Historie jednoho rodu

A zase krásný díl, díky za něj ! Čekala jsem něco úplně jiného - třeba dům rozmetaný hurikánem, zabraný exekutorem, zabydlený milencem, podivné sousedy,... ale takhle rozumně uvažujícícho Filipa a jeho vyznání, to tedy ne (či spíše ne tak rychle) !

Kayle jsi vytvořila nádherný domek, to by bylo parádní bydleníčko

Edit by Fidgety - Dovolila jsem si dát jednu část komentu do spoileru (aspoň dočasně), jelikož skočil na další stranu
Edit 2 - Spoiler odstraněn

Jupíííííí   Tak to byl nádherný díl!
Já jsem čekala přesně ten hurikán a dům rozmetaný na kusy po celém okolí... ale jsem úplně šťastná, že se to nestalo - sice přišel hurikán, ale úplně jiného typu      Moc pěkně vymyšleno!
Byl to parádní jubilejní díl, lepší bych si ani nemohla přát! Máš ohromný talent na psaní, tvorbu i focení - tvůj text se tak krásně a plynule čte, používáš moc pěkné slovní obraty, neopakují se slova nebo obraty a nic tak neruší při čtení. A ta krajina a vybavení domu - naprosto úchvatné. Byla jsem na jejich domov hrozně zvědavá. Jdu si ho ještě detailněji prohlídnout do tvého tématu

Páni to byl tak krásný díl strašně moc jim to přeju jinak jsem taky měla obavy co se tam stalo taky jsem čekala spíš nějaký hurikán nebo něco takového

Opět děkuju za krásné komentáře Ani nevíte, jakou mi udělaly zase radost, div jsem nebulela dojetím Jsem moc ráda, že mi to tak pěkně vyšlo, že se dali dohromady ve sté kapitole. A taky se mi líbí, že se mi povedlo vzbudit trochu zavádějící očekávání zbořeného domu, a že skutečná příčina Kaylina šoku byla opravdu překvapením
A teď mám úplně chuť honem zamakat na pokračování

Juhuuuuuu!! Konečně!! Já se bála, že je budeš trápit ještě dlouho. 
Musím říct, že sis nemohla vybrat lepší dílek než jubilejní 100 na obnovení jejich vztahu.   Jsem vážně neskutečně šťastná, že si to nakonec ujasnili a cítí to oba stejně! 

Jinak podle výrazu Kayly jsem taky tipovala něco jiného. Původně jsem čekala jejího milence( jen přítele, jak se nakonec ukázalo), který si do jejího domu pozval jiné ženské pohlaví nebo i ten hurikán, který srovnal jejich domek se zemí.   Jsem ráda, že to se nakonec nestalo. Filip byl nejlepší varianta! 

Myslí, že Kitty bude obrovitánsky šťastná  . 

Hrozně děkuju za takový parádní díl!     Už teď se těším na další.

Děkuji, Janiko  Sama jsem ráda, že mi to tak pěkně vyšlo zrovna na tento díl  A strašně mě těšilo, jak jste si celou dobu přáli, aby byli spolu. Protože celou tuhle zápletku ze ztracenou dcerkou a znovunalezenou láskou mám vymyšlenou snad od Filipovy puberty  A moc mě bavilo se tím prokousávat, a že jsem si na to sama musela počkat, když jsem se věnovala i ostatnímu hrdinům
A taky myslím, že Katie bude mít radost. Ale zatím neví, na čem je - což uvidíte v dnešním pokračování

101. KAPITOLA - Znovu spolu

Jen co se za Kaylou a Filipem zaklaply dveře, oddali se oba dalšímu nekonečnému polibku. Jakoby si snad chtěli vynahradit všechen ten promarněný čas.
Nakonec ho přerušila Kayla, která se pod Filipem mírně zavrtěla. “Copak? Snad jsem se v líbání nezhoršil.” ujišťoval se zaskočený Filip.


“Naopak.” odpověděla Kayla. “Ale já jsem ti vážně chtěla nejprve ukázat dům.” připomněla mu nesměle.
“Já vím, však já si ho rád prohlédnu. Ale všechno popořadě. Teď máme myslím něco lepšího na práci.” oponoval jí, a opět přitiskl své rty na její. Ruku, kterou se ho chystala opatrně odstrčit, pohotově zachytil.
“Ale… no tak… pomalu… ještě před chvílí...ses bál...že tě vykopnu… Pár minut… tě už přece… nezabije... ” snažila se s ním domluvit mezi jednotlivými polibky.


“Ty jsi neskutečně umanutá. Fajn, tak mě teda veď.” povzdechl si nakonec Filip.
Kayla se jen usmála a zavedla ho dál do domu. “Takže, vítej u nás. Je to tu malé, ale nám to stačí. Tady je obývák s kuchyní, a za těmito dveřmi je pokoj Katie.” dávala mu výklad.
“Uááá, krásný. Ale ta cesta mě trochu unavila. Nemohl bych se někde na chvíli natáhnout?” provokoval jí Filip a okatě zívnul.
“Nooo, tak to ti asi budu muset ukázat ložnici.” přistoupila na jeho hru Kayla a táhla ho za ruku směrem ke schodišti.


Filip se nechal vést, ale nakonec to byl on, kdo se ještě na schodech zarazil. “Krásko, ale jestli je to na tebe moc rychlé, můžeme klidně zvolnit.” navrhl jí.
Kaylu jeho gesto potěšilo. Pravda byla taková, že trochu hrála o čas. Ale zvolnit nechtěla. Spíš byla nervózní z toho, aby Filipa nezklamala. Přece jen, věděla, že měl spoustu žen. Ona sice taky celou dobu nebyla vždy úplně sama, ale jeho zkušenostem se rovnat zdaleka nemohla.
“To vůbec není třeba, jen nikdy nevíš, kdy sem vtrhne Katie. Proto bude lepší jít raději nahoru.” odpověděla nakonec a přitulila se k němu.


V tom jí musel dát Filip za pravdu. Ani on by neocenil, kdyby je jejich dcera přistihla in flagranti. Po krátkém polibku se tedy konečně přesunuli do ložnice. Kayla ji měla krásně zařízenou, až Filipovi uniklo obdivné hvízdnutí. Tomu se mladá žena musela jen pousmát.
Za chvíli se pak společně svalili na postel a dali průchod tak dlouho potlačované vášni.


Jenže jakoby jim nebylo přáno, vyrušil je neobytný zvuk Kaylina telefonu. Filip jen nespokojeně zamručel, když se po něm Kayla začala pídit. “Vydrž, to je Tiana, máma od Natalie a Chrise, musím to vzít.” vysvětlila mu Kayla. “Ahoj… No, a nevadí to?... Tak tedy dobře… Kdyby ale byl nějaký problém, dej vědět… Jojo, díky moc, a pa.” odpovídala do přístroje. Filip jen tázavě zvedl obočí. “Katie přespí u Sharpových. “ odpověděla.
“Tak to se hodí, ne? Takže kde jsme to skončili.” usmál se šibalsky Filip a přitáhl si Kaylu zpět k sobě.


