Historie jednoho rodu

Paráda, Filip to vzal jako chlap, i to setkání s Kaylou - doufám, že si všechno ujasní a na obzoru se snad rýsuje sympatická rodinka

Taky se mi moc líbí jak Filip zareagoval doufám, že všechno dají do pořádku a třeba se dají zase dohromady myslím, že by se už Filip potřeboval trochu usadit

Však Filip je v jádru hodnej kluk, jen trochu ztracenej  S Kaylou kdo ví, jak to dopadne, ale myslím že aspoň Katie by mu mohla pomoct a ukázat mu tu správnou cestu

Před pár dny jsem si konečně doplnila posledních pár fotek, a tak můžu přidat další pokračování. Malinko jsem si hrála s pózami Aneb našla jsem jednu sérii, a tak se mi pěkně hodila "do krámu"

85. KAPITOLA - Mezi čtyřma očima

Když Kayla s Filipem osaměli, ani jeden nevěděl, kde začít. Filip jí nakonec ukázal místo u stolu a bez optání nalil dvě sklenice vína. Jakoby v tom viděl nějakou symboliku, nebo jen doufal, že jim trocha alkoholu pomůže trochu se uvolnit. Postavil sklenky na stůl a posadil se naproti Kayle. Chvíli si jí prohlížel. Vůbec se nezměnila, pomyslel si. A Kayla si prohlížela jeho - dospěl, a to strniště mu celkem sekne, uvažovala zase ona. “Proč, Kaylo?” promluvil nakonec jako první Filip.


“Proč co?” žádala upřesnění brunetka. “Kaylo, nehraj hloupou. Proč jsi mi proboha neřekla, že čekáš dítě? Naše dítě?” zeptal se Filip důkladněji. “Neměla jsem pocit, že bys o to stál.” odpověděla Kayla. “Sakra, jak tě tohle napadlo? Jistěže stál!” ujistil ji dotčeně. “No, nevypadalo to tak.” stála si za svým ona. “Co to prosím tě blábolíš, vždyť kdybych to věděl, nikdy bych tě nenechal ani odejít.” začal se rozčilovat Filip. “Ale tehdy jsem to nevěděla ani já. Došlo k tomu nejspíš až tu poslední noc, asi jsme si v tom rozrušení zapomněli dát pozor.” vysvětlila mu malinko uraženě.


“Já ti to chtěla říct, ale…” zaváhala. “Ale co?” vybídl ji k tomu, aby dokončila myšlenku. “Ale ty už jsi byl prostě jinde! Nechtěla jsem ti zasahovat do života, ničit ti vztah. Zabolelo mě, jak rychle jsi na mě zapomněl a našel si jinou. Ale mám svoji hrdost, jasný. Nepotřebuju za někým dolejzat jen proto, že mě zbouchnul. Poradila jsem si dost dobře sama.” spustila na něj, co v sobě už tolik let dusila. “Počkej, prrr, o čem to mluvíš? Jaký zase vztah? Já po našem rozchodu vztah neměl kolik let.” nechápal Filip.


“Néééé? Jenže já vás viděla!” trvala na svém Kayla. “Jak viděla? Kdy, s kým? Vždyť jsi tehdy odletěla přes půl světa, nebo ne?” ztrácel se v situaci čím dál víc. “Odletěla. Ale když jsem zjistila, že čekám dítě, vrátila jsem se, abych ti to řekla. Byla už zima, čekala jsem snad hodinu na zasněženém náměstí, než se vrátíš domů. A pak ses vrátil, ale ne sám. Před vchodem jste zastavili a líbali se, nebylo pochyb, že to není jen kamarádka. Nikdy jsem si nepřipadala tak hloupě. Jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že by ses třeba naším rozchodem trápil stejně jako já. Když jsem vás viděla, otočila jsem se a vrátila zase zpátky domů.” vylíčila mu události z doby před několika lety.


“Ale ne, to mě mrzí, taková blbost!” povzdechl si Filip. “To je v pořádku, zpětně jsem došla k závěru, že to bylo pochopitelné, že nebudeš věčně sám. Ani jsem se nezlobila a nakonec zvládly jsme to samy. Po návratu jsem dokončila své závazky k filmu - propagace, premiéra, nějaké rozhovory. Stihla jsem to dřív, než na mě těhotenství bylo vidět. Nechtěla jsem být lidem na očích. Vlastně jsem se rozhodla vzít to jako výzvu začít nový život. Odletěla jsem na Sulani, takové pěkné souostroví. Našla jsem si tam domek na pláži a docela jsem se na miminko začala těšit.” zakončila své vyprávění.


“Kaylo, krucipísek, ty sis vážně myslela, že jsem na tebe tak rychle zapomněl?” zeptal se nevěřícně Filip. “Myslela, nemyslela, vím, co jsem viděla!” prohlásila Kayla. “Právě že nevíš!” odvětil jí nešťastně, čímž si vysloužil tázavý pohled. “Byl jsem totálně v háji, když jsi odešla, bez rozloučení, jen se vzkazem na stole. Zkoušel jsem ti volat každý den snad měsíc, ale tvoje číslo bylo nedostupné. Myslel jsem, že o mě dál nestojíš. Tak jsem pak udělal, co jsi chtěla, a prodal tvoje fotky. Najednou jsem byl v kurzu, ženský na mě samy skákaly. Nezastírám, že mi to lichotilo a nejsem pyšný na to, že jsem toho využíval. Ale přítelkyně? Tak to rozhodně ne? Byl to jeden úlet za druhým, jen rozptýlení, abych na tebe dál nemusel myslet. Vždyť já ani nevím, jak se ta holka jmenovala.” vysvětlil jí se zoufalstvím v hlase.


“Jsem takový tupec, měl jsem za tebou letět hned, jak jsi odešla.” dodal ještě. “Myslím, že jsme to oba malinko zvorali, co?” zhodnotila jejich společný příběh Kayla. Filip jen přikývl. “Mrzí mě to, kdybych věděla, jak to je…” omlouvala se. “Tím se netrap! Kéž bych tě jen na tom náměstí zahlédl aspoň koutkem oka. Ve vteřině bych se k tobě rozběhl a všechno mohlo být jinak. Ale osud nám to asi nepřál.” odpověděl. “Máš pravdu, z nějakého důvodu to tak nejspíš mělo být.” dala mu za pravdu Kayla, podepřela si bradu rukama, a zasnila se, jak by asi vypadal jejich společný život.


“Je úžasná!” usmál se Filip, čímž ji vytrhl z úvah. “Co? Kdo?” nechytla se hned Kayla. “Katie přece. Že se nebála hledat mě v cizím městě. To je v jejím věku neuvěřitelně odvážné.” složil poklonu jejich dceři. “No, to rozhodně nemá po mně.” oplatila mu Kayla úsměv. “Jo, v tom by mohli mít prsty moje geny. Ale jinak je celá ty. Krásná a citlivá.” rozplýval se dál Filip. “Ano, je skvělá.” potvrdila mu. “A co dál?” zajímal se hned on. “Co jako dál?” nechápala zase. “Nehodláš mi ji zase vymazat ze života, že ne?” strachoval se malinko. “Ne, jistě že ne. Copak byste mě vy dva nechali? Teď už tě nemůžu držet stranou, i kdybych chtěla. A po dnešku ani nechci.” ujistila ho Kayla.


“Tedy, ale záleží na tobě, jestli se s ní chceš vídat.” dodala ještě rychle. “Tak o tom nepochybuj!” potvrdil bez váhání Filip. “Dokonce mám návrh. Pochopil jsem, že zase natáčíš, a Katie na tebe musí čekat ve studiu, hlídá ji zrovna kdokoli se namane, že?” začal a Kayla jen přikývla. “No, není divu, že se tak snadno ztratila, ale to není výčitka. Podle mě by utekla i nějaké super-chůvě, kdyby chtěla. Ale napadlo mě, že jí můžeš nechávat se mnou, když budeš točit.” přednesl jí svůj plán. “To nejde, co tvoje práce? A copak to s dětmi umíš?” pochybovala Kayla. “Zlato, mám dvě mladší sestry, tak o tom něco vím. A moje práce má tu výhodu, že na mě počká. Naše dcera pro mě má teď nejvyšší prioritu.” ujistil ji a automaticky chytil její ruku.


