Příběhy z Krasohlídkova

Pěkně děsivé obrázky, Janiko ! Nejvíc se mi líbí hned ten první - vstávání z hrobu za přízračné mlhy, to má, pane, atmosféru !

No teda   úplně jsem užasla nad tím, jak perfektně propracované ty fotky jsou! A jak strašidelnou atmosféru navozují! Vše se ti povedlo dovést k naprosté dokonalosti. Všechno je perfektně uspořádané a nasvícené a upravené - neumím si ani představit, kolik ti to muselo dát práce! Díky moc, že sis na to našla čas.   Ani si neumím vybrat jenom jednu nejoblíbenější fotku z nich, protože každá je něčím speciální.

P.S. Už se moc těším na pokračování příběhu

Je to k nevíře, ale po téměř roční pauze jsem tu s novým dílkem . Trošku jsem zaspala, moc se omlouvám. Ale to moje psaní mi naboural nový počítač a tím i opětovné předělávání interiérů, exteriérů, protože momentálně ve hře nemám tolik downloadů a už ani nechci. Chci to malinko eliminovat. Snad vám to nebude vadit, že mají ti moji hrdinové zase jiné příbytky . Snad už je to tentokrát naposled.  Pokud si z nich někdo nerozhodne barák zbourat, jako se mi to stalo s expertem Donem, kterého jsem včera našla v přihrádce simíků a jeho barák byl fuč.  Vůbec nechápu, jak se mu něco takového povedlo. Ještě na začátku ledna jsem u něj byla na návštěvě a vypadal nad míru spokojený. . Netuším, co ho za těch pár týdnů  namíchlo natolik, že se rozhodl zdemolovat půlku svého života.

Každopádně děkuji  @Lucisab za postavení identického domku!  Jsi úžasná a patří ti obrovské díky!

Moc děkuji i za krásné komentáře k Halloweenským fotkám.  Jste boží!

27.část

Přítomnost

Záchvěv naděje



Držela ho za ruku a volnými prsty ho něžně hladila přes tvrdé klouby, které měl vystouplé víc, než kdy dřív. Druhou rukou si nešikovně stírala slzy, které se neptřetržitě draly ven.





Dívala se na jeho tvář, kterou nepoznávala. Tvář, která kdysi zářila, jako nejjasnější hvězda, pomalu, ale jistě vyhasínala.



V ruce stále pevně dřímala tu jeho, v naději, že její dotek ho přivede na správnou cestu, na cestu zpět k ní.

Do tichého prostoru pronikalo bzučení stropní žárovky, která v nepravidelných impulzech problikávala.

'' Paní Bachelor?'' Ve dveřích se objevila žena v bílé halence a kalhotech. Její vzhled byl precizně upravený. Malá, lesklá kartička na její prsní kapse, ukazovala, že se jedná o Michaelovu ošetřující lékařku.



Dina sebou trhla. Beze slova se otočila na ženu.



'' Mohu s vámi na chvilku mluvit?'' Její tón hlasu výrazně zvážněl a malá vráska na čele se jí prohloubila do malého žlábku.



Dině se sevřel žaludek. S naprostou přesností dokázala odhadnout o co půjde.

Pokývala hlavou. Provinile odložila jeho polomrtvou ruku zpět na nemocniční prostěradlo, vstala a následovala ženu do vedlejší místnosti.

''Prosím, posaďte se.'' Rukou jí pokynula na nejbližší židli. Dina pokyn přijala a nervózně se posadila.



'' O co se jedná? '' Nevědomky položila otázku, na kterou už měla svou odpověď, ve své hlavě.
'' Chtěla jsem s vámi projedna situaci vašeho manžela.'' Těžce si oddechla.
'' Jeho stav je stále stejný a bohužel nejeví žádné známky zlepšení.''
'' Ale ani zhoršení.'' Skočila ji Dina do řeči.
'' To máte pravdu, ale tohle trýznění nikam nevede.''
'' Co tím naznačujete?'' Zvyšila tón a nápadně se ji roztřásl hlas.

Žena se pokusila o vlídný obličej. Věděla, jak těžké rozhodnutí před Dinou stojí.

'' Nic s čím byste nesouhlasila. Je to jen doporučení a odborný náhled. '' Opatrně naznačovala, kam její kroky povedou.



''Můžete přistoupit rovnou k věci? '' Rázně dala najevo ženě, že nesne chození kolem horké kaše.



'' Měla byste zvážit odpojení  vašeho muže od přístrojů, které ho drží při životě.'' Vydechla, jakoby se nejednalo o nic neobvyklého.
'' Nikdy! '' Vyjela na ni Dina, která měla své pocity řádně srovnané. Oči se jí nepatrně zalily slzama.



'' Dino, věřte mi, tohle nekonečně čekání a doufání k ničemu nevede. V 80% se situace nezlepší a váš muž je jen při životě díky přístrojům, které zastávají všechny funkce.''
'' 80%? To znamená, že z 20% tam šance je!'' Malé nadšení se jí odrazilo v lesklých očích.



'' Ano, 20% pacientů se z komatu skutečně probudí, ale jen 5 % se dokáže zařadit zpět do běžného života. S největší pravděpodobností vás váš muž nepozná, pokud se probudí. Nemůžeme to ovšem určit s přesností, protože nevíme, do jaké míry je jeho mozek poškozen. '' Opět Dinu usadila novou informací.
''Podívejte, já vím, jak je tohle těžké. S takovými situacemi se setkávám denno - denně a věřte mi,
trápíte hlavně sebe. V další řadě vaše okolí, které s vámi sdílí váš smutek a nedokáže vám nijak pomoci a v neposlední řadě i vašeho muže, který nedokáže v klidu odejít.'' Snažila se jí rozumně vysvětlit situaci.



'' Víte co?'' Rázně se postavila ze židle.  



'' Mě nezajímá, jak se cítím já a nebo mé okolí. Nezajímají mě jiní pacienti. Zajímá mě jen můj manžel. Můj manžel je bojovník tělem i duší a já věřím, že ať už je ve své mysli kdekoliv, tu cestu zpět najde. A já nedovolím, aby tuhle šanci ztratil.'' Tón tváře byl teď tónem bojovnice. Urputnost naplnila její pohled až po okraj.



'' Nenechám ho odpojit, nedovolím aby ztratil možnost spatřit svého potomka, který ve mně každým dnem roste, nepřipravím ho o možnost znovu spatřit vycházející slunce nebo znovu pocítit vůni rozkvetlých třěšní, kterou tolik miluje. Ale hlavně, o možnost bojovat! ''
Nadechla se a pokračovala.
''Takže pokud má 20% šanci tehle boj vyhrát, nemáme se o čem bavit.''
''Jsem přesvědčená, že on  by jednal stejně, kdybych byla v jeho situaci.''
'' Paní Dino...'' Doktorka se snažila dál argumentovat, ale Dina ji zastavila.





'' Paní doktorko, vy jste neměla možnost poznat Michaela, tak jako já. Vy jste ho poznala jen ve stavu snů, ve stavu, který necharakterizuje jeho povahu a chuť žít. Poznala jste ho jen, jako malátnou loutku bez kapky života, ale já vám garantuju, že tohle není Michael.
Kdybych teď byla na jeho místě, jednal by úplně stejně. '' Rozhodně dodala a bojácnost jí zůstala ve tváři.



Překřížila ruce a zamyšleně pohlédla do tváře ustarané lékařce.



'' Navíc, zjistili jste už, co se mu stalo a proč se mu to stalo?'' Tazávě hleděla do očí lékařce a oči jí nepatrně kmitaly ze strany na stranu.
'' Bohužel, testy neukázaly nic podezřelého. S přesností jsme mohli vyloučit mozkovou mrtvici. Každopádně jeho stav nám zůstává záhadou. A jeho zlepšení neulehčuje situaci.''
'' Tak vidíte a vy po mně chcete abych ho nechala odpojit a ani nevíte, co se stalo, tudíž ani nedokážete říct, že je jeho mozek poškozen.'' Nevěřícně zakroutila hlavou.
'' Jak vidím, nemáme se o čem bavit. Michaela odpojit nenechám a tečka.'' Rázně dodala.
'' A teď pokud mě omluvíte, půjdu za svým mužem.''





Otočila se a zmizela. Zůstal po ní jen letmý průvan, který ovanul doktorčinu tvář, ale ve vteřině se i ten vytratil.

Doktorka se opět posadila do nemocničního křesla a hluboce si oddechla. Vážnost situace a vážnost pacientova zdraví jí tížilo.



Dina se opět ocitla blízko Michaela. Posadila se a propletla ruku s tou jeho. Pevně ho stiskla a znovu se rozplakala.



'' Ach Míšo...'' Těžce oddechovala. Teplý dech hladil hřbet jeho ruky.



'' Oni tě chtějí odpojit, ale já...já to nedovolím. Nepřipravím tě o možnost bojovat. Jsem si jistá, že bojuješ každou částí a snažíš se najít cestu zpět...ke mně...k nám.'' Koktala slova mezi vzlyky.





Odmlčela se, odlišná dávka myšlenek se prodrala do její pozornosti.



'' Ale co když má doktorka pravdu?'' Dvě obrovské slzy se skutálely na bílé prostěradlo, kde se rozpily do tkaniny.





'' Co když tě tu sobecky držím jen kvůli sobě, protože se nedokážu smířit s faktem, že už nikdy neuvidím tvůj úsměv? Je to opravdu tak? Jsem opravdu tak sobecká?'' Kladla mu otázky, na které jí nedal odpověď, po které prahla.



