Historie jednoho rodu

Moc hezké počtení. :)
Tomáše je mi líto. Ale hold se nedá nic dělat, jak jsi napsala, je čas na další generaci.
A Gábi nám vyrostla v pěknou krasavici.

Krásné! Tolik jsem toho zameškala, ale má to své výhody - pak je toho víc ke čtení amoc jsem si to čtení užila. Moc krásně píšeš a máš vše tak krásně nafocené - pokaždé obdivuju ty domy. Nádhera!

Děkuji za pochvaly, jsem ráda, jestli se pěkně četlo  Tomáš se jako jeden z mála mých simíků dožil teen-věku svého vnuka, žil opravdu nezvykle dlouho. Asi atletika na 10, protože podobný "veterán" je jen druhý sportovec, René z Apokalypsy. A Gábi se mi taky líbí, čímž mi zkomplikovala situaci, protože díky Valerii neměla mít výraznou roli v příběhu, ale teď je mi líto ji odsunout stranou No uvidíme, co s nimi vymyslím, a hlavně kdy - myslím, že teď bude zase chvilku pauza, protože nemám nafoceno už ani ťuk

Tomáše je mi opravdu moc líto byl to moc sympatický simík... a tolik jsme s ním prožili... ale je pravda, že život musí jít dál nejvíce mě pobavila hláška "to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou" každopádně Gabi moc hezky vyrostla a i Valerie bude jistě moc zajímavá akorát, když tak čtu tvůj komentář... neměl by teď být dědicem rodu Filip? Nebo se spíš zaměříš na holky?

Jasně, že by to mělo být Filip, a k němu jsem chtěla ještě jednu výraznější postavu (jako byla třeba Anja v této generaci). Což měla být Valerie, ale teď se mi Gabči nechce vzdát, ale nevím, kolik linek bych utáhla, ale třeba to ještě nějak vymyslím

Je mi pokaždé moc líto každého Simíka, který opouští Tvůj příběh, ale takový už je život Doufám, že teď nás čeká zase pár veselých kapitol s malou Valérií i velkou Gabrielou

Sem tam se mi podaří ty moje simíky zapnout a pomalu sbírám snímky z pokračování jejich životního příběhu A abych mohla hrát dál, potřebovala jsem si kousek příběhu srovnat na "papír", ať se v tom nezačnu motat    Takže vzniklo krátké pokračování, které předává štafetu dál

56. KAPITOLA – Šestá generace

Pro Andreu a Radka bylo neuvěřitelné sledovat, jak jejich děti rostou a dospívají. Ano, bylo tomu skutečně tak – jejich prvorozený syn Filip dosáhl plnoletosti, přitom to bylo tak nedávno, co se učil prvním krůčkům.


Filip odmalička oplýval zvláštním charisma. Byl to prostě pohodář s nadhledem, což mu přidávalo na šarmu. U spolužáků byl oblíbený, zejména dívek se kolem něj točilo mnoho, ale žádná ho neulovila. Zato on lovil svým foťákem jeden snímek za druhým, a tak se z jeho koníčku stala doslova vášeň.


A než se nadáli, slavili další narozeniny, když vyrostla Valerie. Jejich jedinečná dcerka dospěla v krásnou slečnu, dál pečlivě skrývající tajemství, o kterém věděli jen rodiče. Její sourozenci sice tušili, že je jejich nejmladší sestra zvláštní, ale nikdy neodhalili příčinu toho neurčitého dojmu, který v nich Val vzbuzovala.




Společně s prostřední Gabrielou však byli správná trojka. Ne, že by se nikdy nehádali, to přece k sourozeneckým vztahům patří. V důležitých chvílích se však vždy podrželi a stáli jeden při druhém. Lamač dívčích srdcí Filip, tak trochu divoká Gabriela a něžná, ale zvídavá Valerie. Všichni tři připraveni vykročit vstříc své budoucnosti.


Zatímco dívky byly stále školou povinné, a tak zůstávaly u rodičů, Filip došel po maturitě k závěru, že Oasis Springs je pro něj příliš malé. Rozhodl se tedy vylétnout z hnízda a začít žít městským životem v San Myshunu. Jelikož jeho rodiče na tom nebyli úplně špatně, pomohli mu uhradit zálohu na celkem nadstandardní byt blízko centra, kam se vešel i malý fotoateliér. Ovšem provozní náklady už byly plně na něm a protože jako začínající fotograf neměl zrovna stabilní příjem, rozhodl se nabídnout bydlení jedné nadějné herečce – své „něco-mezi-tetou-a-sestřenicí“ Isabele Bjergsen.


