Hellohello: Kolekce příběhů

Musíme si připomenout, že v té době život jednotlivce moc neznamenal, bohužel. Každý, kdo se nějakým způsobem odlišoval, měl prostě smůlu a byl ostatními perzekuován - a leckdy to vidíme i dnes ...

Mockrát děkuju za tolik krásných komentářů   ani nevíte, jak moc mě těší, když sem přijdu a uvidím tolik pěkných vyjádření k příběhu a zase se s nimi úplně ztotožňuju.    
Pro nás je to z dnešního pohledu nepochopitelné a šílené, jak si nevážili života a jak osočovali jim nepohodlné, i když třeba úplně normální a hodné lidi nebo kohokoli, kdo se něčím lišil (i když, jak píše Ludmi a předtím i někteří další, děje se to i dnes   ). Tehdy se více než lidské životy upřednostňovalo fanatické následování náboženství, ale co nepochopím - že je to přímo proti Desateru, které by snad měl dodržovat každý křesťan. No ale to samé se děje i dnes v jiných částech světa, však to vidíme v přímém přenosu.
A že si pár spratků usmyslelo dostat nevinné lidi do takových problémů... to je pro mě úplně nesnesitelné
Tak a jdeme konečně na další díl, tentokrát je asi 2x delší oproti jiným, tak vám přeju pěkné počtení, pokud je to možné u takového smutného příběhu...  

---

Čarodějnice Lois

(E. Gaskell)


KAPITOLA 36




Ale odpočinek jí vrátil její sílu myšlení a utrpení.

Byla skutečně pravda, že měla zemřít?



Ona, Lois Barclayová, jen osmnáctiletá, tak dobrá, tak mladá, tak plná lásky a naděje, jaká byla ještě pár dnů zpět!



Co by si o tom mysleli doma – ve skutečném drahém domově v Barfordu v Anglii?



Tam ji milovali; tam chodívala, zpívala a radovala se po celý den na příjemných loukách u Avonu.



Och, proč otec a matka zemřeli a přikázali jí, aby přišla sem, na tento krutý břeh Nové Anglie, kde ji nikdo nechtěl...







... kde se o ni nikdo nestaral a kde ji teď chtěli hanebně popravit jako čarodějnici?



A nebyl tu nikdo, kdo by poslal laskavé zprávy těm, které už nikdy více neuvidí.

Už nikdy víc!



Mladý Lucy žil a byl veselý - pravděpodobně myslel na ni a na svůj vyslovený záměr, že si pro ni přijde a přivede ji domů, aby se stala jeho ženou - zrovna toto jaro.





Možná na ni zapomněl; to nikdo nevěděl. Týden předtím by byla rozhořčená nad vlastní nedůvěrou, kdyby si i jen na pouhou minutu myslela, že by mohl zapomenout.

Nyní už nějaký čas pochybovala o dobrotě všech mužů, protože ti kolem ní byli krutí a neúprosní.



Pak se otočila a bila se rozzlobenými údery (obrazně), že o svém ctiteli někdy pochybovala.





Ach! Kdyby jen byla s ním! Ach! Kdyby jen mohla být s ním! Nenechal by ji zemřít; zato by ji před hněvem tohoto lidu schoval do své náruče a odnesl ji zpět do starého domu v Barfordu.



A možná se zrovna teď plaví po širokém modrém moři, blíží se, každou chvíli se blíží...



... a přesto bude nakonec příliš pozdě.

Takto ji myšlenky pronásledovaly celou tu horečnatou noc, až se téměř v deliriu upínala k životu a divoce se modlila za to, aby nezemřela; alespoň zatím ne, když je ještě tak mladá!







***


Pastor Tappau a někteří radní ji probudili z těžkého spánku následující den pozdě ráno.



Celou noc se třásla a plakala...





...až ráno přišlo nakouknout dovnitř čtvercovou mřížkou nahoře.



To ji uklidnilo a ona usnula, aby ji probudil, jak už jsem řekla, pastor Tappau.



„Vstaň!" řekl a měl zábrany se jí dotknout, kvůli své pověrčivé představě o jejích zlých silách. „Je poledne."





„Kde to jsem?' řekla, zmatená tímto neobvyklým probuzením a řadou přísných tváří, které na ni všechny hleděly se zavržením.



„Jsi v salemském žaláři, odsouzená za to, že jsi čarodějnice."
„Běda! Na okamžik jsem na to zapomněla,“ řekla a položila hlavu na prsa.





„Byla nepochybně celou noc venku na ďábelských rejdech a dnes ráno je unavená a zmatená," zašeptal jeden tak tichým hlasem, že si nemyslel, že ho může slyšet...






...ale ona pozvedla oči a s tichou výčitkou se na něj podívala.



„Přišli jsme,“ řekl pastor Tappau, „abychom tě vyzvali, aby ses zpovídala ze svého velkého a různotvárného hříchu.“



„Mého velkého a různotvárného hříchu?!" opakovala si Lois pro sebe a vrtěla hlavou.




„Ano, tvého hříchu čarodějnictví. Pokud se přiznáš, v Gileadu ještě může být balzám.“







Jeden z radních byl zasažen lítostí při pohledu na bledou, vyčerpanou mladou dívku, a řekl, že kdyby se přiznala, litovala toho a učinila pokání, možná by její život ještě mohl byl ušetřen.



Do jejího zakaleného oka vstoupil náhlý záblesk světla. Může ještě žít? Bylo to ještě v její moci?