“Tak dobrá, pokud bude Katie chtít, já nebudu proti.” souhlasila nakonec. V tom Filipovi pípla zpráva v kapse. Vytáhl mobil a přečetl nahlas, že Katie usnula u pohádky, tak jí uložili ve Valeriině ložnici. “Měla bych ji vyzvednout a odvézt do hotelu.” reagovala na informaci Kayla. “Přece ji nebudeš budit. Dnes obě přespíte u holek v bytě, počítají s tím.” rozhodl Filip. Kayla už se nadechovala k protestu, ale Filip ji gestem umlčel. “Pojď, jen se konečně pořádně obleču a doprovodím tě.” vybídl jí.


Za chvíli už se společně vydali potemnělým San Myshunem k Filipově starému bytu. Takto pozdě se přece jen malinko ochladilo, podzim už klepal na dveře, a tak jí Filip půjčil mikinu, kterou vyhrabal kdesi na dně skříně. “Nebude tvé přítelkyni vadit, že jsem si půjčila její mikinu?” strachovala se Kayla. “Bývalé přítelkyni.” upřesnil Filip. “A rozhodně jí to vadit nebude. Kdo ví, kde je jí konec. Když jsem ji viděl naposledy, mrštila po mě pánvičkou, naštěstí minula a pak za sebou práskla dveřmi.” sdělil jí jakoby nic.


“Neměl jsem odvahu jí dávat vědět, že u mě nechala mikču, tak tam zůstala. A hele jak se hodí.” vysvětlil jí, jak se u něj doma objevil dámský kousek oblečení.  “Proboha, cos jí provedl?” zajímala se Kayla. “Vlastně nic zvláštního. Po třech měsících chození asi čekala prstýnek, a já jí místo toho řekl, že jedu na půl roku pryč, a že nemá smysl, aby na mě čekala, když někoho potká. No běsnila, jak kdybych měl na každém prstu deset milenek. Ale to fakt není můj styl.” zavzpomínal Filip. “Tak hlavně že se netrefila.” okomentovala to Kayla.


“A co ty? Máš někoho?” zajímal se na oplátku Filip. “Jo, mám přítele. Ale zůstal na Sulani. Neměla bych na něj čas, sotva si ho najdu dost na Katie. Navíc má tam dost své práce. Je plavčík, ale krom toho se angažuje ve spolku pro obnovu původního prostředí ostrova. Odtud se vlastně známe. Navíc jsme spolu zatím krátce, takže bych ani nechtěla, aby se kvůli mojí práci vzdal té své.” seznámila ho se svým životem. “Ále, takže ochranářka přírody?” poznamenal Filip. “Už to tak bude. Na ostrově toho zase není tolik co dělat. Nechtěla jsem být na očím turistů, abych mohla dělat třeba recepční.” zamyslela se nad svou kariérou.


“A víš co, na lov ryb mě taky neužije.” zavtipkovala nakonec. Nad tou představou se musel Filip opravdu pousmát. “Tak víš jak, peníze z filmu a seriálu stačily na úpravy domu, i na pár let nenáročného života, ale nevydržely by věčně. Ekologie sice moc nenese, jsme závislí na sponzorech a práci dobrovolníků, ale za administrativní práci nějakou odměnu dostanu, a to mi stačí.” dodala pak už zase vážně. “Takže proto jsi zpět u filmu? Dochází vám finance? Já ti samozřejmě přispěju, kolik budeš potřebovat.” staral se hned Filip. “Né, o peníze nejde. Ale ozval se starej známej rejža, tehdy mi pomohl nahoru, a jednoduše mě ukecal. A přiznám se, že mi ten ruch malinko chyběl.” vysvětlila mi Kayla.


“No, dobrá, ale stejně bych ti měl asi posílat nějaké vyživné.” stál si za svým Filip. “To není nutné.” ubezpečila ho Kayla. “Ale já na tom trvám.” odpověděl jí neoblomně. “Dobrá, to můžeme dořešit jindy.” uzavřela debatu stran alimentů Kayla. “A jsme tu!” upozornil ji Filip vzápětí, že dorazili do cíle. “Nahoru už trefíš, ne?” zeptal se ještě. “Ty nepůjdeš dál?” zeptala se Kayla malinko zaskočeně. “Rád bych, ale myslím, že si taky potřebuješ odpočinout. A upřímně i já mám co dohánět. Vrátil jsem se až ráno, a chvíli na to se semlelo tohle všechno. Ale zítra s Katie počítám, jasný?” připomněl jí.


Kayla jen přikývla, popřáli si dobrou noc a každý se rozešel svou cestou. Nahoře na ni čekala Valerie, která jí ukázala, kde najde to nejnutnější, jako třeba toaletu nebo něco k jídlu a pití, a pak jí zavedla do ložnice. “Vážně tu nebudeme zavazet? Vždyť jsme tě vyhnaly z vlastní postele.” zeptala se šeptem své hostitelky. “Vůbec ne, kluci budou pařit do rána a stejně padnout na gauč, a já se vyspím pohodlně i vedle u ségry.” ujistila jí Val.


“Děkujeme.” špitla ještě Kayla. Pak si obě popřály dobrou noc, a Valerie se šla nachystat ke spánku. Kayla se zadívala na svoji malou dcerku. Pak se sklonila a políbila ji na tvář. Zatímco jí ještě upravovala přikrývku, neubránila se dojetí. “Ty moje paličatá kočičko, ty umíš maminku překvapit. Jsi můj malý andílek s ďáblíkem v těle.” pošeptala jí.


Pak už si vzala hromádku s přichystanou osuškou a pyžamem a zamířila do koupelny, kterou ji předtím Val ukázala. Nutně potřebovala sprchu a spláchnout všechny dojmy, aby měla vůbec šanci dnes usnout.

To byl moc krásný dílek jsem moc ráda, že se k tomu všemu Filip postavil zodpovědně a i že rozhovor mezi ním i Kaylou dopadl dobře je jen škoda, že ho Kayla musela předtím vidět s tou cizí holkou, kdo ví kde by nyní tihle dva byli... ale možná ještě nebude pozdě... moc se těším na další dílek!

To jsem ráda, že se dali znovu dohromady, hodili se k sobě už předtím A malá Katie bude mít konečně tatínka !

Táákže, jelikož mě naštvala zrcadla a nemám chuť dodělávat soutěžní dům, využila jsem prázdný byt a sesmolila pokračování k příběhu  Původně měl být děj rozdělen do dvou kapitol, ale část té první jsem nestihla dofotit, a nakonec mi přijde zbytečná, a tak vznikla tato jedna delší. Ale po takové odmlce aspoň pořádná dávka Je to ještě horké, čerstvě dopsané, tak to za sebou nemá obvyklou korekci s odstupem. Ale měla jsem z psaní takovou radost, že nemůžu odolat a nenahrát to hned

86. KAPITOLA - Velké objevy

Kayla toho té noci moc nenaspala, a tak nebylo divu, že ráno byla na nohou jako první. Osmělila se, a i když nechtěla moc šmejdit v cizím bytě, podařilo se jí najít suroviny i nádobí potřebné k přípravě palačinek. Chtěla alespoň trochu odvděčit svým hostitelkám za nečekaný nocleh. Když měla hotovo, naložila si pár kousků na talíř a sedla si k barovému pultu. Nějak však neměla chuť k jídlu, s podepřeným čelem se snažila srovnat všechny pocity ze včerejšího dne.
“Maminko, proč jsi smutná? Zlobíš se na mě?” vytrhl jí z úvah hlas Katie.