'' Ach Míšo, kdyby jsi mi tak dal nějaké znamení, že jsi tehle boj nevzdal...'' Vydechla a další slza dopadla na jeho ruku.



Postavila se a nahla se k němu. Věnovala mu polibek na bledé čelo.







Z kabelky vytáhla papírový kapesník a otřela si zarudlé, vlhké oči.

Opět se otočila k jeho tváři. Do ticha pokoje se vloudilo tlumené tikaní nástěných hodin. Vzduch byl těžký, ani jediná mikročástice se nepohnula.

'' Míšo, už půjdu. Zítra jdu na kontrolu k doktorovi a pak hned příjdu za tebou, abych s tebou sdílela všechny nové informace o našem děťátku.'' Volnou rukou si přejela po bříšku, které dostávalo vypouklý tvar.

'' Drž se mi tady a neflirtuj se sestřičkama!'' Napomenula ho.

Naposledy ho pohladila po ruce. Vrátila židli na původní místo, vzala si věci a chystala se k odchodu.

S ustaranou tváří na něj naposledy pohlédla.





Na vteřinu zamrzla. Dívala se na jeho ruku, kterou před minutou držela v té své a která nejevila žádné známky života. Ukazováček se mu nepatrně hýbal. Nahoru a dolu, nahoru a dolu. Srdce jí málem vyskočilo z hrudi.





Upustila věci a rozeběhla se vyhledat lékařku.




----------------------------------------------------------------------------

'' Je mi fajn, opravdu. Nemusíš mít obavy, holčičko. '' Uklidňoval Mortimer Cassandru.



'' Jak nemusím mít obavy?'' Tázavě na něj pohlédla.
'' Tati, pravě jsi prodělal infarkt! '' Rozrušeně mu připomněla.
'' Ale ani to mě nepoložilo.'' Zavtipkoval. Cassandra na něj stále vážně hleděla.
'' Tati, měl jsi štěstí. Nechci myslet na to, kdybych nebyla zrovna na telefonu.'' Zhostila se ji malá panika. V hlavě ji vyvstanula hrozná představa, kdyby záchrana přijela pozdě.
'' Nad tím přeci nemá cenu přemýšlet drahá, dopadlo to dobře a to je nejhlavnější.'' Vzal ji za ruku a věnoval ji vděčný, otckovský úsměv.
'' Asi máš pravdu, nejdůležitější je, že jsi v pořádku. Jen se musíš šetřit. A hlavně, už žádný pečený bůček k večeři!'' Rázně rozhodla o jeho stravovacích návycích.



''Ale...'' Mortimerova tvář se smutně proměnila. Snažil se namítat, ale proti Cassandře neměl šanci.
'' Žádné Ale na mě neplatí, tatínku. Tentokrát jsi měl víc štěstí než rozumu a musíme se postarat o to, aby tahle situace už příště nenastala. Sálát k večeři bude ta nejlepší varianta.'' Seznámila ho se situací.

Z nemocníční chodby se ozývaly hlasy a neustálé zvonění telefonu.

'' Copak jsem králík?'' Uraženě protestoval se svým dietním plánem.



Cassandra ho usadila nový pohledem.

Chodbou se nesly kroky, které se vedraly až do nemocničního pokoje, kde se dohadovala dcera s otcem.



Žena vešla a narušila napjatou atmosféru.

'' Dobré odpoledne.'' Zaťukala na dveře a široce se usmála.





Morimerovi se na malý okamžik zatajil dech. Trhl sebou a zadíval se na nově příchozí. Píchlo ho u srdce. Nová naděje uhasla dřív než stačila pořádně zažehnout. Přál si, aby v těch dvěřích stál někdo zcela odlišný, ale život s ním neměl slitování. Neukázala se. Copak o něj nemá ani trochu strach? Copak jí je naprosto lhostejný? Ve vrásčitém koutku oka se mu usadila drobná slza. Zamáčkl ji a nasadil úsměv i když o jeho pravosti by se dalo pochybovat.

'' Mary-Sue!'' Vyjekla Cassandra a objala ji.











'' Ahoj Mary-Sue, to je milé, že jsi přišla navštívit starce, jako jsem já.'' Usmál se Mortimer a natahoval k ní ruku na přivítanou.





'' Musela jsem přijít, hned jak mi Cassandra volala. Myslela jsem si, že malá podpora by mohla pomoci. A taky jsem přinesla něco dobrého.'' Podala Cassandře krabičku s čokoládovými bonbóny, kterou dřímala v ruce.

'' Děkuji.'' Dodala a provokativně pohlédla na Mortimera, ve kterém se odrážela zlost.



'' Určitě budou výborné. '' Neodpustila si další jemné pošťouchnutí. Po té položila krabičku na jednu z volných židlí.
'' Proč mi to děláš?'' Nešťastně utrousil.

Mary-Sue kmitala pohledem z Cassandry na Mortimera. Plně nechápala o co jde.

'' Cassie, nechci se tě nějak dotknout, ale ty bonbóny jsem přinesla pro Mortimera.'' Vmísila se do situace Mary-Sue.



'' Ha! A máš to! Tak šup sem s nima! '' Vítězně zvolal Mortimer.



'' Ani náhodou.'' Opět na něj vážně pohlédla.
'' Nařízení doktorů se musí respektovat a bohužel čokoládové bonbóny nezapadají do tvého dietního plánu.'' Připomněla mu jeho situaci.



'' Ale Cass, alespoň jeden.. na ochutnání?'' Nevzdával se.
Cassandra pokývala hlavou na nesouhlas.
''Mary-Sue?'' Obrátil zrak na svou zachránkyni, ale i tam to nevypadalo moc nadějně.
'' Pokud si doktoři myslí, že by jsi neměl, tak s tím bohužel nic neudělám, promiň..'' Nahodila smutný výraz.



'' Ale možná jeden by nemusel být tak vážný problém?'' Pohlédla na Cassandry kamennou tvář.
'' No, uvidíme..'' Nechala se obměkčit Cassandra.



Mortimerovi se rozzářily oči, jako malému dítěti.

Mary-Sue se nahla ke Cassandře a opatrně ji zašeptala do ucha.
'' Cassie, můžu s tebou na chvilku mluvit?'' Maryin hlas hluboce zvážněl.
Cassandra se nadechla. V nose ji zaštípala dezinfekce. Jedním okem se zadívala ven, na zelenavé kopce, stromy a poletujíci holuby.
Přikývla.



'' Tati, zajdeme si koupit kafe. Dáš si něco?''



Mortimer zpozorněl. Ve vzduchu visela podivná atmosféra, kterou se Cassandra snažila zamaskovat, ale její neklidný pohled prozradil, že je něco v nepořádku. Těžce polkl. Proč měl tušení, že se to týká Belly?

'' Nene, děkuji.'' Stroze dodal a otočil zrak k nástěné televizi, kde běžel pořád - Vaří celý Krasohlídkov.





'' Dobře, za chvilku jsme tu.'' Informovala ho a pak se obě vytratily z místnosti.

'' O co jde?'' Vyhrkla Cassandra, jen co opustily místnost.
'' O Bellu....'' Ustaraně se zadívala do tváře Cassandry, která zbělala.

Pokračování příště

------------------------
Snad se toto pokračování bude líbit. Musím říct, že se mi tento díl nepsal moc dobře, možná i proto mi to dalo takovou dobu dát dokupy. Zároveň bych vás chtěla poprosit o ignorování pár nejasností ve fotkách

No teda, to se mi ještě nestalo, aby se simík jen tak sám odstěhoval a ještě nechal srovnat dům a celý pozemek se zemí  Don by se měl stydět!   Tolik práce jsi vložila do stavby domů a všechno pryč  z toho by mě kleplo. Díky moc za to, že sis dala s tím stavěním takovou práci. Díky tomu jsi pro nás zachránila náš oblíbený příběh A velký dík patří taky naší Lucisab !

Nový díl mě hrozně bavil. Začátek byl hodně smutný, je mi tak líto Michaela  A naprosto mě vytočil hyenistický přístup té doktorky!  Ani se nedivím, že tak rozzuřila Dinu! To si snad dělá srandu - i když chápu i argumenty, proč takového člověka odpojit, ale tohle bylo od ní mimořádně necitlivé! Navíc 20%, to je 1 z 5, pořád hodně vysoká šance! A ani pro těch 5%, kteří se zapojí do života, bych něco takového nemohla udělat. Vypadá, že se chce zbavit „obtížného" pacienta. Navíc ještě Dina čeká Michaelovo dítě, tzn. není ještě až tak dlouho v kómatu. Ta doktorka je sup!  
Navíc - to jeho hýbání prsty je velká naděje, že se probere! A teď si představ, že by třeba Dina, natolik psychicky zničená a zlomená projevem té doktorky, nechala Michaela odpojit. A nevšimla by si pohybu těch prstů. A doktorka by si taky nevšimla, udělali by to.. a tím by Michaela zabili. Hrozně moc si přeju, ať se dá do pořádku! Ať se úplně zotaví.

