Historie jednoho rodu

Zase jsi nám připravila pěkné počtení, Fidgety ! A ty obrázky, koláže a samozřejmě i videa vše perfektně dokreslují Katie zvládá zimní hrátky bravurně, s dětskou lehkostí, a že Filip trošku v zápalu hry opomenul jeden oběd, to se dá přece prominout

To byl opravdu moc příjemný dílek a ty fotky byly totálně boží a to video taky bylo úžasný vidět naše hrdiny v pohybu jinak Filip je úžasný táta moc se těším na další dílek

Moc krásné zimní pokračování!   Nádherné záběry a máme tu dokonce i videa! Užívám si ty hory společně s nimi    Úplně mě fascinují ty sněžné sochy a ohňostroj. A všechny možnosti, které teď simíci na horách mají! Tenhle díl byl super a moc se těším na další

Krásné pokračování. 

Taková rodinná idylka. Úžasné záběry a videa k tomu, jako parádní zpestření.  Kitty si užívá parádní dovolenou.   

Moc se těším na pokračování. 

Oooo, díky moc, jsem ráda, že se vám dovolenkové dílky líbí  Jak jsem avizovala, z hor bude nakonec ještě jeden, ale zase trochu v jiném duchu, tak snad vás i ten potěší  Pro představu jsem teď dopsala díl č.99    Takže na nějakou chvíli mám zásobičku A snad se zadaří, i když doma mě má manžel za blázna, chtěla bych brzy nafotit i ten jubilejní stý  Což je pro mě neuvěřitelný milník. Když jsem začínala, vůbec by mě nenapadlo, že se svým šnečím tempem, navíc se všemi těmi pauzami, se k takovému číslu někdy dostanu

96. KAPITOLA - Návrat domů

Aby si při lyžování nepřivodili nějaké zranění z únavy, naplánovali si jeden odpočinkovo-poznávací den. Lyžáky tak vyměnili za pohodlnou obuv a vydali se k úpatí Mt. Komorebi seznámit se se zdejší kulturou a krajinou. Svůj výlet začali u místního chrámu. Filip jako správný profík vylovil z batohu foťák a pořídil snímek do rodinného alba.


Katie pak na první pohled zaujal malý přístřešek, pod kterým se houpaly zvláštně pomalované destičky.
“Co to je?” zajímala se u svého doprovodu.
“To je něco jako zeď přání. To co si přeješ, napíšeš na destičku, a tu sem pak zavěsíš. A pokud jsi svého přání hodna, snad se vyplní. Prý se o to starají místní duchové.” vysvětlil jí Filip.



“Ale tati, já těmi znaky psát neumím.” posmutněla holčička.
“Myslím, že to bude platit, i když to napíšeš tak, jak umíš.” vložila se do hovoru babička. “Ty bys nějaké přání měla?” zeptala se vnučky. Dívenka jen přikývla, a tak společně obstaraly prázdnou destičku. Zatímco dospělí rozebírali další plán cesty, Katie pečlivě napsala své tajné přání tak, aby ho nikdo jiný neviděl, a zavěsila ho mezi ostatní.


Pak už se společně vypravili na procházku zdejší krajinou. Jejich hlavním cílem byla místní jeskyně s proslulou ozvěnou. Ušli sotva pár set metrů, když si Katie všimla zvláštních světýlek. Nejprve si myslela, že jsou to světlušky. Ale pak si uvědomila, že ty ve dne asi moc nelétají. A tak se za nimi ohlédla. Vypadali jako malí duchové. A v tom jí to došlo. “Duchové milí, moc vás prosím, splňte mi mé přání.” zašeptala.
“Katie, tak poběž, ať se nám neztratíš.” popohnala jí babička, která očividně o zvláštních poletujících tvorech neměla ponětí.


Asi po hodince cesty dorazili na místo. Jeskyně byla malá a dobře ukrytá v lesích. Ale s kvalitní mapou se dala najít celkem snadno. Před jeskyní stál malý oltář na počest duchů a bohů. Celé místo působilo neuvěřitelně poklidným dojmem. Bokem umístěná cedulka však návštěvníky ujišťovala, že zde je křičet povoleno.
“Dědečku, myslíš, že opravdu můžu tu ozvěnu vyzkoušet?” pochybovala přesto Katie. Navzdory jejímu nízkému věku na ni místo dělalo dojem. Zvlášť poté, co se s duchy setkala osobně.


Vidina malého experimentu však byla lákavá. “To víš že můžeš. V každém národním parku nebo rezervací je potřeba se řídit pravidly. Obvykle se v přírodě musíme chovat tiše, ale na tomto místě je dovoleno si trochu zakřičet.” potvrdil jí Radek.
A tak se Katie odhodlala, dala si ruce k ústům a směrem do jeskyně zakřičela: “Dobrý den!” Pak nastavila ruku k uchu a čekala.
“Dobrý den-den-den-den!” ozvalo se z jeskyně.


Katie byla nadšená. Chvíli si tak s jeskyní povídala, a bavila se tím, v jak legrační podobě se její slova vrací zpátky. Filip mezitím opět lovil v batohu, a chystal si své vybavení.
“Tak jo, rodinko, pěkně se mi postavte, ať máme hezkou vzpomínku.” houkl na ostatní. “Kitty, nekoukej tak, pak si ještě zakřičíš, ale přece tu jeskyni chceš ukázat mamince.” dodal směrem k dceři, která hodila smutný výraz. Na to nemohla nic říct, a tak společně s prarodiči opět poslušně zapózovala.


Když se vrátili zpět do městečka, zbylo jim ještě trochu času, než se setmí. Zatímco Andrea s Radkem zamířili do kavárny ulevit nohám a dopřát si zaslouženou odměnu v podobě horkého čaje a dobrého zákusku, mladší generace měla ještě dost energie. A tak Filip Katie zavedl k vlakovému nádraží, kde stálo malé kluziště. Katie byla nadšená a za chvíli už oba vyjeli na ledovou plochu.
“Tak co tomu říkáš?” zajímal se Filip po chvíli strávené na ledě.
“Že je to fak ještě lepší, než kolečkové brusle.” jásala holčička a pomalu se klouzala otci v patách.


V následujících dnech se vrátili zpět k lyžování a bobování. Až nadešel den poslední a čas balit. Před cestou se ještě rozhodli uspořádat rozlučkové grilování. Sluníčko ten den svítilo a krásně vyhřívalo terasu, ale pro větší pohodlí roztopili i venkovní krb pod pergolou.
“Teda babičko, voní to nádherně.” pochválila kuchařku Katie a natáhla do nosu vůni grilovaného kuřete.
“To víš, tvoje babi je mistryně v kuchyni.” přidal se k pokloně Radek.


Pak už si popřáli dobrou chuť a naložili si plné talíře. “Ach jo, ale je škoda, že už musíme domů.” povzdechla si dívenka.
“Katie, copak se netěšíš na maminku?” zeptala se jí babička.
“Jo, to jo. Ale lepší by bylo, kdyby mohla přijet za námi.” stála si za svým Katie.
“Koťátko, však se sem můžete s maminkou někdy vrátit. A všechno jí tu ukážeš.” navrhla jí babička.
“Myslíte, že by chtěla?” přemýšlela dál Katie.


“Myslím, že určitě.” přikývl Filip. “Dám jí kontakt na majitele chaty, a můžete sem zase přijet. A klidně můžete vzít i toho jejího přítele.” navrhl jí.
“Joooo, toho?” protočila Katie oči v sloup. “Nemyslím si, že je to mezi nimi vážný.” zakroutila hlavou Katie. “Stejně bych byla raději, kdybychom sem jeli zase všichni spolu.” dodala ještě prosebně.
“Kitty, to asi není tak jednoduché. Ale teď jez, ty rozumbrado, než ti to vystydne.” vybídl jí Filip. A tak nechali plány stranou a pustili se s chutí do jídla.


V San Myshunu odsýpalo natáčení od ruky, a tak si Kayla dokázala i krátce před poslední klapkou vyšetřit den volna. Chtěla s Katie strávit po tak dlouhém odloučení co nejvíce času. Výprava z hor dorazila až pozdě večer, a Katie usnula už cestou. Uložili ji tedy do postýlky, a jelikož i Filip byl vyřízený, shrnul jejich výlet jen stručně, a sypal se taky vyspat.
Zato Katie druhý nezavřela pusu. Jen co otevřela oči, vlezla si za Kaylou do postele, a začala jí líčit všechny zážitky.


