Fidgety a její apokalyptičtí vyvolení

Tak René to koukám přežil bez újmy a vůbec se nezměnil prý kde mám obracečku... a ten portál... že by přeci jen dostaly holky svoje mimozemšťany? jinak gratuluji k zásnubám Chloe s Andrewem to moc sluší

Pěkné pokračování ! Dennis coby děda se mi líbil sice víc než René, ale zase skončil hůř Sourozenecké hádky kombinované se zasnoubením, to vypadalo snad i na sestrovraždu A kdopak se asi odhodlá jako první projít obloukem ?

Krásně napsaný díl!   Škoda, že se holky tak hádají. Pobavily mě ty výrazy - Sheilin při hádce s Reném a Laurenin na předposlední fotce 

Dennise je mi moc líto Já teď neměla moc času na hraní, ale úplně se děsím toho, až budu muset házet kostkou. René má teda pekelné štěstí. Ale zase ti ten příběh může ještě hezky okořenit Jinak, taky gratuluji k zasnoubení. Snad Lauren nebude vymýšlet intriky, aby ty dva rozdělila.

Konečně jsem se dostala ke čtení! Je to super, ale holky už jsou na palici, už by to chtělo ty mimozemšťany. Taková škoda sesterského vztahu

Já, ostuda národa, koukám, že jsem vám ani nepoděkovala za reakce  Takže se strašným zpožděním, omluvou a sebeproklínáním dodatečně děkuji, protože mě opravdu potěšily

Snad to trochu napravím, když přidám pokračování. Teď jsem se věnovala spíš stavění a příběhu, ale ten mám aspoň kousek předchystaný, tak jsem předevčírem konečně zapnula bunkr. A dnes k tomu hodila pár vět, tak snad to bude stačit

Druhá generace – kapitola č. 3

Po pár týdnech se ukázalo, že oslava zásnub přinesla své ovoce. Chloe měla zpoždění a test jí jen potvrdil, co za tím vězí.


Večer se pak pochlubila Andrewovi. „Zlato, vypadá to, že v bunkru bude zase rušno – čekáme miminko.“ sdělila mu.


Andrew byl nejprve v šoku, chvíli trvalo, než mu to seplo, ale pak naplno projevil svoji radost!


Trošku větší obavy měla Chloe z toho, jak na její těhotenství budou reagovat děvčata. Nejvíc se samozřejmě bála, aby nebouchla její sestra Lauren. Když jim to oznamovala, pohledem stále kontrolovala, co se bude dít.


„To je báječné! Tak já budu tetička!“ jásala Annabel. „Lauren, jsi v pohodě?“ zeptala se Chloe. „Jo, jasně. Moc gratuluju ségra.“ odpovědělo její dvojče.


V bunkru se evidentně dařilo životu. Krom nového přírůstku na cestě vyrostla i jedna záhadná rostlinka.


Sheila naštěstí pochopila, že téhle kytičce nebude stačit jen zalévání a hnojení. „Na, maličká, dej si!“ chlácholila jí a opatrně jí házela balíček zbytků.


Kraví rostlina spokojeně zavrněla, a tak se Sheila rozhodla pohladit ji po čumáku. „Jsem moc ráda, že aspoň ty na mě nevrčíš.“ postěžovala si nové kamarádce.


Celkově bylo kolem nové obyvatelky docela rušno. Co chvíli se u ní někdo zastavil, aby ji nakrmil, pohrál si s ní, nebo si na ní vylil svou zlost na svět a všechny v něm.


Později se dokonce ukázalo, že kraví rostlina se dá podojit. K čemu ale její mléko slouží, to neměl nikdo odvahu zjišťovat.


Čas letěl jak splašený a naši mladí se rozhodli, že svého potomka přivedou do spořádané rodiny. A tak se konala svatba. Chloe se sice pod šaty už rýsovalo bříško, ale i tak byla překrásnou, a hlavně šťastnou nevěstou.


Ani Chloe ani Andrew neměli námitek proti společné budoucnosti, a tak se stali oficiálně mužem a ženou.


Když si vyměnili prstýnky i první manželský polibek, přitočila se ke Chloe její sestra. „Já… moc gratuluju…a omlouvám se… za všechno… já…“ koktala se sebe Lauren.


„Já vím!“ přerušila jí Chloe. „Strašně bych si přála, abys taky našla svoje štěstí. Věřím, že někde venku je někdo, kdo se nás odsud snaží dostat. Táta vždy přece říkal, že takových bunkrů mělo být víc, ne?“ snažila se jí svěřit, co má na srdci.


„Kéž bys měla pravdu, sestřičko.“ smutně se pousmála Lauren. „Mám tě moc ráda!“ dodala a skočila sestře kolem krku. Tohle objetí viděl Andrew moc rád – mohlo znamenat, že by se v bunkru mohlo volněji dýchat.


Nebyl to ale konec všech oslav – stárnout měly i obě nastávající babičky. První na řadě byla April. Statečně sfoukla své svíčky.


Všichni ji nejprve nadšeně povzbuzovali – troubili, zpívali a všemožně se jí snažili při stárnutí rozradostnit.


Po chvíli se však bunkrem rozhostilo ticho. Všichni jakoby strnuli a nevěřícně zírali na oslavenkyni. Ta jako první prolomila mlčení.  "Sakra, nadýchala jsem asi se toxického vzduchu. Cítím nějakou divnou změnu!" (aneb padla čtyřka).


April prošla šokující proměnou. Její pleť přišla o veškerou barvu, i rysy v obličeji se jí poněkud zdeformovaly. A ty uši!


Ještě než stihla zestárnout Sheila (dva porody mají i své výhody), očekávalo se narození třetí generace. „Páni, miláčku, jak dlouho tam ještě tak poroste?“ žasnul Andrew, který nikdy předtím těhotnou ženu nepotkal. „Já nevím, dlouho snad ne.“ přiznala se Chloe. Nebyla na tom o nic lépe, těhotenství Sheily si moc nepamatovala.


Měla pravdu. Zrovna se pustila do praní dětských věcí, když jejím břichem projela prudká bolest. „Maminkó!“ zakřičela instinktivně.


April ještě rozdýchávala svoji proměnu, neměla síly na to, aby pomáhala u porodu. A tak se toho ujala Sheila, která měla dvojnásobné zkušenosti. Po pár hodinách přivítala na svět své vnouče – chlapečka Tobiase.


Nakonec se ale přišla pomazlit i druhá babička. Když jí to malé miminko usnulo v náručí, cítila se hned mnohem lépe.


Chlapec se okamžitě stal miláčkem celého bunkru. Dokonce i pruďas René, který naoko těžko skousával, že je dědečkem, občas přiložil ruku k dílu. „Tak ukaž chlapáku, co tam ukrýváš za smradlavý poklad!“


Teď už ale stárnutí Sheila dál odkládat nemohla, a i ona nafasovala čokoládový dort se svíčkami.


A pro změnu padla trojka. Takže i druhou z žen postihla mutace ve formě šedé pleti, krom toho jí narostl nos, a stejně jako April i uši nabyly gigantických rozměrů. Sheila se je však snažila zamaskovat rozpuštěním svých vlasů.


Přes tuto snahu její manžel proměnu své ženy nepřijal. Když se pokusila o nějaké něžnosti, schytala jen výsměch. „Přece nemyslíš vážně, že bych se muckal s takovou obludkou!“ posmíval se jí René.


„Ale zlato, přece v lásce nejde jen o vzhled, ne? Záleží, co má člověk uvnitř!“ bránila se Sheila. „Tyhle kecy si nech pro sebe!“ okřikl jí René. „Hele, já čekal povadlá prsa a zadek, ale co je moc, to je moc, ty už na mě nešahej!“ přisadil si.


Pár technických poznámek
- Sheila maximalizovala svoji dovednost Zahradničení a také dokončila aspiraci Botanik na volné noze;
- Annabel dosáhla maxima dovednosti Klavír.
Díky tomu jsem si do tabulky kromě mínusů za mutace naštěstí připsala i nějaké plusové body.

Náhododu, ty mutace nejsou až tak strašné, nevím, co se Renému nelíbí, mohlo to dopadnout i hůř
Moc gratuluji k další generaci, už se těším, až Tobiase představím trošku víc !

