Hellohello: Kolekce příběhů

Souhlasím s Ludmi, zima občas opravdu působí tak nějak zvláštně skoro magicky až stísněně, hlavně když je pořád tma a člověk je někde kde není moc lidí

Jinak musím říct, že mám Manasseha plné zuby... chudák Lois! Myslím, že by mu měla matinka nalézt nějakou pořádnou sekýrnici, aby neměl možnost už Lois obtěžovat tolik bych si přála, aby se vrátila domů... jinak návrat pana Nolana mě překvapil jsem zvědavá co to bude mít za následek u Faith a taky jsem moc zvědavá co za spiklenectví je mezi ní a Nattee už se moc těším na další pokračování

Pevně věřím, že se pc dá zase do pořádku, také si myslím, že se tam někde musel kousnout nějaký down... z vlastní zkušenosti vím, že některé špatné downy se projeví až časem díky tomu jsem měla zaseklou hru u stárnutí mužů možná pět let a ten down tam byl už od roku 2010 a vyndala jsem ho až letos... budu držet palce

Děkuju vám za moc krásné a milé komentáře

Máte pravdu a moc hezky to píšete.
V zimě nebo na podzim to tak strašidelně často působí samo o sobě a to období má svoje zvláštní kouzlo. Kdyby na mě někdo takhle bafnul, asi by mě rovnou kleplo. Mně by taková chodba stačila jen tak. Nevím, jestli bych se tam sama odvážila potmě
Říkám si teď při dělání těch dílků, že je škoda, že tenhle příběh vyšel takto na jaro a léto, když se odehrává spíš na podzim a přes zimu a časné jaro. A taky je takový dost smutný, teď by se nám hodilo něco veselejšího a letního, než takhle vzpomínat na zimu

Dobrý nápad, @Lucisab Grace by rozhodně měla rázně zakročit. A kdyby došlo na to tvé řešení, pak by to snad pana fanatika Manasseha přešlo Už by bylo načase. A hlavně taky kdyby se Lois mohla zároveň vrátit do Anglie.
S Faith to bude ještě dost zajímavé, uvidíte hned v dalších dílech

A díky moc za držení palců - vyoadá to, že to pomohlo, nechci to zakřiknout, ale konečně se mi hra načetla. Přesně nevím, čím to bylo, ale snad za to mohlo pár nově stažených věcí, ale zase těžko říct, našla jsem ve hře nějaké nesrovnalosti (třeba v Bodyshopu se mi při přepnutí na starou simku neukazují vlasy v kategorii černých vlasů... což mi předtím vůbec nedělalo a nechápu, co to mohlo způsobit nic mě nenapadá). A kdyby tak šlo ještě zredukovat rychlost načítání asi se budu muset pustit do nějaké větší čistky. Ale není tam zase až tak co mazat, když ty věci tak nutně potřebuju
Jsem moc ráda, že se ti podařilo ten vadný download vyhmátnout - přitom takhle starý download!

Moc hezké počtení.

Jen Manasseh mě rozčiluje čím dál víc. To prostě nemůže pochopit, že ho nechce a nikdy chtít nebude? Doufám, že mu tetička najde nějakou nevěstu a to pěkně rychle!

Návrat Nolana mě také překvapil. Jsem zvědavá, jestli to Faith časem zlepší její náladu.

A co asi důvěrně probírá se starou indiánkou?

Moc se těším na pokračování!

Ahoj Hello, udělala jsem si chvíli čas a přišla přečíst tvůj příběh, který mě velmi oslovil. Opět je tu vidět to neskutečné množství práce s fotkami a výrazy simů zrovna tak. Stejně je to obdivuhodné to takto zpracovávat. Hra sice nabízí spousty možností, ale v těchto ohledech je to velmi náročné. Od shánění vhodných objektů a oblečení až po samotné stavby atd.
Příběh je velmi zajímavý a ráda jsem ho četla a moc mě zajímá, jak to všechno dopadne.
Musím vyzdvihnout ten úsek, jak proběhl popis upoceného Manasseha se splihlými vlasy a našedlou pletí mě opravdu rozesmál
Jsi opravdu šikula.

Jéé, moc děkuju vám oběma za krásné komentáře ani jsem netušila, že tu nějaké přibyly. Další díl bych mohla přidat zase během víkendu, jestli všechno půjde dobře.