A pokračovala i celé dopoledne. Nezapomněla na nic, od koulovačky, přes sněhuláky, sněhové sochy, po výčet všech zimních aktivit i výlet k jeskyním. Pomlčela jen o svém tajném přání.
“Takže se ti výlet líbil?” zeptala se Kayla, jako by snad odpověď nebyla naprosta jasná.
“Jooo, bylo to naprosto super. Jen mě mrzí, že jsi tam nebyla se mnou.” posmutněla poprvé za celý den. “Maminečko, že tam pojedeme někdy zase. My dvě spolu, i s tátou, babičkou a dědečkem, prosííím.” žadonila nadšena tou představou.


“Beruško, to není tak jednoduché.” povzdechla si Kayla.
“Jo, to říkal táta taky. Ale mně to přijde úplně jednoduché! Jste přece moje maminka a můj tatínek. Takže jsme rodina a rodiny spolu jezdí na dovolenou.” protestovala Katie.
“Ach zlato, my ale nejsme normální rodina. My dvě se za pár dní vrátíme na Sulani, a táta má svůj život tady. Má tu rodinu, přátele, práci. Ty už budeš do jeho života patřit navždy, ale moje a jeho cesta se dávno rozešly.” pokusila se jí vysvětlit.


“Ale teď jste se sešli, tak proč nemůžete být spolu?” trvala na svém Katie.
“Protože život dospělých je složitější. Skutečné příběhy nekončí vždycky jako ty, které znáš ze svých pohádek. Ale to neznamená, že to jsou špatné příběhy. A my to určitě nějak vymyslíme, abys o tatínka už nepřišla, slibuju.” pokračovala Kayla.
“Ale já bych vás chtěla mít oba pořád.” fňukla ještě Katie. Na to už Kayla neměla sílu odpovídat a jen dcerku objala. Věděla, že když si její holčička něco umane, ani sebelepší vysvětlení nepomůže. A tím, jak to kdysi dávno domotali, jí stejně zatěžovat nechtěla. Nemá přece smysl se trápit se tím “co by - kdyby”.

Nádherný díl, na tom výletě prožili tolik pěkných okamžiků a my s nimi, díky, žes nám ukázala všechny různé věci, co jdou dělat na dovolené v tomhle zimním ráji Bylo to moc zajímavé. Myslím, že tajné přání Katie se dá dost lehce uhádnout, vlastně o něm sama i mluví. A musím říct, že je to i moje přání od okamžiku, kdy se v příběhu objevila Kayla. Tak uvidíme, jak se to nakonec vyvine, protože to opravdu není lehké, jak všichni říkají.

Krásný závěr dovolené - všechny ty zimní radovánky, výlet, i ti duchové, které viděla jen Katie, a kteří jí, doufám, její přání splní Těším se na další díl !

Krásný dílek! 

Katie měla nádhernou dovolenou, tolik zážitků   Osobně asi tuším, jaké je její tajné přání, ale počkám si, jestli se opravdu vyplní a já tajně doufám, že ano 

Musím pochválit nádherné fotky prostředí.   Tam bych se taky ráda podívala. 

Těším se na pokračování. 

Krásný dílek taky tak nějak tuším její tajné přání a popravdě bych jí moc přála, aby se jí vyplnilo jinak to prostředí bylo úžasné moc se těším na další dílek

Děkuji všem za krásná slova, ani nevíte, jak mě vždy potěší A líbí se mi, že sdílíte Katieno tajné přání, tak se bojím, abyste mě nazavrhli, kdyby se nevyplnilo
Zároveň se omlouvám za delší prodlevu  Dílek mám nafocený a napsaný dlouho, jen chybělo nahrát fotky a zrevidovat text  Ale řešíme teď dárek pro kamarádku k narozeninám, letos naše dívčí parta oslaví 20 let od seznámení - tak dlouho neznáme ani naše chlapy Takže jsem teď věnovala večery fotkám z reálného života. Snad vám pauzu vynahradí delší pokračování. Dalo mi tedy malinko zabrat, prvně jsem jeden večer řešila nefunkční židle - Filip holt musel trochu obměnit nábytek. Krom toho i když byla aktivní událost, tak se mi simíci stále převlékali do všedního oblečení. Nemluvě o tom, že mi někteří nejmenovaní jedinci málem umrzli  Ale nakonec jsem vše překonala, a vznikl jeden z mých oblíbených dílů, kde je minimum póz - vždy mám radost, když se daří fotit přímo ze hry Téma Vánoc je sice trochu pasé (i když nedávno ještě sněžilo), tak snad mi posun v čase odpustíte

97. KAPITOLA - Šťastné a veselé

A přišly Vánoce. Když Gabriela zjistila, že by je Kayla a Katie měly trávit samy v malém bytě, byla rezolutně proti. Okamžitě se rozhodla, že se musí připojit na Štedrý den k nim. Kayla chvíli protestovala, že nechtějí rušit rodinnou atmosféru. Ze všech stran se jim však dostalo ujištění, že nic rušit nebudou, neboť jsou přece členy rodiny. Filip sestru naoko sepsul, protože s pozváním chtěl přijít sám. Ale jinak jí i ostatním byl vděčný, že Katie i s Kaylou tak přijali.
Vzhledem k tomu, že se značně rozrostli, domluvili se, že letošní Vánoce neoslaví u rodičů, ale u Filipa v bytě. Zatímco Kayla běžela ještě narychlo sehnat nějaké dárky, Katie byla u Filipa od rána a pomáhala s přípravami.
“Kitty, jak vlastně slavíte Vánoce na Sulani?” zajímal se Filip při zdobení stromečku.


“Docela normálně, všude je výzdoba, rozdávají se dárky, koukáme na pohádky.” pokrčila rameny dívenka a opatrně vytáhla z krabice další ozdobu.
“Takže stromeček taky máte?” vyptával se jí dál otec.
“To né, nebo aspoň ne takový. Na ostrovech se jedle moc sehnat nedají. Takže jen naházíme na palmu pár třpytivých řetězů.” odpověděla mu Katie.
“To je aspoň originální.” zasmál se Filip.
“Hmmm, to nevím, ale mně se mnohem víc líbí tento stromeček. Je jako z těch vánočních filmů, co znám.” poznamenala Katie, spokojená s jejich dílem.


Když měli hotovo, Filip se přesunul do kuchyně. “Mami, nemám to udělat? Dnes jsem hostitel já, můžeš si hodit nohy nahoru, a odpočívat.” obrátil se na Andreu, která i s Radkem také dorazila už ráno.
“Broučku, jsi hodný, ale vánoční ryba je moje doména. Věnuj se Katie, než ti odjede. O jídlo se postarám já, pro to jsem tu taky tak brzy.” odpověděla mu, a jala se rybu řádně ochutit.


Filip ji tedy poslechl, s Katie dozdobili byt a šli se nachystat na slavnostní večeři. Jako první dorazila Kayla. Katie se jí hned chlubila stromečkem, který pomáhala zdobit. O chvíli později se k nim přidali Patrik a Valerie, které se už pěkně kulatilo bříško. Jako poslední dorazila Gabriela. Hned ve dveřích omlouvala Masona, který se rozhodl odjet na svátky k rodičům. Celá sestava se pak odebrala k prostřenému stolu. “Ty talíře a příbory jsem chystala sama.” chlubila se hned Katie.
“Máš to moc krásné a elegantní.” chválila ji Gabi.
“Ehm, rodino, prosím o chvíli pozornosti.” hlásil se Radek, který ani letos nezapomněl na svůj tradiční zvoneček.


Všichni tedy zmlkli, a Radek si odkašlal. “Takže tedy, jsem moc rád, že jsme se tu sešli v takovém počtu. Letošní rok byl opravdu překvapivý a mě nesmírně těší, že jsme do rodiny mohli přivítat naši malou, krásnou a chytrou vnučku, i s její neméně krásnou a chytrou maminkou. A tak nezbývá než doufat, že příští rok nás bude jen a jen více, což jak víme je na dobré cestě.” s těmito slovy se pousmál na svoji nejmladší dceru.


