Hellohello: Kolekce příběhů

Oběma vám hrozně moc děkuju za přečtení a tak velkou a milou pochvalu, strašně moc si vážím každého slovíčka Jste obě zlaté!  
Ten dům jsem mohla nějak víc propracovat zvenčí, určitě by si s tím někdo jiný poradil líp. Ale bylo zajímavé třeba dělat vnitřek domu podle popisu z té knihy, což mi připomnělo soutěž na zeleném fóru, kde jsme měli popis a museli jsme podle toho postavit dům - hrozně zajímavé. Připomenu to i v diskuzích k soutěžím

@Lucisab - Luci, to nic, je to jenom překlep     zrovna jsem si taky jednoho všimla v tom mém textu, přitom to po sobě čtu, ale nikdy nevychytám úplně všechny, připadá mi, že jeden překlep opravím a další 2 se tam namnoží  
moc děkuju za hezký komentář a je jasné, že nedoufáš, že budou semetriky - rozhodně tak ale vypadají a působí. Já bych z nich měla pořádnou trému. A představovala bych si dost jiné uvítání pro malou holčičku, co ztratila oba rodiče. Holt ji přivítaly takhle zapškle a chladně - ale hádám, že se od nich nedá čekat nic jiného, když žijí řadu let takhle osaměle a zkostnatěle na starém sídle. Děj bude ještě hodně zajímavý, ale raději nebudu psát nic dalšího, protože bych se prokecla  

Příběh o malé Cosette byl doslova srdcervoucí. Ta hostinská a její povedené dcerunky...no. Úplně jsem tu siminu s velkým poprsím nenáviděla
Pěkně jsem se do čtení ponořila a bylo to moc krásně zpracováno. Tuny práce a cit pro focení se vyplatil HelloHello
Jsi opravdu velmi šikovná i v té stavbě s historií. Tobě všechno tak hezky jde.
Jinak příběh mi přišel bohužel takový rychle ukončený. Pořád jsem doufala, že si ten cizinec ( otec ) malou Cosette vezme pod svá křídla, ale bohužel se tak nestalo.
Určitě v tom psaní pokračuj. Moc se mi to líbí.

Visty já se tu úplně červenám. Moc děkuju za tak krásnou pochvalu. A taky jsem se tu smála u tvého popisu hostinské a jejích dcer opravdu trefné Taky jsem je při tvorbě toho příběhu nesnášela.
Jinak ale myslím, že mám rozhodně na čem zapracovat, že bych mohla ty stavby udělat nějak líp (když se dívám na tvoje stavby, tak úplně žasnu nad jejich nádherou), propracovat dekorace nebo možná nějak líp pořešit historické oblečení, ale zase není tolik času.
Ale moc oceňuju ty vaše krásné komentáře, úplně mi dodáváte energii a odvahu se tomu věnovat dál (protože jsem si původně moc nebyla jistá, jestli mi to půjde aspoň trošku udělat v TS, vždycky jsem obdivovala tvůrce, jak si umí dokonce i vymyslet vlastní děj a pak ho zrealizovat a tak pěkně a propracovaně všechno napsat, to bych nedokázala).
A samozřejmě z každého takového komentáře mám obrovskou radost! Ještě jednou díky

Taky mi bylo líto, že ten příběh o Cosette dál nepokračoval, že je to jenom takový výňatek z té knihy od Victora Huga. Chtělo by to ještě nějak dořešit, bohužel je to jen o tom Štědrém večeru

Tak jsem si právě četla příběh Balderův bál, který mě opravdu pobavil.
Od začátku jsem tušila, že to bude vtipné a napadla mě i myšlenka, že ta španělská kráska bude dcera paní bytné, ještě než jsem si to přečetla.
Musím ti pochválit opět krásné fotky. Momentky, které jistě nebylo vůbec lehké vytvořit a ty nádherné garderóby španělské gazely
Určitě jsi musela shánět různé módy, třeba na tu svíčku, jak drží v ruce, simík stojící na židli, hrabající se v jakési krabici na skříni a musela jsem si vygooglit, co to je Rapír
Perfektní práce Hello. Mám ráda tvé pojetí příběhů. S těmi obrázky to má šmrnc a lepší představu.

Děkuju moc, Visty! Jsem ráda, že se ti i Balderův bál líbil. A jsi dobrá, žes uhádla, kdo je ta Španělka
Mám velkou radost z tvého komentáře a pochvaly těch obrázků, přesně to jsem chtěla, aby se ty příběhy ještě líp četly, když tam budou obrázky.