@Janika31 - přesně, mě taky Manasseh štve. Nechápu, že někdo neumí pochopit, že ne znamená ne. V některých věcech mi ten příběh připadá i dneska pořád aktuální
Na tu dobu měla Lois ještě dost velkou odvahu, že ho takto odmítla a ještě mu to docela pěkně vysvětlila, myslím. Bylo by mi líto i Manasseha, ale ten jeho nátlak je mi protivný. A ještě ke všemu ty podivné vize a fanatismus...
Moc děkuju za krásný příspěvek

@visty - mám radost, že tě zase na fóru vidím moc děkuju, že sis udělala čas na můj příběh
Hrozně si vážím tvojí pochvaly jsem ráda, že se ti i tenhle příběh líbí. No, je fakt, že je to dost náročné, taky je to ale perfektní zábava a to pózování je zajímavé. Nejraději mám, když to jde pěkně od ruky, ale někdy jsou tam takové situace, že se u jedné fotky zaseknu na půl hodiny.
Asi nejhorší na tom je dlouhé načítání a pak padání hry na velkých pozemcích, kde mám hodně objektů i simů, ale nevím, jak bych to mohla obejít. Asi budu muset ty downloady zase pořádně promazat a být nekompromisní a povyhazovat všechno, co bych mohla postrádat. Ale já mám vždycky pocit, že to nutně potřebuju a že to někdy využiju.

Tak jsem zase tady se slibovaným novým dílem, akorát jsem ho musela oproti původnímu plánu rozdělit na dva. Bohužel se kvůli tomu zase až tolik v této části neděje, zato v příští kapitole to bude dost zajímavé.     Je to vlastně taková dvojkapitola; co tady načneme, si příště dopovíme.


Čarodějnice Lois

(E. Gaskell)


KAPITOLA 17




Jednoho dne seděla Lois sama u svého stolu se šitím, zatímco Faith a Nattee měly jedno ze svých  tajných konkláve, ze kterých se Lois cítila mlčky vyloučena...





...když se otevřely vnější dveře a vstoupil vysoký bledý mladík v přísném profesionálním oděvu pastora.





Lois vyskočila s úsměvem a pohledem, které ho vítaly (kvůli Faith), protože toto musel být ten pan Nolan, jehož jméno měl každý na jazyku už několik dní, a od kterého, jak Lois věděla, se očekávalo, že dorazí den předtím.





Zdálo se, že je napůl překvapen horlivostí, s jakou ho tato cizinka přijala: možná ani předtím neslyšel o této anglické dívce, která byla součástí domácnosti, kde dříve vídal jen zasmušilé, vážné, strnulé nebo ztěžklé tváře, a býval vždy přijat přísnou formou přivítání, velmi odlišnou od červenajících se usměvavých dolíčků, které se s ním nevinně setkaly, jako by zdravily starého známého.



Lois mu přinesla židli a spěchala, aby zavolala Faith, vůbec nepochybovala o tom, že cit, který její sestřenice chovala k mladému pastorovi, byl vzájemný, i když by ho ani jeden z nich nemohl rozpoznat v celé hloubce.



„Faith!" zvolala jasně a nemohla popadnout dech. „Hádej – ne,“ zarazila se a předstírala nevědomost důležitosti, s jakou mohou její slova vyznít, „pan Nolan, ten nový pastor, je v pokoji. Chce mluvit s tetou a Manassehem. Teta odešla na modlitební setkání u pastora Tappaua a Manasseh je pryč.“



Lois pokračovala v mluvení, aby dala Faith čas, protože dívka po té zprávě nabrala mrtvolně bledou barvu...





... zatímco její oči se setkaly s bystrýma mazanýma očima staré indiánky se zvláštním pohledem nevěřícího úžasu, zatímco tvář Nattee vyzařovala vítěznou spokojenost.





„Jdi," řekla Lois,  uhladila Faith vlasy a políbila bílou studenou tvář, „nebo se bude divit, proč za ním nikdo nepřijde, a možná si bude myslet, že není vítán."



Faith bez dalšího slova odešla do pokoje a zavřela za sebou dveře.

Nattee a Lois zůstaly spolu.

Lois se cítila tak šťastná, jako by se ten kousek štěstí týkal jí samotné. Na chvíli byly zapomenuty její rostoucí obavy z Manassehovy divoké zlověstné vytrvalosti, chlad její tety, její vlastní osamělost – a téměř by mohla radostí tančit.





Nattee se nahlas zasmála.



Promluvila a smála se: „Stará indiánka, velká záhada. Starou indiánku posílali sem a tam; šla, kam jí řekli, kde slyší ušima."