--------------------------------

Katie věděla, že touto dobou najde Chrise a Natalii na pláži nedaleko baru, kde vypomáhala jejich maminka. Utíkala tedy rovnou tam, aby se s nimi co nejdříve podělila o žhavé novinky.
Dvojčata byla opravdu na místě a zrovna dokončovala jednu z písečných soch.
“Myslíš, že nespadne.” ujišťovala se dívenka.
“Neboj, vydrží, však nejsme žádní amatéři.” odpovídal jí bratr.


“Ahooooj, jsem tady!” zakřičela na ně Katie, když byla skoro u nich.
“Katie!!! Hurááá, už jsme si mysleli, že se tě nedočkáme.” vítala ji nadšeně Natalie.
“Jé, ahoj Kate, vítej doma.” přidal se i Christopher.
“Mně se tak neuvěřitelně stýskalo!” přiznala se jim Katie a vrhla se kamarádce kolem krku.
“Však nám taky! Že jo brácha?” přizvukovala jí kamarádka.
“Že váháš!” potvrdil chlapec.


“Tak povídej, přeháněj. Jak ses měla? Co táta? Podle tvých zpráv je naprosto boží!” vyzvídala hned Nat .
“Je nejbožejší!” zvolala nadšeně Katie. “A neuvěříte, co se stalo! Normálně jsme přijely s mamkou domů, a on seděl u nás na schodech.” pochlubila se hned přátelům.
“Tý jo, tak to je hustý.” hvízdl Chris.
“A co chtěl? Proč přijel už teď?” zajímala se Natalie.
“To nevím, chtěl mluvit s mámou o něčem děsně důležitým.” pokrčila rameny Katie.


Pak se společně usadili do písku, a Katie jim vylíčila vše od jejího příjezdu do San Myshuna. “Ty jo, jsi fakt dobrá, žes tátu našla.” chválil ji Chris.
“To jo, máma by nás zabila, kdybychom se někam takto vydali sami po cizím městě.” pokyvovala jeho sestřička.
“Díky. Jen by mě fakt zajímalo, co teď spolu řeší. Moc bych chtěla, abych se dali dohromady.  Ale v San Myshunu na to moc nevypadali.” svěřila se Katie kamarádům.


“Co ty víš? Kdyby to byla prkotina, tak by sem přece nejezdil. Jen by si zavolali, ne?” uvažoval nahlas Chris.
“Jo, táta říkal, že je to důležité, a tak to chtěl řešit osobně.” dala mu Katie za pravdu.
“Víte, co? Mám nápad. Myslím, že jestli se chtějí dát dohromady, měli bychom jim, dopřát čas.” ozvala se Natalie. “Pojďte za mnou.” vybídla své malé kumpány, a společně se rozeběhli k budově.


“Mami, mamíííí!.” volali sborově Nat a Chris.
“No, co se děje, hoří snad?” zajímala se Tiana, když vyšla zjistit, co její děti potřebují.  “Ach, ahoj Katie, vítej zpět!” přivítala dívenku, když si všimla, že dvojčata nejsou sama.
“Maminko, prosím, prosím, mohla by u nás Katie dnes přespat?” zažadonila hned Natalie.
“Copak? Dlouho jste se neviděli, tak se teď nedokážete ani na jednu noc rozloučit?” tipovala žena.


“Jooo, tak nějak.” odpověděl Chris a spiklenecky na děvčata mrkl. Mamka přece nemusí znát detaily jejich plánu.
“No, a maminka Katie o tom ví?” zeptala se ještě. Všichni tři zavrtěli hlavou. Přímo lhát si samozřejmě nedovolili.
“Neví, napadlo nás to až teď.” přiznala Nat.
“Tak jí zavoláme, a pokud bude souhlasit, nevidím v tom problém.” usmála se na ně matka.
Za chvíli už měla hovor vyřízený a oznámila dětem: “Je to domluvené, takže sypte domů napřed. Tátovi dám vědět, a žádné ponocování.”


Když trojice dorazila k Sharpovým domů, začalo sluníčko již zapadat. Zalezli tedy do pokojíku dvojčat a přemýšleli, co se asi děje u Katie doma.
“Co kdybychom to šli prozkoumat. Můžeme se vyplížit oknem a přes terasu nakouknout dovnitř.” navrhoval Chris, nadšený představou nočního dobrodružství.
“Myslíš?” zapochybovala Katie, ale ta představa přijít tomu na kloub ji lákala.


“Nemyslí!” napomenula bratra nepřímo Natalie. “Protože je to naprosto pitomý nápad.” dodala pohoršeně.
“A proč jako?” urazil se chlapec.
“Pitomý je proto, že když si nás všimnou, tak se nejspíš naštvou. A pokud se chtěli dát dohromady, tak nejspíš si chtějí promluvit v klidu a nepotřebují na to řešit děti, co se v noci toulají po ostrově. Takže jim dejme čas a ráno se uvidí.” vysvětlila jim Natalie.


“Jejda, vždyť Katie bydlí prakticky naproti přes cestu.” rozčiloval se Chris.
“Nat má pravdu.” ozvala se Katie, a vyhoupla se na postel ke kamarádce.
“Cože jsi najednou taky takový zbabělec?” škorpil se dál chlapec.
“No dovol. Jen chci nejvíc na světě, aby byli naši spolu. A pokud je tu táta fakt kvůli tomu, tak nebudu nic riskovat. Máma vždy říká, ráno moudřejší večera. Tak se tím zkusím jednou řídit.” povzdechla si Katie.
“Uvidíš, bude to dobrý!” zkusila ji povzbudit kamarádka.

A máš pravdu, Natalie, mezi Filipem a Kaylou to vypadá hooodně dobře

Hurá, další díl! A taky moc krásný  Tu zápletku máš parádně vymyšlenou a podařilo se ti to opravdu krásně zpracovat.   Ty různé pózy perfektně zapadají do toho, co tak hezky popisuješ Opravdu si vychutnávám úplně každou fotku. Moc se mi líbí ta tropická atmosféra.  
Mám velkou radost, že jsou Filip a Kayla zase spolu. Říkám si, kde budou nakonec asi bydlet a co by bylo pro všechny nejlepší...     jestli tady v tropickém ráji nebo zpátky do Filipova bytu - těžko říct, k čemu se nakonec rozhodnou.
Moc mě bavila i část s děckama   to jejich plánování nočního dobrodružství bylo opravdu vtipné. A Natalie mě překvapila svým moudrým rozhodnutím. Ještěže se tam nakonec nevydali I když ta jejich výprava byla popsaná tak dobrodružně, že bych se s nimi nejradši opravdu vydala na nějaký průzkum po ostrově
A taky mě moc zaujala ta písečná socha v TS2 jdou jenom hrady z písku - což je super, jsem za to moc ráda, ale čím víc možností, tím je to lepší

Moc hezký dílek      Ti dva to v sobě drželi pěkně dlouho, není divu, že je Filip tak nedočkavý  . 

A malá parta tří kamarádů to vymyslela pěkně.   Jsem zvědavá jestli se nakonec do nějaké průzkumní akce vydají nebo to opravdu nechají náhodě 

Moc se těším až je uvidíme spolu, jako kompletní rodinu. 

A kde asi budou bydlet? 

Moc se těším na pokračování. 

Moc vydařené pokračování Kayle a Filipovi to spolu moc sluší a děti měly úžasnou debatu těším se na další díl

Opět bych moc chtěla poděkovat za krásná slova Vždycky mě neuvěřitelně povzbudí a zvednou náladu
Ta jejich dětská partička, to jsou taková malá čísla. Rodinu Sharpových ještě uvidíte, ale teď můžu prozradit, že Chris je trochu neřízená střela, je takový akční, ale jinak správný kluk. Je po tátovi. Naopak Nat je po mamince, vzhledem i láskou k ostrovům a z dvojčat stojí nohama na zemi, vše promyslí, než se do něčeho vrhne. Ale jinak má taky temperament, a nebojí se bratra srovnat do latě  A Katie je taková spojka mezi nimi, umí se chytit Chrisových lumpáren a sama má občas divoké nápady (jako hledat tátu v cizím městě), ale dá i na rady Natalie, a pak včas zabrzdí, než by provedla hloupost.
Kde budou bydlet, to se zatím nedozvíte      Ale snad díl nezklame ani tak

102. KAPITOLA - Rána na Sulani

Kayla a Filip toho v noci moc nenaspali. Vynahrazovali si ztracený čas. Vášnivé okamžiky pak vystřídalo obyčejné tulení se, kdy si povídali dlouho do noci. Usnout se jim podařilo až nad ránem. A ani ve spánku nepouštěli jeden druhého ze své blízkosti. Jako kdyby se báli, aby vše nebyl jen sen a s probuzením neskončil.


Jako první se probudila Kayla, kterou zalechtaly na nose sluneční paprsky pronikající mezi lamelami terasových dveří. Skoro zapomněla, jaká jsou rána na Sulani. Protože v podzimním a zimním San Myshunu se něco podobného zažít nedalo. Jemně se zavrtěla, čímž probudila i Filipa. “Děje se něco?” zajímal se rozespale.
“Nic, jen svítá.” ukázala mu Kayla směrem k terase.


“Páni, to už je tolik hodin?” ptal se dál poněkud zmateně.
“To ani ne. Ale svítání na Sulani má svoje kouzlo.” odpověděla mu. Vyskočila z postele a otevřela dveře dokořán. Pak se vrátila zpátky k Filipovi a společně pozorovali východ slunce.
“Nádhera.” pochválil výhled Filip.
“Viď? Od prvního dne tady jsem si rána na Sulani zamilovala.” přiznala mu Kayla.


Filip nakonec neodolal, vylovil z tašky fotoaparát a pořídil několik snímků do zásoby. “To světlo je dokonalé.” pochvaloval si při prohlížení zachycených záběrů. “Toho se musí využít.” dodal ještě a namířil objektiv na Kaylu.
“Tak to ať tě ani nenapadne.” bránila se jeho záměru.
“No, ták, nedělej drahoty. Náhodou ti to moc sluší.” nedal se odradit Filip, povalil Kaylu na záda a pokusil se vyfotit její portrét v ranním světle.
“Opravdu, to by stačilo. Fotit mě takto po ránu, neupravenou, to jsou nápady.” odporovala dál Kayla.


“Máš pravdu. Tak krásné ráno by se mělo využít lépe.” vzdal to Filip a odložil aparát stranou.
“Ano, měli bychom vstát, obléct se a nachystat snídani.” odpověděla mu Kayla.
“To jsem zrovna nemyslel.” zavrtěl hlavou nad její naivitou.
“Mně je jasné, na co myslíš. Ale za chvíli může dorazit Katie.” snažila se ho přivést k rozumu.
“Vážně věříš tomu, že se sem pohrne hned po svítání?” nedal se odbýt Filip. Kayla chtěla namítnout, že jejich dcera je schopná všeho, ale ke slovu už se nedostala.


Nedokázala mu už dál vzdorovat. Vlastně ani nechtěla. Ještě si pomyslela, že Tiana snad Katie nepustí domů dřív, než po snídani, a pak mu už plně podlehla.
Poté už ale bylo načase opravdu vstát a dát se dokupy, než jejich malá uličnice dorazí. Kayla si dala rychlou sprchu a pak přenechala koupelnu Filipovi. Sama zatím připravila trochu kávy, aby doplnili energii po náročné noci. Nalila si jeden hrnek a usadila se na barovém pultu. “Děje se něco? Vypadáš zamyšleně.” poznamenal Filip, když se se svým hrnkem usadil vedle ní.
“Já nevím. Bojím se, abychom neudělali chybu.” pokrčila rameny a opřela se o to jeho.
“Jakou chybu? Já myslím, že děláme to nejlepší, co můžeme.” odpověděl na její pochyby.


“Jo, to nejspíš ano. Ale stejně mám strach, abychom to nepokazili. Nejde jen o nás. Myslím i na Katie. Jak bude reagovat, víš? A hlavně pokud by se něco zvrtlo, odnesla by to asi nejvíc.” přiznala mu, co se jí honí hlavou.
“Krásko, poslouchej.” nadechl se Filip zhluboka a seskočil na zem. “Pokud jde o její reakci na to, že jsme spolu, řekl bych, že radostí proskočí stropem.” řekl. Pak vzal její tvář do dlaní. “A pokud jde o to druhé, já opravdu nemluvil do větru. Miluju tě, a nedovolím, aby se něco zvrtlo. A věřím, že to, co se teď děje, je pro Katie to nejlepší, co se mohlo stát.” ujistil ji.


“Máš pravdu. Jen toho bylo za posledních hodin až moc.” pokývala hlavou. “Teda příjemného, samozřejmě. Akorát trochu nečekaného.” dodala rychle, aby uvedla na pravou míru, jak to myslela.
“Promiň, obrátil jsem ti život vzhůru nohama.” usmál se na ni Filip.
“Spíš jsi ho vrátil do pořádku.” oplatila mu úsměv Kayla. “Ale teď už bych vážně měla nachystat něco k jídlu. Tak se posaď a chvilku vydrž.”  nařídila mu a on poslechl.
“Noel nám nakoupil nějaké základní potraviny, takže toust s vajíčkem bych mohla zvládnout.” navrhla mu.
“Poslyš, to s tím Noelem mi budeš stejně ještě muset vysvětlit.” popíchl ji Filip.
“Ále, snad fakt nebudeš žárlit?” zasmála se Kayla a začala chystat vše potřebné.
“Pche, já a žárlit?” odfrkl si naoko dotčeně Filip. “Ale tak co spolu máte?” šťoural však dál.


“Už jsem ti říkala, že TAMTO ne.” připomněla mu. “Je to jen dobrý přítel. Pomohl mi najít tento dům a dát ho dokupy, když jsem sem dorazila. Později hlídal Katie, když bylo potřeba, a doporučil mě v práci. Pravda je, že jsme spolu trávili tolik času, že si někteří místní začali myslet, že jsme pár. Možná i Katie to tak mohla vnímat, zvlášť když něco zaslechla třeba od spolužáků. A v některých situacích se to hodilo, takže jsme je přitom nechali. Ale ve skutečnosti mezi námi nikdy nebylo víc než přátelství. Ani nemohlo být.” vysvětlovala Kayla.
“Jo, Katie říkala něco o tom, že to mezi vámi není nijak vážné.” vzpomněl si Filip.
“Fakt jo? Mrzí mě, jestli jsme jí tou nejistotou zmátli. Ale ona Noela vždy brala jako hodného strýčka. A aspoň kolem sebe měla i mužský vzor.” vypustila automaticky, zatímco míchala vajíčka.


“Sakra, promiň.” špitla, když si uvědomila, že svými slovy mohla Filipovi ublížit.
“V pohodě. I když je fakt, že mě mrzí, že jsem tu s ní nebyl.” připustil.
“Budeš tu pro ní teď, a to je hlavní.” usmála se na něj Kayla, i když jí samotnou stále trochu trápilo, jak to tehdy zvorali.
Z dalšího litování je vytrhl hlásek od dveří. “Supíííš!! Ty jsi vážně pořád tady!!!” jásala Katie, když viděla otce sedět u baru. Filip byl hned na nohou, dívenka mu skočila do náruče, až se zatočili po místnosti.
“Vždyť jsem ti slíbil, že na tebe počkám.” odpověděl jí, když ji postavil na nohy.


“Já vím, ale stejně jsem se bála, že se třeba pohádáte, a maminka tě pošle pryč. Dokonce jsme vás s Chrisem chtěli jít sledovat, ale Nat nám to rozmluvila.” chrlila ze sebe holčička.
“Vidíš to, já ti říkám pořád, že ta holka má šílené nápady.” povzdechla si od sporáku Kayla.
“Vlastně to napadlo spíš Chrise.” bránila se Katie.
“Neboj, Kitty, nehádali jsme se. Spíš naopak.” mrkl na ni Filip.
“Jak to myslíš?” zarazila se dívenka a těkala pohledem mezi rodiči.
“Řekneš jí to ty nebo já?” zeptal se Filip Kayly.
“Jen jí to řekni sám.” nechala mu jeho chvíli slávy.


“Dobrá tedy.” nadechl se Filip a podíval se dcerce do očí. “Včera jsme si s maminkou promluvili o tom, že nás oba mrzí, jak jsme se tehdy rozešli. Zjistili jsme ale, že se máme pořád rádi, a tak chceme být spolu. Všichni tři jako řádná rodina. Pokud tedy budeš souhlasit.” pochlubil se jí.
“Tati,... mami… vážně?” ujišťovala se Katie a oba jen přikývli. “Jauvajs!” vyjekla Katie, když si opět ověřila štípnutím, že nespí. “Tatínku, to je skvělé!” vyhrkla nakonec a vrhla se Filipovi zase kolem krku.  
“Sakra, vajíčka!” vzpomněla si Kayla a chtě nechtě se musela otočit zpět k plotně. A možná je trochu přisolila slzami dojetí.
“Já to věděla, že se to stane. Muselo se to stát. Vždyť jsem o to prosila duchy v Komorebi, a taky jsem si to pojistila u Vánočního dědečka. A ten slíbil, že když si počkám, že se mi přání může splnit i později. A měl pravdu!” chrlila ze sebe a její rodiče nevycházeli z úžasu.

Další krásný díl máš můj potlesk za to, jak nádherně vše dokážeš popisovat. Stává se mi, že se nad nějakou formulací zastavím a obdivuju ji někdy se musím od takového místa úplně odtrhnout, abych mohla číst dál
A ty pózy si vyloženě vychutnávám. Všechno je tak krásně nafoceno. Text a fotky se moc hezky doplňují navzájem.
A jsem taky moc spokojená s vývojem děje moje přání se tímto splnilo - ať už budou bydlet kdekoli, snad už budou mít klid a najdou společné štěstí Už ani nevím, co víc bych si mohla přát, než tohle Což mě vede k zamyšlení, co se bude asi dít dál, moc mě toho nenapadá - a proto už se moc těším na další kapitoly a jak to asi vymyslíš

Jak popisuješ tu partu dětí v úvodu kapitoly, přesně takto to na mě působilo. To je jen další důkaz toho, jak perfektně umíš psát. Umíš předat tu atmosféru prostředí a situací a charakter jednotlivých postav. Opravdu moc krásně se to čte.

Hellohello, teda já mám pocit, že tak krásnou chválu si ani nezaloužím  Děkuji moc  úplně mi tu spadla brada
Sama se nad některými formulacemi dlouze zastavuji, ale to proto, že mi často pořád znějí divně a dlouho hledám správný výraz, aby to vyznělo tak, jak si představuji  Tak jsem moc ráda, jestli se mi pak daří najít správná slova
Jinak co se týká dalšího vývoje, na Sulani se teď chvíli zdržíme, protože nejen Filip, ale i já jsem ho chtěla trochu poznat. A v budoucnu se snad nějaké další zápletky najdou, přece jen, je to stále historie rodu, takže když už mě nenapadne, jak to zavařit těmto simíkům, dojde zase na další generaci. A už v hlavě rovnám, jakým směrem vyšlu Katie, až se přiblíží její dospělost. Ale předtím se mi ještě rýsuje něco pro Gabrielu. Takže nápadů by bylo dost, jen uvidíme, jak to bude s časem

Ano, ano, jak píše Hellohello, moc krásné čtení i fotky Myslím, že jsi splnila nejen přání Katie, ale i nás, čtenářek Už teď jsem zvědavá, jak to vlastně na Sulani vypadá, a taky, kdy nám konečně představíš i toho Noela !

Páni to byl krásný dílek ty pózy, prostředí... prostě všechno mám hrozně moc velkou radost, že se dal Filip a Kayla zase dohromady už se moc těším jak to bude dál a co jsi i vymyslela pro Gabrielu

Holky, děkuji  Aktuálně mě ten příběh úplně chytil, až se stydím, jak zanedbávám šití - a že toho mám do dovolené ještě mega stihnout Budu si to muset zakázat Ale zatím se tak nestalo, tak mám jeden pohodový dílek nachystaný Jen teda marně čekám, kdy se mi z toho písku vyloupne něco jiného, než ten trpajzlík  

103. KAPITOLA - Rodinná pohoda

Po snídani se Kayla vypravila na trh, aby doplnila zásoby. Noel jim tu nechal opravdu jen to nejzákladnější, a taková příležitost si žádala přece jen slavnostnější oběd.
Katie pak tatínkovi ukazovala, čemu se obvykle na Sulani věnuje. “Ty jsi mě naučil stavět sněhuláky, tak já tě naučím sochy z písku, chceš?” navrhla mu.
“No, jasně, Kitty. Jdeme na to?” souhlasil nadšeně Filip. Katie se rychle převlékla - přece jen na sobě měla ještě věci z cesty. A za chvíli už se oba hrabali v písku vedle domu.


