Historie jednoho rodu

Díky, jsem ráda, že jsem vám jejich rande líbilo. Souhlasím s tím, že nové světy jsou čím dál lepší a lepší, a to je zdaleka nemám prozkoumané pořádně

Hellohello, Gabrielu jsi vystihla dokonale - mně se líbila, když vyrostla v teena, ta drsňačka z ní čišela a byla jiná, než mí přechozí simíci. Ale jakmile mi otěhotněl Radek, tak mimozemské dítě přinášelo silnejší zápletku, proto měla být Gabi v pozadí - i pro mě byla nakonec nejméně atraktivní z těch tří. Ale pak se nabídlo, že každý může dospět - z Filipa proutníka se stal milující manžel a otec, tak proč by se z drsné Gabriely nad věcí nemohla stát pořád trochu drsná, ale o něco citlivější a taková "usazenější" žena.
Takže sem tam o ní ještě uslyšíte (minimálně příště), její příběh ještě uzavřený není. Ale musím se zase vrátit k hlavním hrdinům trochu. Do Vánoc pár dílů chystám, ale asi ne tak často - čeká mě hodně šití a háčkování. Ale moc ráda bych vykryla simí a skutečné Vánoce, plus mínus - uvidíme, jak to trefím

Právě ten vývoj postav se mi v tomto příběhu moc líbí! Daří se ti to dokonale. Je to jako v reálném životě A Gabriela působí přesně tak, jak píšeš. Jsem ráda, že i ona kápla na štěstí v životě, protože si to určitě zaslouží.

Moc se těším na další díly (i pokud se ti podaří zakomponovat ten vánoční speciál, ale tak uvidí se podle času, jak to vyjde)

Tak dnes poslední díl z mé zásoby. Něco málo jsem zase nafotila, ale nevím, kolik toho bude použitelné, tak další pokračování zatím neslibuji

121. KAPITOLA - Ukradené chvilky

V následujících týdnech se Gabriela s Nickem snažili vybojovat co nejvíc volných chvilek pro sebe. Nebylo to úplně jednoduché, oba byli docela pracovně vytížení, navíc se rozhodli svůj vztah zatím tajit. Byli tak vděční za každou minutu společného času, který si vyšetřili. Třeba i o polední pauze - pokud měl Nick pochůzky, koupil cestou něco dobrého a proplížil se na kliniku.
“Hmmm, vážně nechceš jít raději nahoru?” škemrala Gabriela usazená na jeho klíně.
“Věř mi, to bych rád. Ale jednak nemáme tolik času, a pak je mi jasné, že jsi od rána nic nejedla.” odmítl s těžkým srdcem její návrh.


“No ták, jde se jíst.” trval na svém, i když ho to stálo hodně přemáhání.
“Hmmm… Fajn, jak si přeješ, tati.” zavrčela Gabi a neochotně se zvedla. Vybalila z tašky polévku a podala oběma lžíce.
“Nebruč na mě, sama víš, že bych s tebou nejraději byl pořád.” zoufal si Nick nad její náladou.
“Promiň, já vím. A je náhodou moc hezký, jak se o mě staráš.” změnila tón.
“Tak když ses umoudřila, můžeme se domluvit na zítra?” mrkl na ni. Gabi jen povytáhla zvědavě obočí, a tak Nick pokračoval.


“Říkal jsem si, že bych si mohl konečně někam večer vyrazit. A nikdo nemusí vědět, že nejsem někde v putice se starými známými, že? Hlavně, když mě večer nebude nikdo čekat.” přednesl jí svůj plán.
“Téda, že se nestydíš, takhle lhát svojí mamince! Kolik ti je?” napomenula ho naoko Gabriela.
“No, tak jestli se ti to nelíbí, já klidně napíšu Johnymu, a udělám si hezký večer s ním.” pokrčil rameny Nick.
“Ne, jen to ne. Už mlčím, jako hrob.” zarazila tu myšlenku. “V kolik tě mám čekat?” zamrkala na něj  a už teď se těšila jak malá holka na lízátko.


V pátek večer se tedy sešli u Gabriely v bytě. Překonali touhu zapadnout rovnou do ložnice, protože na druhou stranu si chtěli dopřát trochu obyčejného randění. Objednali si tedy jídlo a pustili film. Chvíli se u toho bavili a rozebírali jednotlivé scény, z některých si utahovali. Pak si Gabriela udělala pohodlí v Nickově klíně. Jenže únava udělala své a po chvíli Nick zjistil, že se na film dívá vlastně už sám. Pohladil Gabrielu po vlasech. “Šípková Růženko, pojď, odnesu tě do postele.” zašeptal jí.


“Hmmm, neee, já nespím.” mumlala z polospánku.
“Ale brzy budeš. A potřebuješ si pořádně odpočinout.” upozornil ji.
“Nenene, já budu hned jako rybička, jen si chviličku dáchnu. Já rozhodně spát nejdu, ještě mi pak utečeš.” vzdorovala a zamžourala na něj.
“Neuteču, budu tu u tebe celou noc.” ujišťoval ji.
“Tak to si pohlídám.” slíbila mu a přitáhla si ho pro polibek.


Pak se přece jen přesunuli do postele a nakonec usnuli spokojeně oba. Dlouho tak dobře nespali jako tuto noc. Bohužel nebyla nekonečná a nad ránem zapípal Nickovi u hlavy budík na mobilu. Rychle ho vypnul a oddechl si, když zjistil, že jeho milou to nevzbudilo. Vyplížil se tedy z jejího objetí i vyhřáté postele a potichu se oblékl. Naposledy ji opatrně políbil a chystal se k odchodu. Chtěl se proplížit domů dřív, než na farmě vstanou ostatní. Vůbec se mu od Gabriely nechtělo, a bylo mu jasné, že tohle dlouho fungovat nebude.


I v dalších dnech se snažili vídat aspoň tak málo, jak to šlo. Gabriela se jedno odpoledne například nabídla, že vyzvedne Dannyho ze školy a doveze ho, a při té příležitosti prohlédne jejich dobytek. Když dorazili na farmu, Anna si vnuka převzala a hnala ho do domu na svačinu. Nick toho využil, Gabrielu odchytil a zatáhl ji za jednu ze stájí, aby si ukradl pár polibků.
“Jsi blázen, co když nás tu někdo načapá?” kárala ho, ale byla za to ve skutečnosti vděčná.
“Jsem si docela jistý, že naše lama to na nás nikomu nepoví.” ujistil ji a začal ji líbat.


Po chvíli se mu Gabi, ač nerada, přece jen vykroutila. “Musím jít, mám na večer ještě domluvené pacienty.” vysvětlila mu provinile.
“Tak počkají. Má zvířata jsou přece taky tví pacienti. Dokonce VIP, řekl bych.” nevzdával se Nick a přitáhl si ji zpět k sobě. Možná by ji nepustil hodně dlouho, kdyby ovšem zůstali i nadále sami.
“Ehm, ehm.” odkašlala si Anna, když se vzpamatovala z počátečního šoku.


“Nemůžu říct, že by mě netěšilo, že vás vidím takhle….spolu.” řekla nakonec. “Ale kolik vám je, že se tu schováváte jako dva puberťáci?” kroutila hlavou.
“Máti, copak tady má člověk někde soukromí?” zkusil se hájit očividně zaskočený Nick.
“Promiňte, Anno, my jsme jen…” snažila se najít omluvu Gabi, rudá až po uši.
“Heleďte, mně je to jedno. Jste dospělí. Jen myslete na to, že kdyby vás tady našel Danny, tak by z toho asi měl v hlavě slušný guláš. A to si ten kluk nezaslouží, to je vám, jasné, že?” upozornila je.