“Proto všem přeji jen to dobré, především hodně zdraví. A protože vidím, že už mě tu někteří probodávají pohledem, a nejraději by mě utnuli, tak vám teď přeji štastné a veselé a dobrou chuť.” ukončil svůj proslov.
“Já jsem v tom letos nevinně. Nic jsem neříkala.” bránila se Gabriela.
“Ale chtěla jsi. Ne nadarmo se říká, že protože potrefená husa nejvíc kejhá.” rýpnul si do ní Radek.
“No dovol, tati. Abych se neurazila.” hrála s ním jeho hru. “Tak tedy dobrou chuť.” dodala naoko uraženě.


“Prosímtě, těch dvou si nevšímej. Oni se takto hašteří skoro každý rok. Několik let se například Gabi snažila tátovi schovat ten jeho zvonek. Ale nikdo neví jak to dělá, buď jich má někde plnou bednu, nebo ho prostě vždy nějak našel.” vysvětloval na protějším konci Filip Kayle.
“Náhodou, jsou skvělí. Moc děkuji, že jsme se k vám mohli přidat. Už ani nepamatuji, jak vypadají pořádné rodinné Vánoce.” přiznala mu.
“No, tak to se máš dnes ještě na co těšit.” slíbil jí se špetkou ironie v hlase.


Pak už se všichni pustili do jídla. Ryba byla samozřejmě skvělá a všichni loudili recept. “Nebojte, maminka vám ho napíše do závěti.” neodpustil si Radek trochu černého humoru, za což si vysloužil od své ženy lepanec za ušiska.
“O tom se drahý v našem věku už opravdu nežertuje.” napomenula ho.
Po večeři se přesunuli ke stromečku, kde si je Filip našteloval na společnou fotku. Na fotoaparátu nastavil samospoušť a rychle utíkal na své místo. “A teď nehýbat, a sýýýr.” vydal pokyn, když se dioda na přístroji divoce rozblikala.


Když byl Filip se snímkem spokojen, usadili se všichni společně v obýváku. Zatímco nechávali slehnout večeři, vzpomínali na uplynulé Vánoce. Jedna vtipná historka střídala druhou. Andrea s Gabrielou bavili Kaylu příhodami z Filipova dětství a ta se chvílemi popadala za břicho.
Nálada byla opravdu veselá, takže si nikdo nevšiml, že se k nim připojil další host. Tedy až na Katie, která hned zabloudila pohledem ke dveřím.


Zdálo se, že nikdo další nově příchozímu nevěnuje pozornost. A tak Katie seskočila ze sedačky a došla až k návštěvníkovi, který zatím dorazil k jejich stromečku. “Vy jste Vánoční dědeček, že ano?” zeptala se ho.
“To vskutku jsem, moje milá Katie.” potvrdil jí vousatý muž.
“A jaktože si vás ostatní nevšímají?” zajímala se dál.
“Víš, dospělí na mě už moc nevěří, tak mě nevidí.” vysvětlil jí. “Ale pro tebe, že jsi tak krásně nazdobila stromeček, tu mám jeden speciální dáreček.” zalovil v pytli a podal Katie dárkovou krabičku.


“Děkuji mockrát.” poděkovala Katie.
“Není zač. Rozbal si to potom s ostatními.” nařídil jí vánoční dědeček. “Jen nebuď zklamaná, když dnes nedostaneš to, po čem nejvíc toužíš. Víš, ta největší a nejtajnější přání vyžadují čas. Ale když nepřestaneš věřit, mohou se i ty nejméně pravděpodobné věci splnit. A pamatuj, i když se něco přece jen nedaří podle tvých představ, nedovol, aby ti zklamání sebralo radost ze života. Vše, co se děje, má nakonec nějaký důvod, i když z počátku nám to nedává smysl.” promluvil k ní moudře.


“Och, my se tu vykecáváme, a Katie je určitě zvědavá na dárečky.” ozvala se Andrea, která si všimla holčičky před stromečkem. Ta se po babičce otočila, a když pohlédla zpět, Vánoční dědeček byl už pryč.
Ostatní však dali Andree za pravdu. A tak se zvedli a připojili se ke Katie u vánočního stromku, který byl doslova zavalen dárky. “To snad není možné, kolik se nám toho tady sešlo.” kroutil hlavou Radek.


Postupně všichni s nadšením otvírali balíčky jim určené. Děkovali za dárky, kroutili hlavou, jak to ten Vánoční dědeček jenom věděl. Panovala zde prostě pravá vánoční nálada. Kayla byla nesmírně vděčná, že Katie mohla strávit Vánoce s tak velkou rodinou. Ona sama byla jedináček a rodiče už neměla. Nedávno by si ještě nedovolila ani doufat, že by dcerce mohla něco takového dopřát.


“Vida, tady tě máme.” ozval seFilip za Kaylinými zády, když ji  o něco později našel na jedné z teras.
“Jo, potřebovala jsem chvíli na vzduch. Srovnat si myšlenky a tak vůbec.” odpověděla mu Kayla, aniž by odtrhla pohled od nočního města. Filip se k ní připojil. Opřel se o římsu a zahleděl se s ní do dáli.
“Páni, víš že jsem si nikdy nevšiml, jaký je tu výhled.” povzdechl si obdivně.
“Asi jsi neměl moc čas jen tak zevlovat na terase, co?” domyslela si Kayla.


“Tak nějak.” potvrdil jí s přikývnutím a pak se na chvíli oba odmlčeli.
“Děkuju ti.” rozčísla ticho Kayla.
“Za co?” nechápal Filip.
“Za všechno. Za to, jak jsi Katie přijal, jaký jsi pro ni skvělý táta. Za ten výlet na hory, o kterém ještě dlouho nepřestane mluvit. A za tyhle nádherné rodinné Vánoce. Víš, vždycky byla veselá, v pohodě. Ale takhle šťastnou jsem ji ještě neviděla. Mrzí mě, že jsem byla tak hloupá, a neřekla ti o ní dřív.” vysvětlila mu s pohledem stále upřeným na město.


“Kaylo, to všechno je přece samozřejmost. A co bylo, to bylo. Třeba bych na to ještě opravdu nebyl připravený. Nemá smysl si vyčítat minulost, tu už nezměníme. Je potřeba hledět vpřed.” odpověděl jí a zahleděl se na ni. Kalya mu konečně jeho pohled opětovala.
“A o tom jsem tu právě přemýšlela. Myslím, že bychom se měli domluvit, jak to budeme řešit dál.” přiznala mu, kam se její myšlenky ubíraly.
“To bychom měli. Ale asi někde v teple, co říkáš? Tady bychom brzy umrzli.” navrhl jí.


Přesunuli se tedy zpět dovnitř a nenapádně proklouzli do Filipova ateliéru, aby měli klid. Tam se usadili a chvíli se se mlčky rozhlíželi. Ani jeden nevěděl, jak začít. První se nakonec odhodlala Kayla.
“Předpokládám, že se budeš chtít s Katie dál vídat.” pronesla.
“Tak myslím, že o tom nemusíme diskutovat. Spíš bych se rád domluvil, jak to uděláme.” odpověděl Filip. “Máš nějaký návrh?” zeptal se.
“No, něco už mě napadlo, ale není to nic, co by se nedalo řešit jinak. Takže jestli chceš, začni ty.” nabídla mu.


“V pořádku, povídej první.” vybídl jí.
“No, jasné je, že na Nový rok se opravdu musíme vrátit na Sulani. Katie čekají srovnávací zkoušky ve škole, taky ji chybí kamarádi. Ale kdykoli jsi u nás vítaný. I kdokoli z rodiny. A samozřejmě pokud budeš chtít, může u tebe Katie trávit část prázdnin.” přednesla mu svoji představu.
“Páni, ty mi snad vidíš do hlavy. Tomu asi nemám co vytknout. A mezitím si můžeme skypovat, klidně každý den, co?” mrknul na ní. “Máte doufám dobré připojení.” zarazil se.