Tak mě bylo líto je úplně pokazit  Tak jsem je šetřila, holky moje  Ale René má prostě povahu "Zlý", takže nějak se to projevit musí, ne?

René by měl dostat po papuli, náhodou Sheila je docela pěkná mutantka

Souhlas, mně se tvé mutantky líbí   René se zachoval hnusně, ale k příběhu to padne 
Je to moc pěkný díl plný zajímavých zvratů!

Ale uši má opravdu jako April Holt, René je protivný dědek a už to s ním asi lepší nebude. Ale doufám, že mi ještě chvíli vydrží, kdo by mi jinak bořil domky pro panenky

Velké gratulace ke třetí generaci už se těším jaký bude Tobias jinak svatba byla naprosto úžasná a nevěstě to moc slušelo a ta mutace... ale musím říct, že obě dámy ještě nedopadly nejhůře a René je tedy pořádně na facku doufám, že mu dá Sheila co proto

Tak dnes jsem se prokousala pár fotkami z bunkru, takže malé pokračování. Jen se mi to teda tento týden nějak sešlo, ale co už se dá dělat  

Druhá generace – kapitola č. 4

Netrvalo dlouho a Tobias oslavil své první narozeniny.


Vyrostl z něj klouček s vlásky po tatínkovi, ale oči zdědil maminčiny.


Všichni tři chlapi pohromadě..


Je naprosto jasné, že se malý Toby stal hvězdou celého bunkru. Upírala se na něj pozornost nejen rodičů, ale všech ostatních příbuzných.








I Lauren se s radostí zapojila do péče o malého synovce.


A děda René dál pečoval o hygienu svého vnuka (i když to už nešlo tak dobře utajit).


Někdy toho ten prcek měl až dost, takže prostě odpadnul.


„Proboha, po kom je to dítě takové čuně? My jsme v životě tu židli tak nezapatlali!“ stěžovala si Chloe po jednom z jídel svého syna. „Ne zlato, vy jste totiž jedli na gauči, a ten vypadal mnohem hůř. Nevím jakým zázrakem ho Sheila vždy vyčistila.“ objasnila jí April.


Krom toho dál probíhalo delegování péče o chod bunkru na mladší generaci. Andrew to měl jasné už dávno.


A že se občas měl co otáčet!


Dokonce se mu podařilo nakopnout ten záhadný oblouk, ale než zjistil, k čemu slouží, přístroj se znovu vypnul.


Na Lauren připadlo vaření a že se do toho pustila s vervou.


René tak získal trochu volného času a rozhodl se, že svou snachu Chloe dostane po porodu zpět do formy!


Annabel si zase vzala na starost zahrádku, aby ulevila své mamince.


Ta poslední dobou byla trochu vyřízená a místy mimo. „Jé, zlatíčko, ty jsi mi nachystala dortík. Dřív mi je pekl René, teď už mám jen tebe.“ postěžovala si své nejpodivnější rostlině a s chutí se natáhla po lahodně vypadajícím kousku.


Zapomněla tak na obezřetnost, která byla u kraví rostliny na místě, a než se nadála, octnula se v její tlamě. Naštěstí té potvoře nepřišel k chuti Sheilin župan a honem rychle ji vyplivla zase zpátky na zem.


Bohužel, ze samého stresu a nevyspání se nechala nachytat znovu.


A tentokrát to už tak dobře nedopadlo – ústa kraví rostliny zůstala zavřená.


Jelikož přes prosklenou stěnu zahlédli incident ostatní, hned se do skleníku seběhli.


Bohužel už ale bylo pozdě, navzdory snaze Sheilu vytáhnout, se nepodařilo přimět rostlinu, aby se znovu otevřela. Naopak bylo štěstí, že si nedala jako zákusek někoho dalšího. Za chvíli se už objevil smrťák, který vyděsil hlavně April. „Snad si nevezme i mě!“ pomyslela si.


Pak už se nezbylo než rozloučit se s další milovanou osobou.


Bylo to těžké období, a to se schylovalo k další bouři v bunkru! Chloe se totiž už delší dobu něco nezdálo. Její sestra byla najednou méně načučená a celkově tady prostě něco nehrálo. Zrovna procházela kolem ní a snažila se přijít, co zatím vězí.


V tom jí to docvaklo a okamžitě se jí zmocnila zuřivost, jako už dlouho nezažila. „Lauren, okamžitě mi vyklop, co máš sakra s mým manželem!“ vyjela zničehonic na usmívající se sestru.

Tyjo, tak tohle se teda drsně rozjelo

Jéžiš, teda to jsou šoky, já bych asi radši tu rostlinu honem zlikvidovala, aby si nepošmákla v nestřeženém okamžiku i na někom jiném ! A copak to mají děvenky za problém, že by nevěra ?

No, jak to dopadne s děvčaty a rostlinkou se snad dozvíte brzy (nafoceno je, jen to zpracovat)  Zatím jsem se pokusila aktualizovat přehled - to byla taky fuška, vždy to nějak rozdrbu, ale snad to bude trochu sedět

S těmi mutacemi jsi na holky byla pěkně hodná Moji to odnesli hůř, chudáci. Kytka je pěkná mrška, když nedostane nažrat. Proto má nejvíc duchů u mě zelenou barvu a takový drámo na konci? Co má Lauren za zády? Koukám že ti v bunkru zas lítá nějaký bacil podle skvrn na Chloe

Lucisab, když já nedokázala je pořádně zřídit - jednak jsem s tím nechtěla ztrácet čas a pak mi jich bylo líto... Už dost, že jsem té kytičce tak trochu pomohla
Dnešní pokračování bude zase více příběhové, ale nemohla jsem si pomoct

Druhá generace – kapitola č. 5

„O čem to sakra mluvíš?“ nechápala Lauren. „Slyšela jsi! Co máš s mým manželem?“ zopakovala jí otázku Chloe. „Samozřejmě, že nic! Co ti zase přelítlo přes nos?“ bránila se dál její sestra. „Nelži! Už dlouho se mi na tobě něco nezdá. Přibrala jsi, tvoje prsa, to nemáš jen z toho, že jsi se dala na vaření. Můžeš nosit volné šaty, ale mě neoblafneš. Jsi těhotná! Tak mi netvrď, že s Andrewem nic nemáš.“ štěkala na ni Chloe.


„Lauren, uklidni se! Opravdu s Andrewem nic nemám!“ snažila se Lauren hájit. „Ne, nic mi neříkej! Nemůžu uvěřit, žes toho dosáhla. Já opravdu věřila, žes Andyho nechala na pokoji. Proboha, jak jste jen mohli?!“ skočila jí Chloe do řeči a odvrátila se od ní.


„Můžete mi vy dvě říct, co se tady zase děje?“ ozval se Andrew, kterého křik vytáhnul z koupelny. „Ty…ty…“ sbírala Chloe slova. „Mohl bys prosím mé sestře říct, že my dva spolu nikdy nic neměli?“ obrátila se na něj zoufalá Lauren.


„Lásko, jistěže neměli! Jak tě to napadlo?“ vykřikl překvapený Andrew. „Jak? Jak? Lauren je těhotná, že ano?“ probodla svou sestru pohledem. „Ano, ale.... to dítě je Reného.“ přiznala se Lauren dřív, než by se situace ještě více vyhrotila.


„COŽE?!?!?!“ vyhrkli oba dva najednou. „Tak na to si asi musím sednout!“ zakomíhala se Chloe, které dávala zabrat nějaká další nemoc, jak bylo zjevné z vyrážky po celém těle. Ta ale ze samého šoku nějak záhadně zmizela. „Tak to vyklop! Jak se to sakra stalo?“ vybídl jí nasupený Andrew.


„Já a tvůj táta si prostě rozumíme, začal mě učit vařit a nějak jsme se sblížili.“ odpověděla mu Lauren. „Takže TO pořád trvá? To nebyl jen úlet?“ snažil se Andrew pochopit situaci. „Ne nebyl. Máme se rádi, je to tak špatné?“ snažila se u něj najít pochopení.


„Kristovanoho, jistěže je to špatné, Laurie!“ bouchnul tentokrát Andrew. „Je to můj táta, a ty si jako moje sestra, vždyť je to úchylné! Nemluvě o tom, že jste zneuctili památku mé mámy, na tu jste sakra vůbec nemysleli?“ chrlil na ni Andrew. „Chloe, řekni něco!“ hledala Lauren zastání u své sestry.


