Příběhy z Krasohlídkova

Strašně moc děkuju za krásné komentáře holky!  Moc jste mě potěšily, ani nevíte, jak !

Jsem ráda, že se vám Holly líbí. Původně jsem ji nechtěla dávat moc prostoru, ale nakonec jsem se rozhodla jinak, takže můžu slíbit, že o Holly ještě uslyšíte.

A máte pravdu, Don nezklamal, jak by taky mohl    něco podobného se dalo předvídat, on se totiž nedokáže ovládat.

Rozhodně si myslím, že ten parfém taky sehrál svoji roli .

No na reakci Cass budete muset ještě chvilku vydržet, ale slibuju, že to nebude už dlouho trvat. Dílek je ve výstavbě.  Chybí mi tak dvě stránky + - na dopsání a na dofocení.

23.část

Víkend na horách- Příjezd

Minulost



''Normálně sedím U kokosek, tak jako vždycky na svém obvyklém místě s knihou, jako bys mě neznala...'' Zasmála se i když spíš pro sebe.

'' A pak jsem periferně zahlédla postavu sedící u stolu přes uličku. Nejdřív jsem ji nevěnovala pozornost, ale po chvíli se mě zmocnil podivný pocit. Takovej ten pocit, když víš, že tě někdo pozoruje a záměrně.'' Zvýšila hlas, aby dala najevo důležitost posledního slova.



'' Hmmm..'' Ozvala se druhá strana.



'' No tak jsem se ohlédla a přesně naproti mě sedí typan, ale fakt kus. Tmavé vlasy, pronikavé zelené oči, kaštanová pleť a víš co? Pozoroval mě... Chápeš to??? Mě!!!'' Zakřičela, že to slyšeli i lidé uvnitř kavárny.



'' Tak to je bezva, to ti přeju.'' S nezájmem dodala Cass.

'' Co je s tebou? Otravuju tě? '' S  rozrušeným hlasem nadhodila otázku.



'' Ne, jen nemám čas na tvoje další smyšlené love story, které pramení z knížek, které čteš. Chápu to, taky jsem milovník knih, ale musíš se naučit rozlišovat realitu a fantazii. Mám kupu práce, kterou bych ráda ještě dnes dodělala. Takže pokud nemáš na srdci něco důležitějšího, tohle můžeme probrat někdy jindy.'' Odbila ji Cassandra bez mrknutí oka.





'' Fajn... tak promiň, že jsem otravovala.





Ale víš co?  Možná ty by sis naopak z těch knížek měla něco vzít a ne je jen slepě číst. Možná by jsi pak nebyla tak zakonzervovaná a kritická k celému světu!  A abys věděla, Don není smyšlenej! '' Naštvaně přimáčkla červené tlačítko na displeyi telefonu.

Don? Slyšela dobře? Muselo jít jen o shodu náhod, byla si téměř jistá, že realita byla úplně jinde.


Cassandra dopsala poslední list svého reportu o buněčném dělení a jedním zmáčknutím entru odeslala soubor svému nadřízenému.



Promnula si spánky ve snaze ulevit svalovému napětí v obličeji.

Veškeré pracovní materiály uložila do průhledných desek a zavřela je do šuplíku ve svém pracovním stole.

Odložila pracovní oděv, chopila se černé kabelky, kterou měla postavenou u věšáku a vydala se k výtahu.

V žaludku ji stále ležel rozhovor s Holly. Nechtěla na ni být nepříjemná, jen už měla dost jejich výplodů fantazie. Chtěla ji jen nasměrovat správným směrem, aby začala žít reálným světem a ne jen světem knih, i když ona nebyla zrovna ten pravý člověk, který mohl moralizovat.





'' Ahoj sexy černovlásko.'' Vybafnul na ni Don, schovaný za rohem kamenné budovy.





'' Ježiši Done, málem jsem dostala infarkt..'' Ztěžka oddechovala Cassandra.
'' Promiň, já myslel, že budeš mít radost. '' Smutně dodal.
'' Ale to víš, že mám, jen mě příště takhle neděs.''  Už s úsměvem ho jemně napomenula.
'' Dohodnuto.'' Dodal a pak ji políbil na přivítanou.



'' Tak jaký jsi měla den?'' Vyptával se po cestě domů.
'' No nebudu lhát, bylo toho dost. Nadělávala jsem si ještě něco dopředu.'' Nenápadně mu servírovala nápovědu.
'' Dopředu?'' Zmateně na ni pohlédl.
'' Jojo, dopředu abych toho neměla příští týden moc.'' Zopakovala mu fakt.
'' Počkej...'' Zastavil se a chytil ji za paži. '' Chceš mi říct, že jedeme na hory??? '' Nadšeně kmital očima sem a tam.
'' Přesně tak, jedeme na hory.'' Přitakala a široce se na něj usmála.
'' No páááni, můj den už nemůže být lepší.'' Popadl ji do náruče a zatočil s ní. Když ji opět postavil na zem, věnoval ji několik polibků.







'' Já jsem taky ráda, volno už potřebuju a myslím si, že to bude nejlepší způsob, jako ho strávit.'' Usmála se a sevřela jeho ruku.
'' Bude to bomba, už mám naplánováno plno aktivit, však uvidíš.'' Mrkl na ni a pak ruku v ruce pokračovali v cestě.






Druhý den ráno byla Cassandra, jako na trní. Její pokoj působil, jako po výbuchu sopky. Věci se povalovali všude kolem a cestovní kufr zel prázdnotou.

'' Nejedu...prostě ne. Zůstávám doma. '' Vzdávala to , když nešťastně chodila po pokoji a snažila se najít druhou pletenou ponožku do páru.



'' Nemám, co na sebe. Já jsem idiot, proč jsem na to kývla, vždyť nemám ani vhodnou obuv...'' Začínala panikařit a slzy měla na krajíčku.



'' Cass?'' Ozval se jemný hlas Belly. '' Můžu dovnitř?'' Opatrně se otázala.







'' Můžeš, pokud se ti podaří otevřít dveře. '' Namítla, jakoby se nechumelilo.
'' Co se tu proboha stalo? '' Zhrozila se Bella, když zřela apokalypsu před sebou.



'' Co by? Snažím se zabalit kufr, ale jaksi nemám CO bych tam zabalila. '' Nešťastně odpověděla matce a na CO kladla velký důraz.
'' A co tehle pěkný svetr, který ti upletla babička Cornelie? A nebo tyhle kalhoty, co jsem ti kdysi koupila k narozeninám?'' S tázavým tónem ukázala na pár kousků, které nebyly úplně nepoužitelné.
'' V tom svetru vypadám, jako čerstvá patnáctka, vždyť na něm jsou kočičky s mašličkama. '' Podívala se na Bellu. '' S mašličkama! '' S vražedným pohledem zopakovala fakt, jakoby snad Bella neslyšela.
'' Tak promiň, nějak mi těch několik let uniklo před nosem. '' Ztěžka si povzdechla.



'' A ty kalhoty radši komentovat nebudu. V těch vypadám, jak když jsem vyžrala celou cukrárnu i s personálem.''

Bella vybuchla smíchy, ale vzápětí se zastyděla. Její dcera byla na pokraji zhroucení a výsměch ji do not nenahrál.

'' Víš co, pojď se podívat ke mně, možná něco vybereme. Velikost máme zhruba stejnou.'' Nabídla dceři, která s ochotou přitakala.










Jak se zdálo návrh Belly nebyl úplně od věci. Pár pěkných kousků se přeci jen našlo a mise '' Zabalit kufr '' byla úspěšná.

'' Teď už se jen obléct na cestu a můžu vyrazit.'' Pronesla do prostoru s větší jistotou než před půl hodinou.
'' Jsem si jistá, že už něco vhodného najdeš. Půjdu ti zabalit pár kousků zázvorových koláčků na cestu.'' S mateřskou láskou dodala Bella než se vypařila z neuklizeného pokoje.


Don měl zpoždění už téměř půl hodiny. Cassandra nervózně podupávala nohou, když upíjela poslední doušky jasmínového čaje a pokukovala po zaprášeném okně, které hlásilo stejný fakt každou sekundu. Ulice zela prázdnotou a hustá mlha zakrývala sousední domy, jako huňatá peřina.

Když uslyšela tlumené bouchnutí dveří, rázně se postavila. Srdce měla až v krku. Bella na tom nebyla o moc líp. Obličej jí zbělal, ruce i nohy se jí roztřásly. Netušila, jak se v jeho přítomnosti chovat. Nejraději by zalezla do sklepa a přikryla se špinavým pytlem aby ji nikdo neviděl, ale to nemohla. Cassandra by měla milión otázek, na které neznala odpověď. Těch pár minut to bude muset přetrpět.

'' Nezapomeň si kabát! '' Narušil hustou atmosféru mužský hlas, který se objevil náhle a nikdo jej nečekal.

Bella i Cassandra nadskočily. Mortimerův příchod byl tichý, téměř bez známek života. Přiblížil se až k Belle a rukou ji chytil okolo pasu.



Bella nahodila křečovitý výraz a snažila se vydržet.




Domovní zvonek se rozezvonil. Cassandra zůstala nehnutě na svém místě a domovní dveře probodávala pohledem. Možná je chtěla očarovat, aby se ani nepohnuly.

'' Cass?'' Vloudil se do jejich myšlenek tázavý hlas jejího otce.

Otočila se k němu, jakoby nechápala o co mu jde. Tázavě na ni pohlédl a oči mu zašilhaly na staré domovní dveře, které ukrývaly návštěvníka na druhé straně.



Plácla se do čela, když jí konečně došlo o co Mortimerovi jde a vydala se ke dveřím, aby přivítala příchozího.

'' Done..'' Vydechla, jakoby viděla ducha.
'' Ahoj Cass..'' Široce se na ni usmál. '' Co je? Vypadáš zaraženě, čekala jsi někoho jiného?'' Podezíravě si ji změřil.
'' Ne vůbec ne, jen jsem trochu nervózní. '' Přiznala se a promnula si ruce.
'' Nemáš proč, semnou budeš v naprostém pořádku! '' Sebejistě se ji snažil uklidnit.
'' To rádi slyšíme.'' Vmísil se do hovoru Mortimer, který i s Bellou stále postávali u dveří a byli svědkem rozhovoru.
'' Mortimere, Bello..'' Šokovaně pohlédl na rodiče Cass, o kterých před pár minutami neměl ani tušení.
'' Rád vás vidím. '' Nervózně dodal a jeho pohled sklouzl na Bellu, která předstírala, že je ukryta pod neviditelným pláštěm.
'' Vážně?'' Nadzvedl obočí Mortimer. Donova přetvářka byla prokouknutelná, jako síťované punčochy.



'' Tati...'' Napomenula ho Cassandra a s vážným pohledem ho probodla.



'' Nic špatného jsem neřekl, jen jsem se otázal na fakt, který se mi zdál nepravděpodobný. '' Odvětil.
''To by stačilo.'' Vmísila se do hovoru Bella, která toho měla až nad hlavu. '' Hezky si to užijte a jeďte opatrně.'' Zakončila rozhovor.





'' Rozhodně a děkujeme.'' S úlevou dodala Cass a objala rodiče na rozloučenou.



Don si je beze slova změřil, popadl Cassandřin kufr a vydal se ze dveří.



'' Hezký víkend..'' Nakonec dodal Mortimer i když se nesmířil s faktem, že si Cassandra vybrala právě jeho. Nemohl ho ani cítit. Jeho aroganci a sebelásku. V kostech tušil, že jednou Cassandře zlomí srdce a on s tím nebude moci nic dělat. Tenhle prostý fakt ho dostával do varu.

'' Děkujeme...'' Nakonec zvolal i Don od auta, když se mu konečně podařilo upevnit Cassandřin kufr na střechu auta, protože v kufru už nezbylo místo.



Cassandra zamávala rodičům na rozloučenou a pak nastoupila do auta.


O dvě hodiny později dorazila dvojice na místo. Don zaparkoval před malou, ale za to útulnou chatou. Okolí zdobila zeleň všeho druhu. U chatky stála hromada dřeva na zátop, okna byla doplněna o pestrobarevné květiny, které byly v plném rozkvětu.
Otevřely se dveře a Cassandra se octila na čerstvém vzduchu. V rukou stále dřímajíc knihu, kterou v autě neodložila ani na vteřinu. Zhluboka se nadechla čistého, horského vzduchu. Pocítila závan vůně borových stromů a jehličí. Okolní les zašustil na pozdrav.





