Historie jednoho rodu

Jejdamane, ten rodokmen se Ti teda už parádně rozrostl A co se týče příběhu - ten první polibek se dal při Filipově povaze docela očekávat

Moc krásné a ty pózy jsou naprosto dokonalé moc jim to spolu sluší a jak se mi zdála Kayla na první pohled taková hodně tvrdá, tak teď je krásně vidět, jak je ve skutečnosti citlivá doufám, že jim to vyjde

Děkuji Pózy jsem si oblíbila, ale někdy najít tu podle představ je oříšek Dokonce jsem zkusila i jednu už vytvořit, ale jen na zkoušku, zatím jsem ji neměla odvahu použít (resp. se mi nechtělo fotit jednu starší scénu znovu a už jsem to nechala bez ní). Ale spoustu věcí se snažím fotit bez póz, protože i ze hry se dají chytit pěkné výrazy Jen teda najít slušnou fotku toho jejich polibku byl oříšek, většinou špulí pusu jak nějací orangutani

Moc příjemný dílek! Moc krásné prostředí Filip vybral!
A ty pózy Moc jim tom spolu sluší.
Těším se na další díl.

Janiko, dodatečně děkuji

Jinak včera jsem rozepsala další díl.. Původně jsem ho plánovala delší, ale protože jsem ho nestihla napsat celý, a tento týden se k tomu už nedostanu, rozhodla jsem se ho nakonec rozdělit. Takže jedna taková krátká slaďárna už dnes

60. KAPITOLA – Letní láska

Od setkání na útesech trávila Kayla každý volný den ve Filipově společnosti. Jako fotograf neměl problém přizpůsobit svůj pracovní diář tomu jejímu. Bylo parné léto, a tak většinou pobývali venku, aby unikli nechtěné pozornosti. Vybírali si proto poklidná a liduprázdná zákoutí, nejčastěji v okolí Windenburgu. Zatímco dříve Filip udržoval přehled nad místními akcemi, aby mu žádná pařba neunikla, teď zjišťoval, kde se co chystá, aby se večírkům vyhnul. Pokud se chystal mejdan na útesech, věděl, že v ruinách nebude ten den ani živáčka a naopak. „Áááá, to studííí!“ vypískla Kayla, když jí zasáhla jedna dobře mířená vodní bomba.


„Aspoň se osvěžíš.“ připomněl jí pozitiva vysmátý Filip. „No, počkej, já ti to vrátím.“ zaškaredila se na něj naoko Kayla, chopila se dalšího napuštěného balonku a napřáhla se k odvetě. „Chaha, vedle! Házíš, jako holka!“ posmíval se jí Filip, když po usilovném míření minula cíl.


„No, vždyť já jsem holka.“ vyplázla na něj jazyk a oba se rozřehtali ještě víc. Kayla se v jeho společnosti nepoznávala. Filipův bezprostřední přístup byl nakažlivý a ona se s ním cítila uvolněná, jako nikdy předtím. Její sebevědomí, kterým oplývala před kamerou, jí obvykle opouštělo ve chvíli, kdy na place zhasla světla. S tímhle klukem ho ale dokázala najít i v osobním životě. „Připrav se na další ránu, zlato.“ varoval jí Filip, když znovu popadl dech.


Večer, když se ochladilo, rozdělali si většinou oheň a zůstali spolu venku dlouho do noci. Hřáli se v blízkosti plamenů a jen tak si povídali. Jindy sebou plácli na zem, pozorovali hvězdy a soutěžili, kdo pozná více souhvězdí. Náramně si užili i meteorický roj, kdy padající hvězdy nestíhali ani počítat. „Támhle letí!“ – „A další!“ – „Wau, teď dvě za sebou, vidělas?!“ překřikovali jeden druhého.


Když se dění na obloze zklidnilo, Kayla se posadila a zamyšleně se zahleděla do plamenů. „Děje se něco?“ zeptal se starostlivě Filip a přisedl se blíž k ní. „Nic, jen mi došlo, jak to utíká. Léto pomalu končí, tohle byl asi jeden z posledních teplých večerů.“ vyložila mu Kayla své trápení a opřela se o jeho rameno.


Filip si ji přitáhl do náruče. „A to tě tolik trápí? Aspoň už nebudeš dostávat takovou sodu ve vodních bitvách.“ snažil se odlehčit situaci, ale ani jemu do smíchu moc nebylo. „Neboj, pár dní léta nám ještě určitě zbývá, a pak to nějak vymyslíme.“ dodal už se vší vážností.


„A co? Na hotel si tě těžko dovedu, tam ty hyeny slídí snad non stop, a u tebe v centru je jich taky plno. Navíc máš, pokud vím, spolubydlící.“ uchechtla se skepticky Kayla. „No, tak Bela je jednak docela v poho, a pak někdy taky nebývá doma. A tu hladovou zvěř nějak vyřešíme.“ pokrčil rameny Filip. „Ale teď tu nikdo není, tak si tím přece nezkazíme nádherný večer, ne?“ zavelel zase pln optimismu. Pak už se nadcházejícím koncem léta ani jeden netrápil.