“Máte naprostou pravdu, neměli bychom asi riskovat, že se… něco…dozví... takto.” omlouvala se dál Gabi. Nemohla najít slova.
“Jo, mami, slibuju, že budeme opatrnější. Aspoň, než mu o nás řekneme. A to uděláme nejspíš brzo, fakt slibuju.” ujišťoval matku i Nicholas, který lépe vytušil, co od nich chce slyšet.
“O vás? Takže… je to nějak vážné?” zpozorněla Anna.
Ti dva si vyměnili tázavý pohled a Nick jen pokrčil rameny. “A vůbec, nemáš něco na práci, než tady slídit a vyzvídat?” snažil se mírně trapnou situaci obrátit proti ní.
“Ach, mám z vás radost děti.” rozzářily se jí oči. Nick těmi svými jen protočil a Gabi musela uznat, že tohle gesto mu jde parádně.


Pak se Anna raději otočila na podpatku a odešla zpět za vnukem.
“Co tady vlastně chtěla?” zajímal se Nick.
“Jako fakt? To ti jako dělá starost tohle?” nechápala Gabriela.
“No, jo, nešla sem jen tak.” upozornil jí, ale setkal se jen s bodajícím pohledem. “Jejda, netvař se tak. Neboj, já s ní pak promluvím a vysvětlím jí to.” mávl nad tím rukou. “Jen už asi máme po tajemství. Ale co, stejně se s tebou vlastně nechci dál schovávat.” pokrčil rameny.
“Takže to je mezi námi opravdu ‘nějak vážné’?” zeptala se nejistě a naznačila uvozovky, čímž odkázala na Anninu formulaci.
“No, a není?” pozdvihl tázavě obočí. “Od začátku se tebou chci chlubit celému světu, každý den víc a víc.” objasnil jí a Gabriela se musela opět červenat.


“Vždyť já taky.” pokřála Gabriela. “Jen mám strach, co na to Danny řekne.” přiznala mu své poslední obavy.
“Ten? Tak to ti povím naprosto přesně. Vyskočí tak dva metry vysoko a pak spustí oslavný taneček.” vylíčil ji svoji představu.
“Cože?” vyvalila na něj oči.
“No, jasně. On už mi tě chtěl dávno dohodit. Poznal to dřív než my, pacholek jeden. I když se bojím, že pokud by byl starší, tak by mi tě snad i přebral. Naprosto tě totiž zbožňuje. A já už chápu, proč.” svěřil jí a políbil ji na tvář.
To Gabrielu náramně potěšilo. Vždyť ten malý uličník jí dávno přirostl  k srdci.


Nicholas nelenil, a ještě ten večer vysvětlil matce, že jsou s Gabrielou opravdu pár. Jen si prostě chtěli dopřát soukromí, než se trochu víc poznají. A i s ohledem na Dannyho nechtěli nic říkat hned po prvním rande. Proti tomu Anna nakonec nemohla nic namítat. Jen syna požádala, ať to synovi opravdu řekne dřív, než je načapá za stodolou. A hlavně, ať si to s ní nepokazí, protože mu očividně ten vztah svědčí. A tak byla Gabriela hned další víkend zvaná opět na večeři.
“Babča říkala, že se mnou chcete mluvit. Dokonce jsem nemusel ani utírat nádobí.” prohlásil Danny, když za nimi dorazil do obýváku.
“Jo, sedni si prosímtě. Asi to bude trochu překvapení…” začal Nick.
“Myslíš, jako to, že se máte rádi?” nevydržel to Daniel a skočil otci do řeči.


“Babička ti něco řekla?” zarazil se.
“Néé, ale mám oči. Vidím, jak se na sebe usmíváte. Jste zamilovaní, že jo? Laura říkala, že když je někdo zamilovaný, tak se na toho druhého pořád usmívá.” vysvětlil jim chlapec.
“Poslyš, ty se mi snad zdáš. A ta tvoje Laura taky.” kroutil hlavou Nick.
“Ale ta není moje. Ona přece chodí s Tonym.” odvětil chlapec a otci spadla brada. Gabriela se tomu musela jen pousmát.
“Takže ti to nevadí?” ujistil se nakonec Nicholas.


“Jasně, že ne. Vždyť jsem ti říkal, že je Gabi príma, a že bych…” ujišťoval ho syn.
“Jo, já vím, měl jsi pravdu.” přerušil ho. Téma náhradního rodiče nechtěl zatím otevírat, přece jen byli spolu krátce.
“Gabi, ale že tátovi neutečeš?” obrátil se nakonec i na ni. Oba dospělí se po sobě podívali - bylo jim jasné, kde se tato obava vzala.
“Hmm, pokud nezačne zase bručet na celý svět, tak to nemám v plánu.” ujistila ho Gabriela a spiklenecky na něj mrkla.
“Tak to se nemusíš bát, já ho ohlídám, aby na tebe byl hodný.” kasal se Daniel.
“Héj, vy dva, ne že se proti mě spolčíte.” ohradil se bezradně Nick.


Pak už zahnal synátora do koupelny, vyčistit si zuby a převléct se do pyžamka. Daniel si vyprosil, jestli by si mohl pohádku poslechnout v obýváku s nimi oběma. Nick nakonec souhlasil, a tak si chlapec donesl knížku, vrazil ji otci do ruky a hupsnul Gabriele do klína. Jeho otec raději už nic neříkal, a pustil se do čtení. Po pár stránkách už prcek podřimoval. Gabi si toho všimla, ale nechtěla Nicka přerušovat. Naopak ho dojatě pozorovala. Možná za to mohly její biologické hodiny, ale když ho takto viděla, došlo jí, že je asi vážně definitivně zamilovaná.


A nejen Gabi se ten večer dojímala. Na večerní pohádku se do obýváku přesunula i Anna, která si jako každý večer vytáhla pletení. Tentokrát se usadila bokem do svého oblíbeného křesla. Přes pletací jehlice ale pozorovala výjev před sebou. Už dlouho neviděla svého syna tak šťastného. Ještě stále si vyčítala, že tehdy nechala vnuka bez dozoru. Ale teď snad začínala být nakonec docela vděčná za jeho odřené koleno, kterém jim do cesty přihrálo tuhle úžasnou ženu. Nezbývá než doufat, že si to ten mezek nepokazí, pomyslela si.

Já jsem si to myslela, že se to dlouho v tajnosti neudrží Ale skončilo to dobře, ta poslední fotka, to je úplná rodinná idylka ! Tak ať jim to dlouho vydrží !

Překrásný díl! Já jsem ráda, že to na ně prasklo (i když je to vždycky takový trapný moment ale paní Anna to naštěstí vzala moc dobře a je vidět, že je opravdu ráda, že si Nick vybral správnou holku k sobě), aspoň už se nebudou muset skrývat a budou normálně spolu žít a na té fotce, kde Danny spí, spolu působí jako moc pěkná rodina. úplně jsem se na ně zadívala, jak jim to spolu všem sluší

kouzelná to babička :D všechny maminky (skoro) jsou v tomhle stejné :D dostanou se do trapné situace a vesměs řeknou, že to čekali a ať pokračují :D dalo se to čekat, ale je to hezké :D a navíc ... jsi ten dílek přidala v den mích zásnub, tak jsem s e stím tak trošku...ztotožnila :P

Tak jsem konečně dočetla zameškané a nestačím zírat . Naprosto mě odbouralo, jak se vše tak krásně vyvinulo a spojilo Gab a Nick jsou úžasná dvojka, musím říct, že jim to spolu opravdu sluší a popravdě se Gábi nedivím, taky bych měla co dělat, abych se udržela  Ten účes mu moc sluší

Jsem ráda, že sis pro Gábi nakonec zvolila jiný osud  než ji nechat samotnou, mně osobně by ji bylo moc líto  tahle nová, rýsující se budoucnost pro ni bude rozhodně lepší.  Moc se těším na reakci Dannyho a maminky Nicka až se tu velkou novinu dozvědí.