'' To je nádhera a ten klid...'' Vydechla úžasem a znovu se nadechovala čerstvého vzduchu, který působil, jako ten nejúčinnější lék.
'' Já ti říkal, že budeš nadšená. A co jsem měl?'' Vyčkával na odpověď s kuframa u nohou.
'' Pravdu...'' Odpověděla na otázku, na kterou byla jasná odpověď.
'' Co takhle se podívat dovnitř?'' Popošťouchl ji Don. Už i na něj se ochladilo. Podzim se hlásil o slovo.
''Jasně.'' Přitakala Cass a následovala ho po malé, vyšlapané cestičce až k samotné chatičce.



Don strčil do zámku malý, stříbrný klíček. Zámek cvaknul a dřevěné dveře se otevřely.

'' Páni...'' Rozhlížela se Cass úžasem okolo.
'' To je naprostá dokonalost.''
'' A to jsi ještě neviděla ložnici!'' Upozornil ji Don.
''Tak to musím napravit.'' Rázně odpověděla a rozeběhla se po dřevěných, točitých schodech do prvního patra.





Když se ocitla v místnosti, která voněla dřevem a levandulí, spadla ji brada až ke kolenům. Rozhlížela se po detailech, které dělaly místnost jedinečnou a útulnou. Zamilovala se do každého koutu téhle přenádherné ložnice. Sušené květiny na zdi, budík ve tvaru medvěda a nebo pestrobarevný obraz horské krajiny. Nevěděla, co obdivovat dříve.



Největším lákadlem se však stala dřevěná postel, která přímo otevírala svou náruč. Rozeběhla se a skočila do precizně ustlaných peřin. Připadala si, jako v objetí puclatých mráčků. Nasála vůni čerstvě vypraného povlečení, hřejivý pocit naplnil její tělo.





'' Jsem v sedmém nebi!'' Zakřičela, aby ji společník dole slyšel.
'' Viděl si tu obří sochu medvěda?'' Šokovaně vyjekla, když se posadila.
'' Ta je naprosto monstrózní! ''





Místo odpovědi jí však byly tlumené kroky, které upozorňovaly na příchod Dona.

Odložil kufry, které vláčel v těsné blízkosti za sebou.

'' Jsem rád, že se ti tu líbí, Cassie.'' Věnoval jí zářivý úsměv.
'' A té sochy se neboj, je to jen socha, ta tě nekousne, ale někdo jiný by mohl!'' Vyventiloval svoje vnitřní rozpoložení.



Cassandru polila červeň.

'' Tak to si nech zajít chuť.'' Na oko ho odbila.
'' Tak já se ti sem vláčím s kuframa a to nedostanu ani pusu? '' Ukřivděně svěsil ramena.



'' Ale jasně, že jo.'' Nemohla se dívat na jeho sklíčený výraz, neměla to srdce ho takhle trápit.

Don, jakoby dostal do zadku žihadlo se střemhlav vrhl ke Cassandře.

'' Já věděl, že neodoláš.'' Pronesl, když ji okrádal o polibky.





'' Brzdi, brzdii.'' Snažila se ho ukočírovat, ale Don ohluchnul. Nevnímal realitu okolo sebe.
'' Doneeeeee...!!'' Zakřičela Cass.
'' Co je? Hoří snad ? '' Podíval se na ni, jakoby dostal ránu přímo do nosu.
'' Ne, to ne, ale měli bychom si vybalit, převléct se a tak..'' Snažila se ho nasměrovat jinou cestou, cestou od jejich rtů.
'' Ale proč? Tohle se mi zdá, jako lepší nápad a na vybalovaní máme času dost.'' Oponoval Don.
'' A na tyhle věci máme taky času dost!'' Pohotově zareagovala Cassandra.
'' Fajn, jak si přeješ ty netykavko, ale nemysli si, že ti budu pořád ustupovat!'' Zaprotestoval a pak se od ní odklonil.

Popadl tunový kufr a položil ho na postel. Matrace nadskočila po dopadu dna kufru.

Otevřela jej. Polil ji pot, když zřela svetr od babičky Cornélie, který se na ni usmíval.

'' Co to je?'' Zvědavě ji Don nakoukl do otevřeného kufru. Motiv kočičky a mašliček ho zaujal.
'' To nic není...to...to..se mi tam nějakým nedopatřením připletlo...'' Nervózně mumlala a rukou se snažila kus oděvu zahrabat až na dno kufru.
'' Ne, počkej. Proč se to snažíš přede mnou schovat, jako by to byl děsně tajnej poklad nebo tejden stará kost, kterou si chceš schovat na horší časy? Ukaž mi to!'' Vydal příkaz.



'' Ne, to není nutné...tahle věc semnou neměla odcestovat, musela jsem ji omylem s něčím přibalit.'' Trapný moment naplňoval Cassandry tělo, tolik si přála ten svetr hned teď podpálit, ale na to už teď bylo pozdě.



'' Cassie, vždyť se nic neděje. Prostě mi ukaž co to je, nebudu se ti smát a nebo tě soudit. '' Snažil se ji upokojit, ukázat pochopení.



'' Fajn! Ale slib, že se nebudeš smát.'' Změřila si ho přísným pohledem.



'' Slibuju.'' Vztyčil ukazováček a prsteníček, které ještě zpečetil polibkem.

Cassandra vydolovala zmuchlaný svetr a rozložila ho na postel.



'' Tak, tady to máš. Svetr, který jsem dostala od babičky Cornelie, když mi bylo tak 14náct. Nevím, proč ho mám stále v šatníku, ale nějak se ho nedokážu zbavit i když ho nenosím.'' Vydechla.



'' Podle mě by jsi mu měla dát ještě šanci, troufám si říct, že i po těch letech by ti skvěle padnul. Myslím si, že právě tady, je ta nejlepší příležitost ho znovu provětrat i kdyby naposledy. ''



Cassandra na Dona šokovaně hleděla. Netroufala si odhadnout, jestli si z ní střílí, nebo to myslí vážně.

'' Beze srandy...Myslíš to vážně?'' Nejistě na něj pohlédla.



'' Jasně, že jo. Nemůžu se dočkat až tě uvidím, jako lolitku.'' Nemravně se zasmál a drze ji uštědřil štípanec do zadku.
'' Ty jsi fakt nemožnej...'' Zakroutila otráveně hlavou a vrátila svetr zpět do kufru.
'' Co je...co blbneš? Však jsem nic tak hroznýho neřek ne?'' Rozhodil rukama a nechápavě kroutil hlavou.



Cass ho ignorovala a věnovala se vybalování kufru.

'' Cassie, tak promiň, byl to jen hloupý vtip, vždyť mě znáš. Moc rád bych tě v tom svetru viděl a myslel jsem to vážně, že i po těch letech by ti slušel. '' Zkoušel vyžehlit napjatou situaci.

Cass vyndávala oblečení a skládala ho na postel do úhledné věžičky. Hlas Dona jí jedním uchem vplul dovnitř a druhým ven.

'' Ach jo...'' Povzdechl si.
'' Půjdu dolů rozdělat oheň, až budeš chtít, přijď, něco si uvaříme. '' S náznakem zklamání na ni pohlédl a pak se vydal k točitým schodům.

Cassandra se ještě chvilku hrabala v kufru než byl úplně prázdný až na jeden kousek oděvu, který v tom velkém prostoru vypadal tak nešťastně. Povzdechla si.

'' Za zkoušku nic nedám...'' Pronesla si pro sebe.

Odložila bundu a čepici, tmavou halenku vyměnila za pohodlný svetr pro puberťáky. Vysvlékla se z jeanů a místo nich nechala své nohy obejmout pohodlné tepláky.
Vlasy urovnala do neposedného drdůlku.
Zadívala se na sebe do zrcadla. Polila jí nejistota a drobek studu, ale přeci jen to hodlala risknout.

Otočila se a vyrazila kupředu.



Pokračování příště

Takže Don je i na lolitky, před ním si tedy žádná "sukně" nemůže být jistá A Cass ten svetr docela sluší, proč ho zavrhovat - o Vánocích taky jedna moje kolegyně přišla ve svetru se sobem a Santou, a to jí táhne na třicet Mimochodem ta chatička je překrásná, ukážeš nám ji více ?

Já tak hrozně miluju tvůj příběh vždycky mám úplně strašnou radost, když tady vidím nový díl!
A u tohohle dílu jsem zase užasla. Divím se Cass, že s Donem vůbec chodí, vůbec se k sobě ti dva nehodí (což je teda první věc, které si většina lidí všimne, když začne hrát za tuhle domácnost - ale strašně se mi líbí, jak jsi to zpracovala ve svém příběhu, ty rozdílné povahy z nich úplně čiší každým slovem, každou akcí). Chudák Cass, kdyby tak věděla, co to provedla její vlastní mamka. Taková prekérní situace! A teď jsou na horách - docela si dělám starosti, jak to tam půjde, co se bude odehrávat
Ta chatička je nádherná a tak útulná! Hned bych tam jela taky! (Ale ne s Donem )
Moc se ti to povedlo a Cass vypadá v tvém novém svetříku moc roztomile
Btw. škoda, že Cass na začátku tak odbyla Holly, mohla se dozvědět takové věci! Ale to by asi na tu chatu nikdy nejela. Jsem moc zvědavá, co se bude dít dál a tak strašně se těším na další díl!

Miluji jak dopodrobna dokážeš vyrásovat situaci a obdivuji, jak si s tím vždy dokážeš pohrát, jendém slovem, úžásné!
Donovo chování mě nepřekvapuje, ačkoliv vidím, že v roli muže by ses neztratila :D od koho máš ty různé metody svádění, přiznej to? :D
A Kass mi přijde...fakt děsná a svetřík je děsnej :D

To byl zase boží dílek Don je jako vždy ten největší balič na světě jak přišel s těmi brýlemi na nose jakoby se nechumelilo jinak doufám, že i Bella brzy nepodlehne jeho charizmatu (který podle mne vytáhl někde z kontejneru ) jsem zvědavá co se bude dít dál

Každopádně je velká škoda, že Cass nenechala Holly domluvit... třeba by jí pak pár věcí došlo... nebo také ne, při tom jak je slepě zamilovaná

Jinak se mi hrozně moc líbil ten její binec v pokoji a ten světřík na ní sice vypadá docela nepatřičně (při jejím gotickém stylu), ale myslím, že je to na ní docela zajímavá a překvapivá změna

A ta chatka vypadá perfektně jinak z medvěda bych měla stejný pocit jako Cass

Už se moc těším na pokračování

Moc všem děkuji za naprosto úžasné komentáře  Opět tolik krásných slov, které mě dojímají k slzám  Jste úžasný!

Ludmi: Moc děkuju, taky si osobně myslím, že ten svetr není tak hroznej, jak si Cass myslí. Já bych si ho klidně na sebe navlékla  
btw.: Chatičku bych mohla postnout na ukázku  

Hello: Moc děkuju za tak úžasný komentář, vždycky mě tvá slova zahřejí u srdce. Neskutečně si toho vážím    Jsem ráda, že se ti můj příběh líbí i když teď moc nepřidávám    a za to se moc omlouvám. Máš pravdu Don a Cass jsou každý z úplně jiného těsta, Cass má slušné vychování, kdežto Don je svým způsobem buran     , osobně taky nechápu, co na něm Cass vidí a nejen Cass.  

Jinak s Cass je to složité i kdyby si Holly vyslechla, nejsem si jistá, že by jí to věřila. Je bezmezně zamilovaná a věří jen našemu Juanovi. Už tenkrát, když se jí Darren snažil naznačit, že Don není ta správná partie byla vytočená neskutečně, myslím, že v téhle situaci by to fungovalo dost podobně.   Dokud sama neuvidí, neuvěří.  

Niki: Strašně moc děkuji za krásný komentář   Děkuji za lichotku   vůbec netuším, kde se to ve mně vzalo    ale za můj život už jsem si pár takových expertů vyslechla, tak se zřejmě  nějaké pozůstatky ve mně uchovaly.  

Luci: Moc děkuji   Jsi zlatá. Don nezklamal, jako vždy... Co se týče Belly, tam to bude ještě zajímavé.   Co se týká toho svetru, ona si ho schovává, jako památku na babičku Cornélii i když ho nenosí. Ale nějak se ho nedokáže vzdát.    Což na jednu stranu chápu. Ale je pravda, že je to zajímavá změna, vidět ji taky v něčem jiném než černém  

Jinak jsem se rozhodla přidat vánoční fotky i sem    Snad nevadí











Ještě jednou Krásné Vánoce vám všem!      

