Lucisab a její postapokalyptický svět

Ludmi, ti normálnější se starají o děti a bunkr Tereza možná ve chvíli kdy jsem tohle fotila seděla za šicím strojem a Julián si hrál s Danielou

Fidgety, tihle dva měli opravdu smůlu na lidi, ale myslím, že paradoxně díky apokalypse se jim vše vykompenzuje

Tak Janiko mám pro tebe dobrou zprávu, malá Sára žije sice jsem se ještě nerozhodla jestli je zmutovaná nebo ne, ale určitě není mrtvá samozřejmě, ale to nic nemění na tom, že se s Caroline už nikdy nesetkají... nejdříve jsem myslela, že je nechám, aby se sešly, ale pak jsem si uvědomila, že by pro Caroline asi bylo těžké vidět svoji sestru ve stavu ve kterém byla... protože jestli vám někdy Caroline přišla zabržděná, pak Sára by na tom byla o něco hůř, takže by jejich setkání vypadalo tak, že by malá nepronesla ani slovo a kdyby se jí šťastná Caroline pokusila dotknout, tak by Sára s křikem utekla takže jsem jí toho raději ušetřila... jediné co můžu říct je to, že Sára veděla, že má starší sestru... bohužel si však díky nedostatku něhy od ostatních nedokázala představit, co to vlastně znamená mít sourozence... každopádně nějaký slabý příběh o ní mě napadá, takže jestli to dám někdy dohromady tak se o ní třeba ještě něco dozvíte

Ale jinak moc děkuju za hezké komentáře díky tomu, že jsem teď měla víc času, tak jsem zase něco odehrála, ale ten hod kostkou mě straší... házet budu asi už zítra, tak uvidíme, jak to dopadne...

Tak na to házení kostkou Ti moc držím palce !

To je hrozné  chudák Caroline, je mi jí strašně líto. Měla ještě nakonec štěstí, že se dostala do sirotčince. Ty otrhané hadry, ta místnost s duchy, to je psycho! A ta její tetička je psycholožka jako prase, fakt. Škoda, že jejích služeb lidi tak často využívají (viz Mathiasův příběh)  

Oba ty příběhy objasnily charakter Mathiase i Caroline a vše do sebe zapadá. Tady vidíme, že nemáme odsuzovat někoho, kdo se chová jako slečna Deprese, když nevíme, co ji v životě potkalo. Tohle bych si teda nechtěla prožít. Takové odporné dětství si neumím představit, asi bych se z toho zbláznila. A je zajímavé tady vidět dvě rodiny, jednu bohatou a druhou chudou a přitom ani jedna nebyla schopná svým dětem dát pořádné zázemí. Moc hezky vymyšleno a sepsáno i nafoceno 

Všem moc děkuju Caroline to opravdu neměla snadné a následky si ponese až do konce života , ale nebojte se... trochu se teď víc otevře

19.část

Caroline strávila celý zbytek dne sama na zahradě a snažila se vstřebat všechno co Mathiasovi prozradila. Sice na ni občas promluvili Julián nebo Tereza, ale Caroline nebyla schopna na nikoho z nich pořádně reagovat, protože se musela vnitřně znova smířit se svojí minulostí. Jako kdyby tím, že to řekla nahlas, všechny ty duchy vypustila na denní světlo a teď netušila co s nimi. Nakonec se rozhodla jít spát, o to víc ji překvapilo, když se Mathias nezjevil v ložnici. Nejprve na něj chvíli čekala a když viděla na budíku jednu hodinu ranní, rozhodla se ho jít hledat.



Později ho našla v hamace na terase. Mathias nespal, v klidu si tam ležel v pyžamu a vypadal, že přemýšlí.
"Mathiasi? Co tady děláš?" Mathias ji věnoval krátký pohled a pousmál se.
"Chtěla jsi abych tě nechal samotnou, tak jen dodržuji co jsi požadovala, zlatíčko." Caroline se zatvářila smutně.
"Chtěla jsem být jen chvíli sama, to neznamená, že jsem tě vyhodila..."
"To by se ti taky nepodařilo, zlatíčko. Nezapomeň, že jsme v téhle betonové bedně navěky zavřený všichni spolu," ušklíbl se Mathias. Caroline v ten okamžik z jeho slov zamrazilo a začala mít pocit, že přeci jen její minulost Mathiase odradila. Proto sebrala veškerou odvahu...



...a vlezla si k němu.
"Mathiasi, řekni mi pravdu... přijdu ti teď hloupá a špatná?" Mathias se zatvářil zmateně.
"Proboha zlatíčko, na co to zase myslíš?"
"Nechceš se mnou být v posteli a..." Mathias ji přerušil.
"Chtěla jsi abych ti udělal prostor, tak ti jen plním přání, s tvojí minulostí to nemá co dělat."



"Takže to znamená, že se ti nehnusím?" Mathiasův pohled zněžněl.
"Víš, že jsem charizmatický a trochu jízlivý polobůh... a právě proto jsem musel překročit svůj stín, když jsi mě v podstatě vykopla z obýváku... sice podvědomě chápu, že tě všechno co se ti stalo bolí, ale v ten okamžik, kdy jsi mi to řekla bych nejraději zůstal celý den s tebou a ne abych vyklidil pole jako nějaký prosťáček..."
"Takže to není proto, že by jsi..." Mathias ji zastavil.
"Ne, samozřejmě, že ne a zapiš si to do té své krásné blonďaté hlavy, zlatíčko. Mě se tak snadno nezbavíš, na to nezapomeň. A chceš vědět co se mnou udělala tvoje minulost? Mám chuť se vrátit v čase a nakopat zadek každému, kdo si na tebe otevřel pusu, ale to už jsem ti řekl. To co se ti stalo mě jen utvrdilo v tom, jak dokáže být svět ohavný a zároveň, jak jsem na jednu stranu rád, že jsem tady. Tady se nic takového dít nebude, zlatíčko. Julián je možná natvrdlý a Tereza se občas chová jako příšerná šarlatánka, ale oba jsou normální a mají nás vlastním způsobem rádi. A pak máme jeden druhého a děti? Ty budou jako rodiče... takže Alex bude talentovaný, sympatický kluk a Daniela? No trochu se obávám, že bude nerd... ale jinak bude hodná," mrkl na ni. Caroline se zasmála.
"Vidíš, takhle se mi líbíš mnohem víc, zlatíčko," urovnal ji uvolněný pramen z copu za ucho.
"Jak si mohl vydržet všechno, co jsi mi řekl a zůstat takový jaký jsi?" Mathias se ušklíbl.
"Vidíš tenhle obličej? Jsem nezmar a nikdo mi neodolá, zlatíčko."
"Já to myslím vážně, Mathiasi."
"Však já taky. Jsem prostě takový, zlatíčko. Žádnou vědu v tom nehledej, jsem prostě tělem i duší rebel a boj je moje druhé jméno. Hlavně se mě nesnaž analyzovat nebo se naštvu," mrkl na ni. Caroline se znova zasmála.



Každopádně celý rozhovor skončil... pro oba zajímavě...

Druhý den ráno byl Mathias v tak dobré náladě, že neváhal Juliána pozvat na partičku kulečníku.



"Měl bych se starat o Danielu, ona teď..." Mathias ho nenechal domluvit.
"Bože můj! To nedokážeš alespoň 2 minuty myslet na něco jiného než na pokakané pleny? To ti snad přes noc narostla prsa, že jsi teď takový zmaminkovatělý?" Julián se zamračil.
"Hádám, že jsi měl výbornou noc, když jsi takový milý..."



Mathias jediným tahem poslal dvě koule do děr. Nadšeně poskočil na místě. Julián si vzdychl.
"Já mám vždycky dobrou noc i dobrou náladu, Juliáne."



Rázně obešel stůl pro další tah.
"Viděl jsem jak se na sebe s Caroline díváte, něco se mezi vámi změnilo a jsem za to rád. I když úplně nerozumím tomu, jak jste se vlastně dali dohromady... mám radost, že se Caroline teď víc usmívá..."



Mathias udělal další vítězný tah.
"Jsem prostě bůh!" Zvolal nadšeně.
"Jestli teď čekáš, že ti budu vyprávět, jak se to stalo, tak máš smůlu. Nejsem žádná stará drbna," ušklíbl se na něj.



Julián si ho vážně prohlédl.
"A už jsi uvažoval o svatbě? Caroline by to jistě udělalo radost..."



V Mathiasovi hrklo, až se mu podařilo zkazit tah. Zuřivě bouchl hlavou o stůl.
"Co to plácáš? Já a ženit se? To by se muselo stát nevím co, aby někdo jako já dobrovolně vstoupil do chomoutu!"



"Máš ji přeci rád nebo ne?"
"A to jako hned znamená, že si musím nasadit oprátku? Já jsem umělec a taková osobnost jako já potřebuje svobodu!" Julián se pousmál a sehnul se konečně ke svému tahu.



"Někteří lidé si nemyslí, že by byla svatba chomout, Mathiasi. A pro Caroline by to jistě znamenalo hodně," zlehka šťouchl do koule, která spadla do díry. Mathias se zasmál.
"Jestli si teď hraješ na svatebního agenta, pak jsi se minul povolání. Možná by jsi to mohl příště zkusit na mého syna, třeba by to aspoň vzal v úvahu."



"Ty máš prostě strach, ale nikdy si to nepřiznáš. Stejně si myslím, že jednou změníš názor," Julián provedl další šťouch, k jeho smůle tentokrát koule svůj cíl netrefila.



Mathias jeho komentář okomentoval jenom jedovatým úšklebkem, který jasně říkal, co si o jeho názorech myslí a raději se chopil svého tahu.



"Teď se dívej, jak tě rozsekám ty rozumbrado," oznámil mu.



Mathias ani nedýchal, když měl poslední černou kouli poslat do díry...



...a měl snad opravdu z pekla štěstí... černá koule se odvalila do svého cíle a Mathias málem zulíbal úplně celé tágo.
"Jsem dokonalý, naprosto úžasný, nepopsatelně talentovaný, sexy bůh! Věděl jsem, že to dokážu!"



Jen Julián se tvářil nezúčastněně.


K večeru vyrostly děti...





Alex mi díky absenci vany pěkně zapáchal...

Téda, ty sexy hrátky v hamace - ještě že tam nikdo další nepřišel nebo se to s nimi neutrhlo Ten dialog mezi "silnější" polovinou osazenstva bunkru je moc dobře udělaný, a mrňousci taky pěkně vyrostli (Alex snad už nesmrdí, doufám )

Další skvělá kapitola a neměj obavy. Moje batolata taky smrděla

   Krásný díl plný Mathiasových sebeobdivných hlášek   moc hezké usmíření a ta roztočená síť vypadá fakt vtipně   nová generace už zase povyrostla, moc se těším na další děj v bunkru! Jestlipak se Mathias nakonec s Caroline ožení? Nevím, na co potřebuje volnost v bunkru (to samé vlastně platí pro svatby)

Parádní počteníčko. Mathias je prostě top, ty hlášky mě vždycky dostanou . Dětičky jsou parádní

Chudák Mathias, sotva se ti dva trochu přiblíží k tomu, aby měli normální vztah, hned ho ženou do chomoutu???   Samozřejmě doufám, že na to časem dojde, ale na ty dva se musí pomalu, bych tak řekla

Ty Mathiasovy sebevědomé hlášky jsou nejlepší :D.