Nikdo neví, jak brzy sem Hugh Lucy může dorazit, aby ji navždy odvedl do klidu nového domova!

Život! Ach, pak veškerá naděje neskončila - možná by mohla ještě žít a nezemřít.



Pravda však z jejích rtů vyšla znovu, téměř bez jakéhokoli výkonu její vůle.
„Nejsem čarodějnice," řekla.



Pak jí pastor Tappau zavázal oči, vůbec nevzdorovala, jen se s malátným podivem v srdci ptala sama sebe, co bude následovat.



Slyšela, jak lidé tiše vstupují do žaláře, a slyšela šeptající hlasy; pak jí někdo zvedl ruce a přinutil se dotknout někoho poblíž...





...a v okamžiku zvuk zápasu a známý hlas Prudence vykřikl v jednom z jejích hysterických záchvatů a křičel, aby ji vzali pryč a ven z toho místa.







Lois se zdálo, jako by někteří její soudci pochybovali o její vině a požadovali ještě další zkoušku. Těžce se posadila na postel a myslela si, že musí mít strašnou noční můru, byla tolik obklopena nebezpečím a nepřáteli.



Ti v žaláři - a podle vzduchu poznala, že jich je mnoho - dál dychtivě mluvili tichými hlasy.





Nepokoušela se rozeznat úryvky vět, které se dostaly do jejího otupělého mozku, dokud jí najednou jediné slovo neumožnilo pochopit, že hovoří o vhodnosti použití biče nebo o mučení, aby se přiznala, aby odhalili, jakými prostředky by bylo možné zrušit kouzlo, které vrhla na ty, jež očarovala.





Proběhlo jí rozechvění z hrůzy; a vykřikla a prosila:



„Prosím vás, pánové, pro milosrdenství Boží, abyste nepoužívali takové hrozné prostředky. Mohu říct cokoli – ne, mohu třeba i někoho obvinit, když budu vystavena takovým mukám, o kterých jsem slyšela lidi vyprávět. Vždyť jsem jen mladá dívka a ne moc odvážná, ani velmi dobrá, jako jsou někteří jiní.“



Dotklo se to srdcí jednoho nebo dvou z nich, když ji tak viděli tam stát...



... a slzy jí stékaly zpod hrubého šátku pevně uvázaného přes její oči; řinčivý řetěz držel těžké závaží k útlému kotníku; obě ruce držela pevně u sebe, jako by se chtěla vyhnout křečovitému pohybu.



„Podívejte!' řekl jeden z nich. „Pláče. Říkali, že žádná čarodějnice nemůže ronit slzy. “





--- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ---

Prudence by zasloužila pořádně na pr..., když ji ani situace Lois v žaláři neobměkčila*evil* Obávám se, že i kdyby Ralph dorazil včas, není jisté, že by mohl Lois osvobodit a oženit se s ní ...

Jj, Ludmi, naprostý souhlas. Já když tu holku vidím, svrbí mě ruka
A Lois bych taky přála, aby ji Ralph zachránil, ale tomu moc nevěřím. Nakonec jsem si přála, aby ji zachránily aspoň ty slzy, když už na to někdo upozornil Ale bojím se, že ti zfanatizovaní a pobouchaní pánbíčkáři to nějak zahrají do autu, než by přiznali chybu

Přesně, mě to tak štve, ta bezmocnost... jeden spratek a kolik zla napáchá! Mně se tak dostat Prudence do ruky
Taky nepochopím, že ani když viděla Lois přímo v tom žaláři, že si neuvědomila svoji chybu... kdo ví, jestli nechtěla vypadnout z role, nebo jestli svoji sestřenku nenáviděla tak moc a nezáleželo jí na tom... nebo jestli v tom hraje roli námel, jak už tu bylo řečeno...
Moc děkuju za krásné komentáře!

Btw. omlouvám se za chybu měla jsem tam napsané jméno Ralph místo Hugh (to je správné jméno Loisina mlynáře, už jsem to opravila. Ale vůbec nechápu, kde se to tam vzalo, když překládám přímo z toho textu to je záhada.

Tak jsem tu s dalším dílkem, pokračuje přesně v bodu, kde jsme minule skončili, tak se kdyžtak podívejte o kousek nahoru, ať to pěkně navazuje.
Po této kapitole nám už zbývají jenom tři do konce, úplně mě to překvapilo, že už se chýlíme k závěru.

---

Čarodějnice Lois

(E. Gaskell)


KAPITOLA 37





Ale další se při této zkoušce vysmíval a řekl prvnímu, ať si jen vzpomene, jak proti ní svědčili i členové její vlastní rodiny, Hicksonovi.







Ještě jednou byla vybídnuta, aby se přiznala.



Obvinění, která byla všemi lidmi (jak říkali) považována za jasné důkazy proti ní, jí byla přečtena i se vším svědectvím, které proti ní bylo vzneseno. Řekli jí, že s ohledem na zbožnou rodinu, do které patřila, bylo rozhodnuto soudci a pastory Salemu, že by její život měl být ušetřen, pokud přizná svou vinu, učiní nápravu a podrobí se pokání; ale pokud ne, má být spolu s dalšími osobami usvědčenými z čarodějnictví oběšena na tržišti v Salemu příští čtvrtek ráno (čtvrtek byl den trhů).



A když toto vyřkli, tiše čekali na její odpověď.

Trvalo minutu nebo dvě, než promluvila.