Rozhodně nevadí, naopak, protože tady budou krásně pohromadě s příběhem   Úplně z nich dýchá ta pravá vánoční atmosféra   nemůžu se vynadívat na všechny ty detaily a různé způsoby, jak simíci tráví Vánoce. Opravdu krásně nafoceno, vždycky obdivuju tvoje fotky  tyto jsou naprosto dokonalé. Každý koutek něčím odkazuje na Vánoce.  
Btw. jestli budeš mít čas, tak tu chatku bych taky moc ráda viděla a samozřejmě se strašně těším na další pokračování příběhu, občas sem nakouknu a prohlížím si fotky z minulých kapitol.  Ale naprosto chápu, že není vůbec čas a ráda si počkám protože u tvého špičkového příběhu se to vyplatí  

  Krásné Vánoce i tobě a díky moc za pěkné přání a fotky ze hry s našimi oblíbenými hrdiny

tak to je boží! Ty fotky se ti strašně povedly!

Jee holky, jsem ráda, že se vám vánoční fotky líbily.  Vždycky mě moc potěšíte svou chválou.

Hello: Dnes ti splním přání a po 4 měsíční odmlce konečně přidávám pokračování ( Jsem hrozná ostuda, taková doba    )

24.část

Na horách- 2.část



Nesmělými kroky scházela ze schodů. Praskání staletého dřeva pod váhou, kterou na něj přenášela ji prozradilo.



Don vzhlédl od krbu. Oheň v něm vesele plápolal. Po několika nezdárných pokusech se mu přeci jen podařilo svůj nelehký úkol pokořit. Věnoval ji úsměv, ale jeho ústa zůstala zamčená. Možná čekal, že druhá osoba bude mít víc, co říct. Vstal a přiblížil se.

'' Já....'' Koktala Cassandra, když se ocitla nohama na měkkém koberci a nervózně si přitom mnula ruce, které ji spočívaly před tělem.





'' Chtěla jsem jen říct, že má reakce byla možná trošku přehnaná...'' Poznamenala a omluvně na něj pohlédla.



'' Možná...'' Dodal a změřil si ji zvláštním pohledem, který Cassandru bodl hluboko do srdce.



Zrychlil se jí tep a bezmoc zahltila její tělo. Podivný strach sevřel její žaludek. Měla škemrat o odpuštění nebo posbírat svou hrdost, vydat se zpět do druhého patra a vyčkat až se situace sama vyvrbí?
Ale momentálně nebyla schopná ani výdechu a nádechu.

Don rozhodl za ni.

'' Popravdě, já jsem se zachoval jako idiot a chápu, že tobě to v tu chvíli tak vtipné nepřišlo. Máme poněkud odlišný styl humoru a já to respektuju, proto bych se měl a chtěl omluvit JÁ, za mé nevhodné poznámky.



Už se to nebude opakovat, teda, alespoň se o to pokusím, ale nemůžu slíbit, že mi to někdy neujede, přeci jen je těžké učit starého psa novým kousků...'' Zcela bez váhání přednesl svou omluvu. Nahnul se k ní a něžně políbil její líci.



'' Co by jsi řekla, kdybychom si konečně něco uvařili?'' Nadhodil návrh, který nebyl tak úplně od věci.

'' Já umírám hlady..'' Dodal dovětek, se kterým se Cassandra musela ztotožnit. V břiše ji kručelo už v autě.

Rázně přitakala a následovala ho do kuchyně.

Po dobré večeři, kterou společnými silami uvařili se unaveně usadili na pohovku, kterou předem posunuli před krb. Byla až nad rámec pohodlná. Měli pocit, že jejich těla pohltí do svých hlubin. Cassandra se uvelebila do ležící polohy a položila hlavu Donovi na stehna. Usmál se na ni, opět. Bolest u srdce vyměnil hřejivý pocit. Rány a šrámy byly zhojeny. Cítila se, jako v pohádce.



Ovšem pár drobných, kousavých otázek vyčkávalo na svou řadu. Čekaly na to, až budou konečně vyřčeny.

Don vískal Cassandru ve vlasech a mlčky hleděl do žhnoucího ohně.

'' Co se ti na mě vlastně líbí?'' Prolomila ticho a zahleděla se na jeho obličej, který byl pro ni vzdálený. Plameny mu v něm  kreslily podivné stíny, které doplňovalo oranžové světlo ohně, vypadal, jako majestátní socha.



Sklonil hlavu, změřil si její jemnou, vrásky nepoznamenanou tvář. Pohladil ji až to příjemně zalechtalo.

'' Líbí se mi na tobě tvoje oddanost a neoblomný chtíč pro jakýkoliv cíl, který si stanovíš. '' Náhle z něj vypadlo.

'' Víš, sám bych v sobě chtěl mít něco takového. To člověk během života nezíská, s tím se už narodí.'' V jeho tváři se mihl stín zklamání.

'' Páni Done, takové hluboké myšlenky bych od tebe nečekala. '' Šokovaně dodala Cassandra.

'' Čekala bych od tebe něco úplně něco jiného. Jako například: Líbí se mi tvoje čokoládové oči, nebo tvoje broskvové rty.'' Dávala mu příklady, aby ho trochu pozlobila. Ale Don se nesmál..

'' To je právě to.'' Těžce z něj vyšlo. ''Každý by ode mě čekal jen úchylné se sexem spojené věci, ale realita je někde úplně jinde, Cass.'' S vážnou tváří se díval do roztouženého ohně. Pročísl si neposedné vlasy a dál mlčel.

'' Promiň, nechtěla jsem se tě dotknout...'' Posadila se a pohladila ho po drsné, chloupky zarostlé ruce.



'' Navíc s tebou musím nesouhlasit v jedné věci. Osobně si myslím, že plno věcí se za života získat dá i když by se předpokládalo, že se s nimi člověk už narodí.''

Don nesouhlasně zakroutil hlavou, ale víc nenamítal.

'' Podívej, já se nenarodila s talentem pro psaní, nebo pro kreslení, ale moje chuť se to naučit zvítězila. Psaní jsem pilovala každým dnem už na základce a hodně jsem k tomu četla, abych si zdokonalila slovní zásobu. Teď píšu odborné publikace, hlavně tedy ve vědecké sféře, ale plno kolegů tyto texty používá i jako studijní materiál. Osobně musím říct, že to považuji za svůj velký úspěch. Obdobně na tom je mé kreslení. Nemůžu říct, že jsem Leonardo da Vinci, ale obstojně dokážu namalovat třeba i koně.'' Pohodila rameny a usmála se.

Don se na ni podíval a rozesmál se. Zdálo se, že svou nahořklou náladu opět zakopal hluboko pod zem.

'' Tak koně říkáš? '' Zeptal se a koutky mu přitom cukaly.
'' A co ještě by jsi zvládla? Myslím, kromě psaní a kreslení? Nějaký další skrytý talent, nebo talent, který si za svůj život pečlivě pilovala a měl bych o něm vědět?'' Přiblížil se k ní. Ucítila jeho nasládlý dech, který se mísil s jeho kolínskou. Cítila, zvláštní energii, která jí projela tělem. Zadívala se na jeho narůžovělé rty, které se v záblesku ohně leskly. Měla chuť ho kousnout.

Na co asi myslel on, když se na ni díval. Na moment ji problesklo hlavou.

'' To je tajemství...'' Záhadně dodala a vymanila se z jeho nebezpečné blízkosti.
'' Ale no tak...'' Pěstí práskl do polštářku gauče, ze kterého se vznesl oblak prachu.
'' Nebuď tak nedočkavý, možná se to někdy dozvíš. '' Provokativně na něj mrkla a vydala se do lednice pro láhev vína. Nutně se potřebovala posilnit na to, co mělo přijít. Tuhle noc by se ještě mohla ubránit, ale další už bude o něco těžší. Věděla, jak dokáže být neoblomný.





'' Dáš si sklenku?'' Zvolala na Dona, který nabubřele seděl na gauči.
'' Rovnou celou láhev.'' Nabroušeně utrousil.
'' Beru to, jako ano.'' S nezájmem si Casandra prohodila pro sebe, když nalévala dvě sklenky vína. Skleničky i s obsahem vzala do rukou a vydala se zpět k Donovi.



Posadila se vedle něj a podala mu baculatou skleničku, která byla naplněná rudou tekutinou. Malá kapka stékala po vnější straně skleničky a dopadla Donovi na odhalenou ruku. Nezareagoval.

Přiťukli si a pak osvěžili svá hrdla trpkým mokem, který jim zanechal rudé vousy okolo rtů.
Zbytek večera strávili v přítomnosti Malbecu a historek z mládí.





Za pár hodin usnuli vyčerpáním na pohovce v těsném objetí.



Probudily je sluneční paprsky, které dovnitř pronikaly skrz skleněné tabulky okna. Ani obrovský javor, který stál vedle chalupy, nedokázal slunci zabránit, aby si našlo svou cestu ke dvěma bledým tvářím.



Don ucítil neklidné vrtění. Otevřel oči a spatřil Cassandru. Zamrkala. Zdálo se, že se probudili ve stejný okamžik.

'' Dobré ráno, opilče.'' Popřál ji a široce si zívl.

'' Dobré ráno.'' Odpověděla a na jeho poznámku o opilci nereagovala. Promnula si slepené oči a pak se posadila. Po takové noci cítila každou kost ve svém těle.

''Nevím, jak se ti to povedlo, ale gratuluju ti, opila jsi mě do úplného usnutí. Ani na prasárničky mi nezbyl čas, tohle ti nedaruju. Tuhle noc si to vyberu a zapamatuj si, že to bude hodně mastný!'' Upozornil ji a po pár bolestných odfrknutích, zřejmě na tom byl podobně, jako Cassandra, se vydal do koupelny.

Kdyby nebylo 8 hodin ráno, jistě by do hrdla nalila ještě jednu sklenku, aby zahnala přicházející nervozitu.

Posbírala nádobí a zbytky po proflámované noci a vydala se s nimi do kuchyně. Skleničky umyla ve dřezu s jarem vonícím po citrusech, který rozvoněl celou místnost.



Pokaždé si vzpomněla na reklamu, kde pouhá jedna kapka jaru stačila na 50 talířů, 20 plechů s přiškvařenou mastnotou a 40 skleniček. Teď jí to připadalo směšné, ale kdysi, jako dítěti naprosto úžasné a sama si přála něco takového v budoucnu vyrobit. Duše vědce v ní kolovala už od raného dětství.

Skřípavý zvuk dveří vyrušil její nostalgickou chvilku.

'' Volno. '' Zahlásil mužský hlas. Pak zaslechla jen tlumené kroky vedoucí nahoru do prvního patra.

Setřela hadříkem mokrou kuchyňskou linku a dřez. Následně zamířila do koupelny.

Za necelou hodinu už byli připraveni vyrazit za prvním dobrodružstvím.

Venku panovalo krásné počasí, stupnice teploměru ukazovala 20°C. Nikdo nemohl uvěřit, že je podzim v plném rozkvětu, jen hromada listí, která zakrývala veškerý povrch byla nezaměnitelným důkazem. Vzduch voněl po dýmu z čerstvě rozdělaného ohně, který se mísil s nasládlou vůní jablek. Ve větru poletovali bílé pavučinky, které se zachytávali na stéblech trávy. Bylo tu babí léto.



Don a Cassandra se vydali vyšlapanou, horskou cestičkou, která byla protkána mohutnými kořeny stromů. Mlčky nasávali čerstvý vzduch a poslouchali cvrlikání ptáků, které je následovali při jejich cestě, jako hudební doprovod.

Po 20 minutách došli na rozcestí. Mohli se vydat doleva po zelené přes malý potok Javůrek až k propasti Simocha. Nebo mohli zvolit žlutou stezku, která vedla přes malebnou vesničku Dolinku zabudovanou v samém jádru lesa až k úpatí hory Sýrovky.



'' Tak kam to bude? '' Don se otočil na Cassandru. Na čele mu ulpěly krůpějky potu. Hřbetem ruky je setřel.



'' Já bych to vzala po žluté, na Sýrovku. Co myslíš ty? '' Zajímala se o Donův názor, mezitím, co si zavazovala povolenou tkaničku u pohorek.

'' Jo, můžem to zkusit, ale na Simochu je to o polovinu kratší. '' Namítal.



'' To možná jo, ale já bych se raději hecla na Sýrovku. Dokážeš si představit ten výhled. To bude něco nepopsatelného.'' Rozplývala se nad představou, která ležela 12 km daleko.

'' Fajn, tak ale pojďme, ať nám zbyde čas taky na další aktivity.'' Popoháněl ji a nemotorně přitom máchal rukama, jako ptačí mládě, které se prvně chystá z hnízda.