Právě Bela se stala jeho zkušebním objektem v novém ateliéru. „Neblbni, copak jsem nějaká modelka?“ protestovala, když jí dirigoval před fotografickým plátnem. „Hele, chceš být filmová hvězda, ne? A ta se musí umět nakrucovat před fotografy, tak nebrblej, a pózuj!“ nařídil jí Filip pobaveně.


„To sice jo, ale zatím nemám roli ani v blbé reklamě, takže je to trochu předčasné, nemyslíš?“ bránila se Isabela. „Bel, prosím, já potřebuju nějaké ukázky práce, abych sehnal kšeft. A když pěkně zapózuješ, můžeš si ty fotky dát taky do svého portfolia a nabídky se ti pak jen pohrnou.“ smlouval Filip. „Fajn, tak co takto? Nebo takto?“ začala se nakrucovat Isabela, až Filip nestíhal cvakat spouští.


Aby byt utáhli, chodila Bela po konkurzech i na ty nejmenší role, a Filip sháněl zakázky, kde se dalo. Od focení dětských besídek se sem tam dostal i k zajímavějším projektům, jako třeba nafotit materiál do nového propagačního letáku zdejšího fitness klubu. A tak jednoho dne pobíhal mezi posilovacími stroji a fotil místní namakané svalovce i paničky snažící se držet si figuru, aby co nejlépe vystihl prospěšný efekt cvičení a pomohl klubu nalákat nové klienty.


Najednou se v hledáčku jeho fotoaparátu objevil opravdu luxusní exemplář. Šel tedy dívku požádat o svolení, aby ji mohl do chystaného prospektu vyfotografovat. „No, to si snad děláte legraci, ne?“ odvětila mu ona z běžícího pásu. „Nene, já nežertuji, opravdu bych byl rád, kdybyste mi mohla zapózovat, působíte velmi přirozeně a fotogenicky.“ snažil se jí lichotit Filip. „To by se vám tak líbilo, zneužít můj obličej k reklamě. To v žádném případě nedovolím!“ zachovala si dívka svůj odmítavý postoj.


Filip sice úplně nechápal, o co jí sakra jde, ale nechtěl vyvolávat konflikt, a tak se rozhodl dál netlačit na pilu a raději vyklidil pole. Chvíli se rozhlížel, kdo jiný by se mu hodil, ale jeho pohled se stále vracel k té nepřístupné dívce. Běžela na pásu ladně a s lehkostí, moc příjemně se na ní dívalo. Její tvář mu byla povědomá, ale nedokázal si ji zařadit, ať se snažil sebevíc. Když pás zastavila a chystala se k odchodu, Filip neodolal, zvedl fotoaparát a rozhodl se, pořídit si pár snímků na památku.


Cvakání spouště však nešlo přeslechnout. Brunetka se otočila a když zjistila, že objektiv míří na ni, doslova vybouchla. „Co si to jako dovolujete? Jasně jsem vám řekla, že s focením nesouhlasím. Nepřipadá v úvahu, aby si nějaké fitko lákalo klienty na moji osobu, to by se tak někomu hodilo. Okamžitě mi dejte ten fotoaparát.“ běsnila jak utržená ze řetězu. CVAK!


Filip sklonil objektiv a přistoupil blíž. „Pardon, ale nedám. Na základě vašeho nesouhlasu fotografie samozřejmě nepoužiji k propagaci tohoto klubu, ale jinak jsme prakticky ve veřejném prostoru, takže pro sebe si tady můžu fotit co chci a koho chci.“ objasnil jí se sladkým úsměvem Filip. Pak se otočil na kramfleku a nechal jí tam stát s němým úžasem.

Teda ten čas u nich tak letí... krásné pokračování děti ti krásně vyrostly už jsem moc zvědavá na jejich osudy jinak že by si lamač dívčích srdcí Filip, našel svoji vyvolenou?