P.S. Nádherné prostředí  krásně se ti povedlo zachytit všechny momenty

Edit: Nějak jsem přehlédla poslední díl Tak jdu ještě přihodit malý komentář i k němu. Moc krásné rozuzlení. Skoro mi ukápla slza nad rodinnou idylkou v obýváku, všem to tolik dohromady sluší a já jsem neskutečně ráda, že je Gábi šťastná a samozřejmě i Nick. Oba dva si to po těch špatných zkušenostech zaslouží, snad už jim pod nohy žádné zákeřné klacky nespadnou!

Se zpožděním děkuji za krásné komentáře  Já to vždy průběžně čtu, ale někdy jen tak v těch krátkých okamžicích, kdy si mě ti špunti nevšímají, takže už nestíhám hned reagovat, a pak už se k tomu zapomenu vrátit  Takže to určitě neberte, že když jsem zticha, nevážím si toho  Naopak!!!
A @NiQush1, dodatečně blahopřeji k zásnubám  Přeji, ať je svatba řádně do roka a do dne, a hlavně, ať společně prožijete šťastný život, minimálně do svatby zlaté, ne-li diamantové

Dnes jsem po pauze dopsala konečně další díl, který nás trochu vrátí k hlavním hrdinům. Jedna jeho část nebyla v plánu, ale když už se přihodila, dostala v příběhu prostor.

122. KAPITOLA - Co podzim dal a vzal

Výhodou práce na volné noze je její časová flexibilita. Toho Filip využil a své zakázky si uzpůsobil tomu, aby byl co nejvíce doma. Několikatýdenní výjezdy zdvořile odmítal a fotil výhradně v okolí. Pustil se především do spolupráce s místní reklamní agenturou. Na tu mu stačil jeho vlastní ateliér, takže mohl pracovat a zároveň být nablízku svým holkám.
“Samozřejmě, toto jsou zatím jen fotky, které jsem zrovna stáhl z foťáku. Večer je upravím, a zašlu vám náhledy, jak by mohly vypadat zakomponované do vaší kampaně.” vysvětloval obvykle klientům v průběhu zakázky.


Zpracovat snímky se dalo opravdu kdykoli. Například, když byla Katie ve škole a Lina spokojeně chrupkala, byl ideální čas na práci. Občas u počítače zůstal dlouho do noci, ale stálo mu to za to.  Tentokrát si chtěl otcovství užít naplno a neodpustil by si, pokud by prošvihl další milník v životě svých holek.


Díky Filipově práci se mohla k té své pár týdnů po porodu vrátit i Kayla. Dlouho váhala, jestli nemá roli odmítnout. Ale obnova její herecké kariéry byl jeden z důvodů, proč opustila Sulani. A tak by zradila sama sebe, kdyby svůj návrat na filmovou scénu odkládala. Navíc věděla, že Lina i Katie budou v nejlepších rukách. Přesto se jí neodcházelo z domu snadno.
“Beruško moje, budeš tu chvíli s tatínkem, a maminka se brzy vrátí. Nemusíš se bát.” ujišťovala svou malou holčičku pokaždé, když se chystala do studia.


Naštěstí jí produkce vyšla vstříc, takže v týdnu měla dva, maximálně tři natáčecí dny. Její návrat pro ně byl dobrým marketingovým tahákem, takže takový ústupek pro ně znamenal menší zlo, než hledat náhradu.
A i když Kaylu trochu hlodalo svědomí, návrat do ateliérů jí nebyl nepříjemný.
“Tedy, Kaylinko, musím říct, že vy jste snad krásnější a krásnější.” složil jí poklonu maskér. I on byl rád, že ji znovu vidí.
“Ale dejte pokoj, vy lháři. Sám za chvíli uvidíte, že budete mít mnohem větší spotřebu make-upu, abych vůbec před tu kameru mohla vlézt.” snažila se zůstat skromná.


Pak už si ji vzali do pucu i kostymérky, dostala několik posledních rad od choreografa stran šermířského umění a hlavně hromadu pokynů od režiséra. Když si všichni ujasnili, že vědí, co mají dělat, šlo se na plac.
Kayla se do toho opřela, co to dá. Vždy byla sportovní tip, takže se rychle dostala zpět do kondice. A i když se jednotlivé scény zdaleka nepodařily dle představ napoprvé, rozhodně si neutrhla ostudu.


Filip to mezitím doma zvládal na výbornou. Hlavně jejich holčičky byly za odměnu. Caroline vycucla celou láhev jedním tahem, a sotva ji přebalil, spokojeně mu usnula. Když Katie přišla ze školy, připravil jí svačinu a před večeří neváhal pomoct jí s úkoly a školním projektem.
“Tati, seš si jistej, co děláš?” strachovala se Katie, zatímco Filip zápolil s elektrickými obvody.
“Kitty, umím rozebrat foťák do posledního šroubku. Tenhle ovladač na světýlka je proti tomu brnkačka.” ujišťoval ji, aniž by odtrhl pohled od práce.


A opravdu nekecal, zkouška dopadla výborně. Pak se společnými silami pustili do modelování, vystřihování a lepení a dílo jim pěkně rostlo pod rukama.
“Fajn, vypadá to, že to drží.” zhodnotil Filip jejich stavbu. “Tak co dál?” zajímal se.
“Tohle máme... toto jsme udělali… to by mělo být také hotové…” mumlala Katie a studovala zadání. “No, takže už jen asi natřít, a máme hotovo.” zkonstatovala nakonec.


Třešničkou na dortu jejich aktuálně spokojeného a naplněného života bylo, když byla Kayla nominována na ceny Starlight za svůj předchozí film. A ten úspěch byl o to lepší, že se jim Filipovi rodiče nabídli s hlídáním, aby se slavnostního večera mohli zúčastnit osobně. Kayla z toho byla nervózní a původně chtěla odmítnout. Přece jen Del Sol Valley nebylo úplně za rohem. Ale nakonec se nechala k výletu přemluvit a dobře udělala. Zasloužili si po všech těch povinnostech užít společný a společenský večer.
A tak se hodili do gala a ruku v ruce se prošli po červeném koberci.


Večer to byl opravdu výjimečný. Moderátor byl vtipný a šou měla spád. Na pódiu se střídali ocenění se svými děkovnými řečmi a při nejedné z nich ukápla i nějaká ta slza dojetí. Kayla s Filipem se výborně bavili a nezkazil jim to ani fakt, že Kayla svoji nominaci ve vítěznou sošku neproměnila. Své kolegyni to ze srdce přála. Nikdy nebyla závistivá, ba naopak - pokud by vyhrála, stejně by měla pocit, že si ocenění ani nezaslouží. Sice její sebedůvěra s věkem a zkušenostmi postupně rostla, ale namyšlenost jí rozhodně nehrozila. Už jen sedět v předních řadách s ostatními nominovanými ji hřálo na duši.