A druhá část dílu s Mortimerem mě taky šokovala - chudák Mortimer a taky v nemocnici. Btw. na té fotce, kde ho Cassandra tak rozčílila tím salátem, jsem se bála, že dostane další infarkt           Je vidět, že má pořádně mlsný jazyk (asi jako já, taky bych neodolala tak krásné bonboniéře!) a je mi líto, že si nemůže dopřát ty dobré čokoládičky. Škoda, že se nemůžeme taky dívat na Vaří celý Krasohlídkov!  To by bylo super v tvém podání      A teď si budu lámat hlavu, čeho se bude týkat ten jejich rozhovor... co ohledně Belly?     Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu  

Btw. ta nemocnice se ti tak strašně povedla!     Tolik krásných detailů! A mají pěkné simíkovské pyžama. Je to dokonalé!    

Krásně provedený špitál, i s osazenstvem ! Ta doktorka mi taky připadá příliš "racionální" (jiné slovo mě nenapadá, abych nemusela použít nějaký vulgarismus), ještě že se Michael snaží probrat. Ten druhý pacient má taky dobré hlídání a zjevně taky chuť do života A ten pořad "Vaří celý Krasohlídkov" by mě taky hoooodně bavil Už se těším na pokračování - co se asi dozvíme o Belle ?

Jani, nemáš za co, jsem ráda, že jsem ti mohla pomoci s Donovým domem a navíc budeš mít jistotu, že náš Cassanova jen tak o svůj domov nepřijde, když ho má teď už navždy připravený, bude si muset zjevně vymyslet novou taktiku když bude chtít nový příbytek

Jinak tenhle dílek je neuvěřitelný a ta nemocnice... všechny ty detaily, muselo ti dát práci najít tohle všechno, poradila sis s tím skvěle

Michael.... já pořád doufám, že se probudí a bude v pořádku jak ho mohla chtít ta doktorka odpojit? Vždyť není chudák ještě ani tak dlouho mimo sebe ještěže ho Dina zachránila a odmítla ho odpojit, to by byla hrůza navíc ten pohyb prstů... určitě ji slyší tak moc bych si přála, aby se probudil

Jinak Mortimer je boží jak protestoval kvůli jídlu, to nemělo chybu Cass to s ním a jeho dietou asi nebude mít jednoduché jinak jsem hrozně napjatá co se dozvíme o Belle už se moc těším na pokračování

Já strašně moc děkuji za krásné komentáře! Moc mě potěšily, opravdu. Každé slovo!

@Hellohello : Mně se to taky nikdy nestalo, proto jsem seděla, jako opařená, když jsem našla Dona v liště simíků a koukala se na sousedství a říkala si: '' Tady něco nesedí.'' A taky, že jsem měla pravdu. Donova barabizna byla v čudu. Vůbec jsem nechápala, jak se to stalo. Úplně jsem se zalekla, že mám bugnutou hru. Pro jistotu jsem si ji projela HoodCheckerem a vše mám v pořádku. Snad to nebylo nic vážného a už se to nebude opakovat.

Jsem ráda, že se dílek líbil. Co se týče doktorky, máš pravdu. Takový nelidský přístup by neměl být... měli by dělat vše proto, aby se z toho dostal a ne ho hned odepsat. Díky bohu, že je Dina taková, jaká je a nebojí se vyjádřit svůj nesouhlas.

Jsem ráda, že i Mortimer pobavil. Dobrý postřeh, ty jeho výrazy občas napovídaly, že by se klidně mohlo jednat o další infarkt. Moc děkuji i za pochvalu nemocnice.

@Ludmila : Moc děkuji i tobě, Ludmi. Michale ukazuje, že boj opravdu nevzdal a bojuje každým kouskem. Pořad '' Vaří celý Krasohlídkov'' by byl určitě zajímavý nápad na zpracování.

@Lucisab : Jsi zlatá! Jsem moc ráda za tvoji pomoc. Don už je nastěhovaný, jen se zabydlet. Moc děkuji za pochvalu. Ať už samotného dílku nebo nemocnice. Michael svůj boj opravdu nevzdal a k Belle se taky už pár věcí dozvíte. Ale nechci prozrazovat víc.

Tak tentokrát jsem si pospíšila a přináším další díl.
Bude to zase něco z jiného soudku, na rozptýlení.

28.část

Přítomnost

Vzkaz



Vešla zpět do domu i s krabičkou, která byla obvázána tlustou, červenou stuhou.



Znova si prohlédla kartičku, na které stálo věnování. Dvakrát ji otočila sem a tam. Netušila, proč něco takového udělala, věděla, že to jí nepomůže záhadu rozluštit. Rukopis nedokázala rozpoznat.
Oddaně pohodila rameny. Musel to tu nechat pro Beau nějaký kamarád. Jiná možnost ji nenapadala. Ale proč jí tělem koloval ten divný pocit? Bylo bezpečné tento podivný balíček předat Beauovi?

Připadala si paranoidní. Určitě se v balíčku nenachází nic nebezpečného.
Vydala se k dřevěným dveřím a jemně zaklepala.







'' Ano..'' Ozvalo se tenkým hláskem.

Brandi sáhla na kliku a otevřela dveře. Beau seděl na koberci a hrál si s hračkami po Dustinovi.









Zvedl hlavu a s úsměvem se zadíval na svou matku.

'' Mamiii, chceš vidět, co jsem dostal od Dustina? Tomu neuvěříš!'' Oči mu zářily. Vstal, aby vytáhl zmiňovaný dárek z tajné zásuvky.



Na minutu se zasekl, když jeho zrak sklouzl na balíček, který Brandi dřímala v ruce.



'' Copak je to?'' Klidnějším tónem se otázal, pohlédl na Brandi a pak zpět na balíček.
'' Drahoušku, někdo ti tu u dveří nechal dárek.'' Vydechla nervózní Brandi.
'' Dárek? Pro mě? A kdo?'' Chrlil otázky, jako automat na mince.



''Abych byla upřímná, netuším. Na kartičce s věnováním chybí podpis. Asi ten dotyčný nechtěl, aby jsi věděl, že je to od něj.'' Odpověděla.



'' No nekeee. Já mám nějakého obdivovatele, co mi nechává dárky??'' Nadšeně zatleskal. Cítil se, jako hrdina z filmu.



'' I to je možné.'' Usmála se Brandi, když viděla radost v očí jejího nejmladšího syna.

Podala mu krabičku. Energeticky ji popadl a u ucha si s ní zatřepal. Nedokázal odhadnout, co se skrývá uvnitř.







'' Ty vogoo, tohle až řeknu klukům, určitě mi budou závidět! '' Opět se rozvášnil. Položil krabičku na postel a chopil se rozbalování.
'' No páááni! Takové fáro, teda školní autobuuus.'' Vykulil oči.
'' Mamiiii, podívej. '' Zavískal chlapec novou vlnou radostí, když vytáhnul zelenou verzi školního autobusu z útrob kartonové krabičky.





Brandi se ulevilo, že se nejednalo o nic nebezpečného, nebo o nějaký žert.

Zahleděla se na hračku, kterou jí Beau strkal pod nos. Polil ji o něco odlišný pocit. Proč měla dojem, že ten nevinně vypadající autobus už někdy viděla? Muselo jít jen o shodu náhod, zřejmě ho viděla v obchodě a proto ji utkvělo v paměti.

'' Je moc hezký, určitě si s ním užiješ plno zábavy. Jen škoda, že nevíme, kdo ti ho daroval, abychom mu řádně poděkovali.'' Smutně dodala.



'' To máš pravdu.'' Beau náhle posmutněl. Byl nadšený z nového dárku a ze svého obdivovatele, ale přeci jen byl slušně vychovaný a rád by poděkoval za tak krásný dárek. Bohužel netušil, komu.
'' Víš ty co?'' Brandi pookřála. Dostala nápad, jak neznámému poděkovat.



'' Napíšeme tomu obdivovateli vzkaz a vyvěsíme ho na autobusovou zastávku. Tam se pohybuje hodně lidí, jistě se k němu poděkování dostane. '' Usmála se na Beau.







'' No mamii, ty jsi génius!'' Zvolal energeticky a už vytahoval papír a barevnou propisku z penálu.



Široce se usmála a pohladila ho po jemných vlasech.

Nechala Beau pracovat na zadaném úkolu a vytratila se z jeho pokoje. Zamířila do kuchyně aby připravila malou svačinu.











Druhý den ráno Brandi následovala Beau na autobusovou zastávku, aby společně vyvěsili vzkaz pro neznámého.  Z nebe se snášely první letošní vločky, které dopadaly na zašedlou silnici a vytvořily jemný, bílý film. Byla neděle a ulice zely prázdnotou.









Neznamenalo to však, že by si vzkaz nikdo nepřečetl. Zítra začíná pondělí a s ním nový týden. Na autobusové zastávce se mihne tisíce lidí a jistě si jejich vzkazu někdo všimne. Nebála se, že se poděkování k dotyčnému nedostane.
Při cestě domů si tak oddychli, že udělali vše, co bylo v jejich silách, aby neznámému na dálku poděkovali.

----------------------------------------------------------

Minulost

Nervózně chodila po pokoji sem a tam.







Její nálada se za těch pár týdnů nezměnila. Proč ho nemohla dostat z hlavy? Přehrávala si jejich incident pořád dokola. Co kdyby ho nezastavila? Proč se jí ta představa tolik líbila? Proč toužila po tom, co se mohlo stát?
Bylo jí zle. Zle z ní samotné.







Ale nemohla si pomoct, potřebovala odpovědi. Musela to udělat, musela podniknout tu nebezpečnou cestu i kdyby měla vše ztratit. Ve hře bylo víc, než jen její podivné city k tomu cizinci. Ve hře byl osud Michaela.