“Jo, připojení máme v pohodě, neboj. Nežijeme na konci světa, ale v rušném letovisku.” zasmála se jeho pochybám Kayla.
“Výborně.” pochvaloval si Radek. “Jen doufám, že se Katie neomrzím. Víš, teď pro ni vše bylo nové, samé akce. Ale časem budu asi jen obyčejný táta.” zvážněl po chvilce zamyšlení.
“Žádný táta není obyčejný. Pro ni jsi její princ, co víc, král z pohádky. Až teď vím, jak moc je pro ni důležité mít otce, jako pro každou dívenku.” povzdechla si Kayla.
“Kaylo, zase ty výčitky?!”  napomenul ji Filip a vzal ji za ruku.
“Promiň.” špitla.


“Neomlouvej se. Jestli já jsem král, tak ty jsi královna, a to ta největší ze všech. Vždyť jsi na ni byla celou dobu sama a vychovala jsi z ní neuvěřitelně úžasné děvče. Ani nevíš, kolik radosti a života vnesla do celé naši rodiny. Naši úplně ožili, kdybys je viděla na těch horách. Blbli s ní jak puberťáci. A třeba Gabi díky ní začíná uvažovat nad rodinou, a Valerie dokonce už jedno malé čeká.” složil jí i dcerce poklonu. “Vidíš to, když už mluvím o Val, mám za úkol tě pozvat na svatbu. Berou se na Silvestra, to tu ještě budete, ne?” vzpomněl si na zadaný úkol.
“Svatbu? To se asi nehodí?” zaváhala Kayla.


“Jak nehodí, slyšela jsi tátu, jste členy rodiny. A Valerie trvá na tom, že bez neteřinky se vdávat nebude. Klidně si to s tebou vyřídí sama. A věř mi, nezdá se, ale když chce, umí být přesvědčivější než Gabriela.” odpověděl Filip.
“Dobrá tedy, pak pozvání přijímám. Ještě Valerii poděkuji osobně.” souhlasila nakonec Kayla. “Katie bude nadšená.” dodala.
“Tak o tom nepochybuji.” souhlasil s ní Filip. “Tak to je paráda, máme vyřízeno. Svatba i budoucnost jsou domluvené. Nemáš hned lepší pocit?” usmál se na ni a tak nějak automaticky jí objal.
“Jo to mám.” oplatila mu úsměv Kayla. Objetí ji zaskočilo, ale nebylo jí rozhodně nepříjemné.


Chvíli tam spolu jen tak seděli, než dospěli k závěru, že by bylo vhodné vrátit se k ostatním.

Nádherný vánoční díl.  Vůbec Ti nemám za zlé, že jsou Vánoce v simím světě trochu opožděné. Rozhodně se dá pochopit, že to mají jinak než my 

Zpět k dílku. Moc se mi líbila vánoční atmosféra kolem, zdobení stromečku, ochotný Filip sám uvařit a pak celá rodina pospolu včetně Kayly. 


Musím pochválit i nádherné záběry, hlavně ten výhled na město.     Taky jsem ráda, že se Kayla a Filip celkem rozumně dohodli a kdo ví, třeba se to v budoucnu vyvine v něco jiného. 


A už teď se těším na svatbu Val a Patrika 

Další krásný díl, tento byl plný vánoční pohody vůbec mi nevadilo si číst o Vánocích na konci dubna. Naopak mi to úplně připomnělo to krásné období a na tu rybu se mi sbíhaly sliny

Kayla prostě patří do rodiny, jsem ráda, že na konci si udělali čas na to, aby si promluvili. Připadá mi to jako moc dobrá dohoda (prozatím   pořád ještě doufám, že budou jednoho dne spolu jako rodina, ale uvidíme, jak se všechno vyvine, i kdyby ne, Katie už si našla svoji rodinu a všichni budou v kontaktu - líbí se mi na druhou stranu, že nic neuspěchávají). A takhle je to pro příběh nejlepší a zůstává tu napínavá zápletka a různé možnosti, jak se to může vyvinout.
Stejně jako Janiku mě uchvátil ten výhled na město i to, jak se opírali a dívali do dálky.
Všechny záběry stojí za to (taky mě vždycky těší, když najdu dobré animace a pózy přímo ve hře) - jako vždycky v tvém podání. Jsem pokaždé ráda, když se můžu kochat tak krásnými fotkami  

Taky se moc těším na tu svatbu a vůbec, jsem zvědavá, jak se všechno bude vyvíjet dál (už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu )

Moc hezký vánoční dílek ! Katie si Vánoce užila opravdu se vším všudy - ten Vánoční dědeček je dokonalý ! A ten výhled z terasy samozřejmě taky, a doufám, že mezi Filipem a Kaylou nezůstane jen u objetí

Nádherný dílek! Hned mě popadla úžasná vánoční atmosféra taky jsem se zamilovala do výhledu z terasy a podobně jako ostatní, tak i já doufám, že se Kayla a Filip dají dohromady

Těší mě, že se vám vánoční dílek líbil A snad se bude líbit i pokračování. Aneb těšil se někdo na svatbu?

98. KAPITOLA - Něco začíná...

Nastal konec roku a s ním i očekávaná svatba Valerie a Patrika. Pro svůj velký den si vybrali kostel v Newcrestu, kde se brali i Valeriini rodiče.
(Tímto se omlouvám, pokud někoho pohoršuje, že se jako těhotná vdává v kostele. Ale neměla jsem jiný vhodný pozemek pro zimní svatbu, a do nového jsem se pouštět nechtěla.)
Sešli se zde rodiny obou snoubenců, včetně Patrikovi nové neteře. Isabele se totiž nedávno narodila druhá holčička, kterou pojmenovali Lauren.
Když byli hosté na místech, vešla do kostela i Valerie v doprovodu otce. “Připravena?” zeptal se Radek své nejmladší dcery.
“Připravena.” přikývla Val.


Společně tedy vykročili směrem k oltáři. Valerie zaznamenala, že trochu bokem stojí žena, která by jí na první pohled nemusela být známá. Tu tvář nikdy neviděla, prozradil ji však její účes. Krátce střižené růžové vlasy nemohly patřit nikomu jinému než Ofélii. Valerie se na ni pousmála, aby jí dala najevo, že ji její přítomnost upřímně potěšila, a dál bez zaváhání kráčela k oltáři.


Patrik byl svou nastávající okouzlen. Vždy pro něj byla tou nejkrásnější dívkou pod sluncem, ale svatební šaty její půvab ještě podtrhovaly. Byly zdobené jemnou krajkou a decentně přiznávaly Valeriino těhotenské bříško.
“Jsi nádherná!” zašeptal jí, když mu ji Radek předal, a políbil ji něžně na tvář.


Krátce na to došlo manželské sliby. “Jsi moje všechno, má láska k tobě nezná hranice. Je jedno, jak daleko budeš, ale já tu vždy budu pro tebe a budu na tebe čekat. Navždy chci být pevným bodem tvého vesmíru. Miluji tě, a bude mi ctí být ti dobrým manželem.” začal Patrik.
“Miluji tě z celého srdce, protože mne přijímáš takovou, jaká jsem. Miluji tě pro tvou dobrou duši. Jsi mi vždy oporou, a i já chci vždy stát pevně po tvém boku, ať nám osud připraví cokoli. Bude mi ctí, být ti dobrou manželkou.” vyznala se Valerie.
Pak si, za patřičného dojetí všech hostů, vyměnili prsteny a první manželské políbení.


Po obřadu následovali gratulace od svatebčanů, doprovázené potoky slz. Tentokrát je neudržela nejen Andrea, ale i Anja ztratila svou obvyklou “jsem nad věcí” tvář. Jelikož venku se spustila řádná chumelenice, Filip rozhodl, že společná fotografie bude nejlepší před oltářem. Pánové tedy dočasně přenesli jednu z lavic. A Filip rozestavil nejbližší příbuzné novomanželů na svá místa. Pak poprosil Kaylu, zda by mohla zmáčknout spoušť a sám se přidal k ostatním.
(Měla tam být i Katie, ale nenašla jsem lepší pózu, kde by bylo dítě i batole, a nepodařilo se mi ji tam slušně nastražit navíc.)


