Historie jednoho rodu

Dneska jsem se naopak trochu rozepsala, tak snad toho nebude moc najednou. Ale dělit se mi to nechtělo - resp. jsem nevěděla, kde přesně, tak máte zbytek prázdin pohromadě Je to zase takový pohodový dílek. Ale příště, snad se k tomu brzy dostanu, už bych se chtěla začít posouvat zase malinko dál.

126. KAPITOLA - Zimní prázdniny

Dvojčata byla nejprve poněkud zklamaná, že v San Myshunu neleží sníh. Když jim ale Katie slíbila, že pozítří pojedou k babičce do Brindleton Bay, kde je sněhu hromada, trochu se jim nálada zlepšila. Navíc i na dnešek měli přichystaný pestrý program. Společně s oběma otci se děti vydaly do Myshunského centrálního parku. Cestou začalo i ve městě malinko sněžit, a dvojčata si užívala první vločky, které v životě viděla. Natalie je zkoumala na svých rukávech - jejich tvar a jak se pomalu rozpouštějí. A Christopher se snažil pochytat jich co nejvíce do pusy. Nakonec v tom s Katie pořádali závody.
Když dorazili na místo, ukázalo se, že dřevěné kluziště vystřídala na zimu ledová plocha.
“Tyjooo, my budeme fakt bruslit?” žasl Chris nadšeně.


Za chvíli už si nazouvali půjčené brusle. Katie s Filipem se hned vypravili na led. Dívenka si bruslení oblíbila. Letos už získala na ledě docela jistotu, a tak předváděla svým kamarádům, jak na to. Jako další se odhodlal i August, který v dětství a mládí bruslil docela často. “Panejo, nevím, jestli si vzpomenu jak na to.” zapochyboval, když se poprvé sklouzl.
“Neboj, kamaráde, to je jako jízda na kole. Do toho se dostaneš raz dva.” povzbuzoval si to Filip, který už měl za sebou několik zahřívacích koleček.


To už se na led odvážil i Chris. Opatrně se klouzal a přidržoval se mantinelu, zatímco Katie pomalu bruslila vedle něj a ukazovala mu techniku. Byl to pro něj zážitek a s každým krůčkem se osměloval víc a víc.
Jediný, kdo váhal, byla Natalie. Ta se dokonce ještě ani nepřezula. Jednou nohou okusila led, a když cítila, jak jí bota ujíždí, honem couvla zpět na pevnou zem. Postávala u kraje kluziště a nechápala, co na tom ti lidi mají.


August mezitím opravdu získal na bruslích docela jistotu. Nebýval totiž dřív vůbec špatný bruslař. Zastavil se tedy u své dcery, a přemluvil jí, ať to přece jen zkusí. Když jí to nebude bavit, může kdykoli přestat. Ale doma by jí to pak bylo líto, že se neodvážila. Naty se tedy nechala přesvědčit a otec jí už za chvíli vedl za ruce, aby jí pomohl s prvními krůčky. “Tak co, dobrý?” ujišťoval se.
“No, klouže to. Ale je to možná lepší, než v botech.” usmála se Nat.
“Ségra, neboj, jak na to dojdeš, je to boží.” povzbuzoval ji Chris, který už opustil bezpečí mantinel a vesele se, i když stále trochu neohrabaně, klouzal po celé ploše.


Po pár minutách jezdila sama už i Natalie, byť o poznání pomaleji, než její bratr a kamarádka. Chris byl divoké dítě a na pohyb byl snad ještě učenlivější než Katie. Ti dva tak během chvíle na kluzišti pořádali závody. Katie se ale nakonec rozhodla zvolnit, a připojila se ke kamarádce. “Tak co, jak se ti to líbí?” zajímala se.
“No, moje oblíbená činnost to nebude, ale je to nakonec docela zábava.” připustila dívenka.
“Není to těžké. Jde jen o rovnováhu. Musíš vnímat svoje tělo.” poradila jí. “Podívej, opři si ruku o moji, jen zlehka, a pak zavři oči a pomalu se odrážej. Neboj, povedu tě.” vybídla ji. Natalie tedy poslechla. “A teď zkus zvednout jednu nohu a jen se sklouzni.” vydala Katie další pokyn. Naty byla až překvapená, jak snadné bylo rovnováhu udržet.


Bruslení si tedy užili všichni plnými doušky. Po hodince už byli promrzlí, a tak vrátili brusle a šli se ohřát do nedalekého muzea, kde strávili zbytek dopoledne. Pak se posilnili obědem a, aby toho ten den nebylo málo, Katie je vytáhla do kina. Její přátelé byli nadšení. Ale program byl tak nabitý, že po večeři všichni tři odpadli.


Druhý den se konal slíbený výlet k babičce. August zůstal ve městě, aby jednak obešel místní obchody s rybářským vybavením, a později plánoval sejít se s několika dávnými známými, které tu měl.  Do Brindletonu se ale s dětmi vypravidla i Kayla s Linou. A Katie nekecala, sněhu tu bylo požehnaně. Než se vydrápali na kopec k babiččině domu, stihli se v něm všichni tři vyválet od hlavy k patě. Pro Naty s Chrisem to byl neuvěřitelný zážitek.
“Tak vás u nás vítám.” pozdravila je Andrea, která už je netrpělivě vyhlížela. A aspoň u toho vyvenčila Honey.


“Ahoj, babííí!” - “Dobrý den, paní Svobodová” zdravily děti jedno přes druhé.
“Ale jakápak paní Svobodová. Klidně mi říkejte babičko. Nemůžu uvěřit, jak jste vy dva od léta vyrostli.” kroutila hlavou. “Mám pro vás překvapení, pojďte za mnou.” vybídla je a vedla je nikoli dovnitř, ale zadem kolem domu.
“Ty tušíš, o co jde?” zajímal se Chris.
“E-e, vůbec. Vypadá to, že jdeme ke stodole.” ukázala Katie směrem, kam mířili. “Jenže do té byl vždy vstup zakázán, viselo na ní snad pět zámků.” objasnila mu.


Filip, který skupinku uzavíral, taky nechápal, co se děje. Doufal, že jeho matce nezačalo strašit ve věži, a nehodlá děti okouzlit skutečnou raketou. Z jeho úvah ho vytrhlo zamručení, které se ozvalo v Kaylině náručí.
“Ále, že by se vzbudila naše Šípková Růženka?” zeptal se své ženy.
“Už to tak vypadá.” potvrdila mu Kayla.
“Ahoj koťátko, vyspinkaná?” obrátil se k maličké a pohladil ji.


Andrea s dětmi mezitím zastavila skutečně před dveřmi stodoly. “Tak jsme tady.” prohlásila.
“Babi, ale do stodoly přece nesmíme. Děda vždy říkal, že je tam spousta krámů a je to tam nebezpečné. Mohlo by na nás něco spadnout a ták.” připomněla jí vnučka.
“Máš pravdu, kočičko. Ale s dědečkem jsme se už před časem domluvili, že to tady vyklidíme. A já dlouho přemýšlela, jak bych ji využila. A nenapadlo mě nic lepšího, než ji nechat vám. Přece jen v našem domě není pro děti moc místa, natož zábavy.” vysvětlila jí.


Pak odemkla zámek, který tu už zůstával jen jeden, a vpustila děti dovnitř.  Po díře v zemi přes několik pater, natož po raketě, tu nebyly ani památky. Místo toho se stodola proměnila v útulnou hernu se spoustou hraček, knížek, světýlek a obrázků. Děti nevěděly, kam dříve s očima.


Když se vzpamatovaly, pěly ódu, a padaly z nich slova jako boží, parádní, totálně hustý. Katie objala babičku, div ji neumačkala. Andrea se musela jen smát. Byla neskutečně šťastná, že její překvapení sklidilo takový úspěch. Děti okamžitě odložily bundy a pustily se do prozkoumávání vybavení.
To už do stodoly dorazili i Filip s Kaylou. “Páni, mami, tys to fakt vzala z gruntu.” žasl Filip nad tou proměnou. “Muselo to stát majlant, nechceš na to nějak přispět?” zajímal se hned starostlivě.
“Ale chlapče. Vždyť víš, že jsme si s otcem nikdy nevedli zle. Navíc bys nevěřil, kolik to staré harampádí ještě nakonec hodilo.” ujistila ho Andrea, že peníze pro ni nebyly problém.


“No, ale stejně, klobouk dolů. Je to tu parádní. Tak boží pokoj jsme neměli snad ani jako děti.” pohoršoval se naoko.
“Ale co to plácáš. Myslím, že jste měli vždy hezké pokojíčky. No, ale i kdyby - u vnoučat má člověk prostě víc času. A protože mi děláte radost a dětí nám v rodině přibývá, tak přece musí mít u babičky nějaký prostor na hraní.” vysvětlila mu, co ji k tomu vedlo.
“No, myslím, že jedno vnouče trochu zapáchá.” poznamenala Kayla. Lina na její hrudi začínala protestovat a vrtět se.


“No, jéjej. Však si ji v klidu přebal. Klidně tady, nebo v domě.” nabídla jí Andrea.
“Jasně, skočím dovnitř. Dám jí rovnou i najíst a tam na to bude mít větší klid.” souhlasila s ní. “Navíc, slíbila jsem Valerii, že se k ní potom zastavím, když už jsme tady.” dodala ještě.
“Dle libosti, drahoušku. Jen mi neutečte, ať si toho zlatíčka aspoň trochu užiju.” poprosila Andrea snachu. “Maminka ti dá čistou plínečku a mlíčko, a babička se na tebe pak přijde podívat.” obrátila se ke své zatím nejmladší vnučce.
“Neboj, určitě bychom neodešly bez rozloučení.” ubezpečila ji Kayla.


Filip s Andreou zůstali s dětmi v herně a nechali je zkoumat všechny hračky. Ty musely vyzkoušet naprosto vše. Nakonec Katie objevila loutkové divadlo a hned chtěla zahrát představení.  Ostatní se tedy usadili před scénou a dívenka si vybrala maňásky pro svou hru. Vymyslela napínavý příběh o příšerkách pod postelí a od diváků sklidila nadšený potlesk. I Honey radostně štěkala, jakoby tušila, že jsou tu všichni šťastní.


Babička se pak omluvila, že musí chystat oběd, a odešla do domu za Kaylou a Caroline, než jí děvčata utečou. Filip pak vyhnal děti na vzduch, aby se před jídlem všichni provětrali, a užili si sněhové nadílky. Natalie a Chris si chtěli vyzkoušet, jak se staví ze sněhu. Zatím měli zkušenosti jen s pískovými hrady a skřítky. Venku se tedy nakonec rozjel souboj ve stavění sněhuláků - holky proti klukům.


Samozřejmě pánové měli malinko výhodu - nejen díky Filipovi, ale i Chris byl soutěživý typ a do stavby se opřel se vší vervou. Děvčata však souboj nevzdávala a statečně vršila svou hromadu sněhu.
I když Natalii přece jen přepadla trochu vlna pesimismu. “To není možný, oni už mají na sobě všechny tři koule.” povzdechla si, když pohledem zavadila o dílo vedlejšího týmu.
“To nevadí. A kdo říká, že musíme mít taky tři. Tady ještě malinko přidáme, a bude to hotovo.” viděla to o něco lépe Katie, která se sehla pro další hromádku sněhu.


To už Filip poslal Chrise, aby od babičky vyprosil trochu ovoce a šátek na ozdobení. To jim šlo od ruky, a tak zatímco dívky ještě připlácávaly poslední sníh, před jejich konkurenty se objevila slušná sněhuláková babča.
“Tomu říkám podoba, co?” smál se Filip. “Dobrá práce kamaráde, jsi zjevný talent.” pochválil pak svého parťáka.


