se naopak nemohl dočkat, až odmaturuje a bude moct vyrazit objevovat svět. Ti dva byli dvojčata, ale nemohli mít rozdílnější povahy.
“A co ty?” zeptala se Nat své kamarádky.  
“Ještě nevím.” pokrčila rameny Katie. “Ale když táta fotil všechna ta lidmi poničená místa, chtěla jsem vždy udělat něco užitečného, co by pomohlo tu situaci napravit. Pořád na to musím myslet, jen nevím, jestli na to jsem dost dobrá, abych vůbec něco dokázala.” zamyslela se.
“Kate, ty když se rozhodneš, tak změníš svět.” hles Chris a opravdu tomu věřil.


Druhý den vyrazili do lyžařského střediska, jak bylo v plánu. Počasí jím přálo - slunce svítilo, takže sníh se jen třpytil, ale teploty se držely těsně pod nulou, a tak sjízdnost byla skvělá.
Kayla vzala Linu na boby, a když Natalie viděla, že ani batole se jízdy nebojí, šla to vyzkoušet taky. Bohužel pro ni najela před cílem na hrbol a vyklopila se.


Christopher se své sestře smál, ale Katie ji uklidnila, že se podobně vyklopila několikrát taky. Pak vzala svého kamaráda do půjčovny, kde mu vybrali lyže a zapsali ho do lyžařské školy. Chris chvíli prskal, že přece nebude ve školičce s prťaty, ale Filip se nenechal odbýt. Má za něj odpovědnost a na svah ho nepustí, dokud si nezkusí základy. Mladíkovi tedy nezbylo než sklapnout a odkráčet na cvičný svah.
Tam hodlal zamachrovat a odhodlaně se pustil z kopce dolů. Jenže přecenil své možnosti a i on vzápětí okusil sníh z blízka, když neudržel rovnováhu, přepadl vpřed, načež mu vyhodily lyže a on si střihl i kotoul.


Tomu se smály svorně Katie i Natalie. Chris se tvářil, že si jich nevšímá, hodil lyže na ramena a šlapal znovu do kopce. Rozhodl se, že lyže nad ním nevyhrají, a nejpozději odpoledne hodlá sjet i velkou sjezdovku. Katie se rozhodla, že s kamarády zůstane a zkusí si na cvičném svahu jízdu na snowboardu. Letos ho chtěla ovládnout, připadl jí zábavnější, než lyže. A tak trénovali celé dopoledne společně.


Po obědě dostali jezdci pod podmínkou, že pojedou jen modrou sjezdovku, svolení vyjet lanovkou na svah. I Nat se sžila s bobami, a tak se nabídla, že pohlídá Linu, aby se mohla projet i Kayla. Svého času byla docela dobrá lyžařka, takže nemohla odmítnout. Odpoledne se tedy všichni dobře bavili. I když na bobech bylo na první pohled zřejmé, kdo si jízdu opravdu užívá a kdo stále malinko trpí.

Moc hezký zimní díl! Plno pěkně zachycených zimních radovánek vše máš krásně nafoceno! Zimní atmosféra z toho čiší. To jsem zvědavá, jestli se Katie vydá po Filipových stopách, její aktivity by určitě mohly mnoha místům pomoct. Tomu říkám smysluplná práce, určitě by ji to bavilo a vsadím se, že by se na to hodila A jsem ráda, že se příběh Nicka a Gaby ještě neuzavře těším se na další díly, ať už bude jejich hrdinou kdokoli z tvého příběhu

Krásné počteníčko, pěkné obrázky zimních radovánek ! No jo, pubertální mládež se občas prostě chová jako malé děti, to je normální - ta koulovačka a polštářová bitva tomu odpovídají A jejich budoucnost ? Ty jim určitě dopřeješ to nejlepší pro ně, milá Fidgety !

To byl krásný, oddychový dílek na zimní radovánky je radost pohledět krásně jim to všem ladí těším se na další dobrodružství tvých simíků

Díky, díky. Ještě pro vás mám jeden takový dílek o ničem, co se mi předtím nevešel. Ale pro jejich budoucnost jsou společné zážitky důležité, tak jsem se rozhodla ho nevynechat. Jen se omlouvám, že Chris nemá helmu - on se mi uličník před focením asi převlékl a ten outfit se lišil právě jen pokrývkou hlavy. Jinak samozřejmě bezepečnost především!

137. KAPITOLA - Návrat do Komorebi, část 2

V následujících dnech si užívali všeho, co Komorebi nabízí. Natalie se ujala Liny, protože s ní jí nehrozilo pouštět se do nebezpečnějších akcí. Na boby už si zvykla, jinak spolu stavěly sněhuláky, dělaly sněhové andělíčky nebo si hrály na chatě. Dívka měla k dětem kladný vztah, takže hlídání ji nijak neobtěžovala, dokonce si ho i užívala.
Díky tomu si Kayla s Filipem mohli dopřát nejen plnohodnotné sportovní zážitky, ale i chvíle odpočinku ve dvou.


Katie dělala na sjezdovce jako vždy rychlé pokroky, a za chvíli už tak pod dohledem mámy sjížděla i těžší sjezdovky. Troufla si i zkusit několik skokánků a vyšvihla pár parádních kousků. A ani Kayla se na lyžích nenechala zahanbit.