Těch různých poseboxů mám ve hře strašně moc, až se v nich nevyznám. Snažila jsem se je nějak zorganizovat, pořád na tom ještě pracuju a dělám si takové přehledy póz, ale jsem pořád teprve na začátku. Trvá mi vždycky celou věčnost, než najdu správnou pózu, často jsou dost specificky popsané v tom příběhu a něco ani nejde udělat. Nejhorší je, že vždycky zapomenu, kterou pózu jsem na co použila a musím to hledat znova třeba ten sklánějící se sim se svíčkou, to už vůbec nevím. Ale tu svíčku jsem mu jenom tak vrazila do ruky pomocí OMSP. Kupodivu hodně póz jde najít přímo ve hře a bývají i lepší než ty stažené, často mě hra samotná hodně překvapí.

Tak jsem teď dala dohromady fotky pro další kapitolu, rovnou ji sem přidám, je taky hodně obrazová a představovací, protože se Rosamund s Hester dostaly na nové místo. Děj se v této kapitole zase tolik neposouvá, ale zase je to základ pro děj budoucí.


Příběh staré chůvy

(E. Gaskell)


KAPITOLA 4

Byla jsem ráda, když zazvonily na starého sluhu, který nás dříve uvedl, a řekly mu, aby nás zavedl k našim pokojům.



Takže jsme vyšli z toho velkého salonu a do jiného obývacího pokoje a ven z něj a pak nahoru po velkém schodišti a po široké chodbě -  







- která sloužila jako knihovna, s knihami na jedné straně a okny a psacími stoly na druhé  -





- dokud jsme nepřišli k našim pokojům – a nebyla jsem nerada, když jsem se dozvěděla, že jsou právě nad kuchyněmi, jinak bych si začala myslet, že se v té pustině domu ztratím.







Byl tu starý dětský pokoj, který kdysi dávno sloužil všem malým lordům a dámám, s příjemným ohněm v krbu a konvicí na plotně a na stole bylo rozložené nádobí na čaj; a z této místnosti byl vytvořen noční dětský pokoj s malou postýlkou pro slečnu Rosamond blízko mé postele.



A starý James zavolal Dorothy, svou ženu, aby nás uvítala; a oba dva byli tak pohostinní a laskaví, že jsme se spolu se slečnou Rosamond cítily jako doma; a než jsme dopili čaj, ona už seděla Dorothy na klíně a švitořila tak rychle, jak jí jen jazyk stačil.
















Brzy jsem zjistila, že Dorothy je z Westmorelandu, a to ji a mě tak nějak spojovalo; a nikdy bych si nemohla přát se setkat s laskavějšími lidmi, než byli starý James a jeho žena.



James žil téměř celý život v rodině lorda a myslel si, že nikdo není tak vznešený jako oni. Dokonce se díval svrchu i na svou ženu; protože dokud se s ní neoženil, nežila v jiné než farmářské domácnosti. Ale měl ji velmi rád, také měl proč.



Měli pod sebou ještě jednu služku, která dělala všechny těžké práce.





Říkali jí Agnes; a ona a já a James a Dorothy, se slečnou Furnivallovou a paní Starkovou jsme tvořili rodinu; samozřejmě nezapomínám na svoji sladkou slečnu Rosamond! Říkala jsem si, co asi dělali, než do rodiny přišla, protože na ni teď tolik mysleli.











Kuchyně a salon, všude to bylo stejné. Tvrdá, smutná slečna Furnivallová a chladná paní Starková vypadaly potěšeně, když Rosamond přiletěla jako ptáček, hrající si a žertující všude možně, s neustálým mumláním a radostným švitořením.





















Jsem si jistá, že jim bylo mnohokrát líto, když odletěla do kuchyně, ačkoli byly příliš hrdé na to, aby ji požádaly, aby s nimi zůstala, a byly trochu překvapené jejím vkusem; i když, jak řekla paní Starková, nebylo se čemu divit, když si vzpomněla, jakého původu byl její otec.

















Velký, starý nesourodý dům byl slavným místem pro malou slečnu Rosamond. Pořádala expedice po celém domě se mnou v patách; všude kromě východního křídla, které nebylo nikdy otevřeno a kam nás ani nikdy nenapadlo se vydat.




Ale v západní a severní části bylo mnoho příjemných místností; plných věcí, které pro nás byly kuriozity, i když by tak možná nepůsobily na lidi, kteří viděli v životě víc. Okna byla zatemnělá širokými větvemi stromů a břečťanem, který je přerůstal; ale v zeleném šeru jsme mohly spatřit staré porcelánové nádoby a vyřezávané krabice ze slonoviny a velké těžké knihy a především staré obrázky!













Vzpomínám si, že jednou můj miláček zavolal Dorothy, aby šla s námi a řekla nám, kdo všichni jsou; protože tu všude byly portréty některých členů rodiny mého lorda, i když nám Dorothy nedokázala říct jména všech.