“Oh, zlato, ty už jsi vzhůru?” zeptala se spíš pro sebe. “A to víš, že se nezlobím, to jsem ti řekla už včera a nic se na tom nemění. Jen si mi nahnala kapánek strach.” dodala vzápětí. “Tak proč jsi smutná?” zopakovala Katie svoji první otázku. “Jen jsem přemýšlela, beruško. Vše se seběhlo tak rychle. Spíš se bojím, jestli se nezlobíš ty na mě, že jsem to vše tak pokazila.” přiznala se jí Kayla.


“Co bys měla jako pokazit?” nechápala její holčička. “Včera jsme si s tvým tatínkem dlouho povídali. Zjistila jsem, že jsem tě nechala vyrůstat bez táty jen kvůli hloupému nedorozumění. Neměla jsem tehdy utéct, měla jsem za ním jít za každou cenu. I kdybychom se k sobě už nevrátili, měl právo to vědět. A já jsem neměla právo to rozhodnout za všechny. Ale tehdy jsem myslela, že nám bude líp jen ve dvou. Moc mě to mrzí, beruško. Byla to obrovská chyba. Nezlob se.” svěřila se jí Kayla se svým špatným svědomím. V tom ucítila dotek malé dětské ručičky.


“Maminko, nebuď smutná.” řekla Katie, a hladila jí po ruce, aby jí utěšila. “Ach ty moje malá kočičko.” povzdechla Kayla. “Neboj, to přejde. Jsem na tebe pyšná, že sis šla za svým. Mimochodem, táta je z tebe nadšený. Navrhl mi, pokud budeš chtít, že by tě moc rád pořádně poznal. Chtěl by s tebou trávit čas, zatímco budu natáčet.” seznámila ji s výsledkem včerejšího rozhovoru. “Vážně?” usmála se na ni potěšeně Katie. “Jen se bojím, aby ses se mnou pak vůbec chtěla vrátit.” zapochybovala Kayla. “Maminko, tebe bych přece nikdy neopustila.” ujistila ji dcerka bez zaváhání.


“Téda, tady to nádherně voní!!!” vyrušil je hlas za zády. Valerie zrovna vyšla ze svého pokoje. “Ach ano, moc se omlouvám, že jsem tu prolezla pár skříněk. Ale vstala jsem brzo, a tak mě napadlo, že připravím něco na zub.” vysvětlila Kayla. “Proboha, vůbec se neomlouvej, to bychom měly my, že jsme tak mizerné hostitelky, vyspáváme tak dlouho, zatímco návštěva už musí šilhat hlady.” odpověděla za sestru Gabriela, která se k nim zrovna připojila. “Snad budou chutnat.” pousmála se na ně kuchařka.
O chvíli později už všechny čtyři ukrajovaly ze svých talířů a spokojeně mlaskaly. “A jak to vlastně máš vymyšlené? To budete celou dobu bydlet v hotelu?” zajímala se Valerie.


“No, to bych právě nerada. Přijeli jsme před pár dny, nechtěla jsem domlouvat bydlení bez toho, abych to tu viděla, proto jsme v hotelu, co nám dohodla produkce. Ale ráda bych se ve volných dnech poohlédla po něčem vhodnější. Sama bych to neřešila, ale pro Katie chci něco víc domáčtějšího.” vysvětlila Kayla svoji představu. “To naprosto chápu.” souhlasila s ní Valerie. “Jen jsem zatím neměla štěstí. Realitky dokáží skutečnost někdy děsivě přikrášlit. Na fotkách útulný byteček, a když jsem to viděla naživo, otočila jsem se hned ve dveřích. Fakt nechci skončit někde, kde to bude zamořené krysami. ” povzdechla si Kalya.


“Ehm, já bych asi o něčem věděla.” odkašlala si Gabriela. “Vážně?” zajímala se Kayla. “No jasně, on se totiž uvolnil byt zrovna tady na patře. Původní obyvatelé byli mí věrní zákazníci, měli dva pejsky, ale opravdu opečovávané. Poctivě je venčili, vždy po nich uklízeli, takže věřím, že i byt měli jako ze škatulky. Jestli chceš, můžu hned po snídani zaběhnout za správcem, určitě má u sebe klíče. Pokud ti teda nebudou vadit tak milí sousedé, jako jsme my.” navrhla jí.


“Jasně, že váháš, no páni, to by bylo báječné.” rozzářila se Kayla. Jak se domluvily, tak udělaly a do hodinky už stály v bytě přes chodbu. “Vidíš, jak říkám, voní to tu čistotou.” rozmáchla se Gabriela po hlavní místnosti. “Je to paráda, z tohohle má člověk hned lepší pocit.” dala jí za pravdu Kayla. “Jako je to tu menší, má jen jednu ložnici, a bude chtít dovybavit a zútulnit, ale je hned k dispozici a opravdu po slušných lidech.” zhodnotila situaci Gabi. “Je perfektní, jedna ložnice stačí. Katie má doma sice svůj pokoj, ale stejně bývá nejraději u mě.” jásala brunetka nad jejím objevem.


“A pár kousků nábytku a dekorací snad taky někde seženu. Mám příští týden volný den, tak snad stihnu něco splašit.” plánovala hned, jak zvládne byteček zařídit, aby se brzy mohly nastěhovat. “Jako nechci se vnucovat, ale kdybys s tím chtěla pomoct, jsem ti k službám. Mám ve městě pár známostí, a tipů na místa, kde za pár simleonů seženeš sice použité, ale fakt kvalitní, čisté a hezké kousky.” nabídla se Gabi.


“Nechci otravovat.” zaváhala nad lákavou nabídkou Kayla. “Ale prosím tě, pro naši novou neteřinku a její maminku s radostí.” mrkla na ni druhá dívka. “Dobře, budu moc vděčná. Ale jedině, pokud si necháš zaplatit vše do posledního simleonu, včetně nákladů na cestovné a dopravu, jasné.” odpověděla nakonec  s přísným výrazem. “Ráda bych něco namítla, ale něco mi říká, že by mi to neprošlo. Tak tedy domluveno.” souhlasila Gabi.


V následujících dnech Gabriela zařizovala, Kayla natáčela, a Filip si užíval společnost své nečekaně nalezené dcerky. Podnikali spolu různé akce - bruslení, kino, návštěva ZOO - a u toho se společně poznávali. Po pár dnech došel k závěru, že je načase podniknout výlet do Brindleton Bay. V městečku už se o slovo pomalu hlásil podzim, ale díky slunečnému počasí zde panoval příjemně teplý den. Andrea seděla na terase a pletla svému muži novou šálu pro nadcházející chladnější dny. Filip se vydal napřed, aby ji připravil na setkání, zatímco Katie zůstala s Valerií schovaná za domem.
“Ahoj mami, co to tvoříš?” pozdravil ji přes zábradlí.


“Fuj, to jsem se lekla. Plížíš se tu jako duch!” pozdravila ho matka, čemuž se mladý muž jen zasmál. “No, děkuji za pěkné přivítání, ale jsem rád, že sedíš. Potřebuju s tebou mluvit.” nastínil jí důvod své návštěvy. “Kde je vlastně táta? Toho se to týká taky.” zeptal se ještě. “Ale někde něco kutí, vydrž, zavolám ho.” odpověděla Andrea, odložila jehlice a na chvíli zmizela v domě. “Přijde za chvíli, tak co se děje?” zeptala se ho, když se vrátila. “Nepočkáme na něj? A možná si raději zase sedni.” navrhl jí Filip. “Chlapče, jestli s tím děláš takové ofuky, tak to vyklop hned!” přikázala mu Andrea. “Jak myslíš. Mami, asi před týdnem jsem zjistil, že mám dceru.” vyklopil to na ni bez obalu. “Cože?” vyjekla žena.


