Fidgety a její apokalyptičtí vyvolení

Krása, super, je to vtipně napsáno
Ten René musí strašně smrdět (samochválou) ale hlavní je, že se povedlo a nová generace je zajištěna

Velká gratulace ke klukovi jsem zvědavá s kým ho spáruješ

Jé, děkuji... akorát mohl přijít dřív, ty čtyři batolata a plnej bunkr jsou fakt psycho   A taky jsem zvědavá, která z dvojčat vyhraje...Aby se ještě nepopraly

Kolikokoli napsal:

Hurá!!! Kluk! Já musela přesunout tu dětskou jídelní židličku, aby nebyla použitelná, protože Mia (ona jediná) do ní furt obě děcka strkala. Ale od té doby, co ji mám bokem, tak mi už taky hládnou
Fidgety a zvládáš platit elektřinu? :D.

Tak mě překvapivě ty děti v této hře tolik nefutrují, nějak to asi nestíhají. Ale u příběhu mi to dělávají a to mě vytáčí.
A účty - no, zatím mi došly jednou, něco přes 4000§, a to musela April honem namalovat ještě jeden obraz, aby jim to vyšlo. Světla mám na automatiku, aby šetřili Teď ale April dala dvě mistrovská díla za sebou, tak snad máme vyděláno dost

Fidgety napsal:

Jé, děkuji... akorát mohl přijít dřív, ty čtyři batolata a plnej bunkr jsou fakt psycho   A taky jsem zvědavá, která z dvojčat vyhraje...Aby se ještě nepopraly

Kolikokoli napsal:

Hurá!!! Kluk! Já musela přesunout tu dětskou jídelní židličku, aby nebyla použitelná, protože Mia (ona jediná) do ní furt obě děcka strkala. Ale od té doby, co ji mám bokem, tak mi už taky hládnou
Fidgety a zvládáš platit elektřinu? :D.

Tak mě překvapivě ty děti v této hře tolik nefutrují, nějak to asi nestíhají. Ale u příběhu mi to dělávají a to mě vytáčí.
A účty - no, zatím mi došly jednou, něco přes 4000§, a to musela April honem namalovat ještě jeden obraz, aby jim to vyšlo. Světla mám na automatiku, aby šetřili Teď ale April dala dvě mistrovská díla za sebou, tak snad máme vyděláno dost

Oooh, to se světly mě nenapadlo :D. Chris mi už taky maluje umělecká díla, ale ty první účty byly sranda :D.
Jsem moc zvědavá na další vývoj a těším se na další kapitoly! Obdivuju tě, že stíháš i Historii :)

Krásná děvčátka a konečně i chlapec ! Držím palce, aby se Ti vše podařilo ukočírovat a na "zmutovanou sociálku" nedošlo !

Ta Historii stíhám jen proto, že jsem si napsala 4 kapitoly dopředu, v šuplíku zbývá jedna a pak bude ouvej
A uvidíme, kam se dostanu s Výzvou, nějak mi nejde postupovat kupředu tak rychle, jak bych si přála

Ježkovy voči, čtyři děti??? Držím pěsti, ať se postapokalyptická zmutovaná sociálka drží co nejdál Ale princezny to jsou krásné. A samozřejmě moc gratuluji k chlapečkovi!

Njn, jsem si naběhla - měla jsem jedno dvojče smazat a druhý předělat na kluka    Sociálka vyhrožuje pořád, a včera jsem myslela, že už jsem jasná, a Chloe půjde z bunkru    Si hraju oslavičku, a najednou toto! A protože oni se tam všichni tak motají a lezou si do cesty, do koupelny, berou talíře, takže vyřešit čtyři potřeby není jen tak!


Sice mi dvakrát ztratila vědomí, ale nakonec jsem ji dala dokupy!

První generace – kapitola č. 6

Čas letěl jako splašený, a i Andrew vyrostl do batolecího věku.


Byl to pěkný uličník, a rád vymýšlel lumpárny. Takže zatímco tatínek vařil, podařilo se mu někde vyštrachat barvičky tety April, a pustil se do umění po svém!


Každopádně v bunkru, ač to bylo k nevíře, že je to vůbec možné, nastal ještě větší šrumec než kdy dříve. Museli se ale nějak srovnat. Batolecí židličku měli jen jednu, a ta nápor hladových krků nezvládala. Takže děti jako slepičky na hřadu baštily pěkně na sedačce.


V koupelně taky bylo rušno, takže se často stávalo, že děti doprovázely rodiče i na záchod.




