Hellohello: Kolekce příběhů

Tedy, od Maupassanta jsem kdysi četla vše, co bylo dostupné v knihovně, ale vzpomínám si spíše na hororové příběhy. Tento je povedený, i když kanadské žertíky nejsou zrovna pro mě
to xichtění je super, jak se tváří děsně vážně a ostatní jsou vysmátí, jak jsi to dokázala? A ty průniky Simíků do okolních předmětů 🤭
Jsem zvědavá, koho známého uvidíme v dalším příběhu. Jen nevím, jestli to bude známý Simík jako herec, nebo i stejná postava

@Havranice - moc děkuju i tobě za krásný komentář!     a za super tipy na hororové příběhy od Maupassanta!  
Taky nejsem fanoušek kanadských žertíků někdy bývají dost kruté a všichni pak mají potřebu se trumfovat a přicházejí ještě s horšími a horšími variantami a může to zajít daleko. Naštěstí tady se to nestalo Ale nedivím se, že byl jako na jehlách, když měl kolem sebe tak vykutálené kamarády a všechny vypadalo podezřele.
Na některé ty jejich výrazy mám posebox, tzn. pro každého sima tam jde nastavit zvlášť nějaký základní výraz obličeje. Někdy je to ale nedokonalé, přímo animace ze hry bývají bohatější na výrazy, tak když to jde, snažím se používat interakce mezi simy a čekám, až naskočí vhodný výraz. Tak jako tak je to u mě založené na metodě pokus-omyl a nad jednou fotkou jsem schopná strávit moře času, než se mi to povede udělat     Něco jde snadno, něco musím nastavovat 5x nebo i vícekrát, než se to podaří

A hrdinu tohoto příběhu zřejmě nebudeš znát, protože je to plukovník z příběhů Plukovník vypráví od Aldena, protože si pamatuju, že jsi začala číst od Vánočního anděla    ale to vůbec nevadí, ty příběhy na sebe nenavazují  


Kdysi jsem narazila na tyhle příběhy v jednom časopise z 19. století, našla jsem tam dva (to jsou ty, které jsem už zpracovala v minulosti). Potom jsem dohledala přímo celou knížku je tam asi 13 povídek s plukovníkem (ty dva byly zrovna někde uprostřed), já jsem si potom vybrala z knížky ještě další tři, které sem určitě dám.

Původně jsem chtěla začít v novém roce jiným příběhem, ale říkala jsem si, že jsem plukovníka zanedbávala už dlouho a je načase přidat další příběh s ním a bude to takový odlehčenější start do nového roku

Akorát jsem se snažila dostat do starého sousedství a nenačetlo se hra spadla. Tak jsem musela plukovníka vytvořit znovu a vůbec i prostředí, které v těch dalších příbězích nebylo popsané tehdy jsem ještě nevěděla, že se k nim někdy dostanu  

Začnu tedy úplně prvním příběhem, co byl v té knížce jako první kapitola, ve které se setkáváme s plukovníkem.



Plukovník vypráví: Ornitologická romance

(W. L. Alden)


KAPITOLA 1


V kuřáckém salonku jednoho pařížského hotelu seděli čtyři Američané.



Jedním z nich byl prošedivělý muž středního věku, který seděl tiše a odděleně od ostatních a konzumoval svůj velký černý doutník s poněkud ponurou náladou.





Ostatní tři svižně hovořili.






Byli v Paříži už tři dny a navštívili Moulin Rouge, Napoleonovu hrobku a stoky a přirozeně měli pocit, že jsou důkladně obeznámeni s francouzským hlavním městem, francouzskou vládou i francouzským lidem.





Jednomyslně zastávali názor, že Paříž je ve všech věcech o padesát let pozadu; a za Chicagem nejméně o šedesát. V Paříži nebylo nic vhodného k jídlu, k pití nebo kouření.






Francouzské železniční vagóny byly ubohé a neposkytovaly žádné příslušenství pro hořící cestující v případě nehody.




Morálka francouzské společnosti, kterou studovali na Moulin Rouge, byla naprosto zkažená...



...možná kvůli absenci volného obchodu s manželkami a manžely, který liberální rozvodový systém umožňuje.



Francouzi nerozuměli angličtině, což samo o sobě stačilo k tomu, aby se ukázalo, že nejsou způsobilí k samosprávě, a jejich preference těžkých pětifrankových mincí, když si místo toho mohli osvojit měkké a mastné dolarové bankovky, poukazovala na jejich nevyléčitelný nedostatek čistoty.






Najednou se ten tichý muž dotkl zvonku a přivolal číšníka.





„Číšníku," řekl, když tento funkcionář vstoupil do místnosti, „přineste mi sovu."




„Jak prosím, pane?" optal se číšník nesměle.




„Řekl jsem: přineste mi sovu!"



„Když předstíráte, že mluvíte anglicky, měl byste tomu rozumět."



„Ano, pane. Zajisté, pane. Jak byste si, prosím, přál misovu?"



„To je jedno. Prostě jděte a přineste mi sovu...



... a ať vám to moc dlouho netrvá."






Číšník byl chvíli pryč, a pak se vrátil a řekl:



„Velice se omlouvám, pane, ale dnes večer vám nemůžeme dát misovu. Barmanovi chybí jedna z ingrediencí pro přípravu misovy."



„Zato vám ale mohu přinést velmi dobrý koktejl."






„Nevadí," odpověděl Američan. „To bude vše. Teď můžete jít."





„Prosím za prominutí, pane," řekl jeden ze tří rozpitvávačů francouzského lidu a mluvil s takovým tím nádechem oslovování obrovského lidového shromáždění, které je tolik charakteristické pro důstojné americké řečníky.



„Prokázal byste mi tu laskavost a řekl mně a těmto pánům, proč jste si objednal sovu?"



„Nevadí mi vám to říct," zněla odpověď, „ale moc dobře to nemohu učinit, aniž bych vám předtím vyprávěl jeden příběh."



„Dobře, plukovníku. Povězte nám ten příběh, rozhodně."



Postarší Američan se opřel do křesla a hledal inspiraci s pohledem upřeným na lustr.



Lehce si převalil doutník od jednoho koutku úst k druhému a zase zpátky a hned začal:



„Papoušek, pánové, je nejpodlejší ze všech tvorů. Lidé, kteří jsou obeznámeni s papoušky, a já nevím, jestli jste to i vy, obvykle přiznávají, že neexistuje nic, za co by se papoušek mohl stydět. To je však omyl, protože jsem viděl papouška, který se za sebe styděl, a to byl přitom ten nejnamyšlenější papoušek, jaký kdy byl viděn mimo Kongres. Událo se to takto.