Ofélie se celou dobu držela vzadu. Pozorovala obřad i rodinné focení, a měla zvláštní příjemný pocit. “Tak takto asi vypadá štěstí.” pomyslela si. Už už se chtěla vytratit, když se k ní vydala nevěsta v doprovodu rodičů.
“Ofélie, jsem tak ráda, že jsi přišla. Měla sis přisednout k ostatním, vedle bratra bylo místo.” přivítala ji Valerie.
“To mi nepřišlo vhodné, ale děkuji. Moc ti to sluší.” odpověděla žena.
“Mami, tati, toto je Ofélie, má biologická matka.” představila ji Valerie rodičům.
“Moc nás těší, že vás konečně potkáváme. Valerie o vás moc pěkně mluvila.” seznámila se hned Andrea.


“I já vás moc ráda poznávám.”  odpověděla Ofélie. “A zároveň jsem ráda, že mám příležitost se vám omluvit za problémy, které jsme vám způsobili.” obrátila se především na Radka.
“Ale jaképak problémy?” rozmáchl rukama. “Pravda, trochu nás to tehdy zaskočilo, ale máme díky tomu nádhernou a chytrou dceru. A brzy budeme mít díky ní další vnouče, takže o problémech nemůže být řeč.” ujistil ji.
“Moc si vážím vašeho pochopení, i toho, jak jste dceru přijali. Přesto věřím, že omluva je na místě.” trvala na svém Ofélie.


“Pokud jinak nedáte, pak omluvu přijímáme.” usmál se na ni Radek.
“Děkuji.” odpověděla Sixamanka, a mírně se uklonila.
“Doufám, že se k nám připojíte na oslavě.” pozvala ji hned Andrea.
“Díky za milé pozvání, ale snad neurazím, když odmítnu. Nejsem v převlecích tak kovaná, jako Valerie, a nevím, jak dlouho bych tuto podobu udržela. Bude tedy rozumnější, když se vrátím na Sixam.” vysvětlila jim.


“Chápu. Nebudu vás tedy přemlouvat.” pokývala hlavou Andy.
“Doufám, že vám Valerie vyřídila, že vás oba dva na naší planetě rádi přivítáme.” obrátila se ještě k rodičům.
“Samozřejmě. Jen teď byla spousta práce se svatbou. Ale pozvání rádi přijmeme, nejspíš ale počkáme, až se to malé narodí.” odpověděla Andrea.
“Budete vítáni.” zopakovala Ofélie a pak se obrátila na nevěstu. “Valerie, přeji hodně štěstí a opatruj se.” řekla jí.
“Děkuji.” špitla Val a objala jí. Ofélie si na tyto projevy náklonnosti začínala pomalu zvykat.


Po Ofeliině odchodu se Valerie s rodiči přesunula do vedlejší budovy k ostatním svatebčanům. “Tady jsi! Už jsem se bál, že tě unesli.” odchytil svoji manželku hned Patrik.
“To tys nějak rychle zmizel. Byla tu Ofélie, chtěla jsem vás seznámit.” odpověděla mu Val.
“Sakryš, to mě mrzí.” prohrábl si nervózně vlasy. “Ale spěchal jsem nachystat pro tebe jedno překvapení.” vysvětlil jí.
“To nevadí, věřím, že to brzy napravíme.” usmála se na něj Valerie. “A jaké překvapení?” zajímala se netrpělivě. Na to už Patrik nic neřekl, jen ji odtáhl na židli přistavenou u klavíru. Sám za nástroj usedl a začal hrát a zpívat píseň, kterou své novomanželce sám složil.


“Páni, miláčku, to bylo dokonalé.” chválila ho dojatá Valerie, a opravdu měla na krajíčku.
“Takže se ti líbí?” ujišťoval se Patrik.
“Nejkrásnější skladba, co znám. Chci ji poslouchat každý den do konce života.” potvrdila mu Valerie, a její manžel se dmul hrdostí.
Samozřejmě následně nemohly chybět různé tradice, jako třeba slavností rozkrojení dortu a dělení o první sousto.


Následoval první tanec novomanželů, po kterém se na parket přidali i ostatní svatební hosté. Zábava se brzy rozjela ve velkém stylu. Lahodné občerstvení pomalu mizelo v žaludcích svatebčanů, barman nestíhal dolévat a parket nikdy nezůstával prázdný. Valerie se navzdory svému stavu cítila plná energie, a společně s Patrikem si svůj den užívali.


Svatbu si užívali i ti nejmenší. Ta úplně nejmladší jí celou prospala - kromě krátkých přestávek na krmení a přebalování. Isabela za to byla nesmírně vděčná, protože se původně bála, zda bude vůbec moci na bratrovu svatbu dorazit. Vyšlo to lépe, než mohla doufat, a tak se bavila s ostatními nebo řádila s Clarou, která byla ze svatby naprosto unešená.


Nadšená byla i Katie, a Kayla byla moc ráda, že pozvání opět přijali. Katie si připadala jako princezna a v hlavě už si představovala, jak bude vypadat její svatba, až bude velká.
“Smím prosit?” zeptal se holčičky Filip.
“Ano, tatí.” poskočila holčička, chytla se ho za ruku a společně se vydali na parket.
“Tančíš moc dobře, Kitty.” pochválil jí, když za sebou měli asi půlku skladby.


“Děkuji. Tancuju totiž ráda.” vysvětlila mu důležitě Katie.
“Já mám pocit, že ty děláš ráda snad všechno.” zasmál se Filip a vybavil si, co všechno spolu už zažili.
“Hm, všechno né. Třeba vaření mě vůbec nebaví. Takže jestli mám někoho milovat, bude muset umět vařit.” prohlásila naprosto vážně.
“Ty moje malá rozumbrado.” zakroutil hlavou Filip a zdvihl holčičku do náruče a zatočil se s ní dokola, až musela Katie zavřít oči, aby se jí nezamotala hlava. “Už teď mi chybíš.” pomyslel si, ale nahlas to neřekl. Nechtěl dcerce kazit tak šťastnou chvíli.

Jejda, to se to hezky četlo ! Nádherný obřad, potkala se tam opravdu kompletně celá široká rodina, a to i z vesmíru

Naprostý souhlas s Ludmi byla to moc krásná svatba - taky ten kostel vypadá nádherně a všechno máš moc pěkně nafoceno - úplně si vychutnávám každou fotku.
Překvapil mě i nečekaný host z vesmíru A moc pěkná scéna s mojí oblíbenkyní Katie na závěr.
Jsem moc zvědavá, co nás čeká dál a nemůžu uvěřit, že hned po další kapitole přijde jubilejní díl!

Spoiler:

Díky, jsem ráda, že se svatba líbila  Kostel je už hodně starý, a už se v něm odehrála spousta svateb, tak bylo načase ho trochu oprášit  Tak je fajn, že se pořád líbí
Jinak, Hellohello, s tím názvem jsi to trefila, čekala jsem, jestli vás to trkne Tak dnes se dozvíte, co všechno končí   Snad mě neukamenujete  

99. KAPITOLA - … a něco končí!

Svatební veselí pokračovalo až do večerních hodin. Filip zrovna něco rozebíral se svojí matkou, když k na židli u jejich stolu dopadla nevěsta. “Potřebuju se něčeho napít.” odfrkla si.
“Holčičko, měla by ses šetřit.” navrhla jí starostlivě Andrea.
“Neboj mami, cítím se skvěle, kdyby ne, odpočívala bych. Teď mi stačí jen doplnit tekutiny.” ujistila matku a vzala si sklenku ze stolu.
“Héj, to je moje pití.” ohradil se Filip.
“Je v tom alkohol?” zajímala se Val, načež její bratr jen zavrtěl hlavou. “Tak vidíš. A přece se rád podělíš se svou sestřičkou. Pro nevěstu všechno, ne?” usmála se na něj a mohutně se napila.


Čas utíkal jako voda a venku se dávno setmělo. Filip si všiml, že na něj od dveří nesměle mává Kayla s Katie po boku.
“Neříkej, že už odcházíte?” zeptal se, když se k nim připojil. Samozřejmě doufal v zápornou odpověď, ale tušil, že ji nedostane.
“Musíme. Ráno brzy vstáváme, a jedeme na letiště.” potvrdila mu jeho obavy Kayla.
“Opravdu nechcete, abych vás tam odvezl?” zopakoval jí svoji dřívější nabídku.