Bohužel, jak už to v životě chodí, málokdy je dlouho vše jen zalité sluncem. Jednoho dne zastihla naši rodinu smutná zpráva. Simí svět opustil nečekaně a náhle Filipův, Gabrielin a Valeriin otec, Radek Svoboda. Nepřál si žádné opulentní rozloučení. A tak se jeho rodina sešla v úzkém kruhu na břehu jezírka nedaleko jejich domu. Svou truchlící matku přišly podpořit všechny děti, i Kayla s Katie a Linou. Patrik zůstal s Frannie doma, přece jen na takovou událost nebyla ve vhodném věku - byla moc malinká, aby to pochopila, ale už by dokázala vnímat tíživou atmosféru.
Se svým milovaným páníčkem se přišla rozloučit samozřejmě i Honey. A tak tam chvíli v tichosti stáli a  vzpomínali na milovaného člena rodiny.


Když už to ticho bylo příliš tíživé, ozvala se Andrea, že by si potřebovala na chvíli sednout. Valerie jí tedy doprovodila na blízkou lavičku, kterou si sem její matka pořídila, aby mohla manžela s manželem trávit čas i po jeho skonu. Ostatní se odebrali do domu přichystat malé občerstvení.
“Ach drahý, neboj se, brzy se spolu shledáme, a tohle si spolu vyřídíme.” pronesla Andrea směrem k náhrobku.
“Mami, takto nemluv.” napomenula ji Valerie. Fenečka jí dala za pravdu a obdařila paničku vyčítavým pohledem.


“Zlatíčko, ve svém věku si tyhle řeči mohu dovolit.” upozornila dceru. “Ale jsem ráda, že jsme tu zůstali o samotě. Potřebuji s tebou něco probrat.” změnila téma.
“No, tak povídej.” vybídla ji malinko zaskočená Val.
“Jde o to naše sklepení. Ještě s tátou jsme si říkali, jestli má smysl ho dál nechávat. A teď, když jsem tu zůstala sama, ani bych ho už nezvládla udržovat. Vadilo by ti, kdybych ho zrušila. Přece jen, to vybavení už je dost zastaralé.” svěřila jí Andrea, co měla na srdci.


“Mami, vůbec ne. Naopak, mně bohatě stačí teleportační portál, ostatní už ani nevyužiju. Sama jsem ti chtěla navrhnout, jestli není na čase ty věci rozprodat. A taky mě napadlo, jestli bys nechtěla jít bydlet k nám. Nechci, abys tu byla sama.” odpověděla jí Val.
“Srdíčko, to je od tebe milé. Ale já tu nejsem sama, mám tu tatínka. Cítím ho tu z každé obyčejné věci a chci tu s ním zůstat až do konce.” odmítla její nabídku.
“Dobře, jak myslíš. Však jsem tu pro tebe hned pod kopcem, dveře u nás máš vždy otevřené.” ujistila ji. Chtěla, aby věděla, že i po odchodu otce pro ni zůstává matkou - na tom se nikdy nic nezmění.


Pak už se i ony přesunuly dovnitř za ostatními. Během odpoledne si maminku odchytla i Gabriela. “Mami, zvládáš to?” zajímala se.
“Je to těžké holčičko, ale je to život. Nic jiného než to zvládnout mi nezbývá.” odpověděla dceři. Byla to silná žena - ustála už kde co, a věděla, že pro své děti a vnoučata musí žít dál.
“Mami, víš, říkala jsem si... Nechtěla bys jít bydlet ke mě na kliniku? Mám tam volný pokoj, navíc jsem teď často v Henfordu, takže bys tam měla soukromí. Ale přes den bych ti byla po ruce, nebyla bys tak sama.” nabídla jí i ona společné bydlení.
“Tak to už jsi dnes druhá s podobným nápadem. Moc si toho vážím, holčičky moje.” povzdechla si.


“Ale já jsem doma tady, a dokud jsem schopná si dojít sama na záchod, nechci na tom nic měnit. Máte svoje životy a žádná stará bába se vám do nich nebude montovat.” dodala. “Mimochodem, s Nickem vše klape?” zeptala se.
“Jo, mami, myslím, že vše je… prostě skvělé.” potvrdila jí Gabi s nesmělým úsměvem na tváři.
“To moc ráda slyším. A jsem ráda, že tatínek stihl Nicholase poznat. Byl z něj nadšený a odcházel mnohem klidnější, když viděl, že všechny jeho děti našli štěstí.” svěřila jí se vzpomínkou na jejich nedávnou společnou večeři, kde jim dcera svého přítele představila. “A já jsem za vás taky šťastná, i za toho malého chlapce. Je vidět, že pro oba hodně znamenáš.” dodala i svůj názor. Gabriela se nezmohla na další odpověď - místo toho matku objala a bylo v tom víc, než by kdy slovy mohla vyjádřit.



A tak odešel Radek Svoboda. Byl vždy čestným mužem a dokonalou hlavou rodiny. Miloval svoji ženu od první chvíle, kdy ji spatřil. Svým dětem by snesl modré z nebe a z skvělého otce se stal neméně skvělým dědečkem pro svá vnoučata. Žel, nebylo jim dopřáno více času. Protože plno věcí jim zajisté mohl ještě předat.

Moc pěkné čtení, i když smutné, jako celý tento dušičkový čas ... Vždycky je škoda dobrého člověka, ale pokračování rodu je zajištěno, tak se snad můžeme těšit na další, veselejší díly !

Jsem moc ráda, že jsme se zase podívali do Filipovy rodiny. Bylo zajímavé vidět i jejich práci, hlavně ten nádherný záběr z Kayliny historické scény! To se ti moc povedlo. Taky školní projekt byl zajímavý - tady jsem se ale bála, že Filipa ta elektrika kopne a že se mu něco stane. Naštěstí ne! Zato co přišlo potom, to je mi hrozně líto. Radek byl tak sympatický. Je to tak smutné. Ale co se dá dělat, to je život, i v The Sims. Moc pěkné fotky na závěr

Říkám si, co asi bude dál, kam se podíváme příště? Teprve jsem dočetla a už se zase nemůžu dočkat dalšího dílu

Tak ten pohřeb mě dostal, mám ted njaké přecitlivělé období a musím uznat, že tohle se ti povedlo

Opět krásné počtení i když ke konci velmi smutné

Jsem ráda, za Kaylu, že se opět vrátila do své herecké kariéry. Je vidět, že nic nezapomněla! Nominace na cenu toho je důkazem. ( Mimochodem moc jim to slušelo )

Smutná zpráva nakonec mě zasáhla, ale je to život. Radek si ten svůj užil všemi doušky. Měl nádherný život po boku úžasné ženy. My na něj budeme vzpomínat .

Ta koláž na konec je velmi krásná a emotivní. Důležité momenty v jeho životě a ty jsi je zachytila úžasně

Moc se těším na pokračování!

Tak jsem konečně dočetla do konce a nemůžu se ubránit hromadě emocím

Radkova smrt mě zasáhla, čtu tvůj příběh od začátku a do dneška ho vidím s Andy na začátku jejich vztahu

Kayle moc přeji nominaci, opravdu si ji zaslouží z Gaby mám taky radost myslím, že nový vztah už bude mít ten správný konec

Jinak se nemohu vynadívat na všechny pózy, které máš je to opravdu nádhera

Moc se těším na další dílek

Moc se omlouvám, že jsem vás tu nechala tak dlouho čekat. Nejen na nový díl, ale i na díky za vaše krásné komentáře. Jsem ráda, že se vám minulý díl líbil  i když měl takové smutnější zakončení.
Na vánoční čas jsem toho plánovala více. Jenže simíci mě při prvním focení zlobili - nemohla jsem najít pózy dle představ, a na fotky ze hry jsem je nemohla udržet na místě, pořád si mi sedali. Takže mě to focení nějak znechutili A pak stejně bohužel není nějak čas a prostor se k tomu dostat.
Ale dnes jsem se tak pozitivně nabudila, že jsem přece jen z těch pár fotek dala dokupy jednu plánovanou scénu. Takže můžu dnes dát aspoň krátké pokračování, už zase na optimističtější vlně

123. KAPITOLA - Vánoční trh

Vánoce se kvapem blížily a Gabriela s Nicholasem se procházeli zasněženým Brindletonem. Oběma se dnes podařilo skončit před setměním, a tak toho využili a domů do Henfordu nijak nespěchali.
“Ale opravdu platí, že pokud by sis to rozmyslel, zlobit se nebudu.” řekla mu už snad po desáté Gabi.
“Počkej, začínám mít pocit, že chceš abych si to rozmyslel.” znejistěl Nick.