(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ)

---

Tohle bude krátký příběh (3 díly), první kapitola je takový úvod (bohužel jsem to musela utnout v tomto momentu) a v příští už bude samotné vyprávění, kde bude jako hlavní hrdina figurovat konečně sám plukovník a jeho rodina už to nebude „jen" vyprávění o někom jiném.

Tak jdu na druhou kapitolu


Plukovník vypráví: Ornitologická romance

(W. L. Alden)


KAPITOLA 2




Jednoho dne jsem přišel domů...




... a našel jsem v domě papouška.





Moje dcera Mamie ho koupila od námořníka, který se trmácel městem.








Říkal, že ztroskotal s lodí a on a ten papoušek byli jediní zachránění.





Rozhodl se, že se od toho ptáka nikdy neodloučí...







...ale tolik toužil po tom dostat se do města, kde žila jeho matka, že by ho prodal za dolar.







Takže Mamie ho tedy koupí, pověsí v salonu a čeká, až promluví.





Ukázalo se, že papoušek neumí mluvit jinak než španělsky, a to jen velmi málo.





A nechtěl se naučit ani slovo anglicky, i když moje dcera s ním pracovala, jako by byl celá nedělní škola.











Ale jednoho dne se najednou začal sám učit anglicky.





Vynalezl si jakousi Ollendorffovu metodu studia, možná proto, že slyšel Mamie studovat tímto způsobem francouzštinu.








Začal tím, že řekl: „Chce Polly sušenku?" a pak pokračoval a vyvolával změny. Například, abych vám poskytl nějakou představu o té metodě, řekl: „Chce Polly olověnou sušenku od instalatéra nebo zlatou sušenku od výrobce svícnů?" a pak si odpověděl: „Ne, Polly nechce olověnou sušenku od instalatéra ani zlatou sušenku od výrobce svícnů, ale velkou ocelovou sušenku od kováře."



Učil se tímto způsobem tři hodiny každé ráno a tři každé odpoledne a nikdy s tím nepřestal, ani v neděli, protože byl, jak předpokládám, římský katolík, a ne pták, co dodržuje šábes.





Nikdy jsem neviděl ptáka tak zaujatého učením se jazyka jako byl tento, a on to zvládl. Za tři měsíce ten papoušek uměl mluvit anglicky stejně dobře jako vy nebo já...





... a k sakru mnohem lépe než tamten číšník, co předstírá, že mluví anglicky.



Problém byl v tom, že papoušek mluvil celou dobu, kdykoli nespal.





Moje žena není žádný troškař v mluvení, ale viděl jsem i ji, jak propukla v pláč a prohlásila: „To je k ničemu, nemůžu se dostat ke slovu."







A taky že nemohla.



Ten pták do nás mluvil až do ohluchnutí, oněmění a oslepnutí.



Kočka to vzdala už v rané fázi událostí.



Papoušek byl ve svých poznámkách tak osobní – ptal se kočky, jestli někdy v životě viděla myš, a chtěl vědět, kdo byl ten, co jí minulou noc pomohl natřít zadní plot načerveno...



... až kočka poté, co nadávala. až všechno zmodralo...



... odešla z domu a už se nikdy neukázala.





Nebral nejmenší ohledy na něčí pocity, to ten pták tedy ne. Žádný papoušek nikdy nebral ohledy.



Nespokojil se s mluvením tři čtvrtiny času, ale měl ve zvyku přemýšlet nahlas, což bylo mnohem horší než jeho konverzace.




Například když mladý Jones přišel večer navštívit mou dceru...











... papoušek prohlásil: „No, hádám, že ten mladý idiot tu zůstane až do půlnoci a celý dům bude držet vzhůru jako obvykle."



Nebo když unitářský pastor přišel za mou ženou...







...papoušek stejně tak poznamenal: „Proč si nenajme sál, když musí kázat, místo aby chodil sem a opotřebovával nábytek?'





Nikdo nechtěl věřit, že papoušek pronášel tyto poznámky sám od sebe, ale trvali na tom, že jsme ho to museli naučit.



Lidem se takové věci přirozeně nelíbily a po chvíli do našich předních dveří už téměř nikdo nevstoupil.

Jejda, omlouvám se, první díl jsem nějakým záhadným způsobem zapomněla okomentovat, asi skleróza
Každopádně příběh je to opět velmi zajímavý. Ti tři mladí američtí "experti" mi silně připomínají pořad na Streamu "Jak nás vidí svět", chovají se dost přezíravě vůči hostitelské zemi a Francouzům vůbec, podobně jako například současní Australané vůči naší kultuře. Jsem hodně zvědavá, jestli je plukovník svým vyprávěním aspoň trochu poučí a donutí k zamyšlení A co asi bude dál s tím ukecaným a přechytralým papouškem ?

ten papoušek je krásný, vůbec jsem nevěděla, že ve dvojkách byli takto propracovaní. už si to prohlížím poněkolikáté a nemůžu se nabažit těch záběrů. na netu občas ráda sleduji videa s papoušky, jsou zábavní a legrační, ale kdyby mluvil pokaždé, když nespí.. ty jeho hlášky jsou luxusní chudák kočička, kdyby nebyl v kleci, asi by si ho namazala na chleba. všichni obyvatelé domu i návštěvníci asi musí být na prášky. jsem zvědavá, jak se to vyvrbí, jaká bude pointa

@Ludmila - není za co se omlouvat!     Naopak! Mám velkou radost, že ty moje příběhy čteš a děkuju ti za každý tvůj milý komentář       Opravdu výstižné přirovnání ten pořad Jak nás vidí svět taky sleduju a zaráží mě, že zrovna v takové zemi se najdou tolik sebestřední a netolerantní jedinci (a že jich tam je!) - zrovna od Australanů bych to vůbec nečekala. Nevadí mi ani trochu, že jim jídlo nechutná, je to úplně z jiného soudku než jejich. Ale všechno se dá říct slušně a ne tak hulvátsky. No, stejně jako tito tři Američané z příběhu odsoudili Francii úplně scestně. Plukovník bude mít nějaké to poučení  

@Havranice - Děkuju ti za tak krásný komentář!       Nasmála jsem se u něj - máš pravdu, kočka by mu nic nedarovala Já bych teda bydlení s tímto ukecaným papouchem nezvládla. Asi by mi došla trpělivost Ale jinak mám papoušky ráda, jsou krásní, je s nima sranda  Úplně jsi mě navnadila na nějaké to vtipné video s nimi, musím si nějaké najít
Taky jsem se divila, kolik ksichtů ten papoušek vytřihl během momentu  Když je v kleci, ani si toho tak nevšimnu (leda když ho simíci vytáhnou ven), musím zoomovat až k němu, aby to všechno vyniklo  Tak jsem se taky u focení divila, jak jsou krásně propracovaní Tohle maxisáci udělali moc hezky.


