Příběhy z Krasohlídkova

@Hellohello : Tak to mám velkou radost, že to nebylo úplně mimo.   Právě, že to k nim úplně sedí, proto jsem tu jejich chvilku nemohla vynechat   i když místo a situace nebyla zrovna nejvhodnější. 

Ještě jednou moc děkuji ! 

Jinak jsem zapomněla dodat, aby jste občas sledovali úvodní stranu příběhu. Dávám ta  pár aktualizací + charakteristiku postav. 

Tak i já se opět hlásím s novým dílkem.   Zase to chvilku trvalo, já vím, ale nějak poslední dobou není nálada na nic.   Respektive nálada na simíky. Udělalo se venku hezky, tak trávím čas jinak než za počítačem.   Každopádně nový dílek je tu.

19.část

Přítomnost

Překvapující zprávy




Už od rána měla Brandi žaludek, jako na vodě. Byla nucena zůstat v blízkosti záchodové mísy. Při pomyšlení na jídlo se jí opět navalovalo. Co se to s ní dělo? Podobné potíže měla když čekala malého Beau, ale to, že by byla těhotná bylo pravděpodobné asi jako, že Dustin přinese samé jedničky. Musela sníst něco špatného, to jediné se zdálo, jako možné vysvětlení.

Opláchla si obličej a zahleděla se na sebe do zrcadla. Vypadala, jako duch. Bílá, jako stěna, červené půlkruhy pod očima a vlasy, jako strašák do zelí. Na takový vzhled by nesbalila ani Dona. Musela se pousmát, když si vzpomněla na chodícího Casanovu, který bere vše, co je zrovna po ruce. Kdysi na ni zkoušel své triky, ale Brandi se jeho nabídce upřímně zasmála. O někoho, jako byl Don Lothario nikdy nestála.



Vydala se ven ze svého záchodového království. Musela do sebe něco dostat, alespoň trochu. Její tělo zápasilo s nechutí a zároveň s hladem.

Otevřela poloprázdnou ledničku.



 

Koukalo na ni pár plechovek piv, jogurt a sklenice zavařovaček. S takovou zásobou svoji kulinářskou kariéru nikdy neposune.
Věděla, že návštěva obchodu bude nevyhnutelná, ale ne dnes, dnes na to neměla energii a hlavně se nemohla hnout od záchodu ani na 50 metrů.
Mohla by zavolat Dustinovi ať to ze školy vezme přes večerku a nebo si prostě opět objednají pizzu.

Z jejího zamyšlení ji vytrhl domovní zvonek. Kdo jen by to mohl být?
Pošťák už tu dnes byl a návštěvy nejsou denním chlebem, rozhodně ne tak, jako když byl naživu Skip.

Kolíbavým pohybem se vydala k domovním dveřím. Její momentální vizáž pro ni nehrála významnou roli. Stará, vytahaná košile po Skipovi, na které se vyjímala obří skvrna od kečupu. Vlasy, jako když si sáhla do elektriky, ale ji to bylo ukradené. Nebyl tu nikdo, na koho by dělala dojem, leda tak na záchodové prkýnko a toaletní papír.

Když otevřela dveře, rázem litovala, že se alespoň nepřevlékla.
'' Darrene..'' Překvapeně vydechla a vydolovala ze sebe úsměv.





'' Ahoj Brandi, neruším tě? Měl jsem chvilku volna a cestu kolem, tak jsem si říkal, že se zastavím a zjistím, jak se ti vede.'' S nadšeným úsměvem dodal. Jeho oči kmitaly z Brandiiných vlasů na skvrny, které na světlé tkanině zářily.
'' To je od tebe milé, pojď dál.'' Vyzvala ho.



Darren přitakal a ocitl se v malém, polorozpadlém obýváčku. Stěny zdobily rozsáhlé pukliny. Na lince i na zemi se válely odpadky a zbytky od pizzy. Vzduchem se linul nepříjemný zápach zkaženého jídla.



'' Moc se omlouvám za takovej binec a mojí vizáž, která by odradila i toho největšího masochistu. '' Nervózně se uchechtla.
''Nikoho jsem v tuhle brzkou hodinu nečekala, necítím se nějak ve své kůži tak nemám na nic náladu, včetně úklidu.'' Zahanbeně se omlouvala a začala poskakovat a v rychlosti poklízet.





'' S tím si nedělej starosti, nejsem tu na inspekci.'' Zasmál se.
'' Já vím, ale v hromadě hnoje jistě sedět nechceš.'' Dodala Brandi pobaveně.
'' Když bych tam seděl s tebou, proč ne? Navíc i ta vizáž ti sluší, ta skvrna od kečupu ladí s tvými rty.'' Mrkl na ni a Brandi polila červeň.
'' Ty dokážeš člověka povzbudit.'' Zasmála se.
'' Já rád. Jinak přinesl jsem něco k jídlu, myslel jsem, že bychom společně poobědvali.'' Navrhl a položil igelitovou tašku s jídlem na stůl, ze které se vyvalila lavina vábné vůně.
Brandi ucítila lahodnou vůni, ale v ní to vyvolalo opačnou reakci než by Darren očekával. Zakryla si ústa dlaní a rozeběhla se k záchodové přítelkyni.





Darren se zarazil.
'' Jsi v pořádku? '' Zavolal aby se ujistil, že se nic vážného nepřihodilo.
Podivné, dávivé zvuky mu byly odpovědí.

Otočil se a namířil si to ke dveřím toalety.
Jemně zaklepal na dřevěnou skořápku dveří.

'' Brandi?'' Opatrně se otázal.
'' Děje se něco? Jsi v pořádku?''

Nastala pauza ticha, kterou přerušil zvuk splachujícího záchodu. Ohlučující masa vody semlela všechny důkazy.

'' Nic se neděje, jen se mi udělalo nevolno.'' Dodala Brandi roztřeseným hlasem.

Když otevřela dveře, vyděšený výraz Darrena ji uvedl do rozpaků. Zamotala se jí hlava a udělalo se jí mdlo před očima. Stačilo málo a mohla se rozprostřít na zašedlém koberci, jak široká tak dlouhá, ale Darrenovy paže včas zasáhly a zachytily její zesláblé tělo.

Pomohl ji k sedačce, kde se usadila.

'' Ještě mi chceš tvrdit, že se nic neděje? Mám o tebe starost. Měli bychom zajet k doktorovi.'' Strachoval se Darren.

'' To nebude nutné, jsem si jistá, že mi bude zítra líp. Musela jsem něco špatného sníst.'' Rozhodila rukama.

Darren sejmul z poličky malou skleničku s motivem květin, která byla jemně ošoupaná častým používáním a natočil do ní pramen chladné vody.

Podal ji Brandi, která se s chutí napila. Její vyprahlé hrdlo ocenilo jemnou vláhu v podobě vody.

'' Je od tebe strašně milé, že jsi přinesl oběd, ale obávám se, že nebudu schopná do sebe něco dostat aniž bych to ze sebe okamžitě nevypravila ven.''

'' S tím si nelam hlavu.'' Starostlivě na ni pohlédl.

'' Ale něco malého by jsi sníst měla. Něco neutrálního, jen suché pečivo a trochu čaje nebo možná trochu polévky. Skočím do obchodu a něco donesu. '' Rozhodnutým hlasem dodal a pomalu se balil k odchodu.

'' Darrene, to přeci nemusíš. Dustin nakoupí po cestě ze školy, opravdu si semnou nemusíš dělat starosti. Už se cítím o trošku lépe.'' Uklidňovala ho.



'' Ale mně to nedělá starosti Brandi, navíc, kdo ví, kdy Dustin přijde domů a něco do sebe dostat musíš. Nemohl bych s čistým svědomím odejít, protože bych myslel na to, jestli někde nezkolabuješ.''
Brandi se na něj vděčně usmála. Darren byl neuvěřitelný. Na takové zacházení nebyla zvyklá, tak pozorný a starostlivý.

'' Jsi tak hodný. Strašně ti děkuju za vše, co pro mě děláš.'' Vzhlédla k němu a její oči naplnil velký vděk.
'' To nestojí za řeč. '' Mávl rukou, popadl tašku a vydal se do obchodu.

Brandi opět obklopila samota. Když tvrdila, že se cítí o trochu lépe, nelhala. Pomalu se zvedla a vydala se převléci a upravit své neposedné vlasy, aby se nemusela stydět za svůj vzhled, který připomínal bezdomovce po těžkém večeru s tunou lahváčů.

Když už vypadala, jako člověk dala se do úklidu. Opravdu se styděla za hromadu odpadků, které se tu za několik dní nahromadily. Zaregistrovala i nepříjemný odér, který ten nepořádek doprovázel.
Co si jen o ní Darren pomyslí? Žena a takový bordel okolo, ale ona opravdu neměla několik dní sílu na to, něco dělat. Nevolnosti a podivná nálada organizovaly její náplň dne.



Netrvalo dlouho a ve dveřích se opět zjevila mužná postava Darrena. Když zřel Brandi poskakovat po místnosti, zhrozil se, ale zároveň měl radost, že se jí opravdu ulevilo.



'' Co blázníš? '' Šokovaně kroutil hlavou
'' Udělalo se mi líp, tak jsem se dala dohromady a i trochu pouklidila. Vypadalo to tu, jako po výbuchu sopky. Už takhle si o mně jistě myslíš podivné věci. Určitě bych vyhrála cenu za bordelářku roku. '' Dodala mezitím, co plnila igelitový pytel plechovkami.