Moc děkuji za komentáře

Alex už smrdí jen občas pokouším se ty moje chudáky nějak vystřídat v koupelně, ale je to jen tak tak

No pro Juliána je svatba něco jako vrchol vztahu takže mu přijde správné, aby byl se svojí drahou polovičkou sezdaný (i když v bunkru to oficiální moc není), zatímco Mathias se netouží nijak k ničemu přivázat. Je poněkud svobodomyslný, takže je tady velká pravděpodobnost, že se do svatby moc nepohrne (ale člověk nikdy neví ), přeci jen má navíc aspiraci po romanci takže má v obavách nejčastěji právě svatbu s Caroline... ale uvidíme Jinak Hello s tou volností v bunkru jsi to vystihla přesně

Fidgety s tím, že se na ně musí pomalu máš pravdu ti dva jsou jako bomba a když přetrhneš špatný kabel, všechno vyletí do vzduchu

Jinak jsem ráda, že jste si Mathiase tak oblíbily a to jsem si původně myslela, jak ho budete všechny nesnášet, právě pro ty jeho jízlivé řeči



20.část

Od chvíle co si Mathias s Caroline svěřili svá tajemství, to bylo jako kdyby se mezi nimi protrhla stěna, která je od sebe neodvratně dělila...



...takže se často stávalo, že zapomínali, že nejsou v bunkru sami...





"No tak vy dva, za chvíli přijdou děti ze školy... jděte se muchlovat někam jinam!" Snažil se zmírnit jejich projevy vášně, Julián.
"Co kdyby jsi raději odnesl ten pytel se zbytky do kompostu a přestal nám do toho kecat," odvětil mu jízlivě Mathias bez toho aniž by se na něj vůbec otočil. Caroline se na svého společníka vážně zadívala.
"Co je?" Julián si vzdychl a odkráčel s pytlem pryč.
"Nebuď na něj takový..."
"Neříkej, že se ti začal rozumbrada líbit..."
"Mathiasi..." pronesla unaveně Caroline, Mathias se zasmál...



...a posadil si Caroline na klín.
"Teď se nechci hádat, zlatíčko. Chci si užívat toho, že se mě nepokoušíš zamordovat," zašeptal jejím směrem. Caroline se rozesmála,...



...Mathias si ji přitáhl blíž k sobě a v ten okamžik se v obýváku objevil Alex s úkolem v ruce.



Oba své rodiče si vážně prohlížel a zvažoval, co to jeho maminka a tatínek dělají.



Nakonec skončil s Danielou u domečku pro panenky, kde se jí svěřil s tím co viděl. Oba se nakonec shodli na tom, že jsou dospělí divní, když musí být u sebe každou chvíli tak namačklí.



Po zhoršení známek museli tatínci své ratolesti naučit se učit...



...při řešení úloh se Mathias ještě více ujistil v tom, že je jeho syn naprosto vyjímečný...



...a Julián? Ten by svoji malou miloval, i kdyby byla levá jako šavle.

A mezi tím vším došlo i na neobyčejnou událost...



"Terezo, víš jaký je dnes den?" Zašeptal něžně, Julián.



"Před osmi lety jsme se vzali," zašeptala. Julián nadšeně přikývl.
"A byl to ten nejlepší den, jaký jsem tady kdy prožil... takže bychom ho měli oslavit, co myslíš?" Tereza nadšeně přikývla.



A tak oba slavili po svém...


Čas letěl jako splašený...



V Alexovi se začalo probouzet hudební nadání a jelikož Mathias uměl hrát na kdeco, dokázal svého syna naučit hrát na klavír během chvilky, i když byl zpočátku poněkud zklamaný z toho, že jeho syn netouží spíše po kytaře...



...a zatímco Alex hrál každý den na klavír, Daniela se pokoušela přijít na kloub tomu, jak Julián dokázal sestavit tak velký bunkr. Takže každý den vysedávala u barevných kostek a pokoušela se z nich sestavit co možná nejdůmyslnější stavby,...



...Tereza mezitím všechny v bunkru zásobovala novým oblečením,...



...Carolinina láska k přirodě se prohloubila natolik, že se jí pokaždé podařilo sklízet neuvěřitelné množství úrody...



...a pánové? Těm se konečně podařilo bez újmy opravit myčku (respektive Juliánovi se podařila opravit, Mathias mu u toho jen slovně vypomáhal...)


Mathias se snažil s Alexem trávit co možná nejvíc času...



"Tati, je pravda, že jsme poslední lidé na světě?" Mathiase jeho otázka poněkud překvapila, ale nedal to na sobě najevo. V klidu si ukousl svého sendviče a pak pohlédl do šedivých očí svého syna.
"Samozřejmě a právě proto jsme vyjímeční na to nikdy nezapomeň... pořádně si zapamatuj, jak moc talentovaný jsi, Alexi," Alex jen přikývl.



"Takže žádní lidé už nikdy nebudou? A jak se vlastně dělají děti?" V Mathiasovi hrklo...



...věnoval mu rozpačitý úsměv.
"Kde na tyhle otázky chodíš?" Alex rozhodil rukama.
"Slyšel jsem, jak spolu mluví tetička a strýček... a oni říkali, že si budu muset vzít Danielu a že spolu budeme mít poslední děti na světě... je to tak, tati?"



"Ten svatební agent si ze mě dělá snad srandu... až já ho chytnu..." Alex vytřeštil oči.
"Co je to svatební agent? A proč ho chceš chytat?" Mathias se chytil za hlavu a pokusil se upokojit.
"Roztrhnu ho jako hada...," zašeptal pro sebe než vzhlédl.
"To nic Alexi... rozhodně si nikoho nebudeš muset brát, pokud nebudeš chtít... strýček Julián je jenom velký kecal..."



"Co znamená velký kecal?" Mathias si dlouze vzdychl...



...a k jeho velké radosti si k nim přisedla Daniela.
"Velký kecal znamená, že žvaní ve chvíli kdy by měl mlčet..." Daniela na něj pohlédla svýma velkýma hnědýma očima.



"Takže jsi taky velký kecal, strýčku Mathiasi? Protože tatínek říká, že neumíš mlčet, když máš," Mathias se zamračil.
"Tohle ti Julián řekl?" Daniela pokrčila rameny.
"Neřekl mi to, ale slyšela jsem, když to říkal mamince..." Mathiasovi zacukalo obočí.
"Až já ho...!" Nedořekl to když viděl výrazy dětí. Místo toho spolkl jedovatá slova.
"Honem to snězte...," procedil skrz zuby nakonec a pro jistotu si ucpal pusu sendvičem.