Gabriela se zastavila a on stihl udělat pár kroků, než si všiml, že ho jeho společnice nenásleduje. Otočil se tedy zpět na ni. “Děje se něco?” zajímal se.
“Tak to není. Vážně jsem ráda, že se mnou na ten rodinný oběd chceš jít. Jen…” zaváhala. “Jen se prostě bojím, že tě tahám do jámy lvové.” povzdechla si.
“Přirovnáváš svoji rodinu ke smečce lvů?” podivil se. “Vždyť tvoje máma je úžasná, vidím, jak vychovala tebe a s tvými sourozenci si určitě nevedla o moc hůř.” viděl to optimisticky.
“No, vychovaní asi jsou slušně. Ale celá naše famílie najednou je pro nováčky prostě asi silné sousto, chápeš?” stála si za svým.


“Každá rodina má něco. A fakt si nemyslím, že ta vaše by byla zrovna nějak výjimečně děsivá.” ujistil ji, že pro strach má uděláno.
“Kdybys jen tušil.” pomyslela si Gabriela. Dávno už věděla, že u tetiných knížek platí “na každém šprochu, pravdy trochu” a vzhledem k původu své sestry se s tím vším překvapivě snadno smířila. Ale když člověk pominul pár mimozemšťanů, podivných rostlin, ex-upírů a duchů, byly vážně docela normální rodina. Přikývla tedy jen na srozuměnou.
Nick ji vzal kolem ramen a pokračovali v cestě. “Moc rád je konečně poznám, a tohle je fajn příležitost, nebo ne?” dodal ještě.


“Máš pravdu. I když bez táty to bude… no, takové divné, víš. První Vánoce, kdy nebude mlátit tím svým strašně hlučným zvonkem. Nikdy bych nečekala, že mi ten uširvoucí zvuk bude chybět.” posmutněla.
“Jo, táta byl prima. Rád bych ho víc poznal, je to škoda. Myslím, že by si rozuměl s tím mým. Třeba se tam nahoře potkali a teď se nám spolu smějí.” snažil se ji povzbudit.
Gabi se pousmála. “Vidíš, a i proto jsem ráda, že tam budeš se mnou.”
To už pomalu vcházeli na malé náměstí, které zářilo do tmy. “Páni, no není to nádhera.” povzdechla si Gabriela okouzleně.
“Jo, letos se vytáhli.” dal jí za pravdu Nick.


Chmury byly rázem zahnány a oba začali nasávat vánoční atmosféru. U stánků od řemeslníků z širokého okolí nakoupili pár dárků, ochutnali z dálky vonící pečivo a vše spláchli lahodným svařákem.
Nakonec se zastavili u velkého ozdobeného stromu, který malému náměstí dominoval. “Jmelí tu sice nikde nevidím, ale stejně je to moc hezké místo.” řekl Nick, přitáhl si svou přítelkyni do náruče a políbil ji.


“No mě snad šálí zrak, je toto možný?!” zakřičel někdo vedle nich a narušil jim tak jejich chvilku. Leknutím od sebe odskočili a otočili se za původcem toho rozruchu.
“Ahoj Robe.” pozdravila Gabriela, když zaostřila na známou postavu.
“Á, Roberte, zdravím.” ozval téměř současně Nick.
“Vy dva se znáte?” vypadlo vzápětí z obou zároveň.
Všichni tři tam tak najednou stáli a vyměňovali si s Robertem nevěřícné pohledy.


Nakonec se vzpamatovala Gabriela. “Rob je v podstatě součást naší rodiny. Je to manžel Isabely, což je mámina… No, to je jedno. Ale odkud se znáte vy dva?” nechápala.
“My se s Robertem už nějakou dobu potkáváme na farmářských trzích.” vysvětlil jí.
“No, jasně, to mě mohlo hned napadnout.” uvědomila si, že to dává víc než smysl. Pak se ale znovu zarazila. “A sakra! Robe, není Nick náhodou ten tvůj známý, se kterým…” bála se tu myšlenku dokončit.
“Se kterým jsem tě chtěl dát v létě dohromady? To si piš, že je!” potvrdil jí Robert, který moc dobře věděl, na co naráží.
“No to si děláš…” vyjekla Gabi a Nick se upřímně rozesmál.


Teď byl pro změnu zmatený Robert. “Co je na tom k smíchu?” divil se.
“Kamaráde, tak v létě bys jako dohazovač moc neuspěl. To jsem byl spíš za trest. Dojem jsem dělal dost mizernej.” vysvětlil mu Nick, když smích ovládl.
“No, to teda. Byl na facku!” potvrdila mu Gabriela.
“Takže to nebyla láska na první pohled?” vyzvídal Rob.
“To ani omylem.” odpověděli mu opět oba současně.
“No, ale cestu jste si k sobě našli. Takže můj úsudek, že se k sobě hodíte, byl možná špatně načasovaný, ale jinak docela správný, ne? Na lidi já mám totiž čuch.” prohlásil sebevědomě.


“No, o náhody není očividně nouze a tenhle svět je malý.” pokýval hlavou Nick. Nakonec si společně ještě na chvíli sedli a Robert je pozval na horkou medovinu. Trval na tom, že mu ti dva musí vylíčit, jak se dali vlastně dohromady.
“Tak to až Isabela uslyší, začne psát další román.” zasmál se, když mu svůj příběh odvyprávěli.
“Jenom to ne, to nedovolím.” čertila se Gabriela při představě, že by se měla stát předlohou knižní hrdinky.
“Proč ne? Hele, za slušný podíl na zisku, já bych byl klidně pro.” prohlásil Nick a Gabi jen valila oči.


----------------------------------------------------
Trh je odsud: Christmas market by Angerouge - Marché de Noël

Krásný vánoční trh jsi Simíkům udělala, ti si nemusejí dělat starosti s covidem A to setkání - no, náhoda je blbec, nebo řečeno s klasikem - náhoda je koneckonců bůh ?