Darren si povzdechl, odložil tašku s nákupem a vydal se k ní. Chytil ji za ruce a zadíval se na její unavenou tvář, která dostala živější nádech.

'' Brandi, nic špatného si o tobě nemyslím. Každý máme své dny, kdy se nám nic nechce. Rozhodně teď kvůli mně nemusíš jančit a dělat generálku celého domu. Ze všeho nejdřív by ses měla posadit a pokusit se něco sníst, aby jsi nabrala trochu energie.'' Téměř otcovsky dodal a pevně stiskl její ruce.

'' Máš pravdu. Bordel mi nikam neuteče, ale ty by jsi mohl. Tak se pojďme posadit a společně něco sníst.'' Darren ji chytil kolem ramen a společně se vydali k malému jídelnímu stolu.



Usadili se na židle a dali se do jídla. Darren přinesl čerstvou polévku z nedaleké restaurace U Dvou sýkorek.

'' Tak mě tak napadlo, co by jsi říkala na to, že bych ti pomohl to tu trochu pospravovat?'' Narušil ticho, které nastalo, když se vrhli do jídla.



Brandi se na něj nechápavě podívala.

'' Co konkrétně máš na mysli?'' Otázala se



'' No všiml jsem si těch rozsáhlých puklin, které se tu vyjímají snad na každé stěně, nerad bych, aby vám to tu spadlo na hlavu. '' Starostně dodal a nabral si vrchovatou lžíci horké polívky, kterou za hlasitého usrknutí vpravil do žaludku.

'' Jsi moc hodný. Přemýšlela jsem, že objednám dělníky až mi přijdou peníze ze Skipovi životní pojistky. Zatím si to bohužel nemůžu dovolit a po tobě rozhodně nechci, aby jsi tu něco spravoval zadarmo.''

'' A kdo říká, že by to bylo zadarmo? Myslel jsem si na nějaký oběd ve tvém podání. '' Se zářivým úsměv vybalil svoje úmysly.

Brandi zaskočilo sousto horké polívky a hlasitě se rozkašlala.

''Pardon, ale seš si jistý, že by si zrovna tohle chtěl riskovat? ''



'' Proč by ne? Proslýchá se, že jsi výborná kuchařka.'' Mrkl na ni.

'' Jo? Tak to jsou pro mě novinky.''

'' Tak ujednáno. '' Rozhodně dodal a dál se věnoval svému talíři.

Brandi se jen nevěřícně usmála, ale nenamítala nic. Věděla, že odpor v tomto případě ničemu neprospěje.

Darren se zdržel pár hodin až když si byl jist, že je Brandi v naprostém pořádku rozhodl se pomalu balit k odchodu.

Brandi se v jeho přítomnosti cítila dobře, skoro měla chuť mu nabídnout, aby se zdržel déle možná přes noc, ale pak tu myšlenku zahnala. Nechtěla nic uspěchat. Darrena si moc vážila, nejen jako přítele, ale i jako muže. Nechtěla něco pokazit, proto nevyřčenou otázku spolkla.

Objali se na rozloučenou a pak se rozešli svou vlastní cestou.



Když Brandi zaklapla dveře, zhostil se jí podivný pocit. Cítila něčí přítomnost, která se vpíjela do jejích zad. Otočila se, ale nespatřila nic neobvyklého.

''Něco se mi muselo jen zdát.'' Pokrčila rameny

Posklízela špinavé nádobí, které odložila do dřezu.
Zkontrolovala svůj mobilní telefon. Nebyly ještě ani 4 hodiny, ale ona měla pocit, že už je alespoň sedm. Otevřela Sim app a poslala rychlou textovku Dustinovi, aby vyzvedl Beau ze školky a nakoupil.





Pak se usadila na polštářek křesílka, který se za vrzavých zvuků zploštil pod její váhou. Sáhla po tučné knize, která ležela na podlaze a značně se na ni prášilo. Otevřela ji na úvodní stránce a začetla se.
Nikdy nebyla knižní typ, ale dnes měla chuť na změnu. Hltala každý řádek slov, jako čerstvě nalité víno.






V tom zápalu zapomněla na podivný pocit, který ji obklopoval každým dnem. Byl, jako její stín, který dostal hmotnou podobu. Strážce jehož oči monitorovaly každý její pohyb. Byl všude tam, kde byla ona.



Druhý den se vyvíjel v podobném duchu, jako ten předchozí. Těžké nevolnosti spojené se zvracením. Brandi se zhošťovala panika. Tady už šlo o něco víc než jen o to, že něco špatného snědla. Ve své mysli začínala větřit odkud vítr vane, ale nedocházelo jí racionální vysvětlení.

Otevřela malý dřevěný šuplík, který skrýval mnoho pokladů. Jednu starou rtěnku, kterou dostala od Skipa k jejich prvnímu, měsíčnímu výročí. Dále stříbrný náramek, který měl rozbité zapínání a mimo to jednu rezervní krabičku s těhotenským testem.

Třesoucí rukou vyjmula obsah krabičky. Návod si číst nepotřebovala, zkušeností měla na rozdávání.

Posadila se na zavřené záchodové prkýnko a odpočítávala setiny.



Když po malé chvilce zkontrolovala svůj rozsudek, strnula.

'' Tohle...to přece...to.. to nemůže být pravda....prostě nemůže...'' Vykoktala a odhodila těhotenský test do nedalekého odpadkového koše.




Pokračování příště


------------------------------------


* Jistě jste zaregistrovali, že se mi Brandi trochu zakulatila   Ano, už je v pokročilém stádiu těhotenství, snažila jsem se to trochu zamaskovat, ale marně. Některé outfity obsahují preg morphem. Má hra si jede trochu na před  Každopádně to nějak vymyslím a neochudím vás o její těhotenství a následný porod.  ( popravdě ke konci focení tohoto dílku mi porodila    )

Doufám, že se bude dílek líbit i když se mi zdá trochu osekaný, ale vůbec mě nenapadala správná slova a trochu jsem se nutila to dopsat, tak se to asi podepsalo i na kvalitě, za což se omlouvám. A možná se najde i pár nejasností ve fotkách.   I tak doufám, že si dílek užijete. 

Měla jsem velkou radost, když jsem tu uviděla nový díl!      Zase krásně sepsáno i nafoceno a úplně si vychutnávám každou fotku a ty hezké barvy a záběry  

Chudák Brandi - cítila jsem s ní, když jsi popisovala, jak jí bylo špatně a ten naturalisticky popisovaný nepořádek v tom domě málem i mně hnul s žaludkem V každém případě se nedá nic dělat - když je někomu špatně, tak je rád, že je rád...  Darren se zachoval tak, jak by se měl zachovat každý slušný člověk (bohužel to vůbec není samozřejmost) a bylo to od něho opravdu pěkné!     A navíc si v té situaci ví perfektně rady - žádná kořeněná pizza nebo bůhvíjaké podobné jídlo -  sice je to mňamka, ale když je jí špatně, tak je to úplně nevhodné a mohlo by jí to přitížit - naopak dieta, jak radí Darren, je nejlepší   Závěrečné zjištění jsem během čtení čekala (i když jsem úplně během čtení zapomněla, že je to vlastně tak naprogramované i Maxisem!    ), tak pro Brandi to musí být hrozná rána...  moc by se mi líbilo, kdyby s Darrenem skončili spolu   Tak to vlastně dopadlo i v mém Krasohlídkově!   Ale uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.
Jenom mě strašně zneklidňuje ta postava, co se potlouká kolem domu  
Je to moc napínavé! Těším se a zároveň se bojím, až se dozvíme něco dalšího

@Hellohello : Moc děkuju za krásný komentář!    Máš pravdu, Darren se zachoval moc hezky což rozhodně není samozřejmost, plno lidí by to vůbec nenapadlo a nebo by to prostě ignorovali. Jsem ráda, že Darren a Brandi skočili spolu ve tvé verzi   rozhodně by to byl moc pěkný pár. Sama ještě nevím, jakou cestou se vydám, mám v hlavě pár variant a zatím jsem se ještě nerozhodla 

Každopádně se snažím to vést nějak podle maxis představ, případně podle spekulací na youtube či sims2wiki. Něco teda vařím ze svého receptu, tak uvidím, co mi z toho nakonec vznikne...snad to nebude kravina  

A co se týče postavy, která pronásleduje Brandi, o té se taky snad brzy dozvíte. 

Ještě jednou děkuji za krásnou odezvu! Moc si toho vážím 

Taky mě nový díl potěšil, jen Brandi mi dělá starosti - je sama, dvě děti, bydlení nic moc, nějaký tajemný pronásledovatel, teď ještě těhotenství Darren je zjevně správný chlap, fakt by se k ní hodil ! Co s nimi plánoval Maxis, netuším, nikdy jsem za naprogramovaná sousedství nehrála. Četlo se to moc hezky, jsem zvědavá na pokračování

@Ludmila Moc děkuji Ludmi i Tobě. Jsem ráda, že se dílek líbil. Máš pravdu, Brandi to nemá vůbec jednoduché. Rozhodně by se jí hodilo pár simleonů navíc a nějaký hodný chlap, který by se o ní postaral. Teď je jen trošku problém s tím těhotenstvím, které vůbec nečekala.   A rozhodně to bude mít vliv na její rozhodování. No uvidíme. 

Ještě jednou děkuji! 

Jani, to byl naprosto úžasný dílek používáš úžasné slovní obraty a i tvůj styl fotek je dokonalý

Jinak popravdě já stále nevím jestli jsem více v týmu Brandi a Darren nebo Darren a Cassandra až do dneška jsem byla výhradně tým Cass a Darren každopádně to Darrenovi sluší i s Brandi... nooo... asi se nechám raději překvapit s dalším vývojem abych věděla na čí stranu se dám každopádně Brandi je mi líto chudák holka bez peněz manžela a s horou dětí na krku a teď ještě další těhotenství... Skip jí teda ponechal další zajímavé dědictví, snad to všechno ustojí v pořádku

A taky mě děsí ta tajemná postava (snad to nebude Don s chutí nasbírat nějaké pikantní snímky, když ho kdysi odmítla ) jsem hrozně zvědavá na to kdo ji sleduje a hlavně proč

Každopádně je to teď moc napínavé a už se moc těším na další dílek

Jinak ti rozumím s tou chutí do psaní sama mám podobný problém, ale snažím se víc koncentrovat jak to jen jde, ptž podobně jako ty i já svoje simíky zbožňuju věřím ale že se nám oběma brzy navrátí ta pořádně horlivá chuť psát

@Lucisab : Moc děkuji za naprosto úžasný komentář!   

Já jsem taky vždy byla spíše v týmu Cass a Darren, ale nějak začínám měnit své priority   Musím říct, že mi k sobě docela hezky pasují, ale uvidíme. Pokud spolu někdy v budoucnou skončí, rozhodně je čeká dlouhá cesta před. 

Brandi mi je také líto, ona je názorná ukázka toho, že na některé lidi se lepí smůla o poznání více než na ostatní. 

A co se týče Dona, to jsi mě pobavila   Rozhodně by mu to bylo podobné. Docela ho podezírám, že má nějakou tajnou stěnu s fotkama svých zářezů, když to řeknu takhle blbě- svatyni, u které se každý den modlí 

Taky doufám, že se mně i tobě chuť do psaní brzy navrátí! 

Ještě jednou děkuji! 

Tak skoro po dvou měsíční odmlce jsem zase zpět s novým dílkem.  Bude trochu delší, protože se v něm jedná o speciální událost, kterou jsem rozdělit nemohla.    Tak snad nebude vadit, že si trochu počtete.

Nicméně můj příběh brzy bude slavit třetí narozeniny ( když už jsme u těch narozenin   )   . Je to až ostuda, že za ty 3 roky jsem zvládla jen 20 dílů    Každopádně bych chtěla všem poděkovat za podporu, kterou mi svými slovy dáváte. Hrozně si vážím každého komentáře.   A věřte, že jenom díky vám příběh stále udržuji při životě  

Takže ještě jednou moc děkuju.    

20.část

Všechno nejlepší, Beau!

Přítomnost

Brandi sebou vyčerpaně práskla na neustlanou postel. Říčka myšlenek jí zběsile plula hlavou. Jak se jen tohle mohlo stát? Její těhotenství nedávalo smysl, musela to být chyba, chyba v Simtrixu. Těhotenské testy bývají často falešně pozitivní a tento byl v šuplíku zapomenutý už nějaký ten pátek, na jeho funkčnosti se to jistě podepsalo. Snažila se ukonejšit.
Zadívala se na vybledlé barvy pyžama, které obalovalo její tělo. V hlavě jí utkvěl sen, jako jeden z mnoha, který jí dokonale pomotal smysl racionálního myšlení.
Stalo se to asi tak 14 dní zpět a ona si ho pamatuje v tak živých barvách, jako by to byla skutečnost.




Ležela ve své posteli a dýchala vůni čistě povlečených peřin. Byla sama, tak jako každou noc, kdy ovdověla. V mysli měla tvář Skipa, kterého si často před spaním představovala. Dodávalo ji to pocit klidu. Zhluboka dýchala a snažila se vnímat svůj dech. S každým nádechem si představovala, jak jí do těla vplouvá nová, čistá energie a s každým výdech naopak odchází negativita a nečistoty, které zanášeli její tělo. Mysl otupěla a s každým výdechem upadala hlouběji do druhé země, kde bylo možné nemožné a kterou ovládala její mysl.




Pocítila chlad a čerstvý vzduch, který byl nasáklý vlhkostí po čerstvě spadaném dešti. Oklepala se, husí kůže vyrašila po celém jejím těle, jako vyrážka, ale jí to nevadilo, cítila se příjemně.
Byla si vědoma přítomnosti neznámého. Stál tam, u okna, které bylo otevřené dokořán a skrz něj proudil čerstvý vzduch dovnitř. Zřela ho svým rozmazaným pohledem.



Srdce se jí rozzářilo, měla pocit, že brzy exploduje. Byl zpět, každá jeho část. Pro jednoho neuvěřitelné, ale pro ni, jakoby nikdy neodešel. Uvnitř sebe měla ten podivný pocit už pekelně dlouho. Něco neidentifikovatelného jí našeptávalo, že on je stále tu, jen ona se snaží nevidět.

Přiblížil se a jemně stáhl peřinu, která zakrývala téměř veškerou část jejího těla. Dotkl se odhaleného ramene, které na něj vykouklo. Ucítila příjemné teplo a následnou vzrušivou vibraci, která se rozprostřela v celém těle až do konečků prstů. Pach cigaret, který se mísil s cedrovým dřevem v ní probudil staré pocity. Jeho drsná kůže zanechávala jemné spáry v její kůži.

Věnoval ji několik polibků na odhalenou pokožku. Zachvěla se.
Velká část si přála, aby nepřestal, ale ta zbylá menšina našeptávala, že to není správné.

Lehl si  vedle ní a pevně si ji přitáhl k sobě. Cítila jeho teplý dech, který odfukoval pramínky vlasů, které jí neposedně popadali do čela, při zpáteční cestě zanechali šimravý pocit na zvrásněné pokožce čela.



Opřela se o jeho rameno. Milovala tu pevnou, mužnou postavu. Když se cítila ztracená, nešťastná právě ono rameno jí vždy upokojilo, vyhnalo neduhy a rozsvítilo její duši. Byla v bezpečí.



Zvedl její křehkou bradu, která byla zdobena malou jizvičkou uprostřed, rozdělovala její bradu na dvě části a působila tak dojmem malé prdelky. Zadíval se na ni pohledem, kterým dokázal jen on.

''Miluju tě navždy, ať se stane cokoliv, zapamatuj si to...'' Zašeptal chraplavým hlasem. Pocítila jeho teplý dech na tváři. Jeho slova zněla, jako ta nejlíbeznější písnička.

Přiblížil se tak, že se jejich nosy střetly. Chvilku se jen mlčky pozorovali. Zahleděla se na jeho vrásky ve tváři, které se prohloubily, ale jí připadal krásnější, vyspělejší.

Zavřel oči a políbil ji.



Poddali se své touze, která v nich rostla každým dnem.




Vyčerpáním usnula na jeho zarostlé hrudi. Nevnímala lechtivý pocit, který se usídlil na její tváři při doteku s ní. Těžká víčka zvítězila a  ona ve vteřině usnula.

------------



( Tady jsem chtěla naznačit, jak se Skip vypařil )


Probudila se. Okno bylo otevřené a druhá část postele zela prázdnotou. Promnula si oči a prohrábla vlasy. Rukou přejela po chladném prostěradle.

''Byl to jen sen...'' Odmlčela se ...'' Další z mnoha.'' Povzdechla si a otřela slzy, které nedokázala zabrzdit.

Brandi přemýšlela nad detaily, které mohla opomenout. Bohužel její mysl mlčela, byla přesvědčená, že se skutečně jednalo jen o sen. Jediná věc, kterou shledala víc než podezřelou, bylo otevřené okno. Nestalo se to poprvé, kdy před spaním okno zavřela a když se v noci nebo ráno probudila, bylo otevřené dokořán.
Nekladla tomu velkou váhu, okna v celém domě byla v mizerném stavu, stačil silnější větřík a okno pod nátlakem povolilo a otevřelo se.

Ale opakující se fakt téměř každou noc, se jevil víc než podezřelý.

Rozhodla se, že zavolá známému truhláři, aby okna v celém domě přišel zkontrolovat, případně vyrobil nové.

Ale musela ještě setrvat než přijdou peníze ze Skipovi pojistky, pak se konečně bude moci pustit do vytoužené rekonstrukce domu, která byla potřeba, jako sůl.
Na moment hodila starosti za hlavu a vstala z postele.


Dnes tu byl velmi významný den. Její malý syn Beau slavil narozeniny a ona měla plno práce s přípravami. Není to tak dávno, co ho přivezli z porodnice. Malé, holohlavé klubíčko, které se ztrácelo v hedvábné zavinovačce.
Už tehdy velká část rysů v obličeji jasně poukazovala, kdo je otcem. Skipova podoba se vepsala do jeho tváře po všech stránkách, za to jeho vnitřní schránka naopak posbírala veškerý genetický materiál po Brandi, křehká a laskavá.

Dustin byl z úplně jiného těsta. Umanutý a tvrdý, jako jeho otec. Vždy si jasně kráčel za svým cílem. Často se uzavíral do sebe. Své problémy nikdy neventiloval ven, což Brandi trápilo. Chtěla tu pro něj být za všech okolností i kdyby provedl hloupost, ale tušila, že to by se od něj stejně nikdy nedozvěděla.


Postavila se ke skříni a za skřípavého zvuku ji otevřela. Vybrala si vhodné oblečení, upravila si vlasy a tvář u zrcadla, které se vyjímalo na jasně červené zdi ložnice. A pak se vydala do kuchyně připravovat  pohoštění a dort pro Beau.






Měla v hlavě několik variant. Příprav se chopila pevnýma rukama. Milovala vaření i když to poslední dobou tak nevypadalo.













Tajně toužila po velké kariéře šéfkuchařky v uznávaném podniku.
Velký sen, který považovala za nedosažitelný, protože se pohyboval mezi oblaky a ona neměla křídla, aby na něj dosáhla, byl otevřít si vlastní restauraci. Snila o malém podniku jen s pár jídly, ale za to z kvalitních surovin a dělané s láskou.

Často snívala, jak se s ladností pohybuje po nerezové kuchyni v bíle zářící kuchařské uniformě s malou jmenovkou na pravé straně ,,Šéfkuchařka Brandi''. Míchá bechamel na lasagne, od pánve odpluje k dřevěnému prkýnku, aby v rychlosti nakrájela rajčata od lokálního farmáře.


Zamrkala. Její představa se rozplynula, jako pára nad hrncem. Odložila poslední talíř plný masových taštiček na linku. Přípravy byly téměř u konce, zbývala už jen výzdoba, která tu měla být každou vteřinou.

Nepletla se. Než by luskla prstem, rozezvonil se domovní zvonek. Utřela si ruce do utěrky, která byla zavěšená na kovové kruhu, který byl pevně přidělán ke kuchyňské lince.

Otevřela dveře a pár mladých pracovníků se nahrnulo dovnitř s dlouhými trámy, které měly za chvilku zdobit prázdný prostor malého obýváku. Intenzivní vůně dřeva rychle zaplnila malý prostor.

Brandi je mlčky pozorovala. Žasla, jak se její skromný příbytek mění na něco naprosto odlišného. Skupina mladých, statných mužů pracovala v naprosté harmonii.

'' Dáte si kafe? '' Nesměla se otázala.

Muž středního věku, urostlý, ruce pevné, jako dvě skály, zarostlé tváře a obočí, které mu téměř srůstalo v jedno, věnoval Brandi pohled a ona pochopila, že on je ten, který tu velí.

'' Jste hodná, ale nic si nedáme. Před vámi jsme dodělávali plot u mladého manželského páru ve vedlejší ulici a zdrželi jsme se víc, než jsme chtěli. Ti nám připravili hostinu, to by ste nevěřila. '' Poplácal se po zakulaceném břiše a druhou rukou si setřel krůpěje potu, kterému mu ulpěly na čele, pak pokračoval v práci.

Brandi se nervózně usmála, ale neřekla nic.
Přesunula se ke dřezu, kde na ni čekalo pár kusů špinavého nádobí.

*

'' Tak mladá pani, máme hotovo. Fakturu vám pošlem poštou a zítra vám sem pošlu ňáký chlapy, aby to zase rozmontovali. Budete doma? '' Vyrušil ji hluboký hlas zarostlého dělníka, kterému knoflíčky od pracovní košile v okolí pupku držely jen na vlásku. Snažila se nehledět na místo, které přitahovalo její zrak, jako magnet a kde se schylovalo ke katastrofě.



'' Ano, budu..'' Pípla.

Muž si zastrčil proděravěné rukavice do kapsy.

'' Perfektní. Tak zejtra nás čekejte, jako na koni. Jo a abych nezapomněl.'' Prohrábl si upocené vlasy.

''Ty sloupy nejsou na fest, totálku, jestli mi rozumíte. Prostě bych ocenil, aby ste se na tom nehoupali nebo nedělali ten, no, víte co myslím, ten... PŮŮŮŮL DANCE.'' Vykřikl až mu z úst vyletěla sprška slin.





''Nerad bych aby to tu někomu spadlo na hlavu, to by byl pořádnej průser. Samozřejmě je to všecko zajištěný, jen na divočiny to není stavěný, tak bacha na to.  
Pěknej zbytek dne mladá paní.'' Slušně dodal a pak zmizel za ostatními spolupracovníky.



Brandi se zadívala na monstrózní konstrukci před sebou. Musela uznat, že to nevypadalo tak zle. Rozhodně to jejímu skromnému obydlí dodalo šmrnc.


Přitáhla pár krabic s dekoracemi a dala se do finálního zdobení. Nechyběly květiny ani pestrobarevné lampiony, které dodávaly celému prostoru slavnostní atmosféru. Na podlahu a stoly rozmístila malé seskupení balónků a od sousedů si vypůjčila jukebox, který ji pomohl Dustin umístit už včera.

Naposledy vydechla a přípravy byly u konce.



Rukama si urovnala podlouhlý top, který ji sahal pod zadek. Prázdné krabice od dekorací odnesla do pokoje k Dustinovi.


Z okna zahlédla matný pohyb před domem. Pochopila, že se hosté začínají sjíždět. S radostnou tváři otevřela dveře aby přivítala příchozí.

'' No ne, už jste tu. '' Zajásala a pozvala je dovnitř.

'' Jsem tak ráda, že jste přišli.'' Začala jednoho po druhém objímat.




(Prosím, Niny se nevšímejte    V záběru mi dělala psí kusy..)

'' My děkujeme za pozvání.'' Dodala rusovlasá žena, když Brandi opětovala obejmutí.



'' Přesně tak, děkujeme za pozvání. Je to čest být tu po boku malého Beau až se z něj stane mladík.'' Dodal Darren, když Brandi věnoval letmý polibek na tvář.



'' Jste úžasní. Jsem ráda, že vás tu mám po svém boku v nejdůležitější den mého syna. I on vás má všechny moc rád a určitě mu to udělá velikou radost až uvidí tety a strejdu. '' Dodala a slzy dojetí měla na krajíčku.

'' Prosím, buďte, jako doma. Na kuchyňské lince je malé pohoštění. Neostýchejte se a berte si vše na co máte chuť. '' Gestem ruky je pobídla k samoobsluze.

Darren i Nina dlouho neotáleli a vydali se k pohoštění.

'' Jak se cítíš? '' Ohlédla se na Dinu, která stále postávala u zdi a byla duchem nepřítomna.

'' Cože? '' Překvapeně se ohlédla směrem k Brandi.

'' Teda... promiň. Trochu jsem se zamyslela, na co ses ptala? '' Omluvně utrousila.



'' Nic se neděje. '' Pohladila ji po zádech.

'' Ptala jsem se, jak se cítíš? ''



'' Nebudu ti lhát, stojí to za hovno. '' Vypustila upřímnou odpověď.

'' To mě moc mrzí, ale věřím, že tu dnes přijdeš na lepší myšlenky a trochu se odreaguješ. '' Objala ji kolem ramen a věnovala jí úsměv.

'' Rozhodně '' Přikývla.

'' Ještě jednou děkuji za pozvání, doufám, že vám  nezkazím oslavu. To by mě moc mrzelo.'' Povzdechla si.

'' Toho se neboj, každý z nás ví, čím si procházíš. Není to jednoduché, ale já jsem přesvědčená, že se z toho Michael dostane ať už je to cokoliv. On je jeden z těch nejsilnějších lidí, které jsem měla možnost poznat, on to bez boje nevzdá. Buď si jistá, že bude po tvém boku zpět než by jsi řekla švec.'' Chlácholila ji Brandi. Moc dobře věděla, jak bezradně se její přítelkyně cítí.



'' A teď už si pojď dát něco na zub, určitě máš hlad. '' Pobídla ji a Dina bez protestů souhlasila.

Všichni se příjemně bavili, dokonce i Dina, která na chvíli zapomněla na černé myšlenky.

*
Konečně nastal čas oslavence, který se vyspal dorůžova. V objetí matky přistoupili k dortu, na kterém se vyjímalo několik plápolajících svíček.



'' Jupíííííí.'' Zajásal malý oslavenec a nadšeně přitom tleskal ručičkama.

'' Drahoušku, dnes je tvůj velký den a my všichni ti přejeme jen to nejlepší. '' Usmála se na něj Brandi a věnovala mu polibek do vlasů.

'' A teď všichni'' Zahlásal mužný hlas.

'' Tři....Dva...Jedna...'' Společně odpočítávali.







'' Sfoukni svíčky a něco si přej, ty můj malý dobrodruhu.'' Zašeptala mu Brandi a pak společně sfoukli svíčky. Štiplavý dým uhašených knotů rychle naplnil prostor.







Ostatní nadšeně poskakovali, pískali a troubili na počest mladého chlapce.

Brandi utírala slzy dojetí, které nedokázala zadržet. Její milovaný Beau ji rostl před očima, čas tak rychle utíkal.







( Tady se mi hra zase vyznamenala s výběrem outfitu...   )

Objala ho a políbila na tvář.

'' Ještě jednou vše nejlepší můj milovaný chlapečku. Na zahradě na tebe čeká malé překvapení.''

Beau vytřeštil oči a rozeběhl se ven div nezakopl o koberec a nezlomil si nohu.

'' Pomalu! Dárek ti nikam neuteče..'' Okřikla ho Brandi, které se v hlavě maloval scénář zlomené nohy a následný spěch do nemocnice.

'' No páááni..'' Vyjekl chlapec a nadšeně rozhodil rukama, jakoby snad svůj dárek chtěl obejmout.





'' Nové kolo...''

'' Maminko, moc děkuju. Opravdu strašně moc. Je to ten nejlepší dárek, co jsem mohl dostat! ''



Radoval se a Brandi hřála u srdce ta upřímná dětská radost a vděčnost, která z něj zářila na všechny strany.

'' Můžu ho vyzkoušet? '' Vyptával se a nespouštěl z něj oči. Pohladil lesklý rám a sedadlo, ze kterého se linula vůně gumy. Každý detail si vryl do paměti.
Jeho první opravdické kolo. Pořád se mu to zdálo neuvěřitelné.