Poslední kapitola je tady

Plukovník vypráví: Ornitologická romance

(W. L. Alden)


KAPITOLA 3



A pak si ten pták zvykl chlubit se, což bylo prostě nechutné.



Hodinu co hodinu seděl a chlubil se svou nadřazeností nad ostatními ptáky, krásou svého peří a klece a nádherou salonu a celkovou lakotou všeho kromě sebe a svého majetku.









Unavoval mě tak, že jsem si občas přál být hluchý. Víte, byla to ta pekelná nevědomost toho ptáka, co mě rozčilovalo.



Nevěděl nic o světě mimo náš salon; a přesto se chvástal a chvástal, až jste si nemohli ani odpočinout.



Můžete se ptát, proč jsme ho nezabili nebo neprodali nebo nedali misionářům nebo něco takového.



No, Mamie prohlásila, že kdybychom mu zakroutili krkem, bylo by to skoro jako vražda...



... a že prodat ho by bylo skoro stejné jako obchod s otroky.



Nechtěla mi dovolit podniknout první krok k tomu, abych se papouška zbavil...





... a vyhlídka byla taková, že nás dočista vyžene z domu.




* * *

Jednoho dne náhodou přišel jeden muž, který měl značné zkušenosti s papoušky...




... a když jsem si stěžoval na toho ptáka ...







... řekl: „Proč si nepořídíte sovu?"



„Seženete sovu a pověsíte ji blízko klece toho papouška a asi za dva dny zjistíte, že váš pták má k smrti po krk té bezúčelné konverzace.“







No, tak jsem tedy sehnal malou sovu a dal ji do klece blízko klece toho papouška.





Papoušek začal tím, že se snažil oslnit sovu svým hovorem...



...ale nefungovalo to.



Sova seděla a dívala se na papouška stejně vážně jako kněz, kterému byl snížen plat...



... a papoušek to po chvíli zkusil se španělštinou.



Nebylo to k ničemu.



Sova ze sebe nedostala ani slůvko.



Pak se papoušek pokusil vychloubat a natáhl se, aby sova uvěřila, že to on je ze všech žijících papoušků ten nejschopnější.





Ale nedokázal otočit sově ani pírko.



Tento ušlechtilý pták seděl tiše jako hrob a díval se na papouška, jako by říkal: „Toto je vskutku smutná ukázka imbecility!"



No, ještě než padla noc, se ten papoušek za sebe tak styděl, že se uzavřel do sebe a od toho dne dále nikdy neřekl ani jedno zbytečné slovo."





„Takový, pánové, je vliv příkladu i na ty nejhorší ptáky.“





Američan si zapálil čerstvý doutník, přetáhl si klobouk přes oči a upadl do hluboké meditace.



Jeho tři posluchači jeho příběh nijak nekomentovali a ani nezopakovali dotaz, proč požádal číšníka o sovu.



V tichosti kouřili ještě několik okamžiků a pak jeden z nich vyzval ostatní dva, aby šli k Henrymu a něco si tam dali – to bylo pozvání, které okamžitě přijali...





... a kuřárna je tu noc už neviděla.





KONEC.

---

No... takže jim zřejmě nedošlo, že si plukovník chtěl objednat sovu na ně a ty jejich kecy  Aspoň se ale odklidili jinam a plukovník měl klid  

Na novém příběhu se už pracuje, mezitím ještě proberu nějaké ty fotky z tvorby plukovníka a jakmile bude první kapitola nového hotová, tak se tu objeví

Ještě jednou vám moc děkuju, že příběhy čtete a že mi tu necháváte tak krásné komentáře    

Krásné rozuzlení, těm mládencům opravdu nedošlo, že to bylo míněno na ně A ten papoušek, až je mi ho líto, chtěl se předvést, a sova, symbol moudrosti, nereaguje ....

Ludmi, moc děkuju za krásný komentář To je pravda, je to skoro až smutné, jak ten papoušek zmlkl, ale na druhou stranu je to balzám na nervy celé plukovníkovy rodiny a všech jejich přátel Musím ale uznat, že byl hodně chytrý. A vykutálený


A tady konečně slíbené fotky z tvorby

1. První fotka - a hned nechápu Z nějakého důvodu byl Rod Humble, co vždycky nosí počítač,  takhle rozzuřený      Myslím, že mu nikdo nic neudělal, měla jsem vypnutou svobodnou vůli, tak nevím, co mu přeletělo přes nos   Tohle jsem ještě neviděla. Hra má pořád čím překvapovat


2. Když jsem plukovníkovi upravila vzhled, abych mu dala doutník, tvářil se takhle spokojeně


3. Zato tady byl hodně nespokojený     Chtělo se mu na záchod a chudák nemohl vstát, protože jsem na něho použila nějaký posebox, co mu zablokoval nohy  Takže trpěl a stěžoval si. Ale nakonec jsem mu doplnila potřeby cheatem  








4. Paní plukovníková se kvůli papouškovi rozplakala tak moc, že si zoufalostí prorazila hruď vlastníma rukama


5. Objevil se mi na pozemku nějaký podezřelý cizinec. Nevěděla jsem, co má za lubem a náhodou jsem zrovna tuhle scénu zachytila    
Rozhlédl se (asi mu nevadí, že námořník stojí přímo za jeho zády )...




...popadl noviny, což nenechalo námořníka chladným


...rozběhl se (dívejte, jak divně má ty nohy )  a přitom ztratil noviny (fakt úspěšný zlodějíček   )...


...a s prázdným vzduchem v ruce se otočil a utekl přímo kolem námořníka, který se ani neobtěžoval po něm skočit...


...tady už jako přízrak mizí na kraji pozemku - že by to konečně něco udělalo s námořníkem?    Vypadá vystrašeně


Jakmile zloděj zmizel, začal mu nadávat     teď už to teda není moc platné!