“Hele, mladíku, ty tvoje fórky mají své kouzlo. Ale odsamsaď pocamsaď, jasný? Tohle už je fakt blbej nápad. Vymyslet si dceru!” začala ho peskovat, sotva se trochu vzpamatovala. “Mami, jenže tohle není vtip. Však když si sedneš, tak ti vše vysvětlím. Navíc jsem ti ji přivezl představit.” snažil se ji přesvědčit, že si z ní nestřílí. Přitom se vyklonil přes zábradlí, aby dal Valerii signál.
“Co když se jim nebudu líbit?” ptala se Katie své tety nejistě. Andrejin výkřik nemohla přeslechnout. “Neboj, jsi jejich vytoužené vnouče, i když ho nečekali tak velké. Budou z tebe nadšení.” povzbudila jí Val.


To už z domu vykoukl i Radek. “Děje se něco? Á, synku, to je překvapení.” přivítal se nadšeně se synem. “To ještě nevíš, co je překvapení.” ucedila Andrea. “Sedni si, ať to s tebou nesekne.” nakázala svému manželovi. Ten poslechl, a společně s Valerií, která předala Katie Filipovi, se usadili. “Mami, tati, toto je Katie. Jak jsem se nedávno dozvěděl, je to má dcera, a tedy vaše vnučka.” představil jim holčičku, která stydlivě zabodávala pohled do stolku před sebou.


“Dojdu pro židle.” řekl šokovaný Radek, a jakoby se nechumelilo, zmizel zpátky v domě. Za chvíli se dovlekl se dvěma kuchyňskými židlemi, a vybídl Filipa s holčičkou, aby se také posadili. “A teď nám laskavě vysvětli, kde jsi přišel k tak velké dceři!” ozvala se opět Andrea, která hořela nedočkavostí. Katie hodila po otci zoufalý pohled, nevěděla co si o tom myslet. Filip jí konejšivě pohladil po rameni a pak se zamyslel. “Kde jen začít.” nadechl se k vyprávění.


A pak spustil, vyprávěl jim o Kayle a lásce, kterou zažili, i jak se jejich cesty rozdělily. Zdůraznil, že neměl tušení, že dívka otěhotněla, protože kdyby ano, nikdy by ji nenechal s dítětem samotnou. Až se dostal k událostem posledního týdne, kdy se mu holčička zjevila přede dveřmi v doprovodu jeho mladších sester. “A když mi to pak Kayla potvrdila, bylo jasno. Prostě mám dceru!” uzavřel vyprávění.


Chvíli se rozhostilo ticho, jak se rodiče snažili všechny ty informace zpracovat. To ticho rozčíslo až zavzlykání Andrey. “To snad není pravda!” povzdechla si s obličejem v dlaních. “Mami, jsi v pořádku?” objala ji starostlivě Valerie. “Ach, ano, jistěže jsem. Tak já jsem babička, konečně. To není možné. Tak teď už můžu v klidu umřít.” vzlykala dál Andrea. “Mami, proboha proč by jsi umírala.” zděsila dívka. “Vždycky jsem chtěla dožít se aspoň jednoho vnoučete.” odpověděla jí Andrea.


“No, upřímně doufám, že si počkáš i na naše děti.” snažila se ji povzbudit dcera. “Moc ráda zlatíčko, ale víš, v našem věku…” začala lovit moudra. “A dost, takové řeči tady nechci slyšet, jasný.” utnul jí manžel. “Ona je kvůli mě smutná?” ptala se Katie nenápadně svého tatínka. “Né, Kitty, ona je jen hodně dojatá. A myslím, že je naopak moc šťastná.” odpověděl jí Filip.


“I když jsem stará, nejsem hluchá, moc dobře slyším, co si tam vy dva šuškáte.” ozvala se Andrea. “A to víte, že jsem šťastná. Tohle bych si nedovedla představit ani v nejdivočejším snu, a to jsme toho v životě zažili už hodně, viď drahý?” mrkla na Radka, který jen přikývl. “Ale kdo by mohl nebýt šťastný, mít tak krásnou a chytrou vnučku.” dodala ještě. “No pojď honem ke své babičce, ať tě můžu obejmout.” vyskočila na nohy a vybídla dívenku, která její nabízené objetí s radostí přijala.


“Ňaf, ňaf.” ozvalo se jim náhle od nohou. “Jé, kdo je tohle?” zajímala se hned Katie, když objevila původce roztomilého štěkání. “Och, to je naše Honey. Když Gabrielin starý pejsek Clyde odešel za duhový most, bylo nám tu nějak smutno. Velkého psa jsme už nechtěli, tak nám Gabi dotáhla tohoto ratlíka.” vysvětlila jí Andrea. “Ten je úžasný.” vrhla se holčička k pejskovi. “Líbíš se mu. A pamatuj, nejen pro něj si tu kdykoli vítaná.” ujistila jí babička. Pak se vrátila zpátky za synem, aby si nechala vše znovu povyprávět. A Katie se nemohla nabažit nového kamaráda.

A další krásné čtení - dámy, vy jste se všechny nějak rozepsaly ! Těší mě, že Andrea s Radkem přijali vysvětlení ohledně své roztomilé vnučky celkem klidně. A jten pejsek je nádherný !

Tak jsem se včera hecla a dočetla zameškané :-[:Musím říct, že se to od července trošku nakupilo. 

Každopádně moc hezky jsem si početla, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Jak krásná odbočka do Strangeville, kde jsem byla napnutá, jako kšandy po celou dobu a jsem ráda, že se povedlo městečko zachránit + malý bonus nakonec v podobě krásné holčičky 


A k událostem posledním:

Filip mě teda naprosto dostal. Jeho povaha, která chce být stále nespoutaná a druhý den dostal malý kopanec, ale postavil se k tomu, jako chlap  moc mě překvapil, je na něm vidět, že přeci jen dospěl a malou si okamžitě zamiloval, mimochodem je moc roztomilá.

Jinak bych si moc přála, aby se ti dva dali dohromady  Pořád jsem nějak ten Kayly návrat očekávala a to se mi trochu splnilo, tak jsem zvědavá, jak se situace bude vyvíjet dál.

Už se těším na pokračování.

Ludmi, jsem ráda, že tě potěšili To víš, po tom, co se Radkovi narodila mimozemšťanka, ty dva jen tak něco nerozhodí. A Andrea byla na vnouče opravdu natěšená

Janiko, to teda obdivuju, že ses tak začetla, ještěže nepíšu až tak rychle Pokud jde o Filipa, byl sice odjakživa tak trochu machírek a frajírek, ale jak šlo o rodinu, byl to vždy správný kluk. Vždyť už jako puboš se nebál převzít odpovědnost a vyrazit třeba s pejskem na veterinu, když bylo třeba Za tou tvrďáckou slupkou je to kluk s dobrým srdcem na správném místě A jsem ráda, že tě Kaylin návrat potěšil, i já se na něj těšila - tohle bylo (aspoň v základu) vymyšlené už když se Filípek narodil Jen ta omáčka kolem se vyvíjí tak nějak postupně

To bylo úžasné pokračování líbí se mi jak všichni malou i s Kaylou přijali a ten pejsek... jinak podobně jako Janika, tak i já doufám, že se ti dva dají zase dohromady

Lucisab, dodatečně děkuji  Pejsek doufám se ještě objeví, a jak to dopadne s těmi dvěma, no, to těžko říct - v tuto chvíli jim jde oběma hlavně o blaho Katie

A dnes trochu odbočíme, aneb co se do předchozí kapitoly nevešlo:

87. KAPITOLA - Do neznáma

K večeru dorazil do domku na kopci i Patrik, aby vyzvedl Valerii. Ta se ze společnosti vytratila už před nějakou chvílí. Její rodiče ho tedy nasměrovali do podzemních prostor, které mu už bylo dobře známé. Patrik cestou nakukoval do jednotlivých místností, až došel do hlavního prostoru s raketou. Tam ji konečně zahlédl. Seběhl tedy za ní až dolů. “Ahoj, tady jsi? Nad čím přemýšlíš?” vyrušil Valerii, která si mlčky prohlížela obří stroj.