Ajajaj, to nám to potomstvo krásně vyrostlo ! A Filipovi už se zapalují lýtka

Děkuji, taky mě vždy potěší, když se mi vyloupnou hezcí simíci, navíc v šesté generaci A Filipovi se zapalují lýtka už dlouho, jen mě nějak nebavilo hrát jeho teen období (nebo spíš fotit a tvořit z toho příběh) :-D

Ještě jsem zvládla malé pokračování, tak snad se bude líbit Dál už to bude horší, protože simíci absolutně neposlouchají při pózování, a do záběru z veřejných míst mi neustále leze někdo ze čtveřice Andrea, Radek, Anja a Karel  

57. KAPITOLA – Známá neznámá

Několik dalších dní nedokázal Filip dostat dívku z fitka ze své hlavy. Při vyvolávání fotek si dokola prohlížel její tvář a přemýšlel, proč mu byla tak povědomá. Když měl hotovo, vydal se z komory rovnou do kuchyně pro něco k snědku. Cestou míjel Belu vzdychající jako každý úterní večer u nějakého pitomého seriálu, kterému nehodlal věnovat vteřinu své pozornosti. Něco na obrazovce ho přesto upoutalo a přimělo ho zastavit.


„Proboha, vždyť to je ona!“ pomyslel si. „Hm, hezká kočka. Kdo to je?“ pronesl pak nahlas, a snažil se tvářit, že jeho zájem je jen tak ledabylý. Isabelu jeho otázka zaskočila, po chvíli mu ale odpověděla. „To je Constance, je strašně zamilovaná do Edwarda, ale netuší, že je to její bratr, a tak…“ začala vysvětlovat. „Sakra Bel, mně je fuk, o čem to je!“ přerušil ji Filip. „Myslel jsem, co je to za herečku!“ upřesnil jí svůj dotaz. „Jo tááák!“ protáhla Bela. „To je Kayla Flemming, nový objev televizní scény. Je fakt dobrá, myslím, že by teď měla točit i nějaký nový film. Opravdu nadějná herečka. Joo, to kdyby se mi taky povedlo.“ rozplývala se dívka.


To už ji Filip ale neposlouchal. Znal jméno a rozluštil záhadu známého-neznámého obličeje. Jeho podvědomí ho na jejich obrazovce vídalo každý týden, ale vědomě odmítal sledovat nějakou hloupou telenovelu, o které Isabela tvrdila, že si ji pouští pouze za studijním účelem. Kecy v kleci! Sedl se k počítači a rozhodl se Keylu vygooglit a následně najít.


Než se stihl pustit do hlubšího pátrání, zapípal mu v kapse mobil. Otevřel zprávu z neznámého čísla a těšil se na novou zakázku. „Omlouvám se za tu scénu v klubu, mohli bychom se prosím sejít dnes večer v Treetop Oasis? K.F.“ stálo ve zprávě. Filip chvíli nevěřícně zíral na telefon, než si dal dva a dva dohromady. Tak to bylo jednodušší, než čekal.


K večeru se vypravil do místního vyhlášeného podniku. Ze začátku se zkoušel rozhlížet, zda dívku někde nespatří, ale bez úspěchu. Nakonec se zkusil zeptat barmana, ten jen přikývl a ukázal mu ke schodišti. O patro výše našel u vchodu stát ostříleného chlapíka, kterého si zařadil jako bodyguarda. Představil se mu a muž ho pustil dál. A tam, v rohu místnosti, seděla ONA. „Dobrý večer, děkuji, že jste přišel. Posadíte se prosím?“ vybídla ho, a pokynula mu k vedlejší sedačce.


Filip pozdravil, a posadil se. Byl nesmírně zvědavý, co mělo to všechno znamenat. „Musím říct, že mě vaše pozvání překvapilo. Kde jste vlastně sehnala mé číslo?“ zeptal se. „No, trochu jsem zatlačila na majitele fitness, a pod pohrůžkou žaloby mi ho nakonec celkem ochotně sdělil.“ přiznala se Kayla a sklopila ostýchavě hlavu. Ta změna v chování byla až neuvěřitelná – z dračice se stala nesmělá školačka.


„Fajn, a proč jsem tady já? Taky mi chcete pohrozit žalobou.“ pokoušel ji Filip. „Proboha to ne!“ vykřikla Kayla. „ Já..já… chtěla jsem se jen strašně omluvit.“ vykoktala vzápětí. „Chovala jsem se hrozně, vůbec nevím, co to do mě vjelo. Ale poslední měsíce jsem pod neuvěřitelným tlakem. Myslela jsem, že si cvičením vyčistím hlavu, že v novém městě mě třeba chvíli nikdo nepozná, a ten váš foťák byla poslední kapka. Prostě toho bylo najednou moc, a já jsem bouchla jak papiňák.“ chrlila ze sebe. „Vím, že to naprosto neomlouvá mé chování, připadám si jako úplná husa. Ani nevíte, jak se stydím.“ dodala a chytla se za hlavu. Filip jí jen pobaveně sledoval.