Chrise zaujali turisté s výbavou na lezení a chtěl se o tom dozvědět více. Horolezectví znal jen internetu a vždy ho přitahovalo. Na Sulani měli jen pár kopečků a ty se se zdejšími skalami nedaly srovnávat.
Filip ho tedy doprovodil do cvičného střediska - Christopher jen poznamenal, že tady mají školu snad na všechno. Pod dohledem svého opatrovníka tak mohl zkusit, jak se pohybuje po strmých skalách pokrytých ledem a sněhem. “Hlavně mysli vždy na tři pevné body. Přesně tak a v klidu si rozvaž další krok.” poučoval ho Filip.


Christopher se pevně chytil a vyhoupl se o kousek výš. Znovu se zapřít nohou, a dalších pár centimetrů nahoru. A pak se mu smýkla noha zrovna ve chvíli, kdy ruka hledala další skulinu na úchop a mladík letěl. Dole ho naštěstí uvítala měkká sněhová peřina.
“No, vždy si ověř, jestli nestojíš na uvolněném kameni.” poradil mu Filip a očima zkoumal místo, které chlapce zradilo.
“Nepovídej, to bych nečekal!” zaskuhral Chris.


Nebyl ale z křehkého těsta, a tak se nedal odradit prvním nezdarem. Za chvíli byl opět na nohou a pokusil se cvičnou stěnu znovu zdolat. Spadl ještě několikrát, ale naučil se situaci odhadnout a pád utlumit. Nakonec asi na čtvrtý pokus se dostal až na okraj skaliska.


Na skalách zůstal Chris až do setmění, tak moc ho lezení chytlo. Ve středisku se už orientoval dobře, Filip mu tedy dopřál trochu samostatnosti, a šel si po svém. Moc dobře si pamatoval, že ani on jako puberťák nepotřeboval mít za zadkem pořád nějakého strejdu, i kdyby byl sebevíc “cool”. Se západem slunce se ale ochladilo a do chaty to bylo přece jen daleko, a tak se chtěl chlapec zahřát něčím horkým z automatu. Co čert nechtěl, ten ho vypekl - sežral mince, ale zboží si nechal.
“Ty plechová mašino, dej mi moji polívku.” praštil do výdejníku.


“Nemyslím, že by tě hodlala poslechnout.” ozval se za ním pobavený hlas.
“Kate, čau, co ty tady ještě?” zeptal se překvapeně.
“Chci se vydat na noční sjezd. Je to úplně boží. Většina sjezdovky je nasvícená, ale když je jasno jako dnes, některé úseky nasvěcuje jen měsíc. Můžeš se přidat.” navrhla mu.
“Rád bych, ale necítím prsty.” postěžoval si. “A tenhle krám mě připravil o poslední simleon.” praštil znovu do automatu.
“Počkej, něco u sebe ještě mám.” prohlásila Katie a začala lovit po kapsách. Všimla si, že Chris chce něco namítnout a hned dodala: “Bez námitek. Zkušenost velí, že v devíti z deseti případů tenhle automatu funguje. A kdybychom tě vrátili se zápalem plic, už vás k nám vaši nikdy nepustí.”
Za chvíli seděli u stolku a Chris srkal horkou tekutinu.


“Lepší, co?” zeptala se ho Katie.
“Jo dík. Vůbec bych netušil,  že se dá polévka narvat do plechovky. A že hlavně může být tak dobrá.” kroutil hlavou.
“Místní vynález.” pokrčila rameny. “Ale zítra se stavíme tady do stánku. Mají den specialit a tomu se v Komorebi nic nevyrovná.” slíbila mu.

A slib dodržela. Byl to jejich poslední den dovolené.
“Tak co, jak se vám tady líbilo?” ptala se Kayla svých hostů.
“Bylo to fajn, ale už se těším do tepla. Promiň, Katie.” zhodnotila to Natalie.


“Nat, vůbec se neomlouvej. Jsem ráda, žes to tady s náma přežila.” objala svoji nejlepší kamarádku.
“Ale to vůbec nebylo o přežívání. Já si to užila. Jen prostě hory nejsou můj šálek kávy.” upřesnila mladá ostrovanka.
“Tak to já bych tady zůstal hned. Fakt nejlepší výlet v životě.” pochvaloval si dovolenou naopak Chris.
“A že jsme těch výletů teda zažili.” popíchla ho ironicky sestra.
“No, to sice ne. Ale sem se určitě vrátím. A jednou tu horu pokořím.” slíbil si, než si zacpal ústa neuvěřitelnou dávkou nudlí.


“Jak může někdo takhle žrát?” pohoršovalo se jeho dvojče.
“A co hůř - vůbec to na něm není vidět. Za to by jeden vraždil.” přidala se i druhá dívka.  
“Ale tak děvčata.” zkusila je napomenout Kayla.
V tom se přihnal Filip “Tak šup, šup, dojezte. Linuška má už čistou plenku, můžeme se jít fotit.” popoháněl je.
“No jasně, památeční fotka u sochy, bez té se nemůže odjet.” stěžovala si na oko Katie. Ale ve skrytu duše se těšila, že bude mít na společnou dovolenou krásnou památku.




--------------------------------------------------

Jako bonus jedna perlička - když Katie opouštěla cvičnou sjezdovku, zvolila docela netradiční způsob: