Fidgety a její apokalyptičtí vyvolení

Ty jo! To ses vyradila vsem preji vsechno nejlepsi! OPravdu kluk vypada moc dobre, pripomina mi Sterlinga Archera s tim pohledem a jestli za talovyhle obraz jsi dostala tolik penez, jak to ze za moji Monu lisu dali jen asi 105 simoleonu? A to mela kreativitu tak na 9.. od 10 uz prodava i za 600 ale porad to nejsou 4 000 rikam nefer! A chudaku mas v bunkru anorekticku.. alespon bude vic jidla pro ostatni btw kdybys chtela, muzes z ni udelat pres zivot cvalika anebo uz to nemuzes zmenit?

Ten René Ale dětičky ti krááásně vyrostly, hlavně dvojčata . Ale díky, žes mi připomněla, že je dobré plnit ty aspirace atd., já zatím neplním vůbec nic

Tohle byl hodně vtipný díl Dennis a René hned na začátku u dortu mě dostali A holky ve videu jako zombie Ale vyrostli ti krásně, všichni čtyři

Lucisab, ona na běžně inkasuje 400-1000 a to má už malování na max, tohle byl fakt extrém, a ještě taková dětská mazanice...
A u Lauren, tím, že je tohle bug, ti vychrtlí teenové, tak jsem jí nechala tloušťku, jak byla (ten ukazatel), ale ručně jsem jí prostě opravila na normálnější proporce...To doufám nevadí, protože ona i jako tlustá by byla docela hubená

Holky, děkuji, taky se mi líbí a jsem moc zvědavá, jak to mezi nimi dopadne A já teda plním, co se dá, ale ono se to moc nedá

Edit - Do úvodního příspěvku jsem vložila odkaz na moje bodování, které si vedu pro jednotlivé simíky. Akorát jsem to publikovala jako odkaz na web, tak nejdou vidět komentáře, tak to později vyřeším nějak jinak

Ježkovy zraky, to jsem taky netušila, že lze mít ve hře anorektičku, skoro by se jí člověk lekl, a co teprve ta vyrážka ! Andrew je k sežrání, na toho patrně děvčata poletí - taky co jim vlastně zbývá, že ...

Krásně se to vyvíjí! nová generace vypadá moc pěkně, sluší jim to!
Je to moc vtipné - ty zombie po návratu ze školy takhle nějak se cítím i já po návratu z práce a René soustavně ničící domek je zajímavé, že na něj má takovou fixaci.

Moc povedený díl tlustoprd a likvidátor domečků pro panenky mě dostali Annie je teda úplný klon, ale ta tvoje úprava ji alespoň trochu pozměnila a musím říct, že jí to moc sluší akorát je mi jí líto v tom, když se dozvěděla, že nebude mít nikdy děti musí to být pro ni smutné ale naštěstí by se mohla třeba dát časem dohromady s jednou z dvojčat... (nebo by se někde mohl objevit nějaký zajímavý mimozemšťan... ) A ta vyrážka

Chudák Lauren je teda pořádně vyzáblá... ale jinak dvojčata moc hezky vyrostla Andrew je teda pořádný fešák, dvojčata se o něj určitě budou prát

Jinak vkus mutantů jde taky mimo mě ale když jsou za to ochotni zaplatit tak proč ne

Teeda paráádní. Všichni vyrostli do krásy. Máš to moc hezké.

Děkuji.. Jinak René ničí opravdu soustavně, teď už je opravuju jen pro to, že si na tom Dennis trénuje kutilství..
A i když je to s plným bunkrem fuška, tak jsem si na ty simíky tak zvykla, že se děsím, až bude muset někdo z kola ven Ale Annabel je prvorozená z druhé generace, tak má zvláštní postavení, tak ji nechci odsunout úplně bokem

Uf, tak jsem konečně probrala fotky z mého příležitostného hraní. Dávám to sem za tepla, tak se omlouvám za případné nesmysly, ale už nemám sílu to po sobě znovu číst  

První generace – kapitola č. 9

V bunkru nastaly krušné časy. Vztahy mezi Reném a Dennisem se nelepšily a scény byly na denním pořádku. Stačilo málo, třeba jen, že si Sheila dala s Dennisem partičku šachů.


Když je René viděl spolu, jak se u hry dobře baví, chytl ho amok! „Co si jako myslíš, ty vlezlej parchante! Přestaň tady balit moji manželku!“ řval na něj.


„René, o co ti zase jako jde? Vždyť se normálně bavíme, jsme jen přátelé, to ti přece musí být jasný!“ bránil se Dennis. „Myslíš, že nevím, žes ji chtěl od začátku!“ zaútočil znovu René a tak to jelo dál.


Čtyři puberťáci na malém prostoru byli taky časovanou bombou! Navíc k tomu všichni vnímali, že je potřeba zajistit pokračování další generace. Na denním pořádku tedy byly „nenápadné“ promluvy do mladých duší. „Zlatíčko, z toho Andrewa vyrostl ale fešák, co?“ sondovala April.


„Mami, vždyť je jak můj brácha! A navíc je celej flekatej!!!“ ohradila se Lauren.


A měla pravdu! V bunkru totiž dál řádily nemoci – všichni trpěli na různé vyrážky a další neduhy, někteří bohužel i opakovaně.


Nejhůře to snášela April – nedostatek čerstvého vzduchu se projevoval stále častějšími migrénami.
„Maminko, jsi v pořádku?“ strachovala se o ni Lauren. „Holčičko, to brzo přejde, neboj!“ snažila se uklidnit ji April.


Lauren se sice tvářila, že o Andrewa nemá zájem, ale nebyla to tak úplně pravda. Ve vzácné chvíli, kdy nebyl nikdo na blízku, po něm házela očka. „Ahoj Andy, jsme tu sami, to bychom měli využít, co říkáš?“ zkoušela to na něj.


„No, vlastně jo. Mohla bys mi pomoct? Nevíš, jak bych mohl zapůsobit na Chloe?“ zeptal se nic netušící Andrew. „Chloe? Ta by jela spíš po tvým tátovi, než po takovým chcípáčkovi!“ zavrčela  Lauren.


Andrew neměl důvod jí nevěřit, a tak šel do sebe a začal na sobě makat.


Netušil totiž, že o chvíli později se odehrál jiný rozhovor. „Annie, nevíš náhodou, jestli tvůj brácha stojí víc o Lauren? Nebo myslíš, že bych u něj mohla mít šanci?“ vyzvídala Chloe u Annabel. „Hele, já jsem asi poslední, komu by se svěřil. Tak to na něj zkus, a uvidíš!“ poradila jí,


Uplynulo pár dní, kdy si Chloe nemohla nevšimnout, kolik času teď Andrew tráví cvičením. „Tak ukaž svalovče, jestli to nese nějaké ovoce!“ škádlila ho a začala ho nelítostně šimrat. „Héj, přestaň, nech toho, jasný!“ naoko se bránil Andrew.


Chvíli ještě takto blbnuli, když pak najednou se to prostě sešlo, a došlo na první pusu!


Nicméně si tohle sblížení chtěli nechat pro sebe, což nebylo úplně jednoduché. „Chloe, holčičko, s tou vyrážkou byses neměla nejspíš máchat v bazénu!“ snažila se jí domluvit teta Sheila.


„Teto, ale mě je jinak dobře! Teplotu nemám, nekašlu, a chtěli jsme si jít zaplavat!“ vysvětlovala Chloe. „Ježiš mami, nepruď, nejsme malí.“ pohoršoval se Andrew nad její starostlivostí. Ale byl rád, že řešila vyrážku a nerýpala do toho, že je tu našla spolu.


To Annabel to zapalovalo rychleji. „Vy dva jste fakt nenápadní!“ hihňala se jim.


Najít si někde kousek soukromí byl opravdu nadlidský výkon. Líbačka v koupelně nebyla sice úplná romantika, ale v nouzi…


„Ehm, jseš si jistá, že tohle je nejbezpečnější místo? Tady se přece dveře netrhnou!“ upozornil ji Andrew. „Vím, kde teď bude bezpečno!“ mrkla na něj Chloe.


Vzápětí ho už nenápadně zatáhla do jedné  z ložnic. „Neměj bobky, všichni se teď dojímají nad tím, jak tvá sestra brnká na piáno!“ popíchla ho. „Já se spíš bojím, jestli opravdu chceš...“ zaváhal Andrew.  Ale Chloe si chtěla pojistit, aby si to nerozmyslel. „Já jo...ty snad ne?“ ujistila se...Když si v tom udělali jasno došlo na jejich první techtle mechtle..