„Stačí, stačí, omluva se přijímá.“ prohlásil, když skončila. „I když jestli chcete, můžete pokračovat, poslouchalo se to hezky.“ usmál se na ni ještě víc. „Já nevím, co víc k tomu říct. Jen… měla bych velkou prosbu.“ upřela na něj štěněcí pohled. „No, sem s ní!“ vybídl ji Filip. „Myslíte, že ty fotky by se mohly ztratit? Nerada bych se takto viděla někde v médiích. Samozřejmě jsem připravena se s vámi vyrovnat, takže na nich vyděláte tak jako tak.“ navrhla mu.


Filip sice neměl v úmyslu pořízené fotografie nikomu nabízet, ale proč nevyužít příležitosti, že? „O vaše peníze nemám zájem.“ opověděl. „Ale…“ chtěla namítnou Kayla, ale Filip ji gestem zarazil. „Mám pro vás ale jinou obchodní nabídku.“ pokračoval. „Zaručím se vám, že ty fotky nikde nezveřejním, pokud se mnou půjdete na schůzku.“ přednesl jí svůj návrh. „Cože? Jako rande?“ zeptala se nevěřícně Kayla. „Nic víc, nic míň.“ přisvědčil Filip. „Samozřejmě ve vší početnosti.“ dodal a bavil se jejím úžasem.


Kayla se na chvíli zamyslela, a nakonec přikývla. „Moje číslo máte, tak dejte vědět, kdy a kde.“ odpověděla nakonec. „Ozvu se brzy, nebojte.“ usmál se na ni Filip. „Dobrá, platí. A teď se omlouvám, budu muset už jít.“ rozloučila se a zvedla se k odchodu. Filip se za ní s úsměvem díval, a gratuloval si, jak perfektně dokázal situaci využít.

Pátrání tedy ani nebylo nutné, schůzka proběhla taky ve Filipův prospěch, jen to rande pak bude i s bodyguardem ? A ta restaurace je moc hezky zařízená !

S tím focení ti plně rozumím Fidgety někdy si u počítače pořádně zanadávám, když si důkladně připravím scénu a dokonce daní simíci nahodí i správný výraz a pak se tam prostě vetře někdo kdo tam být nemá veřejná místa jsou prokletí

Filip měl koukám pořádné štěstí jsem moc zvědavá na jejich první pořádné rande jinak koukám, že Bela je kopií své mámy jsem moc zvědavá jestli taky uvidíme jejího bratra a do koho se vyloupl on

Mnoo, právě ta první schůzka je aktuálně kámen úrazu, už jen proto, že jsem pro ni rychle zařizovala nový pozemek, a teď mi nevychází to focení Jinak veřejné pozemky jsou v San Myshunu podle mě naprosto tragické, ale na komplet předělání nebyl čas, naštěstí jsem našla krásné podniky od Peacemakera - SAN MYSHUNO MAKEOVER, tak jestli tam příběh zavítá, bude to rozhodně koukatelnější

Lucisab, pro Patrika v příběhu nezbývá moc místo, zrovna během posledního hraní mi ale skočil do teen-věku, tak jsem vlezla do hry a vyfotila vám ho - myslím, že se pěkně namíchal (jen mu možní změním obočí, tohle je nějaké divné   )

Koukám, že všichni spíše šli do podoby Anji aspoň takhle na první pohled (z Karla má sice většinu obličeje, ale délku a umístění očí a úst odpovídají zase Anje já miluji genetiku v TS ) ale Patrik je velký sympaťák jinak ty renovované pozemky vypadají opravdu dobře už se těším až z nich něco uvidím ve tvém příběhu

Krásné díly!
Filip vyrostl do fešáka. I Val se moc povedla.
Musím říct, že má moc pěkný byt a doufám, že z toho rande něco kápne. Byli by moc hezký pár.
Těším se na pokračování.