Doslova ho to nadzdvihlo

(btw. ty detaily na těch botách a kalhotách, to je něco stejně jako vymakané animace maxisáků - ani jsem si nevšimla, že se simíci staví na špičky )

6. Ehm... za tenhle smrad můžu já     Celou dobu jsem si lámala hlavu s tím, kde se to tam vzalo.

Měla jsem koupenou dopředu sovu, abych ji otestovala, jestli vůbec funguje. A nějak jsem ji zapomněla krmit  A mezitím jsem hrála papouškův příběh. Tu klec jsem asi smazala a na všechno zapomněla. Ale ten zelený smrad tam zůstal
Za pár dnů jsem znova hrála a říkám si, kde se to tam vzalo, jen tak, zničehonic?  Trvalo mi dost dlouho, než mi to došlo  No, detektiv bych být nemohla  Nestačím ani sama na sebe  

7. A tady jsem vám chtěla ukázat, že ta sova je funkční download umí i lítat! Taky mi jednou uletěla i ven, ale z toho jsem byla tak ve stresu, že mi uletí, že jsem ji tam nevyfotila Vlastně ani nevím, jestli můžou uletět, nebo jestli se vždycky vrátí do klece.





Mám ještě jednu dekorativní, ale ta se nehýbe. Vlastně by pro tenhle příběh stačila  ale chtěla jsem nějakou živou, i když ta dekorativní je o něco hezčí.

8. Zjistila jsem, že nemám hru vůbec prozkoumanou, protože jsem objevila tyhle krásné dveře Nikdy jsem je doteď nepoužila, ani jsem nevěděla, že tam jsou  


9. Na závěr plukovník, jak pózuje (sám od sebe) před dveřmi
Ta jeho póza mi připomíná nějaký starý obraz z 19. století, ale nemůžu si vzpomenout, který to je.
Tato fotka se mi líbila nejvíc z celého příběhu, zvláště když vznikla spontánně, tak jsem si říkala, že ji vám sem dám  jako takové rozloučení s tímto příběhem.




Jinak s plukovníkem v budoucnu budou ještě 2 příběhy    tak to není rozlučka navždy.

Příští příběh a jeho první kapitolu bych mohla mít hotovou nejpozději do týdne   Bude to celkem asi 11 kapitol. A po něm přijde dlouhý příběh, počítám, že bude ještě o něco delší než Lois, takže asi přes 40 kapitol. Zřejmě zabere většinu roku. Na oba se už moc těším a doufám, že se vám budou líbit, tak uvidíme

Tak naštvaného Roda jsem taky ještě neviděla, ta hra fakt neustále překvapuje, a to by člověk řekl - vždyť je to jenom TS2, to už musí být prozkoumané až až ! Ty ruce v záňadří i zloděj novin taky pobavily, pěkné záběry se Ti zase povedly, Hellohello ! A plukovník je fešák, to se musí nechat, sluší mu to s doutníkem i bez ! Ta "funkční" sova mě překvapila, myslela jsem, že je to jen dekorace, mohla bys, prosím, zjistit, odkud ji máš ? Měla jsem kdysi havrana z MTS2, byl to ale jen přebarvený papoušek, nic moc, ta sova je mnohem zajímavější.
Na další příběhy už se moc těším, krásně nám oživuješ fórum, milá Hellohello !

@Ludmila - moc ti děkuju za tak milý komentář!
Na sovu mám uložený link, ještě dnes ráno jsem se dívala, odkud je a ještě to tam bylo, funkční! Ale teď je to smazané, prý bude nová verze. Tak doufám, že se to tam objeví brzo
https://modthesims.info/showthread.php?t=448272
Tvůrce je Nyami:
https://modthesims.info/m/122457

Na tento příběh se chystám hodně dlouho. Už když jsem ho četla, věděla jsem, že se o něj musím pokusit v sims. Myslím, že vyjde tak na 11 kapitol.
Přeju vám hezké čtení  


Ebenový rám

(E. Nesbit)


KAPITOLA 1


Být bohatý je luxusní pocit...



... tím spíše, když jste se dostali až na dno finanční krize jako námezdní pisálek z Fleet Street, sběratel věcí, co nestojí za pozornost, reportér, nedoceněný novinář...



...všechna ta povolání zcela v rozporu s vlastním cítěním ohledně rodiny a přímým původem od vévodů z Pikardie.



Když moje teta Dorcas zemřela a zanechala mi sedm set ročně a zařízený dům v Chelsea, cítil jsem, že život už mi nemůže víc nabídnout, kromě okamžitého nabytí dědictví.





Dokonce i Mildred Mayhewová, kterou jsem doposud považoval za světlo svého života, se stala méně zářivou.



Nebyl jsem s Mildred zasnoubený, ale byl jsem ubytovaný u její matky...



... a s Mildred jsem zpíval duety a daroval jsem jí rukavice, když k tomu došlo, což bývalo málokdy.







Byla to drahá, hodná dívka a jednoho dne jsem se s ní chtěl oženit.





Je velmi hezké cítit, že na vás myslí nějaká dobrá ženuška? Pomáhá vám to při práci? A je příjemné vědět, že řekne „Ano,“ když řeknete: „Vezmeš si mě?“





Ale moje dědictví mi málem vykouřilo Mildred z hlavy, zvláště když právě teď pobývala s přáteli na venkově.



Ještě než se vytratil lesk mého čerstvého truchlení, seděl jsem v křesle své tety před ohněm v salonu svého vlastního domu.



Můj vlastní dům!
Byl velkolepý, ale bylo to tam dost osamělé.



V tu chvíli jsem si vzpomněl na Mildred.



Místnost byla pohodlně zařízena palisandrovým dřevem a damaškem.









Na stěnách viselo několik docela dobrých olejomaleb, ale prostor nad krbovou římsou znetvořovala mimořádně špatná kopie „Procesu s lordem Williamem Russellem“ zarámovaná do tmavého rámu.



Vstal jsem, abych se na to podíval.



Navštěvoval jsem svou tetu s poslušnou pravidelností, ale nepamatuji si, že bych tento rám dříve viděl. Nebyl určen pro grafiku, ale pro olejomalbu. Byl z jemného ebenu, krásně a zvláštně vyřezávaný.





Díval jsem se na něj s rostoucím zájmem...





... a když tetina služebná (ponechal jsem si její skromný personál)  vešla s lampou...





...zeptal jsem se jí, jak dlouho tady ta reprodukce je.



„Paní ho koupila jen dva dny před tím, než onemocněla,“ řekla; „ale ten rám, nechtěla si koupit nový, tak ho vytáhla z podkroví. Je tam spousta podivných starých věcí, pane.“



„Měla moje teta tento rám dlouho?“



„Ach ano, pane. Musel tady být už dlouho předtím, než jsem sem přišla - a o Vánocích to bude už sedm let, co tady jsem. Byl v něm obraz."