Katie s Natalií se prohrou nenechaly odradit a svého sněhuláka také dokončily. Katie pronikla do domu, kde našla nějaké věci po dědovi, které se babička chystala zrovna vytřídit, zatímco Naty posbírala v okolí nějaké větvičky. Brzy byl i jejich “huhulák”, jak ho pojmenovaly, na světě.
“Já myslím, že docela dobrý, co? I když teda asi kluci vyhráli na celé čáře.” zhodnotila soutěž Katie.
“Náhodou, pro mě je to první sněhulák v životě. A je podle mě naprosto boží.” pochvalovala si nakonec Nat.


Kamarádka jí musela dát za pravdu. Vždyť přece hlavní bylo, že se dobře bavili. Sotva si stihli vzájemně ohodnotit díla, už je volala Andrea ke stolu. Je fakt, že při sněhové stavbě všichni trochu vymrzli, a tak teplá polévka do nich zajela jako nic. Natalie si dokonce řekla o nášup.
“Jsem ráda, že ti chutná.” vyšla ji Andrea ráda vstříc a dolila jí plnou misku.
“Je výborná? Můžu vás poprosit o recept? Mamka by ji určitě ráda zkusila.” poprosila ještě.
“Ale jistě. Tvoje maminka je moc dobrá kuchařka, že?” vzpomněla si Andrea a Naty s plnou pusou horečně přikyvovala.


Po jídle se venku strhla menší sněhová vánice, a tak se rozhodli přečkat ji uvnitř. Děti vykládaly, jak prožily Vánoce, plánovaly společné léto a básnily o tom, jak příští rok konečně vyrazí i na ty hory.
Andrea u toho popíjela kávu, pohupovala se v křesle a užívala si, jak její dům krásně ožil. Radek jí neskutečně chyběl. Věděla, že by se s vnoučaty vyřádil. Tak si aspoň za sebe moc přála, aby tu s nimi mohla být co nejdéle. A pak mu mohla, tam nahoře, vyprávět, jak úžasní človíčkové tu po nich na světě zůstanou.


Zbytek zimních prázdnin utekl jako voda. Na konci roku už Sharpovi zamířili zpět na Sulani - přece jen do toho nového chtěli vstoupit společně i s Tianou, jak se na rodinu sluší a patří. Bylo to krátké setkání, ale to u neubralo na jeho báječnosti. A i když loučení bylo těžké, všichni už se těšili na letní společná dobrodružství.

Vskutku pohodový dílek, jak píšeš, Fidgety ! Jaképak asi je první setkání se sněhem pro někoho, kdo ho ještě v životě neviděl ? Musí to být zajímavé, obzvlášť pro děti, je to bílé, studí to, rozpouští se to, ale taky je to dobrý stavební i bitevní materiál A ta stodola na hraní je taky boží, neteřino potomstvo u nás má "zatím" jeden pokoj obložený autíčky, plyšáky a knížkami, myslím, že v budoucnu by se taková stodola asi taky hodila

Krásný idylický zimní díl! Moc pěkně si to spolu užili (a já s nimi). Je fakt, že pro člověka (určitě i dospělého), co nikdy neviděl sníh, to musí být jako zázrak. Na mě to působí podobně pokaždé, co padá sníh a to ho vídám samozřejmě odmala
Ta herna mě dostala, nečekala jsem, že raketa a veškeré vybavení bude pryč!
Zase musím obdivovat všechny tvoje pózy a krásně nafocené situace a vybavení domů a prostředí - všechno je úplně pohádkově krásné a já tento příběh naprosto zbožňuju

Tak jsem dohnala resty i tu.

Naprosto úžasné dílky, oba dva. Je vidět, jak Katie její kamarádi chyběli. Jejich shledání bylo velmi dojemné!

Zimní prázdniny si také užili každým douškem. Pro Chrise a Natalie to musel být obrovský zážitek. Ať už bruslení, které jim mimochodem šlo parádně, všem! Nebo stavění sněhuláka. Oba dva sněhuláci se moc povedli.

A pak i ta herna, kterou Andrea pro děti přichystala . Tolik možností a hraček, musel to být hotový ráj!

Všechno krásně napsané a až mi je skoro líto, že jim těch pár dnů tak rychle uteklo, ale než se nadějí opět budou jiné prázdniny a oni se znovu shledají.

P.S. Obdivuju všechny detaily na fotkách Je to úplná slast pro oči . Nádherně zpracováno.

Už se moc těším na pokračování.

Děkuji za krásnou zpětnou vazbu, dámy Vaše slova mě asi nikdy nepřestanou těšit a hřát u srdce, tolik krásných pochval si snad ani nezasloužím
A zároveň se chci omluvit, že pokračování vázne Hru jsem měla puštěnou naposledy před měsícem, že postavím sídlo do soutěže. A plán byl pokračovat v dalších dnech se stavbou i příběhem. Jenže člověk míní, Covid mění, aneb začátkem února nás dostihl (předtím jsme se mu úspěšně vyhýbali). Takže jednak jsem se tu pár dní motala a kašlala, a pak manžel musel být doma na home office a obsadil počítač. Takže já pak roztáhla šití v kuchyni, a ke hře se zase několik týdnů nedostala A teď už asi počkám, až opraví chyby, co nadělal poslední dodatek (aneb nevím, za co může související aktualizace, a za co dodatek, který zatím nemám). Ale jinak nebojte, v hlavě mám pokračování až až

Konečně, konečně, konečně  Konečně jsem se dostala k hraní a nafotila dost materiálu, abych mohla pokračovat v příběhu. Původně jsem dnešní díl chtěla utnout dříve, ale nakonec jsem ho o něco protáhla Tak snad nebude dlouhý až moc

127. KAPITOLA - A přišlo jaro…

S novým rokem se rozběhl čas jako splašený. Sníh pomalu začal odtávat a životy našich hrdinů šly dál. Katie se nemohla dočkat léta, tak moc jí přátele chyběli. Filip fotil, a Kayla dostala opět novou roli. Tentokrát se jednalo o nějaké sci-fi, ale zužitkovala v něm své šermířské dovednosti z předchozího projektu.




Do nové práce se vrhla i Valerie. Podařilo se jí zrealizovat své plány a pustila se po dráze bytového designu. Protože měla opravdu silné estetické cítění, zaštítil ji renomovaný designér, a zakázky se jen hrnuly.
“Ten můj pokojík je jak pro mimina. Konečně to mamka pochopila a dovolila mi ho předělat po mém. Akorát mi tam chce nacpat bráchy.” povzdechla si jedna puberťačka od klientky.
“Já vím, to není ideální. Ale bohužel, dům není nafukovací, a vaši říkali, že přístavbu si nemohou dovolit.” snažila se ji povzbudit Val. “Tak mi ukaž, co by se ti tam líbilo.” vybídla dívku.
“Jo, jasně, podívejte. Tohle je třeba naprosto boží.” ukazovala jí hned nadšeně na tabletu.


Valerie horlivě přikyvovala a dělala si poznámky. V hlavě se jí hned rýsovala představa, jak do pokojíku nacpat jednu dospívající slečnu a dva školáky, aby prostor vyhovoval všem třem. S rozpočtem rodiče souhlasili, a tak zbylo jen nakoupit, domluvit řemeslníky na malování, tapetování a sestavení nového nábytku. Za pár dní bylo hotovo, ke spokojenosti všech obyvatel oněch 12 metrů čtverečních.


Práce to byla flexibilní, část z ní zvládala vyřídit z domova, kde jí Patrik zbudoval malou kancelář v suterénu. Hned vedle svého domácího studia. Takže stejně jako Filipovi s Kaylou jim fungovala sdílená péče o malou Francescu. Ta rostla jako z vody a oslavila své první narozeniny. Její mimozemská DNA ustoupila té lidské, pleť zesvětlala a zatím nejevila známky žádných schopností, které by zdědila po matce. Vyrostla z ní obyčejná a šťastná holčička, naprosto milována svými rodiči.


Valeriinu novou kariéru nezastavil ani fakt, že se jí znovu začínalo zakulacovat bříško. Druhé děťátko si moc přáli, jen je zaskočilo, že přišlo až tak brzy. Val se ale cítila výborně a plná energie. A tak se rozhodla pracovat, dokud to půjde. Vybírala si zakázky menšího rozsahu, aby si mohla dopřát pracovní pauzu, až to bude potřeba.
“No, tenhle gaučík je určitě…hmmm… zajímavý.” hodnotila inspiraci, kterou si uložil její klient. “Ale do vašeho prostoru bych volila možná přece jen něco světlejšího.” snažila se mu citlivě vysvětlit, že trendy jsou někde jinde.


Jelikož se jednalo o obývací pokoj, probrala vše poctivě se všemi členy rodiny. Oblíbené barvy, materiály, koníčky. Vše se do jejího návrhu promítalo. A hlavní slovo měla samozřejmě paní domu. Jelikož celá rodina milovala rybaření, rozhodla se zachovat především originální konferenční stolek, kterému ale dopřála nový kabátek. Celkově totiž chtěla prostor prosvětlit.



Nebylo snad zákazníka, který by nebyl s její prací spokojen. A pokud se přece jen nějaké mouchy našly, Valerie je promptně doladila ke spokojenosti svých klientů. Tentokrát to ovšem bylo opravdu bez výhrad. A nakonec i pan majitel uznal, že nová lenoška, kterou jejich designérka vybrala, je stokrát lepší než ta z jeho obrázku.
“Opravdu děkujeme. Paní Valerie, vy jste kouzelnice. Tady konečně člověk načerpá energii po náročném dni.” poděkoval jí za odvedenou práci.


A dařilo se i Gabriele. Klinika šlapala, a tak si mohla dovolit zaměstnat ještě jednoho veterináře. Střídali se tak ve třech ve dvou ordinacích, a Gabi měla víc času na provozní záležitosti a především na novou rodinu. Z Brindletonu do Henfordu to sice nebylo daleko, ale dojíždění zabralo přece jen o něco víc času, než vyběhnutí do bytu v patře. Navíc nechtěla sedět nad papíry do večera. I když někdy se tomu nevyhnula.
“Mám tě po práci zase vyzvednout?” zajímal se Nick, když ráno zastavil před klinikou.


“No, o tom jsem s tebou vlastně chtěla mluvit. Vadilo by moc, kdybych dnes přespala na klinice?” kousla se do rtu a Nick jen tázavě povytáhl obočí. “Vidíš tu bednu?” pokynula k papírové krabici na zadním sedadle. “Musím je do konce týdne seřadit pro kontrolu z finančáku. Chtěla jsem na tom dělat doma, ale nešlo to. Pořád mě tam někdo rozptyluje. Tak na to chci sednout tady.” vysvětlila mu.
“Já Dannymu a matce domluvím.” mrkl na ni, a úmyslně popřel svou část viny. “A sedět nad tím budeš až do noci, co?” domyslel si nakonec. Gabi provinile přikývla.
“Zlobíš se moc?” zajímala se.


“No to si piš, že jo! Už dávno jsem říkal, že si máš najmout účetní.” povzdechl si.
“Najmu, určitě. Ale další lékař měl přednost. Nestíhali jsme. A když musí klienti na ošetření čekat, není to dobré pro naši reputaci.” připomněla mu.
“Fajn. Dnes to přežiju.” rezignoval na další kázání. “Možná se to i hodí. Už dlouho potřebuju vyřešit nějaké právní věci, tak si to zkusím domluvit na odpoledne. To už budu zpět na farmě.” dodal ještě, i když spíš už pro sebe.
“Něco vážného?” zajímala se Gabi. Schůzky s právníkem nevěstily často nic dobrého.


“Možná trochu. Ale s tím si teď nelam hlavu. Pak ti řeknu víc.” odpověděl jí.
“No, když to řekneš takto, tak si jeden začne ale vážně dělat starosti.” upozornila ho.
“To ale opravdu není potřeba. Jen řekněme, že to má být překvapení. Tak si ho nechtěj pokazit.” uklidnil ji Nick. “A nechci tě vyhazovat, ale asi bych už potřeboval jet, nebo dnes na trhu nic neprodám.” dodal.
“Jejda promiň, vždyť já taky musím letět. Za chvíli se nahrnou pacienti.” vzpamatovala se Gabi. “Tak pa a uvidíme se zítra.” políbila ho ještě na rozloučenou, než vyběhla z auta.


Gabriela se celé dopoledne věnovala svým malým čtyřnohým pacientům. I když někteří z nich zrovna malí nebyli. Na první pohled působila odvážně, když se dívala do obří tlamy a pídila se po příčině infekce, která hafanův čumák rozzářila doslova do ruda. Nutno podotknout, že nebezpečnější ve skutečnosti byla malá plemena, která jsou obvykle nervóznější.


Po obědě svěřila ordinaci kolegovi a odebrala se do kanceláře k papírování. Krabici faktur postavila na stůl, vytáhla si první hromádku a začala dokumenty porovnávat se záznamy v počítači. Byla to mravenčí práce, která jí vůbec nebavila a navíc se vlekla. Gabriela si říkala, že tu účetní letos musí sehnat.


Když se natahovala pro další várku, vypadla na ni z faktur obálka. Byla adresována Nickovi a odesílatelem byl jeho advokát. Hned si vybavila jejich ranní rozhovor, a aniž by se dívala dovnitř, což by si ani nedovolila, dovtípila se, že by mohl dokumenty potřebovat při dnešní schůzce. Na telefonu ho nemohla zastihnout. Ale tvrdil přece, že odpoledne bude na farmě. Nechala tedy faktury fakturami, zavolala si taxi, a vydala se na otočku domů.
Když kráčela ke vchodu, upoutaly jí hlasy, které zaslechla pootevřeným oknem z obýváku. Nerozuměla ani slovo, a z nějakého nevysvětlitelného důvodu se nevydala přímo do domu, ale zahnula právě k tomu oknu. To, co viděla, ji zaskočilo.


Gabriela chvíli nevěřícně pozorovala výjev před sebou. Její přítel tu v podstatě objímal neznámou blondýnu. Mimochodem zatraceně pohlednou blondýnu. V době, kdy moc dobře věděl, že ona nebude doma. Hlavou jí projely různé scénáře. V první chvíli měla chuť otočit se na podpatku a vrátit se okamžitě na kliniku. Tohle už zažila. Ale nebyla by to Gabriela, aby se věci nakonec nepostavila čelem.


Když Nick najednou odešel z místnosti, odtrhla se od okna a vydala se k domu. Bála se, o co tu jde, ale ve skrytu duše doufala, že se tohle nějak vysvětlí. Před dveřmi se několikrát zhluboka nadechla, a odhodlaná dělat, že nic neviděla, vešla do domu.
“Nicku, jsi tu někde?” zavolala do chodby, sotva pootevřela dveře.
“Šel nahoru hledat nějaké papíry.” odpověděla jí blondýna, která na ni jakoby snad čekala. “Kdo vlastně jste a co tu chcete?” zeptala se jí povýšeně.


“To bych se mohla ptát já vás. Protože já tu bydlím.” odpověděla jí Gabriela.
“Ahaaaa! Tak to vy jste ten nový objev mého MANŽELA.” poznamenala žena s důrazem na poslední slovo. “No, svůj k svému, že?” dodala ještě opovržlivě. Jestli si myslela, že tím Gabrielu nějak zastraší, šeredně se spletla.
“No, tak to vy budete ta potvora, co opustila svého muže a hlavně malého syna, že?” oplatila jí stejnou mincí, ale tím nejlaskavějším tónem, co v tu chvíli svedla.


Tohle žena nečekala. “Co si to dovolujete? Já se nenechám urážet nějakou smradlavou veterinářkou!” vyjela na ni blondýna.
“Nezlobte se, ale jediný, kdo tu začal s urážkami a útoky, jste vy. Ale taková módedáma jako vy se mě svými jízlivými poznámkami nijak dotknout nemůže. Slyšela jsem, že vám zvířata a poctivá práce moc nevoní.” držela si Gabi dál svoji tvář.
“Pche, na to jak vypadáte, si věříte. Ale pamatujte, já byla a vždy budu první - v životě Nicka i Dannyho. To už nezměníte.” vytahovala se na ní dál blondýna a zvýšila razantně hlas.
“Co se to tady ksakru děje?” ozval se od schodiště Nick, naprosto šokovaný scénou před sebou.


“Myslím, že se tu právě seznamuji s tvoji manželkou.” odsekla mu Gabriela trochu příkřeji, než by si přála. Ale chování té dámy jí na náladě nepřidalo.
“No, to je opravdu Melisa.” potvrdil jí Nick. “A co tu vlastně děláš? Měla jsi být na klinice přes noc. ” zeptal se dřív, než domyslel důsledky své otázky.
“No, vidím, že očividně jdu nevhod a vyrušila jsem vás. Ale hned zase půjdu, nehodlám tu být navíc.” neodpustila si další štiplavou odpověď Gabriela.


“Proboha, Gabi, ty tu nikdy nejsi navíc. Jen jsem tě tu nečekal. Do tohohle jsem tě zatahovat nechtěl.” snažil se uvést věci na pravou míru.
“Mezi mé faktury se zatoulal dopis z kanceláře tvého právníka. A ráno jsi říkal… No prostě napadlo mě, že bys ho mohl dnes potřebovat.” vysvětlila mu a zamávala před ním obálkou, kterou vylovila z kapsy.
“Ale přesně o to dnes jde. A tu obálku opravdu potřebuji, zrovna jsem ji marně hledal nahoře. Jsi skvělá, že jsi ji dovezla. A nech mě to prosím vysvětlit.” požádal ji Nicholas.
“Proboha, Nicku, snad se tu před ní nezačneš plazit. To nemáš přece zapotřebí.” vložila se do toho třetí osoba v místnosti, a nesnažila se skrývat své opovržení.


“Meliso, zmlkni. Ty jsi toho dnes řekla dost. Mezi nás se plést nebudeš.” obořil se na ni Nick.
“Gabi, můžeme si v klidu promluvit?” obrátil se zpět na svoji přítelkyni.
“Hele, později, jo? Ať už řešíte cokoli, nemám chuť ani čas se do toho montovat. Co jsem chtěla, to jsem vyřídila, a teď se musím vrátit na kliniku. Mám tam vážně dost práce.” odmítla se zbytkem hrdosti.
“Fajn, ale později ti vše vysvětlím, platí?” ujistil se znovu. Gabriela jemně přikývla.

 
Pak už se otočila na podpatku a utíkala zpět do taxíku, který na ni čekal na příjezdové cestě.

Tohle je prúúúúser jak vrata

Jéé, ani nevíš, jak jsem ráda, že tu něco nového přibylo  průběžně jsem se sem chodila dívat, jestli jsem náhodou nepřehlídla nový díl a mám velkouuu radost, že tu máme zase pokráčko s našimi oblíbenými hrdiny    
Moc se mi líbilo shrnutí, co každá ta rodina dělá, už jsme je dost dlouho neviděli. Ale nejvíc jsem se těšila na Gábi a taky Kaylinu rodinu, protože u nich jsme minule skončili... a nestačím se divit  Ta baba mi vyrazila dech. Nechápu, jak s někým takovým mohl Nick vydržet. Jak se hned pustila do Gabi, to je šílené! Btw. u té hlášky o smradlavé veterinářce jsem vyprskla smíchy   Chudák Gabi, musela si protrpět takovou scénu... a vypadá to jako podraz. Myslím si ale, že je to jenom nějaká nešťastná shoda okolností a že z Nickovy strany o nic nešlo - spíš počítám s tím, že se má řešit něco ohledně rozvodu nebo tak něco (a doufám v to!!!)? Vůbec ale nepůsobí dobře, že se to řeší takhle pokoutně, když Gabi není doma a o ničem neví ale opravdu doufám, že je to jenom nějaká blbá náhoda (kéž by! Nicka a celou rodinu jsem si moc oblíbila!    ).
To teda nevím, jak se bude Gabi teď 2 dny pracovat a jak se soustředí na faktury...     tohle je hrozně nepříjemné.
Teď se nemůžu dočkat pokračování!    Bojím se, co se bude dít dál!

Jeee Nove pokracovani.

Moc krasne jsem si pocetla! Krasny, oddechovy dilek az tedy na ten konec. Neskutecne protivna zenska! Docela se divim, ze Nick s nekym takovym vydrzel... Gabi je mi trochu lito, ze se to dozvedela takhle, ale jsem si jista, ze ji to Nick planoval rict, vysvetlit. Ja osobne si myslim, ze se jedna o rozvodove papiry a mozna proto, to chtel mit pro Gabi, jako prekvapko.

Jsem moc zvedava na pokracovani. Doufam, ze se to vysvetli

Val a Patrikovi moc gratuluji k radostne novine

Tak to jsem ráda, že vám Melisa trochu zamotala hlavu Tak jen k tomu, co tu padlo 2x - jak s ní mohl vydržet. Asi jednoduše - když se poznali, byli oba mladí, krásní, úspěšní. A Melisa byla ve městě jiná, spokojená, na svého miláčka a na ostatní "v jejich kruzích" byla jako med. A Nick měl asi malinko růžové brýle, že sem tam přehlédl, jak se chovala k někomu, koho považovala "pod svou úroveň".

Myslím, že už přesně vím, kde jsem měla useknou předchozí díl, a byly by z toho tři rozumné epizody. Dnešní my taky nešla vhodně rozdělit, nějak jsem se rozepsala Tak snad se tím prokoušete a "dílek" vám udělá radost   Jen se omlouvám za divně nasvícené fotky z pokoje. Nějak se poslední dobou nejsem schopná domluvit se světly, a byly moc tmavé. A úprava proběhla jen letem světem, tak je to trochu nepřirozené. Ale aspoň je na tom něco vidět.  

128. KAPITOLA - Jak to tedy bylo?

Když Gabriela dorazila domů, vrátila se ke svojí práci. Soustředění na čísla odvedlo její myšlenky od nečekané návštěvy doma. Ruku do ohně by ale dát nemohla, že někde nepřehlédla chybu. Byla už tma, když skončila. Odšourala se tedy do svého starého bytu, natáhla na sebe pyžamo, a svalila se na postel. Dlouho ale nemohla zabrat.


Hlavou se jí pořád honila scéna z předsíně. Kde se tam Melisa najednou vzala? Proč jí Nick pozval? Opravdu řešili jen nějaké papíry? Ale držel ji tak důvěrně? … A tak stále dokola.
Byla tak zabraná do myšlenek, přesto únava zmohla své a nakonec začala pomalu usínat. Vůbec tedy nepostřehla, že se otevřely dveře, a přeslechla i opatrné kroky, které se blížily k posteli.
“Spíš?” ozval se Nickův hlas, a muž si přisedl na postel.
“Skoro… Co tu děláš?... Kolik vůbec je?” blekotala Gabriela, a pokusila se zvednout.


“Dlužím ti vysvětlení. Promiň, přišel bych dřív. Ale Danny došel ze školy a máti se někde zdržela, nechtěl jsem ho nechat samotného.” omlouval se.
Gabriela se vyškrábala do sedu. “Takže… takže Danny se viděl se svou matkou?” zeptala se na první věc, která jí bleskla hlavou.
Nick zavrtěl hlavou. “Ne, to ne. Melisa odešla dřív, než přišel. Tohle bylo mezi náma dvěma.”
“A co bylo mezi vámi dvěma? Protože to fakt nebylo příjemné, vidět vás dva spolu. A pak, jak se do mě pustila…” spustila bez obalu, ale nedokončila větu a jen se při té vzpomínce otřepala.
“Proboha, ne to, co si myslíš.” lekl se Nick a otřepal se pro změnu on. “Nebo, co si vlastně myslíš?” zarazil se nakonec.


Gabriela se nadechla, aby si utřídila myšlenky. Nakonec spustila: “No, když jsem vás viděla oknem… Nechtěla jsem šmírovat, jen jsem slyšela hlasy, tak jsem… To je jedno… Prostě prvně jsem si myslela všelicos. Ty a nějaká sexy blondýna? Protože ona je sakra sexy. Nevěděla jsem, kdo to je, a věděla jsem, že ty víš, že nebudu doma. Ale nechtěla jsem dělat ukvapené závěry, tak jsem šla dovnitř. A když mi pak došlo, o koho jde… No, tak pak už jsem jen doufala, že po tom všem by ses k ní určitě nevracel. Zvlášť když je taková megera. Navíc ty dokumenty od právníka, které jsi prý hledal, já našla tu obálku, a měla to být schůzka skrz právní věci. Prostě chtěla jsem, a pořád chci věřit, že nešlo o nic víc. Od začátku mi bylo jasné, že Dannyho matka někde běhá po světě. A že se možná jednou vrátí do jeho, a tím i tvého života. Jen jsem nečekala, že se to stane za mými zády.” vyložila mu své úvahy.
Nick na ni užasle hleděl. Jak byla rozumná, žádná hysterická scéna, žádné domýšlení si nepravd. Proto ji tolik miloval, a proto si ji chtěl vzít. To poslední z něj nevědomky vylítlo, než ji nakonec políbil.


“Héééj, ale já se zlobím, měl jsi mi něco říct.” protestovala nad polibkem, protože chtěla trucovat. Teprve pak jí došlo, co slyšela. “Počkej, počkej, ty si mě chceš vzít?” ověřovala si, jestli může věřit svým uším.
“Cože? To jsem řekl?” zarazil se Nick.
“Takže nechceš?” nechápala absolutně, co se tu děje.
“Ale jo, jasně, že jo… Ale takhle jsem si to fakt nepředstavoval.” kroutil hlavou Nick. Když viděl zmatený výraz své přítelkyně, nadechl se, a pokusil se vše konečně pořádně vysvětlit. “Prostě už o tom nějakou dobu přemýšlím. Jenže formálně jsem byl pořád ženatý a nepřišlo mi fér žádat tě o ruku, když bych si tě vlastně vzít nemohl. Ale mělo to být překvapení, proto jsem se s Mel sešel tajně.” přiznal se.
“A sakra! Tak teď už se fakt zlobit nemůžu, co?” povzdechla si Gabriela a pohladila ho po tváři.


Původně do něj chtěla dál rýt, jestli to s tou žádostí o ruku myslí vážně. Ale pak jí došlo, že neví, jestli Melisa s rozvodem souhlasila. “No, a jak to vlastně teda bylo?” zeptala se tedy nakonec. A Nick začal vyprávět pěkně od začátku.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

O pár hodin dříve:

Nicholas vedl domluvenou návštěvu do obývacího pokoje. “Jsi tu dřív, než jsem čekal.” poznamenal a pokynul směrem ke gauči.
“Jo, odpadla mi jedna schůzka, a nevěděla jsem, co jiného, tak jsem jela hned sem. Vadí to snad?” zajímala se Melisa a přijala nabízené místo.
“Vůbec ne, jen jsem to zatím nestihl nachystat.” odpověděl jí. “Dáš si něco?” zeptal se jí zdvořile. Byla z něj znát nervozita. Tak dlouho se neviděli, a bylo to… prostě divné.
Melisa jen zavrtěla hlavou, a tak se Nick usadil naproti ní.


“Díky, že jsi dnes dojela tak narychlo. I když… mohlo to být vyřešené už dávno, že?” pokračoval nakonec.
“No, tvůj právník zněl dost důrazně. Dalo by se říct, že mi vyhrožoval.” odfrkla si žena malinko pohoršeně.
“Mel, nepřeháněj. Kdybys reagovala na moje zprávy, nemusel na tebe tlačit se soudem. Navíc, o to bych nestál ani já. Pořád věřím, že se domluvíme v klidu.” přednesl jí svůj pohled na věc.
“A co tak najednou?” zeptala se blondýna a naklonila se k němu. Byla nadmíru zvědavá, proč jí Nick tak usilovně nahání. I když něco se jí už doneslo, chtěla to slyšet od něj.


“Najednou? Kdyby bylo po mém, vyřešil bych to hned, jak jsi odešla. Jenže ty jsi odmítala komunikovat.” ohradil se Nick. “Ale fajn, nechal jsem to být, bylo mi to jedno. Teď chci ale začít nový život, s čistým štítem. Nechci tahat u nohy tu kouli našeho zkrachovalého manželství.” odpověděl na její dotaz.
“Takže ty někoho máš, co?” poznamenala Melisa.
“Do toho ti nic není. Ty máš jen podepsat papíry. Četla jsi je aspoň?” stočil hovor k hlavnímu účelu setkání. Melisa přikývla. “Fajn, myslím, že můžeš těžko něco namítat. Majetek jako před svatbou. Ty nebudeš mít nic z farmy a mě nezajímají tvoje majetky ani výdělky. Nevedeš si špatně, to vím od právníka, takže nikdo není nikomu nic dlužen.” shrnul obsah rozvodových dokumentů.


“Zapomněl jsi na výhradní péči o Daniela.” upozornila na další bod.
“Samozřejmě. A myslím, že ani o tom není třeba diskutovat.” řekl rozhodně Nick.
“No, já nevím…” pronesla Melisa a Nickovi jen povyjelo šokovaně obočí. Žena se zvedla, chvíli chodila před krbem a snažila se srovnat, co říct. “Nevím, jestli chci podepsat papíry, které mě definitivně připraví o syna.” vysvětlila nakonec. “Kde vůbec je? Doufala jsem, že ho uvidím.” dodala ještě.
V tu ránu vyskočil Nick, jako by ho píchlo. “Sakra, co tady plácáš? Vždyť ty ses o něj připravila sama už dávno.” vystartoval.


“Ale,...ale… pořád je to můj syn. A nedovolím, aby si ho přivlastnila nějak přivandrovalkyně.” dupla si Melisa, když vstřebala prvotní leknutí. Takového Nicka neznala, jenže její kouzlo na muže před ní už dávno pominulo.
“Mel, nikdo si nikoho přivlastňovat nechce. Navíc chudák kluk pořádně ani neví, jak vypadáš, nebýt jedné umolousané fotky. Kolik dopisů jsem ti sakra napsal. O tom, jak roste, jak se má. A ty jsi ani nereagovala. Neposlala jsi mu ani hloupé přání k narozeninám. Tak jak se tady teď opovažuješ pochybovat o tom, že by měl zůstat v mé péči.” rozohnil se nad její drzostí.


“Já…já… vím.” zarazila se najednou Mel. “Byla to nejhorší chyba v mém životě. I když to mezi námi neklapalo, měla jsem to řešit jinak. Neměla jsem opustit vlastní dítě. Prostě jsem byla mladá a blbá. Chtěla jsem zpátky svůj život, ale vyřešila jsem to nejhůř, jak to šlo. A když jsem si uvědomila, jaká jsem byla kráva, bylo už pozdě. Všechny ty dopisy jsem četla, moc jsem ho chtěla vidět. Ale ještě víc jsem se styděla. Netroufla jsem si přijít ti na oči. Netroufla jsem si přijít za Dannym, protože jsem pro své jednání neměla omluvu, která by byla dostatečná. Jak čas plynul, bylo to těžší a těžší, až už bylo pozdě. Zavírala jsem předtím oči, snažila se dělat, že se nic nestalo, prostě… Prostě žít dál, jako byste neexistovali. Jako by to byl jen sen. Ale někde ve skrytu duše jsem doufala, že když jsme stále manželé, že to pouto k Dannymu trvá. A teď bych ho měla přetrhnout? Nevím, jestli to dokážu.” vysypala ze sebe. Ruka, kterou měla ještě před chvílí bojovně v bok, během jejího monologu klesla podél těla a oči se jí začaly zalévat slzami.


To Nicka zaskočilo, a přimělo ho to zvolit vlídnější tón. “Mel, tohle bylo tvé rozhodnutí. Je mi to líto, ale důsledky svých činů si každý nese sám.” upozornil ji. “Ale i když budeme rozvedeni a Danny zůstane v mé péči, jednou je to tvůj syn. A pokud o něj opravdu budeš stát a budeš chtít odčinit ty ztracené roky, já bez ohledu na to, co je v těch papírech, nebudu bránit tomu, abyste se vídali. Pokud to bude tedy chtít i Danny. Pokud ti on bude chtít odpustit, nemohu a nechci mu to zakazovat. Ani nevíš, jak jsi mu chyběla. Cesta zpět do jeho života nemusí být zavřená.” řekl Nick a instinktivně ji chytil za paže - aby utěšil jednu provinilou duši.
“Fajn, tak dones ty papíry.” špitla nakonec Melisa.


To byl ten moment, který zahlédla Gabriela oknem. A nutno podotknout, že i Mel zahlédla po Nickově odchodu Gabrielu. A protože se dokázala rychle oklepat, vzápětí si zkusila dokázat svou převahu. Ona se před svojí nástupkyní plazit přece nebude. Jenže to ještě netušila s kým má tu čest.

Po výstupu v předsíni Nick naznal, že nemá smysl zkoušet Gabrielu dohnat. Jen by přilil olej do ohně. Rázně tedy zahnal Melisu zpět do obýváku, hodil donesenou obálku na stolek a pustil se do ní. “Můžeš mi sakra vysvětlit, co to mělo znamenat?” zeptal se jí dost důrazně.
“Nic, jen jsem chtěla vědět, kdo mě nahradil.” pokrčila rameny, jakoby se nic nestalo.
“Krucinál Mel, co to meleš? Ty do mého života roky nepatříš, tady nebylo koho nahrazovat.” upozornil ji. “Ale co je to zase za chování? Prvně mi tu div nebrečíš, sypeš si popel na hlavu, a ani ne za pět minut se tu povyšuješ nad někoho, komu očividně nesaháš ani po kotníky.” dal Nick průchod svým emocím. Tohle Melisa opět nečekala.


“Promiň, snad se tolik nestalo? Možná jsem to malinko přehnala.” hájila se. “A to co jsem říkala, jsem myslela vážně. Opravdu bych chtěla patřit do Dannyho života. Je to můj syn a chybí mi.” snažila se obrátit situaci zpět ve svůj prospěch.
Nicholas se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Proč by si měl ničit nervy s někým, kdo za to nestojí. “No, tak to mi budeš muset dokázat. Minimálně by ses měla začít chovat jako rozumná dospělá ženská, ne jako rozmazlený fracek.” řekl už klidným, ale přísným hlasem. “A teď si tady si sedni a podepiš to, prosím.” požádal ji, jak nejvlídněji dokázal.


Melisa byla dotčená jeho výchovným tónem. Mohla se ale zlobit jen sama na sebe, že se neudržela. Taková ona byla. Nebyla zlá a tu věc s Dannym opravdu chtěla napravit. Jen v některých věcech si nedokázala pomoct. Ona neuměla být nad věcí a nemohla být nikdy ta poražená. Jenže dnes měla k vítězství daleko. Tady platila jiná pravidla hry, takže její taktika vycházela naprázdno.
Sedla si tedy na gauč. “Fajn, podepíšu. Ale Dannyho chci vidět co nejdřív. Doufám, že dodržíš slovo.” neodpustila si ještě malý náznak vzdoru.
“Nech si projít hlavou, jestli to s ním myslíš vážně, a dej mi vědět. Proberu to s ním. Ale pamatuj, že nedovolím, abys mu znovu ublížila.” varoval ji nakonec ještě.


-------------------------------------------------------------------------------

“A pak to podepsala a šla si po svých.” zakončil Nick své vyprávění.
“Ty jo, ta je jak chameleon. Co pět minut úplně jiná. Myslíš, že chce vážně napravit vztah s Dannym?” zamyslela se Gabriela.
“Nevím. Docela jsem jí to ale věřil. Každopádně pokud o to budou oba stát, asi tomu vážně nemůžu bránit. Jakože, Danny tě miluje, ale víš… prostě ona je pořád jeho biologická máma.” připustil.
“Zlato, to bych ani nechtěla ji nějak nahradit. Mámu nikdy nikdo nenahradí, vždy po ní zůstane prázdné místo. Je dobré, pokud půjde znovu zaplnit.” odpověděla mu. Nick se jen pousmál. Ten pocit, že to vidí stejně, byl k nezaplacení.


“Ale, zpět k tomu, co jsi říkal předtím.” mrkla na něj. “Protože já bych si tě totiž klidně…” pokusila se navázat na předchozí část rozhovoru.
“Hej, hej, hej! Brzdi.” zarazil jí dřív, než stihla doříct. “Takto to vážně být nemělo, to je špatně.” vyskočil Nick. “No, dělej, jdeme!” vybídl Gabrielu, která se div nelekla.
“A kam? Já jsem v pyžamu? Skoro jsem už spala…” namítla akorát a rozvalila se na posteli.
“No, tak se zase převlečeš.” nepřipustil Nick žádné námitky.


Gabriela tedy rezignovala, natáhla si zpět džíny a nechala se vést nocí bůh ví kam. Celou cestu brblala, co to je za nápady, a že v posteli by jim bylo líp. Ale Nick ji měl prokouknutou, věděl, že hořela zvědavostí, kam tohle noční dobrodružství směřuje. Když jí ale donutil vyšlapat schody na brindletonský maják, její protesty začínaly nabývat na opravdovosti.
“Vážně jsme museli až sem?” ujišťovala se, když vyšli na ochoz.


“Jo, vážně.” přikývl Nick, a chytil ji za ruce. “Protože ty jsi takový můj osobní maják, víš? Vyvedla jsi mě z mlhy zpátky do života ve všech jeho barvách. Co víc, prosvítila jsi ho svojí září a dala mu směr. Nikdy předtím jsem nebyl tak šťastný, jako po tvém boku. Jsi mojí láskou, mým nejlepším přítelem. A co víc, jsi skvělým parťákem mému synovi. To je víc, než bych si snad kdy troufal přát. Přesto to mám a jsem za to neuvěřitelně vděčný. Tohle štěstí si chci uchovat a opečovávat ho s pokorou do konce života.” vyznal jí, až Gabriela valila oči nad jeho poetickou stránkou.


Pak Nick padl na koleno a vylovil z kapsy prstýnek. “Gabrielo Svobodová, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou?”
“Tak jistěže ano.” vydechla Gabriela. Ani ona nebyla v životě tak šťastná, jako poslední měsíce po Nickově boku. Poprvé v životě si připadala, že je stoprocentně v bezpečí a že má vedle sebe někoho, o koho se může opřít. Možná proto si celé odpoledne a celý večer odmítala připustit k tělu myšlenku, že by jí Nick byl se svou, teď už skutečně bývalou manželkou, nevěrný.


A tak jí Nick navlékl prsten. Neskutečně se mu ulevilo, že dnešní den tak skvěle dopadl. Gabriela byla dojatá, skočila mu kolem krku a zahrnula ho polibky. I ona by si dnes odpoledne ani ve skrytu duše nepomyslela, že za pár hodin bude zasnoubená a zářit štěstím. Nebyla by to ale ona, aby si neodpustila nějakou poznámku. Když se od Nicka odlepila, jala se prohlížet prstýnek. “Páni, tys to měl vážně promyšlené.” hvízdla.
“Jo, to si piš.” potvrdil jí její snoubenec s hrdým úsměvem na tváři.
“Ale víš, že bych ti řekla ano i v teplé postýlce na klinice.” poznamenala jakoby nic, aniž by od šperku odtrhla oči.


“Jo, to věřím. Dokonce bych se nedivil, kdybys nakonec byla rychlejší a zeptala se ty mě.” zasmál se Nick. “Ale já to chtěl udělat pořádně, víš? A i když mi to nakonec nevyšlo úplně podle představ a překvápko se trochu zvrtlo, stejně jsem to nechtěl odfláknout.” usmál se na ni. “Jo, a ještě něco jsem zapomněl udělat, jak se patří.” poznamenal ještě. Gabriela se chtěla zeptat, co zase, ale už to nestihla.


BONUS:
- Tentokrát si neodpustím ještě dvě bonusové fotky.
1. Detail Melisiny tváře, když musela uznat svou porážku (tohle myslím není póza, to fakt hodila ve hře - hádky používám minimálně, tak je mi ten ksicht ještě neokoukaný, ale hlavně k ní sedí)


2. Malou oslavu zasnoubení přímo na majáku - myslím, že už jsem to sem kdysi dávala u Andrey a Radka, ale stejně mě vždy pobaví, že ten maják pak začne svítit červeně.

Díky moc za rychlé pokračování - bylo boží Na tenhle díl jsem se těšila a strašně moc se mi líbí dovysvětlení té situace, jak jsme mohli vidět i celý ten jejich rozhovor. Tenhle díl se ti hrozně moc povedl krásně napsáno a nafoceno!
Mám velkou radost a ulevilo se mi, že je to tak, jak jsem si myslela a naopak, Nick mě ještě mile překvapil tím, jak plánoval společnou budoucnost s Gabi. Takže jsem na 100% spokojená, že to takto krásně dopadlo
Nick má opravdu štěstí, že je od téhle potvory daleko. Doufám, že ona nebude dělat problémy při rozvodu a že všechno půjde hladce (i když bych se na to nespoléhala, když mění náladu častěji než dubnové počasí...). Trochu se bojím, že když se bude stýkat s Dannym, že ho časem poštve proti Gabi a třeba i Nickovi. Docela jsem z ní měla takový dojem, že by toho byla schopná. Ale doufám, že Danny se nenechá negativně ovlivnit, kdyby na to mělo dojít. Nebo kdo ví, co ještě by mohla napáchat. Ale snad nic - přeju všem, aby byli šťastní A díky i za dovysvětlení té její povahy před tímto dílem, to dává smysl.
Mám opravdu radost, že to takhle dopadlo a jsem na Nicka pyšná, že to takhle chtěl zařídit. Nebylo v tom nic pokoutného, jednal přímo a čestně. Je to chlap, jak má být A závěr byl nádherný - myslím, že na zasnoubení nemohlo dojít na krásnějším místě.
Tvůj příběh je tak pohodový, miluju ho... je vždycky zárukou kvality

Hellohello, jsem ráda, že se ti Nick líbí - on je fakt hodnej chlap. A vyzrál, poučil se snad z chyb. Jestli se z nich poučila Melisa se ještě uvidí. O pár krušných chvil se jim myslím ještě postará

Ale zatím jeden kratší idylický dílek. Jelikož je ze mě aktuálně montér nábytku, chybí mi zatím víc fotek, tak chci přidat aspoň něco.

129. KAPITOLA - Po zásnubách

Druhý den večer už novopečení snoubenci seděli v pyžamech u krbu a dramata předchozího dne byla téměř zapomenuta. Zůstala jen pozitivní energie z vydařených zásnub. Zrovna probírali, jak to řeknou rodině, i jak by si představovali samotnou svatbu. Někdo by možná namítl, chudák chlap, sotva se rozvedl, zase se žene do chomoutu. Ale Nick si poslední roky nepřipadal ženatý ani trochu, jeho předchozí manželství existovalo opravdu už jen na papíře.
“Hlavně to musíme všechno říct co nejdřív Dannymu. Než něco zaslechne.” upozornil Gabrielu, co je teď jejich priorita.


“Tak to bezpochyby.” souhlasila Gabriela. “Myslíš, že to vezme v pohodě?” špitla ještě s obavami.
“Myslíš tohle?” zeptal se a chytil ji za ruku s prstenem, “a nebo to druhé?” dokončil otázku. Oba věděli, že tím druhým je Melisa a její zájem o syna. Dnes mu v několika zprávách zdůraznila, že se s ním opravdu chce začít vídat a poprosit ho o odpuštění.
“Vlastně obojí.” přiznala mu.
“Co si tady šuškáte?” ozvalo se jim za zády.
“Ty malý špione.” usmála se Gabriela na chlapce v pyžamu.
“Pomlouváme tě, jak jinak.” rýpl si do syna Nick. “Ale když už tu jsi, pojď za náma. Něco ti potřebujeme říct.” vybídl ho nakonec.


Danny neváhal a hupsnul tátovi na klín. “Vážně jste mě pomlouvali?” zajímal se ještě.
“Samozřejmě, že ne. Vždyť tě přece učím, že to se nedělá. Pokud ti na někom něco vadí, vyřiď si to s ním osobně, a nebo to prostě nech být.” připomněl mu výchovnou lekci.
“A co mi teda chcete říct?” zajímal se chlapec zvědavě.
Nick se nadechl, nemělo smysl chodit kolem horké kaše. “Včera jsem požádal Gabrielu o ruku, a ona souhlasila.” řekl mu.
“Takže pokud nebudeš proti, s tvým tatínkem bychom se rádi brzy vzali.” dodala Gabi.
“Páni, fakt jo? Takže… takže když se vezmete… To budeme opravdová rodina, že?” zamyslel se Danny.


“Tak nějak.” potvrdil mu Nick. “Ale když jsme u té rodiny, je tu ještě něco, co s tebou potřebuji probrat.” nakousl druhou, méně příjemnou otázku.
“Možná vás nechám o samotě, co?” zeptala se Gabi, a její snoubenec přikývl. Žena se tedy zvedla, a šla zkontroloval domácí zvířectvo. Hlavně Molly jí poslední dny dělala starosti. Pořád se někde zašívala a polehávala.
“Víš, jde o to, že abych si mohl vzít Gabi, musel jsem něco vyřešit s tvou mámou. Nebyli jsme ještě rozvedení, chápeš?” začal, když osaměli.
“Takže, ty jsi ji viděl?” dovtípil se Danny.


“Jo, viděl. Přišla za mnou podepsat dokumenty k rozvodu. A moc litovala, že od tebe odešla. Takže jde o to, že by si přála se s tebou vidět. Pokud o to budeš stát samozřejmě.” dokončil myšlenku.
“A nebude teď mojí maminkou Gabriela?” zamyslel se chlapec.
“Ne, Danny. Gabriela tě samozřejmě miluje jako vlastního syna a hlavně kamaráda a parťáka. Ale bude to jen taková… hodná macecha. Opravdovou maminku máš jen jednu.” snažil se mu vysvětlit, jak se věci mají. “Samozřejmě chápu, jestli se na mámu zlobíš. Taky jsem se zlobil, a dost dlouho. Ale chtěla by to napravit.”
Dannymu chvíli přemýšlel o jeho slovech. “Každý si zaslouží druhou šanci, že?” řekl nakonec.
“Ano, to je pravda.” potvrdil mu Nick, a žasl nad tím, jak rozumně jeho syn uvažuje.
“Tati a řekla ti, proč odešla?” zeptal se ještě.


Jeho otec přikývl. “Řekla. Ale myslím, že i ty bys to měl slyšet přímo od ní. Nerad bych něco nějak… přibarvil, jestli mi rozumíš.” dodal. Samozřejmě jí to ani nechtěl ulehčovat tím, že by tohle řešil za ni. Jestli o syna stojí, musí se svému minulému rozhodnutí postavit čelem.
“Dobře, tak já se s ní sejdu.” souhlasil nakonec Danny. Nick jen přikývl a podrbal chlapce ve vlasech. Na jeden večer toho bylo dost. A tak tam ještě chvíli mlčky seděli a dumali si každý nad tím svým. Daniel se na matku asi ani nezlobil. Nepamatoval si ji, tak neměl moc na koho se zlobit. Jen mu to vždy bylo nepředstavitelně líto, že o něj maminka nestojí. Naštěstí moc často se tím netrápil. Tak šťastný domov mu táta s babičkou, a poslední dobou i s Gabrielou, vytvořili.


