Hellohello: Kolekce příběhů

Ludmi, mockrát ti děkuju za krásný komentář a neustálou podporu, hrozně moc si toho vážím  A naprosto s tebou souhlasím... Pan Openshaw mi nebyl moc sympatický, když se objevil v příběhu poprvé, ale už od momentu, kdy se začal věnovat Ailsie, se můj názor měnil... až na tu žádost o ruku, ale proti gustu žádný dišputát  Strašně se mi líbilo, jak se postaral o Alici i Ailsie a jak se dokázal vcítit do Franka a jak vše na konci zařídil, aby jenom zajistil klid Alici a Ailsie. Myslím, že je to opravdový chlap, jak má být.
A jak hezky píšeš, Nora to vše udělala pro Alici a viděno hlavně tehdejším pohledem, zachovala správně tajemství jako služebná.   I když to může být i dost kontroverzní, jak zase taky správně psala Janika, že to nebylo její tajemství, aby ho mohla zatajit před Alicí...  jsou na to dva různé pohledy a na obou je něco. Už se nedozvíme, co by se stalo s Frankem, kdyby si mohl promluvit s Alicí. Možná už z toho všeho byl na tom psychicky tak špatně, že by mu nepomohlo nic... těžko říct. V každém případě je dobře, že Ailsie se to jako malá nedozvěděla, teď na to má více síly a rozumu, aby se s tím líp vyrovnala. Nakonec vše dopadlo nejlíp, jak mohlo v rámci toho, co se stalo. Jen toho Franka je mi líto.

A ještě jednou ti moc děkuju za krásný komentář  mám radost, že se ti příběhy líbí, i když jsou smutné. Vím, že každý to nemusí. Já takových čtu docela dost a u knih mi to nevadí, horší je, když se to stane v životě. Ale pěkný šťastný konec i u knihy samozřejmě potěší

Mezitím jsem prošla všecky fotky a je vidět, že tentokrát mě simové moc nezlobili
Mám jenom pár fotek:


1. Starý kapitán házel zajímavé ksichty, když navštívil Franka a Alici


2. Pan Openshaw jako baleťák   (tuhle pózu náhodou hodil během hovoru s ní    )

Pěkný manchesterský drsný obchodník žádná rána nepadne vedle? Spíš vypadá jako básník, co hluboce prožívá svůj přednes  

3. Zajímalo by mě, po kom Ailsie zdědila tenhle nos,  


4. A na závěr hádanka.  U hotelu se mi ochomýtal tenhle chlap. Je to postava z jednoho minulého příběhu, jestlipak poznáte, kdo to je?  


Na novém příběhu už se pracuje, moc jsem se na něho těšila. Mohl by tu přibýt zhruba do týdne, když to půjde hladce a všecko stihnu. Doufám, že se vám bude líbit, uvidíme

Omlouvám se, že na zakončení příběhu reaguji až teď I když čtu stále průběžně
Franka je mi moc líto, že ten tlak nezvládl Takový osud si nezasloužil, i když se k Alici tolik nehodil, věřím, že ji miloval. Ale pro Alici je tento konec asi lepší - nevím, jak by to ustála, a co vhodného, navíc v té době přijatelného, by vymyslela se svými manželstvími. Odnesla by to nejvíc V tomto to máme jednodušší, i když na palici by to bylo i teď, taková situace, ale nezničila by asi nikomu pověst.
Pan Openshaw se zachoval k Frankovi opravdu důstojně, a měla jsem moc radost, že přivedl Noru zpět. A nakonec, když už to tajemství nemohlo nikomu snad ublížit, sdělil ho Ailsie - měla na to právo.
Znovu tedy děkuji za zprostředkování krásného příběhu, v mimořádně skvělém zpracování. To opravdu nikdy nepřestanu obdivovat, co vše v simech dokážeš stvořit. Mě osobně potrápí vždy i jedna jediná dobová stavba.

To byl překrásný a zároveň i smutný příběh. Musím říct, že mě pak Openshaw neskutečně překvapil svým jednáním . Bylo to od něj nesmírně krásné gesto, že se o Franka po smrti takhle postaral.
Trošku mě mrzí, že se Alice nedozvěděla pravdu , ale asi by jí to hodně ranilo. Mrzí mě, že neměli možnost se znovu potkat, aby věděla, že přeci jen na moři nezemřel...
Co se dá dělat...

Ale jsem ráda, že alespoň Ailsie se dozvěděla pravdu.

Ještě jednou děkuji za krásný příběh Už se moc těším na další!

btw.: Ty fotky jsou boží

pan Openshaw, jako baleťák, vůbec mi to k jeho povaze nesedí a nebo Ailsiin nos . Kapitán se taky umí parádně tvářit, jen se divím, že mu tam fajfka nevypadla z pusy .

A na závěr ten záhadný, naštvaný simík. Jestlipak to není náš vrah( on teda vlastně nikoho nezabil, krom sebe nakonec) z příběhu Můj vlastní vrah? Že by vstal z mrtvých?

to byl vážně moc smutný konec Frank asi neviděl z té situace východisko, muselo to být hrozné, když ani nepočkal na schůzku s Norou.. ale i kdyby se sešli, těžko by něco vyřešili. vůbec nevím, co bych udělala na místě Nory, ale ať to beru z jakékoli strany, v podstatě asi nemohla udělat nic, co by vedlo k dobrému konci  hrozná situace. pan Openshaw se zachoval úžasně. pro oba muselo být velmi těžké žít s takovým tajemstvím. těžko říct, jak to nakonec zpracovala Ailsie, Frank byl pro ni neznámý člověk a pan Openshaw jí byl dobrým otcem. Alice nakonec dopadla nejlépe, žila ve sladké nevědomosti až do konce svých dnů.

no, je to velmi silný příběh, musela jsem nad ním často přemýšlet, a zpracování jako vždy úžasné

fotky super, trochu odlehčení nakonec dýmka asi umí levitovat, pan Openshaw baletící nad ležící Norou je parádně teatrální. Ailsie se mi líbí i s nosem, byla 'genetickým potomkem' rodičů, nebo jsi ji tvořila 'od nuly'? a musí být sranda, jak se potkávají postavy z různých příběhů

Děkujuuu za tolik milých komentářů!  Nevím, jak vám všem můžu poděkovat! Ani nevíte, jakou velkou radost mi vždycky uděláte!      