A zatímco Mathias rytmicky žvýkal, otočil se Alex na Danielu.
"Víš, že se vezmeme a budeme mít děti?" Daniela divoce zamrkala.
"Ale já si tě nechci vzít!" Oznámila mu. Alex se zatvářil smutně.
"Proč si mě nechceš vzít? Tatínek říká, že jsem vyjímečný a talentovaný kluk."
"Ale máš škaredou špičatou bradu a mluvíš ze spaní!"
"A ty máš zase křivé nohy a neumíš zpívat!" Mathias se chytil za hlavu.
"Nemám křivé nohy!" Oponovala mu Daniela. Mathias bouchl do stolu. Z hlavy se mu kouřilo tak silně, že kdyby měl nad hlavou sprinkler, jistě by se spustil.
"Tak dost! Co je to s vámi? To na vás Julián provádí pokusy s radiací?"
"Co je to pokus s radiací?" Zeptali se děti jedním hlasem. Mathias vydal zvuk jako kdyby se dusil.
"Už žádné otázky! Teď se CHCI najíst a u toho CHCI mít klid! U jídla se nemluví, takže jezte a mlčte," děti sklopily hlavy. Moc dobře věděly, že nemá cenu se dohadovat se vzteklým Mathiasem.

Večer byl Mathias nakonec tak unavený z jejich otázek, že když spatřil Caroline, okamžitě mu bylo o něco lépe.



"Zlatíčko, tak strašně rád tě vidím... asi neuvěříš tomu, co jsem dneska zažil... když už jsme u toho, kde jsi se flákala?" Caroline se zasmála.
"Starala jsem se o rostliny, myslím, že se mi povedlo naroubovat větší okurky..."
"Skvělé..., víš na co se mě dneska Alex zeptal? Chtěl vědět, jak se dělají děti... a Julián mě pomlouvá po celém bunkru! Říká o mě že jsem kecal, ale to já nejsem! Jsem na něj prostě jen příliš charizmatický a možná neunáší fakt, že zatímco on kyne, tak já mám pořád postavu boha!" Caroline se dlouze rozesmála.
"Jsem rád, že alespoň jeden z nás má z těhlech kidů radost..." pronesl jízlivě. Caroline se pokusila upojit.
"Nemám z nich radost, Mathiasi... ale vzpomeň si, co říkáš ty mě o Juliánovi... myslím, že si nemáte co vyčítat..."
"Jenže já říkám jenom pravdu... copak není pravda, že mu minulý týden příšerně smrděly nohy?" Caroline zacukaly koutky.
"Mathiasi... mohli bychom teď chvíli mluvit o něčem jiném?"
"A o čem, zlatíčko?" Caroline zrudly obě tváře.



Pomalu se k němu nahnula a začala mu šeptat do ucha.
"V poslední době přemýšlím... no když jsme se dali dohromady... a skoro se nehádáme... tak... no... já...," koktala. Mathias se podrbal na bradě.
"Zlatíčko, za normálních okolností ti rozumím naprosto přesně, protože jsem naprosto geniální, ale pokud budeš mluvit jako špatně napsaný telegram, tak nebudu vědět co mi chceš říct..." Caroline se dlouze nadechla.
"Moc dobře spolu vycházíme... a Alex roste jako z vody... takže... takže..." Mathias se od ní odehnul a zamračil se.
"Takže co? Můžeš se konečně vyjádřit přesně, zlatíčko? Snad mi nechceš taky nabídnout sňatek?"
"Sňatek? On si tě tady někdo chce vzít? Má snad o tebe Tereza zájem?" Zpanikařila Caroline, Mathias se ušklíbl.
"Jsem neodolatelný, to nepopírám, ale z nějakého naprosto nepochopitelného důvodu moje kouzlo na Terezu nezabralo... myslím, že to bude tím šarlatánstvím... takže samá voda, zlatíčko... povíš mi konečně, co jsi mi chtěla říct?" Caroline se podrbala na hlavě.
"Napadlo mě, že Alex přišel tak nečekaně... takže jsem si ani těhotenství pořádně neužila... s tebou... a tak mě napadlo..." Mathias zbledl.
"NE!" Zvolal. Caroline se zarazila.
"Ty by jsi nechtěl další dítě?"
"Ne! Zlatíčko... žijeme v bunkru... a je to tady jako krabice od bot... Alex nám bohatě stačí..." Caroline svěsila ramena.
"Chtěla jsem vědět jaké by to bylo kdyby... jsme se oba na miminko těšili... kdyby to bylo jinak než to bylo..."
"Nebylo to tak zlé, zlatíčko... další dítě nepotřebujeme..." Caroline na něj pohlédla s bolestí v očích. Tak moc by si další miminko přála... se svěsenými rameny tak nakonec vyšla z pracovny...



Mathias tu noc strávil na lavičce v zahradě, protože se obával toho, že by ho přeci jen Caroline přemluvila k dalšímu dítěti. Sice ho z hloubi duše nechtěl, protože netoužil po tom přivézt dalšího tvorečka do postapokalyptického světa, i když by neslo jeho báječné geny, ale moc dobře věděl, že kromě útoků na svoji osoby nesnese ještě další věc, a to Carolininy slzy.

  další dokonalý díl!  ty děcka, jak slyší, co nemají  + Mathias prý  "Julián mě pomlouvá po celém bunkru"    v tvém příběhu je vždycky kopa srandy   zase je to krásně sepsáno. Myslela jsem, že Caroline bude spíše chtít svatbu, to její přání mě překvapilo. Jestlipak k tomu nakonec dojde?    Jsem zvědavá, kdo ustoupí.