'' Jasně. '' Souhlasila Brandi.

'' Ale jen chvilku, máme tu návštěvu, zítra na něj budeš mít celej den. '' Upozornila ho a pak ho nechala ozkoušet svůj vytoužený dárek.






O hodinu později se objevil Dustin s Angelou.



'' Kde seš takovou dobu??? '' Bez pozdravu na něj vyjela Brandi.

'' To ani na narozeniny svého bratra nemůžeš přijít včas? Víš, jak mu to bylo líto, že tu nejsi při jeho nejšťastnějším okamžiku v životě? Seš jeho vzor, vzhlíží k tobě, jako by si byl bůh, tak se podle toho chovej! Ten kluk tě miluje a jeho zklamaná tvář mi rve srdce. Už se konečně vzpamatuj a začni se chovat, jako dospělý jedinec. '' Spražila ho a hořkost v ústech zapila douškem vína, pak se vydala doplnit talíře s pohoštěním.










'' To jsem asi zase podělal co? '' Pohlédl na Angelu a vyčkával na konejšivou reakci, ta bohužel nepřišla.

'' Zlato, s tímhle musím s tvojí mámou souhlasit. Beau tě zbožňuje a rozhodně mu to bylo líto. ''



'' Copak už si zapomněl na ty jeho malůvky, které má všude na stěnách?
Vykreslil tě, jako hrdinu s mečem, který bojuje proti příšerám z celého světa. '' Nadhodila otázku a z jejího hlasu poznal malé výčitky.



'' Máš pravdu, ta věta pod jedním z obrázků se mi vryla hluboko do srdce. '' V hlavě se mu vynořila vzpomínka, která ho dojala.

Upřímná láska jeho mladšího bratra byla velmi silná a on věděl, že místo slibů musí konat činy. Tolik mu toho musel vynahradit, ale zmeškané narozeniny, to ho bude stát víc než souboj ve fotbale na playstationu.


'' Ahoj prcku.'' Nesměle oslovil malého oslavence.

'' Dustine.'' Beau nadskočil radostí a hnal se k němu, jako splašená střela.

'' Jsem tak rád, že jsi tu!'' Vydechl, když svého bratra svíral v objetí.

'' Ty se na mě nezlobíš? '' Šokovaně hleděl na nejšťastnější dítě na světě.

'' Proč bych se měl zlobit? '' Nechápavě se zadíval na staršího bratra.

'' Zmeškal jsem tvůj velký okamžik v životě.'' Povzdechl si.

'' Aaaale...takovejch ještě bude.'' Mávl rukou malý rozumbrada.

'' Důležitý je, že teď už tu jsi. '' Usmál se.

'' Ty seš, ale malej chytrolín co? '' Popošťouchl ho.

'' Poslyš, i tak je mi to moc líto, slibuju, že příště si to nenechám ujít i kdyby mě měli vyhodit ze školy a z práce, jasný? '' S vážností v hlase sliboval něco, co možná nemohl splnit.

'' Něco jsem ti přinesl.'' Nakonec ještě dodal a kdesi za zády vykouzlil krabici s velkou, červenou stuhou.







'' No pááááni, to je pro mě??? '' Ohromeně si prohlížel středně velikou krabici.

'' No ne asi... pro našeho souseda. '' Popíchl ho Dustin.

'' Jasně, že pro tebe, ty hlavičko.'' A podal mu dárek, jako omluvu.



'' Ale smíš ho otevřít až o samotě, souhlas?'' Upozornil ho na podmínku.

Beau souhlasil a pak bratra obejmul. Jeho narozeniny už nemohly být lepší.



Brandi ještě před ukončením oslavy všechny nahnala na jeden chumel a rozkázala jim zapózovat na pár fotek do rodinného alba aby měli malou, ale za to krásnou vzpomínku.






Když se hosté vytratili do svých domovů, Brandi se chopila úklidu. Moc se jí nechtělo, ale vidina volného zítřku ji dodala potřebnou energii tu hromadu nádobí uklidit už dnes.

Otevřeným oknem dýchala čerstvý vzduch. Znatelně se ochladilo a vůně listí byla každým dnem o poznání intenzivnější.

Do její nosní dutiny se dostal zápach cigaret, který zkazil všechnu tu krásu čerstvě vonícího vzduchu.

Vzteky zabouchla okno, když spatřila osobu na druhé straně silnice. Zkoprněla.
Tekoucí voda naplnila dřez téměř po okraj. Nevnímala ji, hypnotizovala osobu, která jí zpříma hleděla do očí. Snažila se rozpoznat její rysy.



'' Do háje...'' Zaklela a sklopila zrak ke svým nohou. Voda z dřezu přetekla a malými proudy obepínala kuchyňskou linku. Na okraji stekla na podlahu a Brandiny bosé nohy.

Kohoutkem zavřela nový příval vody a malou louži setřela suchým hadříkem.

Když se opět svým zrakem dostala k oknu, druhá strana silnice zela prázdnotou. Tajemná osoba, jakoby se propadla do země.

Pokrčila rameny a snažila se tomu nevěnovat pozornost i když uvnitř její obavy rostly. Nebyla si jistá, jestli má přeludy každý den, nebo se někdo podezřelý motá kolem jejich domu.

Jednou věcí si ale jistá byla. Zítra objedná zámečníka a techniky na posílení domovního zámku a alarmu. Chtěla se cítit v bezpečí a ne, jako lovná zvěř. Netušila, co vše před ní Skip zatajil.

Možná někde zanechal dluhy, o kterých ji neřekl. Problesklo ji hlavou.

A možná ten někdo se ji snaží vyděsit k smrti. Otřepala se, nesměla nikomu dovolit sáhnout na to, co ji bylo nejdražší.


Vyjmula pytel z odpadkového koše a vydala se k popelnici. Když otevřela venkovní dveře, málem zakopla o malou krabičku povalující se na podlaze.



Sehnula se k ní a prsty obejmula malou kartičku z tvrdé čtvrtky.



Pokračování příště

----------------------------

Chtěla bych se omluvit ještě za pár nedostatků. Několik fotek jsem ještě pořizovala dodatečně a je možné, že mi něco v záběrech chybí + mám z celého dílu rozporu plné myšlenky. Místy se mi zdá, že jsem to trochu odflákla, tak snad mi odpustíte.  

I tak doufám, že se dílek bude líbit.  

To víš, Janiko, že se dílek líbí ! Beau pěkně povyrostl a narozeninová oslava se docela vydařila, jen co ty živé sny, podivný pronásledovatel a teď ještě navíc dárek od neznámé osoby

Teda Jani vůbec nemusíš mít z dílku rozporuplné obavy! Byl naprosto boží a několikrát jsem se pořádně zasmála třeba půl dance, dokonale zvolené oblečení pro malého Beua nebo Ninu, co vypadala, že sebou chce přinejmenším říznout o zem (jinak jsem ráda, že Brandi nepozvala Dona, ptž ten by byl schopen porušit zákaz a ten půl dance na dětské párty udělat )

Jinak jsem naprosto v šoku z živých snů Brandi co když Skip ve skutečnosti není mrtvý? Ale co by z toho mohl mít? Nebo ho snad někdo pronásleduje a on kvůli tomu dělá doslova mrtvého brouka? mám jenom samé otázky jsem hrozně zvědavá jak to bude pokračovat A ty fotky vždycky se nemůžu vynadívat jak je máš krásně nafocené

Jinak na tvůj příběh se vždy vyplatí počkat takže nevadí, že za tři roky máš jen 20 dílů, důležitá je kvalita a ta je vysoká každopádně jsem moc ráda, že pro nás píšeš tak krásný příběh už celé tři roky, je to paráda a s každým dalším dílkem se víc těším a zároveň jsem víc zmatená takže se těším ještě na další pokračování a až se dozvíme něco dalšího o tajemstvích Krasohlídkova, kterých určitě není málo

Moc děkuju za hezké komentáře! Opět jste mi udělaly radost, holky!

Ludmi: Všechno se to vyjasní a slibuju, že identitu neznámého pozorovatele se brzy dozvíte.

Luci: Jsem ráda, že tě pár detailů rozesmálo . Musím říct, že mě dokonale bavila Nina. Její taneční kreace a výraz naštvaného divočáka je snad na každé fotce .
A s Donem máš pravdu, neriskla jsem si pozvat ho, to by dopadlo katastrofálně a ještě by možná schytal pár pohlavků od Darrena ( preventivně )

Jinak zajímavé úvahy , pokusím se pro vás záhadu brzy rozluštit, aby vás ty otázky tak dlouho netrápily

Ještě jednou moc děkuju za tolik chvály!

Hurá, já jsem z nového dílku úplně nadšená Mám vždycky takovou radost, když se tu od tebe objeví nový příspěvek, protože je to záruka kvalitního čtení. A tentokrát se to opět potvrdilo jsi prostě mistr na psaní příběhu - vždycky si vychutnávám všechny fotky a zajímavé záběry a speciální barvy. A k tomu tvůj nezaměnitelný styl psaní - takové krásné slovní vazby Strašně moc se mi to líbí!