@Fidgety -  Neomlouvej se, není přece vůbec za co      Jsem moc ráda, že stíháš číst a moc děkuju i za tento krásný komentář!     Moc hezky jsi to napsala, se vším souhlasím. Frank si to ničím nezasloužil. Myslím, že to byl dobrý a hodný člověk. Není ničí vina, že se k sobě nehodili. Dobrý postřeh, Alice by to měla hodně těžké, zvláště v té době. A máš naprostou pravdu, i dnes by to byla devastující situace - jen to máme lehčí v tom, že společnost by to nebrala tak jako tehdy.
Musím říct, že pana Openshawa obdivuju za to, jak pěkně se zachoval. Dokonce i k Noře si našel cestu v závěru příběhu, přitom od začátku k ní měl velké výhrady a ti dva se moc dobře nesnášeli.
A není vůbec zač!     Pro mě je radost vytvářet tyto příběhy a hrozně mě těší, když se vám líbí.   Často se stává, že se mi nepodaří udělat to podle představ

@Janika31 -  mám velkou radost, že se ti příběh líbil a moc děkuju za nádherný komentář.      Určitě i pro pana Openshawa bylo hodně těžké to tajemství držet před ostatními. A je pravda, že je nefér, že se Alice nikdy nedozvěděla pravdu, přece jen šlo o její život, jejího manžela... měla by největší právo dozvědět se to. Občas o něčem nevědět je možná lepší, aspoň mohla žít v klidu a neotevírat staré rány a zbytečně netrpěla. Ale je opravdu škoda, že si nemohli promluvit. Třeba by to pomohlo zvrátit ten hrozný Frankův osud. Ale kdo ví. Alespoň Ailsie se to dozvěděla  a nejspíš právě v nejvhodnější době, až byla dost velká na to, aby jí to neudělalo v životě chaos.
To o té fajfce jsem si taky říkala  
Díky moc, že ses odhodlala hádat    a jsi blízko, taky je to pořádný ničema, sice ne přímo ten vrah, ale jak se tak dívám, jsou na sebe hodně podobní a mají i stejný typ oblečení, klidně bych si je spletla.  Hodně dobrý tip    odpověď je dole v tomto příspěvku

@Havranice -  i tobě moc a moc děkuju za tak krásný komentář      vždycky mi uděláš velkou radost. I když jde o takhle smutný příběh.
Na tom určitě něco je, jak píšeš, že Nora nemohla  udělat nic, co by vedlo k dobrému konci. Vždycky by to někoho ranilo, někomu rozvrátilo život nějakým způsobem...  Je mi líto, že Frank se rozhodl k tak strašnému činu, tohle by nikdy nemělo být řešením žádného problému. Správně napsáno - sladká nevědomost. Openshaw Alici ušetřil velkého trápení. Neumím si vůbec představit, jaké to musí být, držet takovou věc v tajnosti. Jsem vděčná za to, že mě nikdy život nedohnal do takové situace.  
Příběhy, co nutí k zamyšlení, jsou opravdu dobré. Já kolikrát během čtení ten příběh tak proletím... někdy mi detaily při čtení uniknou a pořádně se nad ním zamyslím až díky vám a vašim správným připomínkám. Zrovna teď jsem se na dlouhou dobu zamyslela a přemýšlela nad tím, co jsi psala  moc děkuju za krásné komentáře a zajímavé postřehy.    Kolikrát díky vám vidím ten příběh v nových perspektivách.  
Ailsie je potomek z CAS, použila jsem takový ten nástroj na vytvoření potomka  ze dvou simů akorát jsem jí dala světlejší kůži. Taky se mi líbí i s tím nosem, vyrostla z ní pěkná a zajímavá simka, jenom mě to překvapilo, protože jako malá měla ten nos docela malý   Jj, ty postavy mě vždycky rozesmějou, jak si to nakráčí na jiný pozemek  Nejvíc mě vždycky vylekaly nějaké nestvůry, nebo mě mile překvapily postavy, které jsou v příběhu zlé a jindy se chovají kamarádsky a vměšují se do nových příběhů  což není případ výše ukázaného nevrlého sima

---

Odpověď na hádanku je:    
zlý ožralý strýc od malé Mary z příběhu Vánoční anděl

Tak jsem tady s novým příběhem, ja jsem slibovala   Je jenom o trošku delší než předchozí, tak tipuju, že bude mít taky nějakých 19 nebo maximálně 20 kapitol. Tenhle příběh na mě při čtení udělal dojem a těšila jsem se, až se do něj budu moct pustit a nečekala jsem, že zrovna tahle první kapitola shodou okolností vyjde na moje narozky. Mám ráda ten pocit, když ukončím nějaký příběh a můžu začít nový. Tento napsal známý anglický autor Thomas Hardy.
Přeju vám hezké čtení a pěknou neděli.  


Pouhé interludium

(T. Hardy)


KAPITOLA 1


Čtenář školních učebnic, který se zaručil těmi nejsuššími tóny za pravdivost následujícího vyprávění, mu přidal na pravděpodobnosti tím, že začal pěknou kritikou osobnosti hrdinky.





Lidé se mýlili, prohlásil, když se domnívali, že Baptista Trewthenová byla mladou ženou bez skoro žádných emocí nebo charakteru. Nebylo na ní nic, co lze milovat, a nic, co by se dalo nenávidět – takto zněl obecný názor.





To, že ukázala jen málo pozitivních vlastností, byla pravda. Barvy a tóny, které měnící se události vykreslují na tvářích aktivního ženství, by na té její byly jen marně hledány. Ale stojatá voda teče hluboko; a v době jejího raného dívčího věku nepřišla žádná krize, díky které by mohla projevit to, co v ní leželo skryté jako kov v dole.



Byla dcerou drobného farmáře na Sv. Marii, jednom z Lyonesských ostrovů u pobřeží Wessexu, který utratil velkou částku za její vzdělání tím, že ji na dva roky poslal na pevninu.