Á, dětské zvědavé a dotěrné otázky, to se dalo čekat Jsem zvědavá, zda se ti malí cvrčci nakonec dají dohromady nebo budou muset rodičové přece jen zapracovat na dalších potomcích

Tak to byl další bomba díl... Pěkně ho děcka podusily A ty hlášky! Kam na to chodíš? "...špatně napsaný telegram..." a plno dalších *ROFL*: Ale mrzí mě, že Caroline je zklamaná, a i když ji chápu, tak Mathias má taky pravdu - těch dětí navíc mám v bunkru až až

Opět jsi nezklamala.. top hlášky. Dětičky a jejich rozhovory, to nikdy nezklame i v reálném životě a přesně nějakou takovou reakci bych čekala, ale z druhé strany, že Alex nebude chtít Danielu .
A jsem moc zvědavá, jak to nakonec dopadne a jestli se druhej prďola zrodí nebo ne, bylo mi Caroline docela líto.

Abych pravdu, řekla bylo to pro mě těžké rozhodování, protože si to dítě Caroline opravdu přála... což u ní, která je narozdíl od Mathiase ve svých přáních skromná (Mathias si věčně přeje drahé hudební nástroje a milování na 90 způsobů ale aspoň, že ho teď na chvíli přešla touha po hromadě milenek ) by mi přišlo nefér jí aspoň něco nesplnit... a pak se ve mě mixoval fakt, že by to dítko muselo být samo a že by už nemělo oficiálně vlastní postel... no uvidíte, jak jsem to nakonec vykoumala

A děti si tu nevraživost u sebe vyrobily samy, oba jsou mrzouti, takže když spolu hrají nějakou hru a ten druhý prohraje tak mají na sebe vztek takže mi to nějak vyšlo ze situace, že ho Daniela nebude chtít

A moc děkuju za povzbudivé komentáře moc mě těší, že vás ti moji simíci tak baví

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla poslední díly. No, musím říct, že už chápu, proč jsou Carolin a Mathias takoví, jací jsou. Ani jeden z nich to opravdu neměl lehké

Jinak, ten rozhovor dětí s Mathiasem fakt nemá chybu No a jsem zvědavá, jestli se Carolinino přání vyplní. Moc se těším na další díl

Moc děkuju Shino Přidávám další dílek

21.část

Mathias se sice rozhodl nocovat na lavičce, ale to neznamenalo, že zapomněl na to co mu navrhla Caroline. Stále uvažoval, co by jí mohl on nabídnout, aby si podobné hlouposti vyhodila z hlavy. Proto ve čtyři ráno pochodoval po terase a uvažoval. To ale netušil, že Caroline na tom byla podobně. Ani ona nemohla spát a tak se bezcílně procházela po bunkru a myslela na překrásnou tyrkysovou letní oblohu. Jak jen jí příroda chyběla! Zvláště nyní, když měla pocit, že jí nikdo nikdy nebude pořádně rozumět. A tak se stalo, že se naši dva "trosečníci" setkali na terase. Chvíli na sebe jen tak hloupě zírali než se Mathias rozhodl promluvit.
"Budeme na sebe jen pitomně civět nebo se k sobě budeme chovat normálně?" Zamračil se a založil si ruce v bok.



Caroline zaváhala, měla tohohle bručouna ráda, ale stále netušila co od něj může očekávat.
"Myslela jsem... že by jsi to chtěl taky... vzhledem k tomu... co máme za sebou...," váhavě se na něj usmála. Mathias se ale stále tvářil jako starý ďas.



"Zlatíčko, myslel jsem si, že jsme tohle téma už uzavřeli... Copak ti není se mnou dobře, tak jak jsme nyní? K čemu potřebuješ další stroj na špinavé pleny?" Caroline bodlo u srdce.
"Bylo by to naše dítě... ne stroj na pleny, Mathiasi!" Vyhrkla, "a jestli máš pocit, že naše dítě by bylo jen toto, tak...!" Mathias ji rychle přerušil.
"Zlatíčko, nerozčiluj se! Jenom nechápu, jak tě něco takového mohlo napadnout, to je vše! Už máme dítě, kdyby jsme ho neměli, tak to chápu, ale takhle..." Caroline se v obličej mihlo několik emocí naráz.
"Myslela jsem si, že po tom... co jsem ti řekla... o... že to pochopíš... vždycky jsem si přála mít rodinu... opravdovou rodinu, kde se jen o druhého stará..." koktala, Mathias udělal krok k ní, ale Caroline od něj ustoupila.
"Zlatíčko, ale já tě chápu... ale my už jsme rodina, nebo ne? Tak proč si tolik přeješ další dítě?" Caroline tiše vzlykla.
"Jenom jsem chtěla mít s tebou... to je jedno! Zapomeň na to!" Chtěla od něj rychle odejít, ale Mathias ji chytil za paži a zastavil ji.
"Snažíš se ode mě zdrhnout? Tak to ani náhodou! A pokud chceš abychom byli skutečná rodina, tak budeme... i když podle mě jí už dávno jsme..." pevně ji chytil za jednu paži a poklekl před ní.



Caroline zalapala po dechu.
"Musím říct, že ve svém minulém životě bych asi zůstal věčným bohémem, toužícím po zábavě, večírcích, slávě, bohatství a nekonečném zástupu milenek... ale jsme tady... a jelikož má osud nějakou zatracenou zálibu v tom mi stále dávat přes nos, tak mě přiměl i k tomuhle... ano a tak se Mathias, ano ten úžasný Mathias rozhodl tě požádat o ruku. Ale dřív než mě vyfackuješ a hodíš po mě několik sklenic z baru a já vím, že toho jsi schopná, ti na rovinu říkám, že to není jenom proto, abych tě upokojil... ty totiž tohohle nezkrotného charizmatického boha nějak proměňuješ a děláš z něj někoho, koho by ten původní nepoznal a určitě by si o něj neopřel ani kolo... ale zpátky k tomu, proč si teď ničím svoje vypracovaná kolena a neskutečně drahé džíny... Caroline, moje nejdražší zlatíčko, vezmeš si mě?" Caroline divoce zamrkala.