“Nesmysl. Užij si svatbu svojí sestry a netrap se ranním vstáváním.” odmítla znovu Kayla. Už dříve se totiž domluvili, že pro Katie bude snazší rozloučit se večer před odjezdem.
“Jak myslíš.” povzdechl si Filip. “Takže je asi čas se rozloučit.” dodal posmutněle.
“Už to tak vypadá.” pokývala hlavou Kayla.
“Hlavně dejte vědět, že jste v pořádku dorazily, hned jak budete doma, jasný!” nabádal jí, aby zahnal slzy, které se mu draly do očí. Byl přece tvrďák, nemůže tu bulet jak malý kluk.
“Samozřejmě, budeme tě informovat, jen co vejdeme do dveří.” ujistila ho Kayla.


“A ty, moje malá Kitty, dávej na maminku pozor, platí? Víš, jaká je.” obrátil se na dcerku a spiklenecky na ni mrknul.
“Jasně, tati, neboj, já se o ni postarám.” slíbila mu holčička. “Uvidíme se brzy, že ano?” ujišťovala se s nadějí v hlase.
“Dřív, než se naděješ prcku. Za chvíli budeš mít jarní prázdniny, tak za tebou přijedu.” připomněl jí Filip jejich domluvu.
“To bude super, ukážu ti ta nejlepší místa na ostrovech. Budeme spolu jezdit na loďce. A máme i skútr.” plánovala hned jejich setkání. “Umíš řídit skútr, že jo?” zajímala se ještě.


“Jo, myslím, že to bych mohl zvládnout.” zasmál se Filip. “A do té doby se pilně uč, ať nemáš na prázdniny zaracha, jasný?” snažil se ještě o malou výchovnou lekci.
“Máma mi nikdy nedává zaracha! Že ne, mami?” hájila se dívenka.
“Protože to zatím nikdy nebylo potřeba.” objasnila situaci Kayla.
“To jsem rád.” kvitoval to Filip. “Budeš mi moc chybět, Kitty.” dodal nakonec a objal svoji malou holčičku.
“Ty mě taky, tati.” odpověděla mu Katie. “Budeme si často skypovat, že ano?” ujišťovala se ještě.


“Však jsme domluvení. Nastavím si hodinky podle tebe, a vždy když nebudu zrovna fotit nebo mimo signál, hned ti volám.” potvrdil jí Filip.
Pak se ještě obrátil k její matce. “Opravdu na sebe dávejte pozor. A posílej fotky, jasný?” poprosil jí.
“No, nevím, jestli nad mými fotkami z mobilu nepohrdneš.” zapochybovala.
“V žádném případě.” odpověděl rázně. “Tak tedy asi je čas říct sbohem.” dodal už poněkud váhavěji.
“Lepší bude nashledanou.” navrhla Kayla.


Filip jen přikývl a nakonec na rozloučenou přátelsky objal i ji. “Nashledanou!” zašeptal jí do ucha. Pak už jim oběma podal kabáty a jako správný gentleman jim je i pomohl obléknout. Ještě jednou se rozloučili a za chvíli už Filip prosklenými dveřmi sledoval, jak obě odcházejí a nastupují do objednaného taxi.
Zbytek večera už byl bez nálady. Pořídil ještě pár fotek svatebčanů, a nakonec zakotvil na baru. Snažil si srovnat myšlenky, které se mu rojily v souvislosti s odjezdem Katie a Kayly.


Najednou cítil podivnou prázdnotu. Co vlastně bude dělat v dalších dnech? Jistě, musí se připravit na cestu, čeká ho velká zakázka. Jeho program však v posledních měsících vyplňovala hlavně Katie. A to o ní nedávno ještě nevěděl. A teď je pryč, ona i Kayla. A nic už nebude jako dřív. Nikdy se mu tak nestýskalo, jako při pouhé představě, že je pár týdnů neuvidí.
Zatřásl hlavou, aby zahnal chmurné myšlenky, a loknul si drinku. Tentokrát by už ale Valerii nemohl nechat upíjet.

(Omlouvám se za prázdný sál v pozadí, ona zrovna skončila událost a všichni mi zdrhli. Tak to berte jako metaforu pro Filipovo aktuální rozpoložení a pocit prázdnoty.)

Druhý den kolem poledne se Valerie s Patrikem vrátili do svého bytu. Noc strávili v pronajatém novomanželském apartmá. Svatební cestu se rozhodli odložit, a tak se po královské snídani (nebo spíše brunchi) vydali domů. Tam je uvítalo nezvyklé ticho, proříznuté nespokojeným mňoučením Molly, která se dožadovala jídla. “Asi ještě vyspávají.” pokrčil rameny Patrik.
“To je divné. Gabi by ráno určitě aspoň na chvíli vstala, aby naplnila Molly misku. Zajdu se za nimi podívat.” dělala si starosti Valerie. Nejspíš oprávněně.


Setru našla v ložnici samotnou, ležela schoulená na nerozestlané posteli. Oknem zde dopadalo depresivní světlo podmračeného zimního dne, místnost dosvětlovaly jen lampičky na stolech. “Gabi, jsi v pohodě?” oslovila ji opatrně, ale ta nereagovala. Valerie tedy obešla postel, aby zjistila, jak na tom je. Gabriela se zdála v pořádku, aspoň podle toho, že poklidně oddechovala. Spala s rukama před obličejem, mezi prsty však bylo vidět, že tváře má od zaschlých slz.


Valerie si k ní přisedla. Její sestra plakala málokdy, muselo se stát tedy něco zlého. Rozhodla se, že ji zkusí vzbudit. “Gabi, zlato, vstávej.” promlouvala k ní a rukou jí konejšivě přejela po vlasech.
“Co-co-co se děje?” zakoktala se polekaně Gabriela, když se náhle probudila.
“Nic, nic, v klidu, to jsem jen já, Valerie.” snažila se jí uklidnit mladší sestra.
“Ach, Val, už jsi doma. Není brzy?” mumlala zmateně a snažila se zvednout. “Au, moje hlava!” zaskuhrala, sotva se pohla.


“Kocovina?” zeptala se starostlivě Valerie.
“Ne, to asi ani ne.” odpověděla Gabriela a učinila druhý pokus se posadit.
“Ségra, neuraž se, ale vypadáš hrozně. A vím, že se tak i cítíš. A kde je vlastně Mason?” zhodnotila sestřin stav a zeptala se na jejího přítele.
“Pryč.” odpověděla jí stručně sestra.
“Jak pryč? Vy jste se pohádali?” vyptávala se dál.
“Ne, ani ne. My jsme rovnou rozešli.” oznámila jí Gabi.


“Cože? Jak rozešli? Vždyť jste včera vypadali naprosto v pohodě.” nechápala Valerie.
“To už byla jen taková přetvářka. Nechtěli jsme ti kazit svatbu.” vysvětlila jí Gabriela.
“Sakra Gabi, jak kazit? Jaktože jsem to nepoznala? Vždyť vždy vycítím, když se něco děje.” divila se dál čerstvě vdaná žena.
“Val, včera jsi měla myšlenky někde jinde. Je jasný, že jsi se nesoustředila na ostatní.” odpověděla jí sestra. “Jau, moje hlava.” zaskuhrala.
“Ach jo, jsi mi to stejně měla říct.” povzdechla si Val. “Dojdu ti pro vodu a nějaký prášek a pak mi vše řekneš, jasný?” navrhla ještě sestře.


Zaběhla do kuchyně pro léky a sklenku vody. Patrikovi jen stručně řekla, že Gabi je doma, ale necítí se dobře, a zapadla zpět do sestřiny ložnice. Usadila se zase na postel a počkala, až Gabi zapije tabletku. Ta jen co polkla, povzdechla si a spustila:

Pár dní před svatbou jsme měli s Masonem rozhovor o naší budoucnosti. Koukali jsme na film, když v tom mi ujelo, jestli bychom taky už neměli založit rodinu. Mason hned naskočil, a prý: “Cože?”