Vydala se z ložnice dolů do předsíně, aby se převlékla do teplejšího oblečení.



Venku se razantně ochladilo. Podzim vystřídala zima, která tvrdě přijala svou vládu. Stromy smutně postávali na zašedlých zahradách bez kapky života a bez oděvu.





Nasadila si čepici a dlouhý, červený kabát. Z podstavce pod věšákem sáhla po kabelce, kterou nechala spočívat v pravé ruce.











U starého, dřevěného zrcadla, které postávalo v rohu předsíně se naposledy prohlédla a upravila.





Těžce se nadechla, otevřela dveře a vyšla do chladného večera.





Zanedlouho stanula před podivně vyhlížejím domem. Na terase stála vířivka, bar a stereo. Odhadla ho výtečně. Už dávno věděla, že tenhle podivín nebude žádný svatoušek.





Oknem záhledla světla v kuchyni, které ozařovaly celou místnost a dopadaly na venkovní cestu.  Nadechla se a vykročila k domovním dveřím. Zaslechla televizi. Osmělila se a zazvonila na domovní zvonek.





Vnitřkem se rozezněla hudba zvonku. Chvilku se nic nedělo, vypadalo to, že dům zeje prázdnotou. Pak ale zaslechla zbrklé kroky, které si řítily ze schodů dolu. Na sucho polkla.

'' Krucinál..'' Zaslechla zevnitř mužský hlas.





''Moment!'' Zakřičel. A dál se věnoval hledání zbytku oděvů.





Zaslechla šramocení a šustění.
Neklidně postávala a pevně svírala ucho kabelky. Pocítila nával nervozity. Proč sem vlastně šla? Co od tohohle setkání očekávala? Dokáže se od něj vůbec něco dozvědět? Kupa myšlenek jí zaneprázdnila mozek. Měla chuť se otočit a utéct, ale nemohla. Musela konečně něco získat. Musela Michaela varovat, dřív, než bude pozdě.

Ale vypravila se sem opravdu jen kvůli Michaelovi, nebo to byla jen převlečená výmluva, jak ho vidět? Toužila opět pocítit nepoznané, jako drogově závislý, co potřebuje svou denní dávku amfetaminu. Znova pocítit lechtavé poletování motýlků v bříšku, které se již dávno vytratilo z jejího vztahu s Mortimerem.

Dveře se otevřely. Strnula pohledem do jeho očí, které ji sklouzly na jeho odhalenou hruď, na které se leskly kapky potu. Prohlédla si jeho mužnou postavu. Kalhoty obepínaly jeho nasvalené nohy. Těžce polkla.



Znervózněla. Smáčkla ucho kapelky. Měla pocit, že ho pod nátlakem brzy rozdrtí.

'' Bello?'' Nevěřícně pohlédl na návštěvníka před jeho dveřmi. Hřbetem ruky si otřel krupějky potu na čele.









'' Done...'' Vykoktala a sklopila zrak.
'' Co tě sem přivádí?'' Olízl si rty a překřížil ruce na prsou. Po té se opřel o futra dveří a vyčkával na svou odpověď.







'' Já..'' Odkašlala si.
'' Chtěla jsem s tebou mluvit. Naše poslední schůzka nedopadla zrovna přátelsky a já bych to chtěla urovnat, už kvůli Cassandře.'' Vydechla. Její záměry se ubíraly správným směrem.

Pozdvihl obočí a udělal krok od dveří.

'' Tak pojď dál.'' Pokynul jí rukou dovnitř.

Prudce přitakala a vlezla do útrob jeho domu. Ocitla se v malém obýváku. Na zemi se válely kusy oděvů. U stěny postával věšák s prádlem. Vedle gauče ležela taška s věcmi a v televizi běžel pořad  '' Rozvičte tělo i ducha s Danielem.'' Daniel Pleasant byl místní celebrita, kterou většina sportovců uznávala. V Pleasantview vlastnil i svou posilovnu, která doslova praskala ve švech.









'' Neruším?'' Nenápadně se otázala, když se rozhlédla po neuklizeném prostoru obývacího pokoje.



'' Vůbec ne, jen sem si říkal, že si před spaním trochu zacvičím. Snad nevadí, že jsem tě vpustil do neuklizeného pokoje. Určitě si potrpíš na pořádek a já nejsem zrovna vzorný příklad.'' Uchichtl se a popadl ručník, který měl přehozený přes gauč. Utřel si obličej a hruď. Po té si ho nešikovně přehodil přes rameno.





'' To nevadí.'' Skromně dodala. Cítila se v jeho přítomnosti nesvá.
Usmál se a pohodil hlavou.
'' Dobrá tedy. Udělej si pohodlí, já si skočím jen rychle do sprchy, pokud mě omluvíš. Nebude to trvat dlouho. '' Slíbil a posbíral pár věcí, které ležely na zemi.



'' Dobře, ale dlouho tě nezdržím.'' Naznačila, že tento rozhovor chce mít rychle za sebou.



'' Ani já tě dlouho nezdržím. Neboj, budu tu hned. Nemusíš se obávat, že bych tě nepustil domů.'' Nedal se a vytratil se do vedlejších dveří.







Težce se nadechla a vydechla. Odložila si kabát, čepici i kabelku.





Posadila se na gauč a sledovala Daniela, který zrovna předváděl správnou techniku dřepů.







Z vedlejší místnosti zaslechla sprchu. Proudy vody dopající na podlahu.
Dychtivé řinčení vody, která dopadala na Donovu pokožku. Představila si ho, jak tam stojí, jen tak, jak ho Bůh stvořil.





Pocítila nutkavý pocit. Snad na několik okamžiků zatoužila být tam s ním. Dotýkat se jeho svalů, cítit krev pulzující jeho tělem, okusit jeho rty. Hlavou jí problesklo jejich poslední políbení.











'' Dost už!'' Nahlas se napomenula.

Nervózně si hladila stehna spocenými dlaněmi. Byla, jako na trní.



'' Bože..tohle byl, ale hloupý nápad.'' Nadávala si, že vůbec vkročila do jeho domu. Nebylo cesty zpět. Nebylo úniku.

Vstala a párkrát přešla po pokoji. Nedokázala sedět. O to víc jí pohlcovala nervozita.

Hukot vody utichl.

Jednou rukou si držela paži druhé ruky. Pohled stočila ke dveřím, ze kterých se vynořila mužná postava v ručníku. Kapky vody mu stékaly po celém těle a dopadaly na chladnou zem. Vlasy měl mokré a neposedné. Každou chvíli mu nějaký pramínek spadl do obličej. Ústy jej odfoukl z výhledu.





Oněměla. Jen tupě zírala na výjev před sebou. Ovanula ji vůně pánského mýdla, která vycházela z koupelny. Na prázdno polka a pak se otočila k muži zády. Zčervenala.















'' Promiň.'' Pípnul.



'' Doběhnu se nahoru obléct.'' Ubezpečil ji a pak za dupotu zmizel v horním patře.



Zhluboka se nadechla a opatrně vydechla.

'' Jak tohle zvládnu?'' Pomyslela si a začínala se jí zmocňovat panika.

Nemotorně si projela vlasy prsty. Otočila se k schodišti a vyčkávala na svého hostitele.

Nelhal. Během 5 minut byl dole a plně oblečený, ale to neměnilo nic na tom, že se její nervozita naprosto vytratila. Nedokázala se obrnit proti jeho uhrančivému pohledu. Hlavou jí běžela stále a ta stejné scéna. Jejich rty, které se střetnou a odemknou tak něco, co bylo v Belle kdesi hluboko ve sklepení a na zámek. Neuměla tuhle představu vymazat z hlavy.







'' Co ti nabídnu?'' Usmál se a vydal se do kuchyně.







'' Nedělej si starosti. Dám si jen sklenku vody. Jak už jsem řekla, dlouho tě nezdržím.'' Snažila se zůstat u svého původního plánu.



'' Seš si jistá? Mám tu celkem solidní bílé víno.'' Nadhodil, když otevíral ledničku.





'' Ano, jsem si jistá. Voda bude bezva.'' Slušně odmítla.



'' Jak myslíš.'' Pokrčil rameny a pro sebe si vytáhl láhev piva.

Přešel ke kohoutku s vodou a mlčky otočil kohoutkem, ze kterého se vyvalil proud ledové vody. Naplnil sklenku až po okraj a pak vodu opět uzavřel.
Sklenku s ledovou vodou postavil před Bellu.







Lokty se opřel o barovou linku, upil nahořklé tekutiny vonící po chmelu a zadíval se na Bellu.



'' Tak povídej.'' Pobídl ji a položil lahev na linku.







Pokračování příště

---------

Snad se bude dílek líbit.   Zjistila jsem, že jsem to maličko přepískla s fotkama a to na neuvěřitelnou sumu 122 fotek     . Pardon, že jsem tehle dílek tak zahltila, ale nějak se mi ty fotky všechny líbily a nechtěla jsem vás o ně ochudit.    