"To myslíš vážně?" Vypadlo z ní nakonec.
"Při tom jaká umíš být často melancholická bych čekal, že se mi vrhneš kolem krku, zase mi pocucháš vlasy a půjdeme do postele... nebo do vířivky... nebo do hamaky... no to je jedno! Možností je spousta... ale ty místo toho řešíš jestli to myslím vážně? Jaká asi bude odpověď, zlatíčko, co myslíš? Mimochodem tahle pozice je příšerně nepohodlná, takže bych ocenil, kdyby se ti v hlavě ty puzzle poskládaly rychle," ušklíbl se na ni a pevněji semkl její dlaň.
"Zase si ze mě děláš legraci!" Mathias si dlouze vzdychl.
"To ty si ze mě děláš srandu, když mě necháš takovou dobu čekat na jedno tří písmenové slovo!" Vyhrkl dotčeně.
"Takže... ano!"
"KONEČNĚ!" Vykřikl zkroucený Mathias a sundal si z malíčku malý prsten, který ji navlékl. Caroline natáhla paži před sebe, aby si mohla zlatý pečetní prsten prohlédnout. Mathias se mezitím narovnal a Caroline mu skočila do náruče.



"Opravdu to myslíš vážně?" Mathias ji pevně sevřel kolem pasu, protože se mu v nohách proháněly mravenci, jak dlouho klečel v nepřirozené pozici.
"Právě jsem před tebou poklekl, zlatíčko... kolika lidem si myslíš, že se to povedlo? Odpovím ti dřív než řekneš něco co mě urazí... NIKDO! Protože já se před nikým nikdy neponížil a to ani před svým otcem, raději jsem byl okouzlící hajzlík, co se neumí omluvit, než abych se takto snížil..." Caroline zvážněla.
"Takže tohle všechno bereš jako ponížení?"
"Nesmíš mě brát tak vážně, zlatíčko. Kdybych to nechtěl udělat, tak to neudělám... navíc s tebou je všechno úplně jiné, zlatíčko... na to nezapomeň..."

A nakonec došlo i na Mathiasovu vysněnou oslavu...







Takže byly nakonec obě strany alespoň na chvíli zase spokojené...


Ráno potkal Mathias v jídelně Juliána...



"Jsem rád, že jsi se nakonec rozhodl si Caroline vzít... vážně ti gratuluju," mrkl na něj Julián. Mathias si znechuceně vzdychl.
"Odkud to víš? Která stará drbna to zase roznesla? Jsme v bunkru, ne v sídle paparazzi a přesto se tady klepy šířejí rychleji než venku radiace... tak kdo byl ten žvanil?"



Julián si ho vážně změřil.
"Byl to tvůj prsten na Carolinine ruce, který jsem viděl dnes ráno," mrkl na něj vítězně.
"Aha... je vidět, že si mě hodně prohlížíš, když si všimneš takové pitomosti... no můžeš mít radost, ale nepřipisuj si žádné zásluhy... jako svatební agent jsi selhal, Juliáne."



Julián se zasmál, podobné Mathiasovi narážky už dávno posílal jedním uchem tam a druhým ven.
"A kdy si ji vezmeš?"
"Nevím."
"Takže ani nepřemýšlíš nad datem?" Mathias se zatvářil znechuceně.
"Bože jsi jak ženská! K čemu bych měl nad něčím tak hloupým uvažovat? Až to bude, tak to bude... jenom musím vymyslet, aby moje svatba byla velkolepější než ta tvoje chabá veselka... kdybych vám nezazpíval... byla by vaše svatba kýčová a přeslazená jak telenovela." Julián si ho změřil.
"Ty se prostě bojíš oženit... Proto plácáš nesmysly."
"Jak se zdá, tak začínáš chytat šarlatánství od své drahé polovičky... kam šlo zlatíčko? Ráno jsem ji vůbec neviděl..."



"Potkal jsem ji tady v jídelně, ale nevypadala moc dobře..." Mathiasovi zaskočilo sousto v krku.
"Co se jí stalo?!" Julián pokrčil rameny.
"Nevím, říkala že jí bolí žaludek a že jí asi nesedla snídaně... a pak odešla." Mathias bouchl lžící o stůl.
"A ty jsi ji nechal jít, když jí bylo zle? Juliáne já tě snad nakopnu! Uvědomuješ si, že teď může klidně někde ležet celá zelená?! Já tě roztrhnu...!"



Ani jeden z nich si nevšiml, že si k nim přisedla Tereza.
"Nemusíš se o ni bát, Mathiasi. Před chvíli jsem viděla Caroline s Alexem, hráli spolu myšundo," Mathias vypadal, že mu spadl kámen ze srdce. Znova si spokojeně uchopil lžíci a strčil si do pusy štědrou porci cereálií.
"Ale myslím, že jí teď bude častěji takhle zle... řekla bych, že je těhotná," oznámila mu bez obalu. Mathias se začal dusit až ho musel poplácat po zádech Julián, aby mu sousto sklouzlo správně do žaludku.
"COŽE?!!"



"Co to plácáš?! Zlatíčko není těhotné! Vím to jistě!"
"Stejně jako já si jsem skoro jistá, že mám pravdu já. Jsem žena a tyhle věci poznám..." Mathias se zasmál.
"Takže si teď hraješ na porodní bábu? Nezapomeň, že já jsem zase muž a u těhlech věcí bych musel být... a já ti říkám, že si jsem jistý, že jsem si dával pozor!"
"A já už jsem jednou rodila a Caroline jsem pozorovala při tom, když čekala Alexe. Mathiasi, opravdu si myslím..." Mathias ji nenechal domluvit a rázně se zvedl ze židle...



"Myslím, že mě přešel hlad... takže sbohem a šáteček. Už nebudu poslouchat další konspirační teorie... jsi horší než Akta X, nazdar," odkráčel uraženě s miskou v ruce.



Jenže, i když byl naprosto přesvědčený o své dokonalosti, stejně mu Terezina slova dezonovala v hlavě. A tak se nakonec vydal dělat něco, co nesnášel, ačkoli sám nevěděl proč se tak rozhodl. Ale nakonec se ujistil v tom, že trhání plevele mu docela čistí myšlenky.