“Fuj, to jsem se lekla.” nadskočila. “Promiň. Ahoj, zlato. Zrovna si říkám, jestli budu vůbec mít odvahu vyrazit na cestu.” přiznala mu. “Aha! A to je nějak aktuální?” zajímal se dál Patrik. “Nejspíš ano, myslím, že je nejvyšší čas.” potvrdila mu Val. “Počkej, lásko, chceš říct, že už jsi rozluštila ty souřadnice?” ujistil se mladík, jestli dobře chápe. Jeho přítelkyně jen neznatelně přikývla.


“Jakto? Teda jako mám radost, gratuluji. Ale co tak najednou?” nechápal, protože dobře věděl, kolik let snahy vedlo jen do slepých uliček. “Víš, myslím, že jsem dávno tušila, jak na to přijít. Jen jsem možná podvědomě nechtěla. Nebo jsem alespoň neměla tu správnou motivaci, potřebovala jsem nějaký impuls.” vysvětlila mu. “A ten teď máš?” zeptal se Patrik. “Ano, to díky Katie. Když tak malá holka udělala tolik proto, aby poznala svého otce, je ostuda, že tak váhám s tím, zjistit kdo jsem vlastně z půlky já.”  odpověděla.


“Myslím, že to dává docela smysl.” pokýval hlavou. “A kdy chceš vyrazit?” vyzvídal dál. “Brzo. S tátou doladíme nějaká nastavení a jinak myslím není důvod to odkládat. Čekala jsem už dost dlouho.” povzdechla si Val. “Jen doufám, že se to mámy nedotkne.” dodala ještě zasmušile. “Lásko, tvá máma je vědkyně. Myslím, že se nad to dokáže povznést. A navíc moc dobře chápe, jak je to pro tebe důležité.” ujistil ji bez váhání Patrik.


“Díky, zlato. Jsi skvělý.” ocenila jeho slova Valerie. “Kéž bych mohl letět s tebou. Děsí mě, že budeš sama, tak daleko. Vím, že jsi na to připravená, a věřím, že to zvládneš. Ale taky vím, že to není úplně bezpečné, a že ti nemůžu nijak pomoct.” svěřil se jí s obavami. “Miláčku, tohle musím zvládnout sama. Navíc na dva není tahle raketa stavěná. Ale hlavně ty mi pomáháš, jak nejlíp umíš.” usmála se na něj Val. “Jenom se mi v pořádku vrať, jasné?” zdůraznil jí Patrik a chytil ji za ruce.


“Neboj, moc dobře vím, kde je můj domov.” ujistila ho Val a něžně ho políbila. “Ehm, říkala jsi, že není pro dva, co?” zeptal se najednou blonďák. “Není, cestovat může jen jeden.” potvrdila mu jeho přítelkyně. “Ale já jsem teď nemluvil o cestování. Spíš jsem myslel takovou malou exkurzi.” odpověděl a v očích mu šibalsky zajiskřilo. “Ou, to nevím, jestli je nejlepší nápad.” namítla Valerie. “Ale no ták, slibuju, že budeme opatrní a nic nezničíme.” nedal se Patrik odbýt. Dívka se nakonec nechala okouzlit, a tlačítkem otevřela dveře rakety. “Táta nás zabije.” zavolala za ním ještě, když ho následovala dovnitř.


O PÁR DNÍ POZDĚJI:
“Tak co? Připravená? Já mám skoro hotovo.” ozval se Radek od řídícího pultu. “Já nevím, dá se na tohle vůbec připravit?” zapochybovala Valerie. “Jistěže dá, navíc ty jsi měla nejlepšího učitele.” pochválil se její otec neskromně. “No právě, to ty jsi ten zkušený, pro tebe je to brnkačka. Ale já nevím, jestli jsem na cestování vesmírem dělaná.” přiznala se Val.


“Holčičko, ty dokážeš vše, co si zamaneš.” povzbudil jí Radek a vstal od stolu. “Pokud nechceš, nemusíš nikam, nikdo tě nenutí. Jen mi něco říká, že nikdy nebudeš pořádně šťastná, pokud tu cestu nepodnikneš.” zhodnotil její situaci Radek a podal jí připravenou helmu. “Máš pravdu, jako vždy.” usmála se Val a nasadila si přilbu na hlavu. “Děkuji, tati.” dodala a otce objala. “Šťastnou cestu děvenko.” opětoval objetí Radek.


“To jsem ráda, že jsem tě stihla.” vyrušil je Andrein hlas. “Mami, bez tebe bych neodletěla.” usmála se na ni Valerie. Radek dceru pustil z objetí a šel dokončit poslední nastavení. “Opravdu ti to nevadí?” ubezpečila se mladá astronautka asi po tisící. “Naopak, jsem na tebe pyšná.” usmála se na ni Andrea. “Děkuji. Jen chci abys věděla, že ať se stane cokoli, moje máma jsi byla vždy budeš jen ty. Na tom se nemůže nic změnit.” připomněla jí ještě. “A ty jsi byla vždy moje holčička.” ujistila ji na oplátku Andrea.


“A Patrik se nepřijde rozloučit?” zajímala se ještě. “Ne, mami, rozloučili jsme se už včera. Je to tak lepší. Kdyby tu byl, myslím, že bych nedokázala odletět.” vysvětlila jí Valerie. “Snad nám ta cesta neuškodí.” svěřila se ještě se svou obavou o budocnoust jejich vztahu. “Holčičko moje, ten mi ráno volal, jestli by tu nemohl u nás zůstat, než se vrátíš, aby tě viděl hned po tvém návratu. Zrovna jsem mu chystala tu postel v pracovně.” přiznala jí matka. Valerie se jen vděčně usmála. “Pojď sem, a opatruj se mi tam nahoře.” přitáhla si ji do náruče.


Pak už oba s Radkem vyklidili prostor a odebrali se do místnosti s počítačem, odkud mohl Radek korigovat let. Otevřeli střechu stodoly a nad Valerií se otevřelo hvězdné nebe. Odhodlaně nastoupila do rakety, připoutala se a po několika hlubokých nádeších zmáčkla “START”. Motory se zažehly a raketa se s hlasitým burácením odlepila od země.

Takže Val bude cestovat vesmírem, opět zajímavá zápletka To jsem zvědavá, jestli nám, Fidgety, ukážeš i nějaké cizí planety či mimozemšťany a jejich obydlí

Tak to je zajímavá odbočka!   Jsem moc zvědavá, co Val objeví   

A podobně, jako Val doufám, že to nějak nenaruší vztah jí a Patrika, ale já plně věřím, že ne. 

Krásný dílek  už teď jsem napnutá a budu, jako na trní čekat na další! 

Myslím, že moc nepokazím, když prozradím, že Sixam bude  Ale chvíli vás na něj nechám počkat Snad pro vás proto dnešní dílek nebude zklamáním  

88. KAPITOLA - Otec a dcera

Filip si dále užíval společnost své nalezené dcery. Snažil se vymýšlet pestrý program, aby si vynahradili ztracené roky. Dnes společně vyrazili do centrálního parku v San Myshunu. “Co tady budeme dělat?” ptala se nechápavě Katie. “Nebuď zvědavá, budeš brzy stará.” popíchl ji Filip. “Neboj, hned se to dozvíš. A teď poběž za mnou.” mrkl na ni a dal se do běhu. Katie neváhala a připojila se k němu.


Za chvíli se ocitli uprostřed parku u hlavní budovy. Zde se mimo jiné konávaly svatební obřady, ale hlavně tu bylo velké kluziště. “Wow!” žasla nad jejich cílem Katie. “Už jsi někdy bruslila?” zeptal se jí otec. “Ne, na ostrovech nic takového nemáme.” zakroutila hlavou dívenka. “Neboj, je to brnkačka.” ujistil ji Filip a vydali se půjčit si kolečkové brusle.
“Ničeho se neboj a dělej vše po mně. Stačí se vždy jen odrazit, a sklouznout.” vysvětlil dcerce s názornou ukázkou. Ta se odvážně vydala za ním vyzkoušet dřevěnou plochu. “Áááá, já jedúúú.” radovala se nad prvními opatrnými bruslařskými krůčky.