Lauren se však nehodlala vzdát jen tak snadno. Netušila, jak daleko to mezí její sestrou a Andym zašlo. Takže po dalším kole nakrucování se i ona odhodlala udělat rozhodný krok a Andrewa políbila.


Ten byl poněkud zaskočený, tohle fakt nečekal. Hned, jak se trochu vzpamatoval, tak Lauren jemně ale rázně odstrčil. „Co blbneš Laurie. Vždyť přece víš, že se mi líbí Chloe...“ připomněl jí.


„Teda, vlastně… já a Chloe jsme teď spolu.“ přiznal jí. „Šmarjápano, pořád moje sestra! Aby ses z ní nepotento.“ urazila se na něj Lauren.


Naštěstí mel Andrew dost rozumu a s celou událostí se co nejdřív svěřil Chloe. „A nic víc se mezi váma opravdu nestalo!“ propalovala ho pohledem. „Fakt ne, přísahám, to bych ti přece neudělal“ dušoval se Andrew.


Chloe neměla důvod mu nevěřit. U snídaně si pak svoji sestřičku odchytla. „Hele moje milá, přestat mi dělat do mýho kluka, jasný?“ zaútočila na ni.


„Je to jedinej kluk v bunkru, proč bys ho měla mít automaticky jako ty!“ nedala se Lauren. „Vybral si mě, je ti to jasný.“ hádala se dál Chloe. To už se k nim připojila Annabel a jen nestačila zírat.


„Sakra holky, vždyť jste sestry – dvojčata! To si nemůžete přát štěstí?“ snažila se je usmířit. Ty dvě se ale dál propalovaly pohledem.


To už se k nim hrnul i Andrew – o hádce neměl moc ponětí, takže ani nepostřehl, že Lauren procedila mezi zuby. „Ještě jsme neskončily!“


Závěrem k postupu Výzvy:
- René dokončil dovednost Atletika.
- Dennis maximalizoval Kutilství a krátce na to i Logiku.

Teda maji to holky tezke. Ja bych se nevydrzela cely zivot divat na to, jak je nekdo stastnej, kdyz bych vedela, ze to nikdy neziju nedivim se, ze se hadaji. Chudak Andrew, nema sanci vybrat si spravne, takova moznost ve tvem bunkru rozhodne neni

No jo no, ponorková nemoc, ta se holt musí nějak projevit. A fakt chudák Andrew, tolik ženského zájmu, to aby se nechal naklonovat Mimochodem, moc mě těší, že v TS2 ti mí chudáci nemůžou chytnout tu příšernou vyrážku či co to je, to bych opravdu nerada řešila.

Ludmilo, me uz se priotravili jidlem a nakazili se chripkou, takze kdyz se chce neco chytit, zpusob se najde

Hmmmm.... velmi zajímavé. Vyrážka tedy nepříjemná, taky jsem měla v bunkru epidemii :D. Jsem zvědavá, jestli holkám nevraživost vydrží, nebo najdou společnou řeč . Ale možná až uvidí nějakého fešného mimozemšťana, tak se vztahy uklidní :-D

Nemají to snadné, no A já taky ne  Hodilo jim to nějaké puberťácké vlastnosti. Chloe je od jisté chvíle "Zlobivá", takže po několika minutách snahy o sblížení s Andrewem na něj začala být protivná a já měla co hasit  Jo a Lauren má vlastnost Odcizená, tak to je celkem trefné... Aktualizovala jsem úvodní příspěvek - jaké komu přibyly vlastnosti z puberty, aspirací nebo odměn, kdyby to někoho zajímalo

Tak to holkám a ani Andrewovi vůbec nezávidím a Annabel vypadá, že už se částečně smířila s tím, že bude sama... každopádně oběma holkám přeji, aby je buď navštívili dva fešní mimozemšťané a nebo, aby se daly dohromady spolu jinak jsem zvědavá jestli se pánové spolu smíří

Ten René je ale cholerik   strašně se mi líbí, jak je na těch dětech vidět genetika - a jsou všichni moc pěkní, nedivím se, že je o Andrewa takový zájem  jenom je škoda, že se holky tak rozhádaly. Lauren to bude mít dost těžké. Annabel se to řekne, aby si přály štěstí, když jsou v lichém počtu a možná poslední lidé na Zemi  strašně se těším na další díly a jak se to bude dál vyvíjet!