Mezitím se znovu posadila na postel, protože byla opravdu velmi slabá.
Zeptala se: „Můžete mi ten šátek odvázat, protože, pánové, mě to opravdu bolí?“



Zkouška, kvůli které měla zavázané oči, byla už dokonána a šátek jí byl sundán a bylo jí umožněno znovu vidět.

Žalostně se dívala na ty přísné tváře kolem sebe, ve kterých se zrcadlilo chmurné napětí z toho, jaká bude její odpověď.



Pak promluvila:
„Pánové, musím si s klidným svědomím zvolit smrt, raději než život, který by byl získán lží. Nejsem čarodějnice. Sotva vím, co tím myslíte, když říkáte, že jsem. Ve svém životě jsem udělala mnoho a mnoho velmi špatných věcí; ale myslím, že Bůh mi je odpustí díky mému Spasiteli.“



„Neber si Jeho jméno do svých zlých rtů," řekl pastor Tappau, rozzuřený jejím rozhodnutím, že se nepřizná, a jen tak tak se bránil tomu, aby ji neudeřil.

Spatřila však záměr, jaký měl, a v plachém strachu se odtáhla.  







Poté soudce Hathorn slavnostně přečetl právní odsouzení Lois Barclayové k smrti oběšením, jakožto usvědčené čarodějnice.



Zamumlala něco, co nikdo úplně neslyšel, ale co znělo jako modlitba za slitování a soucit k jejímu mladému věku a stavu bez přátel.





Potom ji ponechali všem hrůzám té osamělé odporné kobky a strachu z blížící se smrti.





Za zdmi vězení sílil strašlivou rychlostí strach z čarodějnic a rozrušení z čarodějnictví. Bylo obviněno několik žen a mužů, bez ohledu na to, jaké bylo jejich postavení a jejich charakter v minulosti. Na druhé straně údajně více než padesát osob bylo ďáblem trýznivě obtěžováno a těch, kterým předal svou moc kvůli jejich odporným a zlým úvahám. Kolik zloby, zřetelné nepochybné osobní zloby, bylo smícháno s těmito obviněními, to už nikdo neví.





Zoufalé statistiky této doby nám říkají, že padesát pět lidí uniklo smrti tím, že se přiznali k vině, sto padesát bylo ve vězení, více než dvě stě bylo obviněných a přes dvacet dostalo rozsudek smrti, mezi nimiž byl i pastor, kterého jsem nazvala Nolanem...





... a o kterém se vědělo, že trpěl nenávistí ze strany svého spolu-pastora.





Jeden starý muž, který neuznával své obvinění a odmítl se u soudu obhajovat, byl podle zákona drcen až k smrti za to, že se nedostavil k soudu.

Dokonce i psi byli obviněni z čarodějnictví, dostali zákonné tresty a jsou o nich záznamy mezi subjekty trestu smrti.

Jeden mladý muž našel způsob, jak pomoct své matce utéct z vězení, uprchl s ní na koni a ukryl ji v Borůvkové bažině nedaleko od Taplayova potoka na Velké pastvině; skryl ji zde ve vigvamu, který jí postavil jako úkryt, poskytoval jí jídlo a oblečení a uklidňoval ji a pomáhal jí až do doby, než mánie pominula. To ubohé stvoření však muselo strašlivě trpět, protože jedna z jejích rukou se jí zlomila při tak zoufalé snaze se dostat ven z vězení.

Ale nebyl nikdo, kdo by se pokusil zachránit Lois.



Grace Hicksonová by ji ráda úplně ignorovala.



Takovou poskvrnu čarodějnictví způsobilo pro celou její rodinu, že celé generace bezúhonného života nebyly v ten den považovány za dostačující na to, aby jejich pověst očistily.



Kromě toho mějte na paměti, že Grace spolu s většinou lidí své doby věřila nejpevněji v to, že zločin čarodějnictví je reálný.



Ubohá opuštěná Lois tomu sama věřila a to přispělo k její hrůze, protože jí žalářník v neobvykle komunikativní náladě řekl, že téměř každá cela je nyní plná čarodějnic; a že je možné, že by mohl někoho dát k ní, kdyby byli obviněni další.



Lois věděla, že sama není čarodějnice; neméně však věřila v to, že tento zločin je založen na pravdě a do značné míry se na něm podíleli lidé se zlým smýšlením, kteří se rozhodli dát své duše Satanovi; a ona se otřásla hrůzou nad tím, co řekl žalářník, a pokud by to bylo možné, požádala by ho, aby ji této společnosti ušetřil. Nějak ji však opouštěly smysly a nemohla si vybavit správná slova, pomoci kterých by měla formulovat svůj požadavek, dokud žalářník neodešel.

Bohužel, je to pravda, obyčejných, neprávem obviněných lidí si jen málokdo všímá - co kdyby se sám nějak zapletl, že ... A co se Lois týče, zachovala bych se stejně - než obviňovat další nevinné lidi a mít je na svědomí, to raději zemřít

Když jsem při načítání poslední kapitoly zahlédla pastora Nolana, doufala jsem, že by se Lois mohl nějak zastat. A ejhle, on je chudák sám obviněný Ty počty byly děsivé A je to strašné, že za pravdu se platilo smrtí.