Katie se pomalu osmělovala k postupnému zrychlování a v doprovodu otce kroužila po ploše. Byla to pro ni nová zkušenost, ale k pohybu měla vlohy. Vyrůstala však na tropickém ostrově, takže její doménou bylo spíše plavání. “Myslím, že už mi to začíná jít, že jo.” zeptala se po chvíli tatínka, pyšná sama na sebe. “Moc dobře!” chtěl ji pochválit Filip, když v tom Katie podjely nohy.


“Jauvajs!” zakřičela. “Kitty, jsi v pořádku?” strachoval se Filip, který se jí v poslední chvíli vyhnul a zastavil před ní, aby jí pomohl zpět na nohy. “Jo, dobrý, jen jsem si trochu natloukla zadek.” zhodnotila svůj stav Katie. “Jedeme dál?” zahučela vzápětí vesele a znovu se rozjela. Za chvíli vrávorala znovu, ale filip stihl křiknout: “Drž se v předklonu!” Jeho rada zabrala, a Katie další pád ustála. Ovšem Filipa strach o její kosti rozhodil natolik, že sám začal ztrácet rovnováhu.


Na okamžik to vypadalo, že i on svoje zaváhání ustojí, ale opak byl pravdou. Nakonec skončil na zemi, podobně jako předtím Katie. Té se mezitím podařilo úspěšně zastavit, a pohled na otce válejícího se po bruslařské dráze jí náramně pobavil. “Fajn, myslím, že pro dnešek to stačilo.” rozhodl Filip, stále v poloze ležmo. Katie jen pokrčila rameny a odrazila se směrem k východu.


V parku se ještě chvíli zdrželi, jen se přesunuli k vodě a věnovali se již poklidnějšímu pozorování labutí. “Moje doména jsou spíš lední brusle.” snažil se ještě Filip zachránit svoji sportovní reputaci. “Jééé, ty bych taky chtěla zkusit.” zasnila se Katie. “Jaký je vlastně sníh? Vážně je tak studený?” zajímala se. “No jo, vlastně. Ty se sněhem a ledem asi moc zkušeností nemáš, co?” uvědomil si Filip.


“Hmmm, pokud nemyslíš kostky ledu v džusu, tak ani né.” potvrdila mu dívenka. “Moc bych si přála zažít opravdovou zimu.” povzdechla si. “Máma říkala, že natáčení je naplánované až do konce roku, tak si myslím, že máš slušnou šanci se nějakého sněhu dočkat.” mrknul na ni Filip. “Júúú! A naučíš mě stavět sněhuláky??” ptala se hned nadšeně Katie. “Že váháš! A možná ještě něco lepšího, ale to probereme později. Teď je nejvyšší čas opatřit ti něco k jídlu.” odpověděl jí.


Na domácí vaření už bylo docela pozdě, a tak spolu zamířili do oblíbené restaurace naproti jejich bytu. Katie si to užívala a snažila se tvářit maximálně dospěle. Důležitě si procházela jídelní lístek a za občasného mručení vybírala, co si dá k večeři. Filip ji jen pobaveně sledoval. Tušil, že půlku jídel nezná a vyhrají… “Myslím, že si dám špagety.” ozvala se dle jeho očekávání Katie.


“Výtečná volba,  nejspíš se k tobě přidám.” pousmál se, a když se objevila obsluha, objednal dvě porce špaget. “Víš, že tady jsem vlastně byl s tvojí maminkou na prvním rande?” zeptal se pak dcerky. “Jako přímo tady?” rozhlížela se Katie. “Řekl bych, že to bylo u tamtoho stolu, ale jinak ano, bylo to tady. I když to nebylo zrovna klasické rande.” zavzpomínal na dávné časy.


“Páni, tati, povídej mi, jak jste se poznali.” škemrala holčička. “Tebe by to zajímalo?” ujistil se Filip. “No jasně, máma o tom nikdy nechtěla mluvit.” vysvětlila mu. “Jestli se ale nebude zlobit, když ti to řeknu.” zaváhal Filip. V tom jim přistálo na stole báječně vonící jídlo. “Tati, prosíííííím.” nedala se jeho dcerka odbýt. Prosila ručičkami a útočila na něj štěněčím pohledem - vražedná kombinace.. “Tak dobrá, jez a poslouchej.” souhlasil nakonec.


Během jídla tak povyprávěl Katie, jak se s Kaylou seznámili, jak z ní vyloudil pozvání na rande, a ona nakonec souhlasila. Původně to chtěla jen přetrpět, ale nakonec si padli do oka natolik, že spolu strávili několik krásných týdnů. Když skončil, oba už měli dojezeno. “Páni, neřekla bych, že mamka byla taková hustá. Teď je hrozně opatrná, všechno moc řeší.” řekla malinko pohoršeně.


“Kitty, maminka má o tebe starost, a chce pro tebe jen to nejlepší. A věř mi, vždycky byla citlivá, a také si málo věřila na to, jak je chytrá a co všechno dokázala.” vysvětlil jí Filip. Na to neměla holčička co říct. Filip tedy zalovil v kapsách, aby si nachystal peněženku, a zkontroloval telefon. “Vidíš, zrovna píše, že se natáčení protáhlo, jestli u mě můžeš zůstat déle. A k tomu tisíc omluv. Ale myslí to dobře, to si pamatuj.” připomněl jí ještě.


Pak už zaplatili a zvedli se k odchodu. Před restaurací Katie něco zastudilo na nose. “Brrr, co to bylo?” lekla se. Filip se zarazil, a podíval se k obloze, ze které se nesměle snášelo pár vloček. “To je, moje milá Kitty, sníh.” vysvětlil jí. “Fakt je studený, to je žůžo!” chechtala se holčička. “To jo. Nic velkého z toho ale dnes nebude, je ještě brzo. Tak pojďme, ať mi ještě nenastydneš.” pobídl ji.


Kayla se opravdu zdržela déle než čekala, a tak Katie u Filipa usnula. “Odpadla jak špalek hned u první pohádky. Jen jsem ji sem přenesl a raději na ni nesahal, nechtěl jsem ji vzbudit.” seznámil Kaylu se situací po jejím příchodu. “Musela být unavená z těch zážitků.” zhodnotila ona. “To jo, ale byl to super den.” pochvaloval si Filip. “Měly bychom jít domů.” řekla Kayla. “Ani nápad, nech ji spát. Zůstaň tu klidně s ní, já se vyspím na gauči.” přednesl jí svůj plán.


“Nechci otravovat.” zapochybovala opět Kayla. “Bez diskuzí, protože neotravuješ.” dodal Filip tónem, který nepřipouštěl další diskuzi. “Jestli si chceš hned lehnout, nachystám ti ručník a něco na spaní. Nebo si můžeme pustit třeba film, kdyby se ti ještě nechtělo spát.” navrhl jí. “Film zní dobře. Jen sundám Katie aspoň ty boty a přikryji ji.” odpověděla Kayla. “To jsem asi mohl, že? Možná by tu měla mít i nějaké věci na převlečení. Pro příště, co?” zeptal se a v hlavě už se mu rýsoval plán.

Filip si krásně užívá se svou dcerkou, je z něho správný otec Tak doufám, že se s Kaylou dají i oficiálně dohromady

Parádní dílek   Rozhodně to nebylo zklamání. Filip je parádní otec.   Myslím, že si den hezky užili. 

Jsem zvědavá na další vývoj. 