Tak mi trvalo pouhé dva měsíce nafotit to jejich první rande    Osobně jsem ho odehrála asi 10x, ale pořád mi něco chybělo, lezli mi tam jeho rodiče, a ten, koho jsem potřebovala, se ne a ne objevit. Ale včera se mi to podařilo nějak sladit a pořídit poslední obrázky, takže můžu konečně přidat další pokračování    Jen všimaví nechť omluví malé nesrovnalosti  

58. KAPITOLA – „Jakože-rande“

Filip dlouho přemýšlel, kam by bylo nejvhodnější Kaylu na smluvenou schůzku poznat. Nakonec se rozhodl pro novou restauraci naproti přes ulici. Rozhodně mu ale nešlo o to, mít po ruce soukromí svého bytu - slíbil přece, že se setkání odehraje ve vší počestnosti. Ale podnik byl nový a navzdory přibývajícímu kladnému hodnocení prozatím i docela poklidný. „Dobrý den, měl bych tu mít rezervaci na dnešní večer na jméno Svoboda.“ ohlásil se Filip u vchodu. „Ano, jistě, pane. Váš doprovod už čeká.“ oznámil mu uvaděč.


Následně ho muž doprovodil ke stolu, kde opravdu již seděla Kayla. „Dobrý večer, doufám, že nečekáte dlouho. Snad jsem se příliš nezpozdil.“ pozdravil ji zdvořile Filip. Kayla vyskočila na nohy a pozdrav mu oplatila. „Ovšem, že ne. Naopak, já tu byla moc brzy, natáčení nám skončilo dříve a já pak jela rovnou sem.“ vysvětlila mu. „Přesto malá pozornost pro vás.“ pousmál se Filip a zpoza zad vytáhl červenou růži. „Oh, to je milé, ale to opravdu nemuselo být.“ začervenala se Kayla.


Po formálním uvítání se usadili ke stolu a nervózní chvíli ticha vyplnili civěním do jídelního lístku. Ani jeden totiž tak úplně nevěděl, jak se vlastně k tomu druhému chovat. Zaujetí nabídkou restaurace jim vydrželo až do příchodu číšníka. „Máte vybráno?“ zeptal se. „Ehm, víte…“ zakoktala se Kayla. „Jestli mohu, doporučil bych lososa, prý je tu vynikající.“ navrhl jí Filip a Kayla jen přikývla.


Filip pak objednal sobě steak a oběma sklenku vína. „Pardon, dnes nejsem ve své kůži.“ omluvila se Kayla. „Děje se snad něco?“ zeptal se starostlivě Filip. Kayla se zhluboka se nadechla. „Celá tahle situace je prostě…“ zarazila se a chvíli hledala správná slova. „…divná.“ dodala a pokračovala. „Jsme na tomto ‚jakože-rande‘, fajn, a co bude pak? Co mi zaručí, že ty fotky skutečně nezveřejníte?“ šla Kayla rovnou k věci a vyslovila svoji obavu, která jí už tolik dní nedala spát. „Jestli vám to tak leží v žaludku, tak to můžeme sepsat.“ navrhl jí Filip.


„Sepsat?“ ujišťovala se Kayla a Filip přikývl. „No, dobře, tak já asi poprosím svého manažera, aby navrhl nějaký text…“ začala dívka, když ji Filip přerušil. „Anebo to vyřešíme jednoduše tady a teď.“ rozhodil rukama. „A jak? Vždyť já nemám ani papír.“ kroutila hlavou Kayla. „Papír je přece přímo před námi.“ prohlásil Filip a rozprostřel na stůl jedno z prostírání. „Tak prosím, můžete psát!“ vybídl Kaylu a podal jí propisku, kterou vytáhl z kapsy saka.


Po chvíli se už na bílém ubrousku rýsovala dohoda, že pokud by se někde objevily fotografie Kayly pořízené onoho dne ve fitness klubu, bude na Filipa podána formální žaloba o odškodnění. Jakmile oba dokument podepsali, dusná atmosféra začala řídnout, i když jisté rozpaky setrvaly. Po takovém startu bylo těžké najít vhodné téma a začít konverzaci. Naštěstí před nimi brzy přistála jejich objednávka, a tak pozvedly sklenky, aby si připili na oslavu jejich dohody.


Přiťukli si a chystali se pustit do jídla. „Hmm, musím říct, že to voní báječně.“ liboval si Filip. Chtěl ještě Kayle popřát dobrou chuť, když v tom je vyrušil oběma známý zvuk. Ten zvuk, který je sem svedl, avšak tentokrát se Filip ocitnul na druhé straně fotoaparátu.