'' Času máme dost, neblázni.'' Uklidňovala ho.

Chytila ho za zpocenou ruku a pokračovali po klikaté, kamenné cestičce dál v cestě.



Cestou uždibovali lesní borůvky a jahody, které lemovali horskou cestu. Rty a zuby nabraly sytě fialový nádech.

'' Raději se moc nesměj, aby si nevylekala lesní zvěř. I já mám co dělat, abych neutekl.'' Neodpustil si poznámku.

'' Ty máš, co říkat. '' Vysmashovala ho pohotovou odpovědí.

'' Teda, dobře ty děvče. 1:0 pro tebe.'' Uznal svou porážku. Musel si přiznat, že ji podcenil.

Po dvou hodinách, z toho čtyřicet minut pořádného stoupání, se konečně ocitli na vrcholu svého cíle.

Chladný vítr tu o dost zesílil. Mraky se honily z jedné strany na druhou. V jižní části zakrývaly polovinu lesa. V dáli šuměl Stříbrný potok. Voda se řítila peřejemi a zakrývala ohromné balvany, jako huňatá deka.

Don a Cassandra těžce oddechovali. Dostali se na malé prostranství, které bylo osázeno lavicemi a stoly z masivního dřeva.



Kousek opodál stál stánek se zmrzlinou a druhý se suvenýry.

Cassandra zamířila k samému okraji vyhlídky. Nemýlila se, ten pohled byl k nezaplacení.







Pokračování příště

--------------------------
Tak se mi konečně povedlo dokončit další pokračování příběhu. Moc se omlouvat za tak dlouhé čekání . V okolí Vánoc toho bylo nějak moc a prostě jsem se k tomu dřív nedostala, popravdě asi i chuť mě opustila.  

Rozhodla jsem se tento dílek ještě rozdělit, tedy, čekejte ještě jednu část z hor a pak už se zase vydáme dál v ději. Doufám, že se vám dílek bude líbit.  
( Musím se trochu pochlubit, ukazatel, který uvidíte na 3 fotkách jsem vyrobila úplně sama v blenderu . Není to žádná sláva, ale já jsem neskutečně ráda, že jsem něco takového dokázala vůbec sesmolit. )

Tak to je husty, Don spytoval svedomi, nekeke :D hezky ho opila :D mam pocit, ze tenhle vecer bude tvymi slovy neprekonatelny
Co se tyka Syrovky zajimavy nazev :D ukazatel super :D popis jako vzdy bezkonkurencni a vyhled? Nepopsatelny
Jsem strasne rada, ze jsi zpet a doufam, ze nas brzy neopzstis nebo te neprejde chuť 🤭 asi si te budem muset vic hejckat

Vůbec nevadí, že jsi přidala nový dílek po delší době, hlavně, že je co číst Jsem zvědavá, jak dlouho bude ještě Cass Donovi odolávat - napřed ho opije, pak ho zničí horskou túrou, co bude příště ? Ovšem i ty přírodní scenérie jsou nádherné, i s názvy, to se Ti povedlo !

Jupí, měla jsem takovou radost, když jsem tu uviděla nový díl! Na tuhle chvíli jsem se těšila už odminula, ale ještě o to víc od doby, co jsi zmínila v tématu s tvorbou, že vyrábíš šaty do nového dílu, protože to znamenalo, že se to už blíží.
A nový díl mě samozřejmě nezklamal, přesně naopak. Nejen ten děj, ale taky se nemůžu vynadívat na všechny ty nádherné fotky Útulný interiér chatičky, všemožné detaily, nádherné pózy, úplně si vychutnávám každou tu fotku. Celková atmosféra, barevnost a různé mody dodávají tvojí hře tak speciální charakter. No a potom jsou tu ty dechberoucí záběry z jejich túry. Z té krajiny jsem úplně unešená je to tam překrásné. A ta stezka lesem, pěkná tráva a kytky, barevné stromy... potom propast, malebné výhledy do krajiny... každá ta fotka mi připadá jako umělecké dílo.
Btw. ty názvy mi taky učarovaly! Sýrovka, Simocha
A kromě toho si umíš tolik věcí vyrobit sama, ať už je to nábytek nebo oblečení... ale dokonce i vymodelovat vlastní ukazatel - moc se ti povedl
A co se týká samotného děje - je to moc pěkné čtení jako vždycky ve tvém tématu Mám tvůj příběh a veškerou tvoji další tvorbu hrozně ráda.
Neumím si představit větší protiklady než Cass a Dona. Cass je mi líto, když vím, co je Don zač a doufám, že mu bude dál odolávat. Ale myslím, že to nebude možné... strašně moc se těším na další díl a další vývoj. Jsem zvědavá, jak bude ten jejich pobyt na horách pokračovat.
Tahle kapitola mě naprosto okouzlila

Teda, že by Don měl v sobě přeci jen i něco jiného než totálního sukničkáře a slizouna? jsem moc zvědavá co přinesou další díly každopádně Cass je mi dost líto jinak název Sýrovka je totálně boží ty fotky jsou doslova pastva pro oči vždycky si říkám jestli někdy dokážu do příběhu nafotit aspoň z poloviny tak krásné snímky jako jsou ty tvé

Ten ukazatel je přímo dokonalý poradila sis se vším parádně už se těším na pokračování

Vy jste boží!! Opravdu!  Strašně si vážím každého slova, které mi tu zanecháte. Jsem moc ráda, že se vám to moje klábosení líbí .

Niki: Moc děkuju  Don má občas své slabé chvilky, ale moc často tuhle stránku neuvidíte... zřejmě se nechal trochu unést.

A neboj, já vás jen tak neopustím i když se občas na několik dní, týdnů vytratím  pak se vždy vrátím a doháním resty.

Ludmi: Moc děkuji za pochvalu.  Don je docela srábotka  nic nevydrží, jak se zdá.

Hello: Ty jsi naprosto úžasná. Tolik chvály si opravdu nezasloužím Jsem ráda, že se ti líbí i fotky.    Snažím se je dělat tak, aby odpovídaly realitě, co možná nejvíce i když je to občas složité a nějaké nesrovnalosti se najdou .

Co se týče Cass a Dona, máš naprostou pravdu. V dalším vývoji děje se jejich odlišné charaktery budou víc projevovat, alespoň doufám .

Jinak přicházím s dalším pokračováním. Tentokrát mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu . Špatná zpráva je, že jsem se bohužel ve svém rozkecávání opět rozšoupla a tak jsem nucena dílek ještě jednou rozdělit. Dobrá zpráva je, že už to mám celé napsané, tak nebude muset na další pokračování čekat 3 měsíce, jak u mě bývá zvykem.  Celé pokračování mi totiž vyšlo na 10-12 stránek čistého textu, takže si dovedete představit, jak dlouhý by jeden dílek byl , proto jsem se rozhodla udělat z toho dílky dva.  Snad se nebude zlobit, ve finále o to nepřijdete a možná si to více užijete, když to bude takto rozdělené.

A teď už příjemné čteni

25.část

Na horách-3.část

Návštěva horského resortu



Vítr Cassandře cuchal vlasy a na tváři zanechával ledový dotek. Oklepala se. Vytáhla fotoaparát značky Simdak a udělala několik snímků krajiny. Chtěla si z tohoto okamžiku zachovat, co nejvíce.

Don mezitím vyskládal na stůl, který byl ještě volný, svačinu, která se skládala z několika sendvičů, namazanými máslem a obloženými šunkou a k tomu nakrájený pomeranč na měsíčky. Vytáhl i termosku s čajem.

U vedlejšího stolu seděla rodinka s dvěma dětmi. Ty měli hostinu ve velkém stylu. Sekanou, nakládané okurky, chleba, jablečný koláč a k tomu kávu a čaj. Don nevěřícně zakroutil hlavou. Kdo by se s takovým nákladem tahal do takového kopce.



Ztěžka polknul, kousek sekané by si nechal líbit, ale musel se spokojit se sendvičem, který měl nevábně bledou podobu.

'' Páni, vůbec netuším, kam dřív s očima. Viděl si tu krásnou osadu chatiček vsunutou támhle do té mýtinky uprostřed hory Libušky? '' Uřícená Cassandra chrlila ven své nadšení a ukazovala prstem, kamsi do dáli.





'' Ne, to jsem ještě nestihl..'' Dodal a ukousnul si ze svého sendviče.



'' Tak na co čekáš, pojď se honem podívat.'' Burcovala ho Cassandra.



'' Cass, klid, ta osada mi nikam neuteče, chci se v klidu najíst. Pojď si chvilku sednout a dát si taky něco k jídlu, pak se společně pokocháme.'' Usměrňoval ji.





'' No dobře, jen doufám, že se nepřiženou mraky a celej výhled nám nezakrejou. To bych byla opravdu naštvaná.'' Neklidně se usadila a rozbalila si svůj sendvič.

Don si nalil horký čaj do malého uzávěru termosky a opatrně se napil. Na  patře se mu usadila sladká chuť medu.

Odložil hrnek na stůl a vydal se ke stánku se zmrzlinou.

U mladého pokladního, který tu byl zřejmě na brigádě, koupil dvě zmrzliny. Jahodovou pro sebe a zelené jablko pro Cassandru.



Když se vrátil, podal ji Cassandře.



'' Ta vypadá famózně. Moc děkuju.'' Libovala si a pak rty ochladila o krémovou dobrotu.



Po nějaké chvilce si zabalili věci a vydali se prozkoumat pár vyhlídkových míst. Počasí jim nadále přálo a Cassandřiny obavy ze zkaženého výhledu se nenaplnily.

Pořídili si několik fotografií, včetně společných selfie a fotky s brigádníkem u zmrzlinového stánku. Pak se konečně vydali na cestu zpět. Cesta z kopce jim utíkala o něco rychleji.











Pod horou se střetli s místním průvodcem, Jarkem. Cassandra se zadívala na jeho precizně vyžehlenou uniformu. Jen malý, mastný flek, který zřejmě získal během oběda, se vyjímal na prsní kapse a kazil tak dojem jinak bezchybné dokonalosti.

Vřele je v Three Lakes přivítal. Ukázal jim mapu a doporučil mnoho míst, které stojí za to navštívit. Poslal je i přímo do samého jádra Three Lakes, kde se nacházel park s občerstvením, místní lázně a prostranství pro plno jiných aktivit, které před svým odjezdem museli rozhodně vyzkoušet. Poukázal i na malý, zapadlý hostinec, který se pyšnil vyhlášeným jídlem a přátelskou atmosférou.





Popřál jim krásnou dovolenou a se slovy - ,, pozor na Yetiho'' se s nimi rozloučil.

'' Co myslel tím -  pozor na Yetiho?'' Nechápavě se Don otočil na Cassandru, když se vzdalovali.

Cassandra se rozhlédla ze strany na stranu, přiblížila se k Donovi a pološeptem mu sdělila

'' Nahoře jsem si všimla tabule se zajímavostmi z okolí. Psalo se tam o ohroženém druhu nějakého hlodavce, nevzpomenu si na jméno a padla tam i zmínka o vzácném druhu kapradí, který roste jen v těchto končinách. Zapovězeno pak bylo se tohoto druhu kapradí vůbec dotknout natož utrhnout.''



Nadechla se a pokračovala

'' Mimo těchto informací jsem se všimla malého odstavce v rohu tabule. Pojednával o záhadné, mystické bytosti, která byla v této krajině spatřena. Jednalo se o srstí zarostlého tvora, který svým vzhledem nápadně připomínal člověka. Byl nazván Bigfoot, v jiných končinách pak Yeti. Podle místních žije hluboko v horách. '' Předávala mu moudra, které získala.

Don na ni pobaveně hleděl. Takovou blbost snad ještě neslyšel.

'' Jo jasně, to by mě zajímalo, kdo takovejm kravinám věří. '' Kroutil hlavou a úsměv se mu neztrácel z úst.
'' Jak se zdá, tak místní určitě. Respektive se mi zdá, že ho mají za takového poloboha, kterého tady uctívají. Tak hluboce do toho nevidím, ale možná by sis z toho neměl dělat srandu, nebo alespoň ne na veřejnosti.'' Upozornila ho Cassandra.
'' Cass, já nevěřím svým uším. To myslíš vážně? Zrovna ty, duší i tělem vědec, vše si ověřuješ 50krát, minimálně, především z vědeckého hlediska. '' Vztyčil ukazováček. '' A chceš mi tvrdit, že nějaká mystická bytost z pohádky by mohla existovat? Jsou to jen legendy, které nemají reálný podklad.'' Rozčiloval se nad stupiditou smyšleného příběhu.