„Ale stará indiánka “ – a tady se zvedla a výraz její tváře se docela změnil –  „ví, jak zavolat, a pak ten bílý muž musí přijít; a stará indiánka neřekla ani slovo a bílý muž neslyšel nic svýma ušima.“

Takto ta stará baba mumlala.




- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ -

Že by Nolana přivovala nějaká kouzla a čáry staré Indiánky ? V té době se věřilo ledasčemu Díky moc, Hellohello, za krásné, byť trošku kratší počteníčko a těším se na další díl !

No to jsem z toho jelen. Že by v tom jeho příchodu měla prsty Nattee? A nebo je to jen shoda náhod? Jsem tedy napnutá, jako kšandy, hlavně jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet v dalším díle!

Děkuji za krásné počtení!

Děkuju vám oběma za krásné komentáře! Mám z nich opravdu velkou radost

Tipuju, že ty její čáry jsou ten smrad z kotlíku, o kterém byla řeč v předešlé kapitole.
Dobrá otázka, jestlipak je to jen shoda náhod? Nebo má Nattee opravdu takovou moc? Rozhodně tomu sama věří. Z takových čar a kouzel jde strach... já na to nevěřím, ale když si představím, že by na tom něco bylo a někdo tohle mohl opravdu umět a ovlivňovat chování ostatních... brr
Z dalších dílů půjde vyčíst, jak to čarování nakonec zabralo.

Ludmila napsal:

Že by Nolana přivovala nějaká kouzla a čáry staré Indiánky ?  V té době se věřilo ledasčemu  Díky moc, Hellohello, za krásné, byť trošku kratší počteníčko a těším se na další díl !

Naprostý souhlas s Ludmilou.
Děkuji také za zajímavé čteníčko

@visty, i tobě moc děkuju za krásný komentář
Taky souhlasím, Ludmila to napsala úplně přesně.
Často to zmiňuje i autorka příběhu, jak každé zašustění v lese probudilo různé hrůzostrašné představy (což se teda vůbec nedivím, i když jsem dost racionálně založená a na takové věci nevěřím, tak ve tmě a v rozespalosti se bojím čehokoliv natož někde v opuštěném lese) a jak rychle lidi podléhali davové hysterii. No a pak ten všudypřítomný fanatismus... to je mi úplně proti srsti.

Btw. opravdu mi neděkujte, já pro vás ten příběh moc ráda tvořím  moc si vážím každého vašeho komentáře

Hellohello, tak hlásím, že mám konečně komplet dočteno!!! A musím říct, že úplně smekám nad tvými příběhy Obdivuji tvoji trpělivost s překladem, náladovou hrou a simíky (myslím, že ve čtyřkách jsou ještě zlatí) a už jen to načítání by mě odradilo. A ty ke všemu vytvoříš perfektní historické kulisy, kostýmy, a mně opravdu přechází zrak
Prostě klobouk dolů a omlouvám se, že mi to tak trvalo Ale já jsem to musela vzít skoro vše jedním tahem, tak jsem si na to včera vyhradila večer

@Fidgety já vůbec nemám slov... úplně mě to dojalo. Nemůžu uvěřit, že jsi stihla přečíst skoro všechno naráz to je fakt obdivuhodné Já naopak smekám před tvojí tvorbou - tvůj příběh je excelentní!
A vůbec se přece neomlouvej - naopak, mám úplně neskutečnou radost, že sis to všechno přečetla a že se ti to líbilo. To je pro mě největší odměna. Hrozně moc děkuju za tak krásnou pochvalu mám z tvého komentáře takovou radost


Ani neumím slovy vyjádřit, jak jsem štěstím úplně bez sebe z každého vašeho komentáře opravdu moc si vážím toho, že ty moje příběhy čtete, ať už čtete od samotného začátku, nebo máte takovou odvahu, že si dočtete tolik stránek! Pro mě je to úplně neskutečné. Když jsem s tím začínala, říkala jsem si, že to třeba nikomu nesedne, přece jen jsou to starší knihy a já často potkávám spíš lidi, co starší literaturu nemusí V životě by mě nenapadlo, že se k příběhu nakonec dostane tolik lidí. Už nemůžu být spokojenější a moc si toho vážím, protože vím, že času není nazbyt a to, že věnujete svůj čas čtení těchto příběhů pro mě strašně moc znamená.
Vaše slova mi dodávají chuť se tomu věnovat dál, protože je to hlavně pro vás proto kdyby se vám cokoli nelíbilo, tak mi taky dejte vědět, ať můžu třeba takové věci zkusit odbourat.