„No to snad ne!“ vykřikla Kayla a okamžitě byla na nohou. Vytrhla dotěrnému paparazzi foťák a pustila se do něj s vervou, kterou Filip již měl tu čest také zakusit na vlastní kůži. „Co si to dovolujete. To vám opravdu není nic svaté? Nedáte mi pokoj na ulici, budiž, a lézt za mnou i do restaurací, to je snad už vrchol.“ cedila mezi zuby a probodávala nevítaného společníka pohledem. Mezitím podvědomě podala přístroj Filipovi, který se dovtípil a ihned začal čerstvé snímky mazat.


„Ale madam, uklidněte se, toho je přeci veřejnosti přístupný prostor.“ hájil se fotograf a dožadoval se navrácení svého fotoaparátu. „To možná ano, ale já si nepřeji být zde fotografována.“ pokračovala Kayla. „Ale co vás nemá, já přece fotil ten fikus za vámi a možná jste se mi omylem připletla do záběru.“ zkoušel na ni svoje fintičky. Ale dívka se nenechala odbýt. „Tak si sakra dejte pozor, aby se ten váš fikus s mým obličejem nikde neobjevil. Pak by vám totiž ve schránce přistála obálka s trestním oznámením.“ upozornila ho výhrůžným tónem.


To už se od stolu zvedal i Filip. Paparazzi evidentně neměl o větší konflikt zájem, převzal si od něj zpět svůj foťák a s nadávkami, které si trousil pod vousy, raději vyklidil pole. „Mockrát děkuji za pomoc.“ obrátila se Kayla na Filipa. „Maličkost, taky zrovna netoužím plnit stránky bulváru.“ máchl ledabile rukou.


„Já,…já, moc se omlouvám za zkažený večer. Bude lepší, když půjdu.“ řekla Kayla, otočila se na podpatku a proběhla restaurací ven, v obavě, že by sem ten dotěra poštval někoho ze svých kolegů. O další nevítanou pozornost nestála. Filip se ještě chvíli díval do míst, kde zmizela, než zavolal číšníka, aby mohl zaplatit za nedojedenou večeři.

Moc povedený dílek! Ta restaurace vypadá naprosto úžasně Kayle se nedivím, že není z novinářů zrovna dvakrát nadšená... jinak doufám, že ta jejich dohoda je svede taky na jinou cestu už se těším na další generaci

Velmi zajímavá restarurace i to rande - nechtěla bych být v kůži toho vlezlého paparazzi Čekání na nový díl vskutku stálo za to !

Krásný díl:) Nádherná restaurace a zajímavý průběh rande, jsem zvědavá, jak se to mezi nimi vyvine.

Óóó, děkuji Jsem ráda, že se díl líbil  A ta restaurace, to byla taková rychlovka, aby nemuseli do restaurace Hovězov
Pokračování mám nafocené, jen panuje obava, že zběsilým ťukáním do klávesnice budím mimčo (sedím u pootevřených dveří do ložnice), tak fakt nevím, kdy to napíšu Ale myslím, že ono se ukáže, že se vzbudí tak jako tak, takže mi to třeba nakonec projde

Ještě než přidám nový díl, řekla jsem si, že by si zasloužil aktualizovat i RODOKMEN, a tak se i stalo


Jen upozorňuji, že krom Radka a Andrey jsem nestihla vyměnit fotky za starší, a už vůbec nestíhám "zašedit" snímky těch, co už můj simí svět opustili Ale pro představu, jak se ten můj rod rozlézá, by to mělo stačit, tak snad mi ty detaily odpustíte

To je tedy pořádný rodokmen když si vezmu, že na začátku byl jen jeden pár a vznikl z nich takový krásný stromek to se mi právě na rodokmenových simících tolik líbí

Jinak jsem si jistá, že všichni tyhle detaily ochotně přehlédneme už se těším na další dílek

Páni to je pořádný strom. Obdivuji Tě, že s nimi takhle stále pokračuješ. To je mé takové malé přání do budoucna. Odehrát více než dvě generace:-[: . Pokaždé jsem se zasekla a radši se pak věnovala tvorbě.
Také se těším na další díl.