'' Ale no tak, proč se tak nervuješ? Já jsem neřekla, že tomu věřím, ale že tomu věří místní. A já bych si tu nerada zanechala špatnou pověst a nebo někoho naštvala, to opravdu nepotřebuju. Proto si myslím, že bychom to divadýlko měli hrát s ostatními.'' Usoudila.



'' Fajn, jak myslíš.'' Nezaujatě dodal a dál se k tomuto tématu nevracel.



Když dorazili zpět do chaty, odložili zavazadla, převlékli se do čistého, ležérního oblečení a vydali se prozkoumat Three Lakes.





Po cestě dolů, do údolí Three lakes narazili na několik turistů. Včetně staršího páru, který, jak se dozvěděli, bydlel v malé chatičce nad nimi. Vila de Simoleon, tak se chatka nazývala. Bob a Suzanne, tak se představili, tu byli na dovolené už skoro týden. Přijeli autobusem až z Veronova, který byl vzdálený necelých 200km. Chatička patřila firmě, ve které Bob pracoval. Pronájem, proto měli téměř zadarmo.

Při loučení je pozvali k večernímu táboráku, kde mimo špekáčků na oheň a vína, nabízeli  dřevěnou káď s horkou vodou na večerní koupání. Don i Cassandra slušně odmítli i když je to vzápětí zamrzelo. Horká koupel v chladném, podzimním večeru se zdála víc než lákavá. Je ale čekaly úplně jiné plány, kterých se Don nehodlal vzdát.

Cesta po betonovém chodníku dolů, do civilizace, jim trvala necelých 20 minut.
Prošli okolo Chatky U Tří jezer a Hotelu Vista, kde to žilo. Byl tu táborák, od kterého se ozývaly hlasy a zpěv, které se dále rozléhaly do širokého okolí. Vůně ohně a grilovaného masa se nesla vzduchem a zakrývala Javorové údolí, ve kterém se nacházeli.

Ruku v ruce sešli poměrně strmý kopeček a míjeli Zájezdní hostinec u zálesáka, Ríbrcovský park a také Tábořiště Medvědí stopa, které bylo plné malých skautů.

Cassandra po cestě pořídila pár zajímavých záběrů této překrásné krajiny



















Na protilehlé straně stálo tržiště, které už bylo zavřené. Trhy byly v plném proudu hlavně v ranních hodinách.
Konečně se ocitli u cíle cesty, u Horské pily. Jako první zvolili malé občerstvení. Po celém dni jim vyhládlo.

Don si objednal sumce na roštu a Cassandra kuřecí ajntopf.

'' Páni, to voní hodně dobře.'' Konstatoval Don a s chutí si nabral sousto na vidličku.
'' I vzhledově to vypadá pěkně.'' Doplnila Cassandra, následovala Dona a okusila chuť kuřecího.

'' Tak jak se ti líbil dnešní výlet?'' Pohlédl na ni.



'' Bylo to úžasné, moc jsem si to užila.'' Upila si ledové vody. '' Tolik zážitků, myslím, že dnes jen tak neusnu.'' Zasnila se nad krásnou krajinou, kterou zřela a která je obklopovala.
'' Jsem rád, ale den ještě nekončí, má drahá. Ještě nás toho hodně čeká. Hlavně jedna aktivita, ale tu si necháme až na samý konec dne...'' Tajuplně se usmál a otřel si ústa ubrouskem.

Cassandra pojala podezření a nová vlna nervozity se dostavila. Nechá to volně plynout, ono to nějak dopadne.



'' Páni...jsem zvědavá, co vše sis ještě přichystal.'' Vydechla a odložila příbor na prázdný talíř.
'' To se brzy dozvíš, ale prvně si ještě dáme desert. Vyhlášené ovesné palačinky musíme vyzkoušet, byl by hřích odsud odjet a tuhle dobrotu nevyzkoušet. '' Rozhodl a následně u muže na baru objednal palačinky.

Když zahnali hlad vydali se  k malému, oplocenému prostoru, na druhé straně pozemku, kde stálo několik terčů. Uprostřed byly zaražené sekyrky.

'' O co tady jde? '' Nechápavě se otočila na svého společníka, který své nadšení neskrýval.
'' Není to ten proslulý hod sekyrkou, o kterém se zmínil Jarek?'' Pokračovala Cass v úvahách.
'' Tady někdo poslouchal. '' Povytáhl obočí úžasem.
'' Máš naprostou pravdu, půjdem si zaházet na terč a aby to nebylo tak jednoduché o něco si zahrajem.'' Skousnul si rty a přelétl přes ni pohledem, po kterém se Cassandra zachvěla.
''Jelikož nás čeká víc aktivit, kde budeme soutěžit především proti sobě, napadlo mě, že bychom z těchto aktivit posbírali body a ten, kdo na konci bude mít víc bodů, bude muset tomu druhému splnit jedno přání.'' Předvedl svůj návrh.

Šel na to chytře, to musela Cassandra uznat. Hodlala ho v návrhu podpořit. Co horšího se mohlo stát než, že prohraje.

'' Dobře, tak pojďme na to.'' Nedala se odstrašit a vrhla se do prostranství vyhrazené pro účastníky.

Bohužel hod sekerkama nebyl její silná stránka.



'' Ten terč máš před sebou a ne na zádech, Cassie...'' Za bujarého smíchu Don pošťuchoval Cassandru, která si sekerkou málem penetrovala zadnici. Naštěstí jen skončila v hlíně za ní a nijak ji neublížila.





'' Nebuď chytrej jo...'' Otráveně ho napomenula a snažila se zabodovat. Nový pokus neskončil tak, jak si představovala, ale povedlo se jí alespoň sekerku hodit správným směrem.



Bohužel v této soutěžit zrovna nezazářila. Don ji porazil a to na plné čáře.









''1:0 pro mě, kotě.'' Mlasknul ústy a provokativně si ji přeměřil, když turnaj skončil.

Opotila se, ale nedala nic znát. Ještě není nic ztraceno, pořád může vyhrát.

'' To ještě nic neznamená.'' Odvětila
'' Máš pravdu.'' Přitakal, ale v jeho tváři se odrážela jistá sebedůvěra. Odtušila, že tohle bude nelehký úkol.
'' Tak mě následuj k támhle těm kládám.'' Ukázal prstem k malé tůňce, na které se zrcadlilo slunce a uvnitř plavaly dvě klády. Tlustá dřeva splývala na hladině v naprosté tichosti. Nikdo nebyl dost šílený na to, aby na nich v září balancoval, až na Dona.

Cass se zarazila. On se snad zbláznil. Stupnice sice ukazovala krásných 18 °C, ale na koupačku to rozhodně nebylo.

'' Počkej, nechceš mi snad říct, že na nich chceš balancovat?'' Oči jí kmitaly od Dona na klády.

Šibalsky se usmál a začal si sundávat oděv.

'' Ty ses musel dočista zbláznit.'' Kroutila hlavou nad situací.
'' Nebuď taková konzerva, Cassie.'' Pošťouchl ji.
'' Otužování ještě nikoho nezabilo, nebo alespoň já o nikom takovém nevím.''
'' Navíc, pokud na ty klády semnou nevlezeš, automaticky vyhrávám. O tom jsem se možná zapomněl zmínit. Ale jak tě znám, takhle zadarmo by jsi mi to nedala, nebo se pletu?'' Informoval ji o skutečnostech, mezitím co se ocitl na kládě a snažil se najít optimální balanc.

Cassandra si nešťastně odfrkla a začala si odkládat vrstvy oblečení, které zakrývaly její tělo.

Don málem ztratil balanc, když pohlédl na její téměř nahou postavu, kterou před tím neměl možnost spatřit. Netušil, jaký poklad se skrývá za tunou oblečení. Upoutala ho malá piha v oblasti pupíku. Pocítil vzrušení. Polkl a odvrátil zrak jiným směrem. Musel se vzpamatovat, ale jisté přednosti dávaly Cassandře slušnou výhodu.

Cassandra se ocitla na protilehlé straně klády. Snažila zpevnit střed těla, aby docílila balancu a nezahučela okamžitě do vody. Kůra kmene se zarývala do chodidel.





'' Připravena?''

Pokývala na souhlas a pak souboj začal. Bohužel i přes slušné přednosti a velkou snahu skončila Cassandra v ledové vodě. Za pronikavého vřískání se vyhrabala ven.









Ledová voda ji na těle zanechala husí kůži a studený dotek se rozlil v celém tělem. Každá část jejího těla na chlad zareagovala. Mokré prádlo se lepilo na její pokožku a odkrylo tajemství, které se skýtalo za. Prakticky ho mohla odhodit, protože už neplnilo svou funkci. Nastala trapná situace, alespoň pro ni. Zrudla.

Donovi vyschlo v ústech, když zřel drobné bradavky, které prosvítaly skrz mokrou tkaninu. Ztěžka polkl.

Jejich pohledy se střetly a v tom Cassandra dostala nápad. Sebrala zbytky své hrdosti a postavila se zpět na kládu. Stalo se, jak předpokládala. Don byl stále mimo realitu a konsternovaně pozoroval její křivky.



Cassandra se chystala této chvíle využít ve svůj prospěch. Nebude to jen ona, kdo skončí v tom ledovém pekle. Nebude to jen ona, kdo bude trpět. O to se hodlala postarat.

Rozeběhla zdřevěnělé nohy a kláda se začala otáčet. V tom se Don probral. Vykulil oči, před očima se mu vykreslila budoucnost v jasných barvách. Pokusil se o záchranný manévr. Jak se říká, tonoucího se stébla chytá, ale v jeho případě nebylo stéblo na dosah. Nezachránilo ho ani plachtění ve vzduchu za účelem vzletu. Po nezdárných pokusech o záchranu se ocitl v chladném objetí vody.





Cassandra zajásala. Její plán vyšel, více než na výbornou. Odplata byla sladká a dlouho se zdržela na jazyku.

'' Přece sis nemyslel, že ti tohle jen tak projde.'' Se smíchem ho zpražila.



'' Jen si nemysli, že máš vyhráno, holčičko.'' Mumlal a vyhrabal se zpět na kládu.

Ke Cassandřiné smůle dostal Don druhou mízu a už se nenechal zlákat. Soustředil se, pohled nasměroval do jejich očích. Ani jediné zašilhání na její tělo. O výhru mu šlo víc než před tím.

Don byl těžký protivník a vyhrál tak s konečným skóre 3:1. Celkově si ke svému skóre připsal další bod.

Byl ve vedení 2:0.

'' ANOOOO..'' Zahulákal Don. Jeho ozvěna se nesla hluboko do hor, kde zmizela.



Cassandra se osušila a omotala okolo sebe ručník. Musela uznat, že to byla zábava i když prohrála, opět. A i když to shledávala, jako šílený nápad. Užila si to.

'' Tak, kdo je vítěz teď?? Hm??'' Kasal se Don se zářivým úsměv na tváři.

Ale ona cítila, že je ta, která mu dala lekci a i když to na skóre nic nezměnilo, pro ni to znamenalo hodně. Znamenalo to sladké vítězství i když ne na papíře.

Před očima jí problikl moment z minulosti, když se Don pokusil vzletět, ale místo toho přistál v ledové vodě.

Rozesmála se, viděla jeho zkřivenou tvář, která zoufale volala po pomocné ruce.

'' Tobě to přijde vtipné?'' Zarazil se a měřil si ji pohledem. S takovou reakcí nepočítal.
'' Celkem jo, pořád vidím tvůj vyděšený obličej, když ses pokusil vzlétnout, ale místo toho si zahučel do vody. Nejlepší moment v mém životě.'' Smála se na celé kolo.
'' Hahaha...'' Nesouhlasil s jejím nadšením.
'' Víš co, pojďme se chvilku zahřát do horkého pramene.'' Navrhl, aby zamluvil situaci. Nebylo mu příjemné, že si z něj Cass dělá legraci. On byl právoplatný vítěz, ale proč si tak nepřipadal?

Vlezli do horkého pramene, kde už se nahřívali další návštěvnici resortu. Prohodili si letmé pozdravy.





Příjemná změna po ledové koupeli. Bolavé tělo dostalo příjemné uvolnění. Cassandra by v tak příjemném prostředí dokázala usnout.



Udělali si s Donem pár fotek a pak se vydali navštívit místní saunu.











Nějakou chvíli ještě strávili v resortu. Cassandra si zaplatila relaxační masáž, nakoupili plno suvenýru, udělali si fotografii s místní sochou dřevorubce, který v ruce dřímal talíř plný ovesný lívanců a která se tyčila do výšky 4 metrů. Dokonce se naučili i místní tanec - Slap a nebo slangovým názvem Odzemek.

