Myslela jsem, že to před víkendem nestihnu dát dohromady, ale snažila jsem se, ať vám to sem můžu dát co nejdřív  tady je konečně to slíbené pokračování Nolanovy návštěvy:


Čarodějnice Lois

(E. Gaskell)


KAPITOLA 18


Celou tu dobu se vedle v pokoji vše dělo úplně jinak, než si Lois představovala.
Faith seděla ještě tišeji  než obvykle; její oči sklopené, mluvila jen málo. Rychlý pozorovatel by si mohl všimnout jistého chvění jejích rukou a občasného škubnutí celého jejího těla.





Ale pastor Nolan nebyl při této příležitosti bedlivým pozorovatelem; pohlcovaly ho jeho vlastní rozpaky a údiv. Přemýšlel o tom, kdo by asi mohla být ta hezká cizinka, která, jak se zdálo, byla tak ráda, že ho vidí, ale tato myšlenka okamžitě zmizela a zjevně se už znovu neobjevila.





V Salemu bylo zvykem (jak jsme již viděli), že pastor, když vstoupil do domu na návštěvu, která by se mezi jinými lidmi a v jiné době nazývala „ranní návštěvou“, modlil se za věčné blaho rodiny, pod jejíž střechou byl.

Od takové modlitby se očekávalo, že bude přizpůsobena individuálnímu charakteru, radostem, zármutkům, přáním a selháním každého přítomného člena; a tady stál on, mladý pastor, sám s mladou ženou, a myslel si – marné myšlenky, možná, ale přesto velmi přirozené – že pouhé odhady jejího charakteru, zapojené do výše popsaných minutových modliteb, by působily velmi nepříjemně při modlitbě jen mezi čtyřma očima.





Takže ať už to byl jeho údiv nebo jeho zmatek, to nevím, ale po nějakou dobu ničím příliš do konverzace nepřispíval a nakonec s náhlým výbuchem odvahy a improvizace rozsekl gordický uzel tím, že navrhl obvyklou modlitbu a doplnil k tomu žádost o svolání celé domácnosti.



Dovnitř vešla Lois, tiše a uhlazeně; vešla Nattee, celá jako jeden lhostejný tuhý kus dřeva – žádný výraz přemýšlení ani stopy po chichotání na tváři.



Pastor Nolan vážně připomněl každou zbloudilou myšlenku a poklekl uprostřed těchto tří, aby se modlili. Byl to dobrý a skutečně pobožný muž a statečně sehrál svou roli v hrozném procesu, kterému byl poté podroben. A teď se modlil upřímně, modlíl se tak srdečně za sebe s takovým smyslem pro své vlastní duchovní potřeby a duchovní selhání, že každý z jeho posluchačů měl pocit, jako by za každého z nich byla učiněna modlitba a prosba.





Dokonce i Nattee zamumlala těch pár slov, která znala z modlitby Páně; i když ta nesouvislá podstatná jména a slovesa byla jako drmolení, to ubohé stvoření je vyslovilo, protože cítilo nezvyklou úctu.



Pokud jde o Lois, povstala a cítila se utěšená a posílená, něco takového nikdy nedovedly žádné zvláštní modlitby pastora Tappaua.



Ale Faith plakala, vzlykala nahlas, téměř hystericky, a nepokoušela se ani vstát, ale ležela na svých natažených pažích rozpřažených na sedátku.



Lois a pastor Nolan se na sebe okamžitě podívali.
Pak Lois řekla: „Pane, musíte už jít. Moje sestřenice se už nějakou dobu necítí silně a bezpochyby potřebuje více klidu, než měla dnes.“



Pastor Nolan se uklonil...





... a odešel z domu; ale za okamžik se vrátil.

Napůl otevřel dveře, ale aniž vstoupil, řekl:  „Vracím se, abych se zeptal, jestli bych dnes večer mohl přijít a optat se, jak se mladá slečna Hicksonová cítí?"



Ale Faith to neslyšela; vzlykala hlasitěji než kdy jindy.
„Proč jsi ho poslala pryč, Lois? Bylo by mi za chvilku lépe a je to už tak dlouho, co jsem ho viděla.“

Když říkala tato slova, měla schovaný obličej a Lois je neslyšela zřetelně. Sklonila hlavu k sestřenici na sedátku a chtěla ji požádat, aby zopakovala, co řekla.