„Ten je také nahoře?"
„Ale je tak černý a ošklivý, že by to klidně mohla být zadní strana komínu.“



Pocítil jsem touhu tento obraz spatřit. Co kdyby to bylo nějaké neocenitelné dílo starého mistra, ve kterém oči mé tety viděly jen odpad?

Velmi zajímavý úvodní díl, krásné kulisy - to muselo dát zase plno práce, to všechno tak dokonale dobově doladit ! Hlavnímu hrdinovi, doufám, jeho nenadálé dědictví moc nepoplete hlavu a Mildred si přivede do tohoto pěkně zařízeného domu. A copak asi bude s tím rámem a jeho původním obrazem ? Už se moc těším na další díl !

Tak jsem zatím přečetla jen poslední příběh budu postupně dočítat o co jsem přišla

Zase musím žasnout, jak sis poradila s dobovým vybavením i vším ostatním, muselo ti to dát hrozně moc práce, máš za to můj obdiv jinak příběh se zatím vyvíjí celkem zajímavě doufám, že mladý dědic se nenechá unést moc mamonem a zaměří se i na něco jiného než na dědictví. Snad díky svému zatmění nepřijde o Mildred jinak jsem moc zvědavá co všechno objeví v podkroví už se moc těším na další dílek

Chci vám oběma moc poděkovat za tak krásné komentáře!  Moc si vážím toho, že máte chuť číst tyto příběhy a psát mi tu tak krásná slova Úplně mě to naladilo k další tvorbě  Druhý díl by mohl být o víkendu nebo možná už v pátek, jestli to stihnu

@Ludmila - Nevím, jak ti jenom můžu poděkovat za tak krásnou pochvalu    Mám radost, že se ti domek líbí Zabere to dost času, to je pravda, hlavně s mým blouděním v kolekcích a zapomínáním, co všechno mám ve hře   ale pořád mě to hodně baví, i když se mi někdy do stavění moc nechce, tak se do toho přece jen pustím, abych se mohla pustit do příběhu a vždycky mě to během stavění chytne. A moc krásně řečeno, byla by škoda se takto soustředit na zděděný majetek a zapomenout na opravdový život.
Btw. dívala jsem se na MTS a ta nová verze sovy už je ke stažení, jen je jiná. Škoda, že tvůrkyně tu původní smazala, mohly být 2 verze. Kdybys chtěla i tu původní, poslala jsem ti ji v mailu

@Lucisab - Jsem moc ráda, že sis udělala čas na přečtení  protože vím, že máš už delší dobu hodně hektické období a že není na nic pořádně čas, proto si toho moc vážím a mám radost, že tě opět vidím na fóru    a vítám tě opět v tomto tématu    I tobě moc děkuju za moc krásnou pochvalu prostředí    A přesně, moc hezky napsáno bylo by hrozné se tak zažrat do myšlenek na dědictví a zapomenout na vše ostatní

Díky moc, Hellohello, za tu sovu, té nové verze jsem si taky všimla, ale ta tvoje původní byla přece jen hezčí.

Tak jsem se také dala do čtení zameškaných příběhů!

Podařilo se mi jedním dechem přečíst  Pouhé interludium. A musím říct, že to byl velmi poučný příběh! Moc se mi líbil, bylo to opět něco nevšedního. Vůbec jsem nečekala tolik zvratů, co se během takové chvilky udály . Vůbec bych do Baptisty neřekla, že se takhle na rychlo rozhodne provdat za dávnou lásku, těsně před plánovanou svatbou s někým jiným, opravdu troufalý krok . Jen mě mrzí, jak to nakonec dopadlo. Ale musím říct, že jsem z Charlese měla docela rozporuplné pocity. Vůbec se k ní nechoval hezky. Trošku pohrdavě a povýšeně a pak, jak ještě naplánoval, že ona to půjde vše vysvětlit a on si v klídku počká někde na mole a zakouří si. Podle mě by to měl být on, kdo půjde za rodiči a vysvětlí, jak se věci mají, nebo společně. Byl to jeho nápad především a pokud by mu na ní záleželo, rozhodně se k tomu postaví jinak než takhle.

Docela jsem čučela, jak to ostatní odhadly, co se stane . Já osobně bych to vůbec nečekala. Vezmou se a na to se on hned utopí. To mě opravdu odbouralo. Popravdě být Baptistou asi bych jednala podobně a zatajila to pokud bych žila v takové době, ale těžko říct, žít takhle pořád ve stresu, že se to někdo z rodiny nebo nastávající dozví taky není úplně dobré.

Každopádně, ten svědek Baptistě taky trochu zavařil a asi i dobře, že nakonec vše vyklopila. Určitě se jí ulevilo.    
No a co teprve konečný zvrat Davida, to mě taky překvapilo . 4 dcery, to bych do něj neřekla .
V jednu chvíli mi bylo Baptisty líto, jak byla nešťastná a donucena dělat něco, co vysloveně neměla ráda a Davidovi to bylo jedno, jak se cítí.  To bylo taky trošku sobecké, že ji vůbec neposlouchal. Naštěstí to dobře dopadlo a i Baptista si holky zamilovala a byla z nich přeci jen pěkná rodinka .

Moc děkuji za krásný a poutavý příběh!  Moc se mi líbil a přečetla jsem ho během chvilky .

Musím i moc pochválit celé zpracování okolí! Např.: pole, nebo molo, kupé ve vlaku a i samotná městečka . Jedním slovem nádhera. To si člověk hned ten příběh užije jinak!
A potom ten hotel, ten byl naprosto parádní!! Spadla mi brada až ke kolenům. Jejich pokoj mě učaroval . Tam by se moc líbilo i mně..když pominu fakt, že tam ležela mrtvola chudáka Charlese

btw.: Ty vtipné fotky na závěr . To je konec.  Naprosto miluju fotky ze zákulisí, protože to, co někdy ty simíci vyváděj je něco.

* To s těmi zrcadly se mi nikdy nestalo . Podivný bug. Zkoušela si hledat na internetu, co by to mohlo způsobovat?
* Charlie má dokonalé ksichty . Docela by mě zajímalo, co tak zajímavého vyprávěl, že se u toho tak tvářil.  Je vidět, že ta jeho povaha na něj totálně sedí.  Když mu něco chtěla vyprávět Baptista, raději se věnoval svým nehtům, než jí. Nevychovanec!
* Chudák Baptista . Ještě, že nepřišla o prsty . Ten krab nevypadal moc přátelsky.  Musím konstatovat, že tohle se mi ve hře ještě nestalo.
* Ty Davidovi obličeje jsou taky něco  . Jsem si poprskala monitor, jak se před Baptistou předvádí, jako kašpárek, úplně jsi to vystihla . Taková celkem seriózní fotka a on se tam takhle předvádí.
* No a ty ruce v těch dvěřích . To mě taky neskutečně pobavilo. Baptista byla zjevně vytočená víc než dost, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Děkuji za prodloužení života . Parádní sbírka fotek na závěr!