“Páni, kde ses to naučila?” složil jí poklonu Filip, když jim dílo rostlo pod rukama.
“Od Chrise. On je na to děsně šikovnej, víš?” odpověděla mu Katie. “A Natalie je zase hodně chytrá, je nejlepší ve třídě. Mamka vždycky říká, že ti dva jsou jako oheň a voda, a jeden by těžko soudil, že jsou dvojčata. Ani tak moc nevypadají, to je fakt. Nat je po mamince, ta se tu narodila, a Chris se podobá tátovi. Ten se sem taky přistěhoval.” brebentila, zatímco jim dílo rostlo pod rukama.


“Je fajn, že máš tak super kamarády.” poznamenal Filip, když se dostal ke slovu. “A co strejda Noel?” zabrousil na téma, které ho zajímalo. Ne že by přímo žárlil na Kaylu. V tuto chvíli mu víc záviděl, že viděl Katie vyrůstat.
“Já vždycky tušila, že jsou jen kamarádi. Mamka to teda říkala, jenže ve škole si někteří šuškali, že spolu určitě něco mají. Tak jsem nevěděla, jestli nekecá. Protože Noel je sice fajn, vždycky s ním byla sranda. Ale tati, tobě se nevyrovná. Ty jsi prostě nejlepší!” usmála se na něj a dotvarovala poslední detaily. “Tak, a hotovo! Co na něj říkáš?” zeptala se a kriticky si prohlédla své dílo.
“Je to naprosto perfektní!” pochvaloval si Filip, a dmul se pýchou, i když ne úplně tak nad jejich písečnou sochou.


To už ale začínalo být horko, a tak oba nahodili plavky a ponořili se do příjemně osvěžující vody. Kayla Filipovi vysvětlila, že nedaleko jejich domu je krásný korálový útes. Donesla tedy oběma šnorchly a brýle a společně se k němu vypravili. Děvčátko nepřehánělo, místo to bylo opravdu nádherné, až Filipovi přecházel zrak. Hned si usmyslel, že si musí pořídit podvodní foťák, a jen co se trochu potrénuje v potápění, musí to tady pořádně zdokumentovat.
I Katie si užívala, že je zpátky v moři. S tímto se nedalo srovnat žádné akvárium.


Když se přiblížil čas oběda, vrátili se zpět k domku. Kayla už byla také doma, a připravovala jídlo. Jejich nabídku pomoci odmítla, a tak ti dva dál zevlovali v moři. Katie ukecala Filipa, aby jí nafoukl lehátko, na které se pak uvelebila, a jen sem tam skočila zpět do vody, aby se osvěžila, a nepřipekla. A Filip se nakonec natáhl jen tak na vodě, která příjemně nadnášela.
Když měla Kayla hotovo, chvíli je jen tak pozorovala. Dvacet čtyři hodin nazpět by si ani nepomyslela, že už tak brzy zažije dokonalou rodinnou pohodu. “Hej, vy dva vodníci, pojďte na břeh, jídlo je na stole.” zavolala na ně nakonec.


Po obědě si nechali chvíli slehnout, a pak děvčata vzala Filipa na prohlídku ostrovů. Ukázala mu snad všechna jejich oblíbená místa. Dům dvojčat Sharpových nebo bar, kde pracovala jejich maminka Tiana. A tak pokračovali, až se dostali na severní pláž. Cestou s Katie dováděli, jako všichni správní rodiče. Vše bylo pohádkově dokonalé, a přitom pro všechny tři naprosto přirozené. Kdo by je pozoroval, opravdu by si nepomyslel, že ještě včera měli žít odloučeně.


Na pláži se chvíli zdrželi, aby si odpočali po náročné procházce. Bylo pořád horko, tak shodili svršky a zůstali jen v plavkách, připraveni kdykoli skočit do vody. Kayla s Filipem se zatím rozvalili na lehátkách a Katie si vypůjčila kyblíček, aby si pohrála v písku, který jí očividně chyběl.
“Poslyš, nemává tam někdo na tebe.” ozval se najednou Filip a mžoural do dálky.
“Hmmm, cože?” zamumlala Kayla, která se vyhřívala na sluníčku a skoro u toho usnula.
“Jo, řekl bych, že sem jde nějaký týpek a zuřivě na tebe mává.” zopakoval jí.


Kayla se tedy také nadzvedla a zamžourala tímtéž směrem. “No, jasně, to je přece Noel.” zahlásila, když našla toho, na koho Filip poukazoval.
Vyskočila z lehátka, aby na příchozího také zamávala.
“TOHLE je Noel?” pomyslel si zaskočeně Filip, a rázem byl také na nohou.
To už jeho milá přijímala mužovo nabízené objetí. “Kaylo, zlato, vítej doma!” trylkoval.
“Díky Noeli, moc ráda tě vidím.” oplatila mu jeho vřelé přivítání.


Filip nic neříkal, a sám se snažil vyrovnat s nezvyklým pocitem. Že by přece jen žárlil? Vždyť to neměl ve zvyku. Každopádně pohled na Kaylu, kterou objímá cizí muž, který by navíc z fleku mohl fotit reklamy na spodní prádlo, mu moc příjemný nebyl.
“Noeli, dovol, abych ti představila Filipa. Otce Katie, a mého přítele.” obrátila svoji pozornost na jejich společnost, když jí Noel propustil ze svého objetí.


“Ach, to je ten slavný Filip? A počkej, říkala jsi přítel? Jakože…?” zajímal se Noel.
“Ano, přesně tak, jakože partner. Dali jsme se znovu dohromady. Nejen pro dobro Katie. Prostě nám došlo, že k sobě patříme.” potvrdila mu pohotově Kayla.
“Tak to gratuluji.” usmál se na ni zářivě Noel. “A tobě…” obrátil se na Filipa. “Tobě, chlape, jsem odjakživa chtěl rozbít hubu. I když tě Kayla hájila, že za nic nemůžeš, myslel jsem si svoje. Ale když mi líčila mi po telefonu, co se semlelo v San Myshunu, a jaký si skvělý otec, musel jsem přehodnotit názor. Takže vítej na Sulani, kámo.” přiznal mu bez okolků a s úsměvem mu nabídl ruku. Filip byl sice zaskočen jeho upřímností, ale s potěšením ji přijal.