Tak to byla bomba jsem moc ráda za nový dílek zanechala jsi v nás tolik otázek! Kdo asi dal dárek Beaovi a ozve se na poděkování na zastávce někdo? A co teprve Don a Bella... docela se bojím co se mezi nimi ještě odehraje napsala jsi to moc krásně a ty fotky Don mi normálně přijde jako mimořádný mizera a balič, ale tady jak vylezl z té sprchy... no je to holt profík a pořád mizera i když docela (i když to přiznávám nerada) sexy mizera moc se těším na další dílek snad mu Bella nepodlehne

Jinak ty fotky jsou moc boží a je moc dobře, že jsi nám jich sem tolik dala hezky jsi propracovala všechny scény, je to paráda

Á, další počteníčko ! A počet fotek vůbec nevadí, kdo by je počítal, když tak pěkně ilustrují příběh ! Taky jsem zvědavá na to, zda vyjde najevo, kdo obdaroval malého Beau. No a ten Don - máme tu perfektní závan erotiky, odolá mu Bella ? Na mě by Don patrně nezapůsobil - nemám ráda chlupaté chlapy

To bylo boží pokračování! Je to moc napínavé - byla jsem moc zvědavá, co bude v tom dárku a trošku jsem se bála, co tam najde. Nakonec se z toho vyklubal moc krásný dárek a říkám si, od koho asi je (mám tip, ale kdo ví...) a strašně se mi líbil rozhovor Beaua s maminkou i jejich procházka po městě - to zírám, jak máš to městečko propracované a jak pěkně to umíš nafotit, vypadá to úplně jako otevřený svět v TS4, to je bomba Když Beau řekl, že Brandi je génius, tak jsem mu musela dát za pravdu, protože by mě nenapadlo poděkovat tímto způsobem Snad si to tam ten neznámý dárce přečte. A třeba ho to vyprovokuje k odhalení své identity? Uvidíme těším se, co se bude dít dál! Zase se nemůžu dočkat dalšího dílu!
A líbí se mi, jak jsi to autíčko umístila na stůl, kde Beau píše to poděkování. Máš to tak pěkně promyšlené a tyto detaily dodávají na realističnosti

A druhá část mi vzala dech. Ale lámu si hlavu, co Bella myslí tím, že je ve hře osud Michaela a co s tím mám Don společného? Don má teda doma slušný nepořádek... a atmosféra byla tak hustá, že by se dala krájet tak realisticky jsi popsala pocity Belly to bylo něco!
„Rozvičte tělo i ducha s Danielem" zní jako další perfektní pořad ze světa simíků, který bych chtěla vidět


Strašně se mi líbí tvůj styl focení, jak všechno na těch fotkách vynikne. Taky mě berou ty úvodní fotky s názvem kapitoly, to je prostě nádhera a už od toho momentu vždycky přemýšlím, o čem asi ten díl bude Díky, že si s tím dáváš takovou práci. A že máš hodně fotek, je jedině dobře, protože se těch krásných záběrů nemůžu nabažit můžu si prohlížet každý díl 10x a vždycky tam najdu nějaký nový detail. Nádhera
A je vidět, kolik si dáváš práce s každou pózou.
Btw. to Donovo ochlupení je přímo skin nebo se dá přidat simovi zvlášť? Nemůžu se vynadívat na ty detaily a záběry, protože je to něco nezvyklého. A dokonce jak má vlasy před sprchou a po neskutečně propracované. Obávám se, že Bella to nevydrží...

Jeeee . Strašně moc děkuji za tak nádhernou odezvu . Moc mě to potěšilo a motivovalo k dalšímu psaní!

Luci: Mám dost podobné smýšlení o našem expertovi . Nerada to přiznávám, ale taky mě trochu učaroval . Uvidíme, jak se s tím Bella popere. Jsem moc ráda, že se líbily i fotky.

Ludmi: Jsem ráda, že to přemrštěné množství fotek nevadí, ba naopak. A od koho Beau dostal dárek se taky časem dozvíte!
Co se týče ochlupení Dona, každému se líbí něco jiného. Já taky nemusím extrémě chlupaté muže , ale k Donovi to nějak pasuje a zdálo se mi to více realističtější.

Hello: Hrozně moc děkuji za tak krásný a dlouhý komentář! Jsem moc ráda, že se líbilo. Docela by mě zajímalo, na koho to tipuješ . Moc děkuji i za pochvalu fotek a městečka. Hrozně si cením, že si všímáš všech detailů .

Co se týče Michaela, maličko bylo zmíněno na jeho svatbě s Dinou. Bella totiž nevěří jak Dině tak ani Nině a má v plánu na ně najít nějakou špínu, která by ukázala, že nejsou těma, na které si hrají.
Má tak nějak pocit, že Don o nich ví víc, než kdokoliv jiný z Pleasantview. Tak jen trošku pro upřesnění, je to už docela dávno, kdy byl díl se svatbou .

Co se týče Daniela o tom taky ještě uslyšíte. On je taky kapitola sama pro sebe.

Ještě jednou moc děkuji za tolik chvály!

Jinak k tomu ochlupení- je to speciální overlay box, kterej to přidává.

Tady přidávám link:
https://rikkulidea.livejournal.com/60850.html

a měl by to být ten třetí Box 3 - Inky-Fish's Male Bodyhair Overlays

Mockrát ti děkuju za link!  Jako overlay box je to pro mě úplně nejlepší možnost

Díky i za připomenutí děje, musím si osvěžit paměť a přečíst si ty starší dílky ještě jednou, jakmile budu mít čas. Už se na to moc těším! A taky se nemůžu dočkat dalšího pokračování      máš to tak perfektně propracované a hrozně mě baví číst tvé příběhy.    To já tobě děkuju za tak kvalitní příběh  

Ohledně toho tipu - jsou nějaké technické problémy se spoilerem, tak kdyžtak nečtěte text níže  
Tipovala bych to na Skipa, dávalo by mi to největší smysl... I když je to velká záhada a jsem na to moc zvědavá.    

Ahoojte!

Tak jsem konečně vstala z mrtvých a přináším vám nový dílek . Snad se bude líbit.

29.část

Minulost

Pomatení mysli



Pohled na něj ji znervózňoval. Měla v hlavě připravený scénář, chtěla mu vylíčit vše, co měla na srdci, ale od okamžiku, kdy překročila jeho práh se vše vytratilo.

Mlčky na ni hleděl a čekal. Jeho pohled neprozrazoval momentální myšlenkové pochody.

Chopila orosenou sklenku s vodou a upila si. Snad doufala, že ji voda vrátí řeč, kterou, jak se zdálo, ztratila. Nemohla přestat myslet na moment, kdy vyšel ven z koupelny jen v ručníku. Jeho orosená pokožka a vůně mužského mýdla. Srdce se jí dalo do pohybu. Vyvádělo, jakoby běžela maraton.

Vrátila sklenku na původní místo. Odkašlala si.

'' Ostříhal ses.'' Pronesla mimo hlavní pointu.



'' Jo. Už to chtělo změnu.'' Utrousil a upil z lahve.
'' Změna ti sedne.'' Vznesla mu nejistý kompliment.



'' Díky, ale jsem si jistý, že tu nejsi kvůli mému účesu, nebo se pletu?'' Pozdvihl pravé obočí.



Těžce polkla. Co mu měla říct?

'' To máš pravdu.'' Přitakala a zadívala se na klidnou hladinu vody ve své sklence.
'' Chtěla jsem, abychom rozebrali to, co se mezi námi stalo.'' Těžce ze sebe vypravila.
'' Co máš na mysli? '' Nasadil výraz idiota. Chtěl ji mučit záměrně?
'' Však sám dobře víš, na co narážím.'' Nedala se.
'' Ne, nevím. Podle mě se nic nestalo. Tak nechápu, co konkrétně chceš rozebírat.'' Odbyl ji.



Popošel k lednici. Otevřel ji a sáhl po další láhvi piva. Zdálo se jí to, nebo byl extrémně odtažitý?



'' Done, ten polibek podle tebe nic neznamenal? '' Nejistě se otázala a hlas ji nepatrně rozklepal.
'' Neřekl jsem, že pro mě nic neznamenal, ale to ty přeci víš. Pokud si dobře pamatuji s mými city jsem tě seznámil velmi jasně. Ale pro dobro nás obou se snažím přestírat, že se nic nestalo.
Tak co po mně vlastně ještě chceš?'' Jeho hlas se změnil. Nervózně si upil z nové lahve.



Bella se opotila. Tělem ji projel pocit strachu. Pokud dřív pochybovala, teď už si byla jistá, že chodit sem byla chyba.

'' Chci abychom si o tom popovídali, srovnali to. Nechci být, jako na trní pokaždé, když vejdeš do našeho domu. Potřebuji vědět, že to je a bude mezi námi v pohodě. Už i kvůli Cassandře a Mortimerovi.''



Otočil se. Přísahala by, že v jeho očích spatřila slzy.



Mlčky přešel do její těsné blízkosti.



'' Tohle přeci nikdy nesrovnáme, Bello. Neumím vrátit čas, bohužel. Svoje přiznání nemohu vzít zpátky. Teď už to nikdy nebude takové, jako dřív. To ti muselo dojít.
Ale jak jsem už zmínil, dokážu se přetvařovat.''



'' Done...'' Nechtěla se vzdát.
'' Neměla si sem chodit...'' Věnoval ji smutný pohled a pak se odvrátil.





Vstala a chytila ho za ruku. Sama nevěděla, proč to udělala. Jednala v náhlém pomatení mysli. Rozpačitě se na ni otočil, v jeho tváři se zrcadlily rozpaky. Ocitla se blízko jeho rtů. Pozorně si je prohlédla. Jejich povrch byl narůžovělý a leskly se na něm kapky piva. Po těle se ji rozlila husí kůže.
Věděla, že ať se stane cokoliv, už tomu nedokáže zabránit.