Tak mu opakuji, že rodinu, jakože děti a ták. Že bychom možná měli už čas. On na mě vyvalil oči a spustil, že jsme přece rodinu nikdy neplánovali. Že chápe, že se mi asi trochu vzbouřily hormony, když se mi vdává mladší sestra, která je navíc ke všemu těhotná. Ale že jak bude po svatbě, tak si to určitě sedne. A pokud ne, ať si pořídím další kotě nebo klidně i štěně. Tak jsem se mu pokusila vysvětlit, že neříkám, že na to musíme vletět hned, že stačí jen o tom uvažovat.


Ale on, že o ničem uvažovat nechce, že je spokojený, jak to je. Že s dětmi ve svém životě nepočítá, což mi přiznal hned na začátku našeho vztahu a já s tím souhlasila. Zkusila jsem mu vysvětlit, že názory se postupem života vyvíjí. Jako jasně, vím, chtěl se soustředit na kariéru. Ale teď si dost polepšil, tak jsem čekala, že bychom se přece jen mohli posunout dál. Ale on v tom byl nekompromisní. Začal mi odříkávat ten svůj plán, co všechno chce dokázat, a jak by ho děti jen brzdily. Jo, je fakt, že jsem si dřív myslela, že děti k životu vlastně ani nepotřebuju. Ale díky tobě, a díky Filipovi s Katie mi došlo, že bych si vlastní rodinu přála víc, než by mě kdy napadlo. No, takže ještě chvíli jsme to probírali, a snažili se přijít na to, jestli můžeme fungovat dál. A zjistili jsme, že nemůžeme.


Protože, co si budeme nalhávat, už nejsem nejmladší, a kdybychom dál žili spolu, mohlo by pro mě být pak už pozdě.  No, a tak přišlo to jediné možné řešení - rozchod. Ale rozumná řešení očividně dokážou sakra bolet.

Gabriela ukončila svoje vyprávění zoufalým povzdechnutím.
“Ségra, to mě tak mrzí.” povzdechla si Valerie a sevřela sestru v náručí. “To bude dobrý, ty jsi silná holka. Ty si svoje štěstí najdeš, o tom nepochybuju.” utěšovala ji. Snažila se jí přes objetí vyslat co nejvíce pozitivní energie. Ale na zlomené srdce byla její moc krátká. To potřebovalo čas. Gabriele se ale přece jen trochu ulevilo, když se konečně mohla někomu svěřit.


Někde hodně hodně daleko
Po dlouhé cestě se blížily Kayla s Katie do svého cíle. Když konečně dorazily na Sulani, zbývalo jen najmout si člun a nechat se převézt na správný ostrov. Pak už se vydaly pěšky ke svému domovu. Kayla si užívala závan mořského vzduchu, na který si za ty roky zvykla a který jí poslední měsíce chyběl. Katie šla pár kroků za ní a kontrolovala, zda je vše při starém. Byly doma, ale přesto jakoby tu něco postrádaly.
“A, dopr*ele.” ujelo Kayle, když se konečně ocitly na dohled jejich domu. Dalšího slova, natož kroku už ale nebyla schopna.

Začínala jsem číst s velkým strachem, co asi skončí - musím ale říct, že v průběhu čtení jsem se uklidnila, protože naštěstí nedošlo k nejhoršímu...     
Líbí se mi, jak jsi vymyslela názvy těchto dvou dílů a jak na sebe plynule navazují Gabi je mi líto, ale tohle asi bude v této situaci nakonec nejlepší - časem by možná hodně litovala, kdyby obětovala tuhle svoji novou touhu po rodině. I když bych to na ni taky hned netipla a spíše bych si myslela, že v téhle věci bude s Masonem zajedno - ale když je to tak a s Masonem se neshodnou... možná právě tohle bude nejlepší. Je mi jí moc líto, teď určitě hodně trpí, ale časem se snad všechno dá do pořádku držím jí palce, ať se dá brzo dohromady.

Úžasný díl! I když smutný, ale bylo to napínavé!   A poslední fotka mi vyrazila dech, něco takového jsem nečekala... a je to parádní upoutávka na další díl - STÝ díl!
Už teď se nemůžu dočkat, tak trochu tuším, co se asi mohlo stát...

Spoiler:

Tak jsem dohnala zameškané! 

Svatba se moc povedla, všem to moc slušelo. Kochala jsem se každým momentem, fotkou! Krásně zpracované   Jsem ráda, že se objevila i Ofélie, jen škoda, že se nezdržela déle. 

Poslední dílek byl poměrně smutný, ale nemůže být každý den posvícení.   Gab je mi moc líto , zlomené srdce vyléčí jen čas a nová láska a já doufám, že ji někdo brzy srdce poskládá zpět a bude opět šťastná! 

Bylo mi smutno i za Filipa.   Ale než se nadějí už se opět uvidí.

Ovšem poslední fotka Kayly mě dostala...  co se asi po...? Teď mi to bude vrtat v hlavě. 

Už se těším na pokračování! 

Tak jsem taky přečetla dva další díly a jenom zírám co tam asi Kayla vidí? už se strašně moc těším na další dílek

Jinak Gabi je mi taky moc líto pevně věřím, že se brzy najde někdo nový, kdo s ní bude chtít mít děti a sdílet s ní život ve velkém a také je mi líto Filipa, doufám, že se na tvé postavy brzy usměje sluníčko

Tak ten jeden "konec" se vlastně dal předpokládat, byť jsem si ho představovala trošku romantičtěji - třeba hromadné vyprovázení, mávání, slzy, objetí a tak, ale takhle je to pro všechny lepší. S tím Masonem jsem to nečekala, to asi nikdo tady na fóru. Někteří muži jsou prostě takoví, Gábi určitě brzy najde spřízněnější duši A co se asi stalo na ostrově, že je Kayla tak překvapená ? Ty nás zase napínáš, Fidgety !

Jsem moc ráda, že se mi povedl trochu napínavý konec Pokusím se vás nenapínat dlouho, ale jubilejní dílek je poslední, který mám hotový, tak si ho ještě chvilku pošetřím  
A k těm ostatním koncům - teda hlavně Gabi. Ona pro mě byla vždy takový otazník, krom toho, že se měla stát veterinářkou. Jakože měla dané, že bude taková neřízená střela, je docela svá a na první pohled nezávislá, nic jí nerozhodí, ze všeho by si uměla udělat legraci. Jen měla smůlu na chlapy. Zkoušela si to nepřipouštět, ale  není to kus ledu a už ji to trápilo. Proto jsem jí připletla do cesty Masona, i když mě moc neoslovil. Jenže nikdo lepší ve světě v tu chvíli nebyl moc k mání. A mohla jsem je nechat spolu a odsunout bokem a jen je občas pozvat na rodinné sešlosti. Nakonec mě pro ni ale napadla jedna dějová linka, takže jsem jí ještě nějaký ten klacík pod nohy hodit musela

Tak fajn, původně jsem vás chtěla napínat aspoň týden, ale nejde to. Tož tady máte ten jubilejní stovkový dílek, a snad se bude líbit

100. KAPITOLA - Konec nebo začátek?



Kayla stála jako zkoprnělá a šokovaně hleděla přes jejich pozemek. Z jejího výrazu by jeden usoudil, že jejich dům smetl hurikán a na břehu se válí jen hromada trosek. Nic takového se naštěstí nestalo. Mladá žena však přesto nebyla schopna vstřebat to, co vidí před sebou.
“Co se děje, mami?” zeptala se starostlivě Katie, která jí zrovna doběhla, a nemohla přeslechnout nezvykle neslušný výraz, který matce před chvílí ujel z úst.


Odpovědi se však nedočkala, a tak se i dívenka zaměřila pohledem na jejich dům, který tolik měsíců neviděly. Vypadal naprosto v pořádku. Pak zaznamenala postavu sedící na schodech u vstupních dveří. Muž si jich zatím nevšiml, zaobíral se okolím, mraky plujícími mu nad hlavou a především byl zcela ponořen do vlastních myšlenek. Katie zamrkala, a pak se štípla do ruky. “Jauvajs!” sykla, když jí bolest potvrdila, že nespí.
“Tatííííí!!!” vypískla pak radostně a vyrazila k domu. Kayla stále zůstávala v úžasu přikovaná na místě.