“Strejdo Noeli, ahoj!” pozdravila ho Katie, když si ho konečně všimla.
“No, nazdar prcku! Už jsem myslel, že jsi na mě zanevřela, když sis našla tátu.” oplatil jí pozdrav.
“Ne, taková já ale přece nejsem.” urazila se Katie. “Maminka vždy říká, že na dobré přátele se nezapomíná.” zazubila se na něj nakonec. Pak mu gestem ruky ukázala, aby se k ní naklonil. “Poslyš, ale nevadí ti, že ti táta mámu přebral, že ne?” pošeptala mu do ucha.
“Vůbec ne. Mám tvoji maminku rád, ale vždy budeme jen kamarádi, jasný? Hlavně abyste byly obě šťastné.” odpověděl jí taky šeptem.
“Neboj, to budeme. Já už si to ohlídám.” ujistila ho opět šeptem.


“Co si tam vy dva šuškáte? Protože co je šeptem, to je čertem.” zajímala se Kayla.
“To je naše tajemství, a to se neprozrazuje. I kdyby se čerti na hlavu stavěli.” odpověděl za ně Noel a spiklenecky na Katie mrkl. “Moc rád jsem vás viděl rodinko, ale už musím letět. Tak užívejte sluníčka a brzy nashle.” rozloučil se s nimi a pokračoval dál ke svému domu, který stál nedaleko.


“Takže tohle byl Noel, jo?” nedalo to Filipovi, když se vrátili zpět na lehátka.
“Ty nedáš pokoj, jo? Žárlivče!” napomenula ho Kayla.
“Vždyť je jak z katalogu.” dodal ještě s náznakem zoufalství v hlase. Kayla ho probodla pohledem. “No, co nekoukej. Dobře, uznávám, že možná malinko žárlím. Ale asi nikdy jsem se tak nebál, že bych někoho ztratil. A tenhle týpek je tak nechutně sympatickej, že je těžký v něm nevidět konkurenci.” přiznal se Filip.
“Dobrá, pokud to potřebuješ vědět, řeknu ti celou pravdu. Ale jestli ti to přinese klidné spaní, to nevím.” oznámila mu Kayla.


Posadila se, nadechla se a spustila. “Jestli ti Noel přijde sympatický, je to fajn, protože to on je. Ale pokud ti říkám, že jsme spolu nikdy nic neměli a ani mít nemůžeme, tak věř, že vím, o čem mluvím. Jednak je tu samozřejmě fakt, že nikoho jiného kromě tebe nechci. Ale pokud by ti to náhodou nestačilo, třeba tě by tě zajímala skutečnost, že pokud by tady Noel o někoho stál, já to nebudu. A tím myslím, pokud by stál o někoho z nás dvou, chápeš?” vysvětlila mu.
“Počkej, ty chceš říct, že on je…” zarazil se Filip.
“Jo je.” potvrdila mu. “Jen dřív naši agenturu vedl takovej prudérní dědek, takže se hodilo, že nás měli za pár, protože by mu to dal sežrat. Ale když jsem byla pryč, odešel konečně do důchodu a odstěhoval se. A nová šéfová je jeho pravý opak a je těžce nad věcí. Takže už ani není důvod v té komedii pokračovat.” vypověděla mu vše.


“No páni!” hvízdnul Filip. “Promiň, jsem fakt blbec.” omluvil se.
“Ale nejsi. Měla jsem ti to říct dřív. Ale ještě ráno jsem nevěděla, jestli to Noelovi nebude vadit. Až cestou na trh jsem mu volala a zeptala se, jestli je to pořád tajný. No a není. Jen zatím nebyl čas si o tom povykládat.” pokrčila rameny.
“To beru. A slibuju, že už ti budu vždy věřit a nikdy nebudu tak hloupě žárlit. Je to fakt hnusnej pocit, brrr, už nikdy víc.” otřepal se Filip a svůj slib myslel vážně. A Kayla věřila jemu - ostatně ji jeho žárlivost spíš pobavila. Tentokrát byl roztomilý svým chováním on.

Fidgety napsal:

Budu si to muset zakázat .

Proboha, jen to nééé Naopak, já jsem nadšená, že tu máme díky tobě tak krásné čtení. a té nálady na tvorbu příběhu je potřeba využít

Tohle byl nádherný díl - tomu říkám opravdová tropická idylka Strašně se mi v tomhle prostředí líbí. Je to tam tak příjemné a prosluněné a ty letní radovánky na pláži a ve vodě, to je prostě krása Jsem ráda, že jsme měli možnost se podívat s Filipem a Katie nejdříve na hory a teď zase do opačného prostředí. Je vidět, že si společné rodinné chvilky moc užívají.

A od Noela bylo moc pěkné, že se Kayly a Katie v té těžké situaci zastal a pomáhal jim, když byly samy. Vypadá jako sympaťák Taky se mi líbilo, jak řekl svůj názor Filipovi přímo do očí, jak to on tehdy cítil ze svého pohledu. Je to díky tomu tak realistické

Opravdu perfektní práce - jak text, tak ty překrásné fotky.

Byla by opravdu škoda přijít o tak suprový příběh jako je ten tvůj takže jsem moc ráda, že sis to nezakázala souhlasím s Hello, že náladu na tvorbu je nutné využít inspirace je někdy pěkná potvora a zdrhá, když je to nejmíň potřeba

Byl to opravdu moc krásný dílek Filip vypadá jako úžasný táta a s Kaylou mu to moc sluší jinak Noel je sympaťák jeho slova mě každopádně pobavila, ale měl pravdu

Jsem už moc zvědavá na pokračování

Nádherný díl, taky bych se přidala k té tvorbě soch z písku a seznamování se s prostředím tropického ostrova Filip by snad ani nebyl pořádný chlap, kdyby si trošku nezažárlil, navíc na takového fešáka, jako je Noel

Děkuji mockrát za milá slova  Opět mě tu hřejí na srdci a kouzlí mi úsměv na tváři - co kecám, od ucha k uchu se tu tlemím
Ale nebojte, doufám, že o příběh nepřijdete ani vy ani já  Sice přes léto to bude horší, jedeme 3x na týden pryč, ale snažím se něco nahnat do zásoby. Tak možná vás potěší, že před chvílí jsem dopsala kapitolu č. 107   A fotky mám minimálně ještě na jednu
A dokonce jsem stihla i nějaké to šití (tričko pro synovce nebo kamarádce kapsy na mikinu, co si chce brát na dovču) i jiné resty (najít dětem letní oblečení ) , takže svědomí si také trochu ulevilo

Doufám, že snesete ještě trochu ostrovní pohody, a že vás tím už nenudím Ale myslím, že někteří se dočkají odpovědi na jednu z otázek

104. KAPITOLA - Plány do budoucna

Druhé ráno na Sulani nebylo tak idylické. Zatímco Kayla stále spokojeně oddechovala, Filip byl už nějakou dobu vzhůru. Pozoroval svoji lásku, a nemohl uvěřit, jak ohromně šťastný se cítí. Před pár měsíci by ho ani nenapadlo, že by mohl mít rodinu. A teď si život bez svých dvou krásných a skvělých holek nedokázal představit. O to těžší pro něj byla myšlenka na to, že se na několik týdnů budou muset znovu rozloučit.