Děkuji Ale ono to není tak hrozné, protože hraji většinou jen za dvě rodiny a zbytek za mě dělá MCCC mod  A jelikož TS4 mají docela schopnou práci s domácnostmi (kromě hraných se dají zaznačit i oblíbené), dá se to zatím celkem usledovat, kde se objevil někdo nový
Jen v souvislosti s rodokmenem si dovoluji vysvětlit, proč se v příběhu postupně budou objevovat hlavně anglická jména. Začala jsem s českými jmény, protože hra v základu měla i české názvy sousedství a NPC se generovali také s českými jmény. Jenže postupně přibývala nová sousedství, kterým zůstávají anglické názvy, stejně tak některé postavy generované hrou měly "světová" jména a já si netroufala vymyslet jim české ekvivalenty. A jelikož se mi ta dvojjazyčná kolize už dlouhodobě nelíbí, rozhodla jsem se to postupně sjednotit. Stávající jména ani příjmení měnit nebudu, ale u nových postav bych se toho chtěla už držet.
A teď konec keců a šup sem další díl (Mimochodem jsem si připomněla, proč byl začátek příběhu takový popisný - aneb jak já nerada píšu dialogy   )

59. KAPITOLA - Reparát

Poté co Kayla utekla z restaurace, bloumal Filip ještě chvíli po ulicích San Myshuna. Nedokázal tu zvláštní dívku vyhnat z hlavy. Dokázala být tak nesmělá, a pak zničehonic bouchla jako sopka. Před půlnocí se dovlekl domů, dal si sprchu a chystal se zalehnout. V tom mu na nočním stolku zabzučel telefon. „Nevím, zda se dnešek počítá. Mohli bychom se tedy sejít znovu někde jinde? K.“  stálo ve zprávě.


„Fíha!“ pomyslel si Filip. Ani vteřinu ale neváhal, tuhle holku prostě musel poznat blíž. Jen kam ji vzít tentokrát, aby to nebylo takové fiasko? Kde by jim jeho kolegové čmuchalové mohli dát pokoj? Chvíli si lámal hlavu, než se mu v ní zrodil, jak doufal, geniální nápad. „Budu moc rád, pošlu mapku s jedním bezva místem.“ odepsal a v duchu se sám musel pochválit.


„Hurá, jsem tu správně!“ jásala Kayla, když se z pěšiny v houští vynořila na otevřené prostranství a uviděla Filipa. „Cestou tím křovím jsem myslela, že jsem se buď spletla a naprosto neumím číst v mapě, nebo že si ze mě děláš srandu.“ chrlila. „Jéé, pardón!“ zarazila se, když si uvědomila, že automaticky přešla k tykání. „V pohodě, za mě to tak bude mnohem příjemnější.“ nahodil Filip americký úsměv.


„Tak tedy platí.“ přikývla Kayla. „Doufám, že tě ta cesta nevyděsila, ale klidnější místo už opravdu neznám.“ vysvětlil ji Filip, proč se sešli zrovna tady. „Ale pokud se ti tu nelíbí, rád tě doprovodím zpět do civilizace.“ dodal. Přece jen si nebyl jistý, zda slavná herečka ocení „rande“ v přírodě. „Myslím, že je tu nádherně. Je fajn vypadnout z toho všeho ruchu.“ ubezpečila ho Kayla.  


„Mimochodem se ještě jednou omlouvám za ten výstup. Já vůbec nevím, co to se mnou v poslední době je. Taková normálně nejsem.“ zesmutněla dívka. „Náhodou, vyhrožování žalobou ti docela sluší.“ složil jí poklonu Filip. „Proboha, to jsem si udělala obrázek.“ zděsila se Kayla. „A co pěkného si ještě o mně myslíš?“ vyzvídala. „Že jsi docela roztomilá, jak se neustále omlouváš, i když si myslím, že teď to není zrovna zapotřebí.“ zakřenil se na ni Filip.


Kayla se po jeho poznámce beze slova odebrala ke kraji útesu, sedla si na zem a zadívala se na záliv. Filip jí chvíli nechal o samotě, ale pak si k ní mlčky přisedl. „Je tu opravdu nádherně.“ poznamenala, ale z jejího hlasu byl stále cítit posmutnělý tón. „To jsem rád, že se ti tu libí.“ přiznal potěšeně. „A tak mi řekni, jaká normálně jsi.“ vrátil se Filip opatrně k předchozímu tématu.


„Nudná a nezajímavá, to asi nechceš poslouchat.“ povzdechla si Kayla. „A co když chci?“ odpověděl jí Filip, načež si ho Kayla změřila podezřívavým pohledem. „Myslím to vážně, poslechnu si to rád.“ potvrdil jí Filip. „Tedy pokud o tom, chceš mluvit. Pokud ne, můžeme zkusit třeba jiné téma – počasí, politiku, však to znáš.“ dodal, aby nepůsobil moc vtíravě. Kayla si ho chvíli prohlížela. Nedokázala popsat, proč tomu tak bylo, ale měla dojem, že tomuhle cizímu klukovi může věřit. Už dlouho se cítila ztracená v tom velkém světě, sama samotinká, a najednou tu byl někdo, kdo byl upřímně ochoten naslouchat.