Ještě před setkáním matky a syna bylo potřeba oznámit zásnuby rodině. Danny měl nařízeno mlčet před babičkou, což bylo pro něj navýsost důležité poslání. Akorát pokaždé, když s ní byl o samotě, začal se potutelně křenit, takže Anna velmi rychle pojala podezření, že tady se něco děje. A když jí Nick oznámil, že v sobotu dorazí Gabrielina rodina na grilování, její tušení dostávalo jasnější obrysy. Ale neřekla nic.
A tak dvorkem u domu o pár dní později zavoněly burgery (kravička Bobbie byla samozřejmě v bezpečí své stáje).


Pozvání přijali všichni - Gabrielina matka Andrea i sourozenci s rodinami, takže na farmě bylo živo, jako už dlouho ne. Anna napekla výborné sušenky, na provizorním baru se čepovala lahodná limonáda a vše se rýsovalo jako příjemné rodinné odpoledne a večer.
Andrea se dala hned do řeči s Annou a očividně si měly co říct. Což neuniklo pozornosti Gabriely.
“Sakra, ty dvě si až podezřele rozumí.” špitla si sama pro sebe.
“Ale, ale snad nemáš strach.” ozval se za ní Filip, který její poznámku stihl zachytit.


“Tsss… no dovol.” odfrkla si Gabi a ujistila se, že ani jedna z dam už tak bystrý sluch jako její bratr nemá. “Ale když už jsi tady, mohl bys být prosím užitečný, a načepovat pár limonád? Ja zatím skočím Nickovi pro housky.” raději ho hned zaúkollovala.
“Rozkaz šéfová.” zasalutoval Filip a Gabi jen protočila oči.
Když bylo jídlo hotové, Nick si odkašlal, aby si vyžádal pozornost. “Jistě vás zajímá, proč jsme se tu dnes sešli. Samozřejmě už bylo načase, aby se naše rodiny blíže seznámily.” začal svou  řeč. “Ale je tu ještě jedna zásadnější skutečnost, a to ta, že jsem tuto nádhernou mladou dámu požádal před pár dny o ruku.” dodal nakonec.
“No, a?” pobídla je Anna k závěru.
“No, a samozřejmě jsem musela souhlasit.” potvrdila Gabriela.
“Táto, vidíš to? Gabi se přece jen bude taky vdávat.” vyslal Filip vzkaz k nebi.


Pak už se rozjela vlna gratulací, objímání a dojímání. Danny se zubil od ucha k uchu, protože vědomí, že udržel tajemství, ho hřálo u srdce. “Pacholku, tys to věděl, že jo?” popíchla ho přece jen babička.
“Jo, věděl, héééč.” vyplázl na ni žertovně jazyk, za což schytal, opět v žertovném duchu, symbolický záhlavek.
Gabriela si pak odchytla Filipa. “Nemysli, že jsem to neslyšela. Jak jako ‘přece jen’?” vyzvídala, co to mělo znamenat.
“No, ségra, byla jistá doba, kdy jsme měli určité obavy. Ale sláva Nickovi, že tě zkrotil.” přisadil si Filip.
“Aaaa, sláva i tobě, nedávno zkrocený největší hřebče v okolí.” oplatila mu jeho mincí.


“No, jooo. Pravda. Já mám co mluvit, že?” připustil Filip a ukončil jejich sourozenecké špičkování. “Tak pardón ségra. Vždyť já mám za tebe radost. Jsem rád, že jsi konečně opravdu šťastná.” řekl už konečně vážně.
“Děkuji.” usmála se na něj Gabi.
Radost měla i Anna, která byla přímým pozorovatelem toho, jak to jejímu synovi a Gabriele klape. “Chlapče můj, dobře děláš. Téhle dámy se drž zuby nehty, nenech si ji utéct.” drtila Nicka v pevném mateřském objetí.
“Neboj mami, ujišťuji tě, že to nemám v plánu.” odpověděl jí malinko přidušený Nick.


Zábava byla hned veselejší, když byl takový důvod k oslavě. Přítomní se dozvěděli, že svatba se bude konat začátkem léta a že samozřejmě jsou všichni zvaní.
Gabriela si pak odchytla svoji sestru. “Val, vím, že toho máš hodně. Nová práce, další malé na světě. Ale mohla bych mít prosbu?” nakousla, když se spolu usadily na volný konec stolu.
“Jasně, povídej.” přikývla Valerie.
“No, víš, že já a tyhle serepetičky… prostě to moc nejde dohromady. Já bych to byla schopná odbýt na radnici. Ale… Já jsem asi úplně zblbla, protože chci mít fakt hezkou svatbu. Pomohla bys mi ji zařídit? Tvoje byla perfektní.” požádala ji Gabriela.
“Ségra, neboj, neblbneš, jen jsi prostě zamilovaná. A bude mi ctí pomoct. Vlastně by se mě dotklo, kdybys mi o to neřekla.” usmála se na ni mladší sestra. “Akorát svědčit ti nebudu. Víš, jsem přesvědčena, že svědek by měl být někdo, kdo je váš společný přítel. Sourozenec je moc zaujatý.” řekla jí ještě narovinu.
“Platí. O jednom svědkovi bych možná věděla.” zamyslela se nahlas Gabi.

To byl tak strašně pěkný díl!!

Ten začátek u krbu působí tak útulně a všechny pózy jsou naprosto dokonalé! Opravdu kouzelné - nádherně vybrané, všechno působí tak reálně!  A pak jsem se zasmála, jak se tam objevil Danny a myslel si, že ho pomlouvali
Nick je opravdu férový chlap. Mnohem férovější, než si Melissa zaslouží. Moc se mi líbilo, jakým stylem to pojal a že Dannymu všechno vysvětlil opravdu nezaujatě a otevřel mu tím cestu k vlastní mamce - snad se to proti němu neobrátí. Taky bylo vtipné, jak nazval Gábi hodnou macechou to zní skoro jako protiklad vzhledem k tomu, jaké macechy známe třeba z pohádek apod. -  ale věřím, že Gábi bude opravdu na Dannyho hodná (už je, tak snad jim krásný vztah vydrží, ale o tom nemám pochyb). Jenom mám opravdu velké obavy z toho, že Melissa narozdíl od Nicka tak férová nebude. Docela se bojím, co všechno bude Dannymu vykládat - aby ho nenaočkovala proti Nickovi a Gabi. Když si vzpomenu na tu strašnou scénu, co minule ztropila při prvním setkání s Gabi... no, rozhodně bych to od ní čekala.
A ta grilovačka se hrozně moc povedla! Úplně mám chuť na limonádu i všechno ostatní...  a to ujištění o kravičce Bobbie a burgerech mě dostalo dost černý humor, tady to ale bylo fakt vtipné a vyrazilo mi to dech  
A je opravdu pěkné, jak si ty rodiny navzájem sedly. Nickova rodina na mě působí strašně příjemně už od samého začátku, kdy se objevili v příběhu. Cítím se tam jako doma Už se moc těším na tu svatbu!

Sice jsem se nějakou dobu nezapojovala v komentářích, ale nové díly čtu, jak jen je to možné. Mezi všemi těmi sympatickými a pohodovými lidmi se mi Melissa jeví jako krajně nesympatická, ale třeba je to tím, jak už je výše uvedeno - žije v jiném prostředí, zřejmě i vyrůstala úplně jinak, má odlišné názory na život i nároky na ostatní. Tím ale její chování samozřejmě neomlouvám. Kdybych napsala, jak se chová, urazím Bobbie ...

Děkuji za milé komentáře, a omlouvám se, že zase nějak nestíhám psát    Hellohello, ten černý humor jsem si nemohla odpustit.    Když jsem totiž koukala na tu fotku, jak griluje Nick burgery, lekla jsem se, abyste si snad nemysleli, že milá Bobbie byla obětována    Tak nebyla.
A Ludmi, tvá poznámka, že bys přirovnáním Mel urazila Bobbie mě taky pobavila.

Jinak jak jsem řekla, Mel se asi ještě předvede.. Ale dnes se vám možná ukáže v trochu jiném světle - aneb očekávaný okamžik je zde Jen se omlouvám, za tu výzdobu na plotech. Jednak, že tam vůbec je (nevím, jak ji na komunitním pozemku zrušit), a hlavně, jak se mění. V průběhu focení se totiž spustil nějaký svátek, či co, takže se tam místo vlaječek  (které jsem vzala na milost) najednou objevila srdíčka. A Merlinovi skočila mašle, což jsem zjistila až při psaní příběhu. Tak si toho prosím nevšímejte  

130. KAPITOLA - Matka a syn

Setkání malého Daniela s matkou byla velká věc. Nick chtěl, aby se při tom chlapec cítil maximálně příjemně, a tak nechal na něm, aby vybral místo schůzky. Danny se bez váhání rozhodl pro psí hřiště, kde trávil nejraději čas s Merlinem. Nick se tomu musel smát, dokázal si představit Melisino nadšení, ale neříkal nic. Pokud to myslela vážně, trocha nepohodlí by ji neměla odradit.
Když dorazili na místo, už tam čekala. Věděl, že se musí hodně přemáhat, aby si před nimi nezacpávala nos. “Mám u toho být s tebou?” zeptal se syna, když ji uviděl sedět na lavičce v rohu hřiště.
“Ne, tati, to zvládnu.” kasal se Danny, i když byl očividně nervózní.
“Dobře, chlape. Jen mámu pozdravím a nechám vás. Ale kdyby něco, budu tady s Merlinem, jasný?” ujistil ho.


Merlin, jak zaslechl své jméno, začal na chlapce okamžitě dorážet. Už se těšil, až se proběhne po hřišti. Chlapec ho podrbal za ušima. “Teď ne kamaráde, mám tady něco důležitého, víš. Dnes s tebou bude cvičit táta, aspoň chvíli, jo. Já pak přijdu.” vysvětloval mu.
Pejsek mu trpělivě naslouchal. Ale jakoby vycítil jeho nervozitu. Vyskočil mu na ramena a začal ho olizovat. Byl to už téměř dospělý pes a byl ho pěkný kus, div, že chlapce neporazil. “Dost Merline.” smál se Danny. Naštěstí neviděl, jak se Mel oklepala.


Pak už vykročili k lavičce. Tuhle chvíli si představoval tolikrát, ale vůbec nevěděl, co čekat. Co říct. Věděl jen to, že chtěl zjistit, kdo je jeho matka a proč ho opustila. Takže teď se nemohl otočit a utéct. Je přece chlap! Věděl, že táta je dva kroky za ním, a byl rád. Nick nechtěl zasahovat, pokud to nebude nutné, ale chtěl se ujistit, že je chlapec v pořádku.
“Ahoj Danny! Nicku. Děkuji, že jste přišli.” pozdravila je Melisa. Nick jí pozdrav opětoval jen pokynutím hlavy a prostým “Nazdar Mel!”.


“Nechceš si ke mně na chvíli sednout?” obrátila se blondýnka na chlapce před sebou. Ten přikývl a otočil se na otce, aby mu dal najevo, že to zvládne. Nic se tedy vzdálil za Merlinem a nechal je o samotě.
“Páni, ty už jsi velký kluk.” zhodnotila, jak vyrostl. Už to dávno nebylo malinké miminko. Tolik toho prošvihla.
“Jo, jsem třetí nejvyšší ve třídě.” odpověděl jí Danny hrdě. “Ale…” nadechl se, než zarazil.
“Asi budeš mít spoustu otázek, co?” domyslela si Melisa.
“Vlastně jen jednu... No možná dvě nebo tři. Ale hlavně… Proč jsi ode mě odešla?” zeptal se hned narovinu.
Melisa se nervózně kousla do prstu. Jak jen začít.