Když Filip zaslechl hlásek své dcery, probral se z rozjímání. Rychle seskočil ze schodů a nastavil jí náruč, do které holčička bez váhání vpadla. “Tatínku, co tady děláš?” ptala se a přitom se zajíkala štěstím.
“To víš, Kitty, zjistil jsem, že do dalších prázdnin by se mi nesnesitelně stýskalo. Tak jsem musel přijet hned.” odpověděl jí otec.
“Tatínku, já mám takovou radost.” zopakovala mu Katie, div ho nadšením nepřiškrtila.
“Ehm, ahoj.” pozdravila nečekaného hosta Kayla, která se konečně pohnula a přiblížila se k nim.



“Ahoj.” odpověděl Filip a zaváhal.  “Promiň, že jsem se tu zjevil bez ohlášení. Zkoušel jsem volat, ale když jsem byl na příjmu já, byla jsi nedostupná ty.“ dodal nakonec.
“Jo, to je fakt, bylo by skoro zázrak, kdybychom po cestě sešli se signálem.” potvrdila Kayla. “Ale kde se tu vůbec bereš?” zeptala se upřímně.
“No, víš, zjistil jsem, že s tebou potřebuju ještě něco probrat, a to osobně.” odpověděl trochu rozpačitě a Kayla jen mlčky nadzvedla obočí. Smysl jí to nedávalo, ale tušila, že ať je to cokoli, měli by to řešit mezi čtyřma očima.
“Katie, zlato, nechtěla jsi jít za Chrisem a Natalií?” obrátila se na dcerku. Ta ji obdařila nešťastným pohledem.
“Kitty, jen běž. Kamarádi se na tebe jistě těší. Já tu na tebe počkám. Pokud mě teda maminka nevyhodí. Ale slibuju, že určitě neodjedu bez rozloučení.” ujistil ji Filip.


Holčička tedy, ač nerada, souhlasila. Ale musela dát rodičům za pravdu, Chris a Nat jí chyběli a i ona se na ně neskutečně těšila. A asi i trochu chápala, že táta s mámou chce řešit něco dospěláckého. I když samozřejmě byla zvědavá, nakonec se rozloučila a vyrazila za dvojčaty.
“Takže dozvím se konečně, co tě sem přivádí? A jaktože jsi tu vlastně vůbec před námi?” zeptala se Kayla, možná trochu odtažitěji, než zamýšlela.


“Jo, jasně. No tak popořadě. Letěl jsem hned dalším letem, ale z hlavního města jsem si místo trajektu najal soukromé letadlo, takže jsem dorazil o něco dřív.” vysvětlil jí nejprve.
“Dobře, to asi dává smysl. Loď je sice dostupnější, ale pomalá, to je fakt. Ale proč to všechno? Já chápu, že Katie zbožňuješ, ale rozloučili jsme se ani ne před dvěma dny?” nechápala pořád Kayla, co tak neodkladného přijel Filip řešit. Ani nemohla.
“Ale i tak mi chyběla.” pokrčil rameny Filip a potutelně se usmál. “Jenže já tu vlastně nejsem tak úplně kvůli ní.” dodal už o poznání vážněji.


“Já asi pořád nechápu, o co jde.” přiznala se Kayla už napůl zoufale.
“Promiň. Takže k věci. Jde o to, že jsem asi úplný blázen. Ale když jste odešly z té svatby, seděl jsem sám na baru a hodně jsem přemýšlel. Pak jsem z toho teda měl slušnou kocovinu, ale to je jedno. Protože i když jsem vystřízlivěl, věděl jsem naprosto jistě, že jsem totální hňup, když jsem vás nechal jen tak odejít. Pořád jsme řešili jen Katie, ale neřešili nás. A přitom, když ses mi vrátila do života a pak zase zmizela, tak to všechno zaklaplo. Najednou mi došlo, proč jsem nikdy nedokázal udržet žádný vztah. Proč jsem si žádnou ženu nedokázal pustit do srdce.  Protože já ve skrytu duše pořád čekal na tebe, chápeš? To ty jsi byla to nejlepší, co mě v životě potkalo. Nikdo už nebude lepší. Ty, Kaylo, jenom ty! A s tebou i Katie, samozřejmě.” vychrlil ze sebe.
Kayle, spadla brada. “To myslíš vážně?” zeptala se nesměle a snažila se vstřebat vše, co slyšela.
“Jo, myslím.” odpověděl Filip a založil si sebevědomě ruce na prsou.


“Já vím, že jsem asi blázen.” pokračoval. “Po tolika letech ti tady vykládat, že bez tebe nedokážu žít. Měl jsem zavolat už dávno. Najít tě. Nejlépe tě vůbec tehdy nepustit nebo jít s tebou. Ségry to nejspíš věděly líp než já, těch narážek, co jsem nebral vážně. Ale já jsem byl takový tupec, že jsem si to nepřiznal, jak moc mi chybíš. A ještě jsem tě tak hloupě znovu nechal odejít. Protože já tě nikdy nepřestal milovat Kaylo. A tentokrát jsem ti to musel říct. I když vím, že jsem to o několik let propásl. Máš svůj život, jsi zadaná...”
“Nejsem zadaná.” přerušila ho Kayla.
“Cože?” zarazil se Filip.
“Nemám přítele, určitě ne tak, jak si myslíš. Noel je jen hodně dobrý kamarád, který mi moc pomohl, když jsem se sem nastěhovala. A já na oplátku pomáhám jemu, když potřebuje. Trávíme spolu dost času, ale opravdu jen jako přátelé. Nic víc mezi námi není. A už vůbec ne… no, tamto… však víš.” přiznala mu Kayla a nesměle se ho dotkla na paži.


“No to je fajn.” okomentoval to Filip, který najednou málem ztratil schopnost mluvit.
“Opravdu myslíš vážně vše, co jsi řekl?” ujistila se ještě jednou Kayla.
“Jistěže ano. Přece sem nepoletím přes půl zeměkoule, abych ti tady lhal. Stojím si za každým slovem. Jsem totální hňup, co tě miluje snad od chvíle, kdy jsi mi málem vzteky rozmlátila foťák. Byla jsi fakt roztomilá.” začal zase přicházet k sobě.
“Tak to je dobře. Protože já celou cestu domů, která mimochodem tím trajektem trvá fakt docela dlouho, přemýšlím, jestli jsem neudělala chybu, že jsem odjela. Ale tvůj život byl tak nějak zařízený. Bála jsem se, že bych už do něj nemohla patřit. Dost na tom, že ti do něj vrhla naše dcera. A přitom jsem si nepřála nic jiného, než být zase s tebou.” přiznal se zase ona jemu.


“Ach, krásko, jestli mi dva někdy dostaneme rozum.” povzdechl si Filip.
“Mohli bychom na tom zapracovat. Myslím, že první krok se ti docela povedl.” odpověděla Kayla.
“Už nikdy žádné strachy natož tajnosti, jasný? Chci vědět všechno, co se ti honí v hlavě. A já slibuju, že to z té své už příště taky vydoluju zavčas.” navrhl jí a přitáhl si ji pevně do náruče.
“Platí.” souhlasila. “Jak dlouho vlastně můžeš zůstat?” zajímala se ještě.
“Minimálně toto bych mohl stihnout.” usmál se na ni šibalsky, a konečně ji políbil.


Když se nabažili tak dlouho odkládaného polibku, Kayla očividně pookřála. “Tak to doufám, že stihneš trochu víc.” pokárala ho naoko.
“Přál by si už zůstat navěky. Krutá realita života mi však nepřeje. Tu zakázku fakt nemůžu odříct, i když bych to nejraději udělal. Ale podařilo se mi ji trochu posunout, takže jsem vyšetřil aspoň dva dny.” odpověděl už vážněji.
“No, tak to nesmíme ztrácet čas. Nechceš si prohlídnout dům?” navrhla mu.
“To zní jako skvělý plán.” pochválil jí Filip. Kayla se na něj chvíli zadívala. Jemně se ho znovu dotkla, aby se přesvědčila, že tu skutečně stojí. Pořád tomu nemohla uvěřit, že tu jsou. SPOLU! Ale ano, opravdu tu byl. Z masa a kostí.


Pak už společně ruku v ruce vykročili k vchodovým dveřím Kaylina domova na Sulani.








Více fotek zde - Domek na Sulani