Ještě jednou děkuji. Už se těším až se vrhnu na další příběh!

Nový díl zatím nemám ještě připravený k postnutí, bude ale určitě do konce týdne

@Ludmila - Nemáš vůbec zač, Ludmi Mně se taky více líbí starší verze a jsem moc ráda, že někdo vytvořil takový zajímavý download A určitě má o sovy zájem spousta lidí, třeba i fanoušků Harryho Pottera Sice existuje pár dekorativních sov, ale živá sova je něco jiného. Škoda, že je smazaná a nejsou k dispozici obě dvě

@Janika31 - Nevím, jak ti jenom můžu poděkovat za tak krásné a obsáhlé shrnutí dojmů z příběhu o Baptistě! Moc ti děkuju, že sis udělala čas a obdivuju tě za tak rychlé přečtení, přece jenom je to delší příběh! Díky tobě jsem si ho teď připomněla a vrátila do doby, kdy jsem ho zpracovávala. A souhlasím s tebou - Baptista mě překvapila (asi platí v jejím případě, že tichá voda břehy mele), nikdy bych do ní neřekla, že bude schopná se tak narychlo vdát A s Charlesem máš pravdu, nechoval se k ní pěkně, taky se mi nelíbilo, že si jen tak chtěl zakouřit na molu, zatímco Baptista schytá všechno od rodičů sama, přitom to byl jeho nápad Kdo ví, jak by se jim žilo, kdyby přežil. Je mi ho líto, že tak dopadl. A ti vyděrači byli opravdu podlí Takhle se montovat do cizího života... Měla říct pravdu, ale chápu ji. Tehdejší doba + byla taky v hrozném šoku z celé té události, už ta svatba ji vykolejila a potom ten Charles... a tak nějak ji okolnosti vedly k té nevyhnutelné svatbě a nemohla nic říct. Bylo mi jí líto. A ještě ten hororový pobyt s Davidem a mrtvým Charlesem hned za stěnou... no, vůbec se nedivím, že jí vypověděly nervy. Ale jsem moc ráda, že jakkoli to vypadalo beznadějně, nakonec to mělo šťastný konec a získala i tak pěknou rodinu. David to udělal pěkně vypočítavě a je to teda hodně nefér, navalit takovou „novinku" na svoji novomanželku.
Moc ti děkuju i za krásnou pochvalu! Opravdu moc si toho vážím a děkuju, že sis příběh přečetla a žes mi sem napsala tak krásný komentář! Mám z něj velikou radost

A děkuju moc za vtipné komentáře těch fotek ze zákulisí i já tobě děkuju za prodloužení života i za tip na vyhledání toho bugu se zrcadly, možná kdysi dávno jsem to hledala, ale nic nenašla, tak to zkusím znova

@Hellohello : Nemáš vůbec zač! To já děkuji za tvé příběhy. Všechny se mi moc líbily a jsem ráda, že je pro nás děláš! Takže ještě jednou děkuji!

A vrhnu se k okomentování dalšího z tvých příběhů, který jsem zdárně dnes dočetla!

A to je Příběh zesnulého pana Elveshama . Musím říct, že Edward mi byl moc sympatický, už jako malý chlapec a jeho budoucnost vypadala docela dobře, ale....  To by nesměl natrefit na toho podlého a sobeckého Elveshama!  Už jak jsem ho prvně spatřila, jsem si říkala, že mi na něm něco nesedí a taky, že byl můj první dojem pravdivý.

Jak se hned vytasil s tím, že hledá svého dědice už jsem věděla, že tu něco smrdí, že taková věc nebude jen tak. Od něčeho takového bych dala ruce hned pryč! Strašně mě mrzí, že ho Edward neprokouknul a pokračoval ve schůzkách s ním. Je divné, že mu tohle nebylo vůbec podezřelé . Kdo by jen tak dal nějakému cizinci všechno své jmění? To je přece nesmysl...

Každopádně, jak padla věta  „Možná vám nebude vadit, že si vezmete mé jméno, zaujmete mou pozici, ale opravdu byste si - dobrovolně - vzal i můj věk?" už jsem začala trochu pochybovat o jeho morálce a něco mi říkal, že by se něco takového mohlo stát i když mi mozek takovou věc nebral... .

Zajímalo by mě, co to bylo za čarovný prášek, který mu dal do pití...  a pak ty další tablety.. . Neměl si to vůbec brát..třeba by to dopadlo jinak . Ach jo.. když jsem ho pak uviděla v tom jeho těle, bylo mi ho neskutečně líto..

Stařec to měl parádně vymyšlené. Kolik takových, dobrých duší obalamutil?  To byla taky zajímavá otázka a na jednu stranu docela děsivá.

No a pak ten svitek? Docela mě štve, že nevíme, co tam stálo.

Každopádně konec mě velmi překvapil a jsem za něj i na jednu stranu ráda, když pominu smrt Edwarda.  Jak se říká : '' Na každou svini se vaří voda.'' A na toho strého zloducha se akorát dovařila. Karma ho dostihla a vybrala si to i s úrokama!  To jsem měla ohromnou radost, že už další zlo nebude pácháno, nebo alespoň tímto člověkem!

Parádní příběh!  Zase úplně něco jiného a poměrně nevšedního! Zajímavá myšlenka celého příběhu.  

Opět musím pochválit krásné zpracování!  Všechno máš vyšperkované do nejmenšího detailu! Ty jídla  na to jsem úplně dostala chuť, jak si tam debužírovali .


Jinak ty fotky na konec, Hello, co mi to děláš??  Puknu tady smíchy. To je zase sbírka  Nevím, co mě pobavilo víc

Ty kachní výrazy u glóbusu, nebo číšník, co se snaží o polibek  No a co teprve Elvesham bojující s holí . Tam jsem totálně umřela.  Myslím, že tady je to jednoznačné, 10:0 pro hůl!

už se těším až se vrhnu na další příběh!

Tak jsem tu konečně s novou kapitolou     Přeju vám hezké čtení!