Díky moc za krásné komentáře a správné postřehy

@Ludmila - Přesně, zastat se někoho v té době, to akorát vede k přenesení pozornosti na toho člověka, protože by si řekli, že ho ta čarodějnice očarovala, když ji obhajuje. Taky bych si nevzala na svědomí, že bych při mučení mohla obvinit někoho dalšího. A kolikrát taky dávali prázdné sliby. Hotě taky slibovali, že ji pustí na svobodu, začala jmenovat lidi (během mučení, není tedy divu) a stejně jí to nepomohlo k záchraně vlastního života. A Lois je až natolik čestná, že nebyla schopná lhát a říct, že je čarodějnice (což si taky neumím představit, kdybych byla v té situaci - jak bych mohla o sobě lhát a přiznat něco, co není pravda).

@Fidgety - kéž by se jí jenom mohl zastat. Mně to jeho jméno taky při čtení takhle vletělo do oka. Bohužel ale Tappau takhle hnusně zneužil situace, aby se zbavil konkurence. Počty jsou opravdu strašné, úplně by stačil jenom 1 neprávem obviněný člověk. „Za pravdu se platilo smrtí" - to je úplně přesně shrnuto. Je to tak šokující, co se tehdy dělo.

Taky jsem moc doufala, že by ji Noel mohl zachránit je mi Lois tak hrozně moc líto myslím, že už ji nikdo nezachrání

Určitě jí někdo ještě zachrání! To je strašný! Obdivuji, jak si s tím dokážeš vyhrát, takový příběh jsem ještě neviděla! Úžasné!

Moc a moc děkuju za další pěkné komentáře!

@Lucisab - to je pravda, vlastně po celou dobu to vypadalo, že zrovna Nolan by i měl o Lois zájem,svým způsobem jí byl možná i nejbližší v tom městě... ale bohužel, Tappau zařídil, aby to jeho konkurence schytala Přitom kdyby se toho města ujal takový mladý progresivní kněz, určitě by třeba by ani k těm procesům nedošlo. I když - kdo ví...

@NiQush1 - mám velkou radost, že tu mám novou čtenářku děkuju za pochvalu, opravdu moc si toho vážím Kéž bys měla pravdu a Lois se mohla zachránit. Nejhorší na tom je, že tu pár takových malinkatých možností už bylo a všechny padly. Ale v příbězích není nic vyloučeno, může se stát cokoliv... nechci nic prozrazovat, všechno se dozvíme už během posledních pár dílků, protože ten příběh bude mít celkem 40 kapitol, tak už zbývají jenom 3 do konce.

ouč a bude pak nový? to mě mrzí, že jsem přišla až na "konci"

@NiQush1 - vůbec tě to nemusí mrzet  naopak já mám velkou radost, že máš zájem. Budou rozhodně i další příběhy. Vždycky jak jeden skončím, pustím se zase do dalšího (dokud na to budu mít čas a dokud mě to bude bavit).

Kdyby se ti někdy chtělo vyzkoušet zase nějaký jiný příběh, už se mi jich tu pár nahromadilo:
https://thesims234.forumczech.com/t169-hellohello-kolekce-pribehu
tady v prvním příspěvku je jejich kompletní seznam.

Tak zase uplynul další týden a nová kapitola je konečně tu.

---

Čarodějnice Lois

(E. Gaskell)


KAPITOLA 38


Jediný člověk, který toužil po Lois - kdo by se s ní spřátelil, kdyby mohl - byl Manasseh: chudák, šílený Manasseh.







Ale jeho řeči byly tak divoké a pobuřující, že jeho matka dělala vše, co mohla, aby jeho stav skryla před pozorováním veřejnosti.





Za tímto účelem mu dala lektvar na spaní; a zatímco ležel těžce a nehybně pod vlivem makového odvaru...



... jeho matka ho přivázala provazy k těžkopádné starožitné posteli, ve které spal.



Při vykonávání této práce vypadala, že má zlomené srdce, a takto uznala ponížení svého prvorozeného – toho, na kterého byla vždy tak pyšná.

***

Pozdě toho večera stála Grace Hickson v Loisině cele, maskovaná kapucí a pláštěm až po oči.



Lois seděla docela nehybně a nečinně si hrála s kouskem provázku, který jednomu z radních toho dne vypadl z kapsy.



Její teta u ní na okamžik mlčky stála, než si Lois uvědomila její přítomnost.



Najednou vzhlédla a vydala malý výkřik a odtáhla se od té temné postavy.



Potom, jako by výkřik uvolnil její jazyk, Grace spustila: „Lois Barclayová, copak jsem ti někdy ublížila?"





Grace nevěděla, jak často nedostatek její laskavosti probodával něžné srdce cizí dívky žijící pod její střechou; teď už si Lois nevybavovala nic proti ní.



Místo toho byla Loisina paměť plná vděčných myšlenek na to, kolik by toho mohlo být nevyřešeno, být tak méně svědomité osoby, než kterou pro ni znamenala její teta; a zpola k ní na tom opuštěném místě natáhla ruce jako k příteli, zatímco odpověděla: „Ach ne, ne, byla jsi velmi hodná! Velmi milá!"



Grace však stála nehybně.
„Nikdy jsem ti neublížila, i když jsem nikdy pořádně nevěděla, proč jsi k nám přišla."



„Poslala mě matka na smrtelné posteli," zasténala Lois a zakryla si tvář. Každou chvíli se stmívalo čím dál víc.



Její teta stála tiše a klidně.
„Udělal ti někdy něco zlého někdo z mých lidí?" zeptala se po chvíli.