“Hmm…” zavrněla Kayla, když se začala také probouzet. Pomalu otevřela oči, a když zaznamenala Filipa, malinko se polekala. “Jejda, jak dlouho už mě takto sleduješ?” zeptala se ho.
“Dlouho.” odpověděl jí s posmutnělým úsměvem.
Kayla se opatrně přetočila, aby mu pořádně viděla do očí. Filip se tedy svalil zpět na polštář a ona mu položila ruku na hruď. “Bude se mi stýskat.” řekla nakonec, jako by odhadla Filipovy myšlenky.
“Mně víc.” zašklebil se na ni Filip.


“Tak o tom bych se klidně hádala.” změřila si ho ona přísným pohledem. Pak vzájemně viděli své přehraně zamračené obličeje a začali se oba smát, což konečně odlehčilo atmosféru. Když záchvat smíchu pominul, Kayla si musela sednout, aby se pořádně popadla dech. Filip jí položil hlavu do klína a prohlížel si ji. “Víš, že si tě vlastně ani nemusím fotit? Protože nevím, co by se muselo stát, abych zapomněl jediný detail tvojí nádherné tváře.” řekl po chvíli zkoumání.
“Nepřeháněj, ty kecko! Moje tvář je úplně obyčejná.” odpověděla mu na lichotku.
“Jsi moc skromná. Kdyby byla obyčejná, nebyla bys žádanou herečkou. Možná je škoda, že se nechceš vrátit k hraní na trvalo.” zamyslel se nahlas Filip.


“Vlastně, když už jsi to téma načal…” nakousla Kayla.
“Co? Chceš zase točit?” zajímal se hned a chtěl vyskočit do sedu. Jenže zapomněl, že je u kraje postele, tak si kecl na podlahu. “Jauvajs.” vyjekl, ale zůstal sedět na zemi. Kayla se k němu totiž pohotově přitulila.
“Uvažovala jsem o tom. Přemýšlela jsem totiž, co bude dál. Je jasné, že původní plány musíme změnit. Být pro tebe na Sulani skoro celý rok asi nebude možné. Pokud bych se ale vrátila k hraní, mohli bychom žít v San Myshunu.” přednesla mu svůj nápad.
“Lásko, uznávám, že by to pro mě bylo příjemnější. Nejen skrz práci, ale je to blíž k našim a ségrám. Ale jen kvůli mně se k filmu vracet nemusíš.” odpověděl jí.


“Nefandi si tolik, jo?” pokárala ho žertem. “Samozřejmě to není jen kvůli tobě. Při tom posledním natáčení jsem zjistila, že mě to pořád baví a chybí mi to. Takže by to bylo výhodné pro oba.” ujistila ho.
“Tak pak je to dokonalý plán, krásko.” pochválil ji Filip a vyskočil za ní zpět na postel.
“Zas tak dokonalý není.” povzdechla si Kayla. “Nevím totiž, co na to řekne Katie. V San Myshunu si zvykla rychle, to sice ano. Ale předtím věděla, že je to jen na pár měsíců. Jenže její domov je tady. Má tu své nejlepší přátele a už tentokrát je postrádala. Takže musíme to probrat ještě s ní. Pokud bude proti, zkusíme vymyslet něco jiného.” přiznala mu.
“Jo, to je jasný, Kitty musí souhlasit.” dal jí za pravdu.


Oba věděli, že si s dcerkou musí promluvit co nejdřív. Jakoby to vycítila, z rozjímání je vytrhl její hlas. “Mamííí, tatíííí? Spíte ještě?” ozvalo se ze schodiště. Katie byla chytré děvče. Už trochu věděla, jak to mezi dospělými chodí, mimo jiné i o tom, že děti fakt nenosí čáp. A tak poprvé v životě nevtrhla do Kayliny ložnice jako velká voda. Aspoň ne hned.
“Ne, zlato, jsme vzhůru.” odpověděli jí rodiče sborově. Během chvíle tak měli to malé torpédo v posteli.
“Když už jsi tady, potřebovali bychom s tebou o něčem mluvit.” oznámila jí Kayla, když se mezi nimi uvelebila. Opravdu na nic nečekali a probrali možnosti jejich dalšího společného soužití.


Pak už si užívali druhý, a na delší dobu poslední rodinný den. Počasí jim přálo, jak už bylo na Sulani zvykem, a tak se pohybovali v blízkosti vody. Na oběd si zašli do místní taverny, aby se nemuseli zdržovat vařením. Nakonec Filip předvedl Katie, že vodní skútr pro něj nebude problém.


Odpoledne se ozvala Tiana, že by rádi Filipa poznali osobně, protože Katie o něm celé včerejší ráno básnila. Samozřejmě se holčička během dne stihla pochlubit dvojčatům, že už má také úplnou rodinu. Sharpovi je proto pozvali k nim na tradiční večeři, a Kayla s Filipem pozvání s radostí přijali.
Když dorazili do malého domku dál od pobřeží, Tiana už měla pokrm nachystaný na ohni.


Zatímco se ryba pekla, dospělí se usadili na terase, a děti obsadily prolézačku. Filip se tak konečně setkal s nejlepšími přáteli Katie a Kayly - dvojčaty Natalií a Christopherem, a jejich rodiči. Tiana se narodila na ostrovech, a ctila místní tradice. Její manžel August na první pohled místní nebyl. Přijel sem před lety jako turista, ale Sulani a Tiana ho okouzlily natolik, že jim naprosto propadl.
“Sharpovi společně s Noelem mi tu v podstatě vytvořili náhradní rodinu, když jsem se sem přistěhovala.” vysvětlila Kayla Filipovi.


Pak jim ještě osobně povyprávěli svůj příběh osudového nedorozumění a ještě osudovějšího setkání. “Tomu by jeden nevěřil, kdybych to neměla potvrzené přímo od tebe.” kroutila hlavou Tiana.
“Vidíš to, až se místo hraní rozhodneš psát scénaře, máš myslím celkem slušný námět.” dal své ženě za pravdu August.
“To ale není zlý nápad.” chytil se toho Filip.
Chvíli tu teorii ještě rozvíjeli, než je Kayla utnula, že ona na psaní zrovna moc není, tak ať nefantazírují.


Filip se tedy znovu obrátil na Augusta, aby se zeptal, jaké pro něj bylo stěhování na Sulani. Přece jen tu vypadá trochu jako pěst na oko, se svými světlými vlasy.
“Kamaráde, byla to změna, to ti nebudu zastírat.” přiznal August. “Dřív jsem dělal v byznyse, možná za slušný peníze, ale pořád jsem se za něčím honil. Na přátele nebo vztahy jsem neměl prakticky čas. Škrtil jsem se celé dny v obleku a ty prachy jsem si vlastně ani nestihl užít. Tak jsem se jednou naštval, a co jsem vydělal, jsem vrazil do pořádné dovolené. A ta se protáhla natrvalo. Rybařím na loďce, práce je pro mě teď zároveň relax a na obživu nám to stačí. A hlavně, když se zamiluješ, není co řešit.” dovyprávěl a pousmál se na svoji ženu.