---

@Janika31 - Vůbec nevím, jak ti poděkovat za tak krásný komentář!      A není vůbec zač, pro mě je potěšení tyto příběhy tvořit a hlavně je pro mě obrovská radost, když se vám líbí!      
Wow, to je tempo    -  Díky moc za přečtení dalšího příběhu!    Smekám klobouk, žes tak rychle zvládla přečíst i další příběh     Mně taky byl Edward moc sympatický už jako malý a bohužel kápl na takovou hnusnou kreaturu...    Ono mu to bylo na začátku podezřelé a měl se na pozoru, ale později asi nechal svoji obezřetnost upadnout - jaká škoda, že mu uvěřil. Nevím, já bych se tím asi ošálit nenechala a už vůbec bych nevypila nic s nějakým podezřelým práškem. Asi už byl opilý a neuvědomoval si, co dělá A taky v dnešní době slýcháme tolik příběhů o podvodech, že už jsme asi dost skeptičtí. Přesně jak píšeš, ta věta byla zarážející! I když - kdo by předpokládal, že by něco takového mohlo být vůbec možné, já bych to taky brala jako řečnickou otázku. Bylo mi ho Edwarda hrozně líto. A je zajímavé, že jsem měla k Elveshamovi hroznou averzi, ale jakmile se do jeho těla dostal Edward, nějak jsem s ním hned soucítila a už mi nebyl tak protivný ani ten simík.   Je mi líto, že tak dopadl měl celý život před sebou. Ale naštěstí už ten šílený zloděj těl nemohl přeskakovat na další. Je to drsná představa, kdyby něco takového mělo existovat ve skutečnosti.
Moc ti děkuju za tak krásný a milý komentář Díky, že ses na to čtení takto vrhla a máš můj hluboký obdiv! Zvládnout ty příběhy za tak krátkou dobu, to je něco! A moc ti děkuju i za vtipné okomentování těch závěrečných fotek    vždycky se u tvých postřehů nasměju  

---

Ebenový rám

(E. Nesbit)


KAPITOLA 2

Hned následující ráno po snídani jsem navštívil podkroví.



Bylo přecpané starým nábytkem natolik, že by to mohl být obchod s kuriozitami. Celý dům byl řádně zařízen ve středoviktoriánském stylu a vše, co neodpovídalo ideálu salonu, bylo uloženo v této místnosti.





Stoly z papírmaše a perleti...



...židle s rovnými opěradly s kroucenýma nohama a vybledlými vyšívanými polštářky...



...clony proti ohni se zlacenými vyřezávanými ornamenty a praporky s korálky...



...dubové sekretáře s mosaznými úchyty...



...malý pracovní stůl s vybledlým, moly prožraným hedvábným drážkováním, visícím ve sklíčených cárech...



... na to vše a na prach, který to pokrýval, zářilo plné denní světlo, když jsem vytáhl rolety.





Slíbil jsem sám sobě, že v mém salonu znovu ubytuji tyto bohy domácnosti; a viktoriánskou soupravu povýším do podkroví.



Ale v současné době bylo mým úkolem najít obrázek „černý jako zadní strana komínu“...



... a právě teďjsem to za hromadou plechových ohrádek ke krbu a krabic našel.





Jane, služebná, jej okamžitě identifikovala.



Opatrně jsem ho snesl dolů a prozkoumal.
Námět ani barva nebyly rozpoznatelné. Uprostřed byla skvrna tmavšího odstínu, ale ať už to byla postava, strom nebo dům, to nikdo nemohl říct.



Zdálo se, že je namalovaný na velmi tlusté desce obalené kůží.
Rozhodl jsem se jej poslat jednomu z těch lidí, kteří lijí na hnijící rodinné portréty vodu věčného mládí; ale jakmile jsem se rozhodl, pomyslel jsem si, proč to v rohu obrazu nezkusit vlastní rukou.



Moje houba s mýdlem a kartáč na nehty, energicky aplikované po několik vteřin...



...mi ukázaly, že tu  není žádný obrázek k vyčištění.



Mému vytrvalému kartáči se ukázalo holé dubové dřevo. Zkusil jsem druhou stranu a Jane mě shovívavě sledovala.





Stejný výsledek.



Potom se mi zjevila pravda. Proč byla deska tak silná?

Je to čím dál tím zajímavější a napínavější - co by to mohlo být jiného než obraz, když to bylo v rámu ? Nic mě nenapadá ... A ten "bordýlek" v podkroví, to je moc hezká sbírka downloadů, Hellohello, opravdu se něco z toho přestěhuje do salónu ?

Moc ti děkuju za krásný komentář, Ludmi!  Raději budu zticha ohledně toho rámu, ať něco omylem neprozradím   Ale už brzo se dozvíme zajímavé věci.

Btw. některé věci se mi nepodařily ztvárnit, třeba ta silnější deska nebo přímo nábytek, o kterém je řeč, tak jsem se aspoň snažila najít něco trošku podobného. A to dělání bordelu by mi asi šlo (nejen v simíkách   nechtějte teď vidět můj stůl a plno papírů a dalších věcí  ) už v tom mám praxi z několika příběhů, tyhle downloady se mi docela často hodí  
A přesně jak říkáš, opravdu se bude nábytek z půdy stěhovat dolů  (aspoň některé kusy, ty bedýnky a prach a špínu tam nechám)
Musím říct, že se mi více líbí ten, co tam je teď, je to s tím takové ucelenější. Ale věřím, že opravdový nábytek, tak, jak ho popisují v příběhu, určitě vypadal krásně a zajímavě. Stejně jako ten středoviktoriánský.
Když už jsme u toho, tak se taky chci omluvit, že často najdete v mých příbězích nesrovnalosti, protože i když mám tu dobu ráda, nejsem absolutně odborník a často se netrefím stylem oblečení nebo nábytku přesně do doby, kdy se příběh odehrává... případně se mi stává, že na to zapomenu přímo během tvorby příběhu a pak tam hodím něco, co se tam nehodí    Ale snad to až tak nevadí při takovém hraní se simíky.

Páni, co asi na tom obraze bude jsem napnutá jak kšandy jinak taky obdivuji tu horu věcí v podkroví taky mám různorodé sbírky downloadů pro příběhové potřeby, i když bych je už taky měla někdy vytřídit jinak se nemusíš omlouvat tvoje příběhy jsou úžasné a v simíkách kolikrát nejde udělat všechno, tak jak by člověk chtěl nebo si představoval, takže i kdyby nějaký nábytek nebo cokoliv neodpovídalo dané době, tak to vůbec nevadí je to skvělé v každém případě už se těším na další dílek

Tak jsem přečetla mini příběh na Silvestra. Nepohodlná postel .