V devatenácti byla zapsána na Praktickou školu pro učitele a ve věku jedenadvaceti let byla umístěna na školu na venkově poblíž Tor-upon-Sea, kam se odebrala po vánočních zkouškách a prázdninách.











Měsíce ubíhaly od zimy do jara a léta a Baptista se věnovala svým novým povinnostem, jak nejlépe uměla, dokud neuplynul jeden jednotvárný rok.







Poté z jejího chování bylo cítit velké zaujetí, jak pochodovala sem a tam dvakrát za den a projevovala rysy člověka, který má něco na mysli.





Vdova jménem paní Waceová, v jejímž domě Baptista Trewthenová obývala pokoj a ložnici, dokud nebude postaven školní dům, si všimla této změny ve způsobu chování své mladistvé podnájemnice...





... a nakonec se odvážila na ni zatlačit několika otázkami.





„Nemá to nic společného s tímto místem, ani s vámi," odvětila slečna Trewthenová.



„Tak to je platem?"



„Ne, ani platem."



„Pak je to něco, co jste slyšela z domova, má drahá."



Baptista se na chvíli odmlčela.



„To pan Heddegan," zamumlala. „Říkali mu David Heddegan, než získal své peníze."



„A kdo je pan Heddegan, kterému říkali David?"



„Starý mládenec z Giant's Town na Sv. Marii, bez jakýchkoli příbuzných, od otcova pozemku žije, co by kamenem dohodil. Když jsem byla dítě, brával mě na klín a říkával, že si mě jednoho dne vezme. Teď, když už jsem žena, se ze žertu stala vážná věc a on o to usiluje. A otec a matka říkají, že nemůžu udělat nic lepšího,  než si ho vzít.



„Je bohatý?"
„Ano - je to nejbohatší muž, jakého známe - jako přítele a souseda."



„O kolik jste říkala, že je starší než vy?"
„Neříkala jsem to. Aspoň tak o dvacet let. “



„A možná je to navíc ještě i nepříjemný člověk?"
„Ne - není nepříjemný."



„No, dítě, jediné, co mohu říci, je, že bych odolala jakémukoli takovému zasnoubení, pokud to pro vás není přijatelné."





„Doufám, že se tady v mém domečku cítíte dobře. Celá farnost vás má ráda...



... a mně tu nikdy nebylo tak veselo od doby, co mě můj chudák manžel nechal ,nosit jeho křídla', jako je mně teď s vámi jako s podnájemnicí."



Učitelka ujistila svou domácí, že ten pocit je vzájemný.



„Ale tady přichází moje zmatenost," řekla. „Nemám ráda učení. Ach, jste překvapena - neměla jste podezření. Je to proto, že jsem skrývala své pocity."



„No, prostě nenávidím školu. Nestarám se o děti - jsou to nepříjemná a neposlušná malá stvoření, která by nic tak nepotěšilo, jako kdyby slyšela, že jste padla k zemi mrtvá."



„Přesto bych se s nimi dokonce i smířila, kdyby nebylo inspektora. Tři měsíce před jeho návštěvou jsem nemohla spát. A Výbor rady neustále mění osnovy, takže nevíte, co máte učit a co nechat bez povšimnutí. Myslím, že otec a matka mají pravdu. Říkají, že nikdy nevyniknu jako učitelka, když se mi ta práce až tak nelíbí, a že bych se proto měla usadit a vzít si pana Heddegana. Mezi námi dvěma, mám ho raději než školu; ale nemám ho tolik ráda, že bych si ho chtěla vzít."

Milá Hellohello, ty mě neustále překvapuješ - jen jeden příběh skončí, hned je tu další, a navíc začíná tak zajímavě ! Nechtěla bych být na místě mladé Baptisty, a to jak na jejím místě pracovním, tak i v rovině vztahové. Co je horší - zůstat starou pannou a učit ten nenáviděný potěr (tehdy se učitelky nesměly vdát) a nebo si vzít někoho, koho nemiluji ? Třetí možnost by nebyla ?
P.S. Moc chválím dobové ošacení obou dam i ty dokonalé pózy !

Jupí, další příběh
Souhlasím s Ludmilou - to dilema bych nechtěla řešit. Opravdu těžká doba, kdy si ženy nemohly dělat, co chtějí - vybrat kariéru, manžela, a nebo prostě zůstat samy. Jsem zvědavá, jak si vybere. A doufám, že uvidíme pana Heddegena

Ludmi a Fidgety, mockrát vám oběma děkuju za tak krásné komentáře!      naprosto s vámi souhlasím, nechtěla bych být na jejím místě ani náhodou. Učení samotné nezní jako nejhorší povolání, ale vzhledem k jejím zkušenostem to není nic příjemného, nedivím se jí, že hledá únik. Ale brát si pana Heddegana, když ho nemá ráda, zní jako další katastrofická možnost. Určitě nejlépe zní nějaká třetí možnost, uvidíme, jak se Baptista nakonec rozhodne  Je to opravdu těžké rozhodování a je mi jí líto, vypadá na to, že moc štěstí si zatím v životě neužila.
@Fidgety -  pana Heddegana v příběhu uvidíme     ještě to bude nějakou chvilku trvat, ale bude tam.
@Ludmila - jsem moc ráda, že se ti líbí použité oblečení i pózy. Ti tvůrci jsou neskutečně talentovaní. Jakou práci si dali s různými krajkami a všelijakými texturami, je to úžasné.



Pouhé interludium

(T. Hardy)


KAPITOLA 2

Tyto rozhovory, jakmile začaly, pokračovaly ze dne na den...



... až nakonec stará přítelkyně a domácí mladé dívky vyslovila svůj názor...





... že se přiklání na stranu rodičů slečny Trewthenové.



Prohlásila, že po zvážení všech věcí, nejistoty školy, práce, Baptistiny přirozené nechuti k výuce, by bylo také vhodné vzít to, co osud nabízí, a co nejlépe vyřešit záležitosti svatbou se starým sousedem a prosperujícím přítelem jejího otce.






* * *

Blížily se velikonoční svátky a Baptista odjela, aby je strávila jako obvykle na svém rodném ostrově, odcestovala vlakem do Wessexu a poté se přeplavila z Pen-zephyru.

Když se v polovině dubna vrátila, měla její tvář ustálenější aspekt.



„Nuže?" zeptala se paní Waceová, plná očekávání.



„Souhlasila jsem s tím, že si ho vezmu za manžela," řekla Baptista nepřítomně. „Bůh ví, jestli to bude pro dobro věci, nebo ne. Ale souhlasila jsem, že to udělám, a tak je záležitost vyřešena. “



Paní Waceová ji pochválila; ale Baptista se nechtěla o té věci déle bavit; takže zmínky o tom mezi nimi byly velmi vzácné.





Nicméně občas mimo jiné vdově opakovala jednoslabičnými poznámkami, že svatba se už opravdu blíží; že to bylo naplánováno na léto...



...a že už škole oznámila, že ji opustí o srpnových prázdninách.





Později konkrétněji ohlásila, že její svatba se má konat hned po jejím návratu domů na začátku výše uvedeného měsíce.



Nyní si pravidelně dopisovala s panem Heddeganem.





Její dopisy od něj viděla, alespoň zvenčí a částečně i zevnitř, paní Waceová.



Kdyby si přečetla více z jejich vnitřku než jen věty, které jí příležitostně ukázala Baptista, byla by si všimla, že škrábavý, rezavý rukopis snoubence slečny Trewthenové sděluje o něco více podrobností o jejich budoucím hospodaření a jeho přípravách na totéž, s nesčetným počtem „má drahá", kterými byly dopisy nesouvisle poseté, což mělo ukázat hloubku jeho náklonnosti, aniž by se musel zatěžovat syntaxí.

Tak jdeme na další díl. Je vtipné, jak ten první odstavec zrovna sedí na toto období  


Pouhé interludium

(T. Hardy)


KAPITOLA 3



Byl konec července - suchý, příliš suchý, dokonce až moc i na to období, jemné zelené bylinky a zelenina, které rostly na tomto oblíbeném konci království, chutnaly spíše po konvi než po čisté čerstvé vlhkosti z nebe.



Baptistiny kufry byly zabalené...









... a jednoho sobotního rána odjela kočárem na nádraží a odtud vlakem do Pen-zephyru, z tohoto přístavu se jako obvykle chtěla okamžitě přeplavit vodu do svého domova a stát se manželkou pana Heddegana ve středu hned následující týden.





Mohla se vrátit o týden dříve. Ale i když se svatební den blížil a ohlášky byly rozeslány, odložila svůj odjezd až do této poslední chvíle, říkala, že nebylo nutné, aby byla doma tak dlouho předem. Vzhledem k tomu, že byl pan Heddegan starší než ona sama, měla se vdávat ve svém obyčejném letním čepci a šedých hedvábných šatech a neměly se dělat žádné přípravy nad ty, které její rodiče a budoucí manžel již dostatečně neudělali.



Nakonec po horké a zdlouhavé cestě dojela do Pen-zephyru.





Tady se trochu občerstvila a pak šla k molu...



... kde se ke svému překvapení dozvěděla, že malý parník plavící se mezi městem a ostrovy odplul už v jedenáct hodin; obvyklá odpolední hodina odjezdu byla přesunuta na dřívější dobu kvůli mlhám, které po několik dní tady byly k večeru běžné, což způsobilo, že navigace za soumraku byla nebezpečná.





Protože byla sobota, do úterý už žádná jiná loď neměla odplout a bylo jasné, že tu bude muset zůstat tři dny, pokud by její přátelé nepovažovali za vhodné poslat jednu z ostrovních plachetnic, aby ji vyzvedla – ne moc pravděpodobná eventualita, vzdálenost přes moře byla téměř čtyřicet mil.



Baptista se však v minulosti v Pen-zephyru takto zdržela již vícekrát, a to buď kvůli špatnému počasí, nebo kvůli takovým důvodům jako je ten současný, a proto necítila žádné osobní obavy. Protože se však měla vdávat příští středu, zpoždění bylo jistě nepohodlné ve větší než obvyklé míře, protože mezi jejím příjezdem a svatebním obřadem by zbýval interval méně než jeden den.



Kromě těchto rozpaků jí ta událost ani příliš nevadila. Bylo opravdu zajímavé sledovat, jak málo jí to vadilo. Možná by nebylo přemrštěné říct, že i když ten kritický čin svého života měla udělat docela ochotně, zažívala nepopsatelnou úlevu při odkladu setkání s Heddeganem.



Ale její chování po zjištění této překážky bylo tiché a utlumené, dokonce by se to dalo nazvat samotnou pasivitou; jak tomu bylo v okamžiku, kdy se dozvěděla, že parník odplul, odpověděla „Och“, tak chladně nosiči s jejími zavazadly...





... že byl téměř zklamaný nedostatkem jejího zklamání.





Otázkou nyní bylo, zda by se měla znovu vrátit k paní Waceové ve vesnici Lower Wessex, nebo počkat ve městě, do kterého dorazila.



Nejraději by se vrátila, ale vzdálenost byla příliš velká; a navíc – když opustila místo jednou provždy a poněkud dramaticky, aby se stala nevěstou - návrat, byť na tak krátkou dobu,  by byl maličko ponižující.

Nějak mi uniklo komentování předchozího dílu, za což se omlouvám. Shrnu tedy svůj dojem z obou dílů najednou - Baptista mi připadá poněkud pesimistická, zbytečně smířená se svým osudem.   Ano, taková byla doba ve vztahu k mladým ženám, ale i tak - nic nemusí být tak zlé, jak to vypadá. Copak asi přinese tohle zdržení před cestou lodí (zrovna tady je fakt krásně vidět, že to Baptista spíše uvítala - ty pózy ) ? A ten pan Heddegan mě začíná docela zajímat ! Uvidíme ho brzy ? Těším se na další díl !

@Ludmila - mockrát ti děkuju za krásný komentář, Ludmi      (a opravdu není za co se omlouvat!   ). Ve mně vyvolává Baptista stejný dojem. Je mi jí líto - zřejmě nevidí východisko ze své situace a ani se nedivím, v té době určitě nebylo jednoduché si vybojovat něco svého. A ona asi ani neví, co s životem, jenom ví jistě, co nechce - učit. A vdát se za Hedeggana taky není žádná výhra, ale zřejmě to považuje za menší zlo a jediný možný únik od učení    Nechtěla bych být na jejím místě ani za nic... vdávat se z donucení za někoho, kdo se dohodl s rodiči musí být hrozné.   Uvidíme ho v příběhu, ale zatím nebudu říkat kdy, ať máte nějaké překvapení  


Tento díl bude taková procházka po přístavním městečku Pen-zephyr, takže je to jenom taková nudnější kapitola plná obrázků (doufám, že vás nebude nudit až moc, možná jsem to měla raději nechat jako holý text a ušetřit tím 1 kapitolu a přejít raději rychleji někam, kde se něco bude dít):


Pouhé interludium

(T. Hardy)


KAPITOLA 4




Poté, co nechala své kufry na nádraží, jejím dalším problémem bylo zajistit slušné, nebo spíše elegantní, ubytování v oblíbeném přímořském letovisku. Za tímto účelem se rozhlížela po městě, ve kterém, i když jím dříve prošla půltuctukrát, byla prakticky cizí.





Baptista našla pokoj, který jí vyhovoval, nad obchodem ovocnáře...





... kde se uvelebila jako doma a kde se po cestě dala do pořádku.



Dala si šálek čaje, který jí spravil náladu a vydala se na průzkum.



Protože byla učitelka, vyhýbala se pohledu na školy, a protože měla jakési spojení s knihami, vyhýbala se pohledu na knihkupectví; ale když už byla unavená z ostatních obchodů, prohlížela si kostely...



...ne, že by se sama zajímala moc o církevní stavby; ale dívali se na ně turisté, tak stejně tak i ona - jednání, za které by jí nikdo nepřipsal žádnou velkou originalitu.







Kostely ji brzy začaly skličovat.

Zkusila muzeum...



...ale vyšla ven, protože to tam vypadalo osaměle a nudně.



Přesto město a procházky v této zemi jahod, v sídle raných anglických květin a ovoce, byly tehdy, stejně jako vždy jindy, přijemné.

Z malebnějších ulic šla do městských zahrad...









... a na molo a do přístavu...







... a dívala se na muže, kteří tam pracují, jak nakládají a vykládají náklady jako za časů Féničanů.








„Snad ne Baptista? Ano, je to Baptista!"

Slova byla pronesena za ní.





Lekla se a otočila se a na okamžik byla zmatená, dokonce vyvedená z míry.






( POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ )

---

Omlouvám se za přerušení v tomto místě vím, že to nemáte rádi. Ale říkala jsem si, že bych to odhaleni nechala až na další díl, kde se stejně dozvíme víc o tom, kdo to je. Ale můžu slíbit, že bude za pár dnů hotový, možná tak v půlce dalšího týdne
Přeju vám krásný pátek a víkend!

Krásný dílek, vůbec není nudný, jak ses domnívala, Hellohello ! Všechny ty krásné stavby a prostory, ve kterých se Baptista vyskytovala, byly moc zajímavé, já na jejím místě bych se rozhodně měla čím kochat ! A přerušení děje tímto způsobem mi zas až tak nevadí, naopak - je to napínavé, člověk se hned více těší na další díl

Nevím, jak ti mám poděkovat, Ludmi!      Vždycky mi svým komentářem uděláš velikou radost!    Moc si vážím každého slova a děkuju!    


Pouhé interludium

(T. Hardy)


KAPITOLA 5




Potom řekla svým obvyklým neokázalým způsobem: „Och - jsi to opravdu ty, Charlesi?“



Aniž by znovu promluvil, s polovičním úsměvem si ji nově příchozí prohlédl. V jeho očích byla vidět spousta kritiky a jakási zlost - dokonce až zuřivost.





„Jedu domů," pokračovala. „Ale zmeškala jsem loď."



Zdálo se, že význam tohoto vysvětlení v intenzitě svého kritického průzkumu nevnímal.



„Pořád ještě učíš? Jaká pěkná učitelka z tebe je, Baptisto, to teda jo!“ řekl s lehkou příchutí sarkasmu, kterého si nemohla nepovšimnout.





„Vím, že se nemám čím chlubit" odpověděla. „Proto jsem to vzdala."



„Ó – vzdala? Udivuješ mě. “
„Nenávidím tu profesi."
„Možná je to tím, že jsem v ní i já."



„Ale ne, není. Ale hodlám vstoupit do úplně jiného života. Příští týden se provdám za pana Davida Heddegana.“





Mladý muž – i když oplýval přirozenou cynickou pýchou a zanícením – sebou navzdory tomu po této nečekané odpovědi trhnul.
„Kdo je pan David Heddegan?" zeptal se - tak lhostejně, jak jen to bylo v jeho moci.



Informovala ho, že nositel toho jména je obchodník z Giant's Town na ostrově sv. Maria - nejbližší soused jejího otce a nejstarší přítel.



„Pak tě teda už o moc déle na pevnině neuvidíme?" zeptal se učitel.
„To nevím," odvětila slečna Trewthenová.



„Tím končí kariéra krásky z internátní školy, do které byl tvůj otec dost pošetilý na to, aby tě tam poslal."



„Manželka ,obchodníka' na Lyonesských ostrovech. Budeš prodávat libry mýdla a cínové cvočky za penci nebo celé tyčinky mýdlové hmoty a velké hřebíky za deset pencí?“



„On nemá tak malý obchod!" téměř žadonila. „Vlastní lodě, i když jsou docela malé!"





„No dobře, to je skoro stejné. Pojďme, pojďme se projít dál; je nuda zůstat stát na místě."



„Myslel jsem, že ve školství neuspěješ,“ pokračoval, když ho poslechla a vykročili kupředu.



„Nikdy jsi v té oblasti neprojevila sílu. Hodně mi připomínáš některé z těch žen, které si myslí, že budou určitě skvělé herečky, když vyjdou na jeviště, protože mají hezkou tvář a zapomínají, že to, co požadujeme, je hraní. Ale objevila jsi svůj omyl, že?“



„Neposmívej se mi, Charlesi."



Bylo patrné, že tón mladého učitele ji nezpůsobil žádný hněv ani chuť k odvetě; to vůbec: v oku se jí objevila slza.



„Jakto, že jsi v Pen-zephyru?" zeptala se.
„Neposmívám se ti. Říkám pravdu, čistě přátelsky, stejně jako bych to řekl každému, komu přeju štěstí. Ale když už o tom mluvíme, možná tu je něco, za co se můžu vysmívat. Takový strašný spěch, ve kterém jsi. Nesnáším ženskou, která tak spěchá.“
„Jak to myslíš?"



„No - být ženou jednoho nebo někoho jiného – raději něčí ženou než ženou nikoho. Nemohla jsi na mě počkat, Ó, to ne. No, díky bohu, už jsem z toho všeho vyléčený!"



„Jak nemilosrdný jsi!" řekla hořce. „Počkat na tebe? Co to znamená, Charley? Nikdy jsi mi nepřojevil – nic, na co bych měla počkat – nic zvláštního.“



„Ó, no tak, drahá Baptisto; no tak!"

„Chci říct: nic tak určitého," dovysvětlila. „Myslím, že jsem se ti trochu líbila; ale zdálo se mi, že je to z tvé strany jen kratochvíle, a že jsi nikdy nezamýšlel počestně se zasnoubit “



„No, to je přesně ono! Vy, dívky, očekáváte, že muž to bude na první pohled myslet vážně. Žádný muž, když se poprvé začne zajímat o ženu, nemá v mysli žádný konkrétní plán na zasnoubení a svatbu, ledaže by tím myslel vulgární prodejné manželství. Nakonec jsem ale pomýšlel na počestné zasnoubení, jak tomu říkáš.“

A hrome, hned jsem si říkala, že to zdržení v přístavním městě nebude jen tak, a už je to tady.. zatím je tedy Charlie pěkný rýpálek, jsem zvědavá, jak se vybarví. Jinak městečko je moc povedené, zasloužilo si svůj díl a zároveň jeho prohlídka byla pěkná příprava na nečekané setkání

Tak Charlie měl někdy v minulosti o Baptistu zájem ? No, podle mě by se asi jejím rodičům moc nezamlouval, učitelské povolání nebylo nikdy příliš ceněné a hodnocené ...

@Havranice -  sázka na intuici vyšla, opravdu to zdržení není jen tak      Jak už to tak někdy bývá, kolikrát taková náhoda v životě ovlivní další osud. Ale v knížkách je to občas nápadné, tady se dá něco takového čekat, zatímco v životě ne.  Moc děkuju za milá slova   jsem ráda, že se vám i ta procházka líbila a že jsem se nakonec s tím městem nepiplala zbytečně  později jsem si při dodávání fotek do toho dílu říkala, že to možná stejně bude nudné a bylo by lepší to přeskočit. Ještě jednou ti moc děkuju    

@Ludmila - To je dobrá úvaha - proč by rodiče Baptisty měli preferovat učitele, když pro ni mají od dětství vyhlídnutého bohatého souseda. Od dětství - to zní v dnešní době opravdu divně, hlavně když si maličkou Baptistu bral už dospělý Hedeggan na kolena a už tehdy jí říkal, že si ji jednoho dne vezme. Ale v té době se to holt bralo jinak. Mimochodem, Baptistiny rodiče taky v příběhu později uvidíme. Moc ti děkuju za hezký komentář    


Pouhé interludium

(T. Hardy)


KAPITOLA 6


„Ale nikdy jsi nic neřekl a nejasné námluvy uškodí ženině postavení a cti mnohem dříve, než si myslíš."



„Baptisto, slavnostně prohlašuji, že do šesti měsíců bych tě požádal o ruku.“





Mlčky kráčela vedle něj, dívala se do země a vypadala, jako by nebyla ve své kůži.



Teď řekl: „Čekala bys na mě, kdybys o tom věděla?“

Nato smutně zašeptala: „Ano!“



V tichosti šli ještě dále – procházeli se po jedné z krásných stezek na okraji města, přitom si nevšímali krajiny ani situace. Její rameno a jeho byly blízko u sebe a on ji sevřel prsty kolem paže - celkem lehce a bez jakéhokoli pokusu o popud; čin přesto vypadal, že jím říká: ‚Teď tě držím a moje vůle musí být tvá.'



Na její předchozí otázku odpověděl: „Jen jsem si sem na jeden nebo dva dny odskočil ze školy poblíž Trufalu, než odjedu na zbytek své dovolené na sever. Svoje příbuzné v Redrutinu jsem viděl docela nedávno, takže se tam tentokrát nechystám."



„Ani mě nenapadlo, že se setkám s tebou! Jak velmi odlišné by teď byly okolnosti, kdybys místo toho, že se asi tak za půl hodiny rozejdeme, možná navěky, právě teď odjížděla na svatební cestu se mnou jako moje žena. Ha - ha - no - tak vtipný je život!"



Náhle se zastavila.
„Musím se ihned vrátit - tohle je až příliš bolestné, Charley! Dnes vůbec nemáš laskavou náladu.“



„Nechci tě zarmoutit – ty víš, že ne," řekl jemněji. „Jen mě to rozčiluje – to, co hodláš udělat. Přeju si, abys to neudělala.“



„Co?"
„To, že si ho chceš vzít. No, teď jsem ti ukázal své skutečné city.“
„Musím to teď udělat," řekla.
„Proč?" zeptal se, upustil od nedbale rozkazovačného tónu, kterým dosud mluvil, a zvážněl; stále ji však držel za paži, jako by byla jeho majetkem, který si podle libosti vezme nebo odloží.



„Nikdy není pozdě odvolat svatbu, která ti není po chuti. Teď řeknu jednu věc; a je to pravda: přál bych si, aby sis vzala mě místo něj, dokonce i teď, na poslední chvíli, i když jsi se mnou tak špatně zacházela.“



„Není možné na to ani pomyslet!" odpověděla spěšně a zavrtěla hlavou. „Až se vrátím domů, vše bude už připravené – je to připravené už teď - věci na oslavu, nábytek, nový oblek pana Heddegana a všechno ostatní. Potřebovala bych odvahu tropického lva, abych šla domů a řekla, že svůj slib nesplním!"