Byla to moc hezká narozeninová oslava chudák Brandi, že se musí potýkat s takovýma nočníma můrama, po takových snech bývá někdy těžké se vzpamatovat a normálně fungovat. Natož když má ještě zařizovat oslavu. Ta výzdoba se ti moc povedla! Beau je moc hezký kluk!
Jen Dustin se měl ukázat o něco dřív, ale takhle to přesně sedí k jeho charakteru. Naštěstí mu přinesl dárek - jsem moc zvědavá, co tam bylo Stejně jako mě strašně zajímá, od koho asi byla krabička s kartičkou pro Beaua.. asi mám tip, ale nejsem si vůbec jistá (taky mě napadlo, jestli není Skip naživu - napadlo mě přesně to samé jako Lucisab, co když se skrývá kvůli nějakému nebezpečí, co hrozí?)
Ať už je to kdokoli, bude to určitě hrozně zajímavé


Hrozně moc se těším na další díl! Nemůžu se dočkat!
Tvůj příběh je zaručená kvalita, vždycky si vychutnávám každou větu i fotku. A obsahuje i dost vtipných momentů, je to dokonalý mix všeho přesně tak, jak se mi to líbí a moc mě to baví!

Hello: Strašně moc děkuju za nádhernou reakci. Vůbec jsem nečekala, že tě díl takhle dostane  ale jsem za to moc ráda.    Musím říct, že se mi líbí vaše úvahy  byl to trochu účel, ale vše není tak, jak se možná zdá.    No uvidíte brzy ( doufám Pořád je v šachu plno jiných rodin, postav, které nedostaly slovo vůbec a já se až nebezpečně zasekla u Brandi   )

Každopádně tentokrát jsem si docela pospíšila a mohla bych se skoro zapsat do Guinessovy knihy rekordů    Tenhle jev se snad u mého příběhu ještě neobjevil a to, že přidávám další díl už po 4 DNECH      

A bude zase trochu z jiného soudku    . Doufám, že se bude líbit i když.......  

Pěkné počtení.  

21.část

Jen prázdná slova, nebo něco víc?

Minulost



'' Tak co? Dali ti to volno? '' Nedočkavě vyzvídal mužský hlas na druhé straně aparátu.



'' Já se ještě neptala.'' Polotichým hlasem odpověděla černovláska.



'' Proč ne? '' Vyhrkl a v jeho hlase se odrážely náznaky rozhořčení.

'' Já nevím Done, sama jsem stále na vážkách. V práci je toho teď nad hlavu, však víš sám, jak na obrovském projektu pracujeme. Deadline je za 2 měsíce, každá pomocná ruka je teď vítána.'' S obavami si povzdechla.





'' Vidím, že je ti práce přednější než já, což nechápu, ale měla by sis uvědomit, že volno taky potřebuješ. Navíc by ti to mohlo prospět, pročistíš si hlavu, nadýcháš plno čerstvého vzduchu. Příliš práce škodí a já si myslím, že ty to volno potřebuješ, jako sůl. '' Prozradil jí svá moudra a odkašlal si.



Cassandra se pousmála a rukou urovnala štos malých bločků, které byly položené vedle telefonu.



'' Než mi dáš zase košem, slib mi, že to ještě promyslíš a na to volno se aspoň zeptáš. ''

'' Dobře, slibuju.'' Nakonec dodala.

'' Půjdu si lehnout, už je pozdě a zítra opět brzy vstávám. Dobrou noc a hezké sny.'' Loučila se s volajícím.

'' Dobře, dobře. Zítra zavolám a ty mi řekneš konečný verdikt. Budu doufat v pozitivní odpověď.
Dobrou noc krásko, nádherné sny o mně, posílám miliony polibků a už je jen na tobě kam.'' Provokativně jí poslal své rozloučení.



'' Done...'' Nesměle ho napomenula.



'' No co? Neříkej, že se ti to nelíbí. Mohl bych pokračovat dál.'' Už se nadechoval k dalším nemravným návrhům, ale Cassandra byla rychlejší.

'' Dobrou..'' Přerušila ho a zavěsila.


''Tak, kde jsme to skončili?'' Položil sluchátko zpět do stojánku a otočil se na polosvlečenou dívku v jeho posteli.





'' Pokud si dobře pamatuju, měla jsem v úmyslu ti poklidit ten nepořádek všude okolo.'' Mrkla na něj dívka a prachovkou předvedla kreace hodné akrobatky.

'' Teda holka, ty víš, jak dostat chlapa do formy...'' Nadhodil a pak se rozeběhl směrem k ní.




'' Děkuju za příjemný večer kotě. '' Dodal a políbil ji na rozloučenou.



'' Zavolej, až zase budeš potřebovat uklidit. Měj se fešáku. '' Mrkla na něj a provokativně mu zamávala na rozloučenou.





Don se vydal do koupelny aby ze sebe smysl stopy včerejšího večera. Čistě se oblékl, navoněl oblíbeným parfémem vonícím po bílém citrónu a karambole a vydal se na cestu.


Na další den toho Cassandra moc nenaspala. V hlavě ji utkvěla Donova slova. Na jeho myšlence bylo něco pravdy. Dovolená by ji jistě prospěla. Už si ani nepamatuje, kdy si naposledy chvilku odfrkla. Výlet do hor na pár dní se jí najednou zdál celkem dobrý nápad i když ho před tím razantně odmítala.



Hned po snídani promluví s šéfem. A bude doufat v pozitivní vyjádření.






Zaslechla tlumené zaklepání na dveře. Prvně to považovala za omyl své mysli, ale když se zaklepání opakovalo, vytušila, že se někdo opravdu za dveřmi nachází.

Otevřela dřevěné dveře s barevnými, skleněnými tabulkami, tvořící zajímavou mozaiku.

Zarazila se, když spatřila tvář návštěvníka.







'' Done...'' S povytaženým obočím oslovila muže stojícího před dveřmi.



'' Bello, to je milé překvapení.'' Sklonil ji poklonu.

'' Pojď dál. '' Vyzvala ho a vydala se do hlubin chladného domu a Don ji následoval.

,, Hergot...to je kus ženský '' Problesklo mu hlavou, při pohledu na její štíhlou postavu.



'' Je mi líto, ale Cassandra není doma. '' Neutrálně dodala.



Don si povzdechl

'' Tak to mě čeká dalších 5 bloků do její práce. '' Uchechtl se.



Bella se na něj lítostivě usmála.

'' Bohužel, ale venku je dnes překrásně. Uděláš si aspoň procházku. ''



'' To máš naprostou pravdu, člověk to musí brát z té lepší stránky. '' Povytáhl ramena a mrkl na ni.

'' No nic, nebudu tě zdržovat. '' Otáčel se k východu.



'' Počkej.....'' Zarazila ho.



Don se na ni otočil a zadíval se do jejich temně čokoládových očí. Bože, byla tak nádherná. Zahlédl v nich zářící jiskru, ale nedokázal identifikovat, její význam.

'' Ano? '' S rozpaky v hlase se otázal.



'' Nedáš si kávu? Cassandra končí až za 3 hodiny, zbytečně by jsi tam čekal. '' Nenápadně mu naservírovala svůj plán.

Byl v tom skrytý význam, nebo se mu to zdálo?

'' Jasně, moc rád. Takovou milou společnost by odmítl jen pitomec.'' Přikývl.

'' Děkuji ti za laskavý kompliment, ale plno lidí by namítlo, že nudnější společnost sis nemohl vybrat.'' Nadhodila fakt.

'' Ty a nudná? To musel prohlásit nějak ultra blb ne? '' Oponoval a následoval ji do kuchyně.





'' Já se s tebou nikdy nenudil.'' Pronesl upřímnou odpověď a opřel se o kuchyňskou linku.

'' Protože jsi semnou nestrávil dýl, jak 10 minut.'' Pozvedla jeden koutek rtu a pokynula hlavou.

'' Ale to se po dnešku změní.'' Založil si ruce na prsa a nasadil šibalský úsměv.

'' A jsem si jistej, že se můj názor nijak nezmění.''

'' Jak si můžeš být tak jistý? '' Nevěřícně na něj pohlédla. Pak opatrně rukou sejmula z poličky malou dózu s kávou.



'' Prostě to vím.'' Zašeptal a zadíval se na ni s naprostou jistotou.

'' Tak se modli, aby tě tvůj šestý smysl nezklamal.'' Uštědřila mu štiplavou odpověď.

Odmlčel se. Vlastní myšlenky ho zaneprázdnily natolik, že jen slepě hleděl na ladné pohyby ženy stojící před ním. Tak obyčejná věc, jako natočit vodu do kastrůlku a postavit ji na plotýnku on shledal poněkud na vyšším levelu než, kdy dřív viděl. Preciznost, ale zároveň jemnost a klid s jakým pracovala ho fascinovala.

'' Proč seš tak sebekritická?'' Povytáhl obočí čekajíc na rozumnou odpověď.

'' Protože jsem byla tak vychovaná. '' Suše odvětila aniž by se na něj podívala.

Odlepil se od kuchyňské linky. Hodlal trochu zariskovat, ale za zkoušku nic nedá. Přiblížil se do těsné blízkosti za její záda. Bella strnula. Obávala se, co přijde v následujících vteřinách.

Objal ji. Ucítila jeho vůni, která otupěla její smysly. Rukou se opřela o kuchyňskou skříňku.
Proč ho sakra neodstrčíš? V hlavě ji hulákaly varovné signály, ale ona je ignorovala.



Naklonil se k ní a zašeptal jí do ucha.

'' Žij svůj vlastní život a ne život někoho jiného.''



Polil ji pot. Ruce se jí rozklepaly. Bála se čelit mu z očí do očí. Nemohla se otočit, protože pak by zábrany zcela hodila za hlavu. Ovšem to co mělo přijít nemohla odvrátit.... a nebo nechtěla?


Jeho statné paže ji opatrně nasměrovaly o 180°. Ocitla se čelem k němu a zadívala se na jeho nebezpečně hladový výraz. Připadala si proti němu, jako vyplašená srna toužící po útěku. Odhadla ho dobře od první chvíle. Přišel na lov a zdálo se, že úspěšný.