To bylo krásné doufám, že to Kayle s Filipem vyjde, moc bych jim to přála každopádně doufám, že jejich vztah vydrží nápor od novinářů moc jim to spolu sluší, už se moc těším na další díl

Ano, krásný romantický díl I já doufám, že Filip něco vymyslí, aby se mohli dál scházet i bez dohledu protivných papparaziů

Krásný díl plný romantiky . Moc jim to spolu sluší! Doufám, že jejich vztah jen pokvete a nenechají si otrávit novináři!

Omlouvám se, ani jsem nestihla reagovat a poděkovat za pochvaly, takže děkuji dodatečně Snad to napravím dalším pokračováním Jsem ráda, že se vám tento páreček líbí (mně taky), a to o to víc, že se opravdu potkali náhodou v tom fitku Na romantické vlně ještě chvíli zůstaneme, aspoň pro dnešek, pak by taky měli dostat trochu prostoru i další postavy A taky vás nechci přesladit

61. KAPITOLA – Setkání v bytě

Podzim se brzy přihlásil o slovo a meze začaly být studené, takže už ani oheň a ani láska zamilovanou dvojici nedokázaly při venkovních setkáních zahřát dostatečně. Nebylo tedy vyhnutí a nastal čas přesunout jejich dostaveníčka dovnitř. Filip vysondoval, kdy bude Isabela mimo byt, a Kayla měla za úkol se nenápadně dostat k němu domů. Drnčení zvonku dávalo vědět, že byla úspěšná. Když Filip otevřel dveře, málem vyprsknul smíchy. „To bude asi omyl, já si pizzu neobjednal.“ pokusil se udržet kamennou tvář.


„Hahaha, fakt vtipný, ale jak jsem podle tebe měla tenhle ksicht schovat.“ čertila se nad jeho poznámkou Kayla. „A jseš si jistá, že jsi takhle nebudila spíš víc pozornosti než obvykle?“ rejpal dál Filip. „Viděl jsi, co za existence se potuluje v téhle čtvrti? Věř mi, zapadla jsem sem dokonale!“ vrátila mu Kayla úder.


„Pustíš mě dovnitř, nebo tu budeme dál zkoušet, jestli nás tu někdo načapá? Protože mě stálo dost sil, abych se vyhnula tvým sousedům. Nebo jsi snad nestihl uklidit nevhodné časopisy?“ popichovala teď pro změnu ona jeho. „Holka, ty se mi líbíš čím dál víc.“ povzdechl se Filip, a s polibkem ji zatáhl dovnitř.


V bezpečí bytu Kayla konečně zahodila kšiltovku a brýle, a po krátké prohlídce se s Filipem svalili na gauči. „Pěkně si tu žiješ, to uznávám. Ale nevím, jestli mi nemá vadit, že tvoje spolubydlící je holka, navíc docela kočka, podle těch fotek.“ zhodnotila pak svůj dojem. „Ale, ale, že by tady někdo žárlil?“ popichoval jí zase Filip, než z jejího pohledu vyčetl, že svoji poznámku myslela tak trochu vážně. „Zlato, vždyť Bela je moje rodina, vlastně něco jako sestřenice.“ připomněl jí a něžně jí pohladil po tváři.


„Něco jako?“ vypíchla Kayla část jeho definice. Doteď vztah Isabely a Filipa moc neřešili, i když nějaká zmínka o vzdálené příbuzné proběhla. „No, vyrůstali jsme tak, a skutečně jsme i pokrevní příbuzní, jen těžko definovatelní, ale zato tuplovaní. Moje máma je neteř její mámy a k tomu sestřenice jejího táty. Taková rodinná kuriozitka.“ pokrčil rameny. „Ukaž, jestli nekecáš.“ usmála se na něj a zkusila mu naoko zmáčknout nos.


„Já nikdy!“ hájil se Filip. „No, nevím, nevím.“ zkoušela ho dál Kayla, teď už v žertu. Hloupá nebyla, takže jí jeho ujištění stačilo. Ale tohle vzájemné škádlení bavilo oba jak malé děti. „Fajn, musím vytáhnout přesvědčivější argumenty.“ prohlásil Filip a přitáhl si jí do náruče. „Nechtěl…jsi mi…pustit nějaký…film?“ huhňala Kayla mezi polibky.


Filip sice zahučel, že by klidně program změnil, ale měli pro sebe celý večer a chtěli si užít i trochu normální rande. Natáhl se tedy pro ovladač a spustil přehrávání. Vybral klasický černobílý snímek, aby Kayle co nejméně připomínal její práci a mohla si u něj odpočinout. „Páni, tenhle film bych mohla vidět stokrát a nikdy se mi neomrzí.“ pochválila mu výběr Kayla, když naběhly závěrečné titulky.


„To jsem rád, že jsem se trefil.“ zahlásil Filip. „I když tak trochu jsem doufal, že by tě ten film mohl nudit.“ dodal a naoko se zašklebil. „Takže postranní úmysly, jo?“ prokoukla ho Kayla. „Nene, spíš jen obava, že další bod našeho programu bude po tomto velkofilmu propadák.“ povzdechl si.


„Uznávám, že to se budeš muset opravdu hoooodně snažit. Ale ráda se nechám znovu příjemně překvapit.“ hrála Kayla dál jeho hru, ale koutky už jí cukaly. „Přísahám slečno, že ze sebe vydám to nejlepší.“ prohlásil Filip a pak už jejich slovní přestřelku rázně ukončil. „Ehm, ale na hlavní jednání bych se přesunul do ložnice.“ navrhl po chvíli.


„Uvědomuješ si, že jsem tu neplánovala zůstávat přes noc?“ kárala ho ráno Kayla, když se vydali do kuchyně najít si něco k snídani. „Vím, ale stejně se ti nikam nechtělo, a navíc vytuhla jsi jako špalek.“ připomněl jí Filip, vyskočil na kuchyňskou linku a přitáhl si jí k sobě. „Ale hlavně ti ta košile sluší mnohem víc než mně“ zašeptal jí do ucha.


„A když chvíli vydržíš, udělám ti výbornou snídani.“ dodal. „Hmmm, to zní lákavě.“ přikývla Kayla. Jenže od příprav chutného jídla je zdržely trochu jiné záležitosti. A tak si ani nevšimli, že kolem nich proplula krokem zombíka napůl spící Isabela, která rovněž zatoužila zaplnit prázdný žaludek. Oči naplno rozlepila až u ledničky.


Při pohledu na její obsah si však zpětně začala vybavovat výjev, který minula. „Asi se mi něco zdálo.“ pomyslela si, a nabrala si potřebné suroviny. O pár vteřin později dvojici u barového pultu vyrušila směsice zvuku tříštícího se skla, křupajících vajíček a výkřiku: „U ježkovy pr*ele, já snad omdlím!“. Kayla úlekem seskočila z linky a instinktivně se napůl schovala za Filipa.


„Kayla Flemmingová stojí polonahá v mojí kuchyni. Já asi ještě spím, to nemůže být pravda.“ šeptala si ještě stále šokovaná Isabela. „Ehm, Belo, tohle je Kayla, a tohle je Isabela.“ chopil se slova Filip. „Mimochodem, zavři ústa a ten bordel si uklízíš sama.“ pronesl směrem ke své spolubydlící.


Nakonec se ale slitoval a pomohl jí spoušť na podlaze zlikvidovat. „Neměla jsi být náhodou u rodičů přes noc?“ zeptal se jí, když se pak usadili. „Měla, ale pak mi došlo, že od nich na ten konkurz by to byla děsná štreka, a tak jsem se v noci rozjela domů.“ vysvětlila mu Bela. „Pardon, ale asi bych měla jít.“ připomněla se Kayla.


„Zlato, kam bys chodila, slíbil jsem ti tu snídani.“ namítl Filip. „Opravdu, kvůli mně nikam nechoď. Já se strašně omlouvám, jsem tvoje fanynka a jsi pro mě vzor, tak mě trochu překvapilo, potkat tě u sebe doma.“ přiznala se Bela. „Nekecej, ani jsme si nevšimli.“ rýpnul si do ní sarkasticky Filip.


„Jo, je trochu praštěná, ale jinak je to celkem normální holka. A neboj, nikde se nebude chlubit, že se s tebou zná a odkud.“ dodal pak směrem ke Kayle, zatímco Belu nenápadně nakopával do holeně. „Šmarjápano, nejsem blbá a tajemství umím držet opravdu dobře, tak už do mě laskavě přestaň kopat.“ ohnala se po něm Isabela.  „Tak to si budeme rozumět, protože já jsem taky ve skutečnosti vlastně úplně normální holka.“ usmála se Kayla na Belu.

Kayla zvolila opravdu zajímavý převlek A Bela je snad dostatečně inteligentní na to, aby ji nepráskla novinářům, nebo bude tento příběh komplikovanější ?

Tak to byla naprostá paráda Kayle a Filipovi to spolu moc sluší musím říct, že jejich rande dopadlo na výbornou, podobně jako Ludmila doufám, že Belinka udrží tajemství jinak ale její hlášky mě dostaly prý u ježkovy pr... to je konec a ten její výraz u lednice nádherné pózy i celé zpracování

Děkuji Lucisab, jsem ráda, že jsem tě hláškou pobavila Já původně nechtěla být sprostá, jenže "ježkovy voči" neměly to správné grády
A jak se k tomu postaví Bela, to se dozvíte hned na začátku dalšího dílu Ludmi, ale kdybych jim to trochu nezamotala, tak by to byla trochu nuda, ne? Navíc bych ráda dala prostor i jiným postavám Ale nechte se překvapit, co se mi podaří vyplodit

Konečně mi vesmír snad přeje a podaří se mi nahrát další díl Chtěla jsem už včera, ale nefungoval postimage...

62. KAPITOLA - Na rozcestí

Díky tomu, že se vztah Kayla a Filipa před Isabelou provalil, bylo pro ně jednodušší zajistit si soukromí pro jejich schůzky. Nejenže Bela držela slovo, a hlavně jazyk za zuby, ale když bylo potřeba, s pochopením vyklidila prostor. Dvojice tak měla dostatek soukromí. A vůbec jim nevadilo, že randí jen v bytě – dokázali si společný čas užít po svém. „Ta večeře je vážně skvělá, netušila jsem, že umíš tak výtečně vařit.“ složila Kayla poklonu svému společníkovi.


„To víš, řídím se heslem, že láska prochází žaludkem.“ kasal se Filip. „A tohle je nějaký rodinný recept?“ vyzvídala Kayla. „Tak o tom pochybuju, Belin táta je vegetarián.“ zakroutil Filip hlavou. „Co s tím má společného Belin táta?“ nechápala Kayla a vložila si do úst další sousto lahodné pečeně. „Sakra, dostala jsi mě. Já totiž umím maximálně míchaná vajíčka. Takže večeři pro nás uvařila Isabela.“ přiznal se ‚šéfkuchař‘.


„Ále, pán se chlubí cizím peřím.“ čertila se na oko Kayla. „Jen jsem chtěl udělat dojem, a k tomu by mi spálená pečeně sotva pomohla.“ omlouval se Filip. „Dojedla jsi?“ zeptal se vzápětí a střelil pohledem k jejímu složenému příboru. Kayla přikývla. „A mohu tě teď požádat o tanec?“ navrhl. „Jako tady?“ podivila se Kayla a rozhlédla se po bytě plném nábytku. „Neboj, nehodlám s tebou vytáčet divoký valčík.“ ujistil ji Filip, čímž ji rozesmál.


Pak už zapnul pomalou romantickou hudbu a přitáhl si Kaylu k sobě. Jen tak se pohupovali do rytmu a užívali si vzájemné blízkosti. „Ani nevíš, jak rád bych tě vzal tančit někam ven.“ zašeptal jí Filip do vlasů. „Vím, ale chápeš, že…“ začala vysvětlovat Kayla, ale Filip jí přerušil. „Chápu.“ řekl, a přitiskl ji pevněji k sobě.


Nějakou chvíli pak spolu tančili beze slov. Oba toho měli dnes večer na srdci tolik, ale ani jeden o tom v tomto okamžiku nedokázal mluvit. Jakoby měli strach, aby nezkazili tu příjemnou atmosféru. Nejraději by tuhle chvíli uchovali navždy. Když dohrála asi třetí skladba, Filip najednou zvedl Kaylu ze země. „No nic, zlato, není čas ztrácet čas!“ zavelel a zamířil si to s ní ložnice.


Když si užili jeden druhého, podělili se už tradičně o oblíbené pyžamo. Dnes se jim ale spát vůbec nechtělo. Přitulili se k sobě na posteli a povídali si dlouho do noci. Tak dlouho, až to obávané téma nešlo dále odkládat. „Takže zítra máš opravdu poslední natáčecí den?“ zeptal se Filip, i když odpověď znal, Kayla jen souhlasně zabručela. „A pak hned na letiště a frr domů?“ vyřkl další předem zodpovězenou otázku. „Bude to tak lepší.“ povzdechla si Kayla.


„Opravdu nemůžeš zůstat déle?“ přemlouval jí Filip. „Víš, že ne. Na filmu budeme ještě dělat dotáčky v ateliérech, a za pár dní začínáme točit další řadu seriálu.“ připomněla mu. „Pojeď ty se mnou.“ navrhla mu Kayla. „Rád bych, vážně. Ale copak se v Del Sol Valley uživí normální fotograf? Jsou jich tam mraky a já opravdu nechci spadnout mezi tu slídilskou špínu. Navíc jsem našim slíbil, že dohlídnu na ségry, kdyby náhodou…“ nedokončil.


„Takže je to v pytli.“ zhodnotila jejich patovou situaci Kayla. „Definitivně v pytli.“ přitakal Filip. „Ale nebyl to promrhaný čas, ne?“ zeptal se jí. „Nebyl.“ zavrtěla hlavou Kayla. „Bylo to to nejlepší, co mě v tomto městě mohlo potkat. Víš, přemýšlela jsem, že vlastně jsi mi dost pomohl srovnat si pár věcí v hlavě. A ráda bych se ti nějak odvděčila.“ přiznala mu. „Ale to přece nemusíš, vždyť není…“ namítl Filip. „Ale můžu!“ přerušila ho Kayla a podívala se mu do očí.


Pak se vymrštila z postele a zmizela v koupelně. Když se vrátila, Filip se zmohl jen na „Fíha.“ a hbitě si ji přitáhl na klín. „Počkej, neblbni!“ krotila ho Kayla. „Ty si sem nakráčíš v tomhle a chceš po mě, abych zachoval chladnou hlavu?“ zeptal se jí pohoršeně. „Ano, chci totiž, abys mě vyfotil.“ vybalila na něj Kayla. „Co- co, cože? Jako takto? Ty jsi opilá!“ divil se Filip jejímu požadavku. „No, myslím, že za posledních pár hodin jsem nemohla nevystřízlivět. Ale jestli je to pro tebe problém…“ zarazila se Kayla. „Tak to rozhodně není.“ přerušil ji Filip.


O chvíli později už Filip ladil světla. „Vysvětlíš mi už konečně, co tě to popadlo?“ zeptal se jí znovu, zatímco zkoušel nastavení fotoaparátu. „Chci ti dát takový malý dárek na rozloučenou.“ odpověděla mu Kayla. „No, to jsem polichocen, tenhle pohled si uchovám moc rád.“ pozdvihl obočí. „Popojdi prosím tě dva kroky vpřed.“ vybídl jí zpoza objektivu.


„Super, to je ono.“ pochválil se. „Tak fajn, umíš pózovat, že?“ ujistil se. „No, v prádle jsem sice ještě nefotila, ale po červeném koberci jsem se už párkrát prošla a fotila jsem fotky k rozhovorům do časopisů.“ zhodnotila své zkušenosti Kayla. „Tak se mi ukaž zlato.“ usmál se Filip a znovu se zadíval do hledáčku. A Kayla se před objektivem začala nakrucovat, jak nejlépe dovedla. Zpočátku ostýchavě, ale pak se rozjela.


Filip zuřivě mačkal spoušť a u toho přemýšlel, jak se tahle holka za pár týdnů dokázala proměnit. Z uzlíčků nervů, který bouchnul kvůli sebemenšímu zásahu do soukromí, se stala docela sebevědomá kočka. Veselá, vtipná mladá žena, která ho stále dokázala příjemně překvapovat. A jestli to opravdu byla z části jeho zásluha, cítil se na sebe pyšný. „Tak jo, perfektní.“ pochválil Kaylu, když pořídil poslední snímek.


Poté zhasnul světla a vrátili se zpět do ložnice. Tohle focení ho stálo hodně sil a přemáhání, takže si zasloužil odměnu. Usnuli až nad ránem. Lépe řečeno usnul Filip, což byla chvíle, na kterou Kayla čekala. Věděla, že by mu nedokázala říct sbohem, ale ani jeden z nich v tuto chvíli nemohl hodit dosavadní život za hlavu. Pomalu se tedy vykradla z postele a oblékla se do svého „převleku“. Naposledy se podívala na spícího Filipa, pak popadla svou tašku a vyplížila se ven z bytu.


Na nočním stolku mu nechala obálku se vzkazem: „Promiň, loučení bych asi nezvládla, bude to takto lepší. Ty fotky použij, magazíny se o ně poperou, už dlouho mě o ně uhání, a mohlo by ti to pomoct rozjet kariéru – to je můj dárek na rozloučenou. P.S. Jestli je neprodáš ty, udělám to já!“

Teda to jsem nečekala doufám, že se dají nějak dohromady! Hrozně jim to spolu sluší taky mě napadlo jestli ty jejich schůzky přeci jen nezůstaly bez následků... hrozně moc se těším na pokračování! Jinak ten vzkaz od Kayly je tedy pořádně nečitelný jinak nádherné pózy

Doufám, že se k těm fotkám nedostane Izabela či někdo jiný a nějak je nezneužije - vím, napadají mě samé negativní myšlenky, třeba se pletu ...

Teeda.

Je mi moc líto, že to takhle mezi nimi končí, ale já doufám, že nějak pohneš osudem a nenecháš je od sebe odloučit. Jsou moc hezký pár!

Jinak jsem zvědavá, co se stane s fotkama.

Doufám, že jsem vás tím vývojem moc nezklamala, ale říkala jsem si, že by to byla nuda zase takhle z kraje najít "tu pravou"   A hlavně on je Filip tak trochu lamač srdcí, má to ve vlastnostech, to je pak těžké pořízení
Lucisab, ten vzkaz na obrázku je pouze psaný ve fontu Simlish, jinak je na něm to stejné, co výše
Ludmilo, tobě ta Bela nějak leží v žaludku Ale já nevím, no, její rodiče jsou sice celkem klaďasi, ale třeba se dcérka ještě vybarví

Stavět nestíhám, ale konečně jsem si pustila hru aspoň na chvíli, abych si doplnila pár fotek do další kapitoly. Tákže zase jedno krátké pokračování.

63. KAPITOLA - Hvězda stoupá vzhůru

Když se Filip ráno probudil, po Kayle nebyla na první pohled ani památka. Dopis na stolku našel teprve poté, až prohledal celý byt a uvědomil si, že opravdu odešla tajně a bez rozloučení. Přečetl ho několikrát dokola a snažil se uvěřit vlastním očím. Kayla ho opět překvapila. Nakonec si složil hlavu do klína a přemýšlel. Ty fotky přece pořizoval s vědomím, že jde o takové jejich soukromé rozloučení. Nemůže je teď přece zveřejnit. Kayla to ale napsala jasně, pokud to neudělá on, prodá je někomu jinému. Opravdu by to udělala? Za ty týdny zjistil, že ta holka dokáže být praštěná dost. Ale až tak moc?


Zkoušel jí volat, chtěl si s ní o dopise promluvit, ale nebyla dostupná. Nejprve si myslel, že si mobil vypnula kvůli cestování v letadle, ale po několika dnech mu došlo, že se od něj prostě odstřihla. Byli sice domluvení, že se nebudou nadále kontaktovat, ale i tak ho to nečekaně zamrzelo.
Nakonec se rozhodl, že tuhle příležitost nezahodí, a oslovil jeden magazín, který dle jeho názoru (nebo spíš podle Isabely, která měla lepší přehled) byl na úrovni a nepatřil do škatulky laciného bulváru. Za fotky inkasoval nejen tučný šek, ale především stoupla jeho reputace jako fotografa – všechny ženy v okolí chtěly být focené jako Kayla Flemming. Dveře u jeho bytového ateliéru se v následujících týdnech netrhly.


Filip si pozornost žen náramně užíval, pomáhala mu vrátit se do starých kolejí. Nikdy nebyl na velké chození, Kayla byla vlastně první dívka, se kterou vydržel delší dobu, a za těch několik týdnů by ho ani nenapadlo být nevěrný. Ale když už teď spolu nebyli, rozhodně se nebránil příležitostným krátkodobým aférkám. Zvlášť když mu, obrazně řečeno, létali pečení holubi přímo do pusy.


Jeho život se teď roztočil na plné obrátky. Zakázek přibývalo, zájem něžného pohlaví neutichal, a Filip opět nechyběl na žádném mejdanu v okolí. „Čau, jsi doma nějak brzo.“ přivítala ho jednou pozdě večer Bela a přisedla si k němu na gauč. „Hmmm, stálo to za prd, tak jsem to zabalil.“ odvětil Filip, aniž bych se pohnul. „Měl bys trochu zvolnit.“ doporučila mu jeho spolubydlící.


„Já jsem naprosto v pohodě.“ huhňal Filip z polospánku. „No, to vidím, vypadáš jak obživlá mrtvola. Když nepracuješ, tak někde paříš, o zástupu tvých známostí ani nemluvím.“ kárala ho dál Isabela. „Ale prosím tě, jen závidíš. Štve tě, že jsi pořád sama.“ mručel podrážděně, na kázání neměl náladu ani energii. „No, to vlastně není tak úplně pravda.“ vyvedla ho z omylu Bela.


„Cože?!?“ probral se Filip a začal se drápat nahoru. „To jakože někoho máš?“ ujišťoval se, že ji správně chápe. „Jo, to jakože někoho mám.“ přiznala mu Isabela. „Koho? Jak dlouho? A proč o tom nevím?“ sypal na ni otázky.  „Toho neznáš, a pár týdnů už to bude, pořád jsi chtěl vyklidit byt, tak jsem občas taky vyrazila do společnosti, náhodou.“ připomněla mu. „No, dobře, ale proč ho teda ještě neznám?“ pídil se Filip, kterého tato novinka už dostatečně probrala k životu.


„Protože věčně nemáš čas, lítáš bůh ví kde nebo se zahazuješ s kdo ví kým.“ vyčetla mu dívka. „A kromě toho jsem nechtěla, aby viděl, že můj spolubydlící střídá holky jak ponožky. Ještě bych ho musela namáhavě ujišťovat, že já jsem s tebou nikdy nic neměla, mít nebudu, nechci a ani nemůžu. Prostě seznámení s tebou by rozhodně začátku našeho vztahu nemohlo nijak prospět.“ vychrlila na něj upřímně a probodla ho pohledem. „Héééj, nebuď drzá jo!“ ohradil se Filip.


„A proč mi to vlastně najednou říkáš, když jsi to tak dlouho tutlala?“ podivil se Filip nad tím, že si vybrala zrovna tuto chvíli, aby mu sdělila takovou jobovku. „Jednoduše proto, že ho beru k našim na vánoční večeři. Takže když bych ti to neřekla já teď, dozvíš se to zítra od své mámy.“ pokrčila rameny Bela. „No, jo, ta jejich horká linka.“ povzdechl si Filip. „Tak doufám, že mi toho svého frajera po svátcích představíš.“ dodal. „Ale však jo.“ protočila očima Isabela.


„Říkala jsem si, že bychom si mohli udělat takový malý silvestrovský večírek s našimi sourozenci. Ale jen když slíbíš, že sem nebudeš tahat nějakou svoji jednorázovku.“ nastínila mu svoji představu. „Ledaže…“ chtěla pokračovat, ale malinko zaváhala. „Ledaže co?“ vybídl ji Filip. „Ledaže bys měl normální holku, jako byla třeba Kayla.“ dokončila myšlenku. Filip se zarazil. Pak se opřel a začal studovat vzorek své podrážky. „Kayla přece nebyla normální holka.“ utrousil se zamyšlení. „Nechtěl bys jí zavolat?“ navrhla mu Bela. „Nechápu, proč bych měl.“ odvětil Filip, aniž by zvedl zrak. Nemohl dovolit, aby si Isabela všimla, jak moc ho zaskočila.


„Třeba proto, že ti očividně chybí?“ zeptala se Bela, i když o pravdivé odpovědi na svoji otázku byla dávno přesvědčena. „Proboha Belo, vždyť to je nesmysl!“ zavrčel Filip. „Žádný nesmysl!“ bránila se jeho spolubydlící. „Vždyť je víc než jasné, že tohle paření, holky na jednu noc, a všechno to kolem je jen náplast na její odchod.“ svěřila mu svou teorii. „Ále, slečna pár týdnů randí a už je odbornice na vztahy, co?“ procedil ironicky Filip.


„Nejsem odbornice na nic, jen nejsem slepá!“ argumentovala Isabela. Filip pomalu nabíral ztracenou půdu pod nohama. „Iso, to sis asi něco vymagořila ve své zaláskované hlavičce. Hele, s Kaylou to bylo fajn, ale skončilo to, a já jsem s tím v cajku, jasný? Víš, že jsem nikdy nebyl na dlouhodobý vztahy. Užil jsem si to, ale těch pár týdnů bylo maximum. Utnuli jsme to dřív, než by se to zkazilo.“ spustil na ní. „Ale nechci se o tom hádat jasný?“ zarazil vzápětí diskuzi na toto téma. „Přece si nebudeme kazit večer a takovou skvělou zprávu. Mám z tebe radost, holka!“ dodal už zase svým obvyklým ‚jsem nad věcí‘-tónem a pokusil se rozverně rozcuhat kamarádce vlasy. „Héééj!“ odrazila Bela pohotově jeho útok.


„A teď když dovolíš, mám toho za dnešek fakt dost.“ ukončil jejich rozhovor definitivně, zvedl se a zamířil si to do své ložnice. Isabela si ale dál myslela svoje, jen pochopila, že tenhle kluk si k tomu musí dojít sám.
Filip se svalil na postel, a ještě dlouhé minuty se v myšlenkách vracel k tomu, co mu Bela řekla. „Takový nesmysl!“ pomyslel si. Byl se svým životem přece bez výhrad spokojený – kariéra se mu rozjížděla víc než slibně, byl populární a oblíbený, měl vše, po čem kdy toužil. Tak proč ho ta její pitomá poznámka tak dostala. To mu vrtalo hlavou, dokud neusnul.

Moc hezký dílek Fidgety!
Musím říct, že Bela Filipa odhadla přesně. Jen si to sám asi pořádně neuvědomuje, nebo možná jo, jen se to snaží potlačit.
Jsem zvědavá, jestli Kaylu kontaktuje
Těším se na pokračování.

Taky si myslím, že ho Isa odhadla dost dobře jen doufám, že ji přeci jen kontaktuje a hlavně, že ty jeho holky na jednu noc si neodnesly víc než jen vzpomínku na chvíli s ním

Jinak jsem už moc zvědavá na přítele Isy! Určitě to bude velký sympaťák

Na přítele Isabely si malinko musíte počkat (jen do dalšího dílu), a co se týče Kayly, tak kdo ví, zda se ještě ukáže   I když někde ve světě je, takže čekám, že mi v nevhodnou chvíli vleze do záběru     Ale prostě měla jsem vždy ty svoje hlavní hrdiny takové slušňáky, co se vztahů týká, tak jsem chtěla trochu změnu. Filip sice má stejně pořád dobré srdce a taky vychování, ale už dávno jsem plánovala, že až bude na řadě kluk, bude "Lamač srdcí". Takže musí splnit aspiraci, a pak teprve možná přijde čas na to, aby zmoudřel  

A teď už dnešní díl Jen tentokrát se chci omluvit za Filipa, který díky úvodním fotkám možná bude vypadat jako čuně. Ale já obecně moc simíky nepřevlékám, navíc scény hraju na přeskáčku, tak mi až teď došlo, že má vlastně to stejné, v čem přišel včera z pařby  

64. KAPITOLA – Rodinné Vánoce

Druhý den ráno se Filip vydal do Lázeňské oázy k rodičům, aby s nimi strávil vánoční svátky. Sotva dorazil do svého starého bydliště, okamžitě se na něj vrhly sestry. „To je dost, že jsi tady!“ skočila mu Valerie kolem krku. „Musíš nám vyprávět, jak se žije ve městě. Tady je děsná pruda!“ překřikovala ji Gabriela. „Tady možná. Ale neříkej mi, že se na kolejích nudíš!“ popichoval ji přidušeně Filip.


Sotva si stihl vybalit, už ho hnali ke zdobení stromečku a začali vyzvídat. „Panejo, viděla jsem ty fotky Kayly, byly boží! Netušila jsem, že si tak dobrej brácho!“ chválila ho Gabi. „Jak ses k tomu vůbec dostal, o Kayle se říkalo, že je suchar, udělat s ní rozhovor bylo prý nad lidské síly, natož takové snímky.“ vyzvídala Valerie. „Hmm, asi štěstí.“ odbyl je stroze Filip. „A míň pindejte a víc makejte, nebo tu budeme do Vánoc!“ napomenul sestry, díky čemuž všichni tři propukli v záchvat smíchu.


Díky tomu se pak naštěstí už dívky k tématu nevracely, což bylo jedině dobře. Lepší výmluvu než „štěstí“ totiž připravenou neměl. Jeho klientkám to stačilo, maximálně s dovětkem, že jeho kouzlu neumí nikdo odolat – což, světe div se, mělo na jeho fanynky přímo kolena podlamující účinek. Ale jeho sestry byly z jiné kategorie – Gabriela dokázala být pěkně umanutá, když si šla za svým, a Valerie se zase nedala snadno oblafnout. Někdy měl pocit, jakoby mu viděla do hlavy.
„Máte tam nějak veselo! Nezapomeňte, že je potřeba ještě prostřít stůl, a Val broučku, do tvého pokoje jsem dala pár dárků pro tátu, můžeš mi je prosím zabalit?“ rozdávala úkoly z kuchyně Andrea.


Pod její taktovkou a navzdory tomu, že její manžel prchnul před přípravami kdo ví kam, bylo vše včas hotovo, aby mohli zasednout ke sváteční večeři. „Moji milí, klid prosím.“ chopil se slova Radek a upozornil na sebe zvoněním zvonečku. „Ehm, tati, není to náhodou ten zvonek, kterým se vždy hlásil Ježíšek?“ popíchla ho Gabi. „Řekl jsem klid, drahoušku.“ napomenul jí otec a demonstrativně si ještě jednou zazvonil.


„Moje milá rodino, jsem moc rád, že jsme se tu dnes všichni sešli. I když nám postupně vylétáte z hnízda, těší mě, že si vždy najdete cestu zpět. A doufám, že se tu společně budeme sházet ještě spoustu let, i když už třeba jednou budete mít rodiny vlastní.“ pronesl krátkou řeč. „Díky drahý, řekl jsi to krásně.“ pochválila ho Andrea. Pak už si všichni naložili na talíře čerstvě upečenou rybu a popřáli si dobrou chuť. Sotva ochutnali první sousto, Andrea si malinko odkašlala. „Ehm, děti, rádi bychom vám s tatínkem ještě něco řekli.“ začala.