'' Já...'' Koktala.
'' Asi jsem přišla z jiného důvodu...'' Pokračovala.

V obličeji se mu mihl stín překvapení.

'' Nemohu na tebe přestat myslet...'' Na vteřinu odvrátila zrak na podlahu. Pak ovšem dostala odvahu pokračovat.
'' Snažila jsem se celou dobu vymazat z mysli náš polibek, ale nedokážu to. Moje mysl utíká vpřed. Vpřed představě, co se mohlo stát...'' Vydechla.
'' Myslela jsem si, že když si o tom spolu promluvíme, najdeme řešení, jak tohle překonat, ale zřejmě jsem se mýlila. Mé první úmysly byly správné, když jsem sem šla, měla jsem vše naplánované, ale ukázalo se, že realita je úplně někde jinde. Moje svědomí mi nedalo spát, ale i přes to tu teď stojím a vykládám ti, jak moc na tebe myslím...''
'' Vypadá to, že svoje svědomí vůbec neposloucháš..'' Skočil jí do řeči. Jeho dech ji ovanul tvář. Byl blíž než tušila.

Pousmála se.

'' Máš pravdu, svoje svědomí naprosto ignoruju i když je ve hře moje dcera a můj muž...'' Dodala a malé výčitky jí projely tělem, ale ve vteřině zmizely.

'' Pak jsme na tom stejně...'' Zašeptal.
'' Ve hře je toho mnohem víc, než si dokážeme připustit, ale i tak mi to za ten risk stojí. Co tobě?'' Vyřkl otázku a přiblížil se ještě víc. Ucouvla. Jeho postoj se nápadně změnil. Čekal snad na impulz z její strany:
'' A co bude pak? Co se stane, pokud se mezi námi něco odehraje? To.. to dokážeš pak skrývat bez pocitu viny?'' Zachvátila ji panika. Kladla mu otázky a couvala od něj vzad . Zastavila ji až stěna, která se za ní objevila.



Zahnal ji do kouta. Před několika týdny v ní zasel semínko pochybnosti. Věděl, že se jednou objeví u jeho dveří. Netušil však, že to bude tak brzy.

'' Bez pocitu viny rozhodně ne...'' Zašeptal.
'' Ale...'' Kmitala pohledem ze strany na stranu.
'' Ale skrývat ano. '' Dopověděl načatou větu.
'' Done...'' Těžce oddechovala. Byla si jistá, že se to stane. Že se stane to, na co celé ty týdny myslela. To co měla jen ve své představě a která ji navíc doháněla k šílenství.



'' Šššš..'' Pokoušel se ji umlčet neviným citoslovcem.



Dostal se do její těsné blízko, tak, že by jeden mezi nimi sotva prostrčil list papíru.

Tajemně si jí prohlížel. Soustředil svůj pohled na její vyděšené oči. Měl ji ve své pasti. Byla připravená se mu oddat a on vyhrál....znova..

Minuta, kterou věnoval upřenému sledování se zdála, jako věčnost. Toužila po tom aby ji konečně políbil...

Netrvalo dlouho a její tiché prosby se vyplnily. Nahnul se k ní a nejistě jí políbil.





Přitiskl ji na stěnu, která ji zadržela od toho, aby mu utekla. Kradl jí o polibky a ona se mu slepě oddala. Už nebylo cesty zpět, byla ztracená...nadobro...







------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přítomnost

'' Co tady děláš??'' Nervózně rozhodil rukama a otočil, aby se přesvědčil, že je nikdo nešmíruje.



'' Já...musela jsem tě vidět.'' Věnovala mu smutný pohled.







'' To je sice hezké, ale kolikrát ti mám vysvětlovat, že tady není nejvhodnější místo?'' Prudce se na ni osočil.



'' Navíc v tuhle dobu tu bývá nejvíce lidí...nemůžu si dovolit, aby o mně psali nějaké nesmysly.'' Věnoval ji odtažitý pohled.



Jeho slova se jí zabodla přímo do samého jádra srdce. Hluboce se nadechla aby tu bolest rozdýchala.

'' Danieli...'' Nervózně na něj pohlédla. Musela s pravdou ven, nedokázala to sama zpracovat, potřebovala jeho podporu, potřebovala jeho.





'' Potřebuji s tebou něco probrat..'' Vydechla a v jejich slovech se odrážela naléhavost.



'' Teď ne..nejde to. Zavolám ti, okej?'' Odbyl ji a vydal se k odchodu...





'' Dane..'' Vydechla, ale on už ji neslyšel.



Zůstala chvilku stát na místě a dívala se na jeho záda, která ji mizela z dohledu.



Do očí se jí nahrnuly slzy. Co teď jen bude dělat? Proč mu na ní nezáleželo? Byla pro něj celou tu dobu jen povyražením? Proč jí, ale sliboval, že by pro ní snesl modré z nebe?
A že by dokonce opustil i svou ženu, jen aby mohl strávit zbytek svého života po jejím boku. Byla to jen planá slova, aby pomátl její mysl a ona se mu oddala?

Připadala si, jako hlupák světa...

Otočila se a vydala se k odchodu. Nevěděla, kam ji její kroky zavedou i když v hlavě měla malou představu. Přesto se rozhodla počkat. Třeba se nakonec stane tak, jak jí slíbil...

------------------------------------------------------------------------------------------------

Přítomnost


'' Jak je možné, že na to nepřistoupila? Hm?'' Tvář jí žhnula rozčílením.





''Já...já..snažila jsem se jí to vysvětlit, ale nedala se odbít...'' Vyděšeně koktala žena.
'' Lepší výmluvu jste tam nenašla??'' Hodila po ní ostrým pohledem.
'' Ze mě si nepřítele udělat nechce...to mi věřte..'' Zadívala se jí do vyděšené tváře a její oči změnily odstín, ze smaragdově zelené na démonicky černou...



Doktorka zbělala a slova se jí zadrhla v hrdle, studený pot jí stékal z čela dolů. Prudký nával strachu ji projel celým tělem.



'' Tak, zkusíte to znova a tentokrát lépe, co říkáte?'' Dívala se na ni nelidským zrakem.



Doktorka jen prudce přitakala a navíc se nezmohla, protože do místnosti vběhla rozrušená Dina..





Nina se prudce otočila. Po démonickém zraku nebyly ani památky...



'' Paní doktorko...Nino...rychle..Michael...'' Drmolila nesrozumitelná slova.



Pokračování příště

Páni, mám velkou radost, že je tu nový dílek tvého úžasného příběhu vítám tě zpět

Nemůžu uvěřit tomu, že mu Bella podlehla... chudák Cass, jak jen tohle bude dál... jinak co se týká Daniela tak ten byl pro mě vždycky proutník skoro stejně jako Don a myslím si, že pro Kayleigh (jmenuje se tak, že jo? ) nebude mít žádnou lepší společnou budoucnost a to ať už jí sliboval cokoliv a co se to stalo s očima Niny? vím, že má v rodině mimozemšťany, ale tohle... co se to v ní jenom skrývá a má podobnou schopnost i Dina? A co chudák Michael? moc se o něj bojím, co se s ním teď děje

Mám takovou radost, že jsi zase zpět na fóru a rovnou i s novým dílem!
Byla jsem moc zvědavá, jak ta Bellina návštěva dopadne. A musím teda říct, že mě hodně zklamala, je to hanebné, že se nestydí takhle podvádět vlastní dceru a Mortimera... i když jsem to tedy čekala, protože ji minule pohled na Dona nenechával chladnou, ale trošku jsem v průběhu čtení doufala, že odolá a uvědomí si, že opravdu byla chyba tam chodit a že si to odkráčí pryč. Ale ne... a ještě jak to bezostyšně přiznala... ale líbí se mi moc tvé zpracování A vlastně jsem i ráda, že se to stalo, protože je to drsná zápletka do příběhu a jsem moc zvědavá, co z toho bude... ale je mi nejvíc líto Cassandry.
A další události mě taky dostaly... nejdřív Daniel - vidím to stejně jako Lucisab. A ten závěr v nemocnici to mi vyrazilo dech. Brrr, z té Niny jde ale strach! A co ty oči?

Všechny pózy, fotky i sepsaný příběh jsou pecka! moc se těším na pokračování!

Á, další zajímavé čtení ! K chlapům typu Don nebo Daniel ani není co dodat - viz komentáře přede mnou  A že by Dina měla něco společného s reptiliány či jinými mimozemšťany, to ani nevím, s původními sousedstvími jsem moc nehrála ... Jsem moc zvědavá na pokračování, co asi bude s Michaelem, Máš to moc pěkně rozpracované, třeba teď ty nemocniční detaily !

Jee holky . Moc děkuju za tak krásnou odezvu! Jsem ráda, že se vám dílek líbil! A taky moc děkuju, že jste mě tak krásně přivítaly zpět .

Luci: Cass je mi taky moc líto   bohužel tohle bylo nutné... i když z toho sama taky nemám radost. Jinak myslíš Kaylynn Langerak   a souhlasím..měla by si najít někoho spolehlivějšího..
Co se týče Michaela..čas ukáže  nemůžu nic prozradit. Mám v hlavě dvě verze  a ještě nevím, pro kterou se rozhodnu Ještě jednou děkuji za krásný komentář  

Hello: Moc děkuji za tak krásné přivítání!       A za pochvalu
Chápu tvoje rozhořčení ohledně Belly.., ale bohužel tohle bylo nevyhnutelné... Jak už jsem psala, bude to mít trošku vliv i na průběh celého děje. Jinak co se týče Niny, už bylo malinko naznačeno, že ona si ze svých předků odnesla více genetického materiálu než Dina   , proto je zřejmě schopná se více přetvořit do jejich podoby, kdežto Dina tuhle vlastnost neovládá. A Daniel je asi stejné hovado, jako náš kolega v tmavší verzi.