„Ne, ne; nikdy, dokud Prudence neřekla –



– ach, teto, myslíš si, že jsem čarodějnice?“



A teď Lois vstala, držela se za Gracein plášť a pokoušela se číst v její tváři.
Grace se od dívky, které se děsila, malými krůčky vzdalovala, přesto se však snažila usmířit.



„Moudřejší než já, zbožnější než já, to prohlásili. Ale och, Lois, Lois! On byl můj prvorozený. Zbav ho démona, kvůli Jemu, jehož jméno se neodvažuji vyslovit v této hrozné budově, plné těch, kteří se vzdali naděje na svůj křest; zbav Manasseha jeho hrozného stavu, pokud jsem ti já nebo moji blízci kdy udělali nějakou laskavost!“



„Žádáš mě ve jménu Krista," řekla Lois. „Mohu vyslovit to svaté jméno - protože, och! Teto, opravdu – a je to svatá pravda – nejsem žádná čarodějnice; a přesto mám zemřít – být oběšena! Teto, nenech mě zabít! Jsem tak mladá a nikdy jsem nikomu neublížila, o ničem takovém nevím.“



„Ticho! Že ti není hanba!"



„Dnes odpoledne jsem svázala svého prvorozeného silnými provazy, abych mu zabránila v tom, aby neudělal sobě nebo nám nějakou neplechu – je tak šílený. Lois Barclayová, podívej se sem!“ a Grace si klekla k nohám své neteře a sepjala ruce, jako by se modlila – „Jsem hrdá žena, odpusť mi, Bože! A nikdy mě nenapadlo pokleknout před nikým, kdo by ho mohl spasit, jen Jím samotným. A nyní klečím u tvých nohou, abych tě prosila, abys osvobodila mé děti, zvláště pak mého syna Manasseha, od kouzel, která jsi na ně uvrhla. Lois, poslechni mě a já se za tebe budu modlit k Všemohoucímu, pokud ještě může přijít slitování."



„Nemohu to udělat; Nikdy jsem neudělala tobě ani tvým blízkým nic špatného. Jak to tedy mohu vrátit zpět? Jak mohu?" A lomila rukama v intenzitě přesvědčení o nemožnosti čehokoli, co mohla udělat.





V tom okamžiku Grace vstala, pomalu, strnule a přísně. Stála chladně stranou od přikované dívky v odlehlém rohu vězeňské cely poblíž dveří a byla připravena uniknout jí, jakmile tu čarodějnici prokleje, protože nenapravila nebo nemohla napravit zlo, které způsobila.



Grace zvedla pravou ruku a zvedla ji vysoko, když odsoudila Lois k tomu, aby byla navždy prokletá za svůj smrtící hřích a nedostatek milosrdenství i v této poslední hodině. A nakonec ji povolala, aby se s ní setkala u božího soudu a že se tam bude zodpovídat z tohoto smrtelného ublížení způsobeného duším i tělům těch, kteří ji přijali, když k nim přišla jako sirotek a cizinka.



Do tohoto posledního předvolání stála Lois jako ta, která slyší její rozsudek a nemůže proti ní nic říci, protože ví, že všechno bude zbytečné.



Zvedla však hlavu, když uslyšela, jak její teta hovoří o božím soudu, a na konci Graceiny řeči také zvedla pravou ruku, jako by se touto akcí slavnostně zavázala, a odpověděla:
„Teto! Setkáme se tam. A tam budeš vědět o mé nevině. Bůh ať se slituje nad tebou i nad tvými blízkými!“





Její klidný hlas Grace rozzuřil...





... a udělala pohyb, jako by nabrala hrst prachu z podlahy a hodila ho na Lois – a zvolala:
„Čarodějnice! Čarodějnice!"



„Žádej si o milost sama pro sebe - nepotřebuji tvé modlitby. Čarodějnické modlitby se čtou pozpátku. Plivu na tebe a pohrdám tebou!"





A s tím odešla.


- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ -

---

Hlavně, jak tvrdí, že ani nevěděla, proč k nim Lois přišla. A co ten dopis, který to všechno vysvětloval?    Má nějak krátkou paměť, nebo si to spíš nechce pamatovat.
Příští díl bude za týden asi v neděli, podle toho, jak to vyjde.

Jakoze asi siurco budu muset precist neco dalsiho 🥺🥺🥺 tenhle dil jsem hltala a je nevericne, jak se proti niopravdu vsichni spykli..prijde mi to cele tak pomatene a zvracene... Ale ten gif je luxus

Díky moc za komentář!
Jsem ráda, že tě to bavilo - přesně jak píšeš, je to úplně neuvěřitelné a zvrácené, hnusná doba. Je až nemožné, že se něco takového fakt dělo ve skutečnosti, ale je to tak Chudák Lois. V žádném případě bych nechtěla být na jejím místě.
Musím říct, že si oddychnu, až sem dám zase nějaký veselejší příběh. A ten čas už se blíží.

Tak jdu dohnat resty. Respektive dodat konečně komentář, protože jsem si dílky vždy přečetla, ale nějak jsem neměla sílu k nim dodat patřičný komentář. Celá ta situace je hrozná a Lois je mi neskutečně líto. Musím říct, že mě docela šokovalo, že i kněz Nolan byl popraven, to jsem vůbec nečekala. Tolik nevinných lidí, ach jo..

Popravdě si troufám říct, že v pár věcech má prsty Faith... Zaslepená žárlivostí a pachtování se se starou indiánkou nevěstí nic dobrého.