“Protože jsem byla mladá a strašně hloupá.” řekla nakonec. “Musíš vědět, že jsem tě moc milovala, a ty jsi za nic nemohl, ano?! Bylo to jen a jen mnou. Já jsem na farmě nebyla šťastná, chyběl mi život ve městě. S tatínkem jsme se pak dost hádali, a já jsem to nakonec nevydržela a utekla jsem jako zbabělec. Ale nikdy bych to neudělala, kdybych nevěděla, že se nebudeš mít dobře. Byla jsem si jistá, že s tátou a babičkou ti bude líp, než se mnou. Můj život ve městě… prostě nemohla bych ti nabídnout tak krásné dětství. Zavřený v bytě, s chůvou… Vím, že s nimi a mezi zvířátky ti bylo líp.” spustila Melisa. Zatímco vysvětlovala, Danny si ji měřil přísným pohledem.


“Mrzí mě jediná věc. Že jsem se tak dlouho neozvala. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí. Byla to největší chyba mého života. Ale tak moc jsem se styděla. Tak moc jsem se bála, že se na mě budeš zlobit. Že mě pak už nebudeš chtít vidět. A to by mi asi zlomilo srdce. A tak jsem dál utíkala. Vím, že to není omluva, a nebudu se divit, když mi to nikdy neodpustíš. Jen jsem ti to vše chtěla říct. A aspoň chvíli tě vidět.” dokončila svůj proslov.
“Já se nezlobím.” odpověděl Danny.
“Vážně? Protože já bych si to zasloužila.” povzdechla si Melisa.


“Mně to jen vždy bylo líto. Myslel jsem si, že mě nemáš ráda. Že jsem třeba moc plakal, nebo nebyl hodný, a proto jsi odešla. Táta říkal, že to není pravda. Ale já mu to nikdy úplně nevěřil.” přiznal se jí nakonec.
“Ooo, zlatíčko.” usmála se na něj. “Ne, ty jsi byl úžasný už jako miminko. A vyrostl z tebe chytrý a šikovný chlapec, jak vidím. Bylo to opravdu jen moje selhání, ano? Nikdo jiný, a už vůbec ne ty, za to nemohl.” ujistila ho znovu a odvážila se syna vzít kolem ramen. Danny se nebránil. Bylo jen vidět, že o něčem přemýšlí.
“Měl jsi ještě nějaké otázky, že?” připomněla mu.


“Hmm.” zamručel neurčitě. “Opravdu bys mě chtěla vídat?” zeptal se.
“Opravdu. Pokud tedy o to budeš stát. Chtěla bych tě poznat a aspoň trochu napravit, jak hloupá jsem byla. Moc jsi mi chyběl, ani sama jsem nevěděla, jak moc, dokud jsem tě před chvílí nespatřila.” odpověděla.
“Já bych chtěl.” potvrdil jí Danny a podíval se na ni. “Ale, jak ti mám vlastně říkat?” položil poslední otázku, kterou si nachystal.
“Jak budeš chtít. Když mi, třeba jednou, začneš říkat ‘mami’, budu nejšťastnější člověk pod sluncem. Ale nenuť se do toho. ‘Mel’ bude klidně stačit.” usmála se na něj znovu, tak krásně a vlídně, jak se jen matka může usmát na svého jediného syna.


“Ještě něco bys chtěl vědět?” zeptala se nakonec. Chlapec zavrtěl hlavou. “A chtěl bys mi něco říct o sobě?” zajímala se.
“Hm, ale co?” znejistěl Danny.
“Cokoli. Jak se máš, co rád děláš, jak ti jde škola, jaké máš kamarády.” napověděla mu.
“To bude ale asi na dlouho.” zamyslel se chlapec.
“Já nespěchám. A něco si můžeme nechat třeba i na příště.” mrkla na něj. Danny se usmál, uvelebil se a pustil se do vyprávění. A Melisa byla tak šťastná, jak chytrého a skvělého má syna, že úplně zapomněla, že sedí na páchnoucím psím hřišti.


Z příjemného povídání je vyrušil až Merlin, kterého Nickova společnost už omrzela a dožadoval se pozornosti svého nejlepšího parťáka. Mel mu pokynula, aby šel za ním, a sama vstala, aby se domluvila s Nickem, co dál.
“Zdálo se, že to jde dobře.” zhodnotil svůj dojem.
“Jo, je skvělý. Díky moc. Nejen za dnešek. Ale za to, jak báječně jste ho s Annou vychovali.” podívala se na něj upřímně.
“Za to přece děkovat nemusíš. Je to i můj syn, udělám pro něj jen to nejlepší, to víš.” připomněl jí.


“Vím, ale stejně. Díky.” stála si za svým Mel.
“Takže se budete chtít zase vidět?” zajímal se nakonec Nick.
Žena přikývla. “Ano. Máme co dohánět, a tolik si toho musíme ještě říct.” potvrdila mu a pohlédla se smutným úsměvem na chlapce. Vidět ho bylo tak nádherné, a přitom tak bolestné. Zmizí ty výčitky někdy?
“Fajn. Tak se zase domluvíme, kdy a kde. Ze začátku bych byl rád u toho. Ale časem, pokud dodržíš, co si domluvíme, pak si asi budete moct vyrazit sami. No, a jednou, výhledově, třeba i přes noc.” nastínil ji svou představu.
“Dobře, půjdeme na to pomalu. Chápu. Udělám cokoliv, abys mi věřil, že to myslím vážně.” souhlasila Melisa.


“Fajn. Teď už je ale docela pozdě, je čas vyrazit domů. Tak vás nechám se ještě rozloučit.” uzavřel to Nick.
Melisa tedy zavolala Dannyho a ještě na chvíli se posadili.
“Prý už musíte jít. Ale ještě ti chci říct, že jsi vážně super kluk. Děkuji, žes mi dal druhou šanci.” usmála se na něj.
“To mě táta naučil, že každý může dělat chyby, ale důležité je se z nich poučit.” pochlubil se dalším moudrem. Mel jen přikývla a objala ho.


“Můžu se ještě na něco zeptat?” odhodlal se Danny ještě k jedné otázce a žena přikývla. “Už mě znovu neopustíš, že ne?”
Melisa se usmála. “Nikdy, slibuju. Teda, ne vědomě, protože víš…” zaváhala nakonec.
“Já vím, každou jednou umře.” řekl Danny automaticky.
“Jsi hlavička.” zasmála se tomu, jak prakticky k tomu přistupoval. “Dobře, takže slibuju, že dokud neumřu, už tě nikdy neopustím.” upřesnila to, a na znamení, že to myslí vážně, mu nabídla svůj malíček. A Danny ho rád přijal.

Tak jsem konečně dohnala zameškané!

Tolik zajímavých událostí, co se za mou nepřítomnost přihodily.

Jsem moc ráda, že se to vše vyjasnilo a z celé té nepříjemné záležitosti se vyklubaly zásnuby . Strašně moc jim to přeju, krásně k sobě pasují. . Oboum jim moc gratuluji.

A musím říct, že to zásnuby oslavili velmi nevšedním stylem .

Akorát Melissa mě teda dopálila . Vůbec nevím, co si o ní myslet . Zatím mě moc nepřesvědčila o své věrohodnosti, ale z posledního dílku si vyčarovalo malé plus, protože to, jak s chovala k Dannymu bylo moc hezké a bylo na ni znát, že toho, co udělala lituje. Danny je moc chytrý a hodný chlapec a jsem ráda, že Mel dal druhou šanci. Jejich shledání bylo opravdu dojemné.
Snad to Mel opravdu myslí vážně a opět Dannymu neublíží.

Jsem zvědavá na pokračování. Moc se těším na svatbu .

Tak to byl boží díl - mnou hodně očekávaný!    Byla jsem moc zvědavá na to jejich první setkání. A musím říct, že jsem z toho dopředu měla velký strach - Melissu nemám ráda a nevěřila jsem jí, bála jsem se, že bude kout pikle a bude se snažit Dannyho navést proti Nickovi. Strašně se mi líbí, jaké místo vybral Danny pro první setkání  to je tak roztomilý nápad a hlavně naprosto nádherné prostředí! A nemohl si vzít lepšího parťáka než Merlina (taky zbožňuju psy). A samozřejmě Nicka, který byl v záloze.

Melissa si sypala  popel na hlavu a doufám, že to všechno myslela opravdu vážně. Doufám, že v budoucnosti bude lepším člověkem a hlavně že se nebude snažit nabourat Nickovu rodinu nebo jakkoli negativně působit na Dannyho...   ale překvapila mě - čekala jsem, že bude nepříjemná, že se něco strašného stane, ale pozitivně mě překvapila... tak opravdu moc doufám, že neobloudila i mě a že jí můžu po tom všem snad i trochu věřit, ale kdo ví (?)      Jestli ho znova zklame a ublíží mu, tak ať si mě nepřeje    


Danny je moc hodný kluk a taky hodně chytrý, až moudrý na svůj věk   opravdu je perfektně vychovaný, ale asi je to z velké části i dané - má prostě super povahu. Strašně moc se mi zamlouvá    a zaslouží si krásné a harmonické dětství a život celkově.


Jsem pokaždé úplně paf z těch krásných fotek. Vždycky vybereš ty nejhezčí pózy, nejhezčí úhly focení a nejkrásnější prostředí (o simících samotných nemluvě těm to taky moc sluší). Vyloženě si vychutnávám každou fotku, každý záběr, máš všechno vymakané do detailu! Nemůžu ani slovy vyjádřit, jak strašně ráda mám tvůj příběh a tvůj styl psaní, tak krásně se to čte.  

Btw. vůbec se neomlouvej za měnící se výzdobu nebo obojek  ani bych si toho nevšimla, kdybys to nezmínila, ale i kdyby jo, tak to nic nemění na kvalitě příběhu + ta výzdoba je hezká

Zajímavý díl, moc pěkné prostředí i obrázky Jak píše Hellohello, kdybys na chybičky neupozornila, taky bych si jich nevšimla Líbilo se mi, jak Danny mluvil s Melissou, pomalu jako dospělý. Jen já si nemůžu pomoct, já jí stále moc nevěřím ...

Páni konečně jsem dočetla, co jsem zmeškala a musím říct, že to byla bomba ty zásnuby byly super krásné, moc jim to přeju jen mám taky trochu obavy z Melissy... doufám, že tam ještě nevyvede něco zlého i když se teď tvářila solidně... stejně ji nevěřím

Těším se na další dílek

Děkuji za krásné komentáře Jsem ráda, že se vám příběh líbí, a usmívám se tu nad tím, že Melise nevěříte. Těší mě to, protože jsem vždy měla pocit, že jsou mé postavy moc průhledné. Takže pokud vzbuzuje nejistotu nebo nedůvěru, mám z toho radost.

Zároveň se chci omluvit, že nevím, kdy dorazí další dílek. Zásoby fotek mi došly, mám už asi měsíc rozfocenou jednu scénu, ale po aktualizaci budu muset zase postahovat mody, a vůbec se k tomu nejde dostat. Teď jsem trochu žila narozkami mladší dcery a malým "Baby born" šílenstvím, kdy jsem šila nějaké panenkovské oblečky. Navíc musím pořešit svůj návrat do pracovního života, a to je teda výzva.  A v tom horku, večer jsem ráda, že mohu upadnout na gauč, a po pravdě se mi pak k PC už ani nechce. Ale určitě příběh nekončí, v hlavě toho mám spoustu, a nechci se vzdát naděje, že tu trochu času nakonec vždy nějak vyšetřím

Nevadí, Fidgety, já osobně pochybuji, že je tady na fóru někdo, kdo všechno stíhá a nepadá na ústa ...

Aááá, za chvíli mám jít do banky, mokrá hlava, ale nemůžu odolat. Mám takovou radost, že jsem včera večer konečně dokončila další díl, že ho sem musím dát hned. Do odpoledne to nepočká. Tak snad se bude líbit

130. KAPITOLA - Poslední Svobodová

Jaro v Henfordu se neslo ve znamení stavebních příprav. Gabriela s Nickem měli brzy jasno, kde se jejich velký den odehraje. A tak se s pomocí rodiny a přátel pustili do zařizování všeho potřebného.