Prošly jsme většinu pokojů, když jsme přišly do starého salonu nad halou, a tam byl obraz slečny Furnivallové; nebo jak se jí v té době říkalo, slečny Grace, protože byla mladší ze sester.





Taková kráska to musela být! Ale s tak upřeným pyšným pohledem a takovým opovržením v jejích hezkých očích, s mírně zvednutým obočím, jako by se divila, že někdo může mít takovou drzost a dívat se na ni, a její ret byl ohrnutý, jak jsme tam stály a dívaly se. Měla na sobě šaty, jaké jsem jaktěživ předtím neviděla, ale taková byla móda, když byla mladá; klobouk z nějakého měkkého bílého materiálu jako bobří kožešina trochu přetažený přes čelo a na jedné straně se kolem rozprostíral krásný chochol z peří; a její šaty z modrého saténu byly vpředu rozevřené do prošívaného bílého korzetu.



„No tedy!" řekla jsem, když jsem se vynadívala do sytosti. „Všeliké tělo jest tráva, jak se říká; ale kdo by si pomyslel, že slečna Furnivallová byla taková nádherná kráska, když se na ni podíváme dnes.“





„Ano," řekla Dorothy. „Je to smutné, lidé se mění. Ale pokud to, co říkával otec mého pána, byla pravda, slečna Furnivallová, ta starší sestra, byla ještě hezčí než slečna Grace. Její obraz je někde tady; ale pokud vám ho ukážu, nesmíte se o tom nikomu zmínit, dokonce ani Jamesovi, že jste ho viděly. Dokáže ta malá dáma držet jazyk za zuby, co myslíte? “ zeptala se.



Nebyla jsem si tím tak jistá, protože to bylo tak malé, sladké, odvážné a otevřené dítě, a tak jsem jí řekla, ať se schová; a pak jsem pomohla Dorothy otočit velký obraz, který se opíral přední stranou o zeď a nebyl zavěšen jako ostatní. Opravdu, krásou překonal slečnu Grace; a myslím, že i svou pohrdavou pýchou, i když v této záležitosti bylo těžké vybrat, která z nich vypadá pyšněji.







Mohla bych se na obraz dívat hodinu, ale Dorothy vypadala dost vyděšeně, že mi ho ukázala a spěchala ho dát zase zpátky a přikázala mi rychle běžet a najít slečnu Rosamond, protože v domě byla nějaká ošklivá místa, kde by vůbec nechtěla nechat takové dítě jít.



Byla jsem odvážná, temperamentní dívka a málo jsem přemýšlela o tom, co ta stará žena řekla, protože jsem měla ráda hru na schovávanou stejně jako jakékoli jiné dítě ve farnosti; tak jsem běžela najít svou maličkou.

Začátek příběhu staré chůvy byl tedy hodně smutný, ale jak jsem začala číst další kapitoly, tak je všechno obestřeno nějakou podivnou minulostí a záhadami. Jsem napnutá jak kšandy Tuším, že na povrch vypluje něco zvláštního a možná i zlého, protože to sídlo se k tomu přímo vybízí. Moc krásné čtení a fotky opět dodaly krásnou představu příběhu.
Musím opět vychválit zpracování fotek, stavby, pokoje, dekorace, dobové oblečení, simíky samotné a s nimi samozřejmě i pózy a výrazy :) Moc se těším na pokračování.

Edit: Ještě jsem zapomněla dodat, že to na mě působí jako nádherná česká hra Posel smrti, kterou jsem si zamilovala kvůli příběhu, atmosféře, hudbě, nádhernému českému a profesionálnímu dabingu. A která mě velmi ovlivnila ve stavbě v klasickém stylu budov. Ono je vlastně fakt, že mám tyto záhadné staré příběhy ze staré Anglie velice ráda. Občas poslouchám i audioknihy.

Jsem moc ráda, že všichni v domě, zejména staré dámy, přijali obě příchozí velmi pěkně a chovají se docela normálně, jak se zdá. Ale co ten obraz ? A celé uzavřené křídlo domu ? Už se nemůžu dočkat dalšího dílu
Mimochodem, to muselo dát spoustu hledání, najít odpovídající obrazy !

Hergot  Už si brousím zuby až si konečně dočtu všechny ty parádní příběhy, které si tu nachystala, ale vůbec na to nějak nemůžu najít čas :'(:Ale slibuju, že se na to vrhnu hned, jak to půjde! Určitě to bude paráda

Vůbec jsem tu nečekala tolik krásných komentářů, jak vám mám jenom poděkovat? Fakt jsem štěstím bez sebe, díky vám všem za tolik milých slov!

@Visty - to je správný postřeh, trefila ses do černého. Tohle sídlo opravdu skrývá nějaké tajemství. Radši nebudu psát nic bližšího, protože bych něco nechtěně prozradila  Moc děkuju za pochvalu příběhu, opravdu moc jsi mě potěšila tak krásným komentářem.
Posel smrti je jedna z mých nejoblíbenějších adventur! Mám moc ráda všechny tři díly a čas od času je hraju pořád dokola. Po třetím jsem tak trochu čekala, že by to mohlo ještě pokračovat, ten závěr mi připadal takový, že by něco dalšího mohl naznačovat, ale bohužel už další díl nevyšel. Ale jsem ráda, že vůbec vznikl 2. a 3. díl, i když se toho muselo ujmout jiné studio. Mám taky ráda Posel bohů (od těch, co vytvořili Posla smrti 1) a Alter Ego od stejných tvůrců Posla smrti 2+3. Chtěla bych takových her víc a víc  
EDIT: Tak jsem právě zjistila, že v roce 2017 byla vydaná hra Black Mirror (a je to jako čtvrtý díl! To musím mít!

@Ludmila - díky za moc krásný komentář, taky jsem moc ráda, že Rosamund pěkně přijali. V závěru minulého dílu to ještě až tak jasné nebylo, to přivítání bylo takové hodně vlažné, ale Rosamund naštěstí svojí veselou povahou všechny okouzlila a sžila se s tím sídlem a obyvateli opravdu hezky. Co se týká obrazu a uzavřeného křídla, dozvíme se o nich postupem času víc. Ty obrazy nejsou stažené, nechala jsem je vlastnoručně namalovat jedním simím umělcem, ale máš pravdu, že mi zabralo hodně času, než jsem našla šaty aspoň trochu odpovídající popisu. Není to 100%, ale skoro to odpovídá.  Naštěstí někdo byl tak šikovný, že takové šaty vytvořil, jinak nevím, co bych dělala. Ale nejsem si jistá, jestli to odpovídá i historické době a místu.

@Janika31 - jsem hrozně moc ráda, že mám další čtenářku!  Moc ti děkuju, že ses pustila do čtení příběhů   Já na tom bohužel s časem nejsem o moc líp, už delší dobu mám rozečtený tvůj krásný příběh, potom jsem musela přestat číst všechno kvůli nedostatku času, ale vrátila jsem se k němu kolem Vánoc a pomalinku to doháním   je to úžasný příběh!

Poslušně hlásím, že jsem se maličko posunula přečetla jsem si PLUKOVNÍK VYPRÁVÍ: MANŽELSKÁ ROMANCE
A nestačím žasnout!  To byla naprostá bomba. Četla jsem jedním dechem :*IN LOVE*:Otázka manželství v této povídce mě pobavila i fakt, jak ty zákony fungovaly


Musím říct, že mi bylo Josiaha velmi líto


btw.: Musím pochválit krásné zpracování fotek, muselo ti to dát ohromnou práci. Každý detail je precizně vymazlený. *4YOU*Už se těším na další příběhy, které mám v nejbližší době v plánu.


Btw2: I já děkuji, že ses pustila do čtení mého příběhu :-[:Moc si toho vážím, snad se bude líbit a nezklame tě.

Wow, Janiko, hrozně moc děkuju za tak krásnou pochvalu. Opravdu moc si toho vážím!
Mně taky bylo Josiaha moc líto a zajímalo by mě, do jaké šlamastyky se později dostal, ale už jsem k tomu nenašla pokračování. I když ještě jednu povídku Plukovníka budu dělat, ale už nebude o Josiahovi.
Ještě jednou moc děkuju - a k tvému příběhu - 100% mě nezklame, protože tvoje tvorba je vždycky zárukou nejvyšší kvality Hrozně mě tvůj příběh chytnul

To je škoda, že není pokračování dohledatelné, docela by mě zajímalo, jak to s ním dopadlo. Malou chvilku jsem si myslela, že je Josiaha sám Plukovník :-[:nějak mi připadlo, že tam vidím malou podobu. 

Ovšem i na další povídku od Plukovníka se moc těším.  Bude to bomba, miluju ty detaily ve fotkách, které tomu dodají tu pravou atmosféru. Každopádně snad nevadí, že opět píšu  , ale dočetla jsem další povídku a to Balderův bál , začínám těmi kratšími


Každopádně další parádní záležitost. V jednu chvilku jsem si říkala, jestli ta jeho Španělka nebude na druhé straně zdi a ona opravdu byla.  Celá pointa povídky mě pobavila, musím říct, že jsem se už trošku rozčilovala nad neomaleností Baldera, tak dostal alespoň ráno malou lekci


Opět musím pochválit krásné fotky, které ti musely dát velkou práci. Sama vím, co to je občas za piplačku

Páni to další pokračování je tak napínavé, že snad neusnu! Co asi bude v tom křídle? Jaká tajemství skrývají staré dámy? jsem hrozně moc zvědavá jinak jsem ráda, že byla malá Rosamond i se svojí chůvou tak pěkně přibrány do rodiny

Jinak se přidávám k ostatním k pochvalám co se týká zpracování fotek i celé scény v ts všechno vypadá tak krásně reálně a skutečně báječně sis s tím vyhrála

@Janika31 - Říkám si, jestli to tam ten spisovatel jen tak nenapsal, že bude příště vyprávět o Josiahovi, aby nějak zajímavě ten příběh ukončil Ale třeba to potom opravdu dodržel a vydal další povídku a akorát to není zpřístupněno online, těžko říct. Tyhle povídky vycházely na pokračování v časopise a jenom pár dílů je zpřístupněno, tak je možné, že to pokračování je zrovna v některém z těch nezpřístupněných.
A naopak, jsem moc ráda, žes mi napsala tak krásný komentář, opravdu moc děkuju za tak pěknou pochvalu a líbí se mi, když takhle píšeš svoje dojmy z těch různých povídek podle toho, jak je čteš - mám obrovskou radost, že se ti líbil i Balderův bál a máš můj obdiv, žes taky uhádla, kdo je ta Španělka Super intuice!
Já bych toho Baldera asi musela zabít Celé roky byl náš dům klidný a od doby, co se sem přistěhovali jedni dost hluční sousedi, je to tak trochu peklo Zrušili starou dobrou podlahu a nechali si udělat novou, která je úplně strašná - je slyšet každý krok a oni ještě chodí takovým zvláštním způsobem, že to duní a všechno se otřásá, klidně i v půlce noci, je to na zbláznění. Jako to dunění zní jak bombardování, vždycky se úplně lekám Ale je to ještě to nejmenší. Chudáci obě Lieschenové, že musely takovou noc přetrpět. Reis měl Baldera vykopnout z bytu ven

@Lucisab - moc moc děkuju za krásný komentář! Jsem strašně ráda, že se ti tenhle díl taky líbil Moc děkuju za pochvalu zpracování. Já vůbec nemám slov z tak krásných komentářů! Díky za podporu

@HelloHello. Jak jsi začala v příběhu popisovat sídlo, hned se mi v hlavě vybavil Posel smrti a prostě jsem si to s tím hned spojila. Navíc ty obrazy . Takže za mě ještě jednou super zpracování a těším se na další díly, i když je mi jasné, že to musí dát hromadu práce.
Posel smrti 4 dostal velmi špatný status. Ty první tři díly jsou úplně jiný level a přemýšlím, že si je opět zahraji. Kolikrát mám se sims krizi a chci změnu .
Přeju ti hodně chuti a daleko více čtenářů.

@Visty  moc děkuju za další krásnou pochvalu!  To si ani nezasloužím       Nový díl bych snad měla stihnout ještě před víkendem.   Škoda, že teď asi nebudu stíhat přidávat aspoň 2x týdně jako na konci minulého roku, ale 1 díl za týden by snad mohl klapnout. Už mám vyhlídnutou kopu dalších příběhů, co budou následovat po tomto a mezitím pořád čtu a hledám něco dalšího.    
Tak doufám, že se vám budou i ty následující příběhy líbit a že vás nezklamu. Jinak jsem úplně nadšená, protože už jste 4, co ty příběhy čtete, o tom se mi ještě před krátkou dobou ani nesnilo  děkuju moc za podporu a krásné komentáře! Hrozně si toho vážím.

Co se týká toho Posla smrti 4, četla jsem si o tom a asi si ho nebudu pořizovat. Podle všeho by to můj PC ani neutáhl a prý to laguje snad na každém počítači. Taky jsem viděla, jak nejde jednoduše sebrat předmět, ten člověk se musel vracet sem a tam a připadalo mi to ještě mnohem horší než neblaze proslulý pixelhunting u 2D adventur. Což mi připadá dost katastrofální u nové 3D hry, která má navíc na čem stavět. Tak to asi vyřeším tak, že se podívám na nějaké komplet walkthrough/let's play video a aspoň zjistím, co se v té hře má dít. Je to škoda, má to tak obrovský potenciál! A lidi už nadávali i na 2. a 3. díl, ale já je mám ráda všechny 3 úplně stejně, beru to jako trilogii. V těchhle dnech hraju taky Alter Ego (to se mi taky moc zamlouvá, chtěla bych víc dílů) a už se chystám, že jakmile dohraju, pustím se zas do Posla smrti 1  Já si od té hry neumím dát pohov na dlouho Přesně jak říkáš, chce to i od Sims občas oddech. Já mám nainstalovaných tolik her, ale nebyl na to vůbec čas a když už byl, šla jsem spíš zapnout TS třeba kvůli nějaké stavební soutěži. No a teď mě k TS pořád ženou tyhle příběhy.