„Promiň ségra, ale v tomhle souhlasím s Andym, tohle nebylo úplně správné.“ kroutila hlavou Chloe. „Copak nemůžu být aspoň trochu šťastná i já?“ ptala se zoufale Lauren a mnula si čelo. „Já musím pryč, tohle je na mě moc.“ rozhodl se Andrew, že vyklidí pole, než řekne nebo udělá něco, čeho by litoval.


„Laurie, jak dlouho jsi těhotná?“ zeptala se jí narovinu Chloe. „Já…já… jsem v druhém trimestru.“ zaváhala Lauren s odpovědí. Toho se její sestra bála, přesto ji tato odpověď šokovala. „Proboha, vždyť vy… to byla Sheila ještě naživu???“ chytla se za ústa. „Ano, ale jejich manželství bylo dávno v troskách.“ argumentovala Lauren.


„Já fakt nevěřím, že jsi tak hloupá ségra!“ kroutila hlavou Chloe. „I kdyby bylo, tak sakra žijeme tu zavření pod jednou střechou. Dala ti snad Sheila svolení, abysis začala něco s jejím mužem? O tom pochybuju, když jste to evidentně prováděli tajně. Jak se vám to vůbec dařilo ututlat?“ kázala jí.


„Říkám, sblížili jsme se při vaření, to tu nikdo moc neleze, aby nedejbože neschytal nějaký úkol. Občas se nám podařilo se nenápadně někde zašít, a pak jsme si třeba jen tak povídali. Opravdu jsme zjistili, že si rozumíme.“ vysvětlovala Lauren.


„Pak, když mezi námi vzniklo něco víc, tak jsme se scházeli hlavně v noci, když všichni spali.“ přiznala Lauren. „Obvykle ve vířivce, ta je přece jen bokem, kdyby náhodou někdo musel na záchod nebo pro pití.“ upřesnila.


Chloe se snažila vše vstřebat. Na jednu stranu byla ráda, že jí Andrew byl věrný, bude se mu muset ještě omluvit. Na druhou stranu jí situace nebyla příjemná o nic méně. Chvíli sbírala odvahu, než vyslovila další otázku, která už ji chvíli pálila na jazyku. „Sheila o vás věděla?“ zeptala se. „Ano.“ sklopila Lauren pohled. „To snad ne… Jak???“ cedila skrz zuby Chloe ve snaze znovu nebouchnout.


O pár měsíců dříve: Stalo se to jednou v ložnici, kterou Brennerovi starší stále společně sdíleli. René a Lauren neodolali a přesvědčeni, že Sheila má plno práce se zahrádkou, rozhodli se tentokrát nečekat na noc. Sheila se však polila vodou z konve a vydala se převléct do jiných šatů. Když vešla, prvně jí nedocházelo, co vidí. „Ale tak děti, to nemáte vlastní ložnici?“ pohoršovala se v domnění, že načapala svého syna s manželkou.


Vzápětí si však začala uvědomovat, že ten hlas…ty vzdechy jsou jí až podezřele povědomé. Ano, Andrew byl otci podobný, ale tohle by bylo až příliš. „Proboha René!“ vykřikla zděšeně a dala o sobě pořádně vědět.


Oba milenci byli rázem na nohou, Lauren vystřelila z ložnice a René na sebe rychle natáhl pyžamo. Sheila stála jako opařená a nevěřícně zírala na dění kolem. Nebyla si jistá, jestli se jí to jen nezdá. „Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?“ vydechla nakonec. „Ale zlato, jsem chlap, mám své potřeby. Mezi námi už to nefunguje, a rozdávat si to s vlastní snachou by bylo divné, nemyslíš?“ prohodil René jakoby nic.


„Ty prasáku jeden, vždyť je to jako tvoje neteř, druhá dcera!“ vykřikla Sheila. Tohle bylo moc. Za celý život zkousnula od Reného nejednu urážku, brala ho takového, jaký je. I jejich odcizení po mutaci se snažila přijmout, brala za to vinu na sebe a svým způsobem ho chápala. Ale tentokrát pohár přetekl. Sheila se rozmáchla, a vlepila Renému jednu ránu, pak další a další. Prostě ho solidně profackovala.