Pokračování příště

-------------

Omlouvám se za takové kvantum fotek . Snad vás to nebude při čtení moc rušit, ale nějak jsem měla pocit, že se všechny hodí . Doufám, že se bude dílek líbit.

* Teď jsem si všimla i komentáře od tebe Luci. Moc děkuji za krásnou reakci, jsem ráda, že se dílek líbil. Rozhodně se budou dít ještě zajímavé věci a ne jen v lince Dona a Cassandry.

Moc pěkné počtení, počet fotek plně odpovídá situacím Škoda, že se Cassandře při soutěžích moc nedařilo, jakpak by se na to asi Don tvářil, kdyby nad ním vítězila ? Aspoň že se jí podařilo ho jednou málem utopit

Tak u tohohle dílku jsem se neuvěřitelně nasmála

Líbil se mi výraz Dona na lavičce jak se mu nikam nechtělo, ale je dobré, že nakonec i tak stihli všechno co chtěli

Nevím proč, ale porovnání moderního dotekového telefonu s originálním foťákem TS2, který nosí simové v kapse mě pobavil úplně neskutečně ale ty selfie a ty fotky v celém příběhu, nevím kam s očima

Jakmile jsem zaslechla o Yetim, hned jsem zatoužila, aby nějaký chlupáč našeho Cassanovu unesl, třeba by pak chlapec přišel rychleji k rozumu u Cass se sekerou jsem málem umřela smíchy jak si ji málem zasekla do zadku a potom na té kládě... skoro bylo z té fotky vidět, jak Don slintá ale nejlepší tečka byla jeho zadek ponořený ve vodě ani se nedivím, že se tomu Cass smála na pokračování

Upřímně jsem zvědavá, ale jaké bude mít ještě vyvrcholení ta věc, kterou bude po Cass Don chtít snad ji nebude hned hrnout do jeho prasáren, i když u Dona by to nebylo nic divného spíš by bylo divnější kdyby jí nabídl výlet do biskupského města no jsem zvědavá a moc se těším na pokračování

Naopak, delší vyprávění je přece dobrá zpráva! Já jsem z toho měla hroznou radost, když jsem si přečetla, že nás čeká ještě další pokračování a čtení to náhodou bylo dostatečně dlouhé fotek taky tak akorát a jestli jich máš víc, tak mně osobně to vůbec při čtení nevadí, naopak. Nemůžu se vynadívat na všechny ty tvoje nádherné záběry.
Co se týká delší kapitoly, vůbec mi nevadí, že ji musíš rozdělit na více částí - přesně naopak. Mám raději více kratších dílů než 1 dlouhatánský a hlavně obdivuju tvůj styl psaní. Nevím, čím to je, ale působí to na mě úplně poeticky a hrozně se mi to líbí. Má to svoje kouzlo a úplně mě to k tvému příběhu přitahuje jako magnet Tvůj příběh je pro mě dokonalost po všech stránkách: samotný text, krásně napsaný, každá fotka, na které máš vymakané úplné detaily a ten mod taky dělá své, působí to tak krásně barevně a optimisticky a nezvykle, moc se mi to líbí. A samozřejmě i samotný děj, je to zajímavé, napínavé.

Dostávají mě už i ty samotné úvodní bannery ke každému dílu - strašně se mi líbí tvůj výběr obrázků a ten zúžený formát. A hned pod tím další fotky - tak promakané detaily, veškeré to jídlo na stolech, oblečení, všechno to odpovídá realitě a předčí veškeré moje očekávání a musím obdivovat, kolik práce si s tím dáváš. Na ty zmrzliny jsem dostala chuť, to je perfektní stánek. Pak ty záběry na krajinu, opravdu úchvatné. A z tvého popisu úplně dostávám chuť na ty jejich svačinky, mňam... Nádherné fotky, včetně těch selfie (super nápad, použít tenhle posebox - všechno tak dobře zapadá do příběhu) a Donovi a Cass to na těch fotkách tak strašně sluší Přeju si, aby měl jinou povahu, ale obávám se, co se bude ještě všechno odehrávat a jak to skončí.
U těch jejich soutěží jsem se nasmála i když u té sekery jsem se o ni až bála, naštěstí mi to vynahradily ty vtipné komentáře v příběhu Ještěže se jí nic nestalo. Zato Don to hodil tak pěkně na střed. Super trefa, i když jsem mu to moc nepřála A na té kládě to taky stálo za to! Naštěstí si to Cass nenechala a vymáchal se tam i Don I zbytek jejich pobytu je moc příjemný. Píšeš to tak poutavě, že se cítím, jako bych tam taky byla
Hrozně moc se těším na další pokračování (i na příští a příští, jsem moc zvědavá, co se bude dít dál, tvoje městečko zbožňuju ).

Opět se tu sešlo tolik krásných komentářů . Nestačím zírat, jste opravdu úžasné! Moc děkuji, zas a znova, za tak krásná slova!

Ludmi: Je škoda, že se jí to nepovedlo, nejméně za ten obličej by to stálo , ale to řádné ochlazení taky nebyla tak špatná odplata

Luci: Moc děkuju za boží komentář. Jsem opravdu ráda, že tě dílek pobavil  Don je záruka kvality i když tentokrát perlila Cass , ale přesně jak píšeš, ten zadek v ledové vodě byla parádní tečka nakonec.

A zřejmě tě nezklamu, když ti prozradím, že Yeti ještě bude mít své slovo.

Hello: ty mi vždy vyrazíš dech tak krásnými slovy!!    Jsem moc ráda, že ti mu příběh dělá radost a možná ti i přirostl k srdci, to by pro mě byla obrovská čest.

Musím se ztotožnit s tvým názorem, taky mám raději kratší kapitoly, lépe se tak dokážu soustředit na samotný děj.  Jinak co se týče módu, který máš na mysli? Já totiž všechny pořízené fotky ještě následně upravuju v PS  

Co se týče Cass a její proslulý hod sekerkou, tak mě to trošku znervóznilo, když jsem si všimla, jak blízko ní to přistálo , ale zřejmě jsme byly jediné. Donovi to bylo nějak jedno, hlavně že měl čas na vtípky . A taky jsem mu to vítězství nepřála   , bohužel v tomhle za mě rozhodla hra   .

Ještě jednou děkuji za tolik pozitivních ohlasů.    

A konečně se dostáváme k slíbenému pokračování  



26.část

Na horách- část 4.

Sladká tečka na závěr



Plný zážitků se vydali na cestu zpět. Tma se snesla na Three Lakes a vzduch se výrazně ochladil. Zastavili se u největšího ze tří jezer – Laka. Mlčky hleděli na klidnou hladinu, ve které se odrážela noční obloha osázená hvězdami. Shluk bójek se pohupoval ze strany na stranu za šplouchajícího zvuku.

'' Děkuju...'' Tiše pronesla Cassandra a stále hleděla před sebe na masu vody.

Don si ji k sobě přivinul a věnoval ji polibek do vlasů. Voněla čerstvým vzduchem a vodou.





'' Není zač...'' Odmlčel se.
'' Chtěl jsem aby sis tento den užila naplno i když jsi prohrála soutěž.'' Neodpustil si poznámku.
'' Omyl '' Upozornila ho.
'' Já vyhrála i když ne na papíře, ale pro sebe ano. Dokázala jsem tě dostat do té ledové vody a úplně sama. Za mě je to jasné vítězství.'' Připomenula mu fakt, na který se snažil zapomenout. Ale Cassandra ťala do živého, otevřela jeho nezacelenou ránu. Musel si přiznat, že mu ženská natrhla zadek.
'' Fajn, fajn.'' Neochotně souhlasil.
'' Pojďme se vydat zpět. Musíme se připravit na večeři. Zarezervoval jsem nám za dvě hodinky stůl.''

O hodinu a půl později

Don v pozoru čekal pod schody u vchodových dveří a nervózně přešlapoval.

'' Tak kde jsi??'' Rozrušeně už potřetí zavolal na Cassandru, která ladila detaily na svém vzhledu. Nebyla si jistá, jestli nepřestřelila. Necítila se sama sebou, byla to skutečně ona? Až teď si uvědomila, jak moc se v ní odrážely rysy Belly.

Jak náročné pro ni bylo odložit ty kulaté obroučky, které se staly součástí jí samotné a utvářely její osobnost. Vyměnit je za ty proklaté kontaktní čočky. Cítila se najednou nahá a zranitelná. Oči jí celé zarudly, napuchly a zalily slzami.

Papírovým ubrouskem si utřela slzy, které ji stekly pod víčka a upravila si řasenku.

'' Cass, tak co je s tebou? Za půl hodinky tam musíme být, už takhle jsme v presu.'' Opět na ni Don zakřičel.
'' Však už jdu.'' Ujistila ho.

Naposledy se prohlédla v zrcadle a pak pomalými kroky sestoupila před něj.

Don rozevřel ústa do šokující grimasy a zamrzl.





Oněměl, beze srandy. Kdo byla ta žena, která stanula před ním? Nepoznával ji. Vzala mu dech na několik dlouhých okamžiků. Nenacházel ta správná slova. Co se to s ním dělo? Tahle dívka ho dostala, dostala jeho srdce, kterému vyrvala z hrudi a sobecky si ho přivlastnila. Tenhle pocit neznal a ani znát nechtěl. Tohle se nemělo stát, nemělo.

'' Kdo jsi a co jsi udělala s mojí Cassandrou?'' Nakonec z něj vypadlo.

Cassandra se zasmála. Nervózně sklopila zrak.





'' Já.....nevím...jestli jsem to trochu nepřepískla...trochu se necítím, co myslíš?'' Obrátila svůj čokoládový pohled na jeho šokovaný obličej.

'' Blázníš? Jsi naprosto překrásná, vyrazila jsi mi dech. Málem to semnou praštilo. I když jsem možná ten infarkt měl sehrát, dostat první pomoc z úst do úst od takové krásky je sen nejednoho muže.'' Nad rámec ji zalichotil.

Cassandru polila červeň. Byla ráda, že Dona učarovala. Možná získala další pomyslný bod. Když by se nad tím jeden zamyslel, byla to remíza. On vyhrál svými fyzickými dovednostmi a ona zase svým šarmem. Tak co se vlastně počítalo, jako vítězství?
Možná to tak mělo dopadnout, remízou.

Chvilku na sebe mlčky hleděli než je vyrušil klakson taxíku, který akorát zaparkoval před chatkou.





----

Taxík je vysadil před Krčmou u jezera. Panoval tu klid, většina turistů zůstala ve svých tábořištích.

Don nastavil Cassandře rámě a ta ho ochotně přijala.



Pak se společně vydali do vnitřních útrob restaurace.

Zastavili se u pultu, kde postával starší muž v obleku a zvedal jeden telefon za druhým. Měl na pilno i když restaurace zela prázdnotou.

Odložil telefonní sluchátko a mile se na ně usmál.

'' Dobrý večer, jak vám mohu pomoci? '' Rezervovaně se zeptal.
'' Dobrý večer, měli bychom mít zarezervovaný stůl na jméno Lothario.'' Odpověděl Don.
'' Aha, no jistě. Pojď za mnou pane Lothario.'' A vydal se k jednomu z nejbližších stolů, který stál uprostřed místnosti.
'' Tak prosím.'' A rukou jim ukázal na jejich místa.
'' Nezlobte se, ale nemohli bychom dostat místo támhle v rohu u okna? Chtěli bychom trochu soukromí, jestli mi rozumíte.'' Nespokojil se s místy, které jim byly nabídnuty.
'' Bohužel, všechna místa jsou plně obsazena.'' Slušně postarší muž odmítl jeho požadavek.
'' Plně obsazena? Však tu není ani živáček, tak o co jde?'' Podrážděně na něj Don vyjel.
'' Ano, nezlobte se, ale všechna místa jsou plně rezervována pro stálé hosty.'' Zopakoval mu.
'' To nemyslíte vážně?'' Don na něj nevěřícně pohlédl.
'' Podívejte se, pokud se vám to nelíbí, támhle jsou dveře.'' Muži přetekla trpělivost.
'' Ne, tato místa jsou naprosto v pořádku, děkujeme.'' Vložila se do toho Cassandra. Muž ji pokynul a pak zmizel zpět na své místo, kde mu neustále vyzváněl telefon.
'' To si snad ze mě ten páprda dělá srandu...'' Rozčiloval se Don.
'' Prej plně obsazena, taky vidíš ty davy hostů? Jak já bych ho nakopnul..'' Kroutil hlavou a představoval si scénáře, které by mu přinesly úlevu.
'' Uklidni se, však to nejsou zas tak hrozná místa.'' Usměrňovala ho Cassandra.
'' Mohlo to dopadnout hůř. Buď rád, že nám neprostřel v suterénu a nebo v chatce u Yetiho.'' Snažila se na tom vidět trochu optimismu.
'' Ale mně nejde tolik o ta místa, jako o princip....'' Dál si vedl svou.
'' Prej: Pyšní se dobrým jídlem a přátelskou atmosférou.'' Snažil se napodobit místního průvodce Jarka, který jim věnoval jeden ze svých tipů, navštívit tuto proslulou krčmu.
''To tak, jestli toho blba ještě někdy potkám, tohle mu nedaruju.'' Vyrašila mu žilka na čele a nápadně zrudnul.
'' Já ti rozumím, ale nic s tím nenaděláš, nechme to být. Raději si objednejme. Možná si podrážděný z hladu.'' Namítla a podala mu jídelní lístek.