No jo, mají to holky těžké Já být na Laureniným místě, tak jsem pěkně frustrovaná. Jediný kluk k mání, navíc takový fešák a vybere si ségru. Taky bych to těžko snášela. Ale jak píše Koli, třeba se na ni usměje štěstí v podobě nějakého mimozemšťana Jen doufám, že se kvůli tomu holky neodcizí.

Druhá generace – kapitola č. 1

Život v bunkru šel dál. A tak není divu, že se kvapem přiblížila chvíle, kdy se ze čtyř puberťáků stali oficiálně mladí dospělí.


A pro mě nastala chvíle házet poprvé kostkou – takto to dopadlo:
- Annabel – 6 - "Konečně jsem našel to prokleté nastavení!" (Můžete změnit všechny vlastnosti pozemku na co chcete)
- Chloe – 4 - "Divně se tu žije." (Nic se neděje)
- Lauren – 6 - "Konečně jsem našel to prokleté nastavení!" (Můžete změnit všechny vlastnosti pozemku na co chcete)
- Andrew – 5 - "Divně se tu žije." (Nic se neděje)
Takže i když jsem mohla se zbavit zóny otřesů, rozhodla jsem se vlastnosti pozemku nechat, protože ve skutečnosti je to zemětřesení docela sranda
Jen jsem trochu přeházela uspořádání fitness zóny, a lavičku jsem přesunula ze zahrádky k vířivce. Ale kvůli návaznosti příběhu se to v reportu projeví později.

Jinak ale běželo vše při starém. Lauren se nevzdávala naděje, že by mohla Andrewa přetáhnout na svoji stranu, a tak „nenápadně“ dolejzala. „Co tu zase děláš?!“ štěkla na ni Chloe, když je načapala nad schody u výpustě pro odpad. „Laurie, myslím, že jsem ti to už vysvětloval, jak to mezi námi je, ne?“ snažil se jí mírnit Andrew. „V klidu, však jdu jen s košem.“ bránila se Lauren.


Andrew si to tolik nepřipouštěl, byl to přece jen chlap, ale Chloe viděla, jak její sestra co chvíle hází po jejím příteli očkem. „Ségra, mě to mrzí, že se trápíš, ale opravdu si s tím nemůžeš dát pokoj?“ prosila jí zoufale Chloe. „Proč bys tu měla být jediná šťastná ty?“ odsekla jí Lauren. Annabel jen zkroušeně přihlížela, sama se v tom pořád občas plácala.


Tyhle scény byly bohužel docela časté. Výjimečně se ty dvě dokázaly bavit normálně a v noci usínaly zásadně zády k sobě.


Ráno vstávala Lauren jako první a nejednou si trochu přisolila lívance.


I bez všudypřítomné Lauren bylo pro dva zamilované lidi těžké najít si chvilku o samotě. „Tak co mládeži, všechno v pořádku?“ sondovala April. „Já nevím..Co myslíš mami?“ zeptala se jí ironicky Chloe.


Jindy se ti dva jen tak handrkovali u šachů a laškovně obviňovali toho druhého z podvádění. „Vy jste teda tak roztomilí, až asi dostanu cukrovku.“ komentoval to René. „Tati, jestli ti to vadí, běž prudit někoho jiného!“


V tom nemusel Reného dvakrát pobízet. Jen co se nachomýtnul Dennis u boxovacího pytle, hned do se do něj pustil. „Kámo, vidíš, jak ti to jde, kdybys sem chodil častěji, tak byses možná zbavil toho rosolu na těle.“ rýpal do něj z běžeckého pásu. „To.. je tím… že si tam… představuju…tvůj ksicht,…vole!“ hekal Dennis mezi údery.


Samozřejmě i první generace cítila, že stáří se blíží, a je tedy nejvyšší čas předat mladším nějaké dovednosti. Dennis zaučoval Andrewa v opravách všeho druhu. „Hele, mladej, stejně to rozbíjí tvůj fotřík, takže teď už je to tvoje starost.“ dohlížel na něj.


April mezitím dávala rady své dceři Chloe, která podědila její výtvarné nadání. Nikdy v životě však neviděla přírodu, a tak potřebovala nasměrovat, jak vystihnout tu krásu, co znali kdysi simíci žijící nahoře.


René si nepřipouštěl, že by tu nebyl věčně, takže než aby někoho učil vařit, raději se snažil ze svého syna udělat pořádného chlapa. „Když nebudeš pořádně makat, vyprdnou se na tebe obě.“ Dodával mu motivace po svém.


A Sheila se taky bála pustit někoho do své zahrádky, takže zatím ji opečovávala sama. U toho zkoušela roubovat různé kombinace rostlin, aby zajistila větší přísun výživy pro obyvatele bunkru. Z toho snažení vyrostla i podivná bobule.


Rozhodla se jí zasadit a sama byla zvědavá, co z toho vyroste, protože tuhle věc ještě v žádné knížce neviděla. „Jseš si jistá, že to k nečemu bude?“ pochyboval René. „To nevím, ale ta jabloň stejně už neplodila, tak to můžeme snadno zjistit.“ vysvětlila mu Sheila.


Dlouho obávaný čas stárnutí první generace nadešel. Jako první měl oslavit narozeniny Dennis. Lauren na jeho oslavu krásně prostřela stůl. René, ač Dennise fakt nemusel, dostál své povinnosti a pustil se do pečení dortu.


„Holčičko, moc pěkně jsi to tady nachystala.“ dojímal se Dennis, zatímco René vytáhl svůj výtvor. „Ha, myslím, že tenhle dort nejlépe vystihne tu jeho žravost.“ poškleboval se mu za zády.


Dennis tu narážku neslyšel a upřímně ani moc nezkoumal, proč jeho dort vypadá jako hamburger. Trápily ho spíš obavy, co ho čeká po sfouknutí svíček.


Stáří se projevilo a ozvala se záda. „Doprčic, to je teda bolest!“ skuhral.


A já házela kostkou....

Dennis cítil, že tohle není dobré. Vyhledal tedy April, aby jí připomněl, že ona byla jediná, kterou opravdu miloval, a poděkoval jí za krásné roky, které spolu prožili. Annie jim k tomu dokonce zahrála.


April byla tak dojatá, že se utekla vyplakat, a pak to přišlo.  "Sakra, nadýchal jsem se toxického vzduchu. Tohle moje plíce nedají!" zaskuhral Dennis. (Aneb padla jednička - Simík zemře, zabijte ho nebo odstěhujte, oboje se počítá do bodů - vysvětleno na konci - jako Mrtvý Simík)


Pak už viděl jen tmu a jeho tělo se sesunulo k zemi.


Příchod smrťáka sebral dokonce i Reného, který zrovna přišel zničit jeden z domků pro panenky. Annabel se ale taky zhroutila, protože všemu přihlížela od svých kláves.


A tak jsem přišla o svého prvního simíka z první generace.

Neeeeeeeee

Co mám dělat, hraju poctivě podle tvých pravidel ... Zase na druhou stranu jsem to aspoň nemusela rozhodovat já sama, protože tam stejně dlouho nemohli zůstat všichni

Tak ti druhá generace moc hezky vyrostla Andrewovi jeho situaci vůbec nezávidím... asi by se rád rozkrájel a opravdu bych nechtěla být na místě holek chudák Dennis bude mi moc chybět ale máš pravdu v tom, že tam stejně nebudou moct zůstat všichni navěky

Krásná druhá generace, ale to s tím Dennisem je tak strašně smutné!    je mi vžycky hrozně líto, když k tomu musí dojít. Doufám, že ostatním se to vyhne na co nejdelší dobu.
Ale jsou tam i vtipné momenty - ten šklebící se René, to je třída   prý - "zrovna přišel zničit jeden z domků pro panenky"  nějak se na ně upnul, co?

Dennise je škoda, každého zemřelého Simíka je mi moc líto Druhá generace Ti pěkně vyrostla, jsem zvědavá, jak si s nimi nakonec poradíš Taky se mi líbí moment, když April učí Chloe malovat přírodu, kterou nemohla chudinka vidět. A copak asi vyroste z té divné bobule ?

Holky, díky za komentáře.. Dennise jsem taky obrečela    Mohl mít ještě svoji roli v příběhu, no co už, snad mi někdo zbude
A ano, Hello, pro Reného jsou ty domky jako magnet, je tam pořád, denně zruší aspoň jeden!  
To je ta Zlá povaha, ale raději ty domky, než aby mi valil do ostatních simíků (ne že by to nikdy nedělal, ale není to tak hrozné).

A samozřejmě jsem nějak zapomněla, že mi poslední report vyšel na dvě části, a že vám tu druhou ještě dlužím! Tak tady je

Druhá generace – kapitola č. 2

Po smrti Dennise na tom April nebyla dobře. Ostatní se tedy rozhodli, že jí nebudou nechávat o samotě, aby příliš nepodlehla smutku. Přece jen stále občas trpěla na migrény z nedostatku přirozeného vzduchu. Ani se sebelepším filtrem to pro ni v bunkru nebylo ono. Jenže její společníci to občas přeháněli. „Dámy, sakra prostě mi umřel manžel, ale můžu se aspoň vyčůrat o samotě?“ žadonila.


Aby svým dozorcům unikla, rozhodla se najít místo, kam by uložila Dennisovy ostatky. Při té příležitosti se pustila do inventury zásob. Jak tak přeskládávala všechny ty bedny, všimla si, že za jednou hromadou něco prosvítá. Když jí s vypětím sil odsunula, objevila další dveře.


Kupodivu nebyly zamčené. Když je otevřela a rozsvítila, objevila jen prázdný regál.. a pak ještě nějaký divný oblouk se svítícím panelem.


Hned s tím chtěla běžet za Dennisem, než jí došlo, že jí sem vlastně přivedla jeho urna. Uložila ji tedy nakonec sem na polici, a šla najít Andrewa – doufala, že ho její manžel stihnul naučit dost. Andy na její objev chvíli překvapeně civěl. Pak se odvážil a odmontoval kryt řídícího panelu. „Hmm, tak na tohle jsem teda krátkej, teto.“ povzdechl si.


Rozhodl se tomu však přijít na kloub a tak se pustil do hromady technických publikací, které mu Dennis odkázal. Jestli sem někdo ten přístroj šoupnul, někde k němu musí být přece i návod.


Ale záhadný oblouk nebyl to jediné, co Andrewa trápilo. Ten den ho dohnalo i napětí mezi dvojčaty. Lauren po něm opět zkoušela házet očka. Jelikož Andy udělal ve své volbě jasno, nějak si nepřipustil, že by za ním pořád pálila. Chtěl být jen milý, přišla o otce, a tak na její flirtík odpověděl nějakou lichotkou, aby jí potěšil.


Pak si k ní přisednul a myslel, že by mohli vést normální přátelský rozhovor. Lauren skákala radostí a už vymýšlela taktiku, jak na něj zapůsobit. Jenže tomu všemu přihlížela Chloe, která velmi rychle pochopila, o co se její sestra snaží a vůbec se jí nelíbilo, že Andrew jí oplácí úsměvy. „Co se to tady sakra děje?!?“ vlítla mezi ně celá rozlícená.


V tom byl Andrew na nohou, jako když do něj píchne. „Lásko, jen tak si tu povídáme!“ vysvětloval jí Andy. „Já mám oči, takhle ‚jen tak‘ nevypadá.“ oponovala mu Chloe. „Co blázníš, kolikrát ti mám opakovat, že stojím jen o tebe?“ snažil se jí obměkčit. „Víš, co, raději už neříkej nic.“ odvětila mu Chloe a odvrátila tvář. Lauren začala svítat naděje!


Andrew celý den chodil jak bez duše, Chloe se mu vyhýbala, jak jen to bylo možné. Usilovně přemýšlel, jak jí přesvědčit, že stojí jen o ni. A pak ho napadlo jedno řešení, které by snad mohlo opravdu udělat ve vztazích jasno. Vydal se tedy svoji přítelkyni hledat. Srazili se pod schody ve spodním patře. „Tady jsi, musíme si promluvit!“ odchytil ji dřív, než mohla zase zmizet.