Velmi milý příběh! Musím říct, že bych byla taky podezíravá, jako náš hlavní hrdina, kdybych pocítila změnu chování mých přátel. Ještě jak s ním šli i k jeho komnatě. To už bylo vůbec podezřelé.

Ale chopil se prozkoumávání pokoje s velkou opatrností. Jsem si jistá, že něchtěl nechat nic náhodě. Hlavně pokud i své kamarády zná a ví, že jsou to experti na kanadské žertíky. Asi bych jednala podobně a snažila se najít, co na mě přichystali.

Ve finále o nic nešlo a ten žertík si nechtěně připravil sám a chudák komorník, ten to vůbec odnesl nejvíc.. . Musím říct, že jsem se docela nasmála, jak tam chudák ležel rozplácnutý. Mimochodem, parádně nafoceno!

Moc děkuji za parádní příběh . Moc se mi líbil, takový oddechový!

Nezapomenu ani tentokrát. Nádherné zpracování! Krásně nafoceno a vybaveno! Moc se mi líbí všechny místnosti, máš to vždy tak krásně vymyšlené! Těším se až se vrhnu na další příběh!

A ty fotky na konec. Jaké kultivované stolování . Jeden div nerozsedne židli a druhý zkouší konzistenci a teplotu vína holými prsty. A náš hrdina se zdá být myšlenkama úplně jinde, že takové věci úplně přehlíží. Nebo mu to možná nepřijde divné, jestli jsou ti jeho kamarádi takoví šprýmaři.

Tak můžeme konečně na pokračování    Ještě jednou díky všem za krásné komentáře!

@Lucisab - moc děkuju za tak milý komentář!  Je to záhada, ale on na to přijde a my se dozvíme, co tam je, i když celkové objasnění ještě bude chvilku trvat. Takovéhle downloady se často hodí do příběhů, ale je dost těžké udržovat ty složky, když potřebuju do skoro každého stahovat něco nového, tak i když to třídím, není snadné v tom udržet pořádek a jak je toho moc, stejně v tom bloudím, když něco hledám. Já moc obdivuju tvoje krásné příběhy a tebe, jak je umíš napínavě sepsat a nádherně nafotit

@Janika31 - díky za přečtení dalšího příběhu    a za tak nádherný komentář! Vždycky mě tolik potěší, když sem napíšeš svoje dojmy z těch příběhů      Jsem ráda, že se ti ten příběh líbil  
Taky bych byla z takových vykutálených kamarádů nervózní Určitě bych jim nevěřila a dávala bych si extra pozor, co vyvedou. Bohužel to hlavnímu hrdinovi nebylo nic platné Murphyho zákony jsou stoprocentní A díky moc za tak krásnou pochvalu a rozesmátí na závěr    

---

Ebenový rám

(E. Nesbit)


KAPITOLA 3


Odtrhl jsem kožené vázání...



... a deska se rozdělila a spadla na zem v oblaku prachu.




Byly tam dva obrazy, které byly k sobě přibité tváří v tvář.
Opřel jsem je o zeď...



... a v další chvíli jsem se o ni opřel sám.





Protože jeden z obrazů jsem byl já sám...



... dokonalý portrét, žádný odstín výrazu ani rys nechyběl.
Já sám, v šatech, které muži nosili, když byl králem Jakub I.



Kdy to bylo namalováno? A jak, bez mého vědomí? Byl to nějaký rozmar mé tety?



„Bože, pane!“ zaznělo pronikavé překvapení Jane u mého loktu;





„Jaké je to krásné foto! To byl maškarní ples, pane?“



„Ano,“ vykoktal jsem.





„Já? Já myslím, že už teď nic nepotřebuji. Můžete jít.“



Odešla...



... a já jsem se otočil, se srdcem stále prudce bijícím, k druhému obrazu.



Byl to obraz krásné ženy, velmi krásné.



Všiml jsem si všech jejích krás, rovného nosu, nízkého obočí, plných rtů, hubených rukou, velkých, hlubokých, zářivých očí. Měla na sobě černé sametové šaty.



Byl to portrét tříčtvrteční velikosti. Její paže spočívaly na stole vedle ní a hlava na rukou; ale tvář byla otočena dopředu a její oči se zmateně setkávaly s očima diváka.





Na stole vedle ní byly kompasy a blyštící se nástroje, jejichž účel jsem neznal, knihy, pohár a hromada papírů a per.



Tohoto všeho jsem si všiml až později. Myslím, že uplynulo asi čtvrt hodiny, než jsem od ní mohl odtrhnout oči.



Nikdy jsem neviděl žádné jiné oči, jako měla ona; volaly, jako oči dítěte nebo psa; přikazovaly, stejně jako oči císařovny.



„Mám utřít prach, pane?“



Zvědavost přivedla Jane zpět.



Souhlasil jsem. Odvrátil jsem od ní svůj portrét. Držel jsem se mezi ní a ženou v černém sametu.





Když jsem byl zase sám, strhl jsem „Proces s lordem Williamem Russellem“...





... a dal jsem obraz ženy do jeho vlastního silného ebenového rámu.







Potom jsem napsal výrobci rámů o rám pro svůj portrét.





Tak dlouho pobýval tváří v tvář s tou krásnou čarodějkou, že jsem neměl to srdce, abych ho z její přítomnosti vyloučil; asi jsem sentimentální, pokud tedy je sentimentální přemýšlet o takových věcech.





Nový rám dorazil domů a já jsem ho pověsil naproti krbu.






Vyčerpávající pátrání v papírech mé tety nepřineslo žádné vysvětlení týkající se mého vlastního portrétu, ani záznamy o portrétu ženy s nádhernýma očima.





Dozvěděl jsem se jen to, že všechen starý nábytek společně se k mé tetě dostal po smrti mého prastrýce, hlavy rodiny...



... a měl jsem dojít k závěru, že ta podoba byla jen v rodině...





... kdyby jen každý, kdo přišel, nevykřikl: „to je podoba, že by mohla jen promluvit“.







Začal jsem používat vysvětlení Jane: „maškarní ples“.







A tady by si člověk pomyslel, že celá ta záležitost s portréty skončí. Dalo by se to předpokládat, tedy v případě, že by o tom tady nebylo napsáno mnohem víc.



Mně se však zdálo, že tehdy celá ta věc skončila.

A zase zajímavá věc k zamyšlení - pročpak asi byly ty portréty spojeny ? Váže ty dvě osoby k sobě něco, nějaký vztah ? Ta podoba se dá vysvětlit příbuzenstvím, ale to ostatní ?