Don spolkl další námitku a přeměřil si nabídku jídel.

Zanedlouho se u nich objevil veselý číšník. Don objednal bílé prosecco na přípitek a oběma vepřový plátek s grilovanou kukuřicí.

Upil si chladnou vodu ze sklenky, která jim byla nabídnuta na účet podniku.

'' Ještě za obyčejnou vodu z kohoutku by chtěli prachy...'' Mumlal si pro sebe.
'' To víš, snaží se vydělat na všem. Klasický příklad businessu.''



'' Ne, klasický příklad hyenismu.'' Opravil ji Don.
'' Nebuď tak nevrlý, já myslela, že jsme si sem přišli užít poslední večer naší dovolené.'' Nadhodila a doufala v pozitivní obrat.

Don se mírně zastyděl. Měla pravdu. Dnešní večer jim nikdo nezkazí. Ani páprda a ani chlupatý Yeti. Byl to jejich večer a jejich dovolená, oni rozhodovali v jakém duchu se ponese.

'' Máš pravdu, promiň. Nechtěl jsem být protivným společníkem, nechal jsem se trochu unést. Odpustíš mi má překrásná princezno?'' Omluvně na ni pohled a věnoval ji polibek na hřbet ruky.
'' To víš, že jo. Jen mi slib, že už toho postaršího muže u telefonního aparátu necháš být a budeme se soustředit na něco jiného.'' Vyslovila podmínku.

Pokýval hlavou na souhlas.

Za několik minut se objevil opět číšník s proseccem. Naplnil jim skleničky a zmizel.

Don pozvedl číši a zahleděl se na ženu, která ho za ty dva dny dostala. Netušil, kolik záhad se v ní ještě skrývá, ale měl chuť je všechny objevit i kdyby to mělo trvat celou věčnost.

'' Tak na tuhle úžasnou dovolenou a na úžasnou ženu po mém boku.'' Pronesl strohý přípitek, ale víc slov nebylo třeba.
'' Na nás..'' Dodala Cassandra a pozvedla úzkou sklenku. Drobné bublinky vypluly na povrch a několik se jich usadilo na stěnách.

Pak si připili na jejich první společnou dovolenou a krásně strávený čas. Jejich očekávání se nad rámec vyplnilo.



Netrvalo dlouho a na stole se jim objevili talíře s jídlem, které chutně vonělo. Popřáli si dobrou chuť a pak se dali konečně do jídla.

'' Alespoň o umění kuchaře ten pitomec nelhal.'' Utrousil Don, když si nabíral poslední kousek masa.



'' Máš pravdu, jídlo je opravdu výborné.'' Přitakala Cassandra.



'' Ani jsem se tě nezeptal, jestli nemáš nějaké speciální přání na tento večer, které by sis přála splnit?'' Za stálého přežvykování se na ni otočil.

Cassandru to lehce zaskočilo. Její největší přání už se přeci splnilo. Seděla tu po jeho boku, po boku jejího vysněného prince. Co víc by si ještě měla přát? Byla tou nejšťastnější osobou pod sluncem.

Nebylo to tak dávno, kdy si myslela, že by o ní ani pohledem nezavadil. Její představy, které si malovala ve své hlavě teď byly víc než skutečné. Vše jí to stále připadalo, jako sen. Sen, ze kterého se snad nikdy neprobudí.

'' Já...'' Polkla. '' Už přeci vše mám.'' Skromně dodala a usrkla si vína.
'' Neříkej mi, že ani po tom čokoládovém cheesecaku netoužíš? '' Podezíravě povytáhl obočí.



'' Popravdě jsem docela přecpaná. I kdybych po něm toužila, myslím, že bych ho neměla kam vměstnat.''



'' Jak myslíš, ale rozmysli si to dobře. Nerad bych tě o něco ochudil.'' Upozornil ji, když dokončil večeři.
'' Děkuji, ale opravdu moučník tentokrát oželím.'' Odmítla a vyprázdnila sklenku. Na patře jí zůstala kyselá pachuť vína.
'' Dobrá tedy, tak tím pádem je rozhodnuto. V klidu seď a já dojdu zaplatit.'' Odsunul se na židli a chystal se k odchodu. Cassandra ho chytila za ruku.
'' Slib mi, že zaplatíš v klidu a bez poznámek o věku a nebo inteligenci toho muže.'' Prosila ho.
'' Jasně, neměj obavy.'' S naprostým klidem odvětil.

'' Prosíím??? 100 simleonů??? To jste snad upad ne?? Copak jste Le Palaise?? Nevšiml jsem si, že tu servírujete na talířích obkládanými diamanty.'' Z dálky zaslechla Dona.



Chytila se za hlavu, tohle měla čekat.

Posbírala si věci a vydala se uklidnit situaci.

'' Pane, uklidněte se, nebo budu nucen zavolat policii.'' Vyděšený muž se snažil Donovi pohrozit.
'' Já se mám uklidnit? Já teda nevím jak vy, ale já jsem naprosto klidnej.''





'' Done, nech toho.'' Vložila se do toho Cassandra, která se u nich objevila.
'' Kolik vám dlužíme? '' Mile se otázala muže za pultem.



'' 100 simleonů, slečno.'' Odpověděl muž a byla na něm znát malá úleva.
'' Nedávej mu ani cent. '' Mísil se do toho Don.
'' Prosím a zbytek si nechte.'' Podala mu peníze.
'' Cass, zbláznila ses???? '' Šokovaně na ni hleděl, když podávala bankovku muži.
'' Koukej jí vrátit, ty parazite.'' Rozhořčeně zaútočil na bezbranného muže.



'' Done, to už stačí!'' Rázně ho zastavila.
'' Nezlobte se, pěkný večer.'' Omluvně pohlédla na muže, který měl děs ve tváři.
'' Jdeme.'' Vzala ho za paži a vydala se k odchodu.

Don se neochotně vydal jejím směrem, ale jednu poznámku si neodpustil.

'' Yetiho na tebe!!'' Zařval na muže, který stál za pultem a šokovaně pozoroval, jak se vzdalují.

'' Copak ti přeskočilo??'' Nešťastně mu hleděla do tváře, když se zastavili na tiché, tmou zalité ulici.



'' Promiň Cass. To jsem přepísknul.'' Zadíval se do země.



'' Nechal jsem se trochu unést.''
'' Trochu??'' Zopakovala po něm.



'' Trochu víc, já vím, ale když on mě tak namíchnul, jak mi naservíroval tu částku, jakoby se nechumelilo. Jenže ono se chumelilo. To prostě byla poslední kapka.'' Omlouval se.
'' Slíbil si mi, že v klidu zaplatíš a v klidu odejdeme.'' Připomenula mu.
''Místo toho nás vyvěsí na místní tabuli, jako upozornění pro ostatní. Nevítaní hosté číslo 1.. Už se tu nebudeme moc ani ukázat.'' Zklamaně dodala.
'' Víš co, půjdu se tomu muži osobně omluvit.'' Napadlo ho.



''Prosím tě, nikam nechoď, nebo už tu policii opravdu zavolá.''
''Ale...''
'' Done, není to dobrý nápad. Nech to být, navíc už nám jede taxík.'' Utnula ho.

Pak v tichosti nastoupili do vyhřátého vozu, který je dovezl zpět k jejich tiché chatce.

Tohle podělal, ale neskutečným způsobem. Cassandru takhle ještě neviděl a nepřál si znovu takový pohled zažít. Jak jen teď měl zkažený večer zachránit. Všechno pokazil, naprosto všechno.

Cassandra otevřela dveře a rozsvítila. Místnost zaplnila pavučina tlumeného světla. Ani si neodložila a vydala se k lednici, kterou prudce otevřela. Vytáhla z ní další flašku vína a dlouze se napila. Mísily se v ní pocity všeho druhu. Mlčky se vydala k pohovce, kde se těžce usadila.

Don ji opatrně následoval a posadil se vedle ní. Nevěnovala mu pohled a opět si upila z flašky.

'' Cass..'' Snažil se navázat konverzaci.
'' Moc se omlouvám, že jsem nám takhle zkazil poslední večer, jsem naprostý idiot. Nezasloužím si tě.'' Upřímně se omluvil a hleděl do prázdného ohniště, kde se povalovaly vyhořelé uhlíky.

Cassandra nadále mlčela.

'' Prosím, tak řekni něco...'' Zkroušeně na ni pohlédl a chytil ji za ledovou ruku.
'' Ach Done, nejsi idiot.'' Vydechla a konečně se na něj podívala.
'' Každý děláme chyby. A já vím, že tohle jednání je prostě v tvé povaze. Necháš se snadno vytočit a jsi schopný poslat do oněch míst i samotnou paní Muchlzadkovou'' Odmlčela se a dlouze na něj pohlédla. Z její tváře byly znatelné rozpaky, ale i něco, co Don nedokázal odhadnout. Byla pro něj víc než tajemná, nedokázal v ní číst. Byla skutečný unikát.
'' A já to akceptuji. I přes tyhle mouchy jsem si tě vybrala a ...'' Slova se jí zadrhla v hrdle.
'' A?'' Šokovaně zopakoval a nespouštěl z ní oči.
'' A i přes tohle vše tě miluju....'' Vydechla a pak své hrdlo opět osvěžila o trpkou tekutinu z láhve.

Zkoprněl, opravdu mu řekla, že ho miluje? Čekal vše. Od tichého večera po hlasité výčitky, ale tahle silná slova ho ani za mák nenapadla. Vyrazila mu dech, opět. Po kolikáté už to dnes udělala? Nebyl si jistý, jak zareagovat.

''Cass...'' Vydechl a jeho hlas zněžněl.
'' Myslíš to vážně?'' Otázal se podruhé, jakoby chtěl ta sladká slůvka slyšet zas a znova.
'' Ano, myslím. Ale to už ty přeci dávno musíš vědět. '' Polkla a podívala se na něj uslzenýma očima.
'' Ne to vůbec ne. Nečekal jsem, že by jsi mohla milovat někoho, jako jsem já.'' Vydechl.
'' Blba, kterej si tě nezaslouží, ale kterej tě bezmezně miluje...'' Nakonec dodal a přiblížil se k ní.
'' Done...'' Po tváři ji stékala další várka slz, slz štěstí.
'' Ššššš..'' Zašeptal a hřbetem ruky ji otřel vlhkou tvář. Jeho teplá ruka ji přinesla pocit klidu. Občas se choval, jako totální blázen, ale patřilo to k němu a ona to přijala. Milovala ho, každou jeho část.
Přála si být jeho, napořád.

Cítil, jak se chvěje. Byla tak zranitelná a on chtěl být jejím ochráncem.
Mezi prsty uchopil křehkou bradu a zadíval se do tváře dívky, která ho učarovala. Nedokázal si odpustit, že ji dnes zklamal. Jak i potom všem mu mohla odevzdat své srdce?
Jeho oči sklouzly na rty, na kterých se vyjímaly zbytky rudé rtěnky. Nedokázal myslet na nic jiného než na to, jakou mají chuť. Nebylo úniku.



Políbil ji. Její rty byly vlhké a slané od slz, které se dostaly na jejich povrch.
Polibek mu nejistě opětovala. Don vycítil její obavy a opatrně přidal na intenzitě vášnivého polibku.



Cassandru náhlá vášeň zaskočila, ale nedokázala vzdorovat dlouho, vlastně ani nechtěla. Konečně si dokázala přiznat, že po tomhle toužila od samého začátku.
Podlehla tsunami vášně a s veškerou vervou mu opětovala vlhké polibky. Celým tělem ji pulzovala krev a intenzivní vibrace.