Děti mezitím skotačily na prolízce a dospělých si nevšímaly. Katie jim vylíčila, jak proběhl včerejší návrat domů, a jak si užily první opravdové rodinné dny. Samozřejmě si posteskla, jak je na houby, že musí táta odjet za prací. “To ti uteče raz dva, věř mi. Naše třídní už se na tebe těší, jak tě bude honit, jestli ses vše řádně doučila.” varovala ji Natalie.
“Pfff, to jo, asi do léta nevylezu z knížek.” povzdechla si Katie.
“A po letních prázdninách se jako fakt odstěhuješ?” zajímal se Chris, zatímco visel hlavou dolů.


“Jo, už to tak bude.” potvrdila mu Katie rozpačitě.
“Ach jo, ale to se nám bude stýskat.” povzdechla si Nat.
“Však mně taky. Ale naši mají pravdu, nemůžou odsud dělat práci, která je baví.” vysvětlila jim.
“Náš táta si taky našel práci tady. A tvoje máma tu přece už pracuje roky.” namítl Chris.
“Jenže máma se chce vrátit k herectví. Ale nebojte, dům si necháme, budeme sem jezdit na prázdniny, můžeme spolu být vždycky celé léto. A mamka mi slíbila, že ukecá vaše, a přijedete za mnou do San Myshuna. Pořád budete mí nejlepší přátelé.” ujistila je Katie.


“Vážně na nás nezapomeneš?” pochyboval chlapec.
“To bych nemohla!” stála si pevně za svým dívenka. “A teď máme několik měsíců, kdy budeme pořád jen spolu, jasný?!” připomněla jim a vyškrábala se nahoru na prolézačku.
“Jo, budeme spolu každý den.” souhlasila Nat. “A ty už nepruď brácha. Náhodou, já už se docela na výlet do San Myshuna těším. Snad to mamka dovolí.” zasnila se a zhoupla se jako opička.
“Neboj, moje máma ji určitě přesvědčí.” byla si jistá Katie.


Pak jim začala líčit, co všechno by jim ukázala. Že by určitě šli do kina a naučila by je bruslit. A že úplně nejlepší by bylo, kdyby společně mohli jet i na hory. A samozřejmě je musí vzít za babičkou a dědou a jejich pejskem Honeym. Ze střádání plánů je vytrhl až hlas Tiany. “Děti, večeře!!!” volala na ně, v rukou talíř plný báječně vonících ryb, které ten den August nalovil.


Všichni se tedy vrhli na jídlo, a jeden přes druhého chválili hostitelku a její výtečný pokrm. “Děkuji, učila mě ho maminka od malička. Nemohla bych se považovat za správnou Sulaňanku, kdybych tohle jídlo neuměla.” odpověděla. “Myslím, nebo doufám, že Nat bude po mně a tradice převezme. Ale Chris vypadá jako větší světoběžník. Nu, uvidíme, kam je vítr nakonec anese.” přiznala se.
Když dojedli, domluvili se, že Katie může opět u Sharpových přespat, aby si Kayla s Filipem mohli užít poslední večer ve dvou. Měli co dohánět. A tak přišel čas dalšího loučení.
“Kitty, dávej mi tu na mamku pozor, jasný.” nabádal Filip dcerku.
“Neboj, tati, já na ni dohlédnu. A nikomu nedovolím, aby ti ji přebral.” ujistila ho holčička.


“Ty moje rozumbrado. Tak to už můžu odjet naprosto klidný.” zasmál se Filip.
“Ale platí, že si budeme často volat? A budeš spěchat, že jo?” vyptávala se Katie.
“Platí vše, co jsme si slíbili. Budu fotit tak rychle, div se mi nezavaří foťák.” potvrdil jí. “A neboj, myslím, že oběma nám to rychle uteče, a brzo budeme zase spolu.” dodal.
“Snad jo.” povzdechla si dívenka.
“Pojď jsem prcku.” přitáhl si ji otec do objetí. “Užij si to s kamarády, pěkně se uč a nezlob!” řekl nakonec ještě. Očividně se už do své otcovské role dostal naplno.

Teda, tys toho tolik stihla, Fidgety, šití, příběh, přípravy na dovolenou, prostě šikovná děvucha Krásně jsi nás seznámila s rodinou Sharpových a dalšími plány Filipa a Kayly a je rozhodně fajn, že i Katie všechno bere tak rozumně Opět moc pěkné počtení

Krásný díl, v tomhle prostředí se mi strašně líbí, pěkně to i pasuje k létu. Je tam taková pohoda! August udělal správné rozhodnutí, když se tam přestěhoval a vykašlal se na život ve stresu. Tady život plyne úplně jinak.
Jak jsem tak četla, taky mi přišlo líto, že by se Kayla s Katie měly odstěhovat z takového krásného prostředí. A opravdu doufám, že děcka dodrží slovo a budou to kamarádství udržovat. Je vtipné, že jsem se během čtení taky bála, že by ten krásný dům prodali a už se na to místo neměli nikdy vrátit, ale úplně přesně jsi zodpověděla moji otázku, kterou jsem celou dobu měla v hlavě - jestli se tam budou aspoň někdy vracet jako prázdninový dům je to úplně ideální.
Doufám, že Kayla získá nějaké dobré příležitosti ve filmu a že jim všem bude spolu hezky konečně se sjednotili jako rodina. Škoda těch ztracených let, ale myslím, že už ukázali, že jde plynule navázat na to, co bylo

Btw. ten Filipův trik na vodním skútru vypadá hodně nebezpečně to mi vyrazilo dech

Moc se mi líbí, jak umíš ty simy krásně napózovat každá fotka je vyšperkovaná k dokonalosti. A text je tak pěkně napsaný, čte se to moc příjemně

Už se těším na další díly a jsem zvědavá, co se tam bude dít dál

To byl moc krásný dílek líbil se mi od začátku až do konce krásně pohodový a Sulani je vážně úžasné místo jsem ráda, že Katie byla rozumná a líbí se mi, že se do Sulani budou vracet na prázdniny (a možná se jednou dá Katie dohromady s Christopherem ) a rodina Sharpových vypadá opravdu moc sympaticky už se moc těším na pokračování

Tak jsem konečně dohnala resty i tu! Omlouvám se za zpoždění.

Musím říct, že jsem si náramně užila každý dílek ze Sulani. Naprosto boží místo. Mám ohromnou radost, že spolu strávili tak krásný čas. Moc ráda jsem i konečně poznala Noela ( sympaťák ) nedivím se, že Filip žárlil


Jinak mě Kitty docela překvapila, že stěhování přijala celkem v klidu, čekala jsem, že bude trošku protestovat, kvůli kamarádům a životu, na který je už zvyklá, ale ukázala, jak rozumná je. Osobně doufám, že ten její slib kamarádům neporuší a nadále zůstanou ve spojení.

( A mám malé tušení, že je Chris do Katie trochu zamilovaný, že by z toho něco v budoucnu vzešlo? )

Moc se těším na další dílek