Ještě jednou díky za tolik milých slov!

Tak jsem tady konečně s pokračováním:

Příběh staré chůvy

(E. Gaskell)


KAPITOLA 5


Jak se blížila zima a dny se krátily, byla jsem si občas téměř jistá, že jsem zaslechla zvuk, jako by někdo hrál na velké varhany v hale.



Neslyšela jsem to každý večer, ale určitě velmi často, obvykle když jsem seděla u slečny Rosamond poté, co jsem ji uložila do postele a byly jsme docela potichu a v klidu v ložnici. Tehdy jsem slyšela, jak to v dálce duní a zase zeslabuje.



První noc, když jsem šla dolů na večeři, jsem se na to zeptala Dorothy, která hrávala na hudební nástroje, a James velmi krátce prohlásil, že jsem blázen, když si spletu vítr hvízdající ve větvích stromů s hudbou; ale všimla jsem si, jak se Dorothy na něj dívá dost bojácně a Bessy, služebná v kuchyni, si něco zamumlala pro sebe a úplně zesinala.







Došlo mi, že se jim moje otázka nelíbila, a tak jsem mlčela, dokud jsem nebyla sama s Dorothy a věděla, že z ní dostanu více.

Následujícího dne jsem tedy čekala na nejlepší okamžik a přemlouvala jsem ji a ptala se jí, kdo to hrál na ty varhany; protože jsem moc dobře věděla, že to byly varhany a ne vítr, a mlčela jsem jen před Jamesem.



Ale Dorothy asi dostala svou lekci, vsadím se, a nedostala jsem z ní ani slovíčko.



Takže jsem zkusila ještě Bessy, i když jsem vždy držela hlavu výše, protože jsem se vyrovnala Jamesovi a Dorothy a ona byla jen o málo lepší než jejich služebná.





Ta řekla, že to nikdy nesmím nikomu říct; a jestli to někdy řeknu, nikdy nesmím říct, že mi to řekla ona; ale byl to velmi podivný zvuk a slyšela ho mnohokrát, ale především o zimních nocích a před bouřkami; a lidé říkali, že to je starý lord, co hraje na velké varhany v hale, stejně jako to dělal, když byl naživu; ale kdo byl ten starý lord, nebo proč hrál; a proč hrál zejména o bouřlivých zimních večerech, to mi buď nemohla říct nebo nechtěla.





No! Říkala jsem vám, že mám statečné srdce; a pomyslela jsem si, že je docela příjemné, když se po domě rozléhá ta velkolepá hudba, ať už je tím hudebníkem kdokoli; protože zrovna teď hudba   přehlušila velké poryvy větru a kvílela a triumfovala zrovna jako nějaké živé stvoření, a pak se ztišila do nejúplnější jemnosti, jen to byla celou dobu hudba a melodie, takže byl nesmysl říkat tomu vítr.





Nejprve jsem si myslela, že to může být slečna Furnivallová, kdo hraje, aniž by o tom Bessy věděla; ale jednoho dne, když jsem byla sama v hale, otevřela jsem varhany a nahlížela na ně a všude kolem nich, jako jsem to kdysi udelala s varhanami v Crosthwaitském kostele a viděla jsem, že jsou uvnitř celé rozbité a zničené, i když vypadaly navenek tak dobře; a pak, i když bylo poledne, jsem měla husí kůži, zavřela jsem je a hodně rychle utekla do svého vlastního dětského pokoje; a nějakou dobu poté jsem nerada slyšela jakoukoli hudbu, stejně jako James a Dorothy.





Po celou tu dobu se slečna Rosamond stávala pro všechny čím dál tím více oblíbenější. Starým dámám se líbilo, když s nimi jedla při jejich brzké večeři. James stál za židlí slečny Furnivallové a já za slečnou Rosamond;





a po večeři si hrála v rohu velkého salonu tiše jako myšička, zatímco slečna Furnivallová spala a já jsem večeřela v kuchyni.









Ale byla šťastná, když ke mně poté přišla do dětského pokoje; protože jak sama řekla, slečna Furnivallová byla taková smutná a paní Starková tak nudná; zatímco ona a já jsme byly dost veselé; a postupně jsem si přestala všímat té podivné rozléhající se hudby, která nikomu neubližovala, až na to, že jsme nevěděly, odkud pochází.






Tato zima byla velice chladná. V polovině října začaly mrazy a trvaly po mnoho, mnoho týdnů.