Ale Faith v podráždění a na popud nějaké počínající žárlivosti odstrčila Lois tak prudce, že se bouchla o tvrdý ostrý roh dřevěné lavice.



Do očí jí vhrkly slzy; ne tolik kvůli odřené tváři, jako kvůli překvapivé bolesti, kterou cítila při tomto odvrácení sestřenice, ke které chovala tak vřelý a laskavý cit.



Na chvilku byla Lois naštvaná, jako by mohlo být každé dítě; ale některá slova modlitby pastora Nolana jí dosud zněla v uších a myslela si, že by byla škoda, kdyby si je nevzala k srdci. Neodvážila se však sehnout, aby pohladila Faith; tiše stála u ní a smutně čekala...





... až se ozvaly kroky u vnějších dveří a Faith rychle vstala a vrhla se do kuchyně ...



... a nechala Lois nést hlavní nápor nově příchozího.

Tak pastor Nolan je v domě a Faith se snad stydí, že neví, jak se má zachovat ? Podivná povaha, je to jejím mládím nebo onou dobou ? A ještě u toho div neublíží Lois ! A nevím proč, ale tak mě napadlo - doufám, že se pastor Nolan nezahledí do Lois místo do Faith Velmi zajímavý díl, vybízí člověka k různým úvahám

Ludmi, teď si přesně vystihla můj dojem z dnešního pokračovaní  Snad se nezakouká do Lois? Proč mu ta Faith něco neřekne - to se tak stydí? Proč je Faith k Lois tak nespravedlivá?    Ale myslím, že v případě Faith je to od každého trochu - povaha, mládí i doba

Děkuju vám oběma za moc krásné a rychlé reakce

Máte pravdu, taky si myslím, že to bude hlavně stydlivostí, určitě ji vůbec nenapadlo, co říct. Ne každý si v takové situaci ví rady, a myslím, že i dnes... no a ta tehdejší výchova a prudérnost k tomu... ještě v téhle povedené fanatické rodince - po takové výchově asi nikdo nemůže být úplně normální.
Mně ani tak nevadí to, jak se chovala Faith do té modlitby, to mi jí bylo i tak trochu líto, ale ta hysterie a hlavně to, co provedla Lois, nemá obdoby... mně vadí, jak Lois ke každému cítí jen to nejlepší a na oplátku od nich sklízí to nejhorší. Když se jenom podívám na předešlou kapitolu, jak upřímně a srdečně se radovala z toho, když poslala Faith do té místnosti - Faith, ke které měla v téhle domácnosti nejblíž, jí udělá tohle?

Popravdě mě Faith trochu zklamala chudák Lois, přesně jak říkáš Hello, všem přeje to nejlepší a pak sama sklidí tohle... že se nestydí... jinak co se týká Nolana, taky se trochu bojím, aby se nezakoukal do Lois, i když on by upřímně byl mnohem lepší než její pošahaný bratranec se svým hlasem, co mu nakazuje, že si ji má vzít ale je pravda, že pořád bych radši viděla naši Lois s jejím milým z její domoviny už se moc těším na pokračování, i když tuším, že příští díl nebude pro Lois vůbec příjemný, když vidím toho příchozího

No teda...

Koukám, že to Lois vůbec nemá jednoduché.. Všechno se obrací proti ní.

Trochu se obávám, aby se Nolan do Lois nezamiloval, to by pak už neměla v tom hrozném baráku nikoho, protože Faith by ji zavrhla úplně a kdo ví, čeho by byla ještě schopná. Žárlivost člověka dokáže zaslepit.

Jen jsem nějak nepochopila, proč se Faith rozplakala u modlitby? Celou dobu se zdála celkem v pořádku a pak najednou v záchvatu pláče? Vůbec nechápu její chování?

Naopak jsem čekala, že bude skákat radostí až uvidí, že se Nolan vrátil. No musím říct, že je Faith taky dost podivný tvor.

A Manasseh na konci nevěstí nic dobrého....

Jsem moc zvědavá na pokračování!

Děkuju i vám, Luci a Jani, za moc milé komentáře

@Lucisab - vidím to úplně stejně, nejlepší výběr pro ni je anglický mlynář měla tam rovnou zůstat. Kdyby ji ta její umírající maminka neposlala do Ameriky, třeba by všechno vyšlo úplně jinak a ti dva se vzali i přes odpor jeho otce. Kdyby to ale nemohl být on, Nolan by asi nebyl úplně špatná možnost určitě by na ni mohl být hodný... hlavně když to nebude Manasseh ten je mi úplně nesympatický.