Jupíí  moc děkuju za další dílek, ani nevíš, jak se mi po tomhle příběhu stýskalo! Ale věděla jsem, že je na všechno málo času a že si prostě musím počkat a časem se tu něco objeví a že to určitě bude stát za to. A taky že jo!  Byl to tak krásný díl, plný zimní pohody. Ty záběry na tu překrásnou zasněženou krajinu - z toho až oči přechází.  A jak pěkně pak prokoukne ta duhová bundička
Stejně tak mě zaujal i ten trh - strašně moc se stavitelce povedl! Je tam ta pravá vánoční atmosféra, krásně nazdobeno. Přála bych si být na chvilku simíkem a projít si to tam.
Ale nejvíc musím pochválit tebe, obdivuju ty krásné záběry. Vždycky vychytáš ten nejlepší úhel, nejlepší nasvícení, je to dokonalé. Každou fotku si doslova užívám. Vůbec není poznat, že tě simíci tak zlobili (btw. to je mi opravdu líto, vím, jak to dá vždycky zabrat, i když dělají, co po nich chceš - natož když si postaví hlavu a takhle celé focení otráví ). Jsem hrozně ráda, že se ti to povedlo překonat a vytvořit tenhle nádherný díl.  
To jejich setkání bylo fakt vtipné  neumím si představit, jak by se Robertovi povedlo je dát dohromady dříve  to by bylo jak natlačit dva berany hlavama proti sobě. Ale myslím, že naopak oběma ten čas prospěl. Přece jenom se člověk musí vzpamatovat po takovém rozchodu. A pak se najednou stane, že někoho potká a je to anebo - jak to bylo v případě těchto dvou, byla zapotřebí delší doba, než si k sobě našli cestu. Ale o to napínavější to bylo a tobě se to povedlo dokonale zachytit.   Vždycky si říkám u některé tvojí zápletky, že zrovna ta je moje nejoblíbenější. Ale pak přijdeš zase s něčím novým, co mě nadchne snad ještě víc.  V tomto příběhu se mi líbí úplně všechno od začátku do konce. A už se moc těším i na budoucí díly

Fidgety napsal:

...čertila se Gabriela při představě, že by se měla stát předlohou knižní hrdinky.

- kdyby jen Gabi věděla   Jako jednu z hrdinek tohoto příběhu jsem si ji hodně oblíbila. Ze začátku mi moc sympatická nebyla, zato teď...

Já jsem trh jen stáhla  z odkazu dole. Ale chtěla jsem tu vánoční atmosféru letos do simíků dostat i malinko jinak.  Jen škoda, že se mi nepovedlo to nastavit, aby fungovaly stánky (ani nevím, jestli by to šlo, kdyby to třeba nebyl park, ale obchod).
Jsem moc ráda, že se vám díl líbil    Zkouším fotit dál, ale i s vypnutou autonomní vůlí je to oříšek. Protože i když je vypnutá, tak prostě s tím vstáváním a sedáním si dělají, co chtějí     Ale snad aspoň malé pokračování ještě zpachtím letos

A Hellohello, moc děkuji, za tak úžasná slova chvály - vždy mám pocit, že si tak krásné hodnocení nezasloužím. A o to víc si ho vážím. Od vás všech, ta slova pro mě strašně znamenají. Vždy odsud odcházím s příjemnější náladou, a díky vám zapomenu i na ty všední starosti.

Takže ještě jednou všem moc děkuji, že můj příběh čtete a věnujete mu svůj čas, navíc s tak krásnou zpětnou vazbou      

Moc krásný, vánoční dílek
Docela mě rozesmálo, jak se Rob trefil . Jsem moc ráda, že si tu cestu k sobě našli i když byla na začátku poněkud trnitá.

Jinak jsem zvědavá, jak ten jejich rodinný oběd dopadne, ale jsem si jistá, že tu bude vše v pohodě .

Btw.: Hrozně se mi líbí celé to vánoční prostředí, vystihla jsi to naprosto úžasně. A Gábi to moc sluší, tento barevný outfit ji náramně padne!

Už se těším na pokračování

Janiko, děkuji. Jsem ráda, že tě ta náhoda pobavila. Já se na to těšila už od začátku, jak se snažil jí "někoho" dohodit. Takže toto náhodné setkání bylo dlouho plánované. Původně se měli sejít až před tím obědem - jenže mi hra hodila do sousedství akční plán s pytli na hlavě  A protože tam hraná domácnost nebydlela, nešlo mi to zrušit ani přes schránku  Takže verze s trhem vznikla vlastně jako záložní varianta  Ale nakonec jedině dobře, jak tak vidím

Myslela jsem, že to nestihnu, ale přišlo mi to tak líto, přidat vánoční díl až po svátcích, tak jsem se hecla.  Původně toho mělo být o pár fotek více, ale nestihla jsem vyzdobit 3 domácnosti  Tak snad mi to odpustíte, a budou se vám líbit Vánoce aspoň v této podobě  A pardon za poslední fotku a přídavek - oni si stoupli tak blbě, že bylo nemožné je kloudně zabrat
Je to čerstvě dopsané, tak za případné chybičky se taky omlouvám

124. KAPITOLA - Veselé Vánoce

Andrea seděla v čele dlouhého stolu a pozorovala sešlost před sebou. Byly to ve skutečnosti dva stoly za sebou, k jednomu už by se nevešli. Další rok se chýlil ke konci, a tolik se toho stalo. Měla radost, že její děti našly lásku a zakládaly rodiny. Ale poprvé trávila Vánoce sama, bez svého manžela po boku. Chyběla jí tu i Anja - teta a nejlepší kamarádka, která zůstala se svým Karlem doma. Necítil se už dost dobře na to, aby v té zimě cestoval do San Myshuna. Nikdo nemládne, ani já, pomyslela si. Pak už zahnala chmurné myšlenky a znovu se podívala před sebe - tolik radosti tu po nich zůstane. A to je přece dobré.


Letos poprvé se domluvili, že každý stráví Štědrý večer po svém. Do jednoho bytu by se snad už ani nenacpali. Navíc každé z nejmenších dětí mělo jiný režim. A tak si zamluvili stůl v restauraci, a sešli se společně na rodinný vánoční oběd. Přišly nejen Andreiny děti s vnoučaty, ale i Isabela s rodinou. Patřili k nim jako jejich vlastní. Jen v druhém čele už neseděl Radek, ale jejich nejstarší potomek, syn Filip. A ten se právě chystal chopit slova.
“Ehm, ehm, přátelé, prosím o pozornost.” zakřičel přes celý stůl, a kdyby ho snad nebylo slyšet, pomohl si zvonkem.


Kayla se jen v duchu modlila, aby neprobudil Linu, která podřimovala v kočárku za jejich zády.
“Snad to není tátův zvoneček?” valila oči Gabriela na druhém konci stolu.
“To víš, že je.” potvrdila jí matka.
“Tys mu ho nanutila?” divila se dál Gabi.
“Ale kdepak. Sama jsem byla překvapená, když mi včera volal a chtěl, ať ho rozhodně vezmu s sebou.” vysvětlila dceři, jak se věci mají.


Na ten zvonek si od dětství stěžovali. Zejména v pubertě jim přišel vrcholně trapný. Až se stalo tradicí si z něj utahovat. Ale patřil k jejich Vánocům. A dnes, jakoby díky tomu zvonění byl táta pořád s nimi.
“Chtěl bych všem poděkovat, že si udělali čas a podařilo se nám tu takto sejít. Letošní rok nám hodně vzal. A i když tu díru nepůjde nikdy zcela zacelit, to zlé bylo naštěstí vyváženo dobrým. Naše rodina se krásně rozrostla. Narodily se nám nejen krásné holčičky, ale s radostí tu vítáme i Gabrielina přítele a jeho syna. Je nám ctí, že chcete být součástí naší rodiny. A věřím, tati, že to vše nahoře vidíš, a usmíváš se na nás.” zakončil s pohledem namířeným k nebi.


“Ale konec řečnění, pojďme jíst. Dobrou chuť.” popřál ještě všem. Pak už se pustili do jídla, a u toho si povídali. Hodnotili znovu a znovu celý rok, sdělovali si své plány a smáli se při vzpomínkách na vše možné i nemožné.
“Ty jsi vážně vyrůstala na tropickém ostrově?” vyptávala se Clara přes stůl Katie. Neuvěřitelné, jak už vyrostla.
“No, jasně. Narodila jsem se tam, a až do léta jsme tam s mamkou bydlely.” potvrdila jí starší dívka.
“Ty jo, to muselo být super. To já bych se odtam stěhovat nechtěla.” mudrovala blondýnka.