„Tak jdi, proboha! Ale nebylo by nutné jít domů a čelit jim takhle. Jestli se máme vzít, muselo by to být okamžitě, okamžitě; nebo vůbec. Myslel bych si, že tvoje náklonnost za moc nestojí, kdybys nesouhlasila s tím, že se ještě tohoto večera vrátíš se mnou do Trufalu, kde bychom se v pondělí ráno mohli vzít. A pak tě žádný pan David Heddegan ani nikdo jiný nebude moct dostat ode mě pryč.“



„Musím jet domů úterní lodí," zaváhala. „Co by si pomysleli, kdybych nepřijela?"

„Mohla by ses tou lodí vrátit domů i tak. Jediný rozdíl by byl v tom, že bych jel s tebou. Mohla bys mě nechat na mole, kde bych si zakouřil, zatímco bys sama šla za svým otcem a matkou; pak bys jim mohla říct, cos udělala a že čekám nedaleko; že jsem učitel s docela dobrým postavením a mladý člověk, kterého jsi znala, ještě když jsi chodila do školy."



„Pak bych směle vykročil vpřed; a viděli by, že to nelze změnit, a tak bys nemusela snášet celoživotní utrpení z toho, že jsi manželkou mizerného starocha, který se ti vůbec nelíbí. A teď upřímně; máš mě nejraději, nebo ne, Baptisto?“



„Ano."

„Pak teda uděláme, co říkám."





Nevyjádřila se jednoznačně souhlasně. Ale to, že v určitou chvíli během procházky s tím novým návrhem souhlasila, bylo zřejmé z toho, co se událo o něco později.

Děkuji za nádherné uvítání z dovolené. Díky mizerné wifi jsem se na forum nedostala, a tak jsem si teď užila alespoň pořádnou porci dílků. Už jak se Baptista procházela po městě, tak jsem si tajně přála, aby potkala nějakého vhodnějšího ženicha. A ejhle. Teda podle toho prvního výrazu jsem na chvíli pocítila zklamání, že to bude arogantní, namyšlený a protivný fracek. No, ale nakonec se zdá, že k sobě chovají vzájemné sympatie či snad dokonce opravdu city  Tak snad Charleyho plán vyjde a bude Baptista šťastná

No, já nevím, jestli by bylo vůbec možné v té dané době postavit rodiče před hotovou věc - tak, vážení, vdala jsem se, jen tak, zčistajasna, a manžel čeká na molu, až ho přijmete Pokud se to opravdu stane, očekávám dost problémů ...
A mimochodem pobavil mě obrat "odvaha tropického lva", to jsem ještě nikde nečetla

Moc vám oběma děkuju za tak krásné komentáře!

@Fidgety - to mě těší, jestli ti mohl tento příběh aspoň trošku zpříjemnit návrat z dovolené
A zase správná intuice - je zajímavé, jak takové nečekané setkání může všechny plány úplně zvrátit On Charles je takový urýpaný a při tom setkání na začátku byl dost protivný. Když má člověk starosti jako Baptista, tak určitě na nic takového nemá náladu, pokud na to nemá vyloženě povahu - a zdá se mi, že Baptistě to vadí a bere si to rýpání dost osobně, ale zjevně ho přece jenom má ráda. Vypadá jako lepší výběr než pan Heddegan.

@Ludmila - to je pravda a jsem ráda, že nejsem na Baptistině místě, udělat něco tak šíleného a odvážného a pak jen dojít za rodiči a oznámit jim to. Na to je opravdu potřeba neskutečná odvaha taky jsem ten obrat o lvovi nikdy neslyšela Taky mě mrzí, že Charles chce nechat Baptistu to nejhorší udělat samotnou - sama má jít za rodiči. Je teda fakt, že jde o její rodiče a možná je to tak i lepší, kdo ví, k jakému dramatu by došlo, kdyby tam rovnou nakráčel i s ní, ale připadá mi to takové divné, že ji v tom chce nechat, když se toho Baptista až tolik bojí. I když - takový čin se asi nedá udělat nějak „správně", vždycky se dají čekat velké problémy, když něčemu takovému ještě rodiče nejdou nakloněni.


Mám hotový další díl, tak ho sem rovnou dám - a nejsem si jistá, jestli stihnu ještě jeden teď do konce týdne, protože o víkendu odjíždím taky na dovolenou na 2 týdny, pokud vše půjde podle plánu. Takže další kapitola by přibyla buď někdy v pátek nebo sobotu ráno, nebo až ke konci srpna, jestli ji teda stihnu dodělat hned po návratu přinejhorším někdy na začátku září, ještě nás čeká docela dost kapitol do konce. Je neuvěřitelné, že už se pomaličku blíží září, jak to hrozně letí!


Pouhé interludium

(T. Hardy)


KAPITOLA 7

Čin takové podstaty vyžadoval ve skutečnosti méně mluvení než zvažování.

První věcí, kterou při jeho provedení udělali, bylo, že se vrátili na nádraží, kde si Baptista ze svých zavazadel vyzvedla malý kufřík s věcmi okamžité potřeby, který by v každém případě potřebovala, když zmeškala loď.



Ještě toho odpoledne odcestovali po trati do Trufalu.

Charles Stow (jak znělo jeho jméno) navzdory své pohrdavé lhostejnosti k věcem byl velice opatrný na to, jak vypadají před lidmi...





... a podnikl tu cestu nezávisle na ní, i když ve stejném vlaku.





Řekl jí, kde ve městě může dostat stravu a ubytování; a jen odměřeným kývnutím odešel do svých pokojů a aby se přeptal na licenci ke svatbě.





V neděli ráno ho zahlédla přes chrámovou loď katedrály.





Odpoledne se spolu procházeli po polích, kde jí řekl, že licence bude připravena příští den a bude k dispozici den poté, kdy bude možné obřad provést již po osmé hodině, kdy by to měli udělat.





Jeho námluvy, takto obnovené po intervalu dvou let, byly stejně impulzivní, dokonce prudké, jako byly krátké.













Další den přišel a uplynul a byly provedeny konečné přípravy. Dohodli se, že příští ráno obřadem projdou tak rychle, jak to jen bude možné; tak, aby mohli hned pokračovat do Pen-zephyru a dorazili na toto místo včas, aby stihli odjezd lodi v ten samý den.