@Janika31 - máš pravdu, její chování je dost podivné. Myslím si, že ji třeba mrzelo, že nevyšla ta její chvilka o samotě s Nolanem, tak možná dostala u modlitby záchvat pláče kvůli tomu? Těžko říct... Nebo to byl nějaký zkrat, nebo jak píše autorka, možná počínající žárlivost vůči Lois, třeba jen za to, že ta se s Nolanem dokázala bavit normálně...

Nemůžu si pomoct, ale z té rodiny Hicksonových mi nepřipadá normální nikdo. Časem uvidíme ještě další divné události. Vlastně už příští kapitola bude dost zajímavá, protože jste správně poznaly, kdo je ten příchozí

Omlouvám se za proluku, nějak moc dlouho mi to trvalo, ale konečně mám nový díl hotový - aspoň je ale delší - tak ho sem rovnou hážu
Teď během léta se může stát, že nebudou vycházet nové kapitoly úplně každý týden (snad se mi podaří jet někam na týden nebo dva a mít taky něco z toho léta - kéž by ), tak se chci dopředu omluvit za nějaké to případné zpoždění.



Čarodějnice Lois

(E. Gaskell)


KAPITOLA 19



Byl to Manasseh, který se vrátil z lovu. Byl dva dny pryč ve společnosti dalších mladých mužů ze Salemu. Bylo to téměř jediné zaměstnání, které ho mohlo odtrhnout od jeho samotářských zvyků. Při pohledu na Lois se náhle zastavil u dveří, protože se mu poslední dobou všemožně vyhýbala.



„Kde je matka?"
„Na setkání u pastora Tappaua. Vzala s sebou Prudence. Faith právě teď odešla z místnosti. Zavolám ji.“



A Lois měla namířeno do kuchyně...



... když si náhle stoupl mezi ni a dveře.





„Lois,“ řekl, „čas plyne a já už nemůžu déle čekat. Vidění se ke mně snášejí silněji a můj zrak je čím dál jasnější."



„Teprve včera v noci, když jsem tábořil v lese, jsem ve své duši spatřil mezi spánkem a bděním, jak přišel duch a nabídl ti dva úděly - a barva jednoho byla bílá, jako nevěsty, a druhá byla černá a červená, což znamená násilnou smrt. A když sis vybrala to druhé, duch mi řekl: ‚Pojď!' a já jsem šel a udělal, co mi bylo přikázáno."



„Vlastníma rukama udělám, co je předurčeno, pokud nebudeš poslouchat hlas a nestaneš se mou ženou. A když černé a červené šaty padly na zem, byla jsi jako mrtvola stará tři dny. Nyní měj na paměti, Lois, Lois, má sestřenko, měl jsem vidění a moje duše se k tobě přimkla – rád bych tě ušetřil.“



Myslel to opravdu vážně – zaníceně vážně; ať už byla jeho vidění (jak je nazýval) jakákoli, věřil v ně a tato víra dávala jeho lásce k Lois něco nesobeckého. Cítila to v tuto chvíli, pokud to předtím nikdy takto necítila, a zdálo se to jako kontrast k odporu, se kterým se právě setkala u jeho sestry.



Přitáhl se k ní a chytil ji za ruku a opakoval divoce, tklivě a zasněně:
„A ten hlas ke mně promluvil: ,Vezmi si Lois!' “
A Lois měla v úmyslu ho uklidnit a domluvit mu ještě lépe, než kdy předtím od doby, co s ní poprvé promluvil na toto téma –



– když Grace Hicksonová a Prudence vstoupily do místnosti z chodby. Vrátily se z modlitebního setkání zadní cestou, a proto nebylo slyšet, jak přichází.



Manasseh se však ani nepohnul, ani se nerozhlédl okolo; upíral oči na Lois, jako by chtěl vypozorovat účinek svých slov. Grace spěšně vykročila vpřed a zvedla svou silnou pravou paži a praštila Lois do jejich spojených rukou, až je rozdělila i navzdory pevnému Manassehovu sevření.



„Co to znamená?" řekla a obrátila se více k Lois než ke svému synovi a v jejích hlubokých očích se zableskl hněv.



Lois čekala, až promluví Manasseh. Ještě před několika minutami se zdálo, že je mírnější a méně hrozivější než kdysi, a ona ho nechtěla podráždit. Ale on nepromluvil a její teta zlostně stála a čekala na odpověď.