“Ano, je tam opravdu krásně. Ale tady mám konečně úplnou rodinu a to je lepší. A na Sulani pojedeme zase v létě na prázdniny.” pochlubila se jí.
“Však se tam za náma určitě můžete podívat. Tvojí mamince se tam líbilo, když tam byla na naší svatbě. Určitě vás tam vezme, že ano Belo?” ozvala se Kayla, která rozhovor holčiček vyslechla.
“No, jen jestli bude tady Clara hodná, a donese hezké vysvědčení.” stanovila pohotově podmínky Isabela.
“To bude bájo, všechno ti tam ukážu. A představím ti své kamarády.” nadchla se tou myšlenkou hned Katie.


O kus dál se rýsovaly zase jiné plány. “Hele, poslední dobou mám v hlavě takový nápad. Nechtělo by se ti pustit se do filmové hudby?” zeptal se Robert blonďáka po svém boku.
“No, ty jo, to bych rád. Ale zatím mi to nikdo nenabídl.” pokrčil rameny Patrik.
“A co kdybych ti to nabídl já?” pokračoval Rob.
Jeho švagr tázavě vyvalil oči. “Ty hodláš přesedlat na jiný obor? Máminy rostliny už nevydělávají?” nechápal.


“Ale ne, zahradnictví šlape jako hodinky. Spíš takový vedlejšáček. Stačí, když mi pomůžeš přesvědčit Belu, aby některou ze svých knih přepracovala na scénář. Vím, že na to má, a ty knihy jdou na dračku. Zfilmovat je, to se přímo nabízí. Bude to hit.”  líčil mu svou představu.
“Je fakt, že ségra má talent. Byla by škoda ho nevyužít. Možná bychom mohli poprosit Kaylu, jestli by nám s tím nepíchla.” začal nad tím uvažovat i Patrik.
“Brácho, ty jsi můj člověk.” pochvaloval si Rob.
“Ty jo, to by byl drsnej, rodinnej byznys, co? Ale jo, bylo by to fakt hustý.” líbila se mu ta představa čím dál víc.


“Mami, a nebude Gabriele a Filipovi vadit, že Štědrý večer strávíš u nás?” špitla Valerie směrem k matce.
“Ty se mě chceš snad zbavit? Jestli vás budu rušit, stačí říct. Můžu být doma.” ujistila ji Andrea, že nechce být nikomu na obtíž.
“Ne, jenom to ne. Jsme naopak moc rádi, že chceš s námi být. Jen, no víš co… Jestli by neměli mít ti dva přednost, když… No však víš.” povzdechla si Val.
“Zlatíčko, naposledy ti opakuji, že jsi pro mě vždy byla jako vlastní a vždy budeš. Mám vás ráda všechny stejně. Ale od tebe se pěšky dostanu domů, Patrik mě doprovodí.” usmála se na ni. Val se nadechovala k námitce, ale matka ji zarazila. “Ne, o tom nic nechci slyšet. Vím, že místa máte dost. Ale mým starým zádům nejlépe poslouží vlastní postel.”
“Dobře, mami, nebudu se s tebou hádat. A na večer se moc těším.” rezignovala Valerie.


“Tak co? Jak se ti tady líbí? Není tu na tebe moc rušno? Moc nových lidí?” vyzvídal Nick na synovi.
“Ne, já nemám z lidí strach.” zavrtěl hlavou Danny. “Je to skvělé, Gabi má fakt velkou rodinu. A všichni jsou moc milí.” pochvaloval si chlapec.
“Ano, to jsou.” dal mu muž za pravdu.
“Tati, že si to s Gábi nepokazíš?” zeptal se otce upřímně.
“Ne, kámo. Doufám, že ne. Chyb jsem v životě udělal spoustu. Ale pamatuj, že ty jsi to nejlepší, co mám. A Gabriela je náš anděl strážný. Musíme se o ni starat a nenechat si ji ulétnout. Spoléhám, že mi s tím píchneš, co?” usmál se na synka.
“Tak to si piš, tati!” potvrdil mu Daniel.


Všichni se skvěle bavili a nacpali si pupky. Když se po jídle děti začaly honit kolem stolu, byl čas je na chvíli zabavit.
“Myslím, že než se rozloučíme, mohli bychom si spolu zazpívat u stromečku, co vy na to?” navrhla Andrea.
K babičce se přidaly větší děti, které už uznaly i nějakou tu koledu, a pár dalších odvážlivců. A tak navzdory všemu prožili všichni opravdu veselé Vánoce.

Nádherné pokračování jsem tak ráda, žes ho stihla přidat, nemohla jsem si ho nechat ujít, když jsem ho tady teď uviděla a je to moc krásný start Štědrého dne Díky moc za to! Hrozně moc se mi s celou rodinou líbilo a ty jejich rozhovory byly boží A koleda na závěr zpívaná přímo simíky u stromku, to je prostě nádhera Moc hezké video a strašně se mi líbí tyhle vsuvky, kde přímo vidíme ty simíky se hýbat. Úžasné

Perfektní vánoční díl ! To video s koledou musí snad každého uvést do té správné sváteční nálady ! A jsem zvědavá, zda vyjde všechno, co si Tví Simíci plánují do budoucna, bylo by to fakt zajímavé

V posledních dnech jsem se konečně dostala ke hraní, abych mohla pokračovat aspoň s příběhem. Samozřejmě jsem si opět vymyslela nějakou blbost, kdy hodiny hledám pozemek, pak ho upravuji, pak hledám kdo ví jak dlouho nějakou správnou pózu, atd. a to vše kvůli pár fotkám, které by tam ani nemusely být. Tentokrát jsem šla ještě dál, ale to rozvedu až na konci. Nu, ale ono to k tomu patří, že
Teď už dnešní díl. Je sice kratší, ale nakonec mám těch scén více, než by se vešlo do jednoho pokračování, tak jsem to rozdělila. A jako takový úvod do letošního roku snad bude dostačující

125. KAPITOLA - Dlouho očekávaná návštěva

Druhý vánoční svátek se Katie s Filipem vydali na letiště, aby tam vyzvedli očekávanou návštěvu. Okolí letiště bylo zapadané sněhem a na silnici se dělala ledovka. Filip si tedy cestou z parkoviště hodil Katie raději na záda, aby se na kluzkém povrchu ještě nezranila.


“Náhodou, já bych to už zvládla, tati.” kasala se dívenka.
“Nemel, a drž se. Já tě znám, Kitty. Ty jsi tak nedočkavá, že bys vyběhla z auta jak divá, a ještě bychom jeli do nemocnice.” trval na svém Filip.
“Když já se tak těším.” povzdechla si.
“Já vím. Ale stejně… V San Myshunu se neudrží ani vločka, a jen vyjedeš kousek za město, je tu úplně bílo. Můžeme být ale rádi, že jim nezrušili let kvůli počasí.” poznamenal.


Za chvíli už se usadili v příletové hale a čekali. Katie pozorovala velkým oknem letadlo, které dosedlo na udržovanou přistávací dráhu. Rázem byla jako na trní. Houpala nohama, vrtěla se na sedačce a asi dvacetkrát se zeptala, kde konečně jsou. Filip jí třikrát vysvětlil, že musí projít ještě přes kontrolu, z letadla se mezitím vykládají zavazadla. Pak mu došlo, že nemá smysl to dál komentovat.
“Hele, támhle jsou.” odpověděl znovu až po jednadvacátém dotazu a pokynul hlavou směrem k východu od terminálu.