„Andrew, já nevím, o čem chceš pořád mluvit.“ zabručela Chloe. „Přece o nás!“ zdůraznil Andrew. „Víš, já nevím, jestli to mezi námi má smysl. Lauren je má sestra, miluje tě stejně jako já. A má pravdu, není fér, abych já byla s tebou šťastná a ona zůstala do konce života sama.“ vysypala ze sebe Chloe.


„Chloe, celý náš život není fér. Kvůli hloupým lidem a jejich válce jsme se narodili tady, jsme tu zavření pod zemí, neznáme slunce a vítr. A taky mě mrzí, že Lauren, a ani Annabel možná nebudou mít šanci na lásku. Ale my ji máme, opravdu se toho chceš vzdát?“ spustil pro změnu Andrew. „Já… já nevím.“ špitla Chloe. „Ale já vím.“ řekl Andrew, chytil ji za ruku a podíval se jí zpříma do očí. Chloe však ty svoje před jeho pohledem rychle zavřela.


Probralo jí, až když její ruku pustil a ona zaznamenala pohyb. Měla strach, že odešel, a tak oči s obavou otevřela. Ale Andrew tam byl pořád. Klečel před ní na koleni a v ruce se mu třpytil prstýnek. „Chloe, vezmeš si mě?“ zeptal se, když mu konečně věnovala pozornost. „To…jako vážně?“ povzdechla šokovaně.


„Ano, naprosto vážně!“ potvrdil jí. „Ach Andrew, moc ráda.“ usmála se na něj. A tak se z nich stali snoubenci.


Mimochodem své zasnoubení řádně oslavili…


Nebyla to však jediná oslava na pořadu dne, takže se domluvili, že to zatím bude jejich malé tajemství. Jen Sheila věděla, k čemu se chystá, protože jí Andrew požádal o prstýnek. „Tak jak to dopadlo?“ vyzvídala.


„Budu se ženit!“ pochlubil se Andrew. „Chlapče, já jsem za vás tak šťastná! Škoda jen, že to nemůže potkat vás všechny.“ posteskla si. „Já vím, mami, není to fér!“ posmutněl Andrew. „Tím se broučku netrap, každý se musíme snažit být šťastný, jak to jde. Užívej si, že je vám přáno, děvčata třeba ještě čeká pěkná budoucnost.“ usmála se na něj povzbudivě a pevně ho objala.


Pak už ale bylo načase, věnovat se Renému, který přistupoval ke svému dortu dost nejistě. Nechtěl dopadnout jako Dennis, ale už i on věděl, že stáří neunikne. Odhodlal se a uhasil své svíčky.


A zase ta kostka… a tentokrát tam byla pětka!

„Hmm, snad to nebude tak hrozné!“ pomyslel si René. A měl pravdu. Jeho tělo bylo v kondici, takže se popasoval se stárnutím podstatně lépe.


Tedy aspoň po fyzické stránce. Jinak pěkně zdědkovatěl! A jelikož jeho terč Dennis už nebyl naživu, svoje nálady si začal víc vybíjet na nejbližším člověku. „Sakra ženská, tys tady zase uklízela. Vždycky všechno přeházíš, kam jsi mi zašantročila moji obracečku!“ řval na Sheilu. „René, já…máš jí přece nad sporákem, jako vždy!“ bránila se marně Sheila.


Ani pro Lauren to nebylo lehké. Byla docela všímavá, takže nemohla přehlédnout, že se na ruce její sestry objevil prstýnek. „Chloe, co to máš na té ruce?“ zeptala se jí na rovinu. „No, Laurie, víš.. Andrew mě požádal o ruku.“ přiznala se jí. „Co-co-cože?“ vyjekla Lauren, která doufala, že jen někde vyhrabala nějakou novou cetku.


Smiřovala se s tím jen těžko, takže si to rozhodla ověřit přímo u zdroje. Odchytla si Andrewa u jídla. „Hele, ty si jako vážně chceš vzít tu pipku mojí sestru?“ zeptala se a pohledem propalovala Chloe, která vše pobaveně sledovala. Od zásnub byla víc nad věcí. „Lauren, čemu se divíš? Já ti přece od začátku říkal, o koho opravdu stojím.“ odpověděl jí. „Prosím, smiř se s tím konečně!“ dodal pak spíš už jen pro sebe.