No neke Mathias se takhle pochlapil? To bych ani nečekala, ale je to nádherné gesto. No a co se týče Caroline, malinko jsem to čekala, že mu to někde ujede..a bude zase ''náhodou'' těhotná. Tak jsem zvědavá jestli má Tereza pravdu. Parádní díl.

Tak to byla ta nejlepší a nejtrhlejší žádost o ruku, úplně mě to dojalo A je krásné, jakou o ní má starost, když zjistí, že je jí špatně  Akorát ten šok potom, no, co dá dělat A Mathias trhající plevel je jen třešničkou na dortu tohoto báječného dílu
Mimochodem doufám, že se Alex aspoň trochu potatí, ať o tu srandu nepřijdeme

Chudák Mathias, napřed ho bolí nohy od klečení při vyznávání lásky a navíc z něho bude tuplovaný taťka

Moc děkuju Mathias to bral jako menší "zlo", v té chvíli mu přišlo lepší nabídnout Caroline manželství (které mu stejně vzhledem k bunkru přijde zbytečné) než aby jí kývl na další dítě... no ale jak si pak k ní klekl, tak se mu to nakonec najednou začalo líbit (ne to klečení samozřejmě, ale např. představa Caroline v bílých šatech ) přeci jen se bude moct pořádně vytáhnout až dojde na den D (a myslím, že už moc dobře víte, jak rád si zvyšuje ego ) a jaký bude Alex, to zatím netuším sice je mrzout a podobá se neskutečně svému otci, ale dokud to nezačnu pořádně psát tady, tak nevím ale zatím mě zásobuje podobně jako jeho otec šílenými přáními v podobě nákupu veškerého hudebního vybavení co v TS2 mám takže něco mu splnit je oříšek


22.část

Dětem se podařilo mít samé jedničky na vysvědčení...





...bohužel rodiče jejich neskutečné výkony ve zmutované škole nějak nechali chladnými...

A zatímco Mathias demoloval zahrádku a Caroline se pokoušela vyspat ze své nevolnosti, u našeho druhého páru se schylovalo k něčemu velkému...



"Terezo, proč jsi mě zatáhla do koupelny?" Zeptal se překvapený Julián své ženy. Tereza se na něj usmála jako sluníčko.



"Víš, jak jsem nedávno dělala úklid ve starých věcech?" Julián přikývl, i když si už nebyl jistý jestli si to vážně pamatuje.
"Našla jsem v jedné staré tašce těhotenský test a..." Juliánovi zacukaly koutky.



"Proč jsi sebou nosila těhotenský test? Počkat... snažíš se mi něco naznačit?" Vydechl se širokým úsměvem.
"Už ani nevím proč jsem ho tam měla, ale... sice je už opravdu starý, ale... Juliáne myslím, že budeme mít další dítě," Julián zalapal po dechu a nahlas se rozesmál...



...popadl Terezu do náruče.
"To je neuvěřitelné!" Smáli se oba dva nahlas.
"Takže máš radost?" Julián si ji odklonil, aby se na ni mohl podívat.
"Jsi psycholožka, vypadám snad, že nemám radost?" Tereza se zasmála.
"Máš pravdu, ale už nějak zapomínám jí být..." Julián ji opatrně postavil na zem.
"To je ta nejlepší zpráva na světě, Terezo! Je pravda, že je to tu malé, ale určitě to zvládneme... mám velkou radost!" Zvolal a popadl ji znova do náruče. A zatímco jedni oslavovali...



...druzí dělali věci, které nikdy nedělali...



Mathias se nadále staral po svém o zahrádku a Caroline ho potají pozorovala. Už dávno tušila, že s ní něco je, ale bála se o tom mluvit s Mathiasem. Nakonec se osmělila a přistoupila k němu.
"Mathiasi?" Oslovila ho. Mathias sebou cukl, až vytáhl celou rostlinu rajčete ze země. Caroline sebou trhla při pohledu na odhalené kořeny rostliny.
"Právě jsi zabil rajče..." vypadlo z ní nakonec než mu zelený trs vyškubla z ruky. Mathias se chvíli díval na ni a poté se zaměřil na zelenou věc v její paži.
"Vždyť to vypadá všechno stejně... jak mám rozeznat plevel od rajčete? A jak je vůbec možné, že tady roste plevel, když jsme izolovaní od celého světa? Myslím, že tady Julián musel něco pořádně zvorat," procedil s pohledem upřeným na Caroline, která se pokusila rostlinu vrátit na její místo.
"Nebo ti to taky nepřijde divný?" Caroline k němu vzhlédla a postavila se. Ruce zašpiněné od hlíny si oprášila o sukni.



"Já... chtěla bych s tebou mluvit..." dramaticky rozhodila rukama. Mathias si ji změřil.
"Už se mnou mluvíš," oznámil jí bez obalu.
"Víš... já... v poslední době..." Mathias se ušklíbl.
"V poslední době mám pocit, jako kdyby tě někdo vyměnil, zlatíčko. Dřív jsi měla pořád nějaké argumenty a teď? V poslední době se od tebe akorát tak dozvím... víš... já... Nepokusila jsi se vyjít ven? Nezachytila tě radiace?" Caroline zavrtěla hlavou.
"Víš o čem jsme před nedávnem spolu mluvili? Tak já myslím, že..." Mathias ji přerušil.



"Ani mi to neříkej, protože to na co myslíš, je totální pitomost! Tohle bych prostě musel vědět!"
"Takže tebe to taky napadlo?" Vydechla šokovaně.
"Šarlatánka a vševěd mi tím totálně zkazili snídani, takže ano, i když proti mé vůli... ale dopředu ti říkám, že je to nesmysl!"