Katie v tu chvíli vystřelila ze sedačky jako raketa. Přeběhla halu několika skoky a vrhla se kolem krku své nejlepší kamarádce. “Naty, nemůžu uvěřit, že jste vážně tady. Tolik se mi stýskalo. A tááák jsem se těšila.” chrlila ze sebe, aniž by uvolnila své sevření.
“Katie, tak moc jsi mi chyběla. Konečně tě vidím naživo. To se s videochatem nedá srovnat.” pochvalovala si i Natalie.
Chris zatím postával trochu nejistě bokem. Přece jen měl stále v paměti ten poněkud trapný večer na svatbě. Tvářil se tedy, že tohle se ho netýká, a bujaré vítání je čistě holčičí záležitost.


To už se Katie trochu vzpamatovala a všimla si ho. Uvolnila z objetí jednu ruku a pokynula jí směrem k němu. “Co tam stojíš jak solný sloup, pojď sem.” vybídla ho.
Chlapec zapomněl, že se chtěl tvářit nad věcí a přikročil k dívkám. Katie ho volnou rukou přitáhla do společného objetí.
To už se ke skupince blížil i Filip, který zvolil rozvážnější krok, než jeho dcera. “Tatí, tatí, podívej, jsou tady, oba jsou tady.” jásala dívenka.


Když se děti dostatečně přivítaly a August na páse odchytil jejich tašky, vydali se všichni zpět domů. Katie skoro celou cestu drmolila, co vše svým kamarádům musí ukázat.
Do San Myshuna dojeli až pozdě večer. Kayla zrovna chvíli předtím uspala Linu a už je netrpělivě vyčkávala. Sotva zaslechla z chodby hlasy, šla hosty přivítat.
“Kaylo, krásná jako vždy, možná ještě krásnější.” složil jí poklonu její přítel ze Sulani.
“Neblázni, dvě děti mě už poznamenaly.” začervenala se Kayla a objala ho.


Katie hned lapla své kamarády a táhla je do obýváku.
“To budete zírat, co jsme pro vás připravili.” slibovala jim.
“Páni, to je nádherný stromeček. Takový jsem ještě nikdy neviděla.” žasla Natalie.
“To tady má každý?” zajímal se hned Chris.
“No, někdo menší, někdo větší, ale vlastně skoro ano. Ale čert vem strom, počkej, co tě čeká za rohem.” odpověděla mu a vedla je dál.


Dospělí se zatím zdrželi v zádveří. “Přátelé, moc vám děkujeme za pozvání. Jen pořád jsem nesvůj, jestli tu nebudeme zaclánět, když máte miminko. Měli jsme jít do hoteli.” přiznal August hostitelům svoji obavu.
“O tom nemůže být řeč. Už jsem říkala po telefonu, že to absultně není problém. Lina je na společnost zvyklá. S Filipovou rodinou je trénovaná. A Katie by vám hotel ani nedovolila.” ujistila ho Kayla. “Jen na ty hory si zatím netroufáme. Tak snad se vám bude líbit i tady.” dodala omluvně.
“Hory netřeba. Jsou šťastní jak blechy. S těma dvěma nebylo poslední týdny k vydržení. Katie jim opravdu chyběla.” přiznal August.


“S Katie to bylo podobné. Do léta by to bez svých nejlepších přátel nezvládla. Jsme moc rádi, že jsi s nimi mohl přiletět.” odpověděl Filip.  
“S radostí. A přátelé, fakt díky za to teplé oblečení. Jak se tak koukám, nebýt vašeho balíčku, tak nám umrzne zadek, sotva bychom vylezli z letadla. Už jsem té kose odvykl.” poděkoval jim ještě blonďák.
“Poníženě musím přiznat, že to napadlo Kaylu. Přece jen s tím má větší zkušenosti. Být to na mě, cvakáte zubama.” smál se Filip.
“To byla samozřejmost. Jen doufám, že jsem trefila velikosti.” usmála se na něj i Kayla.


August chtěl ještě poznamenat, že vše sedí perfektně, ale jejich hovor přerušil halas z obýváku. “Co se tam děje?” zeptal se tedy místo toho.
“Myslím, že bychom se tam měli podívat.” řekla Kayla. A vybídla hosta, ať je následuje.
“U všech svatých, co to tady máte?” vyvalil oči, když vešli do pokoje.
“To si vymyslela Katie.” odpověděl mu Filip.
“A tatínek ji v tom nápadu nadšeně podporoval. Co na tom, že musel přestěhovat půl místnosti. Ale co by pro ni neudělal. Bude rozmazlená.” vrtěla hlavou Kayla.
“Ale nebude. Bude jen šťastná.” stál si za svým Filip.


-----------------------------------------------------------

A ještě jen taková poznámka z tvoření. Dlouho jsem nemohla najít pózu, kde byse objímaly tři děti. Nakonec jsem byla tak zoufalá, že jsem jednu zkusila stvořit. No, není to bůh ví co, navíc během procesu ukládání jsem někde udělala chybu, takže jedno dítě se generuje bokem a ještě ke všemu po kotníky v podlaze. Musela jsem ho chudáka štelovat na správné místo pomocí TOOL, a i tak to mělo mouchy. Ale je to asi druhá póza, a první skupinová, o kterou jsem se kdy pokusila.
A pak nakonec se mi zalíbil ten záběr s Chrisem opodál, takže na ni nakonec v příběhu nedošlo. Tak ji tady máte jako malý bonus (v Blenderu vypadala o dost lépe   ).

Připravilas moc pěkné přijetí přátel na letišti, Fidgety A ta objímací póza se Ti taky povedla Jsem zvědavá, co ti malí hosté řeknou na zimní radovánky, i když nemůžou na hory

Překrásný díl!   Tohle setkání (docela netypicky na TS) přímo na letišti se mi moc líbilo! Stejně jako ten stan (nebo jak to nazvat) v obýváku - z toho bych byla jako malá nadšená! A možná i teď Působí to tak dobrodružně a taky útulně. A tady si dovolím nesouhlasit s Kaylou, rozhodně si nemyslím, že tím Filip Katie rozmazlí. Spíš z toho Katie bude mít super zážitek a vzpomínku na celý život (pár takových taky mám a jsem za to hrozně ráda).      Mám radost, že dodrželi slib a takto se sešli a určitě spolu prožijou plno pěkných chvil

Je mi líto, žes s tímhle dílem měla až tolik práce - ale výsledek je opravdu dokonalý. Vím, jaké to je, kolik je s tím práce - vždycky mi trvá jednu kapitolu nafotit třeba i tři hodiny, ono se to kolikrát nezdá, ale je to tak (aspoň teda s mojí šnečí rychlostí). A to do toho nepočítám ty stavby a úpravy všeho okolo nebo samotné psaní. Natož když si člověk vymyslí něco takhle netypického nebo ještě k tomu simíci neposlouchají, jak mají. Ale tenhle díl opravdu stál za to!    Moc se ti to povedlo. Strašně moc se mi líbily všechny ty pózy i prostředí, tak krásně se to hodí k příběhu, ale že se pustíš i do vlastní pózy, to by mě nenapadlo    navíc ještě takhle těžké - neumím si to ani představit, jak těžké to muselo být, dát to dohromady. A výsledná póza se mi hrozně moc líbí, povedlo se ti to perfektně      Všechno máš tak krásně nafoceno, že si každou fotku prohlížím do detailu a vysloveně užívám. Radost pohledět