Pak se otočila na podpatku a s hlavou vztyčenou odešla z ložnice. Bohužel ji však tahle událost psychicky dorazila.

„Od té doby dělala, že mě nevidí. Vlastně se divím, že si toho nikdo nevšimnul, ale krátce na to… no, však víš.“ dokončila Lauren své vyprávění (o fackování a především přístupu Reného k jejich vztahu samozřejmě neměla tušení). „Lauren, já nevím, co ti na to říct. To malé za to nemůže, bude ho tu každý milovat, i když nečekej, že se dočkáš pochvaly. Annie i Andy totiž umějí taky počítat.“ uzavřela to Chloe.


Pak už se zvedla i ona a zamířila do koupelny. Potřebovala si srovnat myšlenky. Stoupla si tedy před zrcadlo, a snažila se to vydýchat. „To bude dobré, to se mi jen zdá, zítra se probudím, a vše bude jak má být.“ namlouvala si.


Andrew se smiřoval se situací po svém. Nevěděl, na koho se v tu chvíli zlobí víc. Na Chloe, že mu nevěřila, na otce, který zradil jeho matku, nebo na Lauren, která by mu snad teď měla dělat macechu.

Tak tohle... jsem nečekala

 drsný zvrat! Takový vývoj událostí jsem nečekala!
 úžasně sepsáno! René se teda projevil! Kam se na tohle hrabe to jeho rozbíjení domečků pro panenky!  O Lauren si taky myslím svoje

Fidgety, jenom se zeptám, na jaký můj komentář reaguješ? Nějak netuším, co jsi nestihla zřídit

Jinak jsem si konečně přečetla poslední dva díly a musím říct, že jsem rozčarovaná... tušila jsem, že je Lauren těhotná, ale čekala jsem, že si začala nějaký mezihvězdný románek, když už se povedlo Andymu nakopnout ten portál... ale že v tom bude mít nakonec prsty René? Chudák Sheila, tohle si opravdu nezasloužila, je vidět, že René dělá čest své povaze a můj Mathias je proti němu naprostý světec Je pravda, že je asi pro Lauren těžké žít bez partnera, ale že si začne zrovna s Reném? Je prostě vidět, že i ona je tak trochu potvora... No, ale jsem zvědavá co se jí narodí... Jinak Sheily, je mi neskutečně líto, být snědená krávokytkou... ale aspoň už je daleko od toho mizery Reného Jinak jsem zvědavá, jak se bude dál vyvíjet život Annabel, jestli opravdu zasvětí svůj život pečováním o synovce, nebo přeci jen se zjeví nějaký zajímavý mimozemšťan (protože po tomhle všem si nedokážu představit, že by se dala dohromady s Lauren...)

No trochu jsem se rozepsala

Jejdamane, to bylo na soarku, ale nějak jsem se upsala, nevím proč Asi to horko, vůbec mi to nemyslelo

A děkuji, jsem ráda, že vás vývoj událostí aspoň trochu překvapil No, Lauren je trubka, ale tonoucí se stébla chytá, a tak se milá Lauren nechala chytit na vějičku sladkých řečí jednoho starého chlípníka Ona není zlá, jen nešťastná, a trochu hloupá Annabel se narozdíl od ní se svým údělem smířila, má i vlastnost "Nikoho nepotřebuje", ale třeba se jí někdo do cesty ještě připlete..

No tohle, takové šoky v sobotu večer, já zírám, podobně jako ostatní bych takový vývoj situace vůbec nečekala To už spíš nějakého mimozemšťana ! Ale vždyť i běžný život přináší různé komplikace, takže jsem zvědavá, jak se to bude řešit ve Tvém bunkru, a jaké bude asi to nově očekávané mimčo !

Tak, sice jsem tohle odehrála zároveň s tou předchozí částí, ale nebyl čas k tomu napsat komentář. Takže až teď - kratší pokračování, ale ať víte, jak to dopadlo. Plán pro Apokalypsu ale je zase se posunout někam dál, takže postupně asi přejdu spíš k popisnějšímu stylu - pokud bude co popisovat

Druhá generace – kapitola č. 6

Hned ten večer se Lauren odvážila a se vším se svěřila své matce. „Úplně vyšilovali, to jsem vážně tak strašná?“ zeptala se jí. „Holčičko, nejsi. Ale pochop je, tohle pro ně není úplně jednoduchá situace.“ odpověděla jí April a snažila si vše srovnat v hlavě.


