Fidgety a její apokalyptičtí vyvolení

Taky jsem ráda,že se rozbouřené emoce v bunkru uklidnily a ta příšera zelená už nebude usilovat o život Tvých Simíků. A ta podobnost potomků je fakt zajímavá !

Koukám, že u obou dítek se projevily geny Reného snad nebudou mít i jeho povahu jinak se divím, že si Annabel nevšimla Laurenina břicha a že neuvažovala, kde mohla otěhotnět asi se u ní vážně na maximum projevuje ta její povaha, že nikoho nepotřebuje jinak je moc hezké, jak April bere svoji dceru takovou jaká je je vidět, že je to pravá máma a moc se mi líbí, jak se nakonec situace v bunkru uklidnila a kraví kytky mi líto opravdu není

Teeda, hodně jsem toho zameškala, ale vše jsem napravila a jedním dechem dočetla. Krásně se Ti to rozjeo, trochu jsem smutnila u Tvých ztrát, ale to je hold osud i té kraví květinky je mi trochu líto.

Jinak krásné dětičky,doufám, že se dočkáme brzy dalších přírůstků.

Tak mě Lucisab úplně navnadila, a protože se mi nechce moc do té soutěžní zahrady, pustila jsem si na chvíli bunkr. A protože doma se mi nechce vůbec nic, hned jsem k tomu napsala i malý report

Druhá generace – kapitola č. 7

Po narození se situace v bunkru tak nějak zklidnila. Aspoň v rámci možností. Smíření dvojčat tomu pomohlo – dalo by se říct, že chvílemi dokázaly být jedno tělo i duše :-D


Všichni se soustředili na udržení bunkru a přemýšleli, co bude s lidstvem dál. Bylo jim jasné, že pokud se během následujících let situace nezlepší, budou Tobias a Hope posledními lidmi v bunkru, a jelikož byli vzájemně příbuzní, tak s jejich smrtí tu život zanikne. Přesto se snažili nepropadat beznaději a žít co nejvíce normálně.
Andrew se snažil Tobyho zasvětit do péče o bunkr od základních úkolů.


Sám pak opravoval, co se dalo, a každou volnou chvíli věnoval přenastavováním ovládacího panelu na tom divném rámu. Pořád nevěděl, k čemu přesně slouží, ale tušil, že je to jejich jediná naděje pro únik z tohoto vězení. Občas se mu podařilo nahodit jakési podivné vlnění, ale nikdy ho neudržel déle než pár vteřin.


A René? Ten pořád prudil, jak bylo jeho zvykem. Po boku mladší Lauren se snažil vyhýbat konfliktům s ostatními simíky, aby ji neodradil (měl své potřeby, že?), o to víc to schytával domek pro panenky.
„Tati, už zase?“ napomenul ho přísně Andrew. „No, co, stejně nemáš do čeho píchnout.“ rýpl si René. „Tatínek bak!“ fňukla Hope a odkráčela trucovat do svého pokojíčku.


Andrew to nechápal, jeho otec věděl, jak Hope ten domek miluje, a tak trpělivě opravoval, aby jeho malá sestřička měla radost.


A ona radost měla!


April si svoje vnoučata užívala, a věnovala jim veškerou péči, aby z nich vyrostli hodní lidé. Díky tomu se z ní stala doslova „Superrodička“!


Bohužel, jakoby tímto naplněním svého životního cíle ztratila smysl bytí. Nebo snad byla jen příliš unavená životem, mutace jí na síle asi taky nepřidala, a tak se brzy znovu objevil Smrťák.


Překvapivě nejvíce to ořval René, zatímco Annabel si v klidu snědla svoji svačinku. Otázka jestli spíš než lítostí nebrečel strachy, že jejich  přítel vezme dvě mouchy jednou ranou.


Pro jistotu pak se Smrťákem hodil řeč na téma „Kámo, já mám ještě času dost!“. Ne že by tím mohl něco ovlivnit, ale jeho čas ve skutečnosti opravdu ještě nenadešel, takže René mi zatím zůstal a Smrťák se zdekoval (tentokrát se ani nezdržel, doufala jsem, že by mohl třeba uvařit).


Blízkost smrti ale přinutila Reného učinit jeden krok, který by už nikdo asi ani nečekal. Po jednom dostaveníčku padl před Chloe na své staré koleno.


Mladá žena byla nejprve v šoku, ale protože Reného upřímně milovala (těžko říct proč), mohla jedině souhlasit.


V duchu už si představovala, jaké šaty si vybere, až si stanoví datum pro skromný obřad.
Mezitím si Tobias vzal k srdci, že na něm bude viset fungovaní bunkru po technické stránce, a tak se začal soustředěně věnovat bádání a vědě.


Bral to tak zodpovědně, že dělat blbosti s tatínkem už bylo pod jeho úroveň. Naštěstí tu byla ještě Hope, která se ráda nechala zlákat k divokému řádění se svým velkým bráchou.


A protože čas musí jít dál, strhla se rovnou lavina narozenin – slavili postupně všichni kromě Reného.


Chudáka malou Hope asi ta hra nemá ráda (ostatně málokdy mi ty holčičky vyrostou nějak hezky).


Já bych si je představovala spíš takto:


Ale image měnili i ostatní.
Annabel si k dospělosti vyčesala své dlouhé vlasy – přece jen jí rozčilovalo, jak jí při zahradničení padají neustále do očí.


Andrew, aby měl větší autoritu, vyštrachal někde gel na vlasy, a pokusil se trochu zkrotit své divoké vlny.


Lauren si vlasy pro změnu rozpustila.


A Chloe se rozhodla pro jejich zkrácení – s dlouhými kadeřemi v sobě viděla příliš ze své matky.


A Tobias prostě a jednoduše docela dospěl.


A závěrem ještě pár perliček:
- Nevím proč, ale simíci mi neustále prchají z bunkru. Tady možná šli uklidit nepořádek, ale jindy jen vzadu něco kutí na ventilátoru. Především ale vstupní dveře jsou zamčené pro všechny, tak nevím, co tam mají co lézt!!! Naštěstí pozemek je oplocený, takže do kontaktu s mutanty nepřišli, a snad je vždy zaženu včas, než zapůsobí radiace :-D

- Ale v kleci mi asi běhá zoombík! Umřel mi Křečkoun (asi tak třetí už), nového jsem už nepořizovala a najednou čučím, že se pořád točí kolečko. Začíná být veselo.

Krása! Jsem moc ráda, žes napsala další díl! Na začátku jsem se trochu bála, jestli si ty postavy vybavím, většinu naštěstí ano je to moc pěkně sepsané a na fotky je radost pohledět. S křečkouny a jiným zvířectvem v bunkru jsou fakt problémy Simíkům to moc sluší ve staré i nové verzi image. A Hope se mi taky líbí v obou variantách i v té, jak ji nechala vyrůst hra.

Taky mě těší, že ses rozhodla pokračovat v psaní Osazenstvo bunkru pěkně povyrostlo, škoda toho úmrtí, ale s tím holt člověk musí v této situaci počítat. A ten záběr "jedno tělo, jedna duše", ten se Ti fakt povedl !

Tak to jsem moc ráda, že jsem tě navnadila hrozně moc mě těší, že jsi se rozhodla sem dát další dílek ta fotka jedna duše a jedno tělo je úžasná jenom by mě zajímalo, která z nich se nakonec najedla, protože mi přijde, že se díky své pozici víc najedla Chloe Jinak René se koukám vůbec nezměnil chudák malá Hope, myslím, že bych se na svého tátu taky zlobila kdyby mi zničil oblíbenou hračku, když jsem byla malá Jinak jsem ráda, že April splnila svoji aspiraci, alespoň mohla zemřít opravdu šťastná (jenom taková otázka... neprodlužovala jsi Renému život? Nebo má prostě jenom tuhý kořínek? ) a Hope je mi opravdu líto... nechápu proč z ní udělala hra tak podivně upravenou holčičku

Jinak k posledním fotkám... ten zombii křeček mě pobavil už vím, proč jsem svým simíkům v bunkru nepořídila mazlíčky jinak co se týká jejich zdrhání... možná se při tom všem naučili procházet zdí opravdu by mě zajímalo jak je možné, že dokázali překonat zamčené dveře

Paráááda.. :) Moc hezký díl.
Musím říct, že u videa se smrťákem jsem se docela pobavila.
Všichni vyrostli do krásy!

A Zombie křeček? Ten nemá chybu. Koukám, že i 4 má docela zajímavé, nečekané momenty.