„Byla jsem vždycky úplně obyčejná holka, vážně. Docela tichá, snila jsem si své sny, ale nevěřila jsem, že by se někdy splnily.“ začala tedy vyprávět. „Chtěla jsem být herečkou, ale myslela jsem si, že nikdy nedosáhnu na víc než na školní kroužek dramaťáku. Ale na absolventském představení si mě všiml jeden režisér a nabídl mi roli v seriálu.“ pokračovala. „Jo, ten sleduje moje spolubydlící.“ pronesl mimoděk Filip a Kayla jen přikývla, aniž by některý z nich odtrhl oči od zálivu.


„No, a po seriálu se o mě začínali zajímat i jiní tvůrci, až jsem se dostala k filmu, jehož natáčení mě sem přivedlo. Snová kariéra, že?“ uchechtla se. „Teda jako hraní mě baví, a jsem šťastná za každého fanouška, vážně je to opravdu můj splněný sen.“ dodala vzápětí, aby nepůsobila nevděčně. „Jen tě nikdo nepřipraví na tu stinnou stránku, hlavně na absolutní ztrátu soukromí, pronásledování na každém kroku, propírání na sociálních sítích a to všechno kolem.“ vysvětlovala Kayla.


„Prostě je toho v poslední době moc, takže hlavně ve chvílích, kdy si chci vyčistit hlavu a on se zase někdo objeví, aby si ze mě udělal senzaci v bulváru, ujedou mi nervy, ani nevím jak.“ přiznala se a cítila, jak jí začínají pálit oči, a tak honem sklonila hlavu a přivřela je, aby zahnala slzy. Probral ji jemný dotyk, který ucítila na své ruce. „To mě mrzí! Moc jsem tomu taky nepřidal, co?“ sypal si popel na hlavu Filip, zatímco Kayla pozorovala jejich spojené ruce. Najednou se cítila v bezpečí, jako už dlouho ne.


„Nechci znehodnotit tvoji kariéru, ale já na seriály moc nejsem, takže jsem vážně netušil, koho fotím. Jen si mě zaujala natolik, že jsem neodolal. Promiň!“ omlouval se tentokrát on. „Rozhodně nejsem žádný paparazzi. Naopak! Raději budu celý život fotit svatby a klidně i dětské besídky, než abych se snížil k tomu jejich šmírování. Já prostě chci fotit lidi, kteří si to přejí a požádají o to.“ vysvětloval jí. Kayla se konečně odvážila zvednout zrak a pohlédla mu do očí. Věřila mu. Věděla, že vše bylo jedno šťastné nedorozumění. Šťastné, protože díky němu našla někoho, komu se mohla svěřit, což jí nesmírně pomohlo.


Najednou už si nepřišla tak sama v tom velkém světě. Zbytek odpoledne tam jen tak seděli a povídali si o všem možném. Všechny rozpaky byly pryč a oni se bavili stejně přirozeně, jako by se znali roky. Možná by tam seděli do noci, kdyby Kayle nezapípal mobil. „Sakra, moc mě to mrzí, ale budu muset běžet – za hodinu mi začíná natáčení.“ omlouvala se (opět) Kayla. „Jasně, tak pojďme.“ přikývl Filip a pomohl Kayle na nohy. „Sakra, teď nebo nikdy.“ zamumlal si pro sebe, aby si dodal odvahy. „Říkal jsi něco?“ zeptala se Kayla.


„Nic, jen..“ zarazil se, a zadíval se na ni. „Jen doufám, že když teď něco udělám…“ začal vysvětlovat a opatrně se posunul blíž k nechápající Kayle. „…že tím tohle nádherné odpoledne nepokazím. Ale jak jsi už asi poznala, mám trochu problém odolávat pokušení.“ mrkl na ni a přitáhl si ji rychle k sobě, až se ho dívka musela chytit, aby nezavrávorala.


Filip by ji ale upadnout nenechal, držel ji pevně ve svém náručí. Chvíli se jí díval do očí, a když poznal, že se Kayla jeho objetí nebrání, dovolil si ji políbit. A dívka jeho polibek opětovala.