Samozřejmě takový nápor obyvatel si na bunkru vybíral svou daň, a tak přibývalo i nutností něco opravit. Z toho měl Dennis málem kopřivku.


Jediným štěstím bylo, že spolu jakžtakž vycházeli. Jistě, čas od času zavládla pěkná ponorka, a Reného poznámky a urážky, které měl nonstop na jazyku, nikomu náladu nevylepšily, ale k zásadnějším konfliktům kupodivu nedošlo. I děti k sobě měly blízko, zejména dvojčata, i když každá byla z jiného těsta.


A tak nějak přežívali a roky utíkaly. Najednou nadešel den dalších narozenin Annabel. Tatínek jí upekl krásný bílý dort a maminka pomohla sfouknout svíčky.






Po oslavě si vzal René Sheilu stranou. „Hele, kotě, víš že já na tohle moc nejsem. Ale jelikož odsud asi fakt nevylezem, a že teda spolu máme dvě děti…“ začal René.


„…tak jsem si říkal, že bych tě mohl požádat o ruku.“ dokončil a padl na koleno. „Páááni!“ vydechla Sheila.


Nebyla to sice zdaleka dokonalá žádost o ruku, ale pro Sheilu to byl další krok k naplnění životního cíle, aspoň v rámci možností. Navíc, i když jí René přiváděl k šílenství, dokázal být někdy neuvěřitelně pozorný a ona ho opravdu milovala. A on vlastně miloval ji, i když to dával občas najevo svérázným způsobem. „Pojď sem, ty truhlíku!“ přijala jeho nabídku.


Pak mu samou radostí, že se po těch letech rozhoupal, skočila do náruče! „Lásko, jseš si jistá, žes shodila po porodu všechna kila?“ zeptal se René. Kdyby se ho Sheila nemusela držet oběma rukama kolem krku, aby nespadla, asi by mu obtiskla prsten do tváře. Ale jak ty dva známe, René to brzy nějak vyžehlí


Bohužel s narozeninami Annie se vůbec nezlepšila lůžková situace v bunkru. Pořád chyběla jedna batolecí postel a teď navíc musel Dennis uvolnit tu svoji právě pro Annabel. Nocležníků na gauči tedy přibývalo.


A brzy mělo být ještě hůř, protože vyrostla i dvojčata – Chloe a Lauren.

To je tak krásný vývoj René se už zklidnil, takže dobrý

No, já nevím, požádat o ruku a pak své čerstvé snoubence naznačit, že je možná trochu tlustá, není zrovna ideální

Fidgety napsal:

No, já nevím, požádat o ruku a pak své čerstvé snoubence naznačit, že je možná trochu tlustá, není zrovna ideální

Požádal ji o ruku! To se cení . Vždyť je to druhej nejlepší (dospělej) chlap na světě . Dětičky jsou krásný, hlavně Andrew

já z toho Reného padnu je to namachrovaný frajírek, ale když už spolu mají ty dvě děti, jak říká on sám ... které jsou mimochodem moc hezké nemůžu uvěřit, že už vyrostly! Jako vždy moc hezky sepsáno a nafoceno!
V TS4 je pěkné, že jde děti takhle usadit na sedačku, dokonce tam můžou i spát!

Chuďátko malé, ještě žes to mrně zachránila ! A jak pěkně sedí a baští, opravdu jak ptáčátka na bidýlku Ale teď máš teda pěkný nápor - tolik lidí na malém prostoru, málo místa na spaní, na záchod, to bude ještě horor !

Aaaaa konečně přečteno.
Paráádní vývoj, ale musím se přiznat, čekala jsem, že dvojičky budou naopak. Ale takhle je to asi zajímavější.
Jinak jen jeden klučina? Pááni, to se o něj holky budou rvát.
Těším se na pokráčko.

Btw.: Jinak moc povedený bunkr. Příjemný interiér, krásně útulné.

Já jsem totiž trubka ty holčičky prvně upravila a pak až jim generovala vlastnosti, a už nebyl čas je předělávat  Tak možná časem, až budou starší, se upraví podle svého
A jinak, jo, je to psycho, vystřídat se v koupelně je logistický oříšek, zvlášť když se pořád něco rozbíjí

Děti máš moc pěkné akorát Chloe mi přijde taková klučičí, jinak Andrew bude určitě moc hezký v dospělosti s těma zelenýma kočičíma očima

Mě už se ve výzvě rozbilo téměř vše od myčky (kterou se bojím opravovat dokud nebude mít Julián dost bodů technických schopností) po záchod