Každopádně Grace mě vůbec nepřekvapila. Je mi z té ženské zle, Manasseh byl blázen už před tím než se tam Lois vůbec objevila, to už zapomněla??? Měla by se zaměřit na sebe a na svojí výchovu než svalovat vinu na ostatní, nejradši bych tu ženskou nakopla.

Jsem zvědavá, jak tohle dopadne....

Taky jsem se nějak nemohla odhodlat ke komentáři tohoto dílu - jak jen může být v člověku tolik zla ? I když je fakt, že pokud Grace uvěřila tomu, že je Lois čarodějnice, lehce mohla podlehnout i dojmu, že by Lois mohla i uzdravovat, ale pak to zklamání ...

Moc děkuju za další komentáře      V téhle době chci poděkovat obzvlášť, ani nevíte, jak strašně moc si toho vážím (i celkové vaší podpory mých příběhů), protože si uvědomuju, že je to opravdu těžké čtení. Zejména pro ty, kdo si Lois oblíbili (já třeba hodně, moc se mi líbí její povaha).
Hlavně je tento příběh plný utrpení už od začátku, když si vezmeme samotný příjezd Lois do Ameriky a vlastně i její předchozí život v Anglii, tak to měla strašně složité.

@Janika31 - moc děkuju za komentář  úplně chápu, jak těžké muselo být sebrat na komentář sílu, protože je to fakt nelehké čtení. Zajímavá myšlenka ohledně Faith. Je možné, že přihodila nějaké obvinění. Její odporné chování tomu naznačuje. Tam prostě proti Lois byla celá rodina, kromě nemocného Manasseha, který ji ale zase trýznil jiným způsobem. A přesně, Grace je prostě odporná osoba... dělá, jako by celá její rodinka byla dokonalá. Ale už když Lois přijela, bylo vidět, že nejsou normální. Místo aby se starala o výchovu, tak měla plnou hubu křesťanských pouček, kterými se neřídili a za obětního beránka si samozřejmě vybrali chudáka Lois s čistou povahou.

@Ludmila - Taky mockrát děkuju, žes nabrala odvahu ke komentáři a vůbec se nedivím, že to bylo tak těžké. Ještě jednou moc díky za podporu! Pro mě je to taky nepochopitelné, jak někdo může být tak strašně zlý. Proč vždycky ti nejhorší lidi strhnou celý dav, který se promění v to samé zlo. A tahle masa potom ty zlé skutky vždycky prosadí. Já Grace úplně nesnáším - chápu, že je zasažená nemocí syna, ale tím se nedá ospravedlnit vůbec nic, co řekla Lois. Navíc v té kápi vypadá sama jako čarodějnice.    

---

No a tímto předposledním dílem se už chýlíme k závěru...

Varování: Raději to nečtěte před spaním.
Bohužel to bude hodně krušné a připravte se na těžký díl, obrňte se na to čtení (citlivou část dám do spoileru), nebo si kdyžtak raději počkejte na další díl (závěr příběhu) nebo až další nový příběh, který bude už brzo, pracuju na něm.

---

Čarodějnice Lois

(E. Gaskell)


KAPITOLA 39


Lois celou tu noc sténala. „Bože, utěš mě! Bože, dej mi sílu!" To bylo vše, co si pamatovala a mohla říct. Prostě jen cítila takovou potřebu, nic víc - zdálo se, jako by všechny další obavy a touhy v ní zemřely.



A když jí druhý den ráno přinesl žalářník snídani, oznámil o ní, že „se pomátla“; protože se zdálo, že ho nepoznává, stále se houpala sem a tam a tiše pro sebe šeptala a občas se trochu usmála.





Ale Bůh ji utěšil a toho středečního odpoledne ji dodal sílu.

Do její cely hodili další „čarodějnici“ a pobídli ty dvě hanlivými slovy, aby si dělaly společnost.



Nově příchozí upadla vyčerpaná na zem tlakem, jakým ji do cely strčili; a Lois, která nezpoznávala nic jiného, než starou otrhanou ženu ležící bezmocně na tváři na zemi, ji zvedla; a hle!



Byla to Nattee - špinavá, zamazaná, blátivá, pohmožděná od kamenování, zbitá a celá duchem mimo kvůli zacházení, které dostala od davu venku.





Lois ji držela v náručí a jemně otírala zástěrou tu starou hnědou vrásčitou tváří a plakala nad ní, jako dosud ještě neplakala nad svým vlastním trápením.





Celé hodiny pečovala o starou indiánku - pečovala o její tělesné utrpení; a jak mdlé smysly divokého stvoření pomalu přicházely k sobě, Lois se probrala ze svého nekonečného strachu ze zítřka, když i ona, stejně jako Lois, měla být vyvedena ven, aby zemřela tváří v tvář celému tomu rozzuřenému davu. Lois hledala ve své mysli nějaký zdroj útěchy pro starou ženu, která se třásla jako někdo v paralýze způsobené hrůzou ze smrti - a takové smrtí.



Když vše ve vězení utichlo, o temné půlnoci slyšel žalářník za dveřmi, jak Lois vypráví, jako by vyprávěla malému dítěti, úžasný a smutný příběh člověka, který zemřel na kříži pro nás a za nás. Dokud mluvila, zdálo se, že strach indiánské ženy se utišil; ale v okamžiku, kdy se únavou odmlčela, Nattee znovu vykřikla, jako by ji nějaká divoká šelma pronásledovala hustými lesy, ve kterých v mládí přebývala. A pak Lois pokračovala, říkala všechna požehnaná slova, na která si pamatovala, a utěšovala bezmocnou indiánku pocitem přítomnosti nebeského přítele. A jak ji tak  utěšovala, utěšovala se tím i Lois; při dodávání odvahy jí dodala Lois odvahu i sobě.