Opatrně ji položil na gauč a přitom ji nepřestával líbat. Pevně ho k sobě tiskla a nasávala vůni jeho mužného pižma, která se mísila s vůni cedru, šalvěje a citronu. Strniště, které mu zdobilo tváře ji prudce drásalo pokožku brady, nevnímala ji, v hlavě jí kolovala úplně jiná představa.

Mezitím, co prožívali svou chvilku , přehlédly dvě žluté oči, které hleděly dovnitř místnosti. Pozorovaly akt před sebou, jakoby se jednalo o úryvek z filmu.



Don Cassandru něžně laskal na krku. Zasténala vzrušením. Pootevřela oči, aby ho opět políbila, když v tom zřela něco, co ji vyděsilo k smrti.

''YETIIIIII!!'' Zařvala a Dona prudce odstrčila až spadnul z gauče.





Don se ohlédl směrem, kterým Cassandra ukazovala, ale nic zvláštního neviděl, jen skleněné tabulky dveří, ve kterých se odráželo světlo zevnitř.

'' Cass, já nic nevidím, něco se ti jen muselo zdát.'' Klidně odpověděl a posadil se zpět na gauč.
''Já...Já...to..to.. viděla. Koukalo to sem, přímo na nás.'' Koktala a brada se jí klepala děsem, prstem stále mířila na dveře.



'' Ty děsivé, žluté oči...'' Nespouštěla zrak ze dveří.
'' Musel to být jen odraz žárovek.'' Namítal. Chtěl ji uklidnit pádnými argumenty.
'' Možná....'' Nejistě odpověděla, ale v její mysli utkvěl jasný obraz, jasná tvář, kterou spatřila. Něco takového už v životě nevymaže. Postavila se a vydala se zpět do kuchyně.

Otevřela další láhev vína a nalila dvě sklenky. Musela se trochu uklidnit, chtěla věřit, že to byl jen sen, jen její představa. Byla přece vědec a dobře věděla, že smyšlené postavy z knížek a pohádek nejsou skutečné, ale co potom viděla? V hlavě nenacházela rozumné vysvětlení.

Don se ocitl v její těsné blízkosti. Ucítila teplý dech na zátylku. Projela jí nová vlna vibrace a vzrušení.

Objal ji.

'' Neboj se, jsem tu s tebou. A jak už jsem nám slíbil, žádný Yeti a ani páprda nám tuhle sladkou tečku na závěr nezkazí.'' Zašeptal ji do odhaleného ucha a pak ji věnoval teplý polibek na krk.
'' Ale, co když se to vrátí?'' Vyděšeně namítla a otočila se k němu čelem.
'' Nevrátí a i kdyby, nikomu, absolutně nikomu nedovolím, aby ti ublížil.'' Ujistil ji a jeho dech ji zašimral na nose.
''Ale....'' Chtěla ještě něco namítnout, ale Don byl rychlejší a umlčel ji novým polibkem.

Podlamovala se jí kolena z nově příchozí vlny pocitů. Opřela se o linku a odevzdala se nekonečným  polibkům.





Po několika minutách ho od sebe jemně odstrčila. S rudými tvářemi, které žhnuly, jako slunce se na něj podívala.

'' Půjdem? '' Zašeptal a vzal ji za ruku.



Cass zůstala na místě. Opotila se a v ústech ji vyprahlo.

'' Děje se něco, Cassie?'' Otočil se na ni, když pocítil její odpor. Z tváře jí vyčetl obavy.
''Já...'' Odkašlala si. '' Já jsem to...'' Nová dávka červeně obalila její tvář. '' To..no...'' Pokračovala, ale ani Einstein by nepochopil o čem mluví.



'' To co?'' Hleděl na ni, jako by mu na hlavu přistál meloun.
'' Ještě jsem to nikdy nedělala '' Vypadlo z ní. Nervózně si přitom pohrávala se švem u šatů.



Vrátil se do její těsné blízkosti a pohladil ji po rameni.

'' Neboj se, lásko.'' Zašeptal
'' Neudělám nic, co by se ti nelíbilo a s čím nebudeš souhlasit. Tohle je jen na tobě a ať už se rozhodneš jakkoliv budu maximálně opatrný a něžný.'' Uklidňoval ji.
'' Až teda na to přání, které mi dlužíš.'' Neodpustil si malou provokaci a zářivě se usmál.
'' Prosím? Já mám takový pocit, že to byla remíza.'' Namítla.
'' Ty jsi možná vyhrál po fyzické stránce, ale já tě dnes zbavila slov, nejméně 2x a to na docela dlouho dobu. Nehledě na to, že jednou jsi kvůli tomu skončil ve vodě.'' Připomněla mu.

Don se zamyslel. Tahle stránka věci ho nenapadla, ale měla svým způsobem pravdu. Nemohl se nazývat právoplatným vítězem, protože jím nebyl. Jen si to nechtěl přiznat.

'' Dobře, dobře. Tak to necháme remízou a splníme si přán navzájem? Já tobě a ty mně? '' Navrhl kompromis.

Měla na jazyku ještě jednu připomínku, ale raději ji spolkla, už takhle to byl podivný večer a nepřála si ho dokončit v podobném duchu, chtěla ho uzavřít něčím příjemnějším, proto zakývala hlavou na souhlas.

Don se na ni usmál, prudce ji k sobě přitáhl a znovu políbil.





Polibek trval jen několik vteřin, protože pak se společně přesunuli do druhého patra.....



















Pokračování příště

----------------------------------------
Snad se poslední pokračování hor bude líbit. Chtěla bych se omluvit za pár nejasností . Jako například pár fotek ve dne, kdy Cassandra sejde dolů ze schodů ve večerních šatech, mělo to být večer, nějak mi to při focení nedošlo . Zapomněla jsem i pár detailů na Cassandře .
Pak bych se chtěla omluvit za málo fotek . Tento díl jr v pár místech o čistém textu, nebo alespoň já z toho mám trochu takový pocit, zejména když spolu Cass a Don hovoří, ale už se mi nechtělo znova načítat hru , tak snad i tak se vám dílek bude líbit.

Jejda, jak to Cassandře slušelo v těch šatičkách a novém účesu ! Netušila, že Don je nejen donchuan, ale i pěkně výbušný skrblík (a ještě navíc chlupatej, to já zrovna nemusím) ! Myslím, že i ten Yetti by mohl mít lepší vychování než Don A když už je řeč o Yettim - škoda, že ho neviděl i Don, a jestlipak ho ještě uvidíme ?

To byl hezký dílek Don nezklamal zase jsem se tady válela smíchy jak vyváděl jak šílenec, ještěže se tam neporval a Cass ho nemusela tahat z horského kriminálu

Jinak podobně jako Ludmi bych si moc přála, aby se ještě Yetti zjevil a nejlépe nahnal našemu Casanovi pořádný strach jak ho Cass shodila z gauče... samozřejmě ne Yettiho ale Dona teď mi došlo, jak ta moje věta vyzněla

Každopádně mám o Cass pořád obavy... i když to vypadá, že se Don snad zamiloval... v těch šatech a novém účesu jí to tolik slušelo

Jsem moc zvědavá na pokračování

Že mi tvůj příběh přirostl k srdci, to je úplně přesné! Pokaždé se nemůžu dočkat dalšího dílu a i teď jsem se nemohla dočkat, až se dostanu konečně ke čtení!

Líbí se mi úplně všechno, od těch úvodních fotek až po závěr kapitoly, jenom mě pokaždé mrzí, že už jsem dočetla
Tenhle díl byl zase perfektní - krásně sepsaný, napózovaný i nafocený (tím grafickým módem jsem myslela tu krajinu, trávu, nebe s oblaky, ale určitě na tom dělá hodně i tvoje úprava v PS - je to dokonalé!), jenom je mi líto Cassandry, že nic netuší nebo si nechce připustit, co je Don zač. Ale k jejich příběhu to patří a v tvém podání je to prostě perfektní, hrozně mě tvůj příběh baví.
A opravdu není třeba se omlouvat za nic - žádných nesrovnalostí jsem si ani v zápalu čtení a obdivu k fotkám nevšimla

Cassandra mi svým novým vzhledem vyrazila dech asi jsem nikdy neviděla Cassandru hezčí, opravdu moc jí to sluší! Don se teda v restauraci choval nemožně prý „koukej jí vrátit, ty parazite" O to horší to je, že sliboval, že se bude chovat slušně...
Taky mě pobavilo, jak přál tomu člověkovi z restaurace, aby si pro něho přišel yeti a málem se to vyplnilo přímo jim mě by trefil šlak z toho chlupáče za oknem naštěstí je teda nepřepadl. Ale zajímalo by mě, jestli se s yetim ještě setkáme mohl by si třeba odnést Dona

Strašně se těším na pokračování! Jsem zvědavá, jak se dál vyvine jejich pobyt na horách. Jsem hrozně ráda, že ti to vyšlo na více kapitol a že teď vychází častěji Nemůžu se dočkat dalšího dílu!

Strašně moc děkuji za tak krásné ohlasy. Omlouvám se, že reaguji až teď, ale nějak se teď sešlo pár věcí najednou a simíky dost zanedbávám.

Dostala jsem nový počítač , dodatečně k narozeninám, tak mi trvalo i pěknou chvilku ts2 zprovoznit a pak přetáhnout downloady z noťasu na nový počítač. Ke všemu to ještě všechno třídím, ať nemám ve hře kdejakou kravinu ( chtěla jsem začít s novým štítem )

Také jsem se zasekla i u jiných her, abych ozkoušela, jak to pěkně šlape Dost jsem se zase zasekla u mého oblíbeného World of Warcraft a nedávno přítel koupil Red Dead Redeption 2, tak jsme to taky společně hráli .

K tomu i začala sezóna a jsem dost v práci, proto to tu tak zanedbávám zase! Je to semnou hrozný, ale jedna dobrá zpráva je, že už dílek mám napsaný jen mi chybí dofotit fotky, ale je pravda, že ho mám napsaný už docela dlouho jen mi teď zas pro změnu chybí chuť ty fotky udělat, achjo .

Každopádně doufám, že se k tomu brzy dostanu

Hello: Jsem strašně ráda, že tě můj příběh baví i když na něj musíš stále čekat .

Máš pravdu, Cass je mi taky líto, že pořád nechce uvěřit, co jen Don zač, ale láska je slepá . Někdy člověk musí pořádně narazit, aby mu to došlo.
Don se opravdu opět předvedl se vší parádou , ale popravdě mi to hra tak nějak sama nahrála . Třeba s tím, jak je usadil hned doprostřed k tomu stolu. Zkoušela jsem to hned několikrát, protože se mi líbila jiná místa, u toho okna, ale ne, prostě je pořád usazoval k tomu jednomu a samému stolu Tak jsem z toho musela trochu nějak vybruslit

I co se týče toho Yettiho. Ten se mi na pozemku objevil sám od sebe a furt se tam promenádoval. A když měli Cass a Don svojí chvilku v ložnici, přišel si tam, chvilku je pozoroval a pak pokračoval na balkón, vůbec netuším, co tam hledal. . Tak jsem si říkala, že toho využiju, když už za mnou zavítal . Akorát Cassandra z toho bude mít doživotní trauma

A jsem ráda, že ti Cassandra vyrazila dech .

Luci: Jsem ráda, že tě Doníček pobavil . On se zkrátka umí předvést . Měl štěstí, že si pro něj opravdu nepřijela policie, to by teprve bylo. I když asi lépe policie než Yetti .

Škoda, že ho Don neviděl, nějak si nedovedu představit, jak by na něj zareagoval. Takhle sehrál ohromného hrdinu, ale kdyby ho viděl doopravdy, jako Cass, kdo ví, jak silné řeči by měl.

Ludmi: Jsem ráda, že se ti Cassandra v novém podání líbila. Jinak musím souhlasit, Yetti by se jistě choval lépe než Don .

Waaa Don je fakt chlap! A yetti me pobavil, mohl by jeste Kass prekvapit a Don se statecne poprat :D nebo by ho mohl odnest a Kass by byla tezce v depresich

Niki moc děkuji i Tobě, za hezký komentář!

Moc se omlouvám za neaktivitu, ale nějak jsem propadla spíše tvorbě .. v posledním období . Dílek už mám dávno napsaný, ale nenašla jsem energii na nafocení . Nicméně, aby to tu úplně neumřelo, rozhodla jsem se udělat alespoň pár fotek k Halloweenu.

Tak tedy..krásného Halloweena a Dušičky přejí moji Krasohlídkovští hrdinové