Páni v tvém příběhu se toho odehrálo tolik nového

Jsem zvědavá co Val objeví ve vesmíru a jaké bude její setkání s mimozemšťany taky doufám, že její objev Sixamu nijak nepoškodí její vztah s Patrikem

Co se týká Filipa, tak ten se chová jako skvělý otec skoro ho nepoznávám jaký to byl původně Cassanova jsem ráda, že ho rodina zklidnila a podobně jako ostatní i já stále doufám, že se dají s Kaylou znova dohromady

Filip je správný kluk, teď už spíš muž, jen trochu nestálý. Jenže měl to v osudu, prostě s někým jsem si chtěla splnit aspiraci Lamače srdcí  Teda aspoň ve hře, v příběhu nikdy žádnou ze svých známostí nepodváděl. Ale nějak tý úkoly nahnat musí Sixam si nechávát na příští, kulatou epizodu, takže dnes ještě krátké pokračování načatého večera

89. KAPITOLA - Filmový večer

Objednali si pizzu, připravili sýrový popcorn a nalili si sklenku červeného vína. Pak se usadili každý na jeden konec sedačky a pustili si film, který předtím vybrali. Nějakou chvíli ho mlčky sledovali, ponořeni na první pohled maximálně do děje. Ve skutečnosti je víc zaměstnávali jejich vlastní myšlenky.


Mezi scénami se nakonec jako první ozval Filip. “Ehm, možná není vhodná chvíle, ale něco bych s tebou chtěl probrat.” řekl směrem ke Kayle. “Klidně mluv, já to stejně asi vnímám jen tak na půl.” přiznala se mu jeho společnice. “Dnes jsme s Katie mluvili hodně o sněhu. Byla nadšená představou, jak budeme stavět sněhuláky a koulovat se. A když se večer objevily ve vzduchu první vločky, měla v očích úplné jiskřičky.” zavzpomínal na dnešní den. “A tak mě napadlo, že bych rád Katie vzal na hory lyžovat.” dokončil myšlenku.


“Katie? Na hory? Vždyť na lyžích nikdy nestála.” lekla se Kayla. “Já vím, že ne. Ale je strašně učenlivá, a v každém středisku jsou lyžařské školy, fakt to s dětmi umí. I když myslím, že by to zmákla i se mnou. Navíc věřím, že by se jí to mohlo opravdu líbit.” obhajoval Filip svůj nápad a přisunul se blíž. “Páni, přiznám, že mě to zaskočilo. Ale no, asi máš pravdu, byla by nadšená.” přemýšlela nahlas.  


“Počkej, ale kdy chceš jet?” zajímala se pak ještě. “Rád bych to stihnul do Vánoc, než odjedete. Samozřejmě bych byl raději, kdybychom mohli jet všichni společně až po natáčení. Jenže já mám hned z kraje roku zakázku, kterou už nemůžu odříct. A nevím, jak by bylo reálné pro vás létat sem a tam.” přiznal jí malinkou trhlinku v jinak dokonalém plánu. “Počkej, chceš říct, že by sis troufnul jet s naší dcerou sám?” zeptala se podezřívavě Kayla.


“Chápu, není to ideální. Ale myslím, že jsme si docela sedli a nevidím důvod, proč bychom to neměli zvládnout.” odpověděl Filip. “Uznávám, že je s tebou šťastná, očividně vždy najezená a ták. Ale něco jiného je být s ní několik dní nonstop i přes noc. Jseš si jistý, že to s ní fakt dáš?” pochybovala dál ona. “Kaylo, vyrůstal jsem s dvěma mladšími sestrami a naši byli docela pracovně vytížení. Věř mi, mám dost slušnou praxi.” připomněl jí opatrně.


“To je pravda, minimálně Gabi musela být pěkné kvítko, co?” dala mu za pravdu Kayla a Filip s úsměvem pokýval hlavou. Jeho sestra byla malý ďáblík. “Spíš jsem myslel, jestli by ti nějak nevadilo, kdybychom na pár dní zmizeli.” dožadoval se ještě ujištění, že by jejich výlet bude přijat v pohodě. “Abych byla upřímná, malinko nervózní jsem. Jde hlavně o to, že jsme od sebe nikdy tak dlouho nebyly.” přiznala mu.


“Ale na druhou stranu, je to i tvá dcera a máš právo s ní trávit čas stejně jako já. A v tom si už asi nikdy kvit nebudeme. Takže pokud bude Katie pro, klidně ji vem lyžovat. Aspoň si nebudu tolik vyčítat, že ji skrz natáčení zanedbávám, když bude mít tak perfektní program.” dodala nakonec, čímž jejich výlet posvětila.
Pak už se zase uvelebili a věnovali se opět sledování filmu. Kayla, malinko omámená vínem, bezděčně položila svoji ruku na Filipovo stehno.


Toho její gesto překvapilo, ale když viděl její zaujetí filmem, gentlemansky ho ignoroval. Ovšem pozorné sledování děje bylo docela náročné. Zejména pro někoho, kdo celý den běhal po place ve snaze stvořit podobně koukatelné a divácky atraktivní dílo. A tak než se Filip nadál, Kayla mu spokojeně podřimovala na rameni.


Filip jí nechal a sám koukal dál. Kayle se spalo evidentně dobře, a za chvíli se mu schoulila v náručí. Její společník se musel usmát. Bylo to tak přirozené sedět tu s ní a nechat ji tulit se, že mu přišlo jako včera, kdy spolu chodili. Dalo by se ale na to vůbec navázat? Těžko, vždyť Kayla je zadaná. Setřepal tu myšlenku z hlavy.
Když se po obrazovce rozběhly závěrečné titulky, stopy únavy pocítil i Filip. Sám už nedokázal potlačit zívnutí.


Opatrně se natáhl pro ovladač a obrazovka definitivně zčernala. Naštěstí Kayla vypadala, že spí stejně tvrdě jako předtím Katie. A tak ji opatrně vzal do náruče a přenesl ji do ložnice k jejich dceři. Tentokrát na boty nezapomněl. Pak se sám vrátil do obýváku a složil se na gauč.

Myslím, že to Filip s Katie na horách zvládnou, určitě si spolu užijí dost srandy A doufám, že se přece jenom s Kaylou dají dohromady, sluší jim to ! Moc pěkný díl, už se těším na další

Příjemný dílek!   Taková večerní pohodička. 

Taky si myslím, že to na horách zvládnou a hezky si to užijou!   Jsem ráda, že Kayla souhlasila bez problémů.

Těším se na další díl.

Taky mám z vývoje moc velkou radost Kayle a Filipovi to spolu moc sluší a jsem si jistá, že si to Filip s malou na horách užije už se moc těším jak to bude pokračovat dál a jestli se dají ti dva dohromady

Tak i tady hlásím, že jsem k-o-n-e-č-n-ě dohnala všechny díly, které jsem nestíhala číst snad víc než rok... je mi to hrozně líto, tenhle příběh mi strašně moc chyběl, ale bohužel toho bylo tak šíleně moc. A takhle jsem musela přestat číst všechny ty hezké příběhy tady na fóru Fakt ani nevíte, jak mi to vaše psaní chybělo. Ještě dlužím Lucisab dočtení Nervózního, tak čtu a čtu a snad to tam taky brzo doženu

Zpátky k tomutu tématu - konečně jsem to všechno dohnala a jsem totálně okouzlená úplně vším - tolik zajímavých zápletek, tolik osudů, tolik krásných simů a fotek - já prostě nemám slov Obdivuju tě, jak to všechno dokážeš vymyslet pro tolik simů, tolik generací! Úplně každý díl překypuje zajímavým dějem, všechno je krásně nafoceno... Strašně moc se mi líbí všechny ty minipříběhy a zápletky, styl, jakým píšeš, jak máš vymakané všechny fotky je opravdu radost si prohlížet i ty byty a domy a všechny detaily v nich. Nádhera!
Moc se mi líbí dějová linka s Kaylou a Katie - Kayla mi byla sympatická už o pár stran dřív, když ještě s Filipem spolu chodili. Bylo mi hrozně líto, když se rozcházeli a jsem moc ráda, že se to všechno přihodilo tak, že vznikla Katie (mimochodem je moc roztomilá) a našla si takhle sama tatínka! To je fakt něco. Teď už snad Filip našel smysl života a snad už nebude moc ulítávat. Strašně moc by se mi líbilo, kdyby se dali dohromady. Kaylu ale úplně chápu, že tehdy Filipa ani neoslovila, když ho viděla s tou ženskou, na místě se otočla a šla pryč. Co si taky mohla myslet. Vím, žes psala, že svoje simíky nechceš moc trápit, ale že Filipovi jsi přiřadila tuhle zápletku, aby to bylo zajímavější. A je to pravda - je to pro příběh jedině dobře - strašně pěkně se to čte, je to napínavé - i když simů je mi líto, že takhle přišli o tolik let společného života a mám je moc ráda. Ale zase je to napsané opravdu jako ze života. Takové situace bohužel jsou. Ale v simím světě (a hlavně v tvém podání) je to bomba