Přišlo ráno a s ním přišlo předvolání, aby vyšly ven a na smrt.

Ti, kteří vstoupili do cely, našli Lois spící, její tvář spočívala na spící stařeně, jejíž hlavu stále držela na klíně.





Když se probudila, nezdálo se, že by jasně poznala, kde je; „pomatený“ pohled se jí vrátil do zesláblé tváře; vše, co podle všeho věděla, bylo, že tak či onak přes veškeré nebezpečí musí chránit tu ubohou indiánku. Když spatřila jasné světlo dubnového dne, slabě se usmála; a objala rukou  Nattee a pokusila se udržet indiánku potichu uklidňujícími slovy nejasného významu a posvátnými úryvky žalmů.





***

Když se přiblížily k šibenici, Nattee pevněji sevřela Lois...







... a odporný dav dole začal hučet a řvát.





Lois zdvojnásobila své úsilí o uklidnění a povzbuzení Nattee, očividně si nebyla vědoma toho, že veškerý odpor, houkání, kameny, bahno směřovaly k ní samotné.





Ale když jí vyrvali Nattee z náručí a vedli ji, aby trpěla jako první, zdálo se, že se Lois najednou vzpamatovala a vnímala hrůzu zde přítomnou.

Pozor, následuje citlivá pasáž - pro zobrazení rozkliknout:

A pak, jako by byla pravda to, čemu lidé věřili, že je posedlý démonem, seskočil dolů..





... a řítil se davem až za hranice města a do temného hustého lesa -  a Manasseh Hickson už nikdy nebyl znovu spatřen žádným křesťanem.



- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ -

---

... Co teď říct za tím, co se tady stalo.
Jak už jsem psala dříve, bála jsem se celé třetí části (tj. od té doby, kdy se Salem začíná obávat čarodějnictví) kvůli té tvorbě. Protože už když jsem to četla, dost mě to zasáhlo, protože jsem Lois měla hodně ráda a celou dobu číst o utrpení někoho tak nevinného a hodného, to je prostě hrůza.
Jenže ten příběh mi připadal tak zajímavý a poutavý, že jsem se ho rozhodla zpracovat.
Jen mě při překládání nenapadlo, jak těžké bude vytvořit si svoje milované simíky a celé to s nimi znovu prožít, protože to působí ještě reálněji. Hlavně ty pasáže se soudem, vězením a samozřejmě i tento díl, to bylo hodně ponuré. A kdyby se to odbylo v jedné kapitole, možná by to ještě šlo, ale tady se s tím potýkáme delší dobu. Právě proto jsem si asi tak v půlce příběhu uvědomila, že jsem ho nevybrala dobře - a když jsem se dostala k pasáži s těmi soudy, říkala jsem si, jestli to nemám raději ukončit z ohledu k vám. Nakonec jsem si ale řekla, že když už jsem tak daleko, že to dodělám a že to dlužím i Lois. Ale bylo mi líto, že ten příběh byl tak depresivní a šokující. Zase ale inspirovaný skutečností, což je hrůza. Denně slyšíme o tolika špatných činech, co se odehrávají ve světě (nebo čteme o těch z historie) a možná jsem zbytečně přidala další smutnou věc ke čtení (a trvalo to dlouho).    Snad se na mě za to nezlobíte.

Na tvorbu to bylo fascinující (ta doba, ve které se to odehrává, to jsem ještě nikdy předtím nezkoušela) a začátek mě moc bavil. Jak se situace zhoršovala, bylo to čím dál těžší. Naštěstí jsou to „jen" simíci a v mojí hře se jim nic nestalo a existují normálně dál a žijí si svými šťastnými životy, včetně Lois 
Jen to uvědomění, že pro mnoho živých lidí to byla realita a kolik si toho museli vytrpět...   S tím se nikdy nesmířím...
V podstatě se tu neobjevuje nic, co by se už neodehrálo v příběhu Šizení šibenic, ale i tak - tam byl podvodník a svým způsobem si trest zasloužil, i když takový strašný trest nepřeju snad nikomu, možná jenom nějakému nenapravitelnému vrahovi, nejhoršímu z nejhorších. Ale rozhodně ne Lois, která byla ve všem tak nevinně...

Příště bude ještě poslední díl a myslím, že ho stihnu už někdy v průběhu týdne, tak nebudete muset tak dlouho čekat.

Já si myslím právě naopak, milá Hellohello, že jsi tento příběh vybrala velmi dobře. Život přece není jen procházka růžovým sadem, dobré konce bývají většinou jen v pohádkách. A kdo se nepoučí z historie, tedy alespoň z těchto skutečných historických příběhů, ten je odsouzen k tomu, prožívat vše stále znovu ...
Je mi neskutečně líto Lois, ale bohužel to jinak ani dopadnout nemohlo - špatná doba, špatné místo, o lidech kolem ní škoda mluvit Možná jsem poněkud morbidní, ale být duchem Lois, začala bych chodit strašit Grace, Faith a hlavně tu nesnesitelnou Prudence !