„V každém případě," pomyslela si Lois, „s tím přestane, až s ním promluví moje teta."

„Můj bratranec mě žádá o ruku," řekla Lois.



„Tebe!" a Grace vyrazila směrem k neteři s gestem toho nejvyššího opovržení.



Nyní však promluvil Manasseh:
„Ano! Je to předurčeno. Řekl to hlas a duch ji přivedl ke mně jako mou nevěstu."



„Duch! Pak je to zlý duch. Dobrý duch by pro tebe vybral zbožnou dívku z tvého vlastního litu, a ne prelátistku a cizinku, jako je tahle holka."





„To jste se nám tedy pěkně odvděčila, paní Lois, za veškerou naši laskavost.“



„Opravdu, teto Hicksonová, dělala jsem vše, co jsem mohla - bratranec Manasseh to ví - abych mu ukázala, že nemohu být nikdy jeho. Řekla jsem mu,“ řekla a začervenala se, ale byla odhodlaná to říct všechno najednou, „že jsem zaslíbená mladému muži z naší vlastní vesnice doma; a i kdybych to všechno dala na stranu, v současné době bych si nepřála se vdávat.“



„Přej si raději obrácení na víru a spásu. Manželství je neslušné slovo v ústech dívky. Pokud jde o Manasseha, promluvím s ním v soukromí; a mezitím – pokud jsi mluvila pravdivě – nevrhej se mu do cesty, protože jsem si všimla, že to často poslední dobou děláš.“



Lois toto nespravedlivé obvinění v srdci pálilo, protože věděla, jak moc se svého bratrance bála a vyhýbala se mu, a skoro ho požádala, aby prokázal, že poslední slova její tety nejsou pravdivá.



Místo toho se však vrátil ke své jediné utkvělé myšlence a řekl:
„Matko, poslouchej! Jestli se neožením s Lois, ona i já do roka zemřeme."



„Nestarám se o svůj život; jak víš, hledal jsem předtím smrt“ (Grace se otřásla a na chvíli byla zaražená kvůli nějaké vzpomínce na prožitou hrůzu v minulosti), „ale kdyby se Lois stala mojí ženou, žil bych, i ona by byla ušetřena toho druhého údělu. Celé to vidění je ze dne na den jasnější. A přesto - když se snažím zjistit, zda jsem jedním z vyvolených, všechno je temné. Tajemství svobodné vůle a předzvěsti je tajemstvím Satanových návrhů, nikoli Božích.“



„Běda, můj synu! Satan i dnes chodí volně mezi bratry; ale nech stará trápení spát."



„Než aby ses zase trápil, raději dostaneš Lois za ženu, ačkoli mé srdce pro tebe doufalo v něco úplně jiného.“



„Ne, Manassehe," řekla Lois. „Mám tě ráda jako bratrance, ale tvojí ženou nikdy nemůžu být. Teto Hicksonová, není dobré ho takto klamat. Říkám, že pokud se někdy provdám za nějakého muže, jsem zaslíbená jednomu v Anglii.“





„Ticho, dítě! Jsem tvou opatrovnicí místo mého mrtvého manžela. Myslíš si, že máš tak velkou cenu, že se o tebe budu rvát. Nevážím si tě vůbec; jen jako léku pro Manasseha, pokud se jeho mysl znovu rozruší, jak jsem si v poslední době takových známek všimla.“





Toto tedy bylo tajné vysvětlení toho, čím ji znepokojovalo chování jejího bratrance: a kdyby Lois byla lékařkou moderní doby, mohla by vysledovat něco podobného i u jeho sester - v Prudencině nedostatku přirozených citů a v tom, jaké má potěšení z každé neplechy; ve Faithině prudkosti její neopětované lásky.
Ale prozatím Lois nevěděla o nic víc než Faith, že její náklonnost k panu Nolanovi nejen, že nebyla opětována, ale dokonce si jí mladý pastor ani nepovšimnul.



Je pravda, že k nim chodíval - často přišel takhle do domu, dlouho seděl s rodinou a pozorně je sledoval, ale Faith si nijak zvlášť nevšímal.









Lois to vnímala a bylo jí to líto; Nattee to vnímala a byla rozhořčená ještě dlouho předtím, než si to Faith vůbec pomalu uvědomila, a ta si pro soucit a radu šla raději k indiánské ženě Nattee než ke své sestřenici Lois.