„Co zas, víš jaký mám hlad?“ protestoval Filip. „Věřím, že hlady neumřeš.“ snažila se ho krotit matka. „Ne, ale vystydne to.“ stál si za svým on. Andrea ho uzemnila už jen pohledem. „Mami?“ ozvala se Gabriela. „Jistě, zlatíčko. Tak tedy rozhodli jsme se s vaším otcem, že se přestěhujeme.“ oznámila jim. „Cože?“ ozvalo se sborově od sourozenců. „No, ano. Chystáme se do důchodu, a už máme téhle pustiny po krk, viď miláčku?“ obrátila se na svého muže.


„Jistě, maminko.“ potvrdil jí Radek. „Jak jsem říkal, vylétáte nám z hnízda. Filip žije ve městě, Gábinka je na univerzitě…“ vysvětloval, když byl přerušen poslední jmenovanou. „Tati!“ zabručela dotčeně. „No co, pro mě budeš vždy moje malá holčička.“ hájil se Radek. „A tady Valinka…neprotáčej ty oči… brzy taky odejde na vysokou. Pro nás dva je ten dům zbytečně velký, a jak řekla maminka, tenhle horký a suchý vzduch už nám v našem věku nesvědčí.“ dokončil konečně myšlenku.


Chvíli ještě nad jejich nápadem diskutovali, ale pak už je Andrea vybídla k jídlu, jelikož ryba opravdu začala stydnout. Mezi sousty se pak ještě obrátila na Filipa: „A co ty, broučku, kdy nám konečně přivedeš nějakou nevěstu?“. V tu chvíli mladíkovi dokonale zaskočilo. „Proboha mami, co to je za výrazy?“ uchechtla se Gabriela, která využila, že bratr není schopen slova, zatímco Valerie se mu snažila pomoct několika ranami do zad. „No, tak přítelkyně zní tak obyčejně.“ hájila se Andrea.


To už Filip popadl dech. „A proč bych to jako dělal?“ vykřikl konečně. „Tak pomalu už bys na to měl čas.“ odpověděla Andrea. „Mami, že ty jsi mluvila s tetou Anjou?“ dovtípil se její syn. „Ano mluvila. Anja říkala, že jim jejich Belinka přivedla domů představit nápadníka.“ připustila Andrea. „Nápadníka? Ty jsi teď četla nějaký historický román, nebo co?“ ozvala se opět  Gabriela, za což si vysloužila přísný matčin pohled. Ta pak pokračovala směrem k Filipovi. „Ale tady vůbec nejde o Belu. Ty jsi nejstarší a tvoje sestry před sebou mají ještě pár let studia, tak je logické, že čekám, že se toho chopíš jako první. Já bych se totiž ráda dožila vnoučat.“ sdělila mu. „Cože?!?! Prvně nevěsta a teď rovnou dvojčata, zbláznila ses?“ protestoval Filip s odporem v očích.


„No, tak snad se nepřeji nic tak hrozného?“ nechápala Andrea. „Mami, promiň, ale tohle není na pořadu dne. Teď se mi rozjíždí kariéra, fotím od rána do večera, fotky zpracovávám často do noci. Opravdu nemám čas budovat nějaké vztahy, natož se starat o děti.“ při té představě se oklepal. Andrea se už už nadechovala k nějaké námitce, ale Filip pokračoval: „A myslím, že to dál nemusíme řešit, ať si nezkazíme sváteční večer, že?“, čímž dál rázně najevo, že diskuze na toto téma je u konce.


Zbytek večera se naštěstí nesl ve svátečním duchu, a na drobnou neshodu rychle zapomněli. Andrea s Radkem moc dobře věděli, že především jejich dvě starší děti mají svoji hlavu, a snažit je přesvědčit o opaku k ničemu nevede.

Moc pěkné počtení!

Musím říct, že jsem se chvilkama docela zasmála. Je pravda, že u Filipa ta nevěsta jen tak nehrozí

Jsem moc zvědavá, kam se Andrea a Radek přestěhují!

Jak měl Filip skoro osypky doufám, že ho jednou nějaká dáma uloví (nebo on ji? ), dětičky by měl určitě moc krásné jinak ségry mu pěkně zestárly a rodiče také doufám, že se dožijí vysokého věku a snad i těch vnoučat jinak souhlasím s Janikou, některé hlášky mě dost pobavily

Děkuji, jsem ráda, že vás dílek pobavil Snažila jsem se to trochu odlehčit, tak jsem ráda, že se to i povedlo
Janiko, jednu chvíli jsem byla zvědavá i já To, co jsem postavila dřív, už se mi vůbec nehodilo a hlavně nelíbilo, a tak strašně se mi nechtělo pouštět do nějakého předělávání, že z nich málem byly bezdomovci
Lucisab, taky doufám, že chlapec jednou dospěje, protože přece nemůžu nechat vymřít svoji hlavní linii!!!

Konečně si můžu dovolit odreagovat se od smutku, trošku se pobavit a pochválit pokračování Tvého příběhu, Fidgety Na nové bydlení jsem moc zvědavá, stejně tak i na to, kdy přijde mládež k rozumu