Jinak René se teda pěkně vybarvil nejdřívě ji požádá o ruku a pak jí řekne, že je tlustá? No manželství s ním bude určitě zábava

Děkuji...no já to tady už psala, že s těma dvěma nejsem moc spokojená  Ale je fakt, že Chloe neslušel skoro žádný účes, tak třeba se časem zkrášlí
Dnes jsem dala dokupy další report, jen mě mrzí, že nemám čas víc rozvést Reného zlou povahu. On mi totiž v bunkru řádí, boří dětem nejen domečky, ale i jejich sny, nebo co to bylo a interakci, u kterého jsem ho načapala. Ale nějak nemám čas a ani inspiraci se víc rozepsat

První generace – kapitola č. 7

Lůžková situace v bunkru začínala být opravdu kritická. Jistě, v bunkru nebylo poznat den a noc jinak než podle hodin, takže se klidně mohli přepnout na dvojí den a v postelích se střídat. Ale chtěli, aby děti vyrůstaly co nejvíce společně, a tak se museli nějak poskládat.
Dvojčata zabrala pokoj s jednolůžky.


Dospěláci se snažili střídat v ložnici co nejvíce spravedlivě, tentokrát vyšla řada na Dennise a April.


Sheila a René se tedy museli složit na gauč a lavičku pod jabloní.




Annabel byla lenoch, a tak usnula prakticky kdekoli, stejně jako její strýček Dennis (ale ten už přeci jen ocenil pohodlí postele).




Největší king byl aktuálně Andrew, který si dokonce mohl vybírat!


A tak si žili dál ve své malé komunitě. Čas trávili, jak se dalo. Děti si hlavně hrály.






Chloe se pustila i do bádaní – asi byla po tatínkovi trochu vědátor.


Akorát se jí to bádání trochu vymklo z rukou. Naštěstí ale tentokrát nikdo neblafnul, odnesl to jen ten stolek!


Když už jsme u těch požárů, tak Dennis konečně našel v bunkru všechny potřebné součástky na to, aby vylepšil sušičku a zbavil jí těch vražedných žmolků!!!


A činili se i ostatní. René se za ty roky každodenního vaření stal mistrem, teď už se mu nikdo za nejedlé jídlo posmívat nemohl, a jeho ego opět narostlo. April sypala jedno mistrovské dílo za druhým, takže vydělala nejen na účty, ale i ona se stala výbornou malířkou – tímto obrazem dosáhla maxima své dovednosti.


I Sheila se snažila, i když s těmi pár rostlinkami byla zatím spíše průměrnou zahradnicí. Sice nechápala, kde se na jejích záhoncích mohl tak najednou vzít hmyz, ale naštěstí si s tím dokázala poradit.


Naši přeživší se rozhodli, že i bez kněze nebo starosty nenechají vyjít naprázdno své sliby, a uspořádají si navzájem svatbu. Nejprve do toho měli praštit René a Sheila. Co kdyby si to René chtěl rozmyslet, že? To nemohla Sheila riskovat, a tak vyhrabala ve skříni třpytivé šaty s hlubokým výstřihem. „Super, tomuhle René určitě neodolá!“ pochválila se před zrcadlem.


A trefila se. René sice měl při odříkávání slibu problém koukat se jí do očí, ale ani ho nenapadlo, že by vycouval.


A tak došlo na první manželský polibek v bunkru.


René dokonce na svatbu upekl i dvoupatrový dort. Kousek ukrojil a nabídl ho své novomanželce. „Lásko, ale moc to nepřeháněj, mysli na svoje boky!“ neodpustil si svou radu.


Sheila se i tentokrát ze samé radosti, že je vdaná, ovládla, a nepíchla mu vidličku do oka. Takže se dle tradic dokázali i vzájemně nakrmit.


O chvíli později oblékla bílé šaty i April. S Dennisem si pro své manželské sliby vybrali místnost ve spodním patře – nic slavnostního, ale měli to místo z bunkru nejraději.


Z nějakého důvodu se René uprostřed obřadu rozhodl vybít si zlost na domku pro panenky. On už byl prostě takový! Možná zuřil, že se ti dva berou ve stejný den.


April s Dennisem se ale nenechali rozhodit a pokračovali i za toho běsnění vedle. A tak se i oni stali oficiálně-neoficiálně manželi.


Svůj sňatek oslavili vášnivým, dlouhým polibkem. Měli v plánu vrátit se nahoru a slavit tuto dvojitou svatbu. Cestou ale měli pár zastávek – po pár minutách se dostali až ke knihovně.


Jak se po sobě znovu vrhli, zavrávorali se společně na skříň upadli. Ta jim však nějakým způsobem uhnula. Když obnovili rovnováhu, nestačili se divit, kde se to octli – stáli uprostřed malé ložnice.


Tak tohle byl objev století! A lépe načasován být nemohl, takový svatební dar opravdu nečekali. Rychle se však rozhodli, že je potřeba postel otestovat.


René se Sheilou se sice chvíli divili, kam se ti dva mohli v bunkru ztratit, ale dlouho nepátrali. Když zjistili, že v jejich staré ložnici je volno, užili si i oni svoji svatební noc. „Ty šaty ti moc sluší, kotě. Ale už se těším, až budou ležet na zemi!“ prohlásil René.


A tak tu noc bylo v bunkru rušno, naštěstí nehrozí, že by z toho bylo další mimčo




Druhý den se Dennis a April se svým objevem pochlubili ostatním. Všem se ulevilo, postelí sice byl pořád nedostatek, ale i tak to bylo výrazné zlepšení. Annie se mohla nastěhovat do ložnice k mamince, akorát René si vytáhl černého Petra a skončil zase na pohovce.


A aby té slávy nebylo málo, vyrostl i malý Andrew!



__________________________________________________________________________

Původně jsem objev skryté ložnice plánovala na později, nejdříve s dospělostí druhé generace. Ale to jsem počítala s dvěma dětmi, takže za dané situace jsem vyměkla a odemkla jsem ji už teď.

Awwwwwwwwwwwwww Ale jako nezávidím ti, tolik dětí

Ti spící Simíci ve vířivce April má moc pěkné svatební šaty, takové decentní A zdá se, že se konečně všichni líp vyspí, tak snad se i líp srovnají !

Teda, ty se máš tedy co ohánět. Ale zvládáš to bravurně Dětičky ti pěkně rostou... mimochodem, mně se Chloe moc líbí Už se těším, jak se holky budou o Andrewa prát

Tolik simíků v bunkru, mě by hráblo! Nejvíc je ten výraz April, když se René se Sheilou krmí dortem, jako by říkala, že je dobře, že si René nevybral jí Takovej zloun to je

Moc pěkné svatby! A děti rostou jako z vody Ten René ničící domek pro panenky během svatby mě dostal

Moc krásné svatby jinak Andrew pěkně vyrostl a ta skrytá místnost je moc hezká jinak při tolika lidech se ti ani nedivím, že si ji odkryla předčasně já bych udělala to samé

A René jako likvidátor domečků pro panenky... ten si umí vybrat správný moment pro vybití vzteku

Tak jsem se dnes konečně dostala k tomu, sepsat, jak se to vyvíjí dál...

První generace – kapitola č. 8

Život v bunkru ubíhal pomalu, ale jistě. Většinou to byl docela stereotyp, a tak nakonec všichni ocenili, když se během krátkého období strhla narozeninová smršť. Poctivě všechny narozeniny slavili, a díky tomu se rozptýlili z každodenní rutiny.
Nejprve slavil Dennis – nebyl zrovna nadšený.


To však nebylo nic proti tomu, jak útrpně snášel stárnutí René. „Opravdu to musím sfouknout, ach jooo!“ skuhral u dortu. Sheila to jen rezignovaně pozorovala.


Svoje narozeniny a vstup do středního věku oslavily i dámy. April se toho chopila opravdu statečně – pár vrásek navíc tuhle ženu nemohlo rozhodit. Vlastně máloco ji rozhodilo, krom toho, že je už několik let zavřená v bunkru, kde jedinou přírodou je pár Sheiliných rostlinek.


Z dospělých jako poslední slavila narozeniny Sheila, jen ji u toho nikdo nestihl asi vyfotit.

Bohužel v bunkru to nebylo jen o oslavách. V poslední době se prohlubovalo napětí mezi Reném a Dennisem. Jednou třeba opravil Dennis, za ne příliš příjemného zvukového doprovodu dětí, domeček pro panenky.


Když se o chvíli později vracel dolů s miskou polévky, načapal Reného, jak ho opět ničí. „No to si ze mě děláš srandu, kdo si myslíš, že to pořád bude opravovat.“ cedil skrz zuby. Málem mu chrstnul polévku do obličeje, ale naštěstí se ovládl a skončilo to jen hlasitou hádkou.


Po té Dennis domek opět opravil, nadával u toho jak špaček na celý bunkr, ale odmítal poslouchat to neustálé fňukání čtyř dětí. Mále mu vypadly oči, když pak našel Reného, jak si tam v klídečku hraje s Annie, jakoby se nechumelilo.


Další střet nastal o pár týdnu později. Dennis si zrovna pochutnával na kousku lahodného dortu, když vyšel nahoru i René.


Tomu padl pohled na kuchyňskou linku, a když viděl nakrojený dort, málem omdlel.


Okamžitě se do Dennise pustil. „Ty nenažraný prase, co to má jako znamenat?!?!“ řval na něj jak na lesy. „Hele, brzdi, kámo, o co jako jde?“ bránil se Dennis.


„Neříkej mi, kámo, ty ignorante. Jak si vůbec dovoluješ sáhnout na dort pro moji dceru? Podívej se na sebe, ty bys vůbec k sladkýmu ani neměl čichat, tlustoprde jeden!“ řval na něj dál.


„Hej, tak to pardon, tak tam laskavě příště dej cedulku ‚nesahat‘, a je po problému, šéfe.“ hájil se dál Dennis. Na to si vyslechl pár urážek o zatučněném mozku, když zapomněl, že se ráno na oslavě domluvili.


Pak už naštěstí René odfuněl do kuchyně dělat nový dort, jinak by ho asi zabil (a já to málem udělala). Sice už nebyl dvoupatrový, ale aspoň krásně holčičí, s růžovou polevou.
A tak mohla svoje narozeniny oslavit Annabel, nejstarší z dětí.


Mimochodem, Annabel je celá maminka, dokonce mi hra hodila stejný účes, jen ty oči – ty má po tatínkovi.

(omlouvám se za ty fotky, zapomněla jsem vypnout UI)

Nakonec jsem jí ale účes změnila, takže Annie vypadá takto:


Když Annie vyrostla, začalo jí pomalu docházet, v jaké se ocitla situaci. Rodiče jí obeznámili, že možná bude muset strávit celý život v bunkru. Jelikož se jim od nich dostávalo nějakého vzdělání, věděla, kde se berou děti, stejně tak, že je nemohou mít sourozenci. Takže si dala dvě a dvě dohromady a uvědomila si, jaká budoucnost jí asi čeká. Svoji frustraci si snažila nejprve vyboxovat.


Nějak to ale nebylo ono, tak zkusila klávesy, na kterých brnkala melancholické melodie. Takže tu depku chytli všichni.


Zanedlouho oslavila narozeniny i dvojčata Chloe a Lauren. Andrew jim k tomu (k všeobecné „radosti“) zahrál na housle.


Tohle mi napáchala hra v případě Lauren (a to prosím měla tloušťku na normě, já ty bugy fakt miluju)


No, ale i dvojčata jsem si upravila po svém.



Možná jste zaznamenali, že April měla na sobě vyrážku. Ano, můj bunkr zachvátila trochu epidemie, a chudák April to chytla dokonce dvakrát.






Naštěstí přežili všichni… A aby to bylo komplet, došlo i na Andrewovy narozeniny. „No tak, raduj se přece!“ pobízela Sheila Reného, zatímco se Andrew mohutně nadechoval.


René měl samozřejmě ze syna nesmírnou radost. Ale nějak s jeho narozeninami chytnul parádní migrénu. Na jednu stranu doufal, že bude kluk co nejvíc po něm, ale zároveň si uvědomil, že by mohl brzo přebrat titul největšího kance na světě!


No, posuďte sami, zda se René cítí ohrožen právem.


A na závěr opět jedna momentka (kvůli které jsem zapínala to UI) – toto mistrovské dílo překonalo všechna předchozí! Já ten vkus mutantů fakt nechápu, ale zase tenhle jeden obraz mi zaplatil celý jeden účet!


A na úplný závěr pár poznámek.
- Konečně jsem nasbírala nějaké aspirační body a díky odměnám jsem stáhla účty o cca 20 %, jupí.
- Kdo měl dost bodů získal vlastnosti „Ocelový měchýř“ a vyvolený René, který jako první splnil aspiraci, má i tu, co snižuje potřebu spánku.
- Mimochodem ocelový měchýř je fajn, ale mým simíkům se vykecává nejlíp v koupelně, takže je pořád problém vystřídat se tam s těmi, co to fakt potřebují.
- Děti chodili do školy jen po dobu nezbytně nutnou – bez jejich jedniček, domácích úkolů už fakt nevím, jaké aspirace bych mohla splnit.
- Jednou jsem se fakt lekla, že mi holky zmutovaly, nebo se z nich staly zombie, když jsem viděla, v jakém stavu došly ze školy.