„Nezajímá se o mě," prohlásila Faith. „Více se stará o Loisin malíček než o celé moje tělo," zasténala dívka v hořké bolesti způsobené žárlivostí.



„Tiše, tiše, prérijní ptáčku!"



„Jak může malý prérijní ptáček postavit hnízdo, když starý pták má všechen mech a peří? Počkej, až indiánka najde způsob, jak poslat starého ptáka létat daleko."  Takové bylo tajemné utěšení, které jí Nattee poskytla.




Grace Hicksonová převzala dohled nad Manassehem, což Lois zbavilo podstatné části její úzkosti z jeho podivného chování.





Přesto občas unikl bdělosti své matky a při takových příležitostech vždy vyhledal Lois a stejně jako kdysi ji žádal o ruku - někdy mluvil o své lásce k ní, často mluvil divoce o svých vizích a hlasech, které slýchával, jak předpovídají strašnou budoucnost.

Nový dílek, jupííí .

Moc krásně jsem si početla jen mě znepokojuje několik faktů . Musím říct, že se o Lois docela bojím, její rodina je poněkud vyšinutá. A Manasseh se mi zdá psychicky nemocný, doufám, že ji v nějakém rauši neublíží. Ty jeho vize jsou jen výplod jeho fantazie a kdo ví, jak zvrácený je. Myslím si, že by byl schopný ji něco udělat, pokud by nebylo po jeho.

Jinak mě celkem zajímá ta minulost, o které mluvili? Co se asi stalo?

Jinak indiánka Nattee je taky podezřelá, kdo ví, co těmi svými kouzli hodlá provést.... ach jo.

Chudák Lois mám opravdu velké obavy, kdyby ji alespoň Nolan dokázal nějak pomoci. Osvobodit od těch magorů...

Těším se na pokračování

Vypadá to, že Manasseh je regulérní cvok, ale v té době se to prostě bralo jinak Lois by měla co nejrychleji utéct, jenže kam a jak - neznámé prostředí, nepřátelské okolí, spojence těžko hledat. Nolan zřejmě moc nepomůže

Děkuju moc za krásné komentáře!   udělaly jste mi velikou radost    

Přesně, já to vidím úplně stejně. Žádné vize a hlasy - prostě halucinace jak vyšité. A teta Grace, podle toho, jak mluví, vypadá, že si to uvědomuje. Ale jaká by to byla ostuda, kdyby se taková informace o tak vážené rodině rozšířila po městě? Je jasné, že má psychickou nemoc a že za to nemůže, ale lidi umí být dost zlí a takový společenský pád by Grace nepřežila, strašně si zakládá na pověsti své rodiny.
Lois je mi hrozně líto. Neumím si představit, že bych byla v její situaci. Z toho, jak Manasseh mluví, opravdu dost vyplývá, že by byl schopný jí ublížit (ta hrozná pasáž „Vlastníma rukama udělám, co je předurčeno" mi tak teda zní   )
Kdyby Nolan mohl nějak pomoct - to je dobrý nápad  A mně by se to moc líbilo. Nolan mi připadá jako snad jediný aspoň trochu rozumný a milý člověk. Jen mě napadá teď, když o tom přemýšlím - kdo ví, jestli by na nějakou takovou stížnost Lois i on vůbec bral zřetel. Myslím, že se v té době hodně rodinných problémů utajovalo a neřešilo a on jako pastor by se možná snažil celou tu věc urovnat a Lois uklidnit, ať pokorně a trpělivě přijme svůj osud? Lois asi zatím nemá jiné východisko než zůstat v rodině, nebo kdyby si ji někdo vzal za manželku a odvedl pryč. Ale sama by nejspíš nic nezmohla, taky nemá kam jít.
Ale nechci nic prozradit, tak raději už mlčím

Manasseh je teda pořádný šílenec... když si ho nevezme tak ji zabije? To je teda neuvěřitelná taktika, jak si získat přízeň dívky! opravdu musí být psychicky nemocný... chudák Lois v takové rodině to s ní nemůže dopadnout dobře určitě má halucinace... dost se bojím jak to bude s Lois dál... zároveň se dost obávám té minulosti o které byla zmíňka...

Jinak být Nolanem tak se odtamtud klidím... ale nejlépe aby vzal sebou Lois jak dlouho to tam ještě může vydržet?

Taky se docela děsím slov Nattee... snad ještě i ona něčím nezavaří naší nebohé Lois

Je to strašně moc napínavé, už se těším na další dílek