Vzpomínám si, že jednoho dne u večeře slečna Furnivallová zvedla své smutné, těžké oči a řekla takovým zvláštním způsobem paní Starkové: „Obávám se, že budeme mít hroznou zimu“. Ale paní Starková předstírala, že to neslyší a velmi hlasitě mluvila o něčem jiném.





Moje malá dáma a já jsme se o mráz nestaraly; my ne! Dokud bylo sucho, šplhaly jsme na strmé svahy za domem a kráčely jsme nahoru po Fells, které byly ponuré a dost holé, a tam jsme běhaly závody na čerstvém ostrém vzduchu; a jednou jsme sestoupily jinou cestou, která nás zavedla ke dvěma starým zkrouceným cesmínám, které rostly asi v půlce východní strany domu.



Ale dny se krátily a krátily a starý pán, pokud to tedy byl on, hrál dál na velkých varhanách, bouřlivěji a smutněji.

Jednoho nedělního odpoledne - muselo to být ke konci listopadu - jsem požádala Dorothy, aby pohlídala slečinku, až vyjde ze salónu poté, co si slečna Furnivallová zdřimne; protože bylo příliš chladno na to, abych ji vzala s sebou do kostela, ale přesto jsem chtěla jít.





A Dorothy byla ráda a slíbila, že to udělá; měla to dítě tolik ráda, že se všechno zdálo být dobré; a já a Bessy jsme vyrazily velmi svižně, ačkoli obloha nad bílou zemí byla tak těžká a černá, jako by noc ani úplně nezmizela; a vzduch, i když byl bez hnutí, byl velmi kousavý a pronikavý.







„Napadne nám sníh," řekla mi Bessy. A opravdu, zatímco jsme byly v kostele, padal hustý sníh ve velkých vločkách - tak hustý, že téměř zatemnil okna.

Než jsme vyšly ven, přestalo sněžit, ale sníh ležel jemně, hustě a hluboko pod nohama, když jsme šly domů.





Než jsme se dostaly do haly, vyšel měsíc a myslím, že tehdy bylo ještě světlejí – s měsícem a s bílým oslnivým sněhem - než tomu bylo, když jsme šly do kostela mezi druhou a třetí hodinou.

---

Až teď jsem si všimla, že na konci textu je, že už mělo přestat sněžit, když šla Hester s Bessy domů z kostela, ale mně ve hře pořád sněží. Tak za to se moc omlouvám, škoda, že jsem si toho nevšimla dřív, abych to mohla opravit. Naštěstí to není zase až tak podstatné pro děj. Přefotila bych to, ale nemám teď čas zapínat hru a nechat ji hodinu načítat    a musela bych s tím počkat asi až do víkendu a zase vás nechci nechat tak dlouho čekat na tenhle díl. Bohužel je to ale odchylka od textu, někdy nevychytám všechny detaily při focení a pak to není ono, když text říká něco a na té fotce to úplně neodpovídá  Jestli si vzpomenu, tak až budu ve hře, nafotím tu scénu znova a pak předělám fotky.

Hello, čtení další kapitoly si nechám na večer, protože teď koukám z mobilu a nemohla bych si pořádně užít atmosféru z fotek. Určitě se moc těším a děkuji za další část

Hellohello, díky za další díl krásného čtení Co se týká počasí, to vůbec nevadí, že si ve hře dělá, co se mu zachce, jenom kvůli němu to určitě nemusíš znovu fotit !

Tak jsem opět zpět s dalším komentářem  už mi zbývají jen dvě  juhuu.

Přečetla jsem si  Cossetin Štědrý večer


A nestačím žasnout   To byla paráda, četla jsem jedním dechem. Naprosto Cosette chápu, taky bych se bála do tmy a ještě do lesa pro vodu, ale nevím, co by bylo horší. Asi raději ten les a tma než naštvaná hostinská.

Bylo mi Cosette moc líto, jak se k ní chovali, chuděra malá.  Jsem ráda, že poznala někoho s vlídným srdcem a ještě dostala ke konci takový hezký dárek.   To bylo moc hezké gesto.

Je škoda, že už k tomu nebylo pokračování, docela by mě zajímalo, jak to s ní dopadlo, ale budu doufat, že dobře. 

Moc děkuji za další hezký příběh! 