Taky tě musím moc pochválit za ten rodokmen, už se pořádně rozrostl! To je úplně neuvěřitelné. A strašně moc se těším i na budoucí vývoj - jak to asi bude vypadat na Sixamu? Snad Val tu cestu zvládne a bude to všechno v pohodě. Valerie je mi taky moc sympatická a příjemná.
Odteď už budu číst pravidelně (snad nepřijde zas takové období, kdy nebudu nic stíhat) a od tohohle příběhu se ani nehnu!

Holky, děkuji za krásné komentáře
Hellohello, moc mě potěšilo, že jsi zvládla pokořit takovou várku děje Ještěže nepíšu rychleji a příběh občas váznul Ale musím říct, že při čtení komentáře mi až slzička ukápla dojetím, jak mě tvoje slova potěšila  Doufám, že další vývoj tě nezklame. Námětů a zápletek v hlavě nosím ještě několik, dokonce už mám do budoucna rozmyšlené dialogy (ale na situace, ke kterým se odhadem dostanu tak za dva roky  )
Jinak pro tebe mám naprosté pochopení, sama jsem doháněč Takže hlásím, že dnes jsem přečetla konečně "plukovníka" a "šibenice" z tvé kolekce, a musím složit poklonu hlavně já tobě A ještě jí složím, a taky budu pokračovat ve čtení, ale dnes zkusím zapnout hru, dokud tu mám na čem hrát, a jdu si konečně zkusit ty hory

A je tu kulatá 90. kapitola a s ní dorazíme na Sixam - konečně  Původně měl být dílek delší, jenže nakonec byl dlouhý až moc, tak jsem se rozhodla rozdělit ho na dva. Doufám, že se tedy nebudete zlobit, že i toto pokračování je kratší  Ale díl 91. je už sepsaný, tak by pauza nemusela být tak dlouhá

90. KAPITOLA - Vítejte na Sixamu

Když Valerie po pár dnech dorazila na zadané souřadnice, opravdu objevila malou planetu. Úspěšně se jí podařilo přistát a vystoupit z rakety. Příjemně ji překvapilo, že gravitace i atmosféra tu byly velmi podobné té, kterou znala z domova. Přesto planeta nemohla být odlišnější. Otevřela tedy štít na své helmě, a začala se kochat okolním světem.


Postupně se procházela mezi úchvatnými světélkujícími rostlinami, které neustále pulzovaly životem. Stejně tak ji zaujal zdejší měsíc, který byl tak neuvěřitelně blízko a tvořil dominantu noční oblohy. Ovšem byla to vlastně noc? Valerie nevěděla. A tak putovala dál a doufala, že snad najde odpovědi na své otázky. Po chvíli se jí naskytl pohled do údolí, kterému dominovala úchvatná stavba.

(Autor ID: KateEmerald, Lot: Sixam Alien Base  - ponecháno v původním stavu, protože je to naprosto úchvatné a dle mých představ,  pouze jídelnu jsem nahradila obýváčkem)

Sestoupila tedy dolů a vydala se k budově. Viděla pohybovat se kolem několik Sixamanů a doufala, že ji přijmou přátelsky. Ostatně i její otec, když identifikoval své domnělé sny jako vzpomínky, vždy tvrdil, že se na Sixamu nikdy nesetkal s nějakým agresivním chováním. Když se Valerie ocitla na úpatí schodiště, rázem se otevřely dveře a z nich vyšla jedna Sixamanka.


Žena pomalu sešla po schodech dolů a celou dobu nespustila z Valerie oči. Nevypadala vůbec zaskočeně nad na první pohled nečekaným hostem. Zdálo se, že se snad i malinko usmívala. “Vítám tě na Sixamu. Už jsme tě očekávali. Prosím, neboj se ničeho, a pojď dál.” promluvila nakonec vlídně a vybídla Valerii, aby ji následovala zpět do domu.


“Děkuji za milé přivítání. Jen nechápu... vy jste mě očekávali?” ujistila se dívka, zda se nepřeslechla. “Ano. Ale myslím, že máš spoustu otázek a bude vhodnější je probrat uvnitř.” zopakovala jí pozvání Sixamanka. Valerie tedy přikývla a vstoupila. “Páni, je to tu úchvatné” vzdychla obdivně, když si odložila helmu a usadila se do pohodlného křesílka.


“To mě těší, že se ti tu líbí.” usmála se žena. “Tento dům je určen pro návštěvníky z vaší planety a je jim uzpůsoben tak, aby se zde cítili co nejlépe - příjemně a přirozeně. Příliš se neliší od našich obydlí, ale můžeš si zde všimnout několika dovezených rostlin, nebo rybiček, které mají připomínat váš domov v jinak cizím prostředí.” vysvětlila jí, kde se nachází. “Mimochodem, ani jsem se nepředstavila. Jsem Opylovací technik 492, ale ve vašem světě mi říkají spíše Ofélie.” představila se jí ještě.


“Těší mě, Ofélie. Já jsem Valerie.” odpověděla jí cestovatelka. “Ano, já vím.” přiznala se Sixamanka. “Jakto? Ach ano, říkala jste, že jste mě čekali.” vzpomněla si Val. “Přesně tak. Zaznamenali jsme tvoji loď a naše senzory dokázali odhalit tvůj genetický kód. Proto víme přesně, kdo jsi.” objasnila jí Ofélie. “Páni, o takových technologiích se nám může jen zdát.” složila jí poklonu dívka.


“To víme, ale jelikož na ně nejste zcela připraveni, alespoň většina z nás, střežíme před vámi svoji existenci.” přiznala jí a pokračovala. “Předpokládáme, že ses sem nevydala jen tak a máš spoustu otázek. Mne se můžeš zeptat na cokoli.” vybídla ji žena. “Ano, je to tak. Hlavní důvod, proč jsem se vydala na Sixam, bylo objasnit můj původ. A samozřejmě, pokud možno najít svou matku.” vysvětlila Valerie. “Tušili jsme, že to je tvým cílem. Proto jsem tu i já. Naše vztahy fungují jinak, ale pokud se na to podíváme optikou rasy tvého otce, pak by se dalo říci, že to já jsem tvá matka.” odpověděla bez emocí Ofélie.


“No, páni, tak to bylo rychlé.” vypadlo z Valerie, dalších slov nebyla schopna. “Omlouvám se, jestli jsem tě zaskočila. Jak jsem říkala, vztahy na Sixamu jsou spíše formální. Ale pokud budeš chtít, vše ti později objasním. Teď by myslím bylo příhodné, kdyby sis po cestě odpočinula. V patře najdeš ložnice a koupelnu. Máš tam nachystané i nějaké čisté oblečení. Dej si času, kolik potřebuješ, já tu počkám.” navrhla jí Ofélie.


Valerie se zmohla jen na přikývnutí a dle pokynů se odebrala nahoru. Nejprve ze sebe shodila skafandr a dopřála si dlouhou sprchu. Snažila se spláchnout nejen cestu, ale hlavně šok z nečekaně rychlého setkání se svou biologickou matkou. Poté se oblékla do nachystaného sixamského oděvu a chvíli se prohlížela v zrcadle. “Hmm, něco tomu chybí.” zhodnotila svůj odraz. Okamžitě ale věděla, co s tím.