Ludmi:Jsem moc ráda, že se líbilo! A děkuji za pochvalu!    Abych to ještě upřesnila, Nina a Dina mají mimozemské předky   , proto Nina dokáže to, co dokáže.  

Jinak jsem tu s dalším pokračováním    

30.část
Minulost

Zakopaný poklad



V tichosti seděla na neustlané posteli a rukama si objímala kolena. Do místnosti pronikalo jen bezstarostné oddychování jejího společníka. Jeho hruď se zvedala nahoru a dolů v pravidelných intervalech.



Seděla a mlčky hleděla před sebe. Na zdi tančily stíny stromů, které se pohupovali v rytmu větru. Z oblohy se snášel bílý sníh. Za tak krátkou dobu už byla sněhová pokrývka tak vysoká, že zakrývala vše živé pod své objetí.
Bella, ale nic z toho nevnímala. Utápěla se ve svých pocitech viny. Jak jen tohle mohla dopustit? Zbláznila se snad? Copak je nějaké zvíře, které se nedokáže ovládat? Jak se jen teď mohla podívat do očí své nejdražší dcery? Jak se jen dokáže na sebe podívat do zrcadla?



Byla si jistá, kdyby se Cassandra někdy dozvěděla, co provedla, na dobro by ji vymazala ze svého života. Píchlo ji u srdce tak bolestně až zasténala. Náhlý příval slz se prodral na povrch a stékal jí po tvářích, jako malé vodopády. Dělalo se jí zle, zle z ní samotné. Nedokázala říct, jestli s takovým břemenem dokáže sžít.
Touha najít pravdu za každou cenu ji dovedla do zkázy, ze které už nebylo úniku. Její nepříčetnost uchránit Michaela ji zavedla na zakázanou cestu a ona tu cestu přijala téměř s otevřenou náručí. Na malý moment zapomněla na vše a na všechny a myslela jen na sebe.
Ale co vlastně cítila? Byla to skutečná láska nebo jen pobláznění? Hnala se za zjištěním pravdy tak vehementně, že se do všeho zamotala. Zamotala se do svých pocitů k tomu podivínovi, kterého z prvu chtěla jen využít k nalezení pravdy. Ale co pro ni vlastně znamenal teď?



Otočila se aby na něj pohlédla.





Vypadal tak bezstarostně.



Klidně oddychoval a sem tam si něco nesrozumitelného utrousil. Hypnotizovala jeho lesklou pokožku. Toužila ho pohladit, znova se ho dotknout. Zvedla ruku, ale neznámá, neviditelná síla ji zastavila těsně, než se ho dotkla. Chvíli zůstala hledět na svou paži a pak ji opět stáhla zpět.
Setřela si slzy, které ještě nestačily zaschnout a opatrně se zvedla z vyhřáté postele. Její věci ležely rozházené všude kolem. Vyskočila na ni vzpomínka z jejich počíná, které se odehrálo pár hodin zpět.



Zatmělo se jí před očima a měla pocit, že se každou chvilku pozvrací.



Tolik se nenáviděla. Párkrát se zhluboka nadechla a vydechla. Závrať, která ji skoro položila na kolena na malý moment zmizela. Posbírala si své věci a v rychlosti se oblékla.
Oknem vnikalo útlé měsíční světlo, které na pár místech ozařovalo místnost, která byla jinak zcela zahalena v temnotě. Bella se došourala k nočnímu stolku, kde ležel její mobilní telefon. Prstem secvakla tlačítko na levé straně mobilu a ostré světlo ji na moment oslnilo. Zamhouřila oči, které jí zabolely. Na displey se objevila tapeta se sněhovými vločkami a čas, který ukazoval 2:15. Žádné nové zprávy, nikdo ji nepostrádal. Opět secvakla tlačítko, ale tentokrát v opačném úmyslu aby telefon opět uspala. Pak si ho nešikovně zastrčila do zadní kapsy u kalhot.

Otočila se, když její zraky spočinuly na dřevěné komodě, která stála osamocena u zdi na druhé straně místnosti. Po špičkách se k ní přiblížila.



Na jejím vrcholku byly rozmístěny dva mužské parfémy, malá hromádka playboy časopisů, nad kterou znechuceně zakroutila hlavou a jedna starší, zašedlá fotografie, která vyobrazovala Dona v jeho mladých letech.



Pohlédla mu do očí, ve kterých se už tenkrát odrážela divokost a chtíč.





Oklepala se a odvrátila zrak.
Komoda se skládala ze 4 mohutných šuplíků, které byly vyzdobeny kulatou úchytkou z keramiky. Jemně stiskla tu nejsvrchnější z nich a přitáhla ji směrem k sobě a tak odkryla tajemství, které se skýtalo uvnitř.



Nezaregistrovala nic neobvyklého, jen hromadu neurovnaných trenek a klubíčka ponožek, ze kterých se vznášel odér pracího prostředku a naplňoval tak celý prostor šuplíku. Rukou jemně zajela do útrob a začala jí prohmatávat kusy látky. Tajně doufala, že se v samém jádru toho nepořádku nachází něco, co by jí dovedlo k upokojení. Malé vodítko, které by ji pomohlo potvrdit obavu, kterou v sobě měla.
Upokojit ji, že vše tohle nebylo zbytečné. Že i když se dopustila tak velkého hříchu, byla to vlastně její oběť pro někoho, na kom jí záleželo víc než na sobě samé.
Když po pár minutách nenalezla nic, co by stálo za podrobnější prozkoumání, šuplík za zvuku malého zaskřípání opět zavřela.



Trhla sebou a prudce se otočila. Adrenalin jí prudce vystoupal až do výšky mrakodrapu.



Za svými zády zaslechla pohyb a zašustění přikrývky. Její společník se v posteli dvakrát otočil sem a tam, ale nadále nejevil známky probuzení. Oddechla si a snažila se uklidnit své rozdováděné srdce, které se tvářilo, jako když jí brzy vyskočí z hrudi.
Neposedně otevřela druhou a pak následně i třetí zásuvku, ale opět neúspěšně. Nic podezřelého jí jejich obsahy nenabídly. Malé smítko vzteku se jí usídlilo v těle. Copak tohle vše bylo opravdu zbytečné?
Někde tu přeci něco musí být! Pronesla si rozhodně ve své hlavě.
Nechápala, proč si byla téměř jistá, že Don něco ukrývá. Něco velmi důležitého. Podivný pocit se jí usídlil v žaludku už před hodně dlouhou dobou a ona se rozhodla ho následovat i když na intuici zprvu moc nevěřila. Nesměla propadat panice, musela být trpělivá.
Dostala se k poslední zásuvce.
S nadějí, že ona je její poslední záchrana, ji otevřela.



Na první pohled se nejevila o moc rozdílně než ty předchozí, ovšem na rozdíl od těch předešlých, neobsahovala kusy oblečení, ale velké kvantum papírových složek. Některé z nich vypadaly starší a z jiných se naopak uvolňovala vůně nového papíru.



Uchopila jednu ze složek do dlaní a třesoucí rukou ji otevřela.



Zamrkala na ni drobná fotka Daniela Pleasant, která byla připnuta kovovou sponkou v levém, horním rohu papíru.



Odchlípla ji a zadívala se na hustě popsaný list papíru.
V pokoji panovala tma, a proto bylo téměř nemožné rozluštit, co bylo jeho obsahem. Mohla použít telefon, který měla ukrytý ve své zadní kapse, ale nechtěla dělat víc rozruchu než bylo třeba.
Nešikovně prolistovala i zbytek složky, když v tom jí do klína vypadlo pár fotek, které se ukrývaly v zadní části desek.
Zvedla je vzhůru, aby na ně lépe viděla. Na tenký papír dopadly paprsky měsíce a poodhalily jejich podobu. Byl na nich Daniel s nějakou ženou, se kterou se dohadoval. Druhá fotka vyobrazovala zdaleka jinou situaci. S cizinkou se nedohadoval, ale vášnivě ji líbal. Zbytek fotek se nesl v podobném duchu. Bella fotky srovnala do sebe a zastrčila je zpět do složky. Složku vrátila na původní místo a vytáhla jinou.
Druhá složka byla velmi podobná té první, jen s tím rozdílem, že byla novější a patřila Brandi Broke.
Co tohle mělo znamenat? Bella nechápala, co právě objevila. Co byl vlastně tenhle podivín zač? A proč měl tak důvěrné informace o všech obyvatelích Pleasantview? Co o něm ještě nevěděla?
Přejel jí mráz po zádech, ale touha najít odpovědi jí donutila zůstat. Nebyla si jistá, jak by tohle pro ni skončilo, kdyby ji v její činnosti načapal, ale i tak jí to za ten risk stálo.
Zaklapla druhou složku a vrátila ji zpět. Projela několik dalších, když v tom narazila na jednu, kterou podvědomě hledala. Složka byla ze zašedlého papíru a vyjímala se na ní malá skvrna, zřejmě od kávy. Složka byla poměrně objemná.
Otevřela ji. Zalapala po dechu. Její pohled okamžitě upoutala fotka drobné, mladé blondýnky, která mohla mít maximálně 20 let. Provokativně se na ni zubila. Zdálo se jí to, nebo v jejím pohledu zahlédla výsměch? ''Stejně nic nenajdeš...'' V uších zaslechla známý, pronikavý hlas.
'' Bingo!'' Zašeptala a rukou si prudce zakryla ústa. Její společník náhle zachrápal až Bella málem vyjekla. Srdce se jí dalo opět do pohybu. Otočila se, aby zkontrolovala, zda-li ho neprobudila. Měla víc štěstí než rozumu. Don spal, jako zabitý.