Další záhadná kapitola s jakýmsi lordem, hrajícím na varhany. Tuším něco velmi nekalého. Možná i nějaký špatný čin v minulosti. A to, že se o tom nechce prakticky bavit žádný obyvatel panství.
Atmosféra v sídle a okolo tomu opět dodala ten správný šmrnc. Ta zarostlá zahrada a celé to panství působí opravdu velmi ponuře, což mám na těchto příbězích ráda
Chybičky na fotkách neřeš. Mě to osobně vůbec nevadí. Je to jen hra a člověk to nemůže celé ovlivnit úplně. K vůli tomu to opravdu přefotit nemusíš. Vážně velmi obdivuju tu práci s tím. Vymyslet kulisy, makeup, účesy atd. musí být velmi pracné a náročné a už jen kvůli tomu bys zasloužila nějaký pěkný rank
Jsem zvědavá, jak se to všechno vyklube a hlavně mě zajímá to zamčené křídlo domu, obyvatelky na obrazech a vlastně celý ten příběh

Snad nevadí, že to tady takhle spamuju, ale dočetla jsem Šizení šibenic a opět se musím klanět. Další poutavé čtení, které jsem přečetla jedním dechem.  

Ani ve snu by mě nenapadlo, že Tom a Everard je jedna osoba.   
A co teprve ten duch, který se zjevil Claře? To je mi malinko záhada, že by to vážně byl zlý sen, nebo to byl duch toho zlodějíčka? 

No nakonec to pro něj dobře nedopadlo , ale s tím se dalo trochu počítat.

Každopádně to byla paráda, napínavé, jako kšandy.

Opět musí pochválit parádní zpracování 

Děkuji za napínavé příběhy!

Teda, já vůbec nemám slov  jak vám můžu poděkovat za takovou spoustu nádherných komentářů? Moc a moc děkuju vám všem!  Opravdu nejde ani slovy napsat, jakou radost jste mi udělaly tím, že se vám to líbilo. děkuju, jste úplně zlaté! A prosím vás, vůbec mi neděkujte za nové díly, pro mě je velká radost, že to čtete a že mi píšete tak krásné komentáře     a hrozně mě baví pro vás ty příběhy vytvářet  

@Ludmila - děkuju moc  on by to zase takový problém nebyl předělat, protože mám ve hře perfektní věc - vázu, kterou se dá ovládat počasí. Ale tady mi to úplně uniklo. Moc tobě i visty děkuju, že vám tyhle chyby nevadí   je pravda, že je pro mě těžké všechno uhlídat a hodně věcí mi unikne, nebo třeba nejdou ztvárnit, to už se nedá vůbec nic dělat, ale co jde, to bych chtěla, aby aspoň trochu odpovídalo

@visty - děkuju za tak speciální pochvalu, ale rank si tu zaslouží spíše jiní, kteří umí vytvořit svůj vlastní příběh     to bych zase já vůbec neuměla, musím přebírat příběhy od jiných autorů. Sice je s tím pořád moc práce, ale určitě si víc obdivu zaslouží někdo, kdo umí napsat a pěkně zrealizovat vlastní příběh ale ještě jednou moc děkuju, hrozně si toho vážím! Jsem ráda, že tě baví takové záhadné příběhy. Do budoucna mám vyhlídnutých pár podobných, ale přijde na ně řada až za nějakou dobu. Tvoje úvaha se sídlem je hodně zajímavá a trefná

@Janika31 - děkuju, že si postupně dočítáš všechny příběhy!  a není to žádné spamování, naopak mám obrovskou radost, když mi píšeš svoje dojmy z každého příběhu. Se vším úplně souhlasím, mlujvíš mi z duše - chudák Cosette, nechápu, jak takovou malou holčičku můžou poslat v noci pro vodu úplně samotnou do lesa. Vždyť v té době mohly být lesy plné vlků nebo jiného nebezpečí. Co čekat od krkavčí Thénardierové. Já bych se tam bála jít jako dospělá a neumím si představit, jak muselo být Cosette. A Šizení šibenic - taky mě vůbec nenapadlo, že je to 1 člověk. A s tím snem by mě to taky zajímalo, jestli třeba Clara mohla mít nějaké podvědomé tušení?   Třeba si všimla podobných rysů ve tváři u obou a její podvědomí z toho udělalo tenhle sen? Škoda, že se nedozvíme, jak přesně to Zangwill myslel  ale zase si může každý díky tomu vytvořit vlastní teorii.

EDIT: Tak jsem se snažila dnes dostat na pozemek, ale hra mi spadla, bohužel to asi už nepřefotím

Páni neuvěřitelně nás napínáš Hello! Hrozně by mě zajímalo jestli na varhany skutečně hraje lord nebo někdo úplně jiný a to i na jiný hudební nástroj, který je třeba úplně jinde jsem hrozně moc zvědavá jinak se přidávám k ostatním určitě nevadí, že je na posledních fotkách jiné počasí, ani náhodou to neubírá na kvalitě celého příběhu, který tak dokonale ztvárňuješ v TS2 jsi mistryně na vytváření dokonalých scenérií v TS2