Uf, tak to je síla Je mi Lois moc líto. Život se s ní nepáral, přišla brzy o rodiče, poslali ji do jiného světa, který k ní nebyl vůbec přívětivý, a do toho takový brzký konec Tak snad najde svého pokoje a bude mít klid aspoň po smrti

Ludmi, s tvým návrhem souhlasím Ty tři byly stokrát větší čarodějnice, než Lois, a zasloužily by si taky pořádný trest. Snad ho dojdou aspoň po své vlastní smrti. (Mimochodem nejsem věřící, ale moc se mi líbí pojetí pekla ze seriálu Lucifer - takže nějakou pěknou pekelnou smyčku by si zaloužily!)

Teda... já nevím, jak vám oběma můžu jenom poděkovat jste moc hodné! Opravdu moc a moc děkuju za podporu a za komentáře.

@Ludmila - Krásně a výstižně řečeno. Proto je historie tak důležitá, hodně lidí dnes se historii vysmívá a bere to jako něco jenom z knížek, přitom to všechno jsou lidé jako my, kteří se jenom narodili do jiné doby a prožívali všechno v reálném čase stejně tak jako my a stejně tak se i naše doba každou vteřinou propadá do historie. Přesně jak píšeš, Ludmi, je důležité se poučit z historie, jinak hrozí neustálé opakování chyb. A taky že se to děje. Jak jsi správně říkala už někdy na začátku, že máš obavy, jak to skončí (psali to sem i další čtenáři) - vím, že jsme pořád všichni doufali, že to dobře dopadne, pořád tam nějaká malinká naděje byla, i když ta situace byla tak strašná. Bohužel všechny ty naděje časem padly a stalo se tohle, jak se dalo teda očekávat vzhledem k tomu, co víme o tom místě a době.
No a s tím strašením bych udělala to stejné, protože si to ty čarodějnice zaslouží za to, jak s Lois celou dobu zacházely jak s hadrem.

@Fidgety - taky naprosto souhlasím! Moc pěkně jsi to shrnula. Je to kruté... doufám, že ty čarodějnice (protože to nic jiného není, fakt v nich nevidím ani kousek lidskosti) si to pořádně vypijou, protože si nic jiného nezaslouží! Taky sice nejsem věřící (ale byla bych ráda, kdyby to tak bylo a kdyby existovala spravedlnost a lidi by dostali to, co si zaslouží za to, jak v životě jednali) a tenhle seriál jsem neviděla, ale zní to přesně jako místo, kam by se přesně tyhle individua měly dostat. A s nimi i ostatní stvůry, co obvinily tolik nevinných chudáků. Do určité míry můžu pochopit ten strach z čarodějnic, taky bych se bála. Ale myslím, že většina těch obvinění bylo účelových, že někdo někoho nesnášel nebo mu záviděl, tak ho takhle udal a znemožnil. A to všechno pod rouškou těch nejušlechtilejších křesťanských idejí. Fuj...

O.o jako...asi k tomu nemám co dodat :/ souhlasím s Ludmilkou, rozhodně to pojetí s Luciferem má něco do sebe ... celý mě to dostalo :/ a překvapilo. Obdivuji tě, že sis to vybrala a to téma je opravdu velmi...těžké. Je ale super nahlédnout na příběhy i z té smutné stránky.
Nicméně, těším se na lepší zítřky :)

No tak to byl přímý zásah... Všechno se to seběhlo tak rychle , ale asi na jednu stranu dobře než předlouhé trpení. Celý tenhle příběh mě velmi zasáhnul a tudíž si troufám říct, že naprosto chápu tvoje pocity po přečtení této povídky. Chudák Lois, osud k ní nebyl přívětivý a hlavně spravedlivý. Brzy přišla o rodiče, o lásku a nakonec i o život.

Je mi líto i Nattee, ta si i navíc prošla odporným linčováním od pomateného davu. . Na jednu stranu bylo fajn, že to své utrpení mohly spolu sdílet, být si oporou v posledních hodinách, minutách i sekundách. Určitě to pomohlo oboum dvoum i když většinu času to byla Lois, která utěšovala nebohou Nattee.

Každopádně konec byl velmi tragický, pořád jsem tajně doufala, že se přeci jen slitují, ale realita byla totálně jinde. Co by taky člověk čekal od pomatenců.

Největší zlost mám na tu mrňavou Prudence, která by zasloužila pořádné potrestání. Moc by se mi líbilo, kdyby tam došlo aspoň ke spravedlivému konci alias potrestání když už kvůli tomu spratkovi zemřela nevinná osoba, pravděpodobné více nevinných osob.

btw.: Jinak mě tak napadá, že by mě zajímalo, co stálo v dopise od Faith určeném Nolanovi, ale to už se pravděpodobně taky nedozvíme...

Manasseh na závěr tomu taky dodal korunu A co Grace, ta se musela snad psychicky zhroutit taky?

No jsem zvědavá na poslední díl. Třeba se v něm dočkáme nějaké spravedlnosti. ( byl by gól, kdyby někdo z čarodějnictví nařkl Grace, nebo toho šíleného kněze? To bych se s prominutím smála.... )

Jinak jsem chtěla poděkovat za velmi intenzivní povídku, kterou jsem četla jedním dechem. Byla sice ponurá a žádný happy end se nekonal, ale i přesto měla své kouzlo. Ne všechny knihy a hlavně osudy jsou šťastné a my to musíme přijmout tak, jak to je. Obrovské díky tobě Hello za tak úžasné zpracování. A už teď se těším na další povídku!