Přiblížil se k ní, pocítila jeho nasládlý dech.

'' Co to děláš? '' Nervózně se otázala a šimravý pocit v žaludku nabíral na intenzitě.

'' Mám přestat? '' Zašeptal, že ho mohla slyšet jen ona. Celé tělo ji zavibrovalo.





'' Tohle bychom neměli.'' Svědomí ji dohnalo, ale jen na pár vteřin.

'' Máš pravdu.'' Sklopil zrak.

Belle spadl kámen ze srdce. Bála se, že by nedokázala dlouho protestovat. Její touha převyšovala její myšlení o několik stop.

Myslela si, že je krize zažehnána, ale opak byl pravdou.
Don zareagoval pohotově, věděl, že nebude připravená. Byla to čistokrevná podpásovka.

V nestřežený okamžik ji okradl o polibek, zaskočeně, ale přece ho opětovala a to s obrovskou vášní. Kdy něco takového naposledy cítila?



Ano, bylo to s Mortimerem, když se poznávali, randili, ale za ta léta se jejich vztah stal fádní a veškerá vášeň se z něj pomalu vytratila.


'' Jsi neskutečná....'' Vydechl a jeho rty se přemístily k jejímu odhalenému krku. Začal ji jemně laskat. Zavřela oči a nepatrně zasténala.





Zvedl ji do náruče a vynesl do prvního patra.



Kráčejíc dlouhou chodbou zahnul do prvních dveří na pravé straně. Trefil se. Ocitli se v ložnici, která byla skromně a poměrně staromódně zařízená.

Vzduchem se nesla vanilková vůně Bellina parfému.

Posadil ji na postel a poklekl.







Jednou rukou ji pomalu vyhrnoval dlouho sukni a na odhalenou pokožku nohou ji věnoval několik polibků.

'' Done...'' Zachvěla se.

'' Šššššš...'' Snažil se ji uklidnit.

'' Tohle nemůžeme...'' Snažila se najít zbytky svědomí a vzdoru, do kterých nyní vkládala největší naději, jak tenhle průser zastavit.

'' Proč bychom nemohli? Protože se musíme řídit podle dementních paragrafů? Podle toho, co je správně a co ne? A jak můžeme vědět, co je správně a co ne?
Jsem z tebe naprosto oddělanej od první chvíle, co jsem tě viděl, je na tom snad něco špatnýho? Nemůžu poručit srdci, to prostě nejde.'' Vstal a zběsile mával rukama.

'' Moje srdce je mým velitelem, moje srdce mi říká, co je správné a co naopak ne.'' Vedl vášnivý monolog a pochodoval při tom po pokoji.

'' Když jsi do mě blázen od první chvíle, co jsi mě spatřil, proč motáš hlavu mojí dceři? To ti v tom případě přijde správné? Protože mně ne.'' Zpražila ho a kolena si objala rukama.







Zadíval se na ni pohledem, který ji děsil.



'' Protože mi svým způsobem záleží i na ní. Svým způsobem mi záleží na vás obou i když to ve skutečnosti zní celkem hloupě. Jednoduše vás mám rád obě. '' Posmutněl.

'' Promiň, tohle jsem neměl. Nechal jsem se unést, vypustil jsem něco, co jsem neměl, už se to nebude opakovat. Nezlob se. Už půjdu....'' S omluvou opustil ložnici a za zvuku bouchnutí dveří i jejich sídlo.



Pokračování příště


btw.: U pasáže s telefonující Cassandrou jsem jaksi zapomněla přepnout ze dne na noc a nějak jsem si toho všimla až teď Snad tento malý nedostatek prominete.

No tohle, další díl je tady! Jupí mám z toho hroznou radost, protože tvůj příběh je tak dokonalý a moc mě baví ho číst...
A překvapilo mě, že jsme se tentokrát podívali jinam... perfektně jsi vystihla Donovu mentalitu - je prostě nechutný Jestlipak vůbec existuje někdo v Krasohlídkově, o koho by se nepokoušel? Cassandry je mi moc líto. Bella mě trošku překvapila, že jí opravdu dlouho trvalo se vzpamatovat - Don má asi opravdu silné kouzlo. Obávám se, že ten jeho monolog a odchod ji zviklá...

Zase jsem musela obdivovat každou fotku. Ty úhly focení, netypické pestré barvy... je to nádhera.
A taky hlavně příběh samotný - moc se mi dění v Krasohlídkově v tvém podání líbí je to zajímavé, jsou tu klasické zápletky, jak je známe, ale ty jim dodáváš něco speciálního. Strašně mě to baví a už zase se nemůžu dočkat dalšího dílu snad ti chuť k psaní vydrží

Pěkné počtení jsi nám připravila, Janiko Ten Don, to je ale ku***ník, na mě by si určitě nepřišel, takovéhle typy poznám na dálku - ne nadarmo jsem pracovala dlouhá léta mezi chlapama Cassandra je ještě mladá, nemá zkušenosti, ale že mu málem podlehne i Bella

Teda i já jsem trochu z Belly zklamaná jaktože mu tak snadno podlehla? To má náš Cassanova snad v sobě nějaký magnet? jsem zvědavá kam tohle dál půjde chudák Cass

Jinak Don má opravdu moc hezký byt hodný pořádného Cassanovi vlastní polonahá fotka nad postelí, to je pecka jinak doufám, že mu časem někdo přistřihne křidélka je to proutník první kategorie

A taky ti musím pochválit krásné fotky moc se těším na pokračování

Moc vám děkuji za krásná slova! Opět jste mi vykouzlily úsměv na rtech, děvčata.

Hello: Dona jsi vystihla parádně, je to čuňák první kategorie . Myslím, že to nezkoušel a ani nezkusí na Mary Sue Pleasant, ale ta má doma takového druhého Dona...takže to taky moc nevyhrála

Cassandry je mi také moc líto... tohle si nezaslouží, ale srdci člověk neporučí.

Ludmi: Naprosto souhlasím. U Belly je to trochu složitější, to pak uvidíte v dalších dílech

Luci: No, je to Doník a kouzlo Casanovi Ví, jak na to.

Děkuju za pochvalu bytu, trošku jsem mu upravila interiér, ale jen v ložnici. Vlastní fotky nesmějí chybět

Ještě jednou moc děkuju

Olaaa!! Tak jsem právě dočetla a .....páni :D tvůj příběh má grády, to se musí nechat :D miluji tvé popisování jak už tu holky psaly a miluji to, že si dokážeš zase jinak pohrát s dvojkou :D kdy bude další díl? :P

Prvně, vítej na fóru. Jsem ráda, že se k nám přidal další člen! Už jsem ani nedoufala, že se ještě rozrosteme.

Za druhé, moc děkuji za krásný komentář a za to, že jsi věnovala mému příběhu čas. Ohromně mě to potěšilo A jsem ráda, že se příběh líbí.

A co se týče dalšího dílku, mám ho rozepsaný, ale nějak mi chybí čas ho dokončit Ale doufám, že to bude co nejdříve

Tak jsem konečně zpět po dlouhé odmlce   Konečně mi polevilo pracovní nasazení tak mám čas taky na volnočasové aktivity    Dílek je poměrně krátký, ale už jsem chtěla něco přidat, tak alespoň takový malý předkrm před hlavním chodem.    Snad se bude líbit.

22.část

Jedna z mnoha

Minulost



Don se procházel po okolí. Měl ještě hodinu čas než se vydá vyzvednout svojí drahou k místnímu institutu věd. V hlavě se mu honila kupa myšlenek. Měl pocit, že selhal.



Jak jen se mohl vrhnout na takovou ženu? Na matku dívky, která měla místo v jeho srdci. Proč jen své emoce neudržel na uzdě? Nikdy takovou školáckou chybu neudělal, nikdy by neohrozil svou pověst, tak co ho dnes přimělo reagovat, jak smyslů zbavených? Bella byla speciální žena. Zachoval se, jako idiot bez respektu. Pohromu, kterou napáchal bude muset hezky rychle napravit než se vymkne kontrole a on ztratí vše, co budoval. Jejich plán byl v ohrožení a to nemohl dopustit.
Prsty si prohrábl tmavé, hrubé vousy, které zakrývaly pár nedostatků na jeho kůži.

Doputoval až k místní kavárně, která zela prázdnotou až na dívku sedící v rohu na dřevěné židli, zahleděná do knihy nevnímala svět kolem sebe.



Don se pousmál nad výjevem, který mu až moc dobře připomínal Cassandru – Velkou knihomolku. Občas se zdálo, že měla v úmyslu vstřebat veškerá moudra světa. Cassandra byla neobyčejně chytrá dívka a velmi zvláštní po všech stránkách. Opět se nepodobala žádnému modelu dívek, které měl Don v malíku, podobně, jako její matka. Byla pro něj oříšek od samého začátku a on už tehdy věděl, že to nebude nejjednodušší cesta. Ale on byl Don s velkým D, nic, co by nezvládl.



Objednal si dvojité espresso a posadil se na čerstvý vzduch. Po malých douškách usrkával tmavý, hořký mok a po očku sledoval dívku, která jeho přítomnost ještě nezaregistrovala.



S upřeným zrakem stále do knihy sáhla po hrníčku, který měla položený na stole vedle malé věžičky donutů. Prostředek stolu doplňovala nudně zelená květina, která splývala s okolím. Upila doušek a hrníček vrátila zpět na podšálek. Její zrak na sekundu opustil popsaný papír knihy, jakoby snad vycítila, že ji někdo pozoruje.