"Ale Mathiasi... já si myslím, že opravdu... že jsem..." Mathias ji znova nenechal domluvit.
"Zlatíčko, možná že to dělá ponorka tady nebo nevím... ale určitě nejsi těhotná, vím to... My dva přeci nepotřebujeme další dítě..."
"Ale..."
"Sice chápu, že chceš tenhle zmutovaný svět zaplavit dokonalými bytostmi jako jsem já, ale myslím, že by pak mohl mít Alex málo fanynek kdyby soupeřil s bratrem... takhle to bude lepší... jeden mladý polobůh s druhým dokonalým bohem... to bude stačit, zlatíčko, nemyslíš?" Caroline po něm vrhla ublížený pohled a rychle od něj odešla...



...jenže v horním patře se jí naskytl pohled na šťastný pár, což jí zlomilo srdce podruhé, zvláště když zaslechla, jak si šeptají o miminku. Proč nemůže být Mathias alespoň trochu jako Julián? Napadlo ji.



A pak si uvědomila, že ona nikdy nazažije něco podobného jako zažívá Tereza s Juliánem. Nebo to alespoň v ten okamžik tak cítila...



...a tak se v ní pomalu začal bortit ten malý hrad, který si stačila postavit za dobu po kterou s ní byl Mathias. Bylo to jako kdyby se pod ní začala třást zem... a v okamžiku kdy to nejméně očekávala se v ložnici zjevil Mathias. Mathias byl možná tvrďák, cynik a tak trochu narcista... ale jak už bylo řečeno, nebyl schopný vydržet pohled na brečící Caroline. Chvilku jen zůstal stát než mu došlo, že za to může on a jeho nevymáchaná pusa.
"Zlatíčko?" Klekl si k ní a sundal jí ruce z tváře.
"Co chceš?" Vyhrkla na něj přes oponu slz.
"Co se ti stalo? Neplakej... víš jaký jsem... nemá cenu, aby jsi byla kvůli mě nešťastná..." Caroline se na něj zamračila.
"To máš pravdu! Jsi totiž zatracený mizera! Který mě... mě... nikdy neměl opravdu rád!" Koktala.
"To není pravda! Nejsem žádný mizera! Možná jsem trochu zvláštní, ale mizerný nejsem ani trochu! A myslíš, že bych tady u tebe seděl, kdyby mi na tobě nezáleželo?" Caroline tvrdohlavě otočila hlavu ke stěně.
"Chci, aby jsi odešel!" Mathias se zamračil.
"MĚ nikdo vyhazovat nebude, zvláště když jsme pořád ještě nedomluvili!" Vytáhl ji na nohy a pevně ji k sobě přivinul...



..Caroline se chvíli vzpírala než jí došlo, že je Mathias o dost silnější než ona sama a tak nakonec jeho náruč musela přijmout.
"Jsi tvrdohlavá jako mezek! Ale víš, co? To mám na tobě právě rád... my dva si jsme neskutečně podobní, zlatíčko. Oba se snažíme za každou cenu získat to co chceme. Já jsem si kdysi nevědomky stanovil cíl, že si tě získám a ty jsi se nejspíše zase rozhodla, že ze mě uděláš někoho jiného... no částečně se ti to povedlo, zlatíčko... ale pořád jsem to já, pořád mám ty svoje řeči a nemůžu se jich zbavit, protože bych to už nebyl já... nikdy jsem ti přece neslíbil, že se změním, nebo ne? Nikdy jsem totiž neměl potřebu to dělat, protože tohle jsem já... a ty mě musíš brát takového jaký jsem, jinak se mou nikdy nebudeš moci žít. Uznávám, že jsem před chvíli řekl spoustu hloupostí, ale to neznamená, že bych tě neměl rád, zlatíčko... jenom se snažím přemýšlet i o tom, co by mohlo našeho dalšího syna tady čekat? Sice bych oba své kluky rád viděl na jevišti, ale toho se nejspíš nikdy nedočkám... Julián tvrdí, že se ta šílená radiace venku vůbec nezlepšila... a navíc je nám tady přeci takhle dobře, nebo ne? Jsme konečně spolu a oba víme, co má ten druhý za sebou... máme Alexe... proč bychom si měli celou situaci tady komplikovat dalším malým dítětem?"
"Jenže pro mě by to nebyla komplikace a navíc si opravdu myslím, že jsem těhotná..." zabručela mu do ramene.
"Fajn, zlatíčko... uvidíme, kdo bude mít pravdu... a do té doby než uvidím tvoje velké bříško, pokud se objeví, můžeme na tohle všechno zapomenout?" Caroline si vzdychla, nebyla si jistá, jestli je to vůbec možné a odklonila se od něj.
"A kdyby to byla pravda, tak co? Opustíš mě?" Mathias se hořce zasmál.
"Nechceš mi říct, jak bych tě mohl opustit? Jsme v bunkru, zlatíčko."
"Určitě by jsi si způsob našel..."
"Způsob možná ano, ale chuť ne, protože pokud jsi si nevšimla, tak s tebou moc rád trávím čas," mrkl na ni.
"Jistě... v posteli," procedila. Mathias se zasmál.
"Už jsem ti říkal, jak moc mám rád tvůj způsob myšlení? Ale musím tě zklamat, nemyslel jsem jenom tohle..." rychle ji nabral do náruče.
"Mathiasi! Pusť mě! Nemám náladu...!" Nenechal ji domluvit a položil ji na postel. Sám ji potom přeskočil a sedl si vedle ní.
"Rád ti ukážu, jak spolu můžeme ještě jinak příjemně trávit čas, zlatíčko," zavrněl...



...a políbil ji ruku.
"Co to zase děláš?"
"Uvidíš, ale připrav se na to, že mě budeš mít ještě raději," zašeptal, než ji políbil.

Já tenhle příběh z bunku prostě miluju měla bys být spisovatelka

Super díl!   za chvilku budeš mít v bunkru přelidněno. Vlastně přesimováno   jestlipak nakonec budou mít potomka i Mathias s Caroline? Moc se těším na další vývoj

No to je úúúžasné, jako vždy. Krásně napsané a zabití rajčete mě pobavilo. Těším se na pokračování.