„Takže ty se na mě taky zlobíš?“ zaúpěla její dcera. „Laurie, to víš že ne. Sice nebylo správné, že jste to tajili a neřekli věci na rovinu, Sheila by si to zasloužila. Ale jsi má dcera, nemůžu se na tebe přece zlobit za to, že jsi chtěla být šťastná.“ konejšila ji April.


„Ach, mami, proč to tak nevidí i oni?“ ptala se znovu. „Dej jim čas broučku. Opravdu to pro ně byl šok, hlavně pro Andrewa. Je sice dospělý, ale přišel nedávno o mámu. A Chloe je prostě emotivní, ale má tě ráda, a brzy se s tím srovná. Jen to co nejdřív musíš říct i Annabel, ano?“  domlouvala jí April.


Lauren dala na radu svoji matky a druhý den u snídaně se obrátila na svoji kamarádku. „Annie, já… mohla bych ti něco říct?“ začala nejistě. „No, jasně. Děje se něco? Vypadáš docela nervózně.“ odhadla jí Annabel.


Bohužel, než stihla začít, objevil se u stolu Andrew. „Tak co, už se ti tady Lauren pochlubila?“ vyštěkl, jen co dosedl na židli. „S čím jako?“ zajímala se Annabel. Lauren chtěla odpovědět, ale Andy byl rychlejší. „Tady má drahá švagrová čeká dítě s našim tátou.“ řekl bez obalu. „Cože?“ hleděla na něj udiveně Annabel.


Načež jí vylíčil vše, co věděl – od Lauren, od Chloe i to, co si domyslel sám. „Sakra Laurie, to je fakt pravda?“ koukla Annabel nevěřícně na svou kamarádku. „Jo, je.“ potvrdila jí Lauren. „A víte co vy dva, prostě se s tím smiřte. Mrzí mě, co se stalo Sheile, a mrzí mě, že Annie nemůžeš zažít to co my, ale já Reného miluju, a máme právo být šťastní.“ nedala se Lauren tentokrát zviklat a stála si za svým.


To ty dva zaskočilo natolik, že se nezmohli na další protest. A měsíce ubíhaly, jedni se možná zase trochu vyhýbali jiným, ale všichni dělali vše pro to, aby se v bunkru dalo nějak rozumně přežít. A pak se narodila holčička. „Vítej na světě, Hope. Já jsem tvoje maminka, a vždy tu pro tebe budu.“ slibovala Lauren své dceři a v tu chvíli byla nejšťastnější na světě.


Z jejího rozjímání jí vytrhlo zaklepání na dveře. „Můžu?“ nakoukla dovnitř nesměle Chloe, její sestra přikývla. „Je nádherná.“ usmála se Chloe. „Já, víš… přišla jsem se omluvit. Měli jsme tě víc podpořit. Mrzí mě, že…“ pokračovala, než ji Lauren přerušila. „Mě to taky mrzí.“ skočila jí do řeči. Pak už nebylo třeba slov, a sestry se opět usmířily. Snad už definitivně.


I Annabel a Andrew se už dokázali se vším srovnat a vztahy se pomalu vracely k normálu. Sice jim pořád nedělalo dobře vidět Lauren a svého otce, jak vrkají. Ale jejich malá sestřička byla tak roztomilá, že jejich srdce obměkčila docela snadno. Než se nadáli, Hope jim vyrostla před očima. Na první pohled byla celý Toby.


Ale když se trochu učesala, stala se z ní opravdu rozkošná holčička s čertíkem v těle.


A Tobias taky brzy oslavil své narozeniny – s pomocí rodičů a prarodičů sfouknul všechny svíčky na dortu.




Krátce na to potkala bunkr další „ztráta“. Nad touhle mrtvolkou ale nikdo neplakal, všichni si spíš oddechli, když kraví rostlina jednoho dne jednoduše uschla!

Moc pěkný díl, konečně je ta kraví kytka pryč   kdo ví, koho by ještě sežrala. 
Situace v bunkru se už docela uklidnila