Bohužel ne všechny dny ale byly jen radostné. Jak Gabi už několik týdnů tušila, čas její kočičky Molly se nachýlil ke konci. Jednoho dne ji našla schovanou za stájemi. Ležela, jakoby spala, ale Gabriela brzy poznala, že již nedýchá. Měla na to nárok, prožila snad víc než devět životů. Kočka, kterou koupila se svým prvním domem. Tak trochu danajský dar, ale o to víc své paničce přirostl k srdci. Nick pro Molly našel krásné místo nedaleko domu, aby jeho snoubenka měla svou věrnou parťačku stále nablízku.


Práce bylo ale dost, a ani taková milovnice zvířat, jako byla Gabriela, nemohla zapomenout na vlastní svatbu. A tak se jednoho slunného dne sešla se svými nejmilejšími děvčaty na Magnoliové promenádě, aby společně vybraly to nejdůležitější. Jako první dorazila její kolegyně Lexie.
“Ahoj, podívej se, tady je to perfektní, vše na jednom místě.” rozplývala se Gabi uprostřed malého náměstíčka. “Akorát jeden neví, kde začít.” povzdechla si a rozhlédla se kolem.  
“Ahoj nevěstinko. Pokud ti můžu radit, prvně šaty, potom dort. Nechceš se cpát do korzetu s plným břichem.” usmála se na ni Lexie.
“No, jasně! Ty jsi hlavička. Já věděla, proč tě chci za svědkyni.” zajásala Gabriela.


O tu velkou čest ji požádala už několik dní předem. Původně samozřejmě pomýšlela na Valerii, ale už na zásnubní grilovačce jí sestra vysvětlila, že to není nejlepší nápad. A Lexie znala Nicka ještě předtím, než ho ona sama potkala. Kdo jiný by jim tedy měl dát svědectví k jejich sňatku.
“Nazdar děvčata, co řešíte?” vyrušila je Valerie, která s k nim zrovna blížila.


“Zrovna si říkáme, kde se vy tři flákáte. Máme nabitý den.” karála sestru Gabi. Naštěstí Val moc dobře věděla, že to nemyslí vážně. Necítila žádnou zlost a viděla, že nevěsta je v dobrém rozmaru.
“No, když si za pomocnice vybereš slavnou herečku a matky podnikatelky, tak se nediv.” pokrčila rameny Valerie.
Dlouho ale nečekaly a připojily se k nim i Kayla s Isabelou. Přesunuly se tedy do svatebního salonu, kde již pro Gabrielu bylo připraveno několik modelů. Prodavačka si odvedla nevěstu stranou a její doprovod usadila na měkkou pohovku u připraveného občerstvení.
“Dámy, dovolte, abych vám představila nevěstu v našem nejluxusnějším modelu.” ozval se její hlas po pár minutách strávených oblékáním v kabince.


“Tak co myslíte, holky?” zeptala se rozpačitě Gabriela.
“No, tak nejsou špatné. Jsou opravdu princeznovské.” hodnotila model Bela.
“Opravdu pompézní.” přidala se Val.
“Gabi, jseš si jistá? Nepřijde mi, že by to byl tvůj styl.” šklebila se Lexie.
“Přijdu si jak kdybych s sebou tahala iglú. Ani nemůžu dát ruce k tělu.” poznamenala Gabi.
“Tak v tom případě, honem do dalších.” rozsekla to nakonec Kayla.


Prodavačka tedy doprovodila nevěstu zpět do kabinky, aby jí pomohla převléci se do dalšího kousku.
“Tak co myslíte teď. Tohle už je lepší, ne? Jsou krásně lehké, příjemné.” zhodnotila elegantní, jednoduché šaty.
“Určitě, tyhle k tobě pasují lépe.” pokývala hlavou její sestra. Souhlasily i Isabela s Kaylou, a ani svědkyně nebyla vyloženě proti.
“No, ale je to teprve druhý kousek. Jsou krásné, sedí ti, ale přijdou mi možná až trochu moc nudné. Ukaž, co tam ještě máte.” zhodnotila to nakonec Lexie.


Gabriela trochu protestovala. Nikdy si na módu moc nepotrpěla, oblečení nejraději kupovala přes internet. Takže zkoušení šatů, do kterých by se navíc bez pomoci prodavačky nejspíš zamotala, pro ní bylo menší utrpení. Vzala by hned ty druhé, ale když děvčata trvala na tom, že se bude zkoušet dál, zmizela opět v kabince, aby se nasoukala do dalšího kousku.
Když vylezla ven, obrátila se na své kamarádky, které byly zabrány do družného hovoru, že si jí ani nevšimly.
“Tak co tohle? To už vám přijde méně nudné?” zeptala se jich nakonec.


Děvčata se na ni otočila a Gabriela by příshala, že některé z jejích parťaček nadskočily.
“Proboha, sundej to!” - “Na to se fakt nemůžu dívat.” - “Šmarjá, vždyť vypadáš, jako bys chtěla držet o svatební noci celibát.” komentovaly to jedna přes druhou.
“Náhodou, pro nějakou milovnici starých časů by to byl faj kousek. Ale pro tebe Gabi fakt ne.” snažila se být aspoň Isabela méně odsuzující.


Gabriela tedy odkráčela zase zpět. Vyzkoušela ještě několik modelů, než našla nějaký, se kterým byla jakž takž spokojená. Pořád to sice nebylo stoprocentní, ale třeba by jí názor jejích kamarádek přesvědčil, že tohle budou ty pravé.
Vyšla tedy ven a už asi po desáté se chystala vyškrábat na předváděcí molo. Zarazilo ji však ticho, které v místnosti panovalo.
“Tak jste blbé?” prohlásila, když se podívala na gauč.
“Jsou to děsný hérečky.” komentovala Kayla ostatní dámy, válející se po gauči a předstírající spánek.


Slyšet tuto větu z úst Kayly podrážděnou nevěstu totálně odbouralo. Nedokázala se tak na ostatní zlobit a v klidu se jich zeptala na názor.
“Hele, jako dobrý, asi zatím nejzajímavější. Ale nemáš tam ještě něco?” zajímala se svědkyně.
“Mám, ale poslední. Takže něco z toho vyberete, vdávat se nahá nebudu.” varovala je Gabi, než naposledy zmizela v kabince.
“Myslím, že máme hotovo.” pronesla, když se jim představila v posledním modelu.
“Yes, yes, yes!” - “To je ono!” - “Na to jsme čekaly.” - “To jsou ty pravé!” jásaly dámy jedna přes druhou.
“Jo, to teda jsou.” dala jim za pravdu i Gabriela.


Šaty tedy byly vybrány a Gabriela až žasla, jak se na svatbu začínala těšit. A to původně chtěla jen komorní obřad přímo na farmě. Než jí to Nick zatrhl se slovy, že jí hodlá dopřát pořádnou svatbu na mnohem lepším místě.
Společnost se tedy přesunula ven k vyhlášenému stánku s květinami. Navíc záruka kvality tu byla daná, protože květiny mu nedodával nikdo jiný, než Anja a Isabela.
“Milé dámy, nestyďte se, přistupte blíž a vybírejte. Máme tu krásné růže, voňavé lilie, vše, po čem vaše srdce touží.” lákal je prodavač.


Gabriela si nechala předvést katalog vazeb pro svatební kytice a svatebních výzdob. Isabela promptně vyjednala, že tahle nevěsta bude platit jen za práci, a materiál pro tuto svatbu dodá ona zdarma. A tak bylo ujednáno.
Po výběru květin se Kayla omluvila, že už musí běžet plnit své herecké povinnosti. Na dort tedy zůstaly ve čtyřech. Každá si u okénka cukrárny poručila jiný kousek a společně se pak usadily k volnému stolečku.
“Ženy, pojďme na to! A ochutnává každá od každé. Ne že to některá sežere sama.” instruovala je Gabriela.


Za chvíli už nad stolem šermovala čtveřice vidliček. Jejich cinkání se střídalo s mlaskáním a pochvalnými zvuky.
“Sakra, to bude snad ještě těžší, než vybrat ty šaty.” konstatovala nakonec Valerie.
“To jo. Všechny jsou tak lahodné.” souhlasila Bela.
“Jo, prostě nebe v hubě… teda pardon… v ústech.” mručela Gabriela s dalším soustem na jazyku.
“Vidím to aspoň dvě patra, protože jen jednu příchuť prostě vybrat nelze.” zhodnotila to jako správná svědkyně Lexie a napíchla si další kousek svého red velvetu.


Společně tedy nakonec vybraly dvě nejlepší kombinace korpusu a krému. Pak Gabi požádala Isabelu, aby s Lexie a cukrářkou vybrala nejlepší design dortu, který by ladil s květinovou výzdobou. Moc dobře věděla, že pro tohle ona cit opravdu nemá. Krátce před polednem se pak rozloučily spokojené s tím, kolik toho stihly zařídit na jednom místě.

Ve stejné sestavě, posíleny o dvě dámy v nejlepších letech, se sešly o pár týdnů později znovu. “Holky, a dnes zapaříme jako zamlada!” zavelala Gabriela, když vystoupily z výtahu v Treetop Oasis. Gabi nemohla uvěřit, jak je to dávno, co tu byla naposledy. Přitom kdysi jí tenhle klub byl druhým domovem.


Maminky nevěsty a ženicha si ze zdvořilosti daly jeden dva tanečky s ostatními. Pak se ale raději držely stranou a parket přenechaly mladším ročníkům. A děvčata se toho nebála, i když byla většina z nich sama matkami, nemluvě o Valeriině těhotenském bříšku, a pořádně se odvázala. Byla to přece poslední svobodná noc poslední Svobodové! A to se muselo oslavit.

Jsem tak ráda, žes stihla přidat tento díl a že jsem si ho mohla přečíst už teď! Nemohla jsem se totiž dočkat, až tu něco přibude  Zbožňuju tvůj příběh, je tak pohodový  Díky moc za něj, vždycky mi zpříjemní den a někdy se sem vracím a pročítám poslední dílky.

A tohle je moc krásný předsvatební díl.  
Úvod sice byl hodně smutný, ale bohužel to tak bývá. Aspoň, že našli tak pěkné místečko pod stromem, když už to musí být. Ale důležité je, že kočka se měla u Gabi dobře a prožila plnohodnotný kočičí život

A ten výběr šatů, dortů... je vidět, že si to společně hodně užily! A že jim to spolu moc sedí. Bavilo mě si prohlížet všechny možnosti šatů a už z těch zobrazených bych klidně něco vybrala - vlastně všechny ty šaty jsou moc krásné, i když si nejsem jistá, jestli to sedí zrovna k charakteru Gabi. Evidentně tahle parta ví, co Gabi pro sebe potřebuje. Líbí se mi, jak jsi ty poslední vybrané šaty nafotila takto skrytě. Už se těším, až je uvidíme při svatbě naplno
U té ochutnávky dortů nutně potřebuju být! Určitě bych se neuměla sama rozhodnout jsem si jistá, že bych schlamstla všechno ty dortíky vypadají všechny tak lákavě!  
A na závěr hezká oslava.

Jako vždycky je všechno krásně nafoceno! Nemůžu se vynadívat.

Začátek dílu byl sice smutný, kočičky je mi moc líto, ale pokračování mě velice pobavilo. Na ty vybrané šaty jsem taky moc zvědavá, jestli fakt odpovídají charakteru Gabriely A co teprve ten dort - to vybírání, to je zjevně složitá záležitost ! A nějaké záběry z Nickovy rozlučky se svobodou budou taky ? Zrovna nedávno jsem totiž nahlédla do nějaké podivné diskuse, jestli budoucímu manželovi povolit na rozlučce striptérku nebo zda to nabourá budoucí rodinný život ...