S ohledem na Baptistin vážný požadavek Stow souhlasil s tím, aby celou cestu do Lyonesse uskutečnil po zemi a vodě v jednom zátahu a nečekali dlouho v Pen-zephyru; zdálo se, jako by měla hrůzu z toho, že by kdekoli nějakou dobu měli setrvat; byl to její první velký akt neposlušnosti vůči rodičům, který udělá, s tíhou na mysli, že její domov se prudce otřese, až se to odhalí. Okamžitě čelit svým obtížím za vodou hned, jak to provedou, však byla cesta, kterou požadovala více Baptista než její ctitel; i když pro tentokrát ustoupil.






* * *

Příští ráno bylo jasné a teplé jako ty, které mu předcházely.

V šest hodin se zdálo, jako by bylo téměř poledne, jak tomu v letní sezóně v této části Anglie často bývá.



V devět už byli manželi.

Takže Baptista přece jen neodolala Charlesovi a vyslyšela jeho vyznání To jsem fakt zvědavá, co na to její rodiče ? Jakpak jim to jenom vysvětlí - tedy pokud k tomu dojde, příběh se může ještě nějak zvrtnout. Ale abych nebyla jen pesimistická - Baptista měla na svatbě nádherné šaty ! A je možné, že je mi jeden ze svědků (ten vpravo) povědomý ? No a jak se Ti, Hellohello, povedlo krásně ztvárnit kupé ve vlaku
Těším se moc na další díl, ať už si na jeho přidání najdeš čas kdykoliv !

Ludmi, mockrát ti děkuju za tak hezký komentář a nádhernou pochvalu!  Moc si toho vážím.
Je možné, že ti svěděk někoho připomíná, já nevědomky tvořím hodně podobně vypadajících simíků  ale tenhle byl vytvořený jen pro tento příběh a doufám, že se mi tam nikde nezatoulal už předtím, jako to mají moji všeteční simové ve zvyku    - a taky to oblečení dávám hodně simům, možná je ti povědomý i díky tomu  Baptistiny šaty jsou opravdu hezké, ani bohužel nevím, odkud je mám. A teď se dívám, že jsem zapomněla převlíknout na svatbu Charlese. Zase si ale říkám, jestli by s sebou měl nějaký lepší oblek, když se svatbou nemohl počítat dopředu. Bylo to opravdu rychlé rozhodnutí se takto vzít... a můžu slíbit, že to bude ještě zajímavé

Nakonec díl stíhám přidat už teď, chtěla jsem s tím trochu pohnout, než odjedu.


Pouhé interludium

(T. Hardy)


KAPITOLA 8




Sbalili se a odjeli nejbližším vlakem hned po obřadu; a cestou zdlouhavě diskutovali o tom, co by měla říct při setkání s rodiči, Charley jí diktoval obrat každé fráze.







Kvůli její úzkosti odcestovali tak brzo, že když dorazili do Pen-zephyru, zjistili, že mají ještě dvě volné hodiny před časem odplutí.







Baptista se extrémně zdráhala, aby byla viděna, jak se promenáduje po ulicích tohoto lázeňského města se svým manželem, dokud se domácnost v Giant's Town nedozví o neočekávaném průběhu událostí z jejích vlastních rtů, jak bylo uvedeno výše; a bylo dost možné, ne-li přímo pravděpodobné, že se tu bude nějaký Lyonessan plížit, nebo dokonce může pro ni přijet přes moře.









Setkat se s kýmkoli, kdo ji znal, a muset odpovídat na nepříjemné otázky o tom cizím mladém muži po jejím boku dříve, než její dobře formulované oznámení bude podáno ve správný čas a na správném místě - to byla věc, o které nemohla uvažovat s klidem.









Místo toho, aby se dívali na obchody a přístav, šli po pobřeží trochu dál.



Dusno bylo teď ráno už dost intenzivní.

Vyšplhali se na nějaké útesy a když tam tak seděli a rozhlíželi se kolem po Hoře sv. Michaela a dalších objektech....









... řekl jí Charles, že by si rád zaběhl na pláž pod nimi a jenom jednou se ponořil do moře.



Baptistě se moc nelíbila myšlenka, že by měla zůstat sama; bylo to tu ponuré, řekla.



Ale on ji ujistil, že nebude pryč déle než čtvrt hodiny a ona pasivně souhlasila.





Šel dolů, zmizel z dohledu...







... zase se objevil a ohlédl se. Pak znovu pokračoval a zmizel...



... dokud ho nespatřila jako malý voskový předmět vynořovat se ze zákoutí, které ho zakrývalo, jak překračuje bílý okraj pěny a vstupuje do zvlněné modré masy.





Jakmile se ocitl ve vodě, vypadalo to, že se mu nechce spěchat tolik, jak říkal...



...zůstal tam dlouho...



... a protože v této vzdálenosti nebyla schopná ocenit jeho dovednosti nebo kritizovat jeho nedostatky, odhlédla pryč od toho místa...





... a zírala na stálý obrys Hory sv. Michaela - nyní krásně šedě tónovaný.

---

Pokračování bude zhruba za dva týdny a něco

Musím se přiznat, že se mi vůbec nelíbí Charlesův přístup. Zakouřit si na molu a počkat, až Batista sama rodičům oznámí sňatek. Ještě jí diktuje, co má říct. Přijde mi, že mu nejde o ni, ale o něco jiného. Nezáleží mu na ní, tak to na mě působí.
Jinak nestačím zírat, jak si pohráváš s tím prostředím, městečko, pole, útes.. vše je krásně propracováno.
Přeji Ti Hello krásnou dovolenou a těším se na další díly příběhu

No, já hlavně doufám, že se tam milý Charley neutopí To by se vysvětlovalo dvojnásob blbě - vdaná a hned vdova, a ještě by se musela znovu vdát za toho souseda, jak původně zamýšlela
Ale jinak je to krásný příběh, a mám moc radost, že jsi stihla aspoň tento díl před odjezdem. A budu se těšit na další pokračování, protože jsem fakt zvědavá, jak to všechno dopadne.

Taky mě to napadlo, to by byl opravdu bizár.. já jsem zvědavá na odmítnutého ženicha, toho je mi trochu líto 🥺