Bella sebrala složku, kterou objevila, zavřela zásuvku a vydala se k odchodu. U schodů se ještě na pár vteřin zastavila a naposledy se zadívala na rozcuchaného muže, který v poklidu oddychoval.



Neměl nejmenší tušení, že někdo další teď zná jeho malé tajemství. Tajemství, které skrýval ve čtvrté zásuvce.
'' Spi sladce...'' Pološeptem pronesla, ale slova se ve vteřině rozplynula.
Seběhla schodiště, přehodila přes sebe kabát, který smutně visel na jinak prázdném věšáku.
Při odchodu ke dveřím její zrak zaregistroval tři čerstvé fotografie na bílé stěně. Byl na nich Don s Cassandrou a vypadali spokojeně.



Bellou opět projel známý pocit studu a viny. Vzala za kovovou kliku a ve shonu se vytratila do mrazivé noci.



Brodila se hustým sněhem, který se stále snášel z nebe a doplňoval bílou deku o několik dalších centimetrů.



Mráz jí kreslil do tváře rudé kraslice až ji donutil více si přitáhnout svetr k bradě. Pocítila lehkou úlevu, ale jen na pár malých okamžiků.



Zhruba za hodinu se konečně dostala k jejich sídlu.



Za dupotu, aby ze sebe sklepala, co nejvíce sněhu a nenanesla větší část dovnitř, otevřela domovní dveře. Vplula do teplé náruče haly, která voněla pečenými ořechy.

'' Kde jsi byla?'' Pronesl vyčítavý hlas za jejími zády.

Prudce se otočila a chytila se za srdce.



Zadívala se na Mortimera v nočním oděvu sedícího na křesílku pod malým stínem světla ze saténové lampičky.



'' Vyděsil jsi mě.'' Už klidněji dodala a sundala si kabát i čepici a vrátila je na původní místo ve stojanu.
'' Neodpověděla jsi mi..'' Vrátil se k jeho prvotní otázce.
'' Proč jsi vzhůru?'' Snažila se ignorovat jeho otázku a uhýbala k jinému tématu.
'' Čekám na tebe.''
'' To jsi nemusel. Víš, že spánek je důležitý. Hlavně ve tvém věku'' Upozornila ho a jednou rukou si rozepínala zip u kozaček.
'' Neuhýbej od tématu. Na něco jsem se tě ptal! '' Nepatrně zvýšil hlas.
'' Prosím tě nerozčiluj se. Byla jsem se projít.'' Stručně mu odpověděla.



'' Projít? Ve 2 hodiny ráno?'' Povytáhl obočí a na čele se mu vytvořil žlábek vrásek.



'' No co se ti na tom nezdá?'' Pokrčila rameny a nahodila provokativní úsměv.
'' Promiň, ale normální lidé ve 2 hodiny spí a neprocházejí se po venku!'' Vysvětlil jí.
'' Jak vidíš, tak asi nejsem normální.'' Uzemnila ho svou odpovědí.



'' Bello, nedělej si ze mě srandu. Můžeš mi vysvětlit proč se potuluješ venku uprostřed noci??'' Znova se otázal a jeho hlas byl výrazně vážnější.



'' Nemohla jsem spát, potřebovala jsem na vzduch, to je celé.'' Skromně mu odpověděla.
Mortimer se zatvářil nedůvěřivě a žlábek vrásek se nenápadně prohloubil.
'' Mohu už jít spát nebo chceš pokračovat v tom tvém výslechu?'' S hořkostí v hlase vznesla otázku a pak odložila kabelku na dno stojanu, kde se nacházely i další, jiné tašky.







'' Já tě přece nevyslýchám, jen mě zajímá, kde se potuluje moje žena v tak pokročilé hodině.'' Obhajoval se a založil si ruce na prsa.
'' Odpověď na svou otázku už jsi dostal, tak teď už si zase můžeš jít lehnout a já taky!'' Pronesla a vydala se ke schodišti.
'' To jistě.'' Procedil si mezi zuby. Bella jeho poznámku zaslechla i když se snažil aby ji nevyřkl moc nahlas. Rozhodla se ji ignorovat, nebyla v náladě pro hádku. Chtěla si jít lehnout...jen si lehnout na měkkou matraci a zapomenout, alespoň pro dnešek.
'' Dobrou noc.'' Zašeptala a pak vystoupala po schodišti do druhého patra.
'' Dobrou noc.''



Pokračování příště

Boží pokračování   úplně zbožňuju ty tvé popisy - např. tančící stíny stromů, padajícího sněhu, měsíčního světla...  nebo ty zvuky oddechování, do toho zakomponované Belliny pocity  jsem úplně paf z tvého stylu psaní.  Všechno tak krásně popsáno do detailu, přitom tolik poutavě!   Prostě úžasné.  A ještě ke všemu tak krásně poeticky  -  „Vplula do teplé náruče haly, která voněla pečenými ořechy" - to je prostě tak krásné, že se cítím, jako bych tam sama byla, sama na sobě cítila příchod z té mrazivé noci do teplé haly s touto vůní. Nádhera

Jinak jsem ráda, že si Bella uvědomila, co provedla a že je jí ze sebe špatně. Udělala hroznou věc a nedivím se, že se s tím nemůže vyrovnat. Chudák Cass...  Ale samozřejmě pro vývoj příběhu je dobře, že se to stalo a jsem zvědavá, jaké to bude mít dopady.
Ale to, co přišlo pak, mi vyrazilo dech  vůbec jsem nečekala, co bude v té komodě! A jak vůbec Bella věděla, že něco takového v jeho domě může být. Bylo to tak napínavé, že jsem byla z toho nervózní stejně jako Bella, úplně jsem se bála, že se Don každou chvilku musí probudit!  Byla jsem si jistá, že se něco hrozného musí stát.  Zato potom ten příchod domů, to byl šok. Bere mě, jak Bella má na všechno hned úsečnou odpověď Pěkně drzé od ní po takovém činu Ale na druhou stranu, jak by tohle chtěla vysvětlit, copak by to vůbec šlo? Mám takový pocit, že to tím neskončilo a že Mortimer to jen tak nenechá být, možná i přijde na to, co si Bella přinesla domů v kabelce? Měla si to vzít radši s sebou nahoru, nechala to přímo v hale, jestli se nepletu a nepronesla to skrytě nahoru. I když - i kdyby na to přišel, k čemu by to vedlo?
A jsem o to zvědavější, co se bude dít dál třeba ohledně Michaela. Nebo kohokoli z tvých simíků  strašně moc mě tvůj příběh baví! Asi si ho znovu přečtu od začátku ve volné chvíli, ať si připomenu všechny detaily děje

Dostalo mě, jak jsi to vše propracovala, včetně otevřených šuplíků a jejich obsahu (jak? ) - to je neuvěřitelné    a detaily jako obrázky Dona a Cass - prostě úžasné.  Každá fotka skrývá tolik detailů. Musí za tím být spousta práce a je to vidět

Ale, ale, copak nám to Don tají ? Co si asi zaznamenává do těch podivných složek v nenápadném 4. šuplíku  komody s prádlem ?   Kdyby to byly "lovecké úspěchy" u žen, tak se to snad dá trochu pochopit, ale takhle ? To chce ty obyvatele ve vhodné chvíli nějak zákeřně kompromitovat ?
Jinak podobně jako Hellohello obdivuji, jak si dokážeš pohrát se slovy i různými detaily, třeba ten chlupatý spící Don (nesnáším chlupaté chlapy), mráz v Bellině tváři i její držení kabelky ...

Tak to byl hodně napínavý díl musím se připojit k holkám, že i já jsem byla z celé situace s hledáním pravdy u Dona hodně nervózní a bála jsem se za Bellu, že se ten mizera vzbudí jsem ráda, že se nic takového nestalo teď si jen říkám, co bude dál... a co bude všechno v té složce vlastně... jen by mě zajímalo proč je Don má... to je snad nějaký špion nebo se připravuje na dobu kdy by se mu mohlo něco takového hodit? mám jen hromadu otázek jinak Bella hodně odsekávala nebohému Mortimerovi, který měl důvod se na ni zlobit, když byla najednou uprostřed noci fuč (a to ještě chudák netušil, že mu před chvílí narostly i parohy ) ale jsem ráda, že se aspoň za sebe Bella zastyděla... jsem zvědavá, jak bude pokračovat její vztah k Donovi... snad bylo tohle jen "uklouznutí", bylo by hrozný kdyby za zády Cass pokračovala ve svém žhavém románku

Jinak podobně jako holky musím obdivovat tvůj styl psaní četlo se to úplně úžasně, všechny ty obraty... nemám slov a co teprve ty detaily jak jsi jenom udělala, že jsi otevřela ten spodní šuplík? krásně sis vyhrála s detaily, máš to úplně dokonalé už se moc těším na pokračování