Don na ni mrkl a pak nahodil svůj neodolatelný úsměv.





Na dívce byly znát rozpaky, sklopila svůj zrak zpět do knihy a rukou si nervózně zastrčila vlasy za uši, které ji nápadně zčervenaly a snažila se ho ignorovat.

Dona pobavila její reakce, ale svým způsobem to shledal roztomilé. Miloval dostávat dívky do rozpaků.

Dívce to nedalo a opatrně pohlédla jeho směrem, když se jejich pohledy opět střetli, usmála se a opět se sklonila k řádkům, které měla rozečtené.



Věděl, že má vyhráno. Zvedl se a s šálkem v ruce se vydal vstříc ke stolu, který okupovala tajemná dívka s knihou.



'' Smím si přisednout?'' Sebevědomě vypustil otázku do prostoru.



Dívka na něj nepohlédla, ale její líce prozrazovaly momentální rozpoložení.

'' Jasně'' Pípla.

'' Co to čteš?'' Zeptal se mezitím, co odhrnoval zasunutou židli, aby se posadil.



'' Olivera Twista '' Vyhrkla.
'' Celkem náročný román pro takovou dívku.'' Užasle pokynul hlavou.
'' Ani ne. Líbí se mi tenhle typ knížek. Navíc Charles Dickens byl úžasný spisovatel, přečetla jsem toho od něj spoustu a nikdy jsem nelitovala.'' Rozvášnila se.

'' Oliver Twist má od všeho trochu. Musím říct, že jsem se do něj zamilovala snad od první vteřiny, kdy dostal prostor. Život se s ním nemazlil, tolik smůly, jsem snad v životě neviděla a když už pro něj svítalo na lepší časy, hned se to zase zvrtlo, ale i přes všechna úskalí se dočkal šťastného konce.''
'' Nejhorší snad z celé knihy je Bill. Od první chvíle jsem věděla, že je to největší idiot a podrazák. Díky Bohu dostal to, co si zasloužil!'' Zvýšila hlas a razantně pokývala hlavou.

Don s úžasem pozoroval dívku, která byla přesnou kopií Cassandry.



'' Ty nemáš páru o čem mluvím, co? '' Nakoukla přes obroučky svých brýlí na jeho zmatený výraz.
'' Promiň, ale jsem totálně mimo mísu.'' Přitakal.
'' Nejsem zrovna knihomol a Olivera Twista jsem nikdy nečetl i když to byla jedna z povinných knížek na střední. '' Nervózně se zasmál.



'' Ale rád si to nechám převyprávět....'' Odmlčel se a mrkl na blondýnku.

Zasmála se a zavřela tučnou knihu, kterou odložila stranou.

'' Promiň, jak jde o knihy nechám se unést.'' Omluvila se a posunula si brýle, které ji nepatrně sklouzly.
'' To je v pohodě...'' Dodal Don s úsměvem.
'' Mimochodem Don, moc mě těší, cizinko.''
'' Holly, taky mě těší.''



Zadívala se na jeho nápadně pronikavé oči. Do okolí pronikl jeho parfém, který Holly vstřebala svou nosní dutinou. Mrazivý pocit projel celým jejím tělem. Proč měla nutkání ho políbit?

'' Holly, tak se jmenovala fena od mých bývalých sousedů. Hrozný zvíře....'' Zakroutil hlavou při vzpomínce na věčně nevrlou fenku jezevčíka.

'' To mě mrzí, ale můžu tě ujistit, že s ní nemám nic společného....až na tu nevrlost.'' Po malé odmlce dodala.

'' Tak to nevím, jestli je pro mě výhra.'' Nadzvedl obočí a vážně se na ni zadíval.

Hollyin výraz mluvil za vše.



'' Promiň, jen žertuju..'' Prolomil podivnou atmosféru, která vznikla.

'' Můžeme začít znovu? '' Nejistě dodal a v jeho očí se odrážely prosebné stíny.

Holly přitakala.

'' Ahoj, já jsem Don a jak se jmenuješ ty tajemná cizinko s knihou?'' Zkoušel štěstí podruhé.

'' Holly, těší mě tajemný Done s šálkem kávy.'' Mrkla na něj.

Don se pousmál a prsty si obkreslil kružnici ve svém plnovousu.

'' Holly, pááni, moc krásné jméno....to mi připomíná, že jsem kdysi jednu Holly znal...'' Laškovně na ni zašilhal okem.

'' Nechceš začínat na potřetí, že ne?'' Na oko přísně ho napomenula.



'' Proč by ne? '' Rozhodil rukama.

'' Klidně tisíckrát, pokud se budu seznamovat s tak příjemnou osobou, jako jsi ty.''

Její dolíčky ve tvářích se prohloubily. Don měl slabost pro dívky s dolíčky. Připadalo mu to roztomilé, ale zároveň sexy. Holly byla ve tváří velmi speciální. Nosík ve tvaru hrušky, znamínka krásy, která doplňovala jemnou meruňkovou pleť.

Dekolt ji zdobil přívěšek kosočtvercového tvaru, který v různých úhlech měnil barvy.

'' Chceš zachránit situaci?'' Pozvedla jeden koutek úst.
'' Vůbec ne, jen říkám, jak to cítím, když zapomeneme na tu fenu.''

Oba se rozesmáli.

Bože, na něm je snad dokonalé všechno. Ten úsměv.....

Hříšné myšlenky jí zmateně poletovali uvnitř hlavy, jako chycené mouchy, které se snaží najít cestu ven na čerstvý vzduch.

'' Holly, moc mě mrzí, že jsme se v naší konverzaci moc neposunuli. Je to teda převážně moje chyba a proto bych to rád někdy napravil, dáš mi šanci?'' Zadíval se na ni psím pohledem. Jak by mohla říct ne, jak???

'' Kolik času mám na promyšlenou?'' S vážnou tváří se zeptala i když s vážností to nemělo moc společného.

Zadíval se na svůj telefon. '' Asi tak 30 sekund.'' Bez mrknutí oka dodal.

'' Fajn, tak já to teda ještě jednou zkusím.'' Nakonec souhlasila.

Na kousek ubrousku mu napsala své telefonní číslo a jméno. Pod své jméno ještě dokreslila malé srdíčko jako recesi.

'' Bezva, nebudeš litovat.'' Sebevědomě ji ujistil.

Holly se jen pousmála, ale dál nereagovala.

'' Nezlob se, ale musím prchat. Mám ještě plno vyřizování. Budu se těšit na plnohodnotnější konverzaci v budoucnu. Moc mě těšilo, slečno dolíčková.'' Dopil poslední zbytek kávy, který ho hořce zašimral na patře.



Polilo jí horko a tváře ji zčervenaly '' Taky, taky.'' Na víc se nezmohla.

Zamávali si ještě na rozloučenou než Don zmizel ve vedlejší ulici.



Holly ještě chvilku seděla na židli, jako opařená. Pak se zvedla z vyhřáté židle a z kapsy vytáhla svůj mobilní telefon. Hbitě vytočila známé číslo.

'' Ahoj Cass, nebudeš věřit, co se mi právě stalo!'' Chrlila do telefonního aparátu a druhá strana pozorně naslouchala.



Pokračování příště

------------------

Omlouvám se za pár nedostatků . Navíc mi nepřálo počasí, začalo mi pršet  tak prosím tento fakt ignorujte .

A nedá si pokoj a nedá, donchuan jeden ! Co na to asi řekne Cassandra, že jí svádí kámošku ?

Ludmi, moc děkuju za tak rychlou odezvu . Máš pravdu, Don si nedá pokoj a nedá. Jak vidí v okolí sukni, je jak utrženej ze řetězu  

Co na to Cass se dozvíte v dalším dílku

Hurá, můj oblíbený příběh  mám takovou radost, že jsi přidala další díl. A ještě o to nadšenější jsem z toho, že bude někdy brzo další

Tenhle díl mě uchvátil... tvůj způsob focení je dokonalý. Krásné záběry (kytka, to kafe, dobrůtky! Mňam!), krásné pózy, ty výrazy obličeje, nemá to chybu  Taky krásně popisuješ situace, máš na psaní talent. A zápletka je moc zajímavá. Holly na mě působí moc sympaticky a je to pěkná simka, vůbec se nedivím, že Dona zaujala (i když - kdyby tak i ona věděla, s kým to má čest). Mě by tímhle rozhovorem teda nezaujal.   Ale mám podezření, že za to může i ten jeho parfém. Zřejmě tam budou nějaké látky, díky kterým je neodolatelný. No, zrovna takovému padouchovi to je třeba  

Chudák Cassandra, chudák Holly, chudáci úplně všichni, se kterýma přijde Don do kontaktu.
Jsme hrozně zvědavá na Cassandřinu reakci. A doufám, že i Holly budeme vídat často


P.S. Hrozně mě rozesmál Donův výraz na 8. fotce  (ten jeho „svůdný" úsměv - spíš je to strašidelný úšklebek)

To byl suprový dílek hrozně moc jsem se těšila na pokračování

Don se teda zase vybarvil doufám, že ho Holly vypeče nebo spíš, že ho vypeče Cass až zjistí, jak balil její kamarádku mohla by ho konečně karma dostihnout blbečka jednoho každopádně ten jeho balící úsměv mi připomínal spíš úšklebek nějakého vrahouna na to by mě neutáhl

Jinak musím zase pochválit pěkně upravené prostředí i simíky Holly vypadá